Protest zaměstnanců humanitních fakult za vyšší platy vyslal, jak praví oblíbené klišé, výrazný signál. Jenže přesnější by bylo říct, že v tom vysílání byl nejen signál, ale i hodně šumu. Hlavním generátorem šumu jistě byla okolnost, že procházíme dobou bezprecedentní inflace, jež ukrajuje z příjmů prakticky každého, a nátlakové akce dožadující se zvýšení příjmů je třeba očekávat.
České republice se poprvé za Fialovy vlády podařilo skórovat v Bruselu. Může za to ministr dopravy Martin Kupka (ODS) a jeho účast při sestavení koalice členských států, která na poslední chvíli prosadila částečný ústup Evropské unie od loni přijatého zákazu spalovacích motorů do roku 2035. Spalovací motory v autech se budou registrovat i po tomto roce za podmínky, že se do nich bude tankovat nikoli fosilními, ale syntetickými, tzv. uhlíkově neutrálními palivy.
Žijeme v časech, kdy se jakoby definitivně rozdvojuje vnímání skutečnosti. Na jedné straně stojí menšina s touhou dělat „něco“ proti klimatické změně, menšina stále víc připomínající apokalyptickou sektu. Proti ní, respektive vedle ní, respektive pod ní žije většina, která ty obavy nesdílí, avšak radikální menšině neklade žádný odpor, nestíhá ji ani politickou vzpourou, ani posměchem. Několik příkladů z posledních dní: Stovka českých obcí a měst samozřejmě v čele s Prahou vypnula v sobotu symbolicky na hodinu část veřejného osvětlení, čímž se připojila ke světovému happeningu Hodina Země.
Než byl Petr Pavel zvolen prezidentem, zmiňoval jsem velmi podstatnou otázku, a to, kdo je v jeho právním týmu. Nyní je vidět, proč jsem se ptal, více než zřejmě. Prezident Pavel totiž řeší hned dvě temné komnaty na poli svých “právních pravomocí”, které mu zanechal jeho předchůdce. První je nepochybně volba nových ústavních soudců. Prezident zvolil systém manažerský, tedy vytvořil si poradní tým a ten oslovil všechny, kteří mu budou nepochybně schopni poskytnou kvalifikovaně kandidáty.
V médiích se již týdny objevují fotografie a videa z Paříže zabarikádované haldami odpadků, které nikdo nevyváží, protože popeláři sveřepě demonstrují proti důchodové reformě, která je má do důchodu poslat o dva roky později, než v kolika letech chodí teď – půjdou v devětapadesáti namísto současných sedmapadesáti. Ty fotky i ta videa vypadají odpudivě, bulvárně, někdy pitoreskně, rozhodně nepochopitelně (výspa svobodného světa, která dala jedinci volnost, že by si ani netoužila uklidit?). Přesto žádné obrázky nedokážou zprostředkovat surreálnost reality, jakou zažijete na místě.
Člověk by si myslel, že magistrátní alibismus je dán poměrem sil na magistrátu, kdy ODS sice má primátora, ale v radě převažují progresivní proudy a tón nadále udávají Piráti. Ale co když je to systém, toto nadbíhání malým voličským skupinám a velkému mediálnímu proudu: dnes večer se na padesát památek a významných budov hlavního města ponoří na hodinu do tmy. Praha se tím připojuje k celosvětové akci Hodina Země, což má být připomenutí klimatického armageddonu, do něhož se údajně řítíme a k jehož odvrácení prý máme poslední šanci (z každé takové poslední šance se naštěstí po jejím propásnutí stává předposlední šance).
Po téměř roce a čtvrt společného vládnutí čeká koaliční kabinet Petra Fialy první skutečně zásadní střet o obsah politiky. Ten nejcitlivější. O zásah do životní úrovně lidí. Stát dlouhodobě utrácí o stovky miliard korun víc, než dokáže vybrat na daních. Fialova vláda slíbila, že tu propast aspoň zmenší. A teď začíná ostrá debata, komu peníze sebrat. Technicky a mediálně se tomu může říkat konsolidační balíčky. Podstata je ale mnohem přímočařejší. Buď někdo z těch, kdo dostává peníze od státu na dotacích, platech nebo dávkách, bude brát méně.
