Komentáře

Martin Weiss

Namáhavá práce

Indiánští šifranti z kmene Navaho představují jeden ze zajímavých příběhů druhé světové války. Někdo v americké armádě si uvědomil, že indiánské jazyky málokdo zná či má přístup k jejich lexikonům, pokud existují. Rozhodně je neznali japonští vojáci. A tak Američané vyškolili příslušníky tohoto kmene (ale i jiných) na radisty, kteří pak na bojišti v Pacifiku předávali informace – buď jednoduchou šifrou využívající jejich jazyk, nebo přímo jejich jazykem. Dnes by to asi dešifrovala umělá inteligence (AI), ale Japonci, kteří jejich vysílání zachytili, neměli šanci. Program byl přísně tajný a byl odtajněn až v roce 1968.

27. března

Jakub Peřina

To víte, umělci

Lidé se statusem umělce budou mít od července nárok na státní peněžitou podporu. Aby takový muzikant, herec, výtvarník, spisovatel či třeba překladatel získal příspěvek, nesmí být v době podání žádosti v pracovněprávním vztahu, který by přesahoval polovinu týdenní pracovní doby. A teď to začíná být opravdu zajímavé: zároveň by jeho příjmy z umělecké činnosti za poslední dva roky musely tvořit alespoň polovinu celkových příjmů a nesměly by přesahovat průměrnou mzdu (ta letos přesáhla 46 tisíc korun). „Základním principem návrhu je skutečnost, že stát by měl nějakým způsobem vyjádřit zájem o umělce, kteří svojí činností nedosahují dostatečných finančních příjmů,“ píše se v důvodové zprávě.

26. března

Daniel Kaiser

Khaki psychóza, khaki dluhy

Mezi uzávěrkou a vydáním tohoto čísla Echa se konala mimořádná schůze Poslanecké sněmovny o obranyschopnosti České republiky. Konala se na žádost hnutí ANO, které tím reaguje na rozhodnutí uvnitř vládních stran, že na dvojím tématu ohrožení Ruskem a permanentního zbrojení založí volební kampaň. V jistém smyslu se tu jedná jen o českou variantu celoevropského fenoménu. Politický establishment Evropy je rozhodnut nedat si hrozbu Ruskem nikým vzít, ani nějakou Amerikou.

25. března

Marian Kechlibar

Život bez oceli

Městu, ve kterém žiju, se kdysi říkalo „ocelové srdce republiky“. Kdo si ještě pamatuje pozdní socialismus, asi si vybaví všechno to obřadné uctívání, kterým komunisté zahrnovali těžký průmysl a dělníky pracující v něm. Překročení plánu, rekordy ve výrobě oceli, hrdé pochody horníků a hutníků, rudé hvězdy pomalu na každém komíně. Pětiletku splníme! Normálnějším lidem to lezlo krkem. Nikdo nemůže říci, že se věci nemění, protože k jakémusi eurokomunismu jsme se mezitím vrátili obloukem, ale přístup k průmyslu překmitl do zcela opačné polohy.

24. března

Alexander Tomský

Izrael na cestě k vítězství

Světová média (hlavního proudu) postižená předsudkem proti izraelskému zápasu vykořenit teroristy jednou provždy z Gazy (prý to možné není), už týden opět plamenně kritizují invazi a nestydatě lžou. Izrael porušil příměří a opět rozpoutal válku, ve skutečnosti po tři týdny teroristé navzdory dohodě odmítali propustit další zajatce. Zřejmě si uvědomili, že ke své záchraně potřebují trvalý mír a rukojmí jsou pro ně jedinou zárukou přežití. Okamžitě po prvním leteckém útoku před týdnem Hamás oznámil 400 zabitých, podivuhodná rychlost a pěkně kulaté číslo.

23. března

Maciej Ruczaj

Jak může vypadat ukrajinské vítězství?

