Ondřej Šmigol

/

Články autora

Falešné burgery neuspěly. Budeme jíst cvrčky?

Před pár dny médii proběhla rychlá zpráva, EU schválila přimíchávání prášku z cvrčků do mouky. Zkušení pozorovatelé boje proti globálnímu oteplování okamžitě zbystřili. Věštby o tom, jak všichni brzy budeme jíst brouky, se ve světě objevují s železnou pravidelností. „Může hmyz být zázračným jídlem budoucnosti?“ ptala se v roce 2014 BBC. „Pokud chceme zachránit planetu, budoucností jídla je hmyz,“ hlásal titulek The Guardianu. Brouky za jídlo budoucnosti prohlásily americké televize CNN, CNBC, katarská Al Džazíra nebo magazín The Economist. Všechny vycházejí ze zhruba stejného předpokladu.

Babiš využívá strach, který tu už je

Druhé kolo prezidentské kampaně začalo velmi ostře. Andrej Babiš se rozhodl tu svou postavit na naznačování, že jeho oponent Petr Pavel zatáhne Česko do ozbrojeného konfliktu. Vyvolalo to pozdvižení. Prezident nemá pravomoc vyhlásit sám od sebe válku, ani kdyby chtěl, což Petr Pavel nechce. Zároveň se v temných zákoutích internetu začala šířit zpráva, že se chystá vyhlášení mobilizace, pokud Pavel bude zvolen. To vedlo k osočování Babiše, že šíří dezinformace a nahrává Rusku. Nakolik šíření pochybných zpráv ovlivňuje politickou debatu, popsal Vojtěch Bahenský, analytik Asociace pro mezinárodní otázky, expert na tzv. hybridní hrozby.

Leopardi osvobozeni

„Arzenál demokracie“ je jedno z přízvisek, které získaly Spojené státy během druhé světové války. Byl to historický moment, kdy se průmyslová síla USA přeorientovala na totální válku a dokázala, že nemá rovného. Nejenže dokázala zásobovat americká vojska v Pacifiku a Evropě, ale do toho vyzbrojit Británii a částečně i Sovětský svaz. Americkou pomoc ocenil sám Stalin, který prohlásil: „Nejdůležitějšími věcmi v této válce jsou stroje. Spojené státy dokážou vyrobit 8 až 10 tisíc letadel za měsíc. Rusko dokáže vyrobit maximálně 3 tisíce letadel za měsíc."

Jak transgenderismus vyvolal britskou ústavní krizi

Náboženství a politika vždy šly ruku v ruce. V dějinách je někdy těžké rozlišit, kde končí víra a začínají pozemské zájmy panovníka. Když Karel Veliký dal na výběr Sasům přijmout křest, nebo zemřít, nebyl veden jen upřímnou snahou zachránit jejich nesmrtelné duše, ale také potřeboval integrovat nově dobyté saské území do své říše.

Blokovat legitimní část názorového spektra?

Akční plán pro čelení dezinformacím je název vládního dokumentu, jehož podrobnosti na konci prosince unikly do Deníku N a vzbudily pozdvižení mezi lidmi strachujícími se o svobodu projevu. Plán obsahuje především tři známé kontroverzní body. První je zavedení nového trestného činu šíření dezinformací, což podle kritiků hrozí ohrožením svobody slova. Dále je tam nápad rozdělit 100 milionů korun médiím, kritici tvrdí, že to povede k servilnosti ze strany novinářů k vládě.

Tajné dokumenty, kam se podíváš

Loni v srpnu uprostřed noci FBI vtrhla do floridského sídla exprezidenta Donalda Trumpa a obří skandál byl na světě. Federální vyšetřovatelé na místě zabavili tajné dokumenty, jež měl podle vládních pravidel Trump po skončení svého úřadování předat archivářům. Republikáni nejdříve obvinili Bidenovu administrativu z policejní šikany, jelikož administrativní spor řeší takto silově.

Andrew Tate – falešný prorok mužství

Koncem prosince zažil Twitter souboj dvou opravdových gigantů. Jednoho z účastníků netřeba představovat, jde se o všeobecně oblíbenou prorokyni zelené zkázy a švédskou nepřítelkyni CO2 Gretu Thunbergovou. Na odpor se jí postavil Andrew Tate, ještě nedávno obskurní postava, který se během posledních pár let stal oblíbencem těch pochybnějších koutů pravicového internetu a guruem mladých mužů. Ve skutečnosti si Tate začal, když tweetoval, že má 33 aut a aby mu Thunbergová dala e-mailovou adresu, na kterou by jí mohl poslat kompletní seznam i s jejich „obřími emisemi“. Thunbergová ve své odpovědi naznačila, že Tate má malý penis.

