Už jste se dnes pořádně naštvali? Obdrželi jste svou denní dávku mediálních potvrzení, že se všechno řítí do pekla? Pokud ne, můžeme doporučit článek o tom, jak stát, tedy jeho orgány Vojenská policie a ÚOOZ, zlikvidoval jednu firmu, dost možná ve prospěch konkurence.
Připadá vám, že říkat o jednom z nejsledovanějších českých politiků na sociálních sítích, jak to se sociálními sítěmi neumí, je pěkná blbost? Ale přesně tento problém rámuje celou zápletku kolem ministerské budoucnosti čestného prezidenta Motoristů sobě Filipa Turka. Lze jistě namítnout, že i kdyby Turek na sociálních sítích vystupoval odjakživa jako matka Tereza, byť s vizáží Dolpha Lundgrena, našli by si na něj jeho kritici jinou munici. Anebo by se zaměřili na jiného Motoristu. Což je teze, která člověka snadno napadne, když vidí, jak důkladně se média během sestavování koalice věnují zrovna jejich nejmenšímu členovi – ani ne sedmiprocentní straně (...).
Občas i dojatě vzpomenu na to, jak jsme s rodinou vyrazili do kina na první díl Pána Prstenů. Nejstarší dcera z kina odcházela s očima navrch hlavy a hlásila, že by dala milion, kdyby mohla vidět druhý díl hned teď. Samozřejmě si musela počkat, ale netrvalo to tak dlouho. Další pokračování bylo v kinech po roce, za dalších dvanáct měsíců mělo premiéru finále. Neviděli jsme na tom tenkrát nic zvláštního. Ale aby mohla být trilogie uvedena takhle rychle, musela produkční společnost New Line Cinema strašně zariskovat. Souhlasit s tím, že před uvedením první části bude natočena celá trilogie.
„Válečný zločin“ je termín, který v posledních pár letech našel notného využití, ne vždy oprávněného. Válka je strašná věc a mezinárodní válečné právo se spíše snaží eliminovat ty největší hrůzy než zastavit zabíjení. Kdyby tomu tak nebylo, pak by na něj nebral ohled již nikdo. Nicméně se zdá, že nyní máme minimálně vážné podezření na válečný zločin, který spáchala Trumpova administrativa. Donald Trump vyhlásil válku venezuelským drogovým kartelům a od začátku září americké ozbrojené síly udeřily na minimálně 21 člunů v Karibiku, které údajně pašovaly narkotika. Zemřelo 83 lidí.
V požehnaném věku 88 let zemřel včera Tomáš Straussler neboli Tom Stoppard. Ta zpráva přišla později večer a vehnala krev do spánků a smutek do duše. Stoppardova smrt totiž není jen skon slavného britského dramatika – pro českou kotlinku je to další připomenutí, že ti, kteří v nedávných desetiletích rovnali naši páteř a kteří svým životem připomínali paradoxy a hnus 20. století a svou prací podtrhovali jeho ironii, jsou pryč a dál je to na nás.
Že včera začaly konzultace prezidenta s uchazeči o ministerskou funkci trojlístkem reprezentantů ANO (Robert Plaga, Adam Vojtěch, Jeroným Týc), není náhoda. S přihlédnutím k fungování prvních dvou na ministerstvech školství a zdravotnictví za covidu by si naivní člověk mohl myslet, že prezident schválně začíná od těch nejkontroverznějších jmen. Ale kdepak, první várka konzultací naopak jakoby předváděla, jak hladce všechno může jít - pokud se nová vláda bude utvářet v nějakém koridoru.
Občas dojde k literárnímu objevu – je nalezen do té doby neznámý nebo ztracený text, který zapůsobí jako zjevení. Častější jsou ale opačné případy. Neznámý či dlouho nedostupný text nějaké fascinující osobnosti či svědka fascinujících událostí překvapí ze všeho nejvíc svou prostředností. Když se dostala na veřejnost ochutnávka z tisíců e-mailů Jeffreyho Epsteina, jež americké orgány mají v držení, na mnohé čtenáře udělalo nejsilnější dojem to, že tento tajemný sexuální delikvent, finanční mág a možný agent víc než jedné tajné služby měl zcela fádní neoliberální politické názory.
Oficiální postoj české vlády k americkému návrhu míru na Ukrajině nalezneme pěkně hutně na webu ministerstva zahraničí. Je to osmnáct řádků s podpisem Jana Lipavského. Na třetím řádku náš ministr Trumpův návrh bere „jako výchozí bod k jednáním“, aby dva řádky od konce dospěl k faktickému odmítnutí návrhu: „Ustoupením agresorovi v roce 1938 získala Evropa mír na jeden jediný rok. A pak následovala světová válka. Poučme se. Neudělejme stejnou chybu v roce 2025.“ Že byla chyba ustupovat Adolfu Hitlerovi, na tom panuje shoda jako na málokteré události moderních dějin. Když vyvoláváme duch Mnichova, jako bychom říkali, že diplomacie teď nemá smysl.
Je to zřejmě jedna z nejhorších humanitárních katastrof současnosti a zároveň ta, které veřejnost věnuje nejmenší pozornost. Řeč je o občanské válce v Súdánu. Od dubna 2023 si vyžádala více než 150 tisíc obětí, ale některé odhady mluví až o 400 tisících. Na 14 milionů lidí přišlo o domov. Podle Světového potravinového programu je téměř polovina Súdánců ohrožena „vysokou mírou akutní potravinové nejistoty“. Po dobytí města Fášir na konci října tam rebelové ze Sil rychlé podpory (RSF) spáchali masakr, který si vyžádal minimálně tisíce obětí.
Kolony aut, krok sun krok, bo silničáři tak, jak každý rok, su překvapení velice, že sníh zasypal jim silnice. Nohavicova písnička z roku 2006 je aktuální i letos. Nohavica sám se mezitím dostal na pomyslný index kvůli svým techtlím s Putinem (na mechtle snad nedošlo), ale na základním principu se nic nezměnilo. D1 stále vede přes Vysočinu, v zimním období stále občas přes noc nasněží – a následující ráno se na nejpostiženějších úsecích dálnic nehne ani kolo. U zemí typu Chile, kde v Santiagu nasněží tak jednou za deset let, se to dá pochopit.
Od října musejí dánské chovy s více než padesáti kravami přidávat do krmných dávek přípravek Bovaer, který snižuje produkci metanu. Po měsíci a půl se farmáři bouří s tím, že jejich krávy byly Bovaerem otráveny. Hlásí, že krávy mají horečky, průjmy, problémy s plodností, některé uhynuly, píše Tereza Viry. Dávné rozhodnutí skotu učinit se pro člověka nepostradatelným bylo mazané. Krávy se tím vyhnuly pronásledování, naopak se pod lidskou knutou maximálně rozplemenily a rozeběhly doslova po celé planetě. V Indii to dotáhly opravdu vysoko.
Už půl druhého týdne se v kinech promítá nový český dětský film Bubák. Prozatím ale straší nenápadně. Návštěvnost je nízká, ostatně na dopolední projekci v pražském multikině jsem byl včera sám se třemi dětmi. Dosavadní přehlížení jmenovaného dílka je ovšem ke škodě milovníků filmu, protože natrefit na tak pěkné, promyšlené a povedené dětské vyprávění je vzácnost. Předloni se sice stejně pěkně vyvedly Děti Nagana, ale jinak je inteligentní tuzemský dětský film, postavený nikoli na tricích a atrakcích, nýbrž na duchaplném vyprávění, výjimečné zboží.