Fenomén beneficí a veřejných sbírek na podporu „těch chudáků statečných Poláků“ patřil mezi zajímavosti kulturního života Paříže třicátých let 19. století. Polští exulanti utíkající do Francie po ruském potlačení velkého listopadového povstání zpočátku reagovali na tu vlnu soucitu s vděkem a pohnutím. Časem pochopili, že gesty, slovy a soucitem to končí. Západoevropští panovníci neměli žádný zájem riskovat kvůli nim vztahy s Petrohradem. Ukrajinci se do pozice bezmocných vyhnanců zatím nedostali, protože jejich stát stále bojuje o přežití.

22. března

Markéta Malá

Neřádný hospodář Stanjura

Ve světle aktuální nekritické, až fanatické debaty o masivním zadlužování kvůli vyzbrojování Evropy vypadají naše chybějící desítky miliard v českém rozpočtu nicotně. Jenže zaprvé, nikam nezmizely. A zadruhé, zlehčování situace, kdy se postrádá až 50 miliard korun, je vůči daňovým poplatníkům vrchol nevkusu. A toho zlehčování se ministr financí Zbyněk Stanjura (ODS) dopouští opakovaně. O moralizování Miroslava Kalouska si může každý myslet, co chce. Teď má ale jistě pravdu, když Stanjurovo počínání komentuje tím, že vláda dělá z lidí blbce.

21. března

Ondřej Šmigol

Peklo v Gaze

Příměří v Gaze skončilo. Izrael v noci z pondělí na úterý bombardoval pozice Hamásu v Pásmu Gazy. Teroristické hnutí tvrdí, že v důsledku toho zahynuly stovky lidí. Zároveň však potvrdilo smrt pěti vysoce postavených příslušníků, což naznačuje, že nešlo o bezcílné zlovolné bombardování Palestinců, ale o cílené údery. Hamás následně odpověděl obnovením raketových útoků na Izrael, čímž potvrdil zhroucení klidu zbraní. Cílem Izraele je donutit Hamás, aby propustil zbývající rukojmí.

20. března

Martin Weiss

Reparace za covid

Do veřejné debaty se plnou silou vrátilo téma původu covidu. V Británii bylo zveřejněno, že tým pod vedením bývalého šéfa MI6 předal v březnu 2020 premiérovi analýzu, podle níž virus unikl z laboratoře, ale hlavní vědecký poradce vlády Richard Vallance se rozhodl ji zdiskreditovat. Analogická zpráva přišla i z Německa a deník New York Times zase přinesl esej na téma, jak „jsme“ byli podvedeni vědeckým establishmentem, přičemž tím „my“ byli míněni i novináři. To neodpovídá přesně realitě – narušuje ji třeba to, že tento deník se v kritické době zbavil zkušeného reportéra specializovaného na epidemie kvůli nátlaku své woke úderky.

19. března

Markéta Malá

Dluhy, které najednou nevadí

Německo hází v posledních dnech jeden granát za druhým. A nechme teď stranou výroky šéfa Evropské lidové strany a člena bavorské CSU Manfreda Webera, který by chtěl vytvořit společnou evropskou armádu, zavést post evropského náčelníka generálního štábu a přejít na válečnou ekonomiku. Kolega Daniel Kaiser o pravděpodobném příštím kancléři Friedrichu Merzovi, předsedovi křesťanských demokratů, nedávno napsal, že už „ve jménu zbrojení stačil opustit většinu původních konzervativních pozic“. Ač se to tak možná původně nezdálo, stává se z toho stále přesnější tvrzení.

18. března

Marian Kechlibar

Pětadvacet let od velké bubliny

10. březen 2000 je už dnes dávná minulost, pro nejmladší generaci dospělých skoro stejně vzdálená jako napoleonské války: žádné vlastní vzpomínky na ni nemají. Na rozdíl od 11. září 2001 se ten den ani nijak zvlášť nezapsal do širšího kulturního povědomí. Ale zajímavý byl i tak, protože toho dne dosáhla americká burza v rámci takzvané dot-com bubliny svého maxima: technologický index Nasdaq měl hodnotu téměř 5049 bodů. Překonána byla až za dalších patnáct let – a mezi oběma vrcholy leží velmi hluboké údolí, v němž Nasdaq poklesl až k tisícovce.

Zpět na hlavní stranu