Alkoholismus, války a teror. Co způsobí mladí v politice
Velké povolební pozdvižení vyvolal relativně nízký věk některých nových poslanců.
Ondřej Šmigol
Články autora
Trumpův cyklus
Hinduisté věří, že historie se opakuje v dlouhých, přes 4,3 milionu let trvajících cyklech. Svůj dějinný cyklus, aspoň co se týče politiky vůči Ukrajině, má i Bílý dům Donalda Trumpa, i když v tomto případě se počítá maximálně na měsíce. Začíná to fází amerického tlaku na Kyjev, aby se podřídil ruské vůli, že to pro něj bude tak lepší. V druhé fázi Trump zjišťuje, že hlavní problém není v Ukrajincích, ale ve Vladimiru Putinovi, který odmítá jakýkoli přijatelný kompromis. Přichází tedy fáze zloby, kdy Bílý dům začne klást Kremlu ultimáta, mluví o nových, efektivnějších sankcích a naznačuje předání nějakých vyspělých zbraní Ukrajině. Následuje telefonát či setkání Putina s Trumpem a celé kolečko začíná nanovo.
Jak incest podrývá demokracii
Loni v prosinci britský konzervativní poslanec Richard Holden představil návrh zákona zakazující svazky mezi bratranci a sestřenicemi. V Norsku již tento zákaz existuje, Švédsko a Dánsko ho zvažují. Manželství mezi bratranci a sestřenicemi je sice ve velké části Evropy legální, ale téměř nepraktikované. Jedná se o široce rozšířené tabu, už jen samotné slovo „incest“ ve většině lidí vyvolá pohoršení, snad i znechucení. Proč tedy severní část Evropy najednou řeší zákaz této okrajové praxe?
Potvrzeno. Transgenderismus je na ústupu
Když zhruba před deseti lety nastal velký nárůst lidí identifikujících se jako transgender, nabízela se v podstatě dvě vysvětlení. První, které tlačili transaktivisté – že jde o důsledek větší tolerance. Detabuizace tématu a větší otevřenost společnosti přijímat lidi takové, jací jsou, vedla k tomu, že ti identifikující se jako trans se mohli přestat skrývat. Oblíbeným faktem, který měl tuto argumentaci podepřít, byl nárůst leváků poté, co pravorukost přestala být považována za standard a skončilo přeučování.
Dokud bude Hamás, mír nebude
První fáze mírového plánu Donalda Trumpa pro Gazu, tedy vydání živých rukojmích, dopadla úspěšně. Další fáze, které počítají s odzbrojením teroristického hnutí Hamás a zřízením nějaké na teroristech nezávislé správy, jsou zatím v nedohlednu. O budoucnosti Gazy a izraelsko-palestinského konfliktu debatují bývalý velvyslanec v Izraeli Daniel Kumermann, komentátor Českého rozhlasu Jan Fingerland, politoložka a islamoložka Zora Hesová a historik a teolog Filip Outrata.
Američtí Filipové Turkové a dementi v politice
Pokud jsou pobuřující výroky Filipa Turka na sítích pravdivé – a vše nasvědčuje tomu, že spíše ano – a jeho výmluvy o půjčování vlastního mobilu naopak nepravdivé, zbývá v podstatě jediná obrana. Tedy že se jednalo o černý „humor“, a nikoliv o vážně míněné názory. Problém je, že v dnešním světě je občas těžké rozlišit, kde končí nevhodný humor a kde začíná opravdový rasismus. Příkladem je i velmi „turkovská“ kauza, kterou momentálně zažívají Mladí republikáni ve Spojených státech.
Úspěchy „protekčního spratka“
„Právě jsem přečetl 25 knih a jsem tu, abych vám operoval srdce“ je titulek satirického článku deníku The Washington Post z ledna 2020, který si dělal legraci ze zetě Donalda Trumpa Jareda Kushnera. Manžel Ivanky Trumpové, původní profesí – stejně jako jeho tchán – developer, se stal jedním z nejvytíženějších členů první Trumpovy administrativy. Za úkol měl dohled nad výstavbou hraniční zdi mezi USA a Mexikem, řešení opioidové krize, vyjednávání o nové smlouvě o volném obchodu mezi USA, Mexikem a Kanadou a přípravu reformy trestního soudnictví. Jeho nejviditelnější a nejpropíranější misí ale byl mír na Blízkém východě.
