Komentáře

Daniel Kaiser

Ivan Bartoš – muž na odstřel

Širokou nespokojenost může vláda vzbudit několika různými způsoby. Krade. Nebo šetří na výdajích a lidé mají pocit, že na nich. Anebo vládne diletantsky a třeba pak ještě na kritiku reaguje zpupně. Tento třetí způsob vládnutí charakterizuje dnes několik ministerstev vlády pětikoalice. Ale existence 5K je jejími lídry chápána jako něco tak zásadního, že ministrům nehrozí odvolání, ani když způsobují pouhým okem viditelný rozvrat. Hlavním kandidátem na odstřel by dnes byl ministr pro místní rozvoj Ivan Bartoš se svou ohlášenou revolucí ve stavebním řízení, jak jinak než skrze digitalizaci. Ta byla spuštěna 1. července.

26. července

Martin Weiss

Nástup amerických Indů

Psal se rok 2004 a tehdejší senátorka Hillary Clintonová na sponzorské večeři představovala jednu místní kandidátku demokratů. „Ráda bych uzavřela jejím oblíbeným citátem, mám ho velmi ráda. Je od Mahátmy Gándhího. Provozoval několik let benzinovou pumpu v St. Louis…“ Už tehdy se za to omluvila a dnes už by to určitě neřekla. Nejen proto, že citlivost vůči etnickým stereotypům se od té doby nesmírně zvýšila. Prostě by jí to nepřišlo na mysl. V předchozích letech nebylo možné nevidět, že indičtí imigranti – tak jako mnohé jiné imigrační skupiny – tíhnou k určitým činnostem.

25. července

Markéta Malá

Říkat i bolavou pravdu

Minulý týden jsme se dověděli zásadní rozhodnutí. Další dva jaderné bloky nám nebudou stavět Francouzi, ale Korejci. Kolem celé věci je mnoho neznámých, na které jsme od vlády zatím nedostali odpověď. Především to, kdo a jak přesně největší novodobou investici zaplatí a jak moc reálné (nebo spíš nereálné) je dodržení ceny 200 miliard korun za jeden blok. Další vývoj bude proto třeba pozorně sledovat. Od vládního kabinetu jsme ale čekali i výsledky jednání o důležitých klimaticko-energetických dokumentech. A zároveň i rozhodnutí o tom, jak dostat do zákona výbušné téma rozšíření emisních povolenek na benzin, naftu a plyn.

24. července

Daniel Kaiser

Ukrajina přiškrtila Družbu

Vidina dražšího benzinu o dvě koruny – anebo taky až o deset korun – přiměla minulý týden českou vládu, aby odložila projednání strategických klimadokumentů. Byl za tím hlavně strach ODS, že získá image strůjců „zeleného teroru“ (Blesk). Benzin se ale uměle politicky může zdražovat i z jiných příčin, než je Green Deal. Válčící Ukrajina, jejíž situace na frontě je zoufalá, uvalila sankce na ruskou firmu Lukoil, čímž znemožňuje transport velkého množství ropy, která teče jižní větví Družby do Maďarska, na Slovensko a do ČR. Z těch tří zemí se brání první dvě, kde taky takto způsobený výpadek jednoho milionu barelů ropy měsíčně hrozí bezprostřednějšími dopady.

23. července

Ondřej Štindl

Harrisová coby maximum možného

Šlo to docela rychle. Něco málo víc než tři týdny po fatální předvolební debatě Josepha Bidena a Donalda Trumpa se úřadující prezident vzdal kandidatury v letošních volbách a jako svou nástupkyni podpořil viceprezidentku Kamalu Harrisovou (byly kolem toho drobné a symptomatické zmatky, v první verzi Bidenova oznámení prezident Harrisové jen poděkoval). Ta náhlá rychlost by se vzhledem k tomu, jak se Bidenova kandidatura přinejmenším v posledních měsících vyvíjela, mohla zdát překvapivá. Jeho tristní vystoupení v debatě ale nefungovalo jako spouštěč prvních pochybností o prezidentově způsobilosti zvládnout kampaň a další výkon úřadu.

22. července

Lukáš Kovanda

S Kamalou Harrisovou v Bílém domě poznají USA socialismus

S Kamalou Harrisovou v Bílém domě poznají Spojené státy socialismus, ohrožena je tak bezpečnost celého Západu. Její vítězství by potěšilo Moskvu i Peking. Světové burzy se dnes probudily do nejistého dne. Odstoupení Joea Bidena z boje o Bílý dům totiž před investory staví otázku, zda jeho pravděpodobná „náhradnice“, stávající viceprezidentka Kamala Harrisová, má proti Donaldu Trumpovi více či méně šancí než dosluhující prezident. Predikční platformy, jako je PredictIt, jež umožňují sázet na výsledek prezidentského klání jako při obchodování na burze, zachycují od včerejška nárůst šancí Harrisové z nějakých 23 až na 40 procent.

