Cla, evropská bezpečnost, válka na Ukrajině, energetika, to jsou témata, jež se dotýkají starého kontinentu a ovlivní návrat Donalda Trumpa do Bílého domu. Co tedy lze od Trumpa v Evropě očekávat? A jak by se k tomu Evropané měli postavit? Po několika letech jsme se proto znovu sešli s americkým expertem na zahraniční politiku z Atlantic Council a bývalým diplomatem sídlícím v Praze Cameronem Munterem.
První várka nominací Donalda Trumpa vypadala velmi nadějně, Marco Rubio, Elise Stefaniková a Mike Waltz, kteří budou tvořit základ nového zahraničněpolitického týmu, jsou republikánští jestřábi, ne žádní izolacionisté. Druhá várka naopak vyvolala napříč Washingtonem zděšení. Matt Gaetz jako generální prokurátor má mít na starost ministerstvo spravedlnosti, Tulsi Gabbardová se má stát ředitelkou zpravodajských služeb a Robert Kennedy mladší míří na ministerstvo zdravotnictví. Je velkou otázkou, zda ve svých úřadech nakonec vůbec zasednou
Možná jste ten obrázek od evolučního biologa Colina Wrighta také viděli. Tři postavičky stojí na pravolevé ose. Jedna úplně napravo (konzervativec), druhá úplně nalevo (liberál) a třetí lehce nalevo od středu. Liberál začne pádit ještě víc doleva, a jak se osa prodlužuje, středolevá postavička se vzdaluje liberálovi a naopak přibližuje ke konzervativci. Nakonec skončí na pravém středu a liberál, nyní woke progresivista, mu nadává do rasistů. Tento vtípek měl zjednodušeně vysvětlovat, jak se z bývalých liberálů stali podporovatelé pravice.
Svět se třese před Trumpem, jen Putin jásá. Vyvede Ameriku z NATO a nechá Kyjev napospas osudu. Tak by se dalo shrnout aktuální zpravodajství v českých médiích. Naopak někteří komentátoři v USA i Evropě oslavují údajný konec neokonů, kteří za dvacet let hrůzovlády na americkém ministerstvu zahraničí prý uvrhli svět do chaosu a tak nepřístojně tlačili na Moskvu, že jí nezbylo nic jiného než zaútočit na Ukrajinu. Jejich vykopnutím nastane éra míru a prosperity, Putin stáhne své tanky a nechá Ukrajince na pokoji, či co. Trumpovo zvolení prezidentem USA bude mít geopolitické důsledky, možná ale úplně jiné, než se všichni domnívají.
Slibovaná ekonomická politika Donalda Trumpa se dá zjednodušit na dva body. Zaprvé snížit daně co nejvíc, v podcastu Joea Rogana dokonce navrhl nulovou daň z příjmu. Zadruhé uvalit plošná cla na veškerý dovoz do USA. Hlavně druhého bodu a možných obchodních válek, které by to vyvolalo, se děsí ekonomové. O hospodářských dopadech amerických voleb v Salonu Echa debatovali tři z nich, Petr Sklenář z J&T Banky, Lukáš Kovanda z Trinity Bank a Petr Bartoň z investiční skupiny Natland.
Jak vlastně povládne Donald Trump? Mnohé může napovědět, koho nominuje do svého týmu, jak na ministerstva, tak nejrůznější pozice poradců a šéfů agentur. A rýsující se zahraničněpolitický tým nevypadá vůbec špatně. Ti, kdo se báli, že s Trumpem nastoupí izolacionistická garnitura, která nechá Ukrajinu napospas Rusku, Tchaj-wan Číně, opustí NATO a vůbec dá průchod choutkám autoritářským režimům, sice nemohou ještě bouchat šampaňské, ale možná ho můžou začít chladit.
V anglosaském světě proběhly jedny důležité volby. Ne, nemáme nyní na mysli výběr amerického prezidenta. Britští konzervativci si vybírali nového lídra. Ten předchozí, Rishi Sunak, rezignoval po prohraných volbách v červenci. Nově torye povede Kemi Badenochová, možná nejzajímavější člověk v čele Konzervativní strany od dob Margaret Thatcherové.