Trump zařídil mír v Gaze. Nyní je na řadě Ukrajina
Izrael slaví. Poslední živí rukojmí Hamásu jsou z Gazy zpět. Americký prezident Donald Trump přiletěl do Jeruzaléma, aby společně s Izraelci oslavil konec války, na kterém je mu třeba přiznat lví podíl. I když druhá fáze Trumpova plánu – tedy odzbrojení Hamásu a předání vlády nad Gazou neutrální správě – je dosti nejistá, jisté je, že hlavní boje skončily. Během volební kampaně Trump sliboval, že ukončí jak konflikt v Gaze, tak ten na Ukrajině. V jednom případě má splněno, ve druhém mu úspěch stále uniká. Může však poučení z jedné války použít k ukončení i té druhé.
Za příměří v Gaze si Trump nobelovku zaslouží
Tento rok byla Nobelova cena za mír sledovaná možná pozorněji než v jiných letech. Důvodem není nikdo jiný než Donald Trump. Ten se netají tím, že po ocenění velmi touží. „Nikdy mi nedají Nobelovu cenu za mír. Je to škoda. Zasloužím si ji, ale nikdy mi ji nedají,“ stěžoval si v Oválné pracovně letos v únoru. „Prezident již ukončil konflikty mezi Thajskem a Kambodžou, Izraelem a Íránem, Rwandou a Demokratickou republikou Kongo, Indií a Pákistánem, Srbskem a Kosovem a Egyptem a Etiopií.
Tříčtvrteční vítězství na dohled
Donald Trump si po návratu do Bílého domu vytyčil cíl ukončit dvě války – tu na Ukrajině a tu v Gaze. Ohledně té první zmiňované ale narazil. „Upřímně řečeno, myslel jsem si, že ta ruská záležitost bude z těch, které jsem zastavil, patřit k těm jednodušším, ale zdá se, že je to něco o trochu složitějšího než některé ostatní,“ prohlásil pro CBS News ohledně Putinovy agrese. Ale na Blízkém východě si momentálně vede mnohem lépe, a i když není nic jisté, brzké ukončení tamějšího konfliktu se zdá reálnější než kdy dřív. Nynější úsilí Trump zahájil 29. září.
Selhání eDokladů u voleb. Je třeba digitalizovat za každou cenu?
Volby jsou za námi a Česká republika znovu potvrdila, že se v jejich organizaci řadí ke světové špičce. I přes zvýšený zájem byly fronty relativně krátké, výsledky spočítané za pár hodin a všeobecně přijímané. Již v neděli ráno si tak prezident mohl na Hrad pozvat vítěze i poražené voleb, aby s nimi probral další kroky. Takováto rychlost a stabilita není zcela běžná ani na západ od nás. Technickou organizaci voleb ale hyzdil jeden aspekt – nefunkční aplikace eDoklady. Pro aplikaci to měla být zářná chvíle.
Tajemství v kulisách karikatury
Jedna z postav v nové knize Dana Browna Tajemství všech tajemství se v anglickém originálu jmenuje Golěm. Pro Browna je to příznačné. Vypadá to exoticky a tajemně. Brown tím také poukazuje na podivnou českou diakritiku, jako by říkal: Tam na východě píší a uvažují jinak než my. Zdánlivě zasvěcuje čtenáře do tajného vědění, ukazuje na „správnou“ formu slova golem. Naznačuje své světáctví a znalosti – on ví, jak používat ta záhadná znaménka. A stejně jako většina Brownových výtvorů to nedává vůbec žádný smysl. V české verzi překladatel raději nesmyslný háček nad „e“ odstranil.
