Když se před devíti lety Justin Trudeau stal kanadským premiérem, okamžitě se stal miláčkem světových médií. Mladý, atraktivní, s uhlazeným vystupováním a politicky progresivní, vypadalo to, že do Ottawy přichází nová nadějná krev.
Když před měsícem americká vláda povolila Ukrajině používat dodané rakety k zásahům hluboko v ruském území, v některých kruzích zavládla panika. Ruský prezident Vladimir Putin hřímal o údajné západní eskalaci. Varoval Velkou Británii, jež rovněž zrušila omezení na využívání dodaných zbraní, že se může stát cílem.
Je přípustné vzít si svého bratrance či sestřenici? To je otázka, kterou nyní musí řešit britský parlament.
Náhlý restart syrské občanské války, úspěch povstalců a pád režimu Bašára Asada v podstatě překvapil úplně všechny. Asad byl považován za jejího de facto „vítěze“. Od roku 2011 vedl boj proti vlastnímu obyvatelstvu, boj plný zvratů, masakrů a válečných zločinů. Ve válce zemřelo až 600 tisíc lidí.
Mezinárodní trestní soud (ICC) v Haagu vyhověl žádosti svého hlavního prokurátora Karima Khana a vydal zatykač na izraelského premiéra Benjamina Netanjahua a exministra obrany Joava Galanta. Viní je z válečných zločinů v Gaze. Zároveň vydal zatykač na vojenského velitele Hamásu Muhammada Dajfa, který je ale nejspíš po smrti. Rozhodnutí soudu není bez kontroverzí.
Nejrůznější analýzy a komentáře ohledně dění v Sýrii se shodují v jednom, nikdo netuší, co bude následovat. Dá se věřit prohlášením Abúa Muhammada al-Džawláního, šéfa islamistické organizace Tahrír al-Šám a nově nejmocnějšího muže v Sýrii, že své radikální dny v al-Káidě má za sebou a hodlá chránit náboženské menšiny?
Americký prezident Joe Biden udělil milost svému synu Hunterovi, přestože mnohokrát tvrdil, že tak neučiní. Kritici ho okamžitě obvinili ze zneužívání prezidentských pravomocí. Obhájci prezidenta se odvolávají hlavně na otcovské instinkty. Kdo z nás by nepomohl vlastnímu dítěti, kdyby měl tu možnost?
Listopadové volby „představuji rozhodné odmítnutí liberalismu americkými voliči a konkrétně způsobu, jakým se od 80. let vyvíjelo chápání ‚svobodné společnosti‘,“ napsal v minulých dnech ve Financial Times známý politolog Francis Fukuyama. To vyvolalo vlnu škodolibých reakcí. Fukuyama v roce 1992 ve své knize Konec dějin a poslední člověk vyhlásil vítězství západní liberální demokracie a konec ideologické evoluce lidstva. Fukuyama měl vždy řadu kritiků, kteří jeho základní tezi zpochybňovali a představě konce dějin se smáli. Fukuyamovo povzdechnutí po prezidentských volbách v USA bylo interpretováno jako přiznání, že se přece jenom mýlil.
Britský parlament včera schválil velký smrtící experiment. Poslanci ve druhém čtení odsouhlasili právo na asistovanou sebevraždu. Lidé, kterým zbývá maximálně šest měsíců života, budou mít právo na jeho předčasné ukončení. Británie se tak rozhodla pro velmi pochybnou cestu. Tradičně otázky svědomí nejsou podřizovány stranické disciplíně. Mezi odpůrci zákona se tak sešla neočekávaná směska spojenců – od Dannyho Krugera, který je považován za člena pravého křídla Konzervativní strany, přes bývalého lídra centristických Liberálních demokratů Tima Farrona až po krajní levičáky Diane Abbottovou a Jeremyho Corbyna. Varovali před šikmou plochou, která vede k neustálému rozšiřování práva na sebevraždu, před prolomením tabu, před precedentem, že ti nezranitelnější ve společnosti, nemocní a staří lidé, si nezaslouží veškerou možnou péči, ale smrt, aby nebyli na „obtíž“.
