Ondřej Šmigol

/

Články autora

Od ukrajinského vítězství až ke světové válce

Obránci Ukrajiny se i ve druhém týdnu války hrdinně drželi před ruským agresorem. Politické řešení situace je podřízeno situaci na frontě. Jakékoli předpovědi jsou tedy notně ošemetné. Přesto pár scénářů načrtneme. První, nejoptimističtější, je, že Ukrajina vyhraje. Stále se to jeví jako málo pravděpodobné, ale ne nereálné. Rusové pomalu postupují, ale množí se důkazy o katastrofálním stavu jejich armády. O víkendu se objevila videa z Ruska, vlaků mířících na frontu. Naložené byly civilními autobusy, dodávkami a náklaďáky. To není krok vítězící velmoci, ale zoufalý pokus vyřešit děsivou logistickou situaci.

Po moru a válce přijde hlad

Čtyři jezdci apokalypsy jsou smrt, válka, mor a hlad. Po moru, který řádil dva roky, přišla válka. Nyní však vážně hrozí, že se přidá ještě hlad. Ukrajina a Rusko patří mezi největší exportéry potravin na světě, zvláště pšenice. Nejúrodnější ukrajinské oblasti jsou na východě, často v místech, kde se nyní vedou ty nejzuřivější boje. Zbytek Evropy naštěstí není na ukrajinských dodávkách závislý a případné zdražení potravin bude nepříjemný, ale ne existenciální problém. To se nedá říct o velkých částech Afriky a Asie, které jsou na ukrajinské pšenici závislé.

Pravicová fascinace Putinem

Vladimir Putin si za léta, co je u moci, na Západě vybudoval nepříliš početný, ale o to hlasitější fanklub. Jeho členové se rekrutují jak na levici, tak na pravici. Na levici se jeho obdivovatelé dají rozdělit do dvou skupin. První jsou staří nostalgici po sovětském impériu. Ti v současném Rusku spatřují pokračovatele komunistické supervelmoci. Do této skupiny patří třeba bývalý šéf britské Labouristické strany Jeremy Corbyn.

Frustrovaný Putin haraší atomovkami

Dějiny se v posledních pár dnech pohybují opravdu rychle. Bohužel se zdá, že nazpátek. Evropa zažívá svou první regulérní válku mezi dvěma suverénními státy od roku 1945. A poprvé za třicet let svět zažívá strach z nukleárního armageddonu. Nejdříve Vladimir Putin varoval západní země před intervencí – nebo zažijí „důsledky, které ještě nikdy neviděly“. Rusové pak zvýšili svou jadernou pohotovost. Hlavní otázkou těchto dní je, jestli Putin opravdu zešílel natolik, aby riskoval konec světa.

Západ se probudil

„Obávám se, že jsme probudili spícího obra a naplnili ho strašlivým odhodláním“ je výrok přisuzovaný Isorokuovi Jamamotovi, veliteli japonského loďstva, jež zaútočilo na Pearl Harbor. Podobná slova se možná nyní honí hlavou Vladimiru Putinovi. Vše nasvědčuje tomu, že jeho prvotní plán útoku na Ukrajinu selhal. Země se nezhroutila a ruská vojska se musejí krvavě probíjet. Přes počáteční neúspěchy tuto válku stále může vyhrát.

Východ lídrem EU

Ruská válka na Ukrajině vyvolala uprchlickou krizi. OSN odhaduje, že zemi mohou opustit až tři miliony běženců. Ti logicky budou proudit do států střední Evropy. Jednak jsou blízko, jednak tu již existují velké ukrajinské komunity. Pro tyto státy je to šance ukázat, že se nejedná o bezcitné rasisty, jen parazitující na Evropské unii, jak se tvrdilo v době migrační krize 2015. Tehdy východní křídlo protestovalo proti přijímání migrantů hlavně třemi argumenty. Zaprvé že se nejedná o uprchlíky: velká část lidí směřující do Evropy neutíká před konkrétním nebezpečím, ale za lepšími životními podmínkami.

