Jak se šíří a mizejí viry, myšlenky, nálady a finanční bubliny

Nákaza

Jak se šíří a mizejí viry, myšlenky, nálady a finanční bubliny
Nákaza

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Před několika lety poslal Adam Kucharski, zabývající se na Londýnské škole hygieny a tropických nemocí matematickým modelováním šíření nemocí, tweet, který mohl znázorňovat drogového dealera, ale ve skutečnosti byl záběrem z dokumentárního filmu. Během velice krátké doby si jej přeposlalo 50 tisíc lidí. Napsal opravný komentář, ale jako matematika jej začalo zajímat, jak je možné, že některé zprávy (a viry) se šíří tak rychle, a zda je nějaký druh korekce skutečně zastaví, či proč nakonec samy vyzní. V posledních asi patnácti letech díky internetu a sociálním sítím pozorujeme zájem o to, jak se pojem „nákaza“ šíří nejen mezi lékaři, ale stále víc mezi počítačovými specialisty, politology, reklamními pracovníky a umělci.

Situace je přitom silně proměnlivá. Každá doba má svou náladu, ale ani morové rány či chřipkové epidemie se neopakují. Každá epidemie je individuální, i když obsahuje některé stálé motivy. Studium nákazy má dnes řadu praktických aplikací. Třeba banky se učí zvládat situace, které by mohly vést k bankovnímu runu a sektor dovést k finanční krizi. Podobně důležité je zamezit epidemii násilí v chudých čtvrtích či předvolební vlně falešných informací. Není náhoda, že o úspěšných zprávách na sociálních sítích se hovoří jako o „virálních“ a se slovem vir jsme se zatím častěji setkávali u počítačů než v nemocnicích.

Ekolog v bance

V roce 2006 si za velké peníze najala Deutsche Bank mořského ekologa George Sugiharu, který se zabýval prediktivními modely rybích populací. Vypráví se, že při obědě napsal zástupce banky na papírový ubrousek závratnou výšku nového platu. Zaskočený ekolog nevěděl, co má říct, tak přikývl až na třetí, ještě mnohem vyšší plat. Později v rozhovoru pro Nature řekl, že modeloval lidskou chtivost a strach. Sugihara a jeho kolegové si všimli, že existuje matematická podobnost mezi epidemií a finanční bublinou. Zaměřili se na okolnosti, když ceny rostly, aniž pro to byl věcný důvod. Vnímali to jako signál přicházejícího propadu, protože růst v tomto případě mohl být způsoben nějakou emocí, například touhou vydělat, a věděli, že intenzita emoce zákonitě prochází dalším vývojem. Bláznovství nemůže růst donekonečna, ale když se zřítí, zřítí se rychle a nemilosrdně.

Vývoj finanční bubliny začíná fází pomalého rozběhu, pak si toho všimnou média, další vývoj urychlí finanční optimismus, ale postupně se přidává rozčarování, které v kombinaci s lakotou stále ještě udržuje ceny vysoko. Pak už začíná být jasné, že je něco v nepořádku, ale investoři a bankéři odmítají špatné zprávy. Ceny začínají klesat, až v jednu chvíli převládne strach, investoři kapitulují a stavba se propadne do beznaděje.

Reprodukční číslo R

V 60. letech začal matematik Klaus Dietz rozpracovávat model zkoumající, co se stane, když jeden člověk nakažený malárií vstoupí mezi skupinu zdravých lidí. Ukázalo se, že podobný model se dá použít například pro šíření fám nebo řešení konfliktů mezi ozbrojenými gangy. Do hry vstoupila základní veličina nazývaná R neboli reprodukční číslo. Pokud je menší než 1, tak jedna nemocná osoba nakazí méně než jednoho člověka a nemoc postupně vymizí. Pro chřipku to bývá kolem 2, ale některé nemoci dosahují rekordní výše R mezi 8 až 20. Další výzkumy ukázaly, že reprodukční číslo závisí na několika okolnostech. Důležité je, jak dlouho je pacient infekční, s kolika lidmi se potkává a jak velká je pravděpodobnost přenosu.

Život se však nedá zcela vtěsnat do jednoduchých vzorečků. Představme si situaci, kdy jeden duševně nemocný nebo jinak nekompetentní člověk vstoupí do dobře sestavené vlády: jeho vliv bude minimální. Ale pokud se jedna nemocná banka jako v roce 2008 potácí mezi několika dalšími nezdravými institucemi, je schopná destabilizovat celý systém. Hrozí, že z malých otřesů se může vyvinout kolaps celého systému. Nahrává tomu i centralizace. Když výzkumníci v roce 2006 měřili počet denních finančních transakcí, kterých tehdy bylo asi 1,3 trilionu, zjistili, že 75 % z nich se odehrálo jen mezi 66 subjekty. Na rozdíl od toho, co předpokládáme, když vidíme množství rozmanitých ekonomických institucí, se finanční svět za posledních třicet let stal spíš menším.

Jak přerušit epidemii násilí?

