Tag: generační střet

Články k tagu

Shánčliví lidé a jejich děti

Únavným refrénem tuzemské veřejné debaty je periodické vyjadřování nadějeplné jistoty, že už jsme skoro tam: že nastupující generace změní upatlané české poměry, protože je jimi nedotčená – vzdělanější, svobodnější, víc rozhleděná do světa, formovaná jinými vlivy než ty starší. Ne snad že by se česká společnost během pětatřiceti porevolučních let nijak nevyvíjela, ale ten očekáváný prudký zlom zatím žádná generační výměna nepřinesla. Údělem každé generace nakonec může být projít si v očích části společnosti podobný oblouk jako ta plus minus moje.

„Chtějí všechno hned a nebojí se žít na dluh.“ Roste podíl mladých Čechů, kteří nesplácejí své závazky

Mezi lidmi, kteří mají problémy se splácením svých závazků, se v posledních letech zvyšuje podíl mladých ve věku mezi 18 až 30 lety. Platí to zejména pro nesplácení krátkodobých půjček. Vyplývá to z ankety ČTK mezi inkasními agenturami. Počet mladých neplatičů roste, potvrdila výkonná ředitelka Asociace inkasních agentur Jana Tatýrková. V celkovém vyjádření to podle ní znamená pokles věkového průměru o jeden až dva roky.

Prvovoliči budou drtivě hlasovat pro pravici

O Matěji Gregorovi se nově mluví jako o rozeném politikovi a velkém talentu – a říkají to i lidé mimo fanouškovskou obec Motoristů. Na svou kandidátku ho chtěl i Andrej Babiš. Týdeník Respekt varuje, že předseda motoristických mládežníků se svými lidmi se chystají ovládnout univerzity. Na to, že mu je 22 let, už vzbudil dost pozornosti a kontroverzí. Následuje rozhovor o tom, jaké je být student filozofické fakulty a ve volném čase pravičák, zda jsou Motoristé mezi Gregorovými vrstevníky víc v kurzu než Piráti. Padnou i jména Turek, Babiš, Okamura, Šlachta.

Úzkostná, avšak nikoli ztracená generace

Jonathan Haidt je americký sociální psycholog a vysokoškolský profesor, jehož jméno často slýcháme v souvislosti s duševním zdravím mladé generace – narůstajícím počtem úzkostných, sociálních a depresivních poruch i počtem sebevražd, ohledně kterého bijí na poplach rodiče, pedagogové i psychologové v celém západním světě. K jeho nejznámějším knihám patří The Coddling of the American Mind: How Good Intentions and Bad Ideas Are Setting Up a Generation for Failure o rostoucí politické polarizaci, duševním zdraví a vysokoškolské kultuře a The Anxious Generation.

Jsou chytré telefony blokátory zkušenosti?

„Zvládání zpětné vazby se stalo prací na plný úvazek,“ psali ve Wall Street Journalu na adresu knihy Úzkostlivá generace od sociálního psychologa Jonathana Haidta. Ostatně sama kniha je zčásti i o tomto: všudypřítomná vypjatá diskuse vede k tomu, že velká část úsilí netkví ve výkonu samém, třeba v napsání knihy, ale ve schopnosti tenhle výkon ustát. Leč v první řadě pojednává kniha o proměně dětství. To se změnilo zaprvé vlivem nadměrného rodičovského dozoru a zadruhé nadužíváním digitálních technologií.

Více si naslouchat, méně soudit druhé

Když se o nějaké knize řekne, že je to ideální „čtení k vodě“, působí to až pejorativně. Jako něco oddechového, banálního a rozhodně velmi zapomenutelného. Iva Hadj Moussa nemá problémy s tím, když se její knihy označují za „střední proud“. Letos vydala svůj nový, zatím nejlepší román Těžké duše, a kdyby takhle byla napsána každá česká kniha, která se dobře prodává, budeme žít v literárním ráji. Pokud jste ji ještě nečetli, udělejte to klidně i u té vody. Zábavnější (a zároveň nikterak povrchní či banální) knihu jsem od českého spisovatele roky nečetl.

