Ondřej Šmigol

/

Články autora

Dá se koupit Bílý dům?

Do prvních demokratických primárek zbývá ještě víc než dva měsíce. Přesto volební kampaň běží téměř rok a touto dobou by se velký počet kandidátů na prezidenta měl zmenšovat. Minulé měsíce měly naznačit, kdo má šanci uspět u voličů, kdo je dobrý řečník a kdo je schopen vybrat peníze pro financování kampaně. Touto dobou by se peloton kandidátů již měl zmenšovat o beznadějné případy. A opravdu několik politiků svou kandidaturu ukončilo. Stále je však nahrazují další.

Jako ve filmu

Londýnské události z pátku 29. listopadu spadají do kategorie Kdyby to bylo ve filmu, odsoudí to diváci jako naprosto nereálné. Propuštěný terorista Usman Khan přijel do Londýna, aby se zúčastnil konference o úspěšné rehabilitaci vězňů, místo toho začal bodat na Londýnském mostě. Stačil pobodat pět lidí, dva poté zemřeli, než ho zpacifikoval odsouzený vrah, chlápek s hasicím přístrojem a polský kuchař s narvalím klem.

Kdy začne Greta bombardovat Čínu?

Greta Thunbergová v posledních několika měsících vypadla z pozornosti světových médií. Krátce se mihla zpráva, že se jí podařilo stopnout plachetnici na cestu zpět do Evropy, kterou se vydala na právě probíhající klimatický summit v Madridu. Nyní však vyšel článek, který je značně znepokojující. Ukazuje, že pokud si malá Švédka udrží lídrovství světového aktivismu proti globálnímu oteplování, máme se nač těšit.

Edward I., Mosley a Corbyn

Od zvolení Jeremyho Corbyna lídrem labouristů v roce 2015 britská veřejnost řeší problematiku antisemitismu ve straně. Židovští členové partaje si stěžují na šikanu, do novin proniká stále víc ukázek levicového rasismu. Z antisemitismu je podezřelý sám Corbyn. V průzkumu z loňského září 40 % britských Židů prohlásilo, že by zvažovalo odchod ze země, pokud by se stal premiérem.

Židé mají vlastní škatulku

Británie má v posledních čtyřech letech dvě stálé kauzy, antisemitismus v Labouristické straně a brexit. Od roku 2015, kdy se lídrem Labour Party stal Jeremy Corbyn, se na veřejnost dostávají kauzy o antisemitském chování předních představitelů, šikaně Židů a dalších znepokojujících událostech. Podle mnohých je antisemitou sám Corbyn. Zhruba ve stejnou dobu začíná zápas o budoucnost Británie v EU. O obě témata se zajímal americko-izraelský spisovatel Tuvia Tenenbom.

Extrémní pravice vystrkuje růžky

V posledních letech se zdálo, že nenávist k Židům se stala především doménou levice. Od britské Labouristické strany po části amerických demokratů, zavedené levicové strany musely čelit infiltraci antisemity. Tradiční neonacisté na sebe však nenechali dlouho čekat. Odrážet rasisty musí nyní republikáni, zatím se zdá, že naštěstí úspěšně.

Dědic Ludvíka XIV. a de Gaulla

Emmanuel Macron, francouzský prezident, miláček liberálních kruhů, hráz proti populismu a velký Evropan tlačící kontinent k nevyhnutelnému sjednocení. Takový můžeme občas mít z hlavy Francie pocit, pokud sledujeme české nekritické zpravodajství. Jenže „Jupiter“, což je přezdívka, která se pro Macrona vžila, má i svou temnější stránku.

Když je pár víc než dva

Koncem října si Amerika mohla na chvíli odpočinout od cirkusu připravovaného impeachmentu, demokratických primárek a skandálů prezidenta Donalda Trumpa. Politický svět zasáhla stará dobrá sexuální aféra.