Deset rad, jak se stát králem nebo královnou volebního večírku

Dnes začínají volby. Vydáte se tedy splnit svou občanskou povinnost, dorazíte do volební místnosti a hodíte svůj hlas do urny. Vtom vás polije horko. Vzpomenete si, že jste před pár týdny kývli na účast na volebním večírku. Vybraná společnost bude společně sledovat sčítání hlasů, komentovat a diskutovat. Váš neblahý pokus sledovat politické dění však skončil tím, že jste usnuli během předvolební debaty, a hlasujete pro jediného kandidáta, jehož volební lístek nesežral váš pes. K účasti na párty vás zlákal pouze příslib alkoholu a chlebíčků.

Rukojmí Kongresu

Ne každý americký politik chce být prezidentem. Přece jenom prezident musí mít základní charisma, umět řečnit, potřásat rukama, líbat miminka a vůbec být společenský. Některým ale vyhovuje jiný druh politické práce, kdy se bojuje o znění zákonů ve výborech, kují se pikle v zakouřených místnostech a vyhrává ten, kdo lépe zná procesní pravidla. Pro tento druh politika je nejvyšší metou pozice předsedy Sněmovny reprezentantů. Jde o třetí nejmocnější pozici v zemi, kdyby náhodou zahynuli prezident a viceprezidentka, tak do Bílého domu se stěhuje právě on. Hlavní síla předsedy Sněmovny reprezentantů je ale v jeho schopnosti řídit agendu dolní komory Kongresu.

Tři žolíky v prezidentské volbě

„Týden je v politice dlouhá doba.“ Tak zní známá poučka, obvykle připisována britskému premiérovi Haroldu Wilsonovi. Uplynulých pár dnů ukazuje, že neplatí zdaleka jen ve Spojeném království. Poslední průzkumy před prezidentskou volbou potvrzují dlouhodobý trend. Do druhého kola mají šanci postoupit tři kandidáti. Petr Pavel a Andrej Babiš svádí vyrovnaný souboj o první místo. Pár procentních bodů za nimi je Danuše Nerudová, ale ne tak daleko, aby nemohla jednoho z nich vyřadit. Ve středu začíná embargo na nové průzkumy.

„Suchý“ leden a únor by se měly zakázat

Můj oblíbený britský konzervativní politický a společenský magazín The Spectator mě včera šokoval článkem s titulkem „Nejlepší mocktaily pro suchý leden“. Takže i tato bašta proti neustálému postupu vyznavačů zdravého životního stylu, jedna z pravidelných rubrik se jmenuje prostě „pití“ a opravdu nejde o hledání té nejlepší sody, padla, pomyslel jsem si. Naštěstí se ukázalo, že časopis vydal i článek nazvaný „Suchý leden je krutý“.

Nejhorší rok v dějinách

Není žádná nadsázka, řekneme-li, že uplynulý rok patřil k těm horším. Regulérní válka v Evropě, inflace, hrozící recese, energetická krize. Výbušná kombinace, kvůli které řada lidí ráda dala roku 2022 vale. Ani ty předchozí roky, poznamenané pandemií covidu, nepatřily mezi ty nejšťastnější. Nikdy ale není tak špatně, aby nemohlo být ještě hůř. Například všichni můžeme být rádi, že nežijeme v roce 536, který je podle historiků horkým kandidátem na nejhorší rok dějin.

Snad konečně začnou řvoucí dvacátá

Druhé dekádě dvacátého století se říká „řvoucí dvacátá“. Jednalo se o krátkou dobu zhruba deseti let, kdy byl svět v pořádku, pomalu se vzpamatovával z první světové války a ekonomická krize třicátých let byla ještě v nedohlednu, stejně jako druhá světová válka. Byla to doba hospodářského boomu, večírků, jazzu a zhýralosti. Rok 2022 měl být začátkem nových řvoucích dvacátých. Po odeznění pandemie covidu lidé měli vyjít ve velkém do ulic a radost z konce lockdownů vyjádřit nastartováním ekonomiky, divokými párty a všeobecným veselím. Nic se z toho nestalo

Naše spojenectví je alternativou k ruské dominanci

Andrzej Nowak je jedním z čelných polských expertů na ruské dějiny. V rozhovoru popisuje, proč Rusko zaútočilo na Ukrajinu, odkud se berou Putinovy imperiální ambice a proč Polsko vždy bylo Rusku trnem v oku. Ohledně důvodů, proč Rusko zaútočilo na Ukrajinu, existují dva pohledy. První tlačí takzvaná realistická škola mezinárodních vztahů. Ta vidí svět jako soupeření velmocí a tvrdí, že Rusko zaútočilo, aby chránilo své zájmy. Druhý pohled vidí v ruském útoku pouhý imperialismus. Jaký je váš názor?