Věk je jenom číslo? To víte, že jo

Věk je jenom číslo. Ze všech floskulí, které dnes obíhají reálným i virtuálním světem, je tahle snad nejotravnější a možná i nejškodlivější. Nejenom proto, že je taky absurdní. Ano, věk se vyjadřuje číslovkou. Něco z toho snad vyplývá? Kdyby mě, nedejbože, vítr zavál na místo silného zemětřesení a spadl mi tam na hlavu balkon, asi bych se neutěšoval tím, že intenzita otřesů země na Richterově stupnici je „jenom číslo“. Netvrdím tím, že na životním stylu lidí, v souvislosti s nimiž se tahle floskule používá, je něco v zásadě špatně. Je to úctyhodné, když si někdo dokáže dlouho udržet svěžest těla i ducha, skáče s padákem, režíruje filmy jako čtyřiadevadesátiletý Clint Eastwood a podobně

Proč nesnášíme mládež aneb Olympijské dresy

Týden před začátkem Her XXXIII. olympiády v Paříži se podruhé dočkaly pozornosti sportovní úbory naší reprezentace, když byly – jako jediný východoevropský zástupce – vybrány do sedmice nejzajímavějších kolekcí nadcházejícího klání. To je krásné uznání, Češi jsou zase jednou světoví (a to když se stane, mají Češi rádi). Proto je tolik zábavné, že napoprvé se zájem o probírané oděvy zvedl po jejich představení, kdy se k nim vyjádřila tuzemská veřejnost – často také negativně a škodolibě nebo záštiplně na adresu jejich tvůrce, návrháře Jana Černého.

Únos českého umění?

Česká veřejná debata je často vnímána jako generační spor. Vyhrocené podoby nabyl po zveřejnění petice Vyjádření a výzva umělců a kulturní veřejnosti k AVU, CJCH a NG. Přibližně 2300 signatářů, mezi nimi někteří známí umělci především střední a starší generace, v ní žádá odstoupení rektorky Akademie výtvarných umění Marie Topolčanské, ředitelky Národní galerie Alicje Knastové a zásadní změnu fungování Ceny Jindřicha Chalupeckého, protože v těch institucích panují „neúnosné poměry“ a dochází v nich k „omezování svobody uměleckého projevu a svobody slova. Prohlášení vyvolalo prudké reakce.

K čemu náboženství, kde bůh jsem já?

Výborné texty hledám v poslední době ponejvíce na Substacku, on-line platformě pro nezávislé publikování autorů, které z různých důvodů v mainstreamových médiích nenajdete. Dá se tu najít to, co by jinde pohledal: kritické, ideologickým balastem nezatížené uvažování a názorová otevřenost. Jedním z témat, která je zajímavé zde sledovat, je krize duševního zdraví u mladých lidí. Za čtení stojí americký sociální psycholog Jonathan Haidt a další autoři, které přizvává na svou platformu After Babel. Jednou z nejpozoruhodnějších autorek, které tu lze číst, je Freya India.

Generace Z má mindrák už i z pěkného počasí

Nejprotivnější na nastupující generaci Z je zetkařská schopnost vymýšlet speciální, rádoby učené termíny pro věci, které žádné speciální ani učené termíny nepotřebují. Zetkaři jsou schopni onálepkovat naprosto běžnou a banální lidskou zkušenost jako zbrusu nový a překvapivý psychologický fenomén, který z bambilionu generací před nimi nikdy nikdo neprožil, a když už se tak nějakým nedopatřením stalo, žádný z těch necitlivých zabedněnců věci nepřikládal takovou váhu, jakou si podle empatických mládežníků zaslouží.

„Není to generační spor. Rektorka má studenty jako štít.“ Petici proti ideologizaci AVU podepsalo přes tisíc lidí

Výbušnou petici proti vedení a ideologickému směřování Akademie výtvarných umění a Národní galerie podepsaly desítky významných uměleckých jmen a během pár ní přibylo už přes tisíc dalších podpisů. Rektorka AVU Márie Topolčanská kritiku odmítá, jde podle ní o přirozenou změnu v souladu s tím, kam směřuje umění ve světě a studenti mají dobré výsledky a škola dobré řízení. Petici vidí jako útok na studenty.