Užiteční idioti Hamásu
Na nejsvětější židovský svátek Jom Kipur terorista v Manchesteru zaútočil na synagogu. Najel autem do lidí před svatostánkem, pak vystoupil a začal bodat. Dva lidé jsou mrtví, další dva zranění. Útočníka zastřelila policie. Jde o jasný příklad antisemitismu a nejspíše i islamismu. Atentátník se jmenoval Jihad Al-Shamie a byl britským občanem syrského původu. Policie zatkla v souvislosti s útokem další dva muže a jednu ženu. Takže se možná nejednalo o „osamělého vlka“, nýbrž o akci organizovanou větším hnutím. Je to děsivé, smutné, ale ne překvapivé.
Konec války v Gaze na dohled? Trump předložil nadějný plán
Nečekaným vítězem války v Gaze je… bývalý britský premiér Tony Blair. V pondělí americký prezident Donald Trump s izraelským předsedou vlády Benjaminem Netanjahuem po boku představil svůj dvacetibodový plán na mír v Pásmu. Asi největším překvapením je, že Blair má hrát hlavní roli ve správě Gazy po válce. Nejzásadnější body Trumpova plánu jsou následující. Válka skončí, Hamás do 72 hodin propustí veškerá rukojmí, teroristé se odzbrojí a správu nad Pásmem převezme palestinská technokratická vláda. Na tu bude dohlížet „rada míru“.
Taková americká tradice
„Atentát není americkým zvykem ani praktikou a takový zlovolný a zoufalý čin nelze začlenit do našeho politického systému,“ prohlásil v roce 1862 William Seward, ministr zahraničí v administrativě Abrahama Lincolna. A v té době to byla naprostá pravda. Spojené státy nezažily jediný úspěšný politický atentát. Sám Lincoln, přestože země byla uprostřed občanské války, odmítal jakoukoli ochranku. Neexistovala žádná vládní agentura či vojenská služba, jež by měla na starosti bezpečnost prezidenta. To se změnilo 14. dubna 1865, kdy Lincolna zastřelil John Wilkes Booth.
Trumpův špatný rozchod s Putinem
Dostal Donald Trump košem? Rozhodně tak zněl před pár dny. „Bohužel se ukázalo, že ten vztah nic neznamenal,“ postěžoval si francouzskému prezidentovi Emmanuelu Macronovi během Valného shromáždění OSN. Trumpovo zklamání se týkalo Vladimira Putina. Americký prezident již nijak neskrývá svou frustraci z toho, že se mu nedaří ukončit válku na Ukrajině. „Myslel jsem, že půjde zastavit nejjednodušeji, díky mému vztahu s Putinem,“ řekl Trump Macronovi o válce. Jde o neuvěřitelnou otočku od dob, kdy Trump nazýval Zelenského diktátorem.
Palestinský stát je špatný nápad
V posledních dnech Francie, Belgie, Lucembursko, Malta, San Marino, Andorra, Británie, Austrálie, Kanada a Portugalsko uznaly palestinský stát. V květnu tak již učinily Norsko, Španělsko a Irsko. Pro úplnost dodejme, že Česko uznalo Palestinu ještě jako komunistické Československo, ale moc s k tomu nehlásí. Všichni se zaklínají tím, že je to nutný krok k míru na Blízkém východě. Například francouzský prezident Emmanuel Macron prohlásil, že „je to nejlepší způsob, jak izolovat Hamás“.
Donald Trump vrací úder
Pokud by politická kariéra současného amerického prezidenta byla filmovou trilogií, jeho návrat do Bílého domu by mohl nést název „Donald Trump vrací úder“. Trump se nijak netajil tím, že „zaklekne“ na všechny, kteří šli proti němu. A na listině jeho nepřátel jsou moderátoři večerních talkshow dost vysoko. Takzvané „late night show“ byly po desetiletí americkou kulturní institucí a doslova tiskárnami na peníze. Johnny Carson, král tohoto žánru od 60. až do 90. let, přitahoval k obrazovkám každý večer až deset milionů diváků. Jejich hlavním úkolem v těch dobách bylo především bavit, Carson se důsledně vyhýbal politickým tématům.
