Eseje

Genetické nůžky

Objev, za který dostaly dvě vědkyně letošní Nobelovu cenu, mění svět. Bude to vždycky změna k dobrému? Zkušenost říká, že ne, ale kladné efekty snad převáží. Boj zvaný infekce začal na této planetě dávno předtím, než první pračlověk dostal rýmičku a kašel a musel se z nich vypotit pod šakalími kůžemi. Vzájemné napadání je běžné i mezi organismy, které nejsou pouhým okem vidět. Bakterie, které už jsou na světě miliardy let, si za tu dobu stihly nasbírat početnou množinu nepřátel – virů, které se na jejich napadání specializují. Říká se jim bakteriofágy.

Nákaza

Před několika lety poslal Adam Kucharski, zabývající se na Londýnské škole hygieny a tropických nemocí matematickým modelováním šíření nemocí, tweet, který mohl znázorňovat drogového dealera, ale ve skutečnosti byl záběrem z dokumentárního filmu. Během velice krátké doby si jej přeposlalo 50 tisíc lidí. Napsal opravný komentář, ale jako matematika jej začalo zajímat, jak je možné, že některé zprávy (a viry) se šíří tak rychle, a zda je nějaký druh korekce skutečně zastaví, či proč nakonec samy vyzní.

Ti, co měli přijít, přišli v jiné době

Ministerstvo zdravotnictví mimořádným opatřením nařizuje plošné testování všech v domovech seniorů a sociálních ústavech. Ne pouze klientů, nýbrž všech, kdo s nimi přijdou do kontaktu. Nejen ošetřovatelů, lékařů, ale také kuchařů či uklízečů. Výborná zpráva, ukazující, že ten, kdo s ní přichází, chápe, v čem a proč je čínský koronavirus nebezpečný a koho ohrožuje. Byla by ta zpráva skvělá, kdyby se objevila v březnu, dubnu, ještě i v červenci.

Americká válka na internetu

Od doby, kdy byla lidem dána možnost spolurozhodovat o svém osudu, snažili se je ovlivňovat ti, kteří se ucházeli o jejich přízeň. Již Perikles pronášel plamenné řeči, aby získal podporu athénských občanů. S rozvojem nových technologií se měnil i způsob oslovení voličů. S masovým rozvojem tisku si strany pořizovaly vlastní noviny, nacisté podporovali vývoj levných rozhlasových přijímačů, aby mohli šířit svoji propagandu do každého domu.

Návrat už není možný

Podle všech ukazatelů platných ve starých dobrých časech se novým americkým prezidentem stane Joe Biden. Jenže v minulých volbách v roce 2016 Donald Trump všechny konvenční zásady popřel. A tak analytici letos počítají s „faktorem X“ – s tím, že v jejich analytických nástrojích může být něco špatně, i když nevědí co.

Česko v pandemickém rozkladu

Na Českou republiku dopadla další tvrdá opatření, ušitá narychlo a v rozporu s tvrdými daty. Obchody a služby dostaly sotva celý den na to, aby zavřely krám, jiné nedokázaly ze zmatečných formulací dešifrovat, zda vůbec mohou zůstat otevřené. A do toho všeho na sebe podivnou noční schůzkou strhl obrovskou pozornost ministr zdravotnictví Roman Prymula. Země se dusí v politické, ekonomické a společenské nejistotě a nic nenasvědčuje tomu, že se to rychle zlepší. V nouzovém stavu pravděpodobně zůstaneme ještě déle, než bylo původně v plánu.

Rovní a méně rovní

Ulicí procházeli rozzlobení lidé, provolávali protižidovská hesla, napadali židovské obchody a hanobili synagogy. Nejde o výjev z carského Ruska, ale ze Spojených států letošního roku. Třeba z demonstrace hnutí Black Lives Matter v Los Angeles koncem letošního května. Je v tom velký kus ironie. Typický americký Žid je potomkem imigrantů z východní Evropy, kteří prchali před chudobou, ale i nenávistí. I v Americe se stali předmětem předsudků nebo ústrků, podobně jako černoši, i když v menší míře. Ale dostali šanci, využili jí a většinou se brzy vzmohli.

