Vřelý dík redakci a Jiřímu Peňásovi za podnětný rozhovor s doc. historikem Ivo Cermanem o současném globálním a potažmo i českém akademickém antisionismu, jehož bojůvky oslavují teroristy a útočí na samu existenci Izraele. Jde o těžko uchopitelný fenomén, neboť se palestinismus stal součástí pseudonáboženské vize a levicové identity.
Semifinálové rozběhy v závodu o vznik nové vlády jsou za námi a blíží se finále. Prezident Petr Pavel dosáhl, čeho chtěl, když donutil Andreje Babiše, aby před svým jmenováním předsedou vlády veřejně oznámil, jak bude řešit svůj potenciální konflikt zájmů, do kterého by se jako premiér dostal. Hrad by si mohl připsat politické body i za to, že Motoristy dotlačil k rošádě, když na post ministra zahraničí místo mediálně kontroverzního Filipa Turka nakonec navrhli svého předsedu Petra Macinku, zatímco Turek je nominantem na ministerstvo životního prostředí. Ze sestavování vlády se stal politický šachový turnaj.
V roce 2022 americké ministerstvo školství zjistilo, že přibližně jedna třetina žáků čtvrtého a osmého ročníku není schopna číst na „základní“ úrovni odpovídající jejich věku. A nezlepšuje se to. „Výsledky testů NAEP (National Assessment of Educational Progress, Národní hodnocení pokroku ve vzdělávání), zveřejněné v letošním roce, ukazují, že 33 procent žáků osmých tříd čte na horší než základní úrovni – což znamená, že mají potíže sledovat sled událostí v textu, nebo dokonce shrnout jeho hlavní myšlenku. Jedná se o nejvyšší podíl žáků, kteří nejsou schopni smysluplně číst, od roku 1992.
Z dobrých důvodů se odvažuji začít text sdělením velmi soukromým. Přesně před rokem mi odešla, jak ji nazývá právní řád, osoba blízká, v mém případě nejbližší. Přestal jsem psát a přežil zimu v nevědomí, podobně jako čmeláci a medvědi. Až koncem jara mne probudil přítel a vrátil do života objednávkou psaní pro Echo24. A kdo by nepřemýšlel o věku, když mu je devadesát a sedm! Být věčně mladým se daří jedincům, bohužel pouze za cenu života. Básník Karel Hynek Mácha se smrtelně nastydl, když hasil oheň, který ho ani nepálil. Básníka Jiřího Wolkera zadusila v té době neléčitelná tuberkulóza.
Nápad zavést v Česku slovenské školy nebo aspoň třídy naráží na nezájem – nikdo to nepotřebuje. Když se slovenština veřejně ozve, je to roztomilé, ale zbytečné. Když slovenština nebude, tak nebude, nic se neděje. Čechům slovenština ve veřejném prostoru nevadí. Mají pro ni slabost, protože ji vnímají jako řeč měkčí, lahodnější, plnou lásky, něhy, vzrušení a sexu. Slovensky může hovořit moderátor v rozhlase i televizi: ostatně v ČT působí Anetta Kubalová, která bývala zpravodajkou televize na Slovensku, následně moderovala třeba slavný Objektiv.
BBC, etalon veřejnoprávního vysílání, je v hluboké krizi, o tom není pochyb poté, co odhalení primitivní, zlovolné manipulace projevu Donalda Trumpa vedlo k rezignaci vedení korporace. Další nedávná epizoda manipulace vzbudila menší ohlas, možná proto, že jakoby aktivuje opačnou stranu politického spektra. Ve skutečnosti je to ale jedna a tatáž krize, jež klade otázku, zda mohou ještě v dnešních poměrech veřejnoprávní média fungovat. Rozhlas BBC od roku 1948 vysílá každoročně přednášku pojmenovanou po prvním řediteli BBC siru Johnu Reithovi.
Představte si, že sedíte v koncertním sále. Orchestr hraje skladby podle předem známého programu. Někomu se líbí více, někomu méně, někdo usíná. Jako obvykle. Co kdyby ale na pódium o přestávce vystoupilo pár agilních a výřečných diváků z první řady s heslem „Program je děsný, dirigent amatér a lístky byly předražené“ a nabídli by publiku možnost zvolit si pro příští koncert program podle svého? Prezentovali by se přitom jako interpreti, kteří to s orchestrem odehrají technicky o parník lépe. A neodolatelnost této nabídky by ještě korunoval příslib, že vstupenky budou příště za polovic.