Staří umělečtí hofráti píší petici

Boje na umělecké frontě bývají někdy zábavné i vzrušující. Jenom jim musí člověk trochu rozumět, což není tak jednoduché. Například jak je možné, že mezi signatáři včera uveřejněné petice „umělců a kulturní veřejnosti“ se skoro hned vedle sebe sešly podpisy Milana Knížáka a Davida Černého, jejichž vztahy by se ještě před nedávnem daly nazvat přímo krvelačnými? No protože časy se mění, generační pohyby pracují, houfy se nově formují. Mladí revoltéři se stávají starými hofráty a společně zírají, kam se to ten svět pohnul.

Mladí se naráz stočili doprava? Evropa a Turek ukazují na posun v politickém smýšlení

Nedávné výsledky voleb do Evropského parlamentu podle všeho ukázaly významný posun v politických preferencích mladých voličů, kteří se čím dál častěji odklánějí od tradičních levicových stran směrem k pravicovým alternativám. Zatímco zahraniční média píší o změnách v Německu, Itálii nebo Portugalsku, v České republice zase u mladé generace zaznamenal úspěch lídr koalice Přísahy s Motoristy Filip Turek.

Komu to příště hodí vaše děti? Zdaleka už to není jen schwarzenberská TOP 09

Mají za sebou roky strávené v covidové pandemii, s energetickou krizí anebo vysokou inflací. S touto nabytou zkušeností se právě možná letos nebo příští rok chystají porpvé k volebním urnám – a aktuální data naznačují, že by se mladí lidé mohli rozhodovat jinak, než jak bychom si dříve mysleli. Lze-li vycházet z nedávného průzkumu agentury Median pro organizaci Člověk v tísni. U mladých lidí roste podpora členství Česka v Evropské unii (EU) a Severoatlantické alianci (NATO).

Vyhlížení nového člověka na konci dějin

Člověk nemá být vztahovačný, tím spíš, když přece jen tuší, že se ho věc týká. Třeba v generačních sporech. Zhruba tak od padesáti let věku se každý nutně stává pro ty mladší přežitkem, jenž dříve či později zmizí ze světa a bude se připomínat maximálně jako soubor omylů a pošetilostí. Ty čím důkladněji budou odklizeny, tím lépe. Odcházející element se tomu může bránit, pokoušet se přizpůsobovat novým poměrům, možná i nadbíhat mladším a dávat najevo, jak vlastně ani on nikdy nepřestal být „in“. Ale až na pár výjimek jurodivých starců a stařen jsou takové pokusy odsouzeny k ztroskotání.

Další „bitva o humor“

Humor je krvavě vážná věc, zdá se. Alespoň soudě podle debat, které se tu o něm čas od času vedou. Nedávno ve zdejších médiích a na sociálních sítích proběhla už bůhvíkolikátá repríza toho sporu. Tentokrát ji inspirovala rozhlasová debata mezi výtvarníkem a někdejším učitelem na pražské umprum Jiřím Černickým (odešel ze školy mimo jiné kvůli tomu, že před studenty je podle něj už nemožné mluvit svobodně) a redaktorkou A2larmu a studentkou Magdalenou Duškovou.

Je tu někdo dospělý?

Svědomitý uživatel internetu tam může získat víc než dostatečnou zásobu životních pravd na jednu větu, nejrůznějších – skutečných i fiktivních – citátů skutečných i fiktivních velikánů, neotřesitelných truismů, nad nimiž je možno podumat, pogratulovat si k tomu a poslat je dál. Jednu z těch sentencí, na něž jsem narazil na informační dálnici, jsem si ale skutečně oblíbil. Pochází z Antimemoárů Andrého Malrauxe, francouzského spisovatele, dobrodruha, vojáka a později i politika (byl gaullistickým ministrem kultury). V úvodu své autobiografie Malraux vzpomíná na setkání s venkovským katolickým knězem, který vydával certifikáty o křtu francouzským Židům a později se stal kaplanem partyzánů v pohoří Vercors.

