Komentáře

Když je vedro, potí se i pravičáci

Poslední zima vypadala jako zima, mrzlo, sníh byl, na místních horách se lyžovalo až do dubna. Zima to nebyla třeskutá, nebruslilo se na rybnících od prosince do února jako na ladovských obrázcích. Ale zase nebylo jaro, v dubnu bylo až moc teplo, nepršelo a nebylo žádné aprílové počasí. To okamžitě zvedlo alarmisty a zvěstovali katastrofální sucha, pak přišel květen. Ochladilo se a lilo jako z konve, alarmisty to neuklidnilo, ale konzervativci si oddechli, že není zase tak zle. Počasí je prostě proměnlivé, jako lidské nálady.

17. června

Sloup, který má smůlu

Je nečestné předstírat, že v případě sloupu nejde o averzi vůči jinému, alternativnímu a menšinovému pohledu na české dějiny, z nichž byl po desetiletí vytlačován. Bylo by pokrytecké nepřiznat, že podstatou není nechuť ke katolicismu…

16. června

Test autentické zelenosti

Agentura YouGov udělala v Německu, považovaném za pionýra zeleného hnutí a avantgardu ekologismu v Evropě, zajímavý průzkum. Ptala se reprezentativního vzorku Němců, čeho všeho ze svého komfortu by byli ochotni se vzdát v boji za záchranu klimatu. Na první pohled to vypadá, že Němci se skutečně bojí klimatických změn a jejich následků tak moc, že jsou ochotni otočit svůj dosavadní život vzhůru nohama.

15. června

Radostný film pro naše časy

Horko k nesnesení, politika otravně monotónní a místy dost iritující, těžko se přesvědčit o tom, že něco je v tomhle světě skutečně důležité. Samozřejmě kromě dokumentárního filmu Rolling Thunder Revue: A Bob Dylan Story by Martin Scorsese, který byl čerstvě uveden na Netflixu, zájemci si ho asi mohou obstarat i nějak jinak. Je to film, který člověka přivede na jiné myšlenky. Nebo přesněji: přivede ho k myšlenkám na důležité věci. Jeden osmasedmdesátiletý umělec vzpomíná, jiný skoro šestasedmdesátiletý umělec to zaznamenává.

14. června

Letenky zdarma? Nikdy, nenávistnice

Sociální sítě zrovna nepovzbuzují uživatele ke snaze být v názorech aspoň trochu konzistentní. Čas na nich plyne dostatečně rychle na to, aby včerejší pobouření nad skutečností X nestálo dnešnímu rozechvělému komentování jí protikladné skutečnosti Y. Jsou politici, kteří v téhle emocionální a názorové nestabilitě umějí dobře plavat a těžit z ní. Třeba Václav Klaus mladší, který je na Facebooku přítomný docela silně a umí to s ním – ve smyslu dostává z něj, co potřebuje, a jistě pro to vynakládá úsilí, je schopný si to, řekněme, odpracovat.

13. června

Čekání na patriarchu

Kdo bude příštím kancléřem Německa? Proč by to nakonec nemohl být Armin Laschet. Jméno premiéra největší spolkové země Severní Porýní-Vestfálsko se stále častěji skloňuje ve spekulacích o kandidátovi, který by frustrovanou CDU a spolu s ní celé Německo vytáhl z rozvalin, do kterých se zhroutila tamní politická scéna. Pád poměrů, které se utvářely od druhé světové války a dosud jakžtakž držely, předpověděl výsledek evropských voleb, ve kterých dvě velké strany, křesťanská CDU a sociálnědemokratická SPD, nedosáhly dohromady ani 45 procent.

12. června

Privatizace státních lesů, dráhy a nemocnic? Makáme na tom

Ministr dopravy Vladimír Kremlík nechal odvolat generálního ředitele Českých drah Miroslava Kupce. Část odborné veřejnosti protestovala, protože dosavadní ředitel Kupec si za devět měsíců vybudoval dobré jméno. Třeba tím, že pro státní firmu dokázal obhájit většinu smluv, o které proti ní usilovali soukromí přepravci. Ministr nevysvětlil, proč Kupce odvolal, ani za něj nenavrhl náhradu. Řízení ČD převezme někdo z představenstva a nový šéf se vybere ve veřejné soutěži.

