Jiří Peňás - Redaktor Echo24.cz

/

Články autora

Tragédie urozeného světanápravce

V polovině osmdesátých let vzbudil v jinak dosti zatuchlých poměrech oficiálně vydávané literatury značnou pozornost historický román Antona Hykische Milujte královnu – byla jí Marie Terezie. Že šlo o překlad ze slovenštiny, český čtenář tehdy možná ani příliš nevnímal: slovenština ještě nebyla zcela cizí jazyk a slovenská literatura byla (pro české náfuky) tak trochu exotičtější verzí literatury české.

Monarchie je dobrá, ale obnovit se jen tak nedá

Kdybychom žili v monarchii, byli bychom ušetřeni nervů, které v těchto týdnech zažíváme (debata se konala před prvním kolem voleb). Zato bychom přinejmenším jednou ročně sledovali lidové veselice, které se v monarchiích konají při příležitosti panovničiných či panovníkových narozenin, těšili bychom se na křtiny v rodině, na svatby a takové věci.

Mladý muž a jeho boj s drůbežárnou

Jména vystudovaného sociologa Stanislava Bilera (nar. 1982) si mohl pozorovatel společenského čeření v posledních několika letech všimnout především v souvislosti se satirickou skupinou Žít Brno. Povinností členů tohoto společenství bylo pěstovat sžíravý sarkasmus vyhrocený proti zaostalosti, jejímž je Brno v jejich nesmlouvavých pohledech přímo majákem.

Sovětský dárek za normalizaci

Bylo to roku 1998, v předjarní Moskvě tály ledy, zemi vládl Jelcin, divoká svoboda a bezbřehá anarchie, takže lidé nedostávali třeba půl roku výplatu, ale mohli si z továrny odnést třeba soustruh. České velvyslanectví pořádalo jakousi literární akci, na niž byli pozváni ruští bohemisté a také několik českých novinářů a literárních kritiků. Tak jsem se tam dostal i já. Byl jsem poprvé v Moskvě.

Nejtemnější zbraň Miloše Zemana

Je Miloš Zeman fantom? Je to Kostěj Nesmrtelný? Je to hradní Pérák, kterému končetiny samy dorůstají? Jezdí na kompletní transplantace do sanatoria v Transylvánii? Ne, je to smrtelník jako my, penzista s návyky z Jednoty, inženýr papučář, jenž se vyšvihl. A stejně je to unikát, výjimečný úkaz, něco, s čím nepohne ani profesor Halík, feministky nebo deset evropských think-tanků.

Valašští scary monsters Jana Vytisky

Právě před rokem se v holešovické Trafo Gallery konala výstava Život je bolestný a přináší zklamání. Pod záštitou kunsthistorika a znalce dekadence Otty M. Urbana se na ní, jako na černém sabatu, sešlo několik výtvarníků se zálibou v temných výjevech posmrtného, morbidního či okultního charakteru.

Divadlo, kterému měly zvonit všechny zvony

Vyžadoval plnění nesmyslných úkolů: shánění kontaktů na dalajlamu či Rolling Stones, zajišťování živého lva či dětského kolotoče i s dětmi, domáhal se odbíjení zvonů z Petrova v čas, který určí divadlo. Kdo chtěl takové šílenosti? Inu režisér Vladimír Morávek, umělecký šéf brněnského Divadla Husa na provázku.

Praha v renesanci a její hvězda Ferdinand

V Dějinách ošklivosti, té krásné sbírce bizarností a hrůz Umberta Eca, zaujme obraz italské renesanční malířky Lavinii Fontany, na němž je zobrazena mladá žena v drahocenném šatu. Její tvář však není tváří dívky, ale spíš nějakého přízraku, kombinace lidských a zvířecích rysů, především srsti, jež pokrývá její kůži jako nějaké kočce, vlčici či snad sově.

Starší články