21. července

Lukáš Novosad

Proč nesnášíme mládež aneb Olympijské dresy

Týden před začátkem Her XXXIII. olympiády v Paříži se podruhé dočkaly pozornosti sportovní úbory naší reprezentace, když byly – jako jediný východoevropský zástupce – vybrány do sedmice nejzajímavějších kolekcí nadcházejícího klání. To je krásné uznání, Češi jsou zase jednou světoví (a to když se stane, mají Češi rádi). Proto je tolik zábavné, že napoprvé se zájem o probírané oděvy zvedl po jejich představení, kdy se k nim vyjádřila tuzemská veřejnost – často také negativně a škodolibě nebo záštiplně na adresu jejich tvůrce, návrháře Jana Černého.

20. července

Ondřej Štindl

Cancel culture je mrtvá! Ať žije cancel culture!

Existuje dost příznaků toho, že tzv. kultura rušení je v západních, především anglosaských zemích na ústupu, za zenitem. Ne že by se na síti přestaly tvořit příležitostné klaky, aby se sesypaly na nějakého nešťastníka, protože se dopustil (nejlépe před mnoha lety) nějakého „neodpustitelného“ prohřešku proti pokrokářskému bontonu. Ale výrazně ubylo případů, kdy to pro něj má ještě jiné a vážnější následky (např. vyhazov z práce).

19. července

18. července

Jiří Peňás

Novin se zbavujeme jako kdysi koňů

Knih se jen tak nezbavíme. Na tom shodovali se před patnácti lety Umberto Eco a Jean-Paul Carrière v knižním rozhovoru, který se tak celý jmenoval (kniha vyšla v Argu v roce 2010) a jenž vyzníval docela optimisticky. Protože kniha, tedy papírová kniha, je přece ideální vynález, něco jako kladivo nebo vidlička: je ideální do ruky, přesně odpovídá ergonometrii čili tělesným potřebám, je víceméně nerozbitná, nemůže se jen tak vypnout ani pokazit.

17. července

Bohumil Pečinka

Trump, Česko a mladí deprivanti

Minulou sobotu došlo k atentátu na Donalda Trumpa. Protože jde o amerického prezidentského kandidáta, dávají se střelbě politické motivace. Daleko víc však jde o sociálně-kulturní fenomén. V amerických událostech je možné najít hodně souvislostí s prosincovou vražednou střelbou na pražské filozofické fakultě. V obou případech šlo o mladší, primárně politicky nevyhraněné muže, kteří i přes nepochybnou inteligenci vykazovali řadu znaků společensky deprivovaných jedinců.

16. července

Marian Kechlibar

Experiment jménem Rwanda

V malé středoafrické zemi jménem Rwanda se schyluje k volbám. Kandidáti jsou tři, skutečný ovšem jen jeden: Paul Kagame, faktický vládce země od roku 1994 (a formální prezident od roku 2000). V minulých volbách získal pěkných 98,79 procenta hlasů, což vůbec není podezřelé. Ani letos to nevypadá na méně než 97 procent; co by za to Petr Pavel nebo Donald Trump dali… Legrácky stranou, Kagame je ten nejmíň typický a nejhůř „zpracovatelný“ druh diktátora: poměrně osvícený a schopný jedinec, který dokáže své horší stránky držet na uzdě.

15. července

Tereza Šimůnková

Němečtí důchodci na úprku do Orbánova Maďarska

ÚHEL POHLEDU: Z „nejlepšího Německa všech dob“, jak zemi ovládané semaforovou koalicí (rudou SPD, žlutou FDP a Zelenými) ironicky říkají kritici, se už pár let intenzivně vystěhovávají důchodci. Trend je reflektován s podezřením, stěhují se totiž do „špatné země“. Současné Maďarsko sice zcela jistě není „nejhorším Maďarskem všech dob“, ale země má kvůli Orbánovi nasazenou psí hlavu. Penzistovi z Essenu nebo z Hale migrujícího typu ale může být vysoká politika vcelku vzato ukradená. Chce dožít v dostatku a v bezpečí.

14. července

Lukáš Novosad

Wimbledon: česká vítězná šňůra se táhne přes šedesát let

Barbora Krejčíková vyhrála včera tenisový Wimbledon. V té větě je všechno, víc by k ní vlastně nebylo třeba dodávat, jenže to by na sloupek přece jen nestačilo. Navíc silné sportovní příběhy milujeme všichni – vždyť jsou to heroické příběhy, u nichž se jako diváci fyzicky nenadřeme jinak, než že je sledujeme u obrazovky a nanejvýš si v nervech rveme vlasy. Holt sledovat námahu cizího lidského těla působí nám potěšení větší, než dřít se sami. Nehodlám ovšem zastírat: mé oči po včerejším zápase slzely. Byl to silný obraz.

Zpět na hlavní stranu