Konec pití u mladých? Jak kde a jak u koho

Aneta si na večírku se spolužáky z vysoké školy dává ochucené nealkoholické pivo. „Nemám ráda kocovinu, nebo prostě takový ten unavený modus, a kromě toho denně cvičím, to s alkoholem nejde dohromady,“ vysvětluje svůj abstinenční postoj dvaadvacetiletá studentka. Aneta při studiu pracuje a hodně cestuje. Nechce se alkoholem unavovat, nemá na něj čas. Podle Evropské školní studie o alkoholu a jiných drogách (ESPAD), kterou realizuje Národní monitorovací středisko pro drogy a závislosti, počet mladých lidí, kteří pijí alkohol, klesá.

Svět patří nám, starcům!

Není jistě pochyb, že průměrná doba dožití se za poslední dekády velmi změnila a svět, počínaje západními zeměmi, stárne, včetně jeho vládnoucí vrstvy. U nás ve střední Evropě jako bychom v tomto činili určitou výjimku z pravidla v porovnání s jeho zbytkem. Dva nejmocnější muži Ameriky, kteří budou opět soutěžit o prezidentské křeslo, se blíží osmdesátce či ji už překročili. Je jistě zajímavá otázka, zda lidé, jejichž dětství spadá do čtyřicátých a mládí do padesátých let 20. století, mohou i s početným štábem správně porozumět dvacátým létům 21. století.

Dřív vzpoura, dnes klimatický žal

Proč už rockeři nejsou rockeři, do jaké míry je rocková hudba ještě hrází svobody: nad tímto nelehkým tématem zasedli v rámci festivalu Krásný ztráty ve Všeticích u Benešova předminulou sobotu účastníci Salonu Týdeníku Echo: zpěvák a skladatel Michal Prokop, hudebník a performer Jakub Kaifosz alias Lazer Viking, hudební publicista Ondřej Bezr a stařešina českého undergroundu František Stárek vulgo Čuňas.

Milenialové či generace Z končí. Nastupuje nejbohatší a superinformovaná Alfa

Generace Z by měla brzo předat otěže nové generaci. Během příštích jednoho až dvou let by se dominantní demografickou skupinou měla stát generace Alfa. Lidí narozených po roce 2010 by mělo být na zeměkouli rekordních 2,2 miliardy. Začínají tak vycházet průzkumy, které navazují na termín, jenž v roce 2008 vymyslel sociální průzkumník Mark McCrindle. Nová generace dospívajících by podle některých demografů měla být nejinformovanější, technologicky nejvyspělejší a nejbohatší skupinou v historii.

Citliví mladí, hrubí staří

Záminkou a impulzem pro tento Salon Echa byl otevřený dopis výtvarníka a vedoucího pedagoga ateliéru malby na VŠUP Jiřího Černického, který se vzápětí stal hitem sociálních sítí. Velmi otevřeně a expresivně v něm píše o svém silném pocitu tísně, který se ho jako pedagoga zmocňoval při setkáních se studenty. Dopis se samozřejmě setkal i s kritikou, Černický byl označen právě za toho, kdo je příliš přecitlivělý a přestává se orientovat v rychle se měnícím světě. Salon se konal 20. června před publikem v Knihovně Václava Havla a byl hojně navštíven.

Generační konflikt, nebo nová reformace?

V povaze generačních konfliktů je, že je o nich možné neustále mluvit a nikdy je nevyřešit, a nevyřešil je asi ani úterní Salon Echa v Knihovně Václava Havla, na který je možné se podívat na internetu nebo si přečíst jeho shrnutí v příštím Týdeníku Echo. Generační konflikty lze pojímat s různou mírou vzrušení, kde na tom nejblazeovanějším konci je banální konstatování, že mladí vždy byli jiní než staří a vždy budou a vzdychání „ta dnešní mládež“ je staré jak lidstvo samo a trapné.