V noci z úterý na středu, kdy vznikl tento text, vše naznačovalo na velký comeback Donalda Trumpa, který se nakonec potvrdil. Po čtyřleté pauze se bývalá hlava státu opět vrátí do Bílého domu. Jak to tedy Donald Trump dokázal? V roce 2002 dva američtí politologové Ruy Texeira a John Judis vydali knihu s názvem The Emerging Democratic Majority, tedy Nově se rodící demokratická většina. Argumentovali, že s rostoucím poměrem menšin, tedy hlavně Hispánců a černochů, je Demokratická strana předurčena ke světlým volebním zítřkům. Předpoklad stál na faktu, že menšiny tradičně volily demokraty. Tedy s jejich vzrůstajícím podílem bude růst i podíl demokratických hlasů.
Někoho je třeba polévat živou vodou jen při myšlence na návrat Donalda Trumpa do Bílého domu. Jiného popadá úzkost při představě Kamaly Harrisové jako prezidentky.
Americké volby jsou za dveřmi. Obří vliv budou mít nejen doma, ale i za hranicemi. S novým prezidentem přijde i nová koncepce zahraniční politiky. Asi nikde jinde se to neprojeví víc než na Blízkém východě. Spojenec USA Izrael je zapojen do války na dvou frontách. Nepřátelský Írán je na prahu získání atomové bomby. V roce 2015 Írán uzavřel s vládou Baracka Obamy dohodu, známou jako JCPOA: výměnou za pozastavení vývoje jaderných zbraní na deset let se zrušily sankce. Donald Trump v roce 2017 od dohody odstoupil s tím, že problém neřeší, pouze ho odkládá.
V Americe jsou v podstatě jen dva deníky, které se počítají. Prvním je The New York Times. Druhým je The Washington Post. Společně se považují za etalon nezávislé žurnalistiky, který se nebojí státní moci, jeho redaktoři jsou hlídací psi demokracie a odhalují pochybení těch nejvyšších. Zvláště The Washington Post jako list, který otevřel aféru Watergate, jež nakonec vedla k rezignaci prezidenta Richarda Nixona, z tohoto étosu stále žije. Jím zvolené motto „demokracie umírá ve tmě“ jasně vyjadřuje, jak sám sebe deník vnímá. Jenže přes veškeré zaklínání se apolitičností oba listy jasně straní demokratům.
„Platí to Trump,“ dověděli se řidiči přijíždějící k okýnku pro výdej objednávek ve fastfoodu McDonald’s v Pensylvánii. Jejich hamburgery a hranolky jim přitom neservíroval nikdo jiný než sám exprezident. Celá asi čtvrthodinová Trumpova šichta v mekáči byla naplněna památnými momenty.
Lidé neustále očekávající pád Západu, ať už z pomýlené představy, že svět bez západní hegemonie bude nějak lepší, nebo z pesimistického masochismu, upřeli své zraky na summit BRICS, který včera skončil v ruské Kazani.
Je to video, které obletělo svět. Dron, z jehož pohledu dění sledujeme, vletí do rozbombardované budovy. V rohu poničené místnosti sedí v křesle zakuklená postava. Ta bezmocně hodí po dronu jakýsi klacek.
Nate Silver je americký volební guru. Slávu získal v roce 2008, kdy jeho volební model správně odhadl výsledek prezidentských voleb ve 49 z 50 států. Správně určil vítěze voleb také v roce 2012 a 2020. Jeho jediným neúspěchem jsou volby v roce 2016, kdy odhadl šanci Donalda Trumpa zvítězit pouze na 28,6 %. Stále to ale byla větší šance, než uváděly ostatní modely. A jak rád upozorňuje Silver, zhruba třetinová pravděpodobnost je stále docela vysoká. Jaký výsledek věští Silver nyní? V podstatě 50 na 50. Šanci Donalda Trumpa vyhrát odhaduje na 50,2 %, Kamaly Harrisové na 49,5 %.