Volání po důvěře v nedůvěřivé době

Před zraky zdejšího publika v posledních dnech defilovali vysocí představitelé státu s podobným poselstvím - apely na odpovědné chování a důvěru, ne nutně v ně osobně, ale v to, že jejich vzkaz je míněn vážně a je reakcí na reálnou hrozbu: tohle nám, prosíme, věřte, jinak to s námi může špatně dopadnout. Apelovat na důvěru v situaci šířící se nákazy je věc srozumitelná a asi i nutná, společnost obecně potřebuje důvěru, aby mohla fungovat, zvlášť silně pak v časech krize, kdy se situace vymkne normálu.

Ve druhé vlně

V září 2020 nastoupila v našich zemích druhá vlna koronaviru, už s mnohem menší vážností průběhu i úmrtností, srovnatelnými zhruba se zavilým kmenem chřipky, ale s nemenší rychlostí šíření než při té jarní; vývoj není překvapivý, úspěšný parazit je ten, který hostitele téměř nepoškodí, ale také je otázka, zda nejde o důsledek skutečnosti, že populace je teď mnohem víc „protestována“.

Uprchlické kvóty se nám vracejí oknem

Osmého září zpestřilo zpravodajství o koronaviru hlášení o silném požáru, který na ostrově Lesbos zničil největší uprchlický tábor v Evropě. Podle řeckých úřadů požár založila skupina žadatelů o azyl, podezřelí byli pozatýkáni a čelí procesu – což ovšem nic nezměnilo na celkovém mediálním vyznění. Evropané mohli v teplech svých domovů sledovat otřesné záběry žen a malých dětí z Morie, přinucených spát v příkopu u silnice. Téma lidí na cestě do Evropy za lepším životem bylo znovu na stole.

Porcování euromedvěda

Dnes, když jsme se stali epidemií koronaviru nejzasaženější zemí Evropské unie, která má jako jediná zavřené školy, to působí dost mimo čas a prostor. Právě v těchto dnech ale vláda Andreje Babiše finišuje s plánem, jak chce utratit český podíl z historicky prvních společných dluhopisů Evropské unie v celkové hodnotě 750 miliard eur (19,5 bilionu korun, částka třiapůlkrát vyšší než výkon celé české ekonomiky za rok). Na rozdělení peněz se poistoricky nejdelším summitu dohodli lídři zemí Unie 21. července. A přestože se oficiálně deklarovalo, že smyslem je pomoc zemím nejvíc zasaženým epidemií koronaviru, což byly v té době Itálie, Španělsko a Francie, peníze se dělí podle úplně jiných pravidel.

Zavírají, protože se bojí improvizovat

Důležité ukazatele týkající se nákazy koronavirem se v České republice za poslední dva týdny do 12. října zdvojnásobily. Babišův kabinet proto v pondělí po mimořádně dlouhé schůzi přistoupil k něčemu, co už je na půl cesty k jarnímu lockdownu. Jako poslední ze škol padl první stupeň základních, zavřený prozatím na tři týdny. Aby se nezhroutily kritické služby, zřídí se ad hoc školy pro děti zdravotníků, policistů, hasičů, sociálních pracovníků. Zavírají restaurace. Občanům se doporučují cesty jen do práce, na nákup a domů. Zatím ta opatření platí do 3., u škol do 1. listopadu. Na rozdíl od jara vláda naštěstí nesáhla na obchody a zatím ani nepředpisuje maximální vzdálenost od bydliště, což by se rovnalo zákazu vycházení.

Kraje po bitvě

Už nějakou dobu před krajskými/senátními volbami 2020 se této události v centrálách politických stran přikládal význam, o němž bylo možné pochybovat. Protože na zpochybňování toho, že čistě aritmeticky by mohl být ve většině krajů vítězem někdo jiný než hnutí ANO, už nestačil ani povinný optimismus představitelů opozice, zbývala vlastně jen jedna otázka: Kdo bude za rok, až začne kampaň před sněmovními volbami, hlavní Babišův vyzývatel? Opozice se vzhledem k výše napsanému bude muset nějak pospojovat.

