Pokud mluvčí vlády musí vyvracet zkazky, že se premiér rozbrečel, nikdy to není dobré znamení. Dlouhé váhání Konzervativní strany skončilo a pokus o vnitrostranický puč je v plném proudu. V případě, že vše půjde podle plánu vzbouřenců, do týdne předseda britské vlády Boris Johnson může být na odchodu.
Na otázku Kde budete šetřit a snižovat ty obrovské schodky státního rozpočtu, do nichž Českou republiku stáhla vláda Andreje Babiše? především koalice Spolu a její lídr Petr Fiala odpovídali: Především omezením všech možných dotací, které stát poskytuje přímo firmám.
Veřejnou debatou na Západě včetně Česka už delší dobu obchází strašidlo vlastního názoru. Je to názor jaksi inherentně hodnotnější, protože jeho nositelé k němu došli „vlastní hlavou“, tedy svoje myšlenky neznečistili kontaktem s názorem někoho jiného, především různě definovaným „mainstreamem“, jsou schopni odolávat stádnímu konformismu, nebo dokonce davové psychóze.
Divné je, že za toto naprosto zpackané vyšetřování a posléze uměle protahovaný proces nikdo nenese zodpovědnost. Odpověď je zčásti daná tím, že mířit by se muselo vysoko. Připomeňme, že Parkanovou a Staňka za nákup španělských dopravních letadel Casa pro českou armádu začal v roce 2011 (!) trestně stíhat plukovník Jiří Mazánek. Na stíhání dohlížel Jan Kořán z Vrchního státního zastupitelství v Praze.
Energetika je jedním z největších témat, jež bude muset přinejmenším v prvních měsících svého vládnutí řešit vláda Petra Fialy. To téma si nevybrala. Spadlo na ni. Už v roce 2019, kdy se Evropská unie za pasivního přihlížení předchozí vlády Andreje Babiše rozhodla k cestě k bezuhlíkové ekonomice. Poté, co Evropská komise začátkem roku rozhodla, že zařadí v takzvané taxonomii, což je kádrování zdrojů na čisté a špitavé, atomovou energii mezi čisté, zelené zdroje, je zřejmé, že pilířem naší energetické budoucnosti je jádro.
Velkou záhadou či tajností dneška je, zda omikron je, či není jiné, tedy moderní, chcete-li postmoderní (to zní lépe), jméno pro rýmu. Zdá se, že ano. A jen pár odvážných má tu kuráž to vyslovit. Třeba já! Takže žádný omikron, ale rýma, víte. Staré slovo z francouzské rhume, a to z latinského a řeckého rheuma, znamená tok slizu, odvozený z řeckého rheo, což znamená teču… Pěkné ne? Jenže slova jsou jako šatstvo, obnosí se, ošoupají a jsou sklony je vyměnit a nahradit něčím, co lépe zní.
Přesvědčivé vítězství Ivana Bartoše nad jeho komunistickou vyzývatelkou v souboji o vedení Pirátů potvrzuje, že komunismus má u nás menší přitažlivost, než by se podle jeho hlučných zastánců zdálo. To americká levice má se slovem socialismus větší potíže. Nedávná zpráva průzkumníků z firmy Eequis Research zkoumala, proč se v roce 2020 přiklonilo k Donaldu Trumpovi víc hispánských voličů než v roce 2016. Hrálo v tom sice roli víc faktorů – Hispánci zejména souzněli s Trumpovou snahou udržet ekonomiku otevřenou navzdory covidu
Mnoho komentářů inspirovala zpráva o komunistickém přesvědčení adeptky předsednictví Pirátů Janky Michailidu. Kolovaly především screenshoty pirátského fóra, kde se hrdě k vágně definovanému komunismu přihlásila (viz Echo týdne). Z té konfese pirátské funkcionářky mě ovšem zaujala ještě jedna vysvětlující pasáž. „Abolishment duševního vlastnictví je neoddiskutovatelná součást pirátství a jeden z hlavních strugglů pirátského hnutí proti kapitalismu.“ Ilustruje samozřejmost, s jakou do projevu některých lidí pronikají anglické termíny.
Kosmopolitní Bulhar Ivan Krastev je jeden z nejzajímavějších politologů dnešní doby. Přestože sám sebe řadí k liberální moderní levici, nepodléhá jejím předsudkům a z nadhledu je schopný pitvat současnou západní společnost a velmi přesně upozorňovat na její rozkladné tendence. Teď přichází s brilantní, rozsáhlým výzkumem veřejného mínění podloženou analýzou, jak covidové restrikce vlád polarizovaly a rozložily evropskou společnost. Vydal ji v think-tanku European Council on Foreign Relations.
Celosvětový boj s covidem má i své globální chvilky, tak jako minulý týden příběh Novaka Djokoviće. Jeho snahu zahrát si na grandslamovém turnaji Australian Open sleduje celý (vyspělý) svět. Čtyřiatřicetiletý Srb, jednička světového tenisu, se jak známo před časem odmítl vyjádřit ke svému očkovacímu statusu. Je to moje „soukromá věc“, odpověděl podobně jako u nás před volbami kandidát Pirátské strany na ministra zdravotnictví Ondřej Dostál. Samozřejmě z toho plyne, že Djoković očkovaný není. Nákazu čínským virem prodělal už předloni v červnu. O. k., podle dnešního stavu poznání takto časově odlehlé setkání s virem nevylučuje možnost reinfekce. Ale tenista – jak se ukázalo po jeho internaci v Melbourne a poté, co se do věci vložil jeho právnický tým – byl opět pozitivně testován týden před Vánocemi.
I lidé, kteří poslední dva roky, včetně těchto dní, považují za dystopii a zlý sen, často předpokládají, že se z něj v dohledné době probudíme. Je to možné, dokonce mírně pravděpodobné. Protože pokud vlna omikron, tento „plamenomet“ (Vlastimil Válek), projede českým obyvatelstvem rychle a bez větších škod, a nová vláda pak režim přesto všechno nezruší, půjde už to i před dějinami čistě na její účet.
Hlavní město Praha si nedávno schválilo Městský standard pro plánování, výsadbu a péči o uliční stromořadí. Tento dokument zrovnoprávňuje stromy se sítěmi. Taková norma zde nebyla nikdy za posledních 150 let, co se stromy do měst sázejí. Chránil je jen obecně zákon 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny. Přitom jejich poškozování zejména v kořenovém prostoru má u nás vybudovanou dlouholetou tradici, a dokud někdo nezavolá ČIŽP, bagry jedou dál. Za většinou následných kolapsů stromů vedoucích ke škodám na majetku a ohrožení života stojí právě tato poškození. Obvykle se projeví po několika letech a nikdo už si nic nepamatuje.
Peter Pomerantsev ve své knize Nic není pravda a všechno je možné popisuje, jak jedna z hlavních ruských televizních stanic organizovala hlasování o největšího hrdinu Ruska. Jenže „když začnou do Jména Ruska přicházet hlasy veřejnosti, znepokojení producenti zjišťují, že vyhrává Stalin. Musejí zmanipulovat hlasování, aby vyhrál Alexandr Něvský, polomytický středověký válečník narozený pravděpodobně v roce 1220“.