11. června

Žádný audit neroste do nebe

Promlčí se Andrej Babiš poslední krizí, kterou spustil audit Evropské komise? Hospodářsky mu to může ublížit, státní zemědělský fond byl přinucen proplácení dotací Agrofertu (i firmě ministra zemědělství Tomana) zastavit. Politicky to pro něj dva týdny poté nevypadá zle. Zaprvé je tu celková bezvýchodnost demonstrací pořádaných hnutím Milion chvilek, daná nikoliv chybami organizátorů, ale povahou věci.

10. června

Trump o něco blíž znovuzvolení

Americká volební kampaň už dávno začala. Zatím kandidáti Demokratické strany soutěží mezi sebou o čest vyzvat na souboj Donalda Trumpa. Favoritem primárek je bývalý viceprezident Joe Biden. Podle průzkumů má největší šanci porazit stávajícího obyvatele Bílého domu. Bidenovou výhodou také je, že na rozdíl od ostatních kandidátů se tváří jako americký levičák starého typu, kterému jde hlavně o pracující třídu. Progresivní šílenosti, na kterých založili svou kampaň všichni ostatní, vytrvale ignoroval. Nyní se však dopustil zásadní chyby, která ho sice nemusí stát demokratickou nominaci, ale dává silnou munici Donaldu Trumpovi do hlavního střetnutí.

09. června

„Ruská hrozba“, jednotka politické nemohoucnosti

Končí týden, jemuž v české politice právem dominovala otázka vracení dotací pro Agrofert do evropského (a potažmo českého) rozpočtu. Je pozoruhodné, jak ve chvíli, kdy se veřejnost seznamuje s tématem obtěžkaným složitými technikáliemi, se vedle něj do veřejného prostoru probojuje něco tak efemérního, jako byl pokus části ruské politické scény zahrnout účastníky okupace Československa v roce 1968 mezi válečné veterány.

08. června

Kde se bere, že demonstrace nerespektují volby?

Demonstrace proti vládě Andreje Babiše pokračují a úměrně množství účastníků roste počet těch, kteří Babiše podle svých slov sice rádi nemají, „ale respektují volby“, se skrytou nebo explicitní výčitkou, že protestující to nedělají. Z veřejného povědomí jako kdyby se vytratil fakt, že pohnutkou demonstrací není svržení vlády, ale vyjádření nesouhlasu. Ne s výsledkem voleb, nýbrž se způsobem, jakým se s mocí obdrženou ve volbách nakládá.

07. června

„Devadesátky“ jako „osmdesátky“. I pro Piráty

Sněmovna podpořila komunisty navrhované usnesení o zločinech privatizace devadesátých a počátku nultých let, kdy podle dokumentu došlo „k velké řadě excesů, chyb i zločinů, které způsobily České republice a jejím občanům škody na majetku v řádech stovek miliard korun a které vlády České republiky dosud nedořešily a jejich následky neodstranily“. Může to působit jako prkotina – aspoň ve smyslu dopadu toho rozhodnutí na život v Česku a místní politiku. Ale není. Vlastně je to důležitá věc.

06. června

Ekologie jako zdařilé promo

Páteční ráno na Malostranském náměstí v Praze. Na prostranství se shlukují desítky středoškolských studentů. Novinář spěchající do nedaleké redakce se podiví, co tady všichni dělají a jestli to není něco, o čem by měl vědět. Poté si všimne transparentů vyzývajících k boji proti globálnímu oteplování. Vtom si vzpomene, že jde o studentskou stávku Fridays for Future a že stejnou partičku tady potkal již před týdnem. Smutně potřese hlavou. Na tyhle výpadky paměti je přece jenom ještě dost mladý.

05. června

Více Kiwi, méně Agrofertů

Ta firma získala na hodnotě tím, co je v české ekonomice vzácné. Uměla vymýšlet a své nápady prodávat. Právě na těchto dvou koncích křivky ve tvaru U se vydělávají největší peníze a jsou tam nejvyšší zisky. Nejméně se naopak inkasuje v produkční, výrobní části. Na začátku příběhu firmy Kiwi.com, která se původně jmenovala Skypicker, stál nápad vytvořit unikátní vyhlédavač letenek, který by propojoval všechny možné letecké společnosti.

04. června

Andrej Alighieri

Nejvýraznější postavou na tuzemských sociálních sítích byl minulý týden předseda vlády Andrej Babiš – jak překvapivé... Než v souvislosti s uniknuvším auditem došlo na obvyklou mučednickou etudu, střihl si i výstup v roli básníka. Na pole dnes značně populární slam poetry premiér vstoupil během projevu před česko-německou obchodní komorou, kdy začal improvizovaně a slovy nehledanými popisovat vztah svůj, svého hnutí i „své“ země k přírodě.