Peklo má jméno Karabach

„Mohou odjet jen ženy a děti, nikdo jiný, rychle, rychle nastupujte, musím se dnes otočit ještě několikrát,“ křičí řidič autobusu na nádraží ve Stěpanakertu. Ve městě je panika, v dáli to duní. Dopoledne sem dopadla další raketa. Před autobusem se vine dlouhá fronta žen ověšených dětmi a igelitkami. Všechny chtějí odsud pryč. Už čtyři dny je metropole Náhorního Karabachu ostřelována ázerbájdžánskými raketami, které dopadají do centra města. Doteď žili lidé ve sklepích, kryptách kostelů a krytech. Včera se ale všechno změnilo. Na město dopadly kazetové bomby, rakety Grad či Smerch a byl vyhlášen letecký poplach. Pochopili to už i ti nejotrlejší: před těmito zbraněmi hromadného ničení je nezachrání sebelepší sklep. A přežít musejí aspoň děti.

Jediná země v Evropské unii, kde se zavírají školy

Španělská vláda se rozhodla uzavřít metropoli Madrid včetně dalších sedmi menších měst, které s ní tvoří aglomeraci, a odříznout je od okolního světa. Zavírají se parky, hřiště. Lidé se budou moci scházet nejvýš v šesti. Je to první uzávěra tak velkého a hlavního města v Evropě vůbec. Španělský kabinet tím reaguje na to, že právě v Madridu vystoupala nákaza koronavirem na evropský rekord.

Co děláme půdě, děláme sobě

Neuvažujeme o půdě ani o hladu, protože obchody jsou plné a potraviny nejlacinější za posledních mnoho století. Jenže čtvrtina globální zemědělské půdy vysychá a zhruba polovina je nějakým způsobem, nejčastěji erozí, poškozená. Přitom bychom do třiceti let měli vyrábět o 50 % víc potravin. Nemá cenu zde opakovat veškerá čísla o poškození půdního fondu a možnosti budoucích potravinových krizí. Jsou děsivá, a to pro všechny kontinenty i země, jako je Čína, Rusko, Turecko či bývalé jižní státy Sovětského svazu.

Čína a Hollywood: krásné přátelství

Hollywood – továrna na sny – byl po desetiletí důležitou součástí americké „soft power“, schopnosti ovlivňovat veřejnost v zahraničí sebeprezentací, která je pro ni přitažlivá. Na základě amerických filmů si mnoho a mnoho lidí utvářelo obraz země, v níž vznikly, a také z nich vstřebávalo americké hodnoty – třeba individualismus, potřebu svobody a nezávislosti. Za studené války mohla tímto způsobem fungovat i díla vůči americké politice a vůbec systému kritická: divák z druhé strany železné opony z nich získal představu toho, že za oceánem pro umělce existuje svoboda kritizovat, a třeba po zhlédnutí filmu Všichni prezidentovi muži dokonce pochopil, že je tam možné způsobit článkem v novinách pád hlavy státu.

Bidenova tajná zbraň: nuda

Pokud 3. listopadu bude Donald Trump znovuzvolen, je dost možné, že za přelomový moment bude označena smrt soudkyně Nejvyššího soudu Ruth Baderové Ginsburgové. Její skon má totiž potenciál celé klání naprosto zvrátit. Přitom momentální situace nevypadá pro Trumpa nijak růžově.

Prymulaland

Novým vládcem České republiky se stal minulý týden plukovník profesor Roman Prymula. V úterý 22. září ho Andrej Babiš uvedl do funkce ministra zdravotnictví. Od té doby o tom, jak budeme s čínským koronavirem v Česku žít, rozhoduje jen on. V pravidelných mediálních dávkách, na které si vyčlenil dva dny v týdnu, oznamuje, co všechno se omezí a zavře. Andrej Babiš s celým zbytkem vlády mu vyklidil pole. Z Prymuly je covidový vůdce. Babiš ho nastrčil před sebe jako toho, kdo nese za to, co se bude v zemi dít, plnou zodpovědnost. On sám už ji neponese. Říká to bez skrupulí.