Souboj o hegemonii
Komunistická Čína oslavila 3. září 80 let od konce druhé světové války. Při té příležitosti uspořádala na náměstí Nebeského klidu velkou přehlídku, kdy kolem prezidenta Si Ťin-pchinga pochodovalo 15 tisíc vojáků a projížděly stovky kusů vojenské techniky. Na pódiu vedle něj stáli mimo jiné vůdci Severní Koreje a Ruska, zpoza Pacifiku pak celou show sledoval Donald Trump, který ji sarkasticky okomentoval na sociální síti Truth Social. Vyjádřil naději, že Čína při svých oslavách připomene i americké padlé, kteří se zasloužili o čínské vítězství.
Smrt jako porno
Testrálové jsou okřídlení koně objevující se v knihách o Harrym Potterovi. Od Pegasů se odlišují dvěma způsoby. Zaprvé svým vzhledem – jsou černí, kostnatí, s křídly podobajícími se netopýřím. Zadruhé se zjevují pouze lidem, kteří viděli někoho zemřít. Pro ostatní jsou neviditelní. Pokud by platilo, že stačí uzřít něčí smrt třeba nahranou na videu, pak v posledních pár týdnech testrálové budou mít celou řadu nových očumovatelů. Může za to Twitter (nyní X), kde se virálně rozšířily dvě smrti zachycené na kameru. Nejdříve mladé Ukrajinky Iryny Zarutské, kterou v tramvaji ve městě Charlotte v Severní Karolíně brutálně ubodal schizofrenik.
Protesty v Londýně: Vlastenecké povstání, nebo pochod extremismu?
O víkendu v Londýně vyvrcholilo léto britských protiimigračních protestů. I když zuří hádky o přesný počet demonstrujících – úřady tvrdí, že se zúčastnilo do 150 tisíc lidí, organizátoři, že přes milion –, je nepochybné, že šlo o velkou masu nespokojených. Důležitější je ale hádka o významu celé akce. Jednalo se o bezprecedentní sdružení rasistů a xenofobů? Nebo o sešlost vlasteneckých Britů, kteří přišli vyjádřit své znepokojení nad směřováním země? Je nepochybné, že v britské společnosti se cosi děje.
Rozdělené království
Nejdřív několik příběhů z dnešní Británie. Příběh první. Ve skotském Dundee zhruba třináctiletá dívka vytáhla sekeru a velký nůž, aby sebe a svou kamarádku bránila před násilníkem na ulici. Muž celý incident natáčel na mobil. Jejímu hysterickému křiku kombinovanému se skotským přízvukem sice není moc rozumět, ale několikrát zopakovaná věta „Kurva, nesahej na mě“ je jasná. Dívka se okamžitě stala hrdinkou internetové pravice. Neohrožená mladá amazonka, která musí chodit ozbrojená, aby se ubránila chlípným migrantům (muž za kamerou mluví anglicky s cizím přízvukem a řekne pár slov cizí řečí), jelikož stát selhal.
Vražda Charlieho Kirka – začala americká olověná léta
Charlie Kirk, jeden z nejvlivnějších konzervativních Američanů současnosti, byl zavražděn. Během akce na Utah Valley University ho zatím neznámý střelec zasáhl do krku. Zhruba dvě a půl hodiny poté byl prohlášen za mrtvého. Zůstaly po něm manželka a dvě malé děti. Kirk byl zakladatelem a šéfem organizace Turning Point USA. Ta se od svého vzniku v roce 2012 stala nejdůležitějším mládežnickým uskupením s konzervativním zaměřením ve Spojených státech. Spolu s jejím vlivem stoupala i Kirkova hvězda.
Trumpův plán pro Gazu: Hamás zemře a nastane ráj
Některá varování Donalda Trumpa je třeba brát vážně. „Izraelci přijali mé podmínky. Je čas, aby je přijal i Hamás,“ napsal Trump na Truth Social k amerického návrhu na příměří v Gaze. „Varoval jsem Hamás před důsledky, které budou následovat, pokud podmínky nepřijme. Toto je moje poslední varování, další už nebude!“ Předevčírem Hamás tyto podmínky odmítl. Včera izraelské letectvo zabilo vedení Hamásu v katarském Dauhá. Podle všeho k tomu mělo svolení Američanů. Šéfové teroristické organizace si dlouho mysleli, že jsou nedotknutelní.