Připadá vám, že říkat o jednom z nejsledovanějších českých politiků na sociálních sítích, jak to se sociálními sítěmi neumí, je pěkná blbost? Ale přesně tento problém rámuje celou zápletku kolem ministerské budoucnosti čestného prezidenta Motoristů sobě Filipa Turka. Lze jistě namítnout, že i kdyby Turek na sociálních sítích vystupoval odjakživa jako matka Tereza, byť s vizáží Dolpha Lundgrena, našli by si na něj jeho kritici jinou munici. Anebo by se zaměřili na jiného Motoristu. Což je teze, která člověka snadno napadne, když vidí, jak důkladně se média během sestavování koalice věnují zrovna jejich nejmenšímu členovi – ani ne sedmiprocentní straně (...).
Občas i dojatě vzpomenu na to, jak jsme s rodinou vyrazili do kina na první díl Pána Prstenů. Nejstarší dcera z kina odcházela s očima navrch hlavy a hlásila, že by dala milion, kdyby mohla vidět druhý díl hned teď. Samozřejmě si musela počkat, ale netrvalo to tak dlouho. Další pokračování bylo v kinech po roce, za dalších dvanáct měsíců mělo premiéru finále. Neviděli jsme na tom tenkrát nic zvláštního. Ale aby mohla být trilogie uvedena takhle rychle, musela produkční společnost New Line Cinema strašně zariskovat. Souhlasit s tím, že před uvedením první části bude natočena celá trilogie.
„Válečný zločin“ je termín, který v posledních pár letech našel notného využití, ne vždy oprávněného. Válka je strašná věc a mezinárodní válečné právo se spíše snaží eliminovat ty největší hrůzy než zastavit zabíjení. Kdyby tomu tak nebylo, pak by na něj nebral ohled již nikdo. Nicméně se zdá, že nyní máme minimálně vážné podezření na válečný zločin, který spáchala Trumpova administrativa. Donald Trump vyhlásil válku venezuelským drogovým kartelům a od začátku září americké ozbrojené síly udeřily na minimálně 21 člunů v Karibiku, které údajně pašovaly narkotika. Zemřelo 83 lidí.
V požehnaném věku 88 let zemřel včera Tomáš Straussler neboli Tom Stoppard. Ta zpráva přišla později večer a vehnala krev do spánků a smutek do duše. Stoppardova smrt totiž není jen skon slavného britského dramatika – pro českou kotlinku je to další připomenutí, že ti, kteří v nedávných desetiletích rovnali naši páteř a kteří svým životem připomínali paradoxy a hnus 20. století a svou prací podtrhovali jeho ironii, jsou pryč a dál je to na nás.
Že včera začaly konzultace prezidenta s uchazeči o ministerskou funkci trojlístkem reprezentantů ANO (Robert Plaga, Adam Vojtěch, Jeroným Týc), není náhoda. S přihlédnutím k fungování prvních dvou na ministerstvech školství a zdravotnictví za covidu by si naivní člověk mohl myslet, že prezident schválně začíná od těch nejkontroverznějších jmen. Ale kdepak, první várka konzultací naopak jakoby předváděla, jak hladce všechno může jít - pokud se nová vláda bude utvářet v nějakém koridoru.
Občas dojde k literárnímu objevu – je nalezen do té doby neznámý nebo ztracený text, který zapůsobí jako zjevení. Častější jsou ale opačné případy. Neznámý či dlouho nedostupný text nějaké fascinující osobnosti či svědka fascinujících událostí překvapí ze všeho nejvíc svou prostředností. Když se dostala na veřejnost ochutnávka z tisíců e-mailů Jeffreyho Epsteina, jež americké orgány mají v držení, na mnohé čtenáře udělalo nejsilnější dojem to, že tento tajemný sexuální delikvent, finanční mág a možný agent víc než jedné tajné služby měl zcela fádní neoliberální politické názory.