Proč Putin začal pít

Blackouty, tedy déletrvající výpadky elektřiny, jsou oblíbený dystopický žánr v pravicovém až reakčním prostředí, tedy mezi lidmi, kteří s podezřením sledují snahy o Velkou transformaci, známou i pod heslem uhlíková neutralita. Pravda je, že ta záliba nabývá u některých jejích nositelů takového stupně, až to vypadá jako tužba. Dlouhotrvající výpadek proudu by možná vyprovokoval velké politické posuny ve společnosti zpátky „doprava“. Cena za to však může být úděsná (i u nás státní správa propočítává, po kolika málo dnech už by začala anarchie a nastaly by poměry jak v občanské válce).

Zabít bílého Ježíše

Pokud jste dostatečně dlouho na Twitteru, je velká šance, že jste narazili na „pravou“ podobiznu Ježíše Krista. Jde o počítačově vygenerovanou tvář muže s olivovou barvou kůže, krátkými tmavými vlasy a vousy a s hnědýma očima. Pravidelně, snad každých šest měsíců, nějaký aktivistický účet tuto podobiznu sdílí se sdělením nesoucím se v rovině „ha ha, vy rasisté jste si mysleli, že Ježíš byl běloch, ale ve skutečnosti vypadal jako obyvatel Blízkého východu“. Na což většina věřících odpoví, že to není žádné překvapení, jelikož Ježíš byl obyvatelem Blízkého východu.

Státní cenzura číhá za rohem

Enfant terrible britského showbyznysu Jeremy Clarkson má problém. V deníku The Sun napsal pár nepěkných vět o Meghan, vévodkyni ze Sussexu. Přiznal se, že ji nenávidí, a ve svém komentáři své důvody obšírně popsal. Hlavně ho trápí, že Meghan ničí královskou rodinu. Nejvíce pobuřující pasáž zní: „V noci nemůžu usnout, protože ležím, skřípu zuby a sním o dni, kdy se bude muset promenovat nahá ulicemi všech britských měst, zatímco davy budou skandovat Hanba! a házet na ni exkrementy.“

Twitter v zajetí ideologie

Twitter je jako heroin. Možná dokáže nabídnout chvilkové upokojení, ale vzniká na něm závislost a dlouhodobě člověku spíš škodí. Twitter je ale zároveň debatní prostor. Střetávají se zde novináři, aktivisté, profesoři, politici a další opinionmakeři. Není těžké získat pocit, že názory na Twitteru jsou i názory většinové populace. To připisuje sociální síti mnohem větší vliv, než by odpovídalo počtu uživatelů či finanční situaci. Je proto důležité, aby diskuse na platformě byla víceméně vyvážená a vedení firmy nenadržovalo ani jedné straně. Přesto není žádným velkým tajemstvím, že firma stranila liberální levici.

Trump se mění z politika na kryptošmejda

Týden je v politice dlouhá doba, zní oblíbené moudro britských politických komentátorů. Dobře totiž zachycuje nebezpečí jakýchkoli dlouhodobějších prognóz, kdy odvážná tvrzení již po pár dnech mohou působit jako naprosté blbosti. Z tohoto pohledu je rok v politice naprostá věčnost a předpovídat cokoli takto daleko do budoucnosti by mohl jen blázen.

Smrt jako sociální systém

Kanadský módní řetězec La Maison Simons letos přišel opravdu s neobvyklou reklamou. V klipu zhruba třicetivteřinovém se rychle střídají scény, v nichž se stále ta samá sedící žena objevuje v nejrůznějších prostředích. Jednou na kraji moře, jindy v hlubokém lese, pak na nějaké oslavě. Do toho ženský hlas říká: „Poslední nadechnutí jsou svatá. Když si představím své poslední dny, vidím bubliny, vidím oceán, vidím hudbu. I nyní, kdy žádám o pomoc s ukončením svého života, stále existuje tolik nádhery, jen musíte být odvážní, abyste ji viděli.“

Skynet z Terminátora je za humny

Ve sci-fi sérii Terminátor umělá inteligence Skynet vyhodnotí lidstvo jako hrozbu, spustí apokalypsu, vyhubí většinu planety a zbytky lidí následně vedou zoufalou válku s roboty. Před čtrnácti dny jsme se k této budoucnosti zase o něco přiblížili. Společnost OpenAI zpřístupnila veřejnosti umělou inteligenci ChatGPT. Zatím je to spíše hračka, které můžete pokládat otázky a dávat úkoly a ona vám odpoví. Může tak řešit matematické příklady, psát scénáře a motivační dopisy či poskytovat recepty.