Když uvažujeme o násilí, tak se obvykle soustřeďujeme na hodnocení, kdo je ten dobrý a kdo zlý. K jinému pohledu dojdeme, když se na násilí začneme dívat jako na nemoc. Neřešíme, kdo je vrah a kdo oběť, ale jak se násilí šíří. Už v roce 1974 si psycholog David Phillips všiml, že když se na titulní stránce novin objeví zpráva o sebevraždě nějaké významnější osoby, tak v dalším týdnu počet sebevražd pravděpodobně poroste.

Jedním z amerických měst, kde ročně docházelo až k 800 vraždám, je Chicago. Jedním z center násilné epidemie v Chicagu byl park West Garfield. V roce 2000 zde začal fungovat tým navržený v rámci dnes již slavného programu Cure violence – Leč násilí. Podstatou projektu bylo snížit reprodukční číslo, což znamenalo přerušovat linie, po kterých nákaza pokračovala. Na tuto roli se nejvíc hodí lidé, kteří mají zkušenost s násilím, bývalí členové gangů a kriminálníci. Podobně principy správného chování pro potlačení AIDS vysvětlují samy prostitutky.

Zhruba po roce se násilí v Garfieldu podařilo snížit o dvě třetiny. Technika je jednoduchá. Po ulici jde „interrupter“, a když vidí, že by někde mohl vzniknout konflikt, tak se dá s oběma stranami do řeči a snaží se jim konflikt rozmluvit. To je i princip konfliktních týmů, které běžně fungují třeba na koncertech. Psychologové si dál všimli, že ke konfliktům často dochází mezi lidmi, kteří se znají například z vězení. V letech 2006–2014 bylo v Chicagu odsouzeno 462 tisíc lidí. Některé násilné činy byly individuální, ale jiné se týkaly série násilných činů v rámci několika skupin o celkovém počtu 138 tisíc lidí. Na 100 vražd zde připadalo dalších 60 následných konfliktů, takže vražedné reprodukční číslo R bylo v Chicagu v té době asi 0,6.

To je optimistická situace, protože ukazuje, že většina vražd je individuální záležitost bez dalšího přenosu. Přesto i v této skupině se dalo identifikovat několik šiřitelů nákazy a několik superšiřitelů, protože v jednom případě v propojeném řetězci násilí zahynulo 500 lidí. Průměrná doba přenosu násilí je v Chicagu 125 dní, což ukazuje, že hluboko pod povrchem, neviditelně doutná nenávistný konflikt, který jen v některých případech dozraje k násilnému konci. Toto pozorování hodně vysvětluje výbuchy nepokojů. „Virus násilí“ je v takové společnosti dlouhodobě připraven a stačí potom nějaký impulz, aby vzplál.

Techniky, které se používají, se podobají omezení covidu a spočívají jednak v testování promořenosti společnosti, jednak v trasování, tedy v omezování kontaktů infekčních lidí. Není divu, že na chicagský a další podobné projekty dohlížela Univerzita Johna Hopkinse, kterou tak dobře známe z koronavirového zpravodajství. Podobné programy dnes zavedla řada amerických měst, a dokonce i britská města jako Glasgow a Londýn, postižená infekcí útoků nožem.

Virální informace

Sociální sítě a obecně internet umožňují neobvykle vysoký přenos informace, dezinformace či určité emoční nálady. Anglické slovo pro chřipku je zkratkou slova „influence“, které má základ v italském „influenza“, což znamená vliv. V 16. století se jím rozuměl zejména astrologický vliv hvězd na neodhadnutelně probíhající vlny epidemií.

Mnoho výzkumných týmů se zabývalo otázkou, proč se některé novinky na síti šíří rychle a jiné téměř vůbec. Úspěšné příběhy téměř vždy nesou silnou emoci, a to častěji negativní, či dokonce drastickou, jako je ztráta blízké osoby nebo „do nebe volající“ nespravedlnost. Obvykle v sobě obsahují prvek překvapení, něco, co jsme nečekali. Stejně důležitý je kontext, to znamená, jak se daný příběh provazuje s okolím a nejvíc ze všeho s okamžitou náladou ve společnosti. Postupy na síti rychle zastarávají, lidé si zvykli na dramatické zprávy, takže je probere ještě silnější signál. Obecně se ukazuje, že nakažlivost víc jak 99 % veškerých zpráv na síti je nízká a pohybuje se kolem reprodukčního čísla R = 2. Je proto výhodnější mít obrovské soubory adres a informaci posílat velmi mnoha lidem. Stejně se nedá čekat velký úspěch, pokud se nepokusíme vytvořit celou kaskádu zpráv podobných mnoha menším, postupně se vyvíjejícím ohniskům infekce. I tak budou internetové zprávy v sobě vždy nést silný prvek nepředvídatelné nahodilosti.

Pokud chcete změnit například volební preference lidí, tak bývá nutná několikatýdenní pečlivě plánovaná dezinformační kampaň probíhající na několika webech zároveň. Fake news však vůbec nemusí sledovat nějaký určitý cíl, jakým je prosazení zákona či zvolení politika. Zdá se, že jejich hlavním cílem je zatemnit a naředit skutečné zprávy. V mnoha případech ani nemusí obelhávat, ale snižovat naši schopnost porozumět světu a navodit atmosféru rozkladu. Jejich hlavní nebezpečí nemusí spočívat v účelné lži, ale v naučené bezmocnosti a pocitu, že nic nemá cenu.

