Umění a kritika

RD3 BY architects

Stavět a zařizovat domy lze i bez architektů. Ostatně většinová výstavba je toho nejlepším důkazem. Málokdy je ale výsledkem dům opravdu dobrý. Třeba takový, který by dokázal vytěžit maximum z malé parcely, zároveň působil elegantně až étericky a v interiéru si vystačil s prostými materiály, jimž patřičnou noblesu vtiskne dokonalé zpracování detailu.

Nový Chaplin, nové divadlo, Bretaň českým pohledem

Divadelní festival Malá inventura každoročně nabízí laické i odborné veřejnosti dávku nového divadla, produkcí nezávislých a začínajících umělců i kulturního networkingu. Profesionálům nejen z Čech pak umožní zhlédnout výběr nejvýraznějších představení nového divadla za uplynulý rok. Po týdenním programu v Praze se festival během roku přemístí do dalších čtyř českých měst.

Proč pes nezaloží koncentrák

Román Davida Zábranského Za Alpami začíná ostrou lekcí ze současné komunikativní techniky. Vystupuje v ní Čechoněmec Mathias a jeho mobilní aplikace Tinder, jíž se seznamuje s budoucími sexuálními partnerkami. Je devátý listopad 2016, v Americe zrovna vyhrál volby Donald Trump, a Mathias, který má byt na Letné, sedí v baru kina Oko se studentkou Dominikou z Moravy. Mathias zrovna dává Dominice lekci, jak jsou Češi zaostalí, neboť jsou „hermeticky uzavření ve svém češství“. Jedinou šancí, jak se z toho dostat, „je šukání s cizinci, fucking with strangers“. Zda to na Dominiku zafungovalo, se dozvíme o tři sta stránek později. Do té doby musíme zatnout zuby a vydržet.

Krása je vážná věc

Film Nit z přízraků režiséra Paula Thomase Andersona je výjimečné dílo. Nebo přesněji – je to film, který může nadchnout diváka, pro něhož umění může být také nějaká velmi osobní cesta k velmi osobně definovanému cíli, výraz soustředění a nevšímavosti vůči momentálně převládajícím představám, jak dělat věci a co si o nich myslet. Taky je to film, o němž se skutečně dá říct, že klade otázky, ale nijak nahlas, mentorsky, možná tak činí spíš bezděčně, je programově nevelký, film bez vykřičníků. A taky je krásný, prchavě a možná i bezúčelně. Rád bych ho viděl ještě jednou

Walter Steiner: létající muž

Byl to první individuální sportovec, kterému jsem u televize ze všech sil držel palce. Závodil na zimní olympiádě v Sapporu ve skocích na lyžích. Viděl jsem ten sport tehdy poprvé, šestileté oči to sotva mohly pobrat. Po vší té olympijské nudě, zástupech pinožících se sněhem na běžkách po strašně dlouhou dobu, eventuálně přitom ještě občas zalehávajících a střílejících (proč, proboha?), ladných pohybech krasobruslařských tanečních párů (koho to má jako zajímat?) a dalších pro malého kluka divácky nevděčných sportech jsem najednou viděl něco skutečně vzrušujícího.

Icerink

Venkovnímu bruslení poslední zimy moc nepřejí, a tak se skupina soukromých investorů rozhodla vybudovat v Praze-Strašnicích nový zimní stadion se dvěma ledovými plochami. Během deseti měsíců získali stavební povolení (což je s ohledem na stav výstavby v metropoli považováno za malý zázrak) a do roka od poklepání na základní kámen byl stadion otevřen.

Lhoták, Loos a rozmačkané ego

Retrospektiva Kamila Lhotáka Kolekce 120 olejomaleb v sálech Obecního domu je největším výběrem raných děl i ikonických pláten oblíbeného českého autora 20. století. Projekt Retrospektiva, jenž přináší mozaiku Lhotákových obrazů ze státních a soukromých sbírek, nově představí i 19 doposud neznámých děl. Ta se pořadatelům podařilo vypátrat často i díky pouhé náhodě.

Sharon Stoneová! Zavražděna! No a?

Americký režisér Steven Soderbergh má pověst tvůrce, který se dokáže s jistotou pohybovat na poli mainstreamu, a zároveň má povahu experimentátora pokoušejícího přicházet s novými řešeními technologickými i koncepčními. Obě stránky jeho naturelu vyjadřuje šestidílná minisérie Mozaika, kterou odvysílala stanice HBO. Zároveň klasická detektivka i formální experiment.