Fotbal už Evropě nepatří

Fotbalové mistrovství světa v Kataru provází jedna kontroverze za druhou. Nejdřív se mluvilo o korupci, Katar si údajně konání šampionátu koupil. Pak při stavbě stadionů zemřelo bezpočet dělníků, podle deníku The Guardian až 6500. Nakonec se západní progresivisté rozhodli Katařany vzdělat ohledně LGBT práv, což jim velmi rychle zarazila FIFA, když pohrozila žlutými kartami těm kapitánům, kteří si navlečou duhové pásky. Německý tým si při nástupu alespoň zakryl ústa na znamení údajného umlčování.

O dvou královských převratech

Na první pohled to vypadá jako děsivá zpráva. Německá policie podnikla jednu z největších razií ve svých dějinách. Zatkla několik desítek krajně pravicových extremistů, kteří plánovali státní převrat. Mezi nimi byla bývalá poslankyně a soudkyně i elitní voják. První náznak, že spíše než o drama se jedná o tragikomedii, se objevil s informací, že vůdcem pučistů byl jednasedmdesátiletý kníže, který se chtěl stát regentem obnovené německé říše.

A co garance pro Ukrajinu, pane Macrone?

Macronova slova na adresu Ukrajiny ukazují, že východ Evropy je připraven předat Rusku. Můžeme si být jistí, že nebude připraven uznat ruský vliv i v ostatních zemích bývalého sovětského bloku, které však měly to štěstí, že stihly vstoupit do EU a NATO? Během války pak francouzský prezident provolal mnoho hodin s pánem Kremlu ve snaze ho nějak přimět k ukončení agrese. Nyní v rozhovoru pro francouzskou televizi TF1 prohlásil, že Rusko potřebuje bezpečnostní garance, pokud má začít vyjednávat o ukončení války.

Podvod za účelem nejvyššího blaha

O kryptofinančnictví se říká, že se pomalu učí, proč byly zavedeny všechny ty otravné regulace a kontrolní mechanismy, které tak svazují tradiční finanční byznys. Obchodování s kryptoměnami je dynamické, svobodné a bez velkých byrokratických překážek. Pokud ale nastane krize, není žádná instituce, která by zasáhla a zachránila aspoň vklady běžných střadatelů. Minimum dohledu také znamená, že podvody a neetické jednání jsou mnohem pravděpodobnější než v běžném bankovnictví. Připomíná to 18. nebo 19. století, kdy bylo možné přes noc vydělat obří jmění a další noc ho ztratit.

Tři blázni na návštěvě u Trumpa

Raper, bývalý gay a nacista navštíví exprezidenta USA zní jako začátek vtipu. Nicméně přesně toto se stalo minulý čtvrtek, kdy se Donald Trump setkal na Floridě s trojicí podivuhodných osobností. Skupinku vedl Kanye West, nyní vystupující pod názvem Ye, jeden z nejúspěšnějších amerických hudebníků současnosti. Doprovázel ho Milo Yiannopoulos, pravicový provokatér, který svoje provokace dotáhl tak daleko, že se s ním přestali bavit i republikáni. Partu uzavíral Nick Fuentes, jejž nejde popsat jinak než jako antisemitu a popírače holokaustu.

Jourová hubuje Muska

Evropská unie má nového nepřítele. Ne, nejde o Rusko, které před dvěma dny označil europarlament za teroristický stát. EU se pustila do Twitteru, který si dovolil nepředstavitelné. Rozpustil svůj bruselský tým, který měl za úkol zavádět do praxe unijní regulace. Komisařka pro hodnoty a transparentnost Věra Jourová již bije na poplach. V podstatě varuje, že by to mohlo vést k ofenzivě ruských trollů.

Krásná hra dává zapomenout na katarské utrpení

Světová fotbalová federace FIFA je považována za jednu z nejzkorumpovanějších organizací na světě. Do očí bijícím důkazem je světový šampionát, který právě začal v Kataru. Málokdo pochybuje, že ropný emirát si mistrovství světa koupil, protože jinak by nikoho soudného nemohlo napadnout uspořádat turnaj právě tam.

Vyhánění Trumpova ducha

Ve Spojených státech jsou v podstatě dva způsoby, jak předpovídat volby. První stojí na průzkumech veřejného mínění, druhý se opírá o „fundamenty“, ekonomická a politická fakta, která na základě historické zkušenosti ukazují výsledek. Před letošními „midterms“, jak se přezdívá volbám uprostřed prezidentského funkčního období, se předpoklady vycházející z průzkumů a fundamentů zásadně rozcházely. Což je hlavní důvod překvapení, neboť se nedostavilo očekávané republikánské tsunami, maximálně šlo o malou vlnku. Průzkumy od začátku ukazovaly na zápas víceméně vyrovnaný.

Starší články