Když dnes sledujete zprávy o elitních amerických univerzitách, snadno vás uvrhnou do nejistoty, co si o nich máte myslet. Pohybují se z extrému do extrému. Na jedné straně extrémy woke poblouznění, na druhé straně kvalita výzkumu, nad níž si třeba my z Česka nemůžeme dovolit ohrnovat nos. Na jedné straně progresivistická indoktrinace, před níž v konkrétních, zdokumentovaných případech musela ustoupit základní mise univerzity, hledání pravdy a rozšiřování poznání.
Mezinárodní olympijský výbor podle posledních zpráv hodlá zavést plošný zákaz startu transgender žen čili biologických mužů v ženských sportovních kategoriích. Diskuse se o tom prý ještě povedou, ale zdá se, že zřejmě jde o plán velice pravděpodobný. Zlom nastal minulý týden, kdy kanadská doktorka Jane Thorntonová, ředitelka lékařské sekce Výboru, předložila systematický souhrn vědeckých poznatků, z něhož vyplývá – světe, div se! –, že narodit se jako muž s sebou nese jisté fyzické výhody do budoucna, a to i tehdy, kdy se skrze tranziční intervence člověku sníží hladina testosteronu.
Forma financování veřejnoprávních médií se bude nějak měnit. Ještě není známo jak přesně, ale určitě směrem k větší přísnosti a menší hojnosti než dosud. Žádná vláda totiž historicky nebyla k ČT tak štědrá jako ta právě odcházející, která jí i přes velký odpor veřejnosti zajistila poplatky z notebooků a tabletů. Je tedy pravděpodobné, že bude následovat korekce směrem k normálu.
Volba newyorských liberálek, které volily Zohrana Mamdaniho, patří do stejné kategorie jevů, jako je LGBT pro Gazu, pro což se vžila myšlenková zkratka „kuřata pro KFC“. Od Mamdaniho se sice jistě nedá čekat pokoutná islamizace New Yorku, ale zvýšený důraz na blaho muslimské komunity už ano. Blaho může být dost natahovací. Profláknul se jeho sebelítostivý výrok, jak se jeho teta, o které se navíc brzy ukázalo, že vlastně jeho tetou není, po 11. září bála jezdit podzemkou zahalená.
„Myslím si, že to byl velký středoevropský kardinál,“ pronesl novinář a právník Tomáš Němeček na adresu zesnulého Dominika Duky v Českém rozhlase. Má pravdu: coby předseda Společnosti přátel Lužice jsem Duku poznal jako člověka s nesmírným zájmem o Lužické Srby. Zažil jsem ho sloužit mši na mariánské pouti v Róžantu a viděl jsem, jak si místní váží toho, že za nimi přijel někdo tak vysoce postavený (navíc ze slovanské země). Byl jsem svědkem, když vyrazil na týdenní jízdu po Lužici, aby ji ukázal pražským bohoslovcům a vysvětlil jim, jak moc je provázána s Čechami.
Donald Trump má problém. To je hlavní sdělení úterních voleb v části USA. Světová veřejnost se sice soustředila na klání v New Yorku, ale republikáni výrazně prohráli i ve Virginii a v New Jersey. Je to první solidní náznak toho, že Trumpův projekt pro Ameriku není tak populární, jak by si Bílý dům přál. A varování před volbami do Kongresu, které jsou už příští rok. Republikáni předpokládali, že prohrají. New York, Virginie i New Jersey jsou tradičně demokratické státy. Nicméně očekávali těsný souboj, podobný tomu z prezidentských voleb minulý rok.
Tomio Okamura se stal předsedou sněmovny, v první den nechal z její budovy sundat ukrajinskou vlajku a osobně u toho asistoval, asi to měl být pro stoupence jeho strany a vůbec společenského proudu, který reprezentuje, katarzní okamžik. Třeba i byl a vzbudil naděje v to, že budoucnost jim přinese další a další zážitky tohoto typu. Spolu s předsedou zažívají okamžik triumfu. A kdyby člověk odhlédl od toho, co Okamura v politice představuje a prosazuje, měla by jeho story až hollywoodské rysy, čítankový příběh člověka, který se od těžkých začátků po letech usilovné práce dostal až na vrchol,
U V. S. Naipaula, britského spisovatele trinidadského původu, který zemřel v roce 2018, si zaslouží pozornost nejen jeho romány, za které především dostal Nobelovu cenu za literaturu, ale i cestopisy. Často i drobné črty, jako třeba pár stránek o návštěvě Uruguaye v roce 1973, jež jsou součástí dlouhé reportáže o Argentině. Úpadek Uruguaye začal v jeho podání tak, že prezident José Batlle y Ordóñez před první světovou válkou navštívil Švýcarsko, líbilo se mu tam a začal doma zavádět to, co tam viděl.