Od začátku října, kdy Írán vypálil na Izrael zhruba 200 balistických raket, se čeká na slibovanou izraelskou odpověď. Jde o poslední kolo dlouhé izraelsko-íránské války, většinou vedené skrytě, ale nyní stále víc veřejně. O důvodech íránsko-izraelského nepřátelství, ale také o budoucnosti íránského režimu a náladách v íránské společnosti hovoříme s íránsko-americkým historikem a novinářem Arashem Azizim.
V poslední době se s varováním o hospodářském konci Evropy roztrhl pytel. Evropská komise pověřila bývalého šéfa ECB Maria Draghiho, aby vypracoval plán, jak zastavit a zvrátit úpadek produktivity a konkurenceschopnosti. Bloomberg v článku s titulkem „Evropě dochází čas, aby ubránila své místo v brutálním světě“ cituje mnoho evropských představitelů zoufajících si nad stavem kontinentu. Například francouzský prezident Emmanuel Macron v něm varuje, že „pokud se budeme řídit klasickou agendou, v následujících dvou až třech letech budeme mimo trh. O tom nepochybuji“.
Britští konzervativci neztratili vůli žít. Před třemi měsíci byli vypráskáni v nejhorší volební porážce ve svých dějinách. Mluvilo se o možném konci strany. Na záda jim v průzkumech dýchala pravicově populistická Reform UK Nigela Farage a vážně hrozilo, že je nahradí coby hlavní sílu na pravici. Nyní překonali svou depresi a dalším lídrem bude člověk, který dokáže Farage odrazit. Konzervativci vybírají nového lídra v několika kolech. Nejdříve volí pouze poslanci. V každém kole vypadne kandidát s nejméně hlasy. To se opakuje, dokud nezbydou pouze dva. Mezi nimi pak vybírají všichni členové strany.
„Go woke, go broke“ je známá poučka z Twitteru. Dalo by se to přeložit jako „podlehni progresivismu, zkrachuješ“. Vyjadřuje názor, že kdysi úspěšné značky se rychle ocitnou v problémech, pokud se začnou více věnovat šíření levicových nápadů než spokojenosti zákazníků. Nově se to naplno projevuje v zábavním průmyslu. Ubisoft je jeden z videoherních gigantů. Roční příjem je asi 2,3 miliardy eur. Původně francouzská firma, nyní má pobočky od Montrealu přes Abú Dhabí až po Singapur. Během posledního roku ale propustila stovky zaměstnanců, minulý měsíc se hodnota jejích akcií propadla o 19 %.
Minulý týden Izrael oznámil, že zabil v Gaze Azize Salhu. Ten nechvalně proslul v roce 2000, kdy dav Palestinců zlynčoval dva izraelské armádní rezervisty, kteří špatně zatočili a vjeli do středu Ramalláhu. Salha byl jedním z vrahů. Je zvěčněn na fotografii, kde davu ukazuje své zakrvácené ruce. Následně byl odsouzen na doživotí, ale v roce 2011 propuštěn v rámci výměny za Gilada Šalita, vojáka zadržovaného Hamásem. Nezdá se, že by Salha byl nějak vysoce postaveným teroristou. Jeho likvidace je hlavně zprávou Izraele nepřátelům: Dostaneme vás všechny. Sedmý říjen 2023 je přelomový den v dějinách Blízkého východu.
Spojené státy, Maďarsko, Česko a nějaké ostrovní ministátečky. To je sestava tradičně hlasující proti každé antiizraelské rezoluci v OSN. USA, jelikož potřebují podporovat svého nejdůležitějšího spojence na Blízkém východě. Viktor Orbán se tím vymezuje proti EU. Ostrovní ministátečky bývají uplacené, pokud máme být upřímní. Jen ČR, nehledě na vládu, situaci či prezidenta, stojí věrně za Izraelem, aniž za to cokoli očekává. Dokonce i jinak evropsky konsenzuální Fialova vláda je ochotna zablokovat společné prohlášení EU vyzývající k příměří. Podle české diplomacie „jednostranně omezovalo právo Izraele na sebeobranu proti teroristům z Hizballáhu“.