Vítejte v postamerickém světě. A zoufejte

Ty nejhorší scénáře se staly skutečností. Rusko napadlo Ukrajinu. Nejedná se o žádnou omezenou operaci, menší akci s cílem rozšířit separatistická území či propojit okupovaný Krym s Ruskem pozemní cestou. Toto je plnohodnotná generální invaze za účelem zničit Ukrajinu. Rusové bombardují města po celé zemi, včetně těch na západě. Ruské síly zaútočily ze tří stran, z východu, z Krymu a z Běloruska. Putinův útok na Ukrajinu je však i útokem na světový řád, tak jak se ustálil po konci studené války. Bude se nám po něm stýskat.

Krůček od války

Ukrajina je již jen krůček od plnohodnotné ruské invaze. V pondělí večer ruský prezident Vladimir Putin ohlásil, že uznává nezávislost separatistických oblastí, tedy Doněcké lidové republiky a Luhanské lidové republiky. Zároveň nakázal přesun ruských vojáků na území kontrolované separatisty, tedy na území, jež je mezinárodně považované za ukrajinské. Invaze tak v jistém smyslu již začala.

Války nezačínají ve středu

Jedno z klišé, které se v posledních týdnech neustále objevovalo v souvislosti s ukrajinskou krizí, zní „Západ hraje dámu, Putin šachy“. Má vyjadřovat způsob, jakým se ruskému prezidentovi daří lámat ze Západu koncese a zařídit, že kolem něho skáčou světoví lídři. Jakou hru tedy nakonec Putin vlastně hraje? K čemu to celé je? Kdo vyhrává? I když se o Putinovi občas mluví jako o geniálním stratégovi, ve skutečnosti pouze pracuje s faktem, že on je ochoten použít k dosažení svých cílů hrubou sílu, avšak jeho protivníci ne. Na snímku Putina manévrech ruské armády Západ 2021.

Katastrofální olympiáda

Skončila olympiáda, možná ta nejhorší v dějinách. Nezapsala se do povědomí lidí ikonickými momenty nadlidské vůle, vítězstvími outsiderů či skvělou atmosférou. Naopak stadiony byly prázdné, nejdiskutovanější událostí byl doping patnáctileté ruské krasobruslařky, některá sportoviště byla umístěna do dystopických industriálních panoramat a nad vším bděla totalitní komunistická vláda.

Putin opakuje gruzínský scénář

Když něco fungovalo jednou, proč to nezkusit podruhé? To je evidentně heslo, jímž se momentálně řídí Vladimir Putin. Na Ukrajině se snaží zopakovat scénář, který mu vyšel v roce 2008 během invaze do Gruzie. Tehdy gruzínská vláda skočila do ruské pasti. Separatistická Ruskem podporovaná Jižní Osetie zahájila ostřelování gruzínských pozic. Gruzínci odpověděli vlastní palbou a situace eskalovala.

Bůh ochraňuj královnu

Britská královská rodina fascinuje celý svět. Vznikají o ní filmy a seriály. Její skandály plní stránky světových novin. Z královských svateb a pohřbů jsou globální události. V centru dění stojí Alžběta II., jež nedávno oslavila 70 let na trůně. I když její tvář zná zřejmě každý, její osobnost je spíše záhadná. Ústavní role jí nedovoluje projevovat na veřejnosti jakékoli politické názory.

Trudeau je šašek, ne tyran

Dnešek je údajným datem ruské invaze na Ukrajinu. Dělat jakékoli predikce je tak nesmírně ošemetné. Zvláště je k tomu potřeba připočítat skutečnost, že útoky se tradičně zahajují v noci. Komentář napsaný v úterý večer tak může být ve středu ráno mylný a zastaralý. Zvláště pokud z Ruska a Ukrajiny proudí naprosto si protiřečící informace. Na jednu stranu Rusové signalizovali deeskalaci napětí oznámením o stažení části vojáků od ukrajinských hranic.

Hra o Ukrajinu

Právě probíhající týden může nabýt historického významu. Německý magazín Spiegel a sever Politico na základě úniků od amerických tajných služeb označily středu 16. února za nejpravděpodobnější den ruské invaze na Ukrajinu. Američtí představitelé mluví o bezprostřední hrozbě ruského útoku. Toto číslo Týdeníku Echo odchází do tiskárny v pondělí 14. února. Čtenáři tedy již vědí, jestli temné předpovědi se vyplnily.