Emoční nákaza

Lidé mají automatickou tendenci opakovat a napodobovat chování, které vidí. V obchodních střediscích potkáváte lidi, kteří se vám dívají do košíku, co jste si koupili. Sledování skrytou kamerou ukázalo, že často napodobujeme výraz tváře, jaký vidíme ve svém okolí, a protože mimické svaly jsou spjaté s emocemi, tak postupně přebíráme emoce většiny lidí. Sociolog Alan Kerckhoff pozoroval v roce 1967 zastavení provozu továrny Strongsville v Montana Mills. Podvečerní vysílání v šest hodin potvrdilo, že ten den odpoledne bylo nutné uzavřít továrnu, ve které se objevila záhadná nemoc. Podle zprávy bylo na léčení do místní nemocnice přijato deset žen a jeden muž. Příznaky byly těžká nevolnost a pocit rozlámaného těla. Lékaři pracovali s hypotézou, že nemoc způsobil cizokrajný hmyz, který byl v zásilce, jež toho dne přišla z Anglie. Nastal hon „na brouka“. Další dny byly dramatické, během několika týdnů táž nemoc postihla 59 žen a tři muže z celkového počtu 965 pracovníků.

Nemoc byla neobvyklá. Projevovala se nevolností, panikou, celkovou slabostí a velkým neklidem. Byli povoláni entomologové a vědci z amerického centra pro výzkum chorob. Celá obrovská továrna byla nejprve evakuována a poté vykouřena. Našlo se jen několik málo kousků obyčejného hmyzu. Jak nemoc odeznívala, došli vědci k názoru, že její příčinou byla nákaza hysterií. Psychologové prováděli rozhovory jak s nemocnými, tak i s lidmi, kterých se nákaza nedotkla, a zároveň studovali jejich zdravotní záznamy. Emoční nákaza se nejrychleji šířila u pracovníků žijících pod velkým stresem. Ženy byly nejvíc náchylné nemoci podlehnout, když měly problémy v manželství anebo na nich závisely rodinné finance. Mnoho z nich se cítilo v pasti, bylo přepracováno a vyčerpáno. Na druhou stranu ženy, které si nemohly dovolit být nemocné, nákaze vzdorovaly, protože se bály, že přijdou o zaměstnání.

Zacházení s epidemií komplikuje i to, že experti zpočátku a často po dobu několika týdnů až několika měsíců nemají dostatečné informace o nemoci, jejíž průběh se rovněž proměňuje. Znovu je zde nutné zdůraznit zcela klíčovou roli strachu, který přerůstá v hněv. Dynamika strachu, který lze potlačit, uvolnit, kultivovat či transformovat, proto představuje základ bezpečnostních studií. Ale ani vládní a silové složky se nerozhodují v atmosféře chladného analyzování situace (cold cognition), nýbrž vzrušené atmosféry (hot cognitive model). Někdy tak platí cenu za přílišnou představivost zesílenou strachem.

Zdravotní bezpečnost

Zdá se, že minulá staletí lépe rozuměla principu, že nemoce a hladomory ničí společnost do té míry, že jednou ze základních potřeb státu je zdravá populace. Mor byl vždy destruktivní. Hubil nadané lidi i rozené vůdce a zhoršoval výběr daní. K oslabení přitom nemuselo docházet hned, ale v měřítku až prvních desetiletí. Historik Price-Smith, který se dlouhodobě zabývá vztahem civilizace, tedy zejména jejích politických a ekonomických institucí, navrhuje, že státy by se měly soustředit na několik málo doporučení, jež kvůli jednoduchosti můžeme shrnout do dvou základních bodů: 1. Budou se objevovat nové nemoci, na které aspoň zpočátku nebudou léky. Je tedy nutné posílit základní zdraví populace, a to jak ve smyslu fyzické odolnosti, tak i zvládání strachu a nalézání smyslu života a celé doby. 2. Schází nám vědecká a historická vzdělanost. Málo víme o dřívějších pandemiích, kolísání klimatu, krizích dálkového obchodu, ekonomických krizích, ale i příkladech odvahy a spravedlnosti.

Současná pandemie koronaviru ukázala celé společnosti to, co řada historiků již léta předpokládala, že jednou z velkých sil, které formují lidské dějiny, jsou epidemie nemocí. Slova jako epidemie či nákaza získala moderní, vědecký význam až po objevu mikrobiologie, dřív byla celá staletí vnímána jako složitý, provázaný fenomén, který se týká těla i duše společnosti. Ukazovala jev, který můžeme popsat jako „centralitu physis“, tedy že na počátku každého obecného dobra stojí dobře zvládnutá komunikace s hmotou. Jde o vodu, potraviny, energii, které vytvářejí základ společenské bezpečnosti. Tato struktura je založena na dobrém životě obce, do kterého podle historických zkušeností i současné koronavirové pandemie patří i národní zdraví jako jedno z veřejných dober.