Komentáře

Martin Weiss

Mysleme na sestřičku z NHS

Dvanáctidenní válka mezi Izraelem a Íránem nejen změnila situaci na Blízkém východě, ale měla i dopady v místech, kde by to člověka hned nenapadlo. Skupina výzkumníků na americké Clemson University loni v září popsala síť asi 80 botů Twitteru, nyní X, která se zaměřovala na podporu skotské nezávislosti a byla podle nich řízena z Íránu. Účty měly zpravidla profilové fotografie vytvořené umělou inteligencí a informace v profilu, jež měly být typickému příznivci skotské nezávislosti blízké – naší favoritkou je „Bývalá zdravotní sestra v NHS.

01. července

Dalibor Balšínek

Kdo zůstane normální, skončí s hlavou v polštáři

S počínajícím létem ustupují, aspoň načas, nezáživná a často únavná politická témata. Všichni chtějí mít trochu klid a směřovat své kroky a myšlenky jinam, každý podle tužeb nebo naturelu. Většina národa vcelku pochopitelně míří na jadranské pobřeží či do podobných destinací, ta kulturněji naladěná pak třeba na tradiční filmový festival v Karlových Varech. Ten se za ta léta stal největší kulturní a společenskou událostí v zemi. Letos poprvé bude chybět duchovní otec festivalu Jiří Bartoška, který odešel z našeho pozemského světa.

30. června

Tereza Viry

Špatné rande, nebo sexuální napadení?

Ne „proč“, ale „proč teď“? není mizogynní, ale naopak racionální reakce na obvinění Filipa Turka za sexuální agresi. Násilí na bývalé partnerce, kterého se měl europoslanec dopouštět před „patnácti až dvaceti lety“, se vhodně objevilo před volbami. Jako by sám sebe netorpédoval už epizodou s tachometrem. S kauzou přišla Apolena Rychlíková. Šéfredaktorka Page Not Found stojí hodnotově nalevo od Lenina, Turka má v žaludku už dlouho.

29. června

Lukáš Novosad

Hra na oliheň potřetí – a snad naposledy

Po půlroce čekání vypustil stream Netflix v pátek do světa třetí – a zatím prý skutečně poslední – řadu svého historicky největšího seriálového šlágru Hra na oliheň. O první sérii jihokorejského seriálu psal před čtyřmi lety kolega Ondřej Štindl v Týdeníku Echo, že je vlastně infantilní, o druhé řadě jsem psal já tamtéž letos v lednu naopak pochvalně, že se z románu stává esej. Co konstatovat o sérii třetí? (Pro zájemce o zhlédnutí novinky na tomto místě podotýkám, že se v textu nevyhýbám částečnému prozrazování jejích dějových zákrut.)

28. června

Ondřej Štindl

Padesát let v Čelistech

Koncem června uplynulo půl století od premiéry filmu Čelisti režiséra Stevena Spielberga, díla, které v mnohém změnilo svět filmu jako umění i jako průmyslového odvětví. Vrcholného prázdninového a plážového filmu, jenž změnil vztah širokých mas k parybám, inspiroval mnoho a mnoho starostlivých pohledů propátrávajících hladinu moře, jestli se nad ní nemihl zlověstný trojúhelník žraločí ploutve. Čas Čelistem, myslím, neubral na síle, měl jsem v životě příležitost ověřit si, že působí i na generace narozené dlouho po jejich vzniku. Je to film s jasně vymezenou ambicí, kterou ale naplňuje bezezbytku.

27. června

Ondřej Šmigol

Tatínek Trump má NATO zase rád

Hlavní zprávou summitu NATO v Haagu, který skončil ve středu, bylo označení Donalda Trumpa jako „tatínka“. Nazval ho tak generální tajemník Aliance Mark Rutte po otázce týkající se zastavení konfliktu mezi Izraelem a Íránem. „Měli velkou bitku, jako děti na školním dvoře. Víte, bojují jako o život. Nemůžete je zastavit. Nechte je ale bojovat asi dvě tři minuty, pak je snadné je zastavit,“ popsal svůj přístup Trump. „A pak někdy musí tatínek použít silná slova, aby to zastavil,“ doplnil ho Rutte. Vzhledem k tomu, že média neměla k řešení nic důležitějšího, summit se dá považovat za úspěšný.

26. června

Martin Weiss

Jaká nekonečná válka?

Je už v povaze politiky, že se určité události komentují způsobem, který má velkou přitažlivost, ačkoli nemá s realitou naprosto nic společného – tak jako vůz na polní cestě dřív či později sjede do vyjetých kolejí. Z bitcoinového průšvihu ministra Blažka udělala opozice okamžitě „korupční kauzu“, aniž by existoval jediný důkaz o tom, že šlo o korupci. Tak, prostě – jsme zvyklí mluvit o korupci, vládní STAN má korupční kauzu Dozimetr, tak tohle prohlásíme taky za korupční kauzu. Na mezinárodní scéně se děje totéž s americkým zásahem v Íránu.