Dominik Hašek: český vítěz

Pamatují si to v téhle zemi všichni včetně těch, které hokej vůbec nezajímá. Je to právě dvacet let. Slavné vítězství české reprezentace na zimní olympiádě v Naganu, kde hráli ti skutečně nejlepší hráči světa, hvězdy NHL. Ale český výběr si s nimi v neuvěřitelně dramatických utkáních poradil, lidé mu fandili během přenosů vysílaných kvůli časovému posunu v nesmyslných hodinách.

Bez boje

Je konec února 1948. Zaplněným Staroměstským náměstím se prodírá vůz taxislužby a právě probíhající revoluci z něho sledují tři západní agenti, Američan Bud Boots s britskými kolegy Elizabeth Montaguovou a Grahamem Greenem. Šiky dělníků pochodují pod rudými prapory, pušky v rozpálených dlaních, davy zaplavily také sochu Jana Husa.

Dva domy, srnky a stromy

Na základě předchozí spolupráce na svém pražském bytě oslovil investor architektku Lenku Míkovou a ukázal jí rozpadající se chalupu se stodolou uprostřed kouzelné jihočeské louky. Loni na jaře byla po čtyřech letech dokončena rekonstrukce a rodina nyní na venkově tráví mnohem více času, než původně plánovala.

Alzheimer, zima a vybájený svět

Hrdinku deníkového románu Nazdar, vitamíne! Ruth nedávno opustil snoubenec, a do toho ji překvapí zlá zpráva – její otec Howard ztrácí paměť. Pro uznávaného akademika jeho formátu je to samozřejmě těžká rána. Ruth to dobře ví, a proto dává výpověď, opouští velkoměsto a vrací se do domu svých rodičů, aby jim pomohla vypořádat se s novou situací, která nemůže skončit dobře.

Obrácení Antonína Blaníka

Jak říkal Zdeněk Nejedlý, řekni mi, občane, co si myslíš o husitském revolučním hnutí, a já ti povím, jak si stojíš politicky. To samé platí o Tondovi Blaníkovi: Řekni mi, jestli víš, o koho a o co jde a jak se ti líbí, a já ti povím, jaké je v české společnosti tvé místo.

Ze života zločinných světoběžníků

Britský seriál McMafia je příklad solidního žánrového díla, kde všechno vypadá, jak plus minus vypadat má, a je zachyceno přiměřeně poutavým způsobem. V dnešní době „quality TV“, která se snaží přicházet s čím dál originálnějšími a nezvyklejšími koncepty, je taková všednost vlastně docela osvěžující. Navíc se člověk při jeho sledování tak trochu poučí, český divák si zároveň užije scény z Prahy.

Oni mají zbraně, my máme šampáňo!

V lednu uplynuly tři roky od masakru v pařížské redakci satirického týdeníku Charlie Hebdo. Bylo při něm zabito osm členů redakce a další čtyři náhodní lidé, kteří se islámským teroristům připletli do cesty. Hodinu a půl po činu se objevuje slogan Je suis Charlie: vymyslel jej art director časopisu Stylist Joachim Roncin a hodil na Twitter, odkud se raketovou rychlostí šířil do světa.

Qarta Architektura

Qarta je velkou architektonickou kanceláří, kde přes dvacet lidí pracuje na desítkách projektů zároveň. Některé se na chvíli zastaví, jiné naopak znovu ožívají. Projekty jsou různé velikosti – od celých budov po drobnější interiéry, a to včetně designu vybavení. Z téhož ateliéru pochází architektonické řešení kreativního prostoru SmetanaQ i restaurace nedaleko pražského Masarykova nádraží nazvané La Bottega Linka. Oba prostory se veřejnosti otevřely před rokem a oba mají podobnou atmosféru.

Mozart, Kafka, Tonda Blaník

Magdalena Švecová je první režisérkou v historii Národního divadla, která nastudovala slavnou Figarovu svatbu Wolfganga Amadea Mozarta. Tím divákům nabídla ženský pohled na podoby a proměny lásky, nevěry a žárlivosti. Jde již o jubilejní 20. nastudování této opery na prknech českého Národního divadla.

Chile, krajina ticha i větru

Následující fotografie, které původně vznikly pro cestovatelský časopis Travel Design, pořídil při své nedávné návštěvě Chile Jan Kurel. Zachytil na nich běžný život i nevídané přírodní krásy této jihoamerické země.