Možná nejdůležitější konflikt, který momentálně ve světě zuří, se nevede pomocí dronů a tanků. Jeho pěšáky jsou mezinárodní právníci, zbraněmi cla a exportní omezení a bojištěm konferenční místnosti po celém světě. Přitom jde potenciálně o to, kdo bude hegemonem 21. století. Jde samozřejmě o americko-čínské soupeření, jehož současným hlavním projevem je obchodní válka mezi Pekingem a Washingtonem. Její velké vyvrcholení mělo nastat minulý čtvrtek v jihokorejském Soulu, kde se sešli prezidenti Si Ťin-pching a Donald Trump, aby posvětili obchodní dohodu, kterou vyjednali jejich podřízení.
Ustavila se nová sněmovna a současně ANO, SPD a Motoristé předložili návrh programového prohlášení vlády. Text potvrzuje, nebo aspoň nevyvrací starší hypotézu Petra Macinky, že Andrej Babiš je programově tvárný a že bude nanejvýš záležet na tom, kdo s ním vládu sestaví. Pokud soudíme podle programového prohlášení, je na spadnutí vznik mnohem pravicovější vlády, než jaká vládne dosud. Pro dělení na pravici a levici je dnes víc než míra zásahů státu do ekonomiky důležitější míra zásahů do ostatních oblastí života a také míra státní suverenity vůči nadnárodním institucím.
Nervydrásající scéna se o dušičkové neděli odehrála v pražské zoo na horní stanici lanovky. Nezletilý návštěvník západní provenience se netroufal nalodit, jakmile zjistil, že ho na sedačce nad trojským kopečkem nebude jistit ani hydraulické rameno, ani bezpečnostní tyč, ba dokonce ani autopás. „Ale tam je jenom řetízek!“ kvílelo předpubertální dítě a bázlivě nechávalo projet jedno bonparově vyvedené sedátko za druhým, čímž ovšem před lanovkou vyrobilo zátku, jež se kvapem prodlužovala.
„Středopravicový program se sociální kontrolkou na konzervativním půdorysu je hotov,“ prohlásil před několika dny Karel Havlíček o nově vznikající české vládní koalici. Na mnoha místech sklidil posměch. „Kočkopes“, „vnitřně rozporný blábol“ a „politická poezie“ – šlo na toto téma číst na sociálních sítích. Jenže ve skutečnosti to byl právě Havlíček, kdo svou definicí docela přesně vystihl zrychlující se proměnu politického spektra v celém západním světě.
Je to tragédie skoro jako ze Shakespeara. Dřív oblíbený a statečný princ podlehne svodům zlotřilého šarlatána, upadne do neřesti, přijde o veškeré své statky a nakonec skončí na ulici mezi spodinou. To je v podstatě příběh muže, který býval znám jako princ Andrew, vévoda z Yorku, nyní však pouze jako Andrew Mountbatten-Windsor, poté, co ho jeho starší bratr, král Karel III., zbavil všech titulů a ještě ke všemu ho vyhodil z jeho rezidence. Prostřední syn Alžběty II. býval oblíbeným členem britské královské rodiny, hlavně díky své aktivní vojenské službě během falklandské války v roce 1982.
Elon Musk a jeho firma xAI spustili internetovou encyklopedii Grokipedia, má být alternativou globálně užívané Wikipedie. Oproti ní slibuje ideologickou nezaujatost, předsudky, nemístnou přecitlivělostí a politickými zájmy nezkreslenou pravdu. Obsah nové internetové encyklopedie má tvořit umělá inteligence. Wikipedii (většinou anglickou) užívám docela často s vědomím, že se nedá brát úplně vážně, je to dílo stvořené mnoha přispěvateli, jejich motivace skutečně mohou být různé – a také bývají, v některých heslech se také odehrávají jakési autorské bitvy, v nichž se každá z bojujících stran snaží protlačit svou verzi.
Pirátská radní a zastupitelka na Praze 10 Jana Komrsková je přední pražská NIMBY. Vedla boj například proti nástavbě bytů na Obchodním centru Květnice – bezvýrazném objektu „občanské vybavenosti“ z komunistických dob uprostřed paneláků, tedy přesně v takovém místě, kde by se bytová výstavba měla podporovat, aby se město pořád nerozlézalo do polí. A nejméně na dvou dalších místech. Pokud chcete vědět, proč se u nás nestaví, je Komrsková ideální objekt pro studii. A pokud chcete vědět, proč někteří z nás reagovali na to, že Piráti na bydlení postavili svou volební kampaň, s výjimečnou zavilostí, tak i proto, že víme o Komrskové.
