Po dekádách plíživé degradace přivedla k životu jednu významnou rokycanskou památku až nynější nákladná rekonstrukce. Investice místního podnikatele přitom nedala druhou šanci pouze stavbě samotné, ale také důležité a rovněž dlouhodobě opomíjené lokalitě poblíž centra města. Mezigenerační dialog Tři objekty, jeden celek. To je dnešní podoba Villy Fitz ve třináctitisícových Rokycanech na Plzeňsku.
Po představení čerstvého laureáta Pritzkerovy ceny pro rok 2025, nejvyššího ocenění na poli architektury za celoživotní dílo, si většina lidí musela jeho jméno hned googlovat. Liou Ťia-kchun? Překvapení se přitom šířilo také odbornou veřejností – zatímco západní svět tohoto devětašedesátiletého čínského architekta prakticky nezná, doma patří mezi hvězdy svého oboru. Je to škoda, protože jeho dílo může být v lecčems inspirací také pro evropskou scénu.
Plánovaná stavba Vltavské filharmonie u stanice metra C Vltavská i se souvisejícími úpravami okolí vyjde Prahu podle aktuálních odhadů na 16,53 miliardy korun bez DPH. Vyplývá to z dokumentu, kterým dnes městští radní schválili založení příslušných investičních akcí. Souhlasili také se vznikem nadačního fondu pro výběr příspěvků na stavbu filharmonie, která má vyjít na 11,65 miliardy korun. Její budování by podle harmonogramu mělo začít v roce 2027 a skončit o pět let později.
Když se předloni otevřel nový prostor Veletržního paláce věnovaný především dětem s rodiči, setkal se tento krok s mimořádným úspěchem – se vzácnou shodou stran veřejnosti i odborníků na architektu, design a umění. Inspirující realizace poukázala na zoufalý nedostatek podobných míst nejen v hlavním městě, ale celé zemi, a mnozí tak doufali, že jde o předzvěst dalších takových iniciativ veřejných institucí
Zatímco tříapůlhodinový snímek Brutalista sklízí po světě nadšené filmové recenze (redakční kolega Ondřej Štindl toto nadšení úplně nesdílí, viz jeho recenze v Echu č. 7 – pozn. red.), architektonické kruhy jej zavrhly coby diletantské dílo plné misinterpretací a generalizujících klišé. Kvůli snaze o maximální dramatizaci totiž režisér Brady Corbet bez okolků obětoval kunsthistorickou věrohodnost i důležité souvislosti.
V dnešní architektonické praxi se můžeme mnohdy setkat s až úzkostlivou snahou rekonstruovat stavebně dožilé objekty za každou cenu namísto jejich náhrady novostavbou. Jak ale ukazuje projekt dánské školky The Swan, existuje ještě jeden přístup, který se začíná v zahraničí pomalu prosazovat. Klíčové je rozpoznat, kdy rekonstrukce či přestavba přináší více škody než užitku, a v případě nutné demolice přehodnotit stávající praxi nakládání se stavebním odpadem.
Loni v květnu tomu bylo padesát let od zprovoznění prvního úseku pražského metra mezi stanicemi Kačerov a Sokolovská (dnešní Florenc). K tomuto jubileu na konci roku vyšla vizuálně ambiciózní publikace, která představuje tento unikátní dopravní systém nejen jako infrastrukturní projekt, ale především jako svědectví své doby. Pražské metro je fenomén – po architektonické, designové i umělecké stránce. Už v době výstavby pronikl jeho věhlas do zahraničí.
Manchester východu. Tak se přezdívalo Náchodu, okresnímu městu u polských hranic. Sekundárním projevem prosperujícího textilního průmyslu byl také stavební boom, na kterém se díky pokrokovým průmyslníkům podílela v meziválečném období řada špičkových modernistických architektů. Pavel Janák jako jeden z nich díky tomu v Náchodě zanechal jednu z nejvíce fascinujících vil své doby.
Kvalita vládnutí, ono anglické „governance“, se notoricky špatně měří. Málokde je statistický úřad tak nezávislý, aby odolával všem pokusům vládních politiků o pozitivní přiohnutí čísel před volbami. Navíc leckdy není jasné, co přesně měřit; ono slavné premiérovo šermování nutellou bylo sice trochu bizarní, ale leckterá střízlivá, úředně vyhlížející statistika je ve skutečnosti ještě méně vypovídající než ty ceny pomazánek v supermarketu.
Postaveny byly jako sídlo Sdružení projektových ateliérů a podobnému účelu slouží i po padesáti letech od svého dokončení. Jen ve složitějších podmínkách, protože celý soubor tzv. Pragerových kostek na pražských Emauzích u Karlova náměstí potřebuje generální modernizaci jako sůl. A právě o ní se vedla v posledních týdnech tahanice mezi vedením města a veřejností. Doplnit historický monument a jeho okolí o moderní vrstvu není architektonicky vůbec jednoduché, rozhodně ale nikoli nemožné.