Konference OSN o změnách klimatu, známější pod zkratkou COP, probíhají podle stejného mustru. Bohaté země tlačí na snižování uhlíkových emisí, těžařské země jsou proti a chudé si chtějí za jakýkoli závazek nechat zaplatit. Takový je závěr i letošní konference, označované jako COP29, jež skončila před pár dny v ázerbájdžánském Baku. Bohaté země slíbily, že do roku 2035 budou posílat chudým 300 miliard dolarů ročně. Chudé se vztekají, že je to příliš málo. Do toho, alespoň pokud můžeme soudit z reportáže na webu Politico, se usazuje všeobecná skepse o smysluplnosti těchto akcí. Kontroverzní byl již samotný výběr pořadatelské země. Ázerbájdžán je autoritářský stát žijící z těžby ropy a zemního plynu.
Skupina bezpohlavních bytostí vystoupí ze žlutého výtahu na povrch fialové planety. Různě poskakují, máchají kladivy i štětci, zatímco se objevují slogany jako „vytvořte bujaré“, „žijte živě“, „vymažte obyčejné“, „rozbijte formy“ a „nic nekopírujte“. Pak přijde vyvrcholení. „Jaguar“ – hlásají písmena levitující nad kusem růžové skály. Právě jste byli svědkem rebradingu slavné automobilové značky. Reklama, jež je začátkem nové marketingové kampaně, vyvolala velké pozdvižení. „Prodáváte auta?“ komentoval ji na síti X Elon Musk. „Je myšlena automobilka Jaguar?“ ptal se jiný zmatený uživatel. Ano, je – a posledních pár let k ní nebylo příliš vstřícných.
Cla, evropská bezpečnost, válka na Ukrajině, energetika, to jsou témata, jež se dotýkají starého kontinentu a ovlivní návrat Donalda Trumpa do Bílého domu. Co tedy lze od Trumpa v Evropě očekávat? A jak by se k tomu Evropané měli postavit? Po několika letech jsme se proto znovu sešli s americkým expertem na zahraniční politiku z Atlantic Council a bývalým diplomatem sídlícím v Praze Cameronem Munterem.
První várka nominací Donalda Trumpa vypadala velmi nadějně, Marco Rubio, Elise Stefaniková a Mike Waltz, kteří budou tvořit základ nového zahraničněpolitického týmu, jsou republikánští jestřábi, ne žádní izolacionisté. Druhá várka naopak vyvolala napříč Washingtonem zděšení. Matt Gaetz jako generální prokurátor má mít na starost ministerstvo spravedlnosti, Tulsi Gabbardová se má stát ředitelkou zpravodajských služeb a Robert Kennedy mladší míří na ministerstvo zdravotnictví. Je otázkou, zda ve svých úřadech nakonec zasednou
Možná jste ten obrázek od evolučního biologa Colina Wrighta také viděli. Tři postavičky stojí na pravolevé ose. Jedna úplně napravo (konzervativec), druhá úplně nalevo (liberál) a třetí lehce nalevo od středu. Liberál začne pádit ještě víc doleva, a jak se osa prodlužuje, středolevá postavička se vzdaluje liberálovi a naopak přibližuje ke konzervativci. Nakonec skončí na pravém středu a liberál, nyní woke progresivista, mu nadává do rasistů. Tento vtípek měl zjednodušeně vysvětlovat, jak se z bývalých liberálů stali podporovatelé pravice.
Svět se třese před Trumpem, jen Putin jásá. Vyvede Ameriku z NATO a nechá Kyjev napospas osudu. Tak by se dalo shrnout aktuální zpravodajství v českých médiích. Naopak někteří komentátoři v USA i Evropě oslavují údajný konec neokonů, kteří za dvacet let hrůzovlády na americkém ministerstvu zahraničí prý uvrhli svět do chaosu a tak nepřístojně tlačili na Moskvu, že jí nezbylo nic jiného než zaútočit na Ukrajinu. Jejich vykopnutím nastane éra míru a prosperity, Putin stáhne své tanky a nechá Ukrajince na pokoji, či co. Trumpovo zvolení prezidentem USA bude mít geopolitické důsledky, možná ale úplně jiné, než se všichni domnívají.