Zapomenutá válka: Čína, Japonsko a paralely s dnešní Ukrajinou
Tento týden uběhlo 86 let od začátku druhé světové války. Dne 1. září 1939 se německá vojska převalila přes polské hranice a začal Hitlerův pokus o ovládnutí Evropy. O dva dny později Francie a Británie vyhlásily válku Německu, čímž konflikt přerostl v celokontinentální záležitost. Zároveň nedávno uběhlo 80 let od formálního ukončení této nejničivější války v dějinách, 2. září 1945 Japonsko podepsalo bezpodmínečnou kapitulaci. V Evropě je ze zřejmých důvodů asijská část druhé světové války přehlížena.
Konec stoleté jistoty?
Velkou Británii znovu zachvátily protiimigrační protesty. Ale letos je situace jiná než loni v létě. Vláda i policie tehdy rázně proti násilným demonstracím zakročily, nyní je ale nedoprovází rabování a vypalování, takže se úřadům jeví jako bezpečnější. Táhnou se již několik týdnů a nezdá se, že by nějak utichaly. A zatímco loni s protesty chtěl být spojován málokdo, letošní mírnější podoba má mnoho zastánců v médiích i v politice. Epicentrem dění je nyní předměstí Londýna Epping, kam úřady do jednoho z hotelů umístily migranty čekající na vyřízení žádostí o azyl.
Jak je to s genocidou a hladomorem v Gaze
Genocida! Hladomor! V posledních dnech se na nás valí zprávy a analýzy údajně ctihodných institucí očerňující Izrael z těch nejhorších zločinů. Nejdříve Integrovaná klasifikace fází potravinové bezpečnosti (IPC), což je název týmu OSN, který sleduje potravinovou situaci ve světě, na základě metodiky, kterou používá, vyhlásila hladomor v Gaze. Předevčírem Mezinárodní asociace badatelů zabývajících se genocidou oznámila, že Izrael v Pásmu Gazy páchá genocidu. Dalo by se očekávat, že tato tvrzení budou solidně podložena.
Skryté koalice se mohou rozhádat o peníze
Volební zákon říká, že pro vstup do sněmovny politická strana či hnutí potřebuje získat aspoň pět procent hlasů, volební koalice dvou stran potřebuje aspoň osm procent a koalice tří a více stran 11 procent. Některé „koaliční“ subjekty se bojí, že by tyto klauzule nepřekonaly, proto, i když na jedné kandidátce figurují členové více stran, oficiálně kandidují pod hlavičkou jedné, takže nemusejí dosáhnout vyšší hranice pro vstup do sněmovny. Mnozí to ale považují za podvod a obcházení minimálně ducha zákona, když ne rovnou litery.
Donald Trump nastoupil na cestu socialismu
Spojené státy byly vždy považovány za baštu kapitalismu. Za zemi, která má přirozený odpor ke státním zásahům do ekonomiky. Pokud někdy v minulosti nastaly, jednalo se o dočasné kroky v extrémní hospodářské tísni. Typický Američan je individualista, který hlavně chce, aby ho vláda nechala na pokoji. To obzvlášť platí o příznivcích Republikánské strany. Koneckonců prezident Ronald Reagan, republikánská modla, prohlásil, že „nejděsivější slova v anglickém jazyce jsou: jsem od vlády a přišel jsem vám pomoci“.
Britská bitva o vlajku
Rozpadá se Británie? To je otázka, kterou si vážně klade řada komentátorů a pozorovatelů ostrovního dění. Pravda, stejnou otázku si kladli před deseti a více lety, ale tehdy se týkala především možnosti, zda Skotsko vyhlásí nezávislost. Nyní ale narůstá napětí napříč Británií, často napříč městy. Poslední projev tohoto napětí je rozvěšování britských a anglických vlajek na veřejnosti, následované rychlou reakcí úřadů, které je zase strhávají. Epicentra boje o vlajku jsou dvě, druhé největší britské město Birmingham a londýnská čtvrť Tower Hamlets.