Když dojde k runu na banku, která se doslova jmenuje Silicon Valley Bank a poskytovala hlavně služby investorům a podnikatelům v technologickém sektoru v Silicon Valley, nabízí to nějaké závěry o Silicon Valley? Zřejmě ano, i když ne ten, že by za to všechno mohla jen a jen Silicon Valley. Takovému závěru brání skutečnost, že pod tlakem je víc amerických bank střední velikosti a že nejdůležitější příčinou je přitvrzení monetární politiky, k němuž přikročila americká centrální banka právě před rokem. To totiž vede k poklesu hodnoty dluhopisů, tedy cenných papírů, jež jsou tradičně považovány za bezpečné a regulátoři schvalují, když jich banky drží dostatečné množství.
Uběhlo dvacet roků od zahájení invaze do Iráku. Bylo nás i v českém prostředí hodně, kdo jsme účast české armády na americké invazi a vůbec válku podporovali. Dnes už by tento útok obhajoval málokdo. Následovalo svržení diktátora Saddáma Husajna, velké prázdno na místech, kde měl Saddám schovávat zbraně hromadného ničení, 18 bilionů dolarů, které Amerika v rozpočtových výdajích utopila ve válce a následném „budování státu“ a které jí chybějí doma, destabilizovaný Blízký východ, vznik Islámského státu, jeho přelití do Sýrie, do jisté míry ještě migrační krize v roce 2015.
Švýcarské banky nejsou problém švýcarský. Jsou obrovský problém globální. Právě Credit Suisse spolu s konkurenční United Bank of Switzerland (UBS) jsou nejdůležitějšími evropskými investičními bankami, hrajícími ve stejné lize s americkými. Patří na čelná místa třicítky evropských bank považovaných za takzvaně systémově důležité. Prakticky to znamená, že jsou tak velké, že jejich problémy mohou ohrozit celý globální finanční systém. Proto když bylo koncem minulého týdne zjevné, že Credit Suisse rychle ztrácí důvěru klientů, kteří stahují peníze, a investorů, zbavujících se jejích akcií, švýcarská vláda a centrální banka musely rychle jednat.
Švýcarská banka UBS kupuje v přepočtu za necelých 73 miliard korun v akciích svého arcirivala, kolabující Credit Suisse. Poprvé od finanční krize roku 2008 tak dochází ke spojení dvou globálně systémově relevantních bank. Spojují se také dvě banky, které patří mezi čtveřici nejdůležitějších investičních bank v Evropě. Tržní hodnota Credit Suisse přitom činí citelně více, bezmála 180 miliard korun,
Občas v tuzemské kinematografii dojde k úkazu, který překvapí – což hned není hodnocení, nýbrž konstatování skutečnosti, z níž hodnocení teprve vyplyne. Píšu o tom, jelikož právě teď se nacházíme v takovém bodě skutečnosti a jelikož nyní budeme čekat, jaké její hodnocení se projeví. Abych byl srozumitelný: do kin vstoupil čtvrtý díl čili třetí pokračování snímku Bastardi. To je vyprávění, jež pojednává o osudech romských žáků (zvláštní) základní školy, jež se v kinech prvně objevilo v roce 2010 a jež připravil jeden z úspěšných tuzemských filmových samouků Tomáš Magnusek. Dopřejme si trochu historie.
Pak prezident svůj podpis doprovodil gestem, které má věcný základ a konvenovat bude všem (voličům). Kritizoval pětikoalici za to, že před pár dny nepřistoupila na návrh ANO zmrazit platy ústavních činitelů, a vyzval ji k nápravě. Napravit to obratem slíbil vicepremiér Marian Jurečka.
