Komentáře

Mizantropický socialismus dneška

Mezi mladou generací Američanů roste popularita socialismu. Například podle průzkumu agentury Axios z letošního jara by prakticky polovina (49,6 procenta) dotázaných mileniálů a příslušníků mladší, tzv. generace Z raději žila v socialistické zemi, v jednašedesáti procentech mladých lidí mezi 18–24 lety slovo socialismus vyvolává pozitivní asociaci. Podobný posun se v různé míře dá vysledovat i v jiných zemích Západu.

22. srpna

21. srpna

Co znamená vypuštění strnada

Britští úředníci prokázali, že neztrácejí smysl pro humor ani tváří v tvář nejtěžší politické krizi jejich životů. Plán pro případ odchodu z EU bez dohody nese kódové označení operace Yellowhammer, což je anglický název strnada obecného. Ten je znám svým typickým zpěvem, který v angličtině zní jako „a little bit of bread and no cheese“ (trochu chleba a žádný sýr), což dobře ilustruje očekávání britských plánovačů. V neděli list Sunday Times publikoval analýzu dopadů „no deal“ brexitu a následného spuštění Yellowhammeru, které nasvědčuje, že by chybělo mnohem více než jen chleba a sýr.

20. srpna

Proč to hrát jednoduše, když to jde nesrozumitelně

Končící léto 2019 strávily obě vládní strany a Hrad kohoutím zápasem o to, komu přináleží právo odvolat a jmenovat ministra kultury. Působí to bláznivě vzhledem k tomu, že česká politika při tom dokráčela k podzimu, během něhož na nás čekají mnohem důležitější věci k diskusi.

19. srpna

18. srpna

První krok k čínské nadvládě nad světem

Čína čelí možná nejvážnější vnitřní krizi od potlačení protestů na náměstí Nebeského klidu před třiceti lety. Již nějakých deset týdnů trvající protesty v Hongkongu musejí Pekingu působit značné starosti. Komunistická strana začíná naznačovat, že pokud chaos bude pokračovat, může sáhnout k vojenskému řešení.

17. srpna

Co chtěl básník říci? Policie odpoví

Střety na sociálních sítích zhusta bývají přehlídkou vzájemného neporozumění, to už se tak nějak ví, není to jejich odstranitelný kaz, ale základní charakteristika. Účastníci si z nich odnášejí dojem, že druhá strana nechápe a záměrně manipuluje – a mívají pravdu. V těch „utkáních“ neexistuje nějaká oboustranně uznávaná autorita typu rozhodčího, tedy aspoň ne zatím. Minulý týden se ukázalo, že by se takovou autoritou ve věci interpretace textu mohly stát policie a justice.

16. srpna

15. srpna

14. srpna

Pedokracie pro všechny?

Polská pravice má nového hrdinu. Patnáctiletý Jakub Baryła se s krucifixem v ruce postavil pochodu homosexuálů v Plocku, zbrzdil ho na půl minuty a nechal se odnést policií. Vznikly z toho ikonické fotografie, které se okamžitě po nahrání na internet začaly nekontrolovatelně šířit. Nejprve v Polsku a odtud mezi podobně názorově laděné uživatele sociálních sítí v Německu, Itálii, USA. Postupně se obrázky zbavily polského kontextu, v němž zapadly do probíhající ideologické řeže, jejímž nástrojem jsou pochody homosexuálů v polských městech významu Liberce či Pardubic na jedné straně, kontrademonstrace a většinou neúspěšné pokusy o zákaz na druhé. Trucakce na menších městech bývají větší a jsou složené z místních, zatímco průvody za práva LGBT se dávkují po víkendech proto, že je obrážejí ti samí aktivisté.

13. srpna

Vzbouření na pláži

Na italském ministrovi vnitra Matteu Salvinim je něco obdivuhodného. Objížděl i během prázdnin všechny důležité italské pláže a v plavkách budoval svou popularitu. Do minulého čtvrtka nikdo přesně nechápal, jaký to má smysl. Až toho dne vyzval k rezignaci svého nadřízeného, premiéra Giuseppa Conteho. Premiér odpověděl, že o jeho setrvání ve funkci nerozhoduje jeden ministr. Ovšem nemohl zpochybnit, že Salvini řídí jednu z vládních stran a že se velmi pravděpodobně stane v blízké budoucnosti jeho nástupcem. Salviniho prezentace jsou zábavné a jeho optimismus tak nakažlivý, že může být vzorem pro české politiky.

12. srpna

Satira v časech nechápavosti

Boj proti domnělé či skutečné cenzuře je v současné době koníčkem mnoha lidí ze všech částí politického spektra, každý jako kdyby čekal na svých patnáct minut mučednictví. Když jde ale o to, zavřít ústa někomu z druhé strany, velice rád si přisadí a nevidí v tom velký problém. V takové atmosféře je těžké dělat satiru, nejenom proto, že realita často předhání fantazii autorů. Stane-li se arbitrem přijatelnosti uměleckého díla nechápavá afektovaná osoba s přístupem na Twitter, nic dobrého z toho vzejít nemůže.