Praha připravuje rekonstrukci severojižní magistrály v Sokolské a Legerově ulici, kde mají přibýt přechody, 120 stromů či oddělené cyklostezky. Návrh studie úprav představili zástupci magistrátu, Prahy 2 a Technické správy komunikací (TSK), která projekt připravuje. Úpravy mají přinést zklidnění dopravní tepny, ale zároveň by neměly mít zásadní vliv na její průjezdnost. Studie zahrnuje i rekonstrukci blízké Ječné ulice a město také připravuje úpravy dalších částí magistrály.
Zatímco ve Spojených státech korporáty utlumují DEI programy, neboť a) s překvapením zjistily, nebo b) konečně přiznaly, že zvýhodňovat lidi na základě pohlaví, barvy pleti nebo sexuální orientace se jim trpce nevyplácí (a dobře jim tak), u nás se na „rovnost výsledku“ bez kvality odvedeného naopak tlačit začíná. Vzhledem k palčivému nedostatku etnických menšin a protivné české toleranci vůči gayům a lesbám je zřejmé, že situaci bude muset zachránit genderismus. Tedy manipulativní obsazování žen do béčkových rolí chudinek, kterým zlí muži, jen co vylezli z jeskyní, možná už z hlubin praoceánu, bránili v úspěchu.
Ničivé požáry v Los Angeles způsobily kromě lidských tragédií a obřích přírodních a materiálních škod také ztráty kulturní, architekturu nevyjímaje. L. A. je totiž mekkou moderní architektury poloviny minulého století, především díky nespočtu výjimečných vil od těch nejslovutnějších architektů a architektek své doby, ze kterých se mnoho nacházelo právě v epicentru požárů, ve čtvrti Pacific Palisades. Zcela shořely například domy Keeler House od Raye Kappeho nebo Freedman House od Richarda Neutry, přičemž další měly namále.
Pobřeží stotisícového města na jihu Norska rozzářily sněhově bílé fasády postindustriálního kolosu, který od minulého roku spoluvytváří nové kulturní centrum. Místo, které bylo ještě nedávno bolavým vředem celého města, je dnes jeho chloubou. Pokud bychom měli vysledovat hlavní architektonické fenomény uplynulého čtvrtstoletí, nemůžeme vynechat ambiciózní přestavby vysloužilých průmyslových staveb. Jak ukazují příklady z celého světa, takové stavby s racionálními železobetonovými konstrukcemi dokážou pojmout lecjakou novou funkci.
Na nymburském hřbitově najdeme stavbu, která navzdory svým skromným rozměrům vyvolala ve své době doslova poprask. Malý, přesto však monumentální objekt je dílem mimořádně pozoruhodné osobnosti umělecké scény meziválečného Československa, která však v architektuře nedostala příliš příležitostí.
Pokud jste mezi své novoroční plány zařadili také cestování a poznávání soudobé architektury, možná vás zaujme projekt Living Architecture. Ten totiž nabízí nezapomenutelné pobyty v domech navržených architekty světové extratřídy, které si lze s partou přátel na pár nocí najmout. Neziskovou organizaci Living Architecture založil úspěšný švýcarský spisovatel Alain de Botton s cílem umožnit široké veřejnosti kontakt s moderní architekturou na vlastní kůži.
Dřevo, kámen, hlína. Tradice, současnost, emoce. Tato slova nejlépe vystihují novou kapli v moravské vesnici, která po dlouhých dvanácti letech příprav letos otevřela svá pět metrů vysoká vrata. Vstoupit konečně mohou nejen všichni věřící, ale také světlo symbolizující bolest patronky této výjimečné stavby. „Byl to místy vážně útrpný proces, během kterého jsem si mnohokrát nebyl vůbec jist, jestli to vůbec ustojím,“ odpovídá architekt Jan Říčný na otázku, jak zvládal projekt rámující celý jeho dosavadní profesní život.
Pár dní před Velikonocemi v roce 2019 zachvátil katedrálu Notre Dame požár. Tehdy měl možná nejeden z nás pocit, že sleduje symbolický zánik západní křesťanské civilizace. Teď v adventu se po pěti letech s velkou slávou katedrála znovu otevřela. Naše doba nemá moc důvodů k nějakým radostným kolektivním prožitkům, ale na tento bychom snad tak pohlížet mohli.
Obsese estetikou je obecnou charakteristikou mnoha architektů, která se projevuje také v jejich návrzích. U mladé české architektky je tomu ale jinak. „Vizuální stránka architektury je přeceňovaná,“ tvrdí trochu překvapivě Magdaléna Havlová, která svůj názor zhmotnila do neobyčejné stavby stvrzující, že velikost architektury se neodvíjí od rozměrů dané stavby. Romantika a tajemství, to byla hesla, která vyslovil investor při první obhlídce pozemku, kde zamýšlel stavbu pro krátkodobé rekreační pronájmy.
Po dlouhých 22 letech příprav schválili zastupitelé města Brna v úterý nový územní plán, který zásadně ovlivní budoucnost moravské metropole. Dokument zahrnuje i výstavbu podzemní dráhy, místní obyvatelé by se tedy měli dočkat metra. Součástí dokumentu je dále i rozšíření tramvajových tratí i nové obytné čtvrti. Plán má začít platit od února 2025, jak ale uvádí Seznam Zprávy, lze očekávat, že některé části plánu budou napadeny žalobami. Jeho kompletní zrušení by však dle městského architekta Jana Tesárka, jehož kancelář plán zpracovala, hrozit nemělo.