Putin ve středu změní dějiny

Jeden z největších teoretiků válečných konfliktů Carl von Clausewitz přišel s konceptem takzvané válečné mlhy. Nazývá tak nejistotu, která je přítomna ve všech válečných konfliktech, skutečnost, že si nikdy nemůžete být jisti, co protivník provede, kde má své armády, v jakém složení a za jakým účelem. Svět nyní zažívá praktickou ukázku této mlhy. V okolí ukrajinské hranice se evidentně něco děje. Na sítích se šíří spekulace o přesunech ruských vojsk, provokacích a manévrech. Americké tajné služby to vyhodnotily jako důkaz, že v Moskvě padlo rozhodnutí o útoku.

Emmanuel „Chamberlain“ Macron

Krize ohledně Ukrajiny nepolevuje. Státníci pendlují mezi hlavními městy ve zběsilé snaze najít diplomatické řešení. Tento týden se o průlom pokusil francouzský prezident Emmanuel Macron. V pondělí jednal s Vladimirem Putinem, včera se svým ukrajinským protějškem Volodymyrem Zelenským. Pro Ukrajinu Macronovo diplomatické úsilí není zrovna dobrá zpráva. Macron má před volbami a vyjednání míru mezi Ukrajinou a Ruskem by byl příjemný bonus do volební kampaně.

Joe Rogan nezničitelný

„Cancel culture“, kultura rušení, má již známé schéma. Její oběť překročí nějakou neviditelnou hranici, popřípadě se na ni vytáhne prastaré vyjádření. Nastartuje se kampaň na sociálních sítích, toho se chytí média a jen to zesílí, po důsledcích začnou volat známé osobnosti. Oběť je následně vyhozena z práce, je s ní rozvázán kontrakt, je vyobcována ze slušné společnosti. Ani když učiní veřejné pokání, nepomůže to, vždy zaostává za očekáváními rozbouřeného davu. Občas ale rušiči přestřelí, vyberou si jako cíl někoho, kdo je příliš slavný a známý, kdo je proti této kultuře imunní.

Dobří sousedé jsou k nezaplacení

Čínská ambasáda zveřejnila video se zdravicí k novému roku, které jí a „svému příteli“ – prezidentu Si Ťin-pchingovi – zaslal Miloš Zeman. Vzbudilo to předvídatelné a ve značné míře oprávněné reakce, prezidentova slova skutečně působí poněkud servilně. Především ale to video vskutku nevypadá jako projev státníka na vrcholu schopností, člověk by skoro řekl, že jeho zveřejněním čínský zastupitelský úřad svému oddanému spojenci neudělal zrovna nejlepší službu. S takovými přáteli nepřátel netřeba.

Past nulového covidu

Není jednoduché vypadat bezcitněji než Tálibán, novozélandské vládě se to však povedlo. Když těhotné novinářce Charlottě Bellisové její vláda odmítla povolit návrat domů, obrátila se na Tálibán s prosbou, zda by jí nepomohl. Afghánští hrdlořezové souhlasili. Novozélanďanům se tak ze sebe podařilo udělat tyrany se srdci z kamene, vše kvůli stále pochybnější politice nulového covidu.

Putina je potřeba zastrašit

Největším geopolitickým problémem současnosti je krize na Ukrajině. Rusko hrozí invazí a obsazením minimálně části jejího území. Západ, vedený USA, je rozhodnut to nedopustit. Nicméně západní aliance není plně jednotná. Zatímco východní křídlo NATO tlačí na tvrdý postup, Německo blokuje ty nejúčinnější sankce a francouzský prezident Emmanuel Macron mluví o potřebě separátních komunikačních kanálů do Moskvy. Spojené státy jednají nejednoznačně a pomalu.

Proč ty dezinformace o Polsku?

Proč mají Češi tendenci věřit ohledně Polska tomu nejhoršímu? Znovu se to potvrdilo minulý týden, když mnoha médii proběhla zpráva, že v polské Čenstochové zemřela sedmatřicetiletá žena poté, co jí lékaři odmítli provést interrupci. Novinky.cz zprávu opatřily titulkem „Středověk v Polsku trvá. Vyjmout mrtvý plod nesměli, tak čekali, až zemře i dvojče. Matka nepřežila“

Rusko přestává být agresivní, pokud narazí na odpor, říká bývalý americký diplomat

Ve vzduchu visí válka. Ruská invaze na Ukrajinu je reálná možnost, kterou se zaobírají politici v Moskvě, Washingtonu, Kyjevě. Rusové požadují záruky ohledně NATO, za slib, že nezaútočí. USA tyto záruky poskytnout odmítají. Daniel Fried je bývalý vysoce postavený americký diplomat, svou kariéru zahájil za Ronalda Reagana a skončil s nástupem Donalda Trumpa. Je také znalcem regionu. Hovořil o důsledcích krize, postoji Ameriky a NATO a rozkolech v západní alianci.