Psaní o hudbě jako „prometheovská“ práce

Začátkem roku zemřel Vojtěch Lindaur, známý a důležitý hudební publicista své generace (odešel předčasně, v šedesáti letech). Taky důležitý svědek hudebního dění posledních dekád minulého století, v předrevolučních časech toho oficiálního, polooficiálního i neoficiálního. Možná mu to tenkrát tak nepřipadalo, ale tehdy žil a důležitým způsobem ovlivňoval zlaté časy hudební publicistiky.

Pan XY: dobře adaptovaný estébák

Bývalí estébáci a jejich úspěšná adaptace na demokratické poměry – zrovna dnes docela silné téma, že. S jedním takovým jsem před pár lety udělal docela pozoruhodnou zkušenost, i když – možná na ní nic pozoruhodného nebylo, byla nějakým způsobem typická.

S revolverem na motýly

Svým způsobem je to odvaha a troufalost, zkusit napsat příběh ze života jednoho z nejjemnějších a nejbrilantnějších stylistů moderní literatury, ruskoamerického spisovatele Vladimira Nabokova (1899–1977). Monika Zgustová, česká spisovatelka žijící v Barceloně, se o to pokusila v próze Revolver v kabelce – a výsledek není vůbec špatný.

Srdcový dům

Organická stavba, která svým půdorysem evokuje tvar srdce, vyrostla na okraji nesourodého satelitu Havlíčkova Brodu. Když člověk přijíždí, nic mimořádného by v místě nečekal. Srdcový dům si však na svažité koncové parcele vytváří vlastní svět, aniž navenek vystupuje arogantně.

Zpívající a vraždící holič v Plzni

Jedinečný muzikálový thriller z Broadwaye vypráví o kruté pomstě holiče Benjamina Barkera alias Sweeneyho Todda za nespravedlivé vyhnanství a odloučení od rodiny. Sweeney obnovuje svou holičskou živnost nad pekařským krámkem paní Lovettové. Kam však začnou Toddovi zákazníci mizet a kde náhle bere Lovettová materiál pro své lahodné masové bochánky?

Triumf „nekorektní kinematografie“?

Film Tři billboardy kousek za Ebbingem je důležité dílo. Snímek irského režiséra (a uznávaného dramatika) Martina MacDonagha dostal Zlatý glóbus pro nejlepší drama (a tři další), je to tedy film s, řekněme, certifikátem kvality oborového establishmentu. Zároveň se proti převládajícím trendům a očekáváním publika docela výrazně vymezuje.

Tragédie urozeného světanápravce

V polovině osmdesátých let vzbudil v jinak dosti zatuchlých poměrech oficiálně vydávané literatury značnou pozornost historický román Antona Hykische Milujte královnu – byla jí Marie Terezie. Že šlo o překlad ze slovenštiny, český čtenář tehdy možná ani příliš nevnímal: slovenština ještě nebyla zcela cizí jazyk a slovenská literatura byla (pro české náfuky) tak trochu exotičtější verzí literatury české.

Vlastní domy architektů: Na strmém svahu uprostřed divočiny nebo Plecháč

Moderní rodinný dům ve staré zástavbě nazvaný Plecháč se stal jedním ze symbolů Humpolce. Jde o vlastní dům architekta Luďka Rýznera a lze jej považovat za manifest přístupu Rýznerova ateliéru OK Plan. Ačkoli jsou vlastní domy architektů často jen velmi příjemnými stavbami, které nijak zvlášť nepoutají pozornost, logicky by sám architekt měl být tím nejodvážnějším investorem.

Britská opera v Národním divadle

Opera Billy Budd vypráví příběh, který se odehrál na válečné lodi během napoleonských válek. Billy je odsouzen k smrti za neúmyslné zabití svého trýznitele. Kapitán se musí rozhodnout, jestli nevinnému udělí milost, nebo dodrží válečný zákon. V roli kapitána se objeví tenorista Štefan Margita. Jde o jeho premiéru na prknech Národního divadla.

Mladý muž a jeho boj s drůbežárnou

Jména vystudovaného sociologa Stanislava Bilera (nar. 1982) si mohl pozorovatel společenského čeření v posledních několika letech všimnout především v souvislosti se satirickou skupinou Žít Brno. Povinností členů tohoto společenství bylo pěstovat sžíravý sarkasmus vyhrocený proti zaostalosti, jejímž je Brno v jejich nesmlouvavých pohledech přímo majákem.