Čím později do důchodu, tím budete zdravější a spokojenější

Není téma, které by ve společnosti vyvolávalo větší obavy a odpor než zásah do starobních důchodů. V Salonu Týdeníku Echo a Knihovny Václava Havla se sešli dva důchodoví insideři, kteří nahlížejí na penze z úplně jiných perspektiv. Vladimír Bezděk a Jiří Hrabě. Shodují se ale na jednom. Diskusi o penzích je potřeba úplně přetočit a začít se bavit o tom, co udělat pro to, aby lidé chtěli zůstat aktivní do co nejvyššího věku a netoužili po ničem takovém, jako je vnímání důchodu coby „zaslouženého odpočinku“ a útěku z pracovně aktivního života. Aby pochopili, že jako aktivní budou spokojenější.

Infantilní doba

Josef Švejk byl jednou z nepřehlédnutelných postav prezidentské kampaně. Není nepodstatné, že jej do boje vtáhly děti. Když se Andreje Babiše dotázaly na název Haškovy nejslavnější knihy, před divákovýma očima se odvinula etuda v žánru „král je nahý“. Děti byly v tu chvíli hrdiny, přinejmenším sociálních sítí. Netřeba hned zmiňovat Gretu Thunbergovou, abychom seznali, že děti jsou vůbec pozoruhodným politickým nástrojem. Rozšířená je třeba teze, podle které se pozice mladých a starších v současné společnosti prohodila.

Generace Z není žádná pohroma, pracovní trh změní spíš důchodci

Na pracovní trh přichází nová generace zaměstnanců. Podle nedávného průzkumu Workmonitor personálně poradenské společnosti Randstad s sebou přináší také jiné představy o zaměstnání, kladou velký důraz nejen na výši odměny, ale ve stejné míře například i na vyváženost soukromého a pracovního života. Důležitá je pro ně flexibilita i hodnotové ukotvení zaměstnavatelů. A i pro ty to zjevně znamená potřebu o něco změnit přístup.

Mladí mají smůlu. Někomu se do důchodu započítávají dlouhé roky studia, někomu ne

Za „oběť“ změnám programového prohlášení vlády padl i návrat započítávání studentských let do důchodu. Ačkoliv tak mnozí studenti žijí v přesvědčení, že za ně v době studia stát odvádí pojištění, ve skutečnosti jde o relikt z minulosti. Platit tak zůstává současný stav, který patří k těm složitějším hlavolamům výpočtu důchodu. Někomu se totiž započítává studium celé, někomu jen z části a dalším jen v určitém sníženém poměru.

Boomeři a jiní strejdové

Současnost je zabydlena bájnými tvory – sněhovými vločkami, starými bílými muži nebo zhroucenými mileniály. Tváří v tvář této mytické tvořivosti se člověku může vybavit pokřik Niklase Luhmanna, německého giganta sociologie. Když mu kdosi vyprávěl o tom, co si lidé myslí, přerušil jej výkřikem: „Jména! Adresy! Ať si to můžu osobně ověřit.“ Výzvu ke konkrétnosti je dobré mít na paměti v době, v níž lidé prý vědí, co si myslí ženy, studenti nebo ti „privilegovaní“ a v níž někoho každou chvíli prohlašujeme za mluvčího generace. K mytickému myšlení svádí zvlášť rétorika generací, v níž se vyžívají politici, veřejní intelektuálové a uživatelé sociálních sítí.

Generace Z a její ideály o záchraně světa

Domlouvám si schůzku se sedmnáctiletým Oldřichem Příklenkem. Chci s ním mluvit o tom, jak se žije generaci Z, tedy těm, kdo se narodili kolem roku 2000 a později (tvoří u nás asi čtvrtinu celkové populace). Nenechá si vysvětlit, jak se dostane na místo určení, prý si to najde v mobilu, stačí mu poslat lokace v mapách. „Pokud si dospívající zapomene doma mobil, peněženku či klíče, tak je to právě mobil, pro který se vrátí,“ říká sociolog Martin Buchtík.