Podivný svět Ghislaine Maxwellové

Když Jeffrey Epstein unikl pozemské spravedlnosti, mnoho lidí bylo zklamaných. Kdyby se jeho příběh objevil ve filmu, nejspíš mnoho kritiků by to odsoudilo jako až příliš neuvěřitelné drama. Nyní svitla naděje, že se přece jen podaří rozkrýt detaily o Epsteinových zločinech. V USA skončil soud s jeho pravou rukou Ghislaine Maxwellovou, jejíž rodina má československé kořeny.

Nenapravitelní sexisté

Activision Blizzard se stal epicentrem skandálu, který připomíná MeToo. Ženy údajně musely čelit sexuálnímu harašení, jež vedení přehlíželo, byly zesměšňovány, nepovyšovány a za stejnou práci dostávaly méně peněz. Activision Blizzard prý udržoval „frat boy culture“, tedy atmosféru připomínající studentské mužské spolky.

Německo, hlavní spojenec Ruska

V Evropě nastala situace, jakou neznáme od konce studené války. Ve vzduchu visí hrozba ruské invaze na Ukrajinu. Západ se zoufale snaží invazi zabránit. Dost mu to ztěžuje fakt, že Německo se chová spíše jako spojenec Moskvy než člen západní aliance. Velitel německého námořnictva Kay-Achim Schönbach rezignoval, když na veřejnost unikla nahrávka, kde v indickém think-tanku tvrdí, že hrozba ruské invaze na Ukrajinu je nesmysl.

Národ bachařů

Kauza světové tenisové jedničky Novaka Djokoviće, kterého u protinožců zadrželi a hrozili mu deportací, jelikož nebyl očkován proti koronaviru, upoutala pozornost celého světa k australskému covidovému režimu. Austrálie je fascinující případ. Během pandemie byl transatlantický prostor srovnáván s Dálným východem. Zatímco asijské státy pomocí lockdownů dokázaly víceméně covid zvládnout a vyhnout se velkým ztrátám na životech, Západ do velké míry lockdowny dosáhl leda rozvratu veřejných financí a mrtvým se stejně nevyhnul.

Pravé autoritářství sportovce čeká v Pekingu

To na stejné polokouli se chystá další vrcholová sportovní akce, ve státě, jenž je nepochybně autoritářský, a za ještě přísnějších covidových opatření. Řeč je o zimní olympiádě v Pekingu. Austrálie zase v kauze tenisové jedničky Novaka Djokoviče působí jako autoritářský stát. Na rozhodnutí, koho pustí do země, má však plné právo. Za normálních okolností pravice dává australský tvrdý imigrační režim za vzor.

Rowlingová nemůže vyjadřovat svoje názory

Uběhlo dvacet let od premiéry prvního filmu ze světa Harryho Pottera. Televize HBO, jejíž mateřská společnost Warner Brothers filmy natočila, to oslavila ve velkém stylu. V dokumentu Návrat do Bradavic se sešli snad všichni, kdo mají s Harrym Potterem něco společného. Výmluvně chyběla pouze J. K. Rowlingová. O tom, proč je Harry Potter takový fenomén, a o jeho „kontroverzní“ tvůrkyni debatovali hosté v Salonu Týdeníku Echo.

Johnsonova vláda se rozhodla covid propít. Může ho to stát místo

Britská vláda se evidentně rozhodla covidovou pandemii prochlastat. Od konce minulého roku neustále vyplouvají na povrch další párty, oslavy a večírky, které byly při nejlepším nevkusné, při nejhorším nelegální. Sue Grayová, vysoká státní úřednice vyšetřující tyto akce, jich už prověřuje deset. Premiér Boris Johnson doufal, že přes vánoční svátky a navazující oslavy nového roku skandál utichne.

Novější články Starší články