Slibovaná ekonomická politika Donalda Trumpa se dá zjednodušit na dva body. Zaprvé snížit daně co nejvíc, v podcastu Joea Rogana dokonce navrhl nulovou daň z příjmu. Zadruhé uvalit plošná cla na veškerý dovoz do USA. Hlavně druhého bodu a možných obchodních válek, které by to vyvolalo, se děsí ekonomové. O hospodářských dopadech amerických voleb v Salonu Echa debatovali tři z nich, Petr Sklenář z J&T Banky, Lukáš Kovanda z Trinity Bank a Petr Bartoň z investiční skupiny Natland.
Jak vlastně povládne Donald Trump? Mnohé může napovědět, koho nominuje do svého týmu, jak na ministerstva, tak nejrůznější pozice poradců a šéfů agentur. A rýsující se zahraničněpolitický tým nevypadá vůbec špatně. Ti, kdo se báli, že s Trumpem nastoupí izolacionistická garnitura, která nechá Ukrajinu napospas Rusku, Tchaj-wan Číně, opustí NATO a vůbec dá průchod choutkám autoritářským režimům, sice nemohou ještě bouchat šampaňské, ale možná ho můžou začít chladit.
V anglosaském světě proběhly jedny důležité volby. Ne, nemáme nyní na mysli výběr amerického prezidenta. Britští konzervativci si vybírali nového lídra. Ten předchozí, Rishi Sunak, rezignoval po prohraných volbách v červenci. Nově torye povede Kemi Badenochová, možná nejzajímavější člověk v čele Konzervativní strany od dob Margaret Thatcherové.
V noci z úterý na středu, kdy vznikl tento text, vše naznačovalo na velký comeback Donalda Trumpa, který se nakonec potvrdil. Po čtyřleté pauze se bývalá hlava státu opět vrátí do Bílého domu. Jak to tedy Donald Trump dokázal? V roce 2002 dva američtí politologové Ruy Texeira a John Judis vydali knihu s názvem The Emerging Democratic Majority, tedy Nově se rodící demokratická většina. Argumentovali, že s rostoucím poměrem menšin, tedy hlavně Hispánců a černochů, je Demokratická strana předurčena ke světlým volebním zítřkům. Předpoklad stál na faktu, že menšiny tradičně volily demokraty.
Někoho je třeba polévat živou vodou jen při myšlence na návrat Donalda Trumpa do Bílého domu. Jiného popadá úzkost při představě Kamaly Harrisové jako prezidentky.
Americké volby jsou za dveřmi. Obří vliv budou mít nejen doma, ale i za hranicemi. S novým prezidentem přijde i nová koncepce zahraniční politiky. Asi nikde jinde se to neprojeví víc než na Blízkém východě. Spojenec USA Izrael je zapojen do války na dvou frontách. Nepřátelský Írán je na prahu získání atomové bomby. V roce 2015 Írán uzavřel s vládou Baracka Obamy dohodu, známou jako JCPOA: výměnou za pozastavení vývoje jaderných zbraní na deset let se zrušily sankce. Donald Trump v roce 2017 od dohody odstoupil s tím, že problém neřeší, pouze ho odkládá.
V Americe jsou v podstatě jen dva deníky, které se počítají. Prvním je The New York Times. Druhým je The Washington Post. Společně se považují za etalon nezávislé žurnalistiky, který se nebojí státní moci, jeho redaktoři jsou hlídací psi demokracie a odhalují pochybení těch nejvyšších. Zvláště The Washington Post jako list, který otevřel aféru Watergate, jež nakonec vedla k rezignaci prezidenta Richarda Nixona, z tohoto étosu stále žije. Jím zvolené motto „demokracie umírá ve tmě“ jasně vyjadřuje, jak sám sebe deník vnímá. Jenže přes veškeré zaklínání se apolitičností oba listy jasně straní demokratům.