„Nemáme zas*ané letectvo,“ řekl íránský zdroj magazínu The Atlantic. „Írán není připraven na plnohodnotnou válku: jeho ekonomicky rozvrácená společnost nesdílí nevraživost svých vůdců vůči Izraeli a jeho vojenské schopnosti se ani zdaleka nevyrovnají sofistikovanému izraelskému arzenálu. Írán sám postrádá významné kapacity protivzdušné obrany a Rusko se nehrne k jejich doplnění,“ dodává autor článku s titulkem Írán není připraven na válku s Izraelem Arash Azizi. „Nevím, co je to napadá,“ stěžuje si jeho zdroj na íránské vůdce.
Libanonské teroristické hnutí Hizballáh nemělo příliš dobrých posledních pár dnů. Izrael se zjevně rozhodl udělat něco s neustálým ostřelováním, před kterým se evakuovalo několik desítek tisíc lidí. Po celém Libanonu explodovaly tisíce pagerů, izraelské cílené nálety zdecimovaly nejvyšší velení hnutí a bombardování poškodilo infrastrukturu teroristů. Spekuluje se o pozemní invazi. V Salonu Echa debatovali o krizi Irena Kalhousová, ředitelka Herzlova centra izraelských studií Fakulty sociálních věd UK, Marek Čejka z Fakulty sociálních studií MU, arabista a bývalý diplomat Tomáš Smetánka a komentátor ČRo Jan Fingerland.
Scientific American se pustil do téměř bezprecedentního kroku: teprve podruhé ve své historii podpořil kandidáta na prezidenta.
Donald Trump se zastal koček, proto mu darovaly devět životů. To byl vtip, který koloval po sociálních sítích po druhém neúspěšném atentátu na amerického prezidenta. Vůbec kočky jsou neočekávanými hlavními postavami současné prezidentské kampaně. Nejdřív republikánský kandidát na viceprezidenta J. D. Vance pobouřil demokraty, když si stěžoval, že zemi údajně řídí „bezdětné dámy s kočkami“. Opravdová kočičí hvězdná chvíle přišla ale během televizního duelu.
Izrael předevčírem začal s masivním bombardováním Libanonu. Jedná se o zvyšování tlaku na teroristické hnutí Hizballáh. To de facto ovládá jih země a části Bejrútu a tvoří stát ve státě. Od 7. října hnutí ostřeluje sever Izraele, údajně v solidaritě s Hamásem. Jeruzalém byl proto nucen evakuovat asi 60 tisíc lidí z příhraničního pásma.
Víkendový pokus o atentát na Donalda Trumpa, druhý za dva měsíce, médii prošuměl. Neplnil přední stránky novin, nevěnovaly se mu hodiny televizních diskusí, neopanoval sociální sítě.
Liberálové zvítězili, demokracie zachráněna. Tak by se dala shrnout reakce většiny médií na nevýhru polských konzervativců loni v říjnu. Nejvíc hlasů sice získala strana Právo a spravedlnost (PiS), nedokázala však sestavit vládu a putovala do opozice. Místo ní se ujali moci staronový premiér Donald Tusk a jeho Občanská platforma. Svět si oddychl, že ve Varšavě přestala hrozit údajná klerofašistická diktatura, a přestal si Polska všímat. Mezitím Tusk rozjel očistu Polska od PiS ve velkém.
„Republikáni také kupují tenisky,“ odpověděl někdy v devadesátých letech basketbalový hráč Michael Jordan na otázku, proč se víc politicky neangažuje. Ve své době největší hvězda NBA a tvář firmy Nike, která po něm pojmenovala řadu sportovní obuvi, prokázala velkou dávku pragmatického podnikatelského myšlení. Vždy se našli kritici, kteří měli pocit, že svou apolitičností Jordan nějak selhal. Ten ale stojí za svým. V dokumentárním seriálu Poslední představení potvrdil, že onu větu opravdu řekl, a zopakoval by ji prý znovu.
Je to již téměř jedenáct měsíců od parlamentních voleb v Polsku. Konzervativní strana Právo a spravedlnost (PiS) odešla do opozice a vlády se ujala koalice vedená liberální Občanskou platformou Donalda Tuska. O současné politické situaci hovoříme s Maciejem Szymanowským, bývalým novinářem a diplomatem a donedávna ředitelem Institutu maďarsko-polské spolupráce Wacława Felczaka.