Americká únava z demokracie

Když dnes chcete říct, že Donald Trump je pro demokracii nebezpečný, ale netroufáte si přímo říct, že je diktátor nebo fašista, tak řeknete, že ruší institucionální normy. Popisuje to jeho chování, když třeba otevřeně kritizuje nezávislou centrální banku, odmítá zveřejnit svá daňová přiznání, obklopuje se v úřadě členy rodiny a dělá jiné věci, které žádný zákon přímo nezakazuje, ale dosud se považovaly za nepatřičné. Tak zní časté obvinění.

Závod o stříbrnou kulku

Jak ukončit světovou pandemii koronaviru? Je lepší nechat nemoc proběhnout skrz populaci, doufat, že příliš lidí nezemře, a vybudovat stádní imunitu? Nebo naopak by se všichni měli zavřít do několik týdnů až měsíců trvající karantény a věřit, že virus se nebude mít jak šířit a nakonec zmizí, a to i za cenu naprosto zruinované ekonomiky? Pak je tu ještě třetí možnost, pověstná „stříbrná kulka“, která skolí nepřemožitelnou příšeru, neboli v tomto kontextu vakcína.

Švédský tygr umí i kousat

Švédské království je země s nejdelší historií garantované svobody slova. Přesto se tam podle některých názorů právě snaží umlčet nepříjemného kritika.

Borisova trápení: ryby, Irové a dotace

Zdá se to jako návrat do minulosti. Na pár dnů jako hlavní téma britských médií zmizela světová pandemie a vrátil se starý dobrý brexit. To, že se v hierarchii britských problémů posunul během roku na poslední místo, neznamená, že by proces odcházení Spojeného království z EU byl ukončen. I když Británie Unii formálně opustila, stále probíhají negociace ohledně obchodní dohody: teprve ona má opravdu určit, jaký bude vztah mezi ostrovním královstvím a kontinentem.

Co zbylo z Fučíka

Mimo kulatá či půlkulatá výročí se Národní muzeum zčistajasna rozhodlo – snad z dramaturgické bezradnosti – prezentovat výstavu věnovanou komunistickému novináři Juliu Fučíkovi a jeho posmrtně budovanému a posléze zavrženému kultu. A tak jsou v expozici, jíž autoři dali název (pozor, slovní hříčka!) ReporTvář Julia Fučíka, k vidění všelijaké fučíkovské artefakty, knihy, dokumenty, fotografie, obrazy (též originál známé kresby Maxe Švabinského), busty, sochy... a ovšemže i komentáře, které to všechno chtějí vysvětlit a dát do souvislostí.

Moria – a co dál

Zdá se, že Západu dělá mnohem větší potíže srovnat se s hrozbou koronaviru než národům v tzv. třetím světě. Afrika, kde žije 1,2 miliardy obyvatel, hlásí méně obětí covidu-19 než 66milionová Británie, respektive kontinent dodnes sužovaný malárií se asi neobtěžuje tolik testovat; v Berlíně jezdí disciplinovaní Němci hromadnou dopravou s rouškami a Turci ne. Nejnovější kontrast v chování poskytuje řecký ostrov Lesbos, na němž se rozkládá, přesněji řečeno rozkládal největší utečenecký tábor v EU jménem Moria.

Paralyzovaná země

Vláda stále ujišťuje, že by se mohlo opakovat jarní koronavirové vypnutí země, kdy se zavřely školy, obchody a omezilo vycházení. Slibuje, že ať už se čínský koronavirus bude šířit jakkoli rychle, tak brutálním stylem už zemi neochromí. Země přesto paralyzovaná je. Karanténa, v níž končí tisíce lidí bez příznaků s negativními testy, ochromuje čím dál víc škol a firem.

Počátky české cancel culture

V dnešní debatě o naší moderní historii vzniká dojem, že socialismus, až na represe, vlastně velké části obyvatelstva aspoň částečně padl. Diktaturu samozřejmě nikdo nehájí, ale že český národ je převážně levicový, to vyčíst lze, občas to i někdo tak výslovně řekne, aniž narazí na odpor. A je pravda, že pro to můžeme nalézt doklady i mimo oficiální komunistické nebo revizionistické podání, ve sféře disentu, kde i ti, kteří se přímo nerekrutovali z reformněkomunistických kruhů, přirozeně tíhli k levicovému světu ve svém uvažování i ve svých kontaktech.

Zpět na hlavní stranu