„Platí to Trump,“ dověděli se řidiči přijíždějící k okýnku pro výdej objednávek ve fastfoodu McDonald’s v Pensylvánii. Jejich hamburgery a hranolky jim přitom neservíroval nikdo jiný než sám exprezident. Celá asi čtvrthodinová Trumpova šichta v mekáči byla naplněna památnými momenty.
Lidé neustále očekávající pád Západu, ať už z pomýlené představy, že svět bez západní hegemonie bude nějak lepší, nebo z pesimistického masochismu, upřeli své zraky na summit BRICS, který včera skončil v ruské Kazani.
Je to video, které obletělo svět. Dron, z jehož pohledu dění sledujeme, vletí do rozbombardované budovy. V rohu poničené místnosti sedí v křesle zakuklená postava. Ta bezmocně hodí po dronu jakýsi klacek.
Nate Silver je americký volební guru. Slávu získal v roce 2008, kdy jeho volební model správně odhadl výsledek prezidentských voleb ve 49 z 50 států. Správně určil vítěze voleb také v roce 2012 a 2020. Jeho jediným neúspěchem jsou volby v roce 2016, kdy odhadl šanci Donalda Trumpa zvítězit pouze na 28,6 %. Stále to ale byla větší šance, než uváděly ostatní modely. A jak rád upozorňuje Silver, zhruba třetinová pravděpodobnost je stále docela vysoká. Jaký výsledek věští Silver nyní? V podstatě 50 na 50. Šanci Donalda Trumpa vyhrát odhaduje na 50,2 %, Kamaly Harrisové na 49,5 %.
Od začátku října, kdy Írán vypálil na Izrael zhruba 200 balistických raket, se čeká na slibovanou izraelskou odpověď. Jde o poslední kolo dlouhé izraelsko-íránské války, většinou vedené skrytě, ale nyní stále víc veřejně. O důvodech íránsko-izraelského nepřátelství, ale také o budoucnosti íránského režimu a náladách v íránské společnosti hovoříme s íránsko-americkým historikem a novinářem Arashem Azizim.
V poslední době se s varováním o hospodářském konci Evropy roztrhl pytel. Evropská komise pověřila bývalého šéfa ECB Maria Draghiho, aby vypracoval plán, jak zastavit a zvrátit úpadek produktivity a konkurenceschopnosti. Bloomberg v článku s titulkem „Evropě dochází čas, aby ubránila své místo v brutálním světě“ cituje mnoho evropských představitelů zoufajících si nad stavem kontinentu. Například francouzský prezident Emmanuel Macron v něm varuje, že „pokud se budeme řídit klasickou agendou, v následujících dvou až třech letech budeme mimo trh. O tom nepochybuji“.
Britští konzervativci neztratili vůli žít. Před třemi měsíci byli vypráskáni v nejhorší volební porážce ve svých dějinách. Mluvilo se o možném konci strany. Na záda jim v průzkumech dýchala pravicově populistická Reform UK Nigela Farage a vážně hrozilo, že je nahradí coby hlavní sílu na pravici. Nyní překonali svou depresi a dalším lídrem bude člověk, který dokáže Farage odrazit. Konzervativci vybírají nového lídra v několika kolech. Nejdříve volí pouze poslanci. V každém kole vypadne kandidát s nejméně hlasy. To se opakuje, dokud nezbydou pouze dva. Mezi nimi pak vybírají všichni členové strany.
„Go woke, go broke“ je známá poučka z Twitteru. Dalo by se to přeložit jako „podlehni progresivismu, zkrachuješ“. Vyjadřuje názor, že kdysi úspěšné značky se rychle ocitnou v problémech, pokud se začnou více věnovat šíření levicových nápadů než spokojenosti zákazníků. Nově se to naplno projevuje v zábavním průmyslu. Ubisoft je jeden z videoherních gigantů. Roční příjem je asi 2,3 miliardy eur. Původně francouzská firma, nyní má pobočky od Montrealu přes Abú Dhabí až po Singapur. Během posledního roku ale propustila stovky zaměstnanců, minulý měsíc se hodnota jejích akcií propadla o 19 %.