„Jde o derivát toho, co mě fascinuje. Od brutalistní architektury po stará auta,“ říká ilustrátor Tomáš Motal. Motalův svět je bezvýchodný, přitom pozoruhodně vtahující. Stejně jako krajina, ve které se odehrává. Bezpochyby jeden z nejpůsobivějších českých komiksů posledních let.
V reakci na přísnou klimatickou legislativu Dánska, která už od minulého roku stanovuje uhlíkové limity novostaveb, připravilo sdružení několika dánských společností prototyp toho, jak může vypadat výstavba rodinného bydlení budoucnosti. Skupina malých domů minimalistického vzezření se strmými šikmými střechami působí na první pohled jako ukázka soudobé rezidenční architektury. Dřevěné fasády napovídají o materiálu konstrukce, velkými okny proniká množství denního světla.
Budoucí americký prezident Donald Trump dorazí do Paříže na sobotní znovuotevření katedrály Notre-Dame. Oznámil to na své komunikační platformě Truth Social, kde ocenil rekonstrukci chrámu, který v roce 2019 zničil rozsáhlý požár. Podle agentury AFP se má slavnostního aktu zúčastnit padesát hlav států a předsedů vlád a dohlížet na něj bude na 6000 policistů a četníků.
Pražské Výstaviště se mění před očima, tentokrát pozitivním směrem. Jednou z posledních stavebních úprav areálu je rekonstrukce bílých výstavních pavilonů z počátku devadesátých let, které díky rozsáhlým střešním zahradám hrdě vstupují do své nové éry. Areál Výstaviště byl posledních dvacet let bolestivým územím celého hlavního města. Postupná kultivace Výstaviště jde ruku v ruce s úspěšnými architektonickými a urbanistickými úpravami celého areálu.
Italská Neapol má dvě ikony. Z pohledu zahraničních turistů jde hlavně o tradiční neapolskou pizzu, pro místní je to jednoznačně jejich fotbalový tým a s ním spojený odkaz „božského“ Diega Maradony. Obě témata propletli architekti z ateliéru NEUHÄUSL HUNAL do interiéru pražské restaurace Da Pietro. Že jednu z nejlepších neapolských pizz u nás dělají v Plzni, se vědělo po celé republice. Hodnocení byla tak dobrá, že mnozí jezdili do západočeské metropole jen na otočku, aby si mohli vychutnat pizzu s tenkým těstem a vysokými nadýchanými okraji.
Polsko se snaží uměle vytvořit nové „superměsto“ větší než Varšava a dokonce i Londýn nebo Řím. Nová aglomerace má vzniknout okolo Katovic. S vizí sloučit města do jednoho obřího celku přišel Hornoslezský metropolitní svazek (GZM), který sdružuje 41 měst, informovala polská televize TVP World. Nové město by bylo největším městem v Polsku a rozlohou 2500 kilometrů čtverečných by překonalo i Londýn (1572 km2) a Řím (1285 km2). V současné době na stejné ploše žije více než 2,1 milionu obyvatel.
Uznání za inspirativní práci se starými stavbami, výtka za nedostatečnou environmentální šetrnost, údiv nad délkou stavebních procesů v Česku. To jsou hlavní závěry mezinárodní poroty letošního ročníku nejsledovanějšího oborového ocenění u nás, České ceny za architekturu. Česká cena za architekturu (ČCA) má jasná kritéria. Z přihlášených staveb, které vznikly během posledních pěti let na území České republiky, vybírá mezinárodní porota tzv. od stolu nejprve třicítku nominovaných projektů, které následně osobně navštíví.
Na Slovensku rozdali ceny za nejlepší architektonické realizace. Letošní ročník ocenění Slovenské komory architektů CE ZA AR se zaměřil především na otázky spojené s bydlením v různorodých souvislostech. Každé architektonické ocenění má svou specifickou organizační strukturu a kritéria hodnocení. Společným jmenovatelem většiny relevantních cen napříč zeměmi je prakticky jen snaha organizátorů nechat stavby posuzovat odborníky a odbornicemi ze zahraničí.
Stavbou roku 2024 se stala administrativní budova Masaryčka, Císařské lázně a Koncertní sál v Karlových Varech či multifunkční fotbalový stadion v Hradci Králové. Vítěze 32. ročníku soutěže organizované Nadací pro rozvoj architektury a stavitelství vybírala porota z 38 nominovaných. Ocenění organizátoři předali v pátek na slavnostním večeru v pražském Rudolfinu.
V době klimatické změny přinášející extrémní dešťové srážky a povodně není možné, aby města s vodou bojovala a bránila se jí. Stávající protipovodňová opatření se ukázala jako nefunkční, a proto je nutná radikální změna praxe. Taková stanoviska zastává jedenašedesátiletý krajinářský architekt Kongjian Yu, který díky svému mimořádnému vlivu změnil svůj obor v celé Číně.