25. června

Martin Weiss

Negativní stranictví

Vládní koordinátor strategické komunikace se pomalu stává terčem když ne posměchu, tak nechápavého kroucení hlavou, čehož, jak se nedávno svěřil, má plné zuby. Celkový dopad činnosti tohoto nešťastníka – vlastně romantika, který se minul povoláním – lze hodnotit různě. Jeden pobavený, možná cynický, možná jen střízlivý pohled byl nedávno dobře formulován jedním uživatelem sítě X: „Foltýn je vlastně super pro všechny strany. Já si z něj můžu dělat srandu, protože to je doslova reklama na stát, voliči STAN z něj mají erekci, protože veřejně říká, co si oni myslí, a dezoši se můžou opájet, jak jsou šikanovaní, protože jim říká, že jsou ošklivá kačátka.“

24. června

Dalibor Balšínek

Půjde vláda Petra Fialy do brněnského pekla?

Nad vládní koalicí Petra Fialy se stahují mračna bouřky, která může smést její naděje na slušný výsledek v říjnových volbách. Formálně teď sice opozice vedená Andrejem Babišem prohrála, když se už počtvrté v řadě neúspěšně pokusila vládu sesadit, i tak ale současným koaličním stranám řádně zatopila. Ještě když před pár týdny uskupení Spolu zahájilo svou kampaň, zdálo se, že se mu začíná dařit a v průzkumech postupně dotahuje velkou ztrátu na Babišovo ANO. Pak ale přiletěla – nepřekvapivě z Brna – černá labuť v podobě tzv. bitcoinové kauzy Pavla Blažka.

23. června

Tereza Viry

379 britských poslanců odhlasovalo něco neslýchaného

Vždycky když člověk bláhově uvěří, že už to nemůže být horší a že jsme klesli na úplné dno a ještě tři patra pod něj, okamžitě ho profackuje zpráva o opaku. Na DVTV tuhle vystoupila jedna taková myšlenkově plošší, ale pěkně učesaná paní, která přirovnala potrat k návštěvě zubaře (kam proboha chodí? tomu řezníkovi by měli vzít licenci) a domáhala se jakési společensky ještě větší normalizace této již zcela normalizované (ale nenormální, krajní) praktiky. Což tedy nevím, jak by to vypadalo.

22. června

Maciej Ruczaj

Dilemata pravého středu

Tento týden hlasuje slovenská Národní rada o návrhu na změnu ústavy. Podle nové úpravy by měla být v základním právu zakotvena svrchovanost Slovenska v kulturně-etických otázkách (proti nadřazenosti práva EU), uznání (pouze) dvou pohlaví a zřejmě i několik dílčích otázek z oblasti rodinné politiky, například zákaz surogátního mateřství (finální znění úpravy po debatě v parlamentu nebylo v době uzávěrky čísla ještě známé). Změna ústavy je nápad vládního Smeru premiéra Roberta Fica, nicméně k úspěchu potřebuje na své straně i opoziční poslance z řad Křesťansko-demokratického hnutí (KDH).

21. června

Daniel Kaiser

Najde Babiš inspiraci ve Španělsku?

Minule jsem tady psal o inspiraci, již by si česká politická reprezentace mohla brát v Polsku. Šlo o to, že tamní Ústavní soud vyhlásil, že polská ústava má přednost před unijními regulacemi v energetice a klimatické politice, neboli že ústava národního státu má přednost před Green Dealem. Soud se usnesl na základě podání opozičního Práva a spravedlnosti (PiS). U nás za dané situace odkaz na Polsko nemůže fungovat jako přesný návod. Český Ústavní soud by patrně rozhodl opačně než polský. Inspirace je mentální – že když se mezinárodní organizace, jíž jsme členy, nějak rozhodne, není to konec dějin.

20. června

Martin Weiss

Nekrolog od chatbotu

Autor tohoto sloupku nikdy nevyhledával filmy o sblížení člověka s robotem třeba ve stylu snímku Ona od režiséra Spikea Jonzeho z roku 2013. Ale tolik věděl, že diváci si často všímali, jak rychle tyto filmy stárnou, že tvůrcům není dáno vývoj technologie odhadovat. To bylo ještě před ChatGPT. Teď mohou lidé navazovat vztahy s roboty, byť jen virtuálními. Článek v New York Times vylíčil několik takových intenzivních vztahů. Ty příběhy jsou šílené (to slovo používáme bez nadsázky), ale trochu jinak než představy v některých zdařilých dystopických filmech o nažívání člověka s internetem.

19. června

Martin Weiss

Co neměla být pravda, ale je

Některé zahraniční události u nás budí možná až nepochopitelnou pozornost a stávají se i předmětem potyček na sociálních sítích. Skoro jako by šlo o zástupnou aktivitu, touhu osvěžit svůj život a svou mediální produkci tím, že se stanu účastníkem cizích dramat. Jako rytíři přicházejí na pomoc pravdě všude tam, kde je znectěna. Možné je však, že může jít o dva procesy zároveň, jež se nevylučují – ty cizí události mohou být příhodné na prožívání a zároveň mohou být významné tím, že z těch zemí k nám přicházejí vzorce chování.

Zpět na hlavní stranu