Irský soudek prachu

Když selhal pokus britského premiéra Borise Johnsona protlačit brexitovou smlouvu parlamentem tak, aby stihl odchod z EU 31. října, mohl ukázat na obvyklé viníky, labouristy, liberální demokraty, skotské nacionalisty, rebelující konzervativce, ale i na skupinu, jež doposud patřila mezi ceněné spojence. Proti Johnsonovi hlasovalo i deset poslanců za severoirskou Demokratickou unionistickou stranu (DUP). Ti podporovali menšinovou vládu Theresy Mayové, podporu zachovali i Johnsonovi. Kdyby jejich přízeň vydržela, jejich deset hlasů byl dostatečný počet pro otočení výsledku. Důvodem pro jejich zběhnutí od Johnsona je pocit DUP, že jeho smlouva narušuje vazby Británie na Severní Irsko.

Nejdůležitější volby generace

Britské všeobecné volby jsou něco jako fotbalová Premier League. Ať už fandíme komukoli, čistě jako spektákl je to nejpůsobivější klání Evropy. Vojenská terminologie je na denním pořádku, mluví se o obsazování území, o cílených úderech, o pozemní kampani. I kandidáti jsou jaksi kvalitnější.

Když progresivisty kritizuje už i Obama

Něco takového se nevidí každý den. Zatímco pravicová americká televize Fox News chválí kdysi svého úhlavního nepřítele Baracka Obamu, v baště progresivního establishmentu New York Times vychází komentář k Obamovi silně kritický. Vyjadřují se ke stejné události. Demokratická ikona si dovolila vyjádřit pochybnosti o takzvané „cancel culture“ a mladých „woke“ lidech.

Když se progresivisté dají na kolonialismus

Představte si samosprávné území s velkou mírou autonomie ve vnitřních otázkách. Teď si představte, že toto území je historicky velmi liberální, až progresivní. Jako jedno z prvních v Evropě schválilo potraty, má velmi tolerující přístup k homosexualitě, dávno tam byly schváleny sňatky gayů a leseb. K tomu si představte, že vláda mateřské země využije dysfunkčnosti samosprávy, jež ale nemá s otázkami tohoto druhu nic společného, a zakáže umělé interrupce i manželství homosexuálů. Následoval by celosvětový skandál, stohy komentářů, prohlášení celebrit, pochody za respektování suverenity a protesty za práva menšin. Přesně popsaný scénář se stal v Severním Irsku, jen v opačném gardu, takže to nikoho nezajímalo.

Facebook zaléhává na matrace

Smyčka kolem Facebooku se utahuje. Internetovému gigantu jdou po krku americké federální úřady, státní prokurátoři i prezidentští kandidáti. Zdá se, že zakladatel a šéf firmy Mark Zuckerberg si problém začíná uvědomovat. Na červencovém uzavřeném jednání se svými zaměstnanci se dušoval, že „zalehne na matrace a bude bojovat“. Zvukový záznam ze setkání následně na začátku října publikoval server The Verge.

Kdo řídí Gretu

„Svými prázdnými slovy jste mi ukradli mé sny a mé dětství,“ obvinila světové vůdce šestnáctiletá Švédka Greta Thunbergová na summitu OSN o klimatu. „Jsme na začátku masového vymírání. A jediné, o čem mluvíte, jsou peníze a pohádky o věčném ekonomickém růstu. Jak se opovažujete!“ pokračovala. Svůj zhruba pětiminutový projev ukončila výhrůžkou. „Nedovolíme, aby vám to prošlo. Tady a teď tvoříme hranici. Svět se probouzí. A změna přichází, ať se vám to líbí, nebo ne“.

Nejbližší Johnsonův spojenec? Opozice

Středa 4. září může vejít do dějin jako den, kdy britská opozice prokaučovala úplně všechno. Nejdřív protlačila Dolní sněmovnou zákon zakazující brexit bez dohody, takzvaný Bennův zákon, a pak odmítla nabídku premiéra Borise Johnsona na předčasné volby. Opozice si tak mohla gratulovat, jak převezla nenáviděného lídra konzervativců. Zabránili mu splnit slib, že Británie odejde z EU 31. října, ať se děje, co se děje. Nyní již stačí vydržet do konce října a teprve pak vyvolat volby.

Starší články