Ondřej Štindl

/

Žije v Praze, poprvé publikoval v Kritické příloze Revolver Revue, pracoval v Lidových novinách, české sekci BBC, časopise Týden, opět v Lidových novinách, nyní v Echo24.cz. Od roku 1990 je příležitostným DJ na pražském Rádiu 1. V roce 2010 měl premiéru film Pouta podle jeho scénáře, na podzim 2013 vyšla jeho prozaická prvotina Mondschein, jeho druhou realizovanou předlohou by se letos na podzim měl stát snímek Místa.

Články autora

Babiš jde do boje s migrací

Andrej Babiš je odhodlaný zachránit tuto zemi před přílivem migrantů, které sem chtějí přivést Piráti, jejich politika – jak premiér napsal pro sobotní Právo – „... může přepsat kulturní prostředí celé naší země k nepoznání a kvůli ní se naše děti a vnuci mohou ve své vlastní zemi ocitnout v menšině. A samozřejmě i v nebezpečí.“

Přátelé a „přátelé“ v nouzi

Na sociálních sítích dojížděla aféra bývalého poslance Dominika Feriho a sexuálních agresí, z nichž je obviňován. Skandál měl jaksi módní dodatek – v mnoha médiích byla zveřejněna exposlancova fotografie po návštěvě holiče, kde shodil svůj typický účes (ustálilo se pro něj označení „ikonické afro“) a dal se ostříhat na krátko, snímek pocházel z Feriho Instagramu. Rozhodnutí bylo vykládáno jako projev snahy stát se méně nápadným, obtížněji rozpoznatelným, snad anonymním.

Odcházení v kráse

Existují hlasy, u nichž nemusí tolik záležet na tom, co zpívají. Stačí jejich barva, výraz, aby se vyjevilo něco přesahujícího jednotlivou píseň, nějaký obraz života a jeho tíhy. Britská zpěvačka a herečka Marianne Faithfullová má takový hlas a historie, která se v něm ozývá, je skutečně bohatá. Být Faithfullová literární postavou, mohlo by se zdát, že až přehnaně naplňuje stereotyp tragické heroiny, již stíhá pohroma za pohromou (často si je také uchystala sama), aby se pokaždé nějak oklepala, vstala a vlekla se životem dál.

Apatický muž v českém pekle

Umění může člověku umožnit, aby zahlédl svět očima někoho jiného. Jistě to nemusí znamenat, že se čtenář s tím pohledem musí ztotožnit. Měl by ale být doveden k přijetí toho, že takový pohled je možný a taky reálný v tom smyslu, že za ním je víc než jenom potřeba vejít se do zvnějšku (třeba momentální módou nebo ideologií) stanovených parametrů. Snaha se skutečně podívat, vidět a nějak to vyjádřit, ať už dokumentárním realismem, nebo třeba výrazně stylizovanou fikcí.

Dominik Feri odstupuje, vajíčko padá z rozhledny (lanovky)

Hlavní postavou českého internetu se minulý týden stal někdejší poslanec TOP 09 Dominik Feri, protože Deník N a Alarm publikovaly výpovědi několika mladých žen, které prý sexuálně obtěžoval, často dost hrubě, dvě výpovědi popisují něco přinejmenším hodně podobného znásilnění. Názorů se objevilo hodně. Vlastně neobjevilo. Názory se objevily plus minus dva, mnoho a mnohokrát byly ovšem opakovány.

„Orwellovský“ způsob, jak se nepoučit

Princip stealth editingu je v podstatě totožný s tím, co dělal Winston Smith. Zpětně (alespoň v digitální podobě) upravovat starší texty tak, aby nebyly v rozporu se současným poznáním, případně aby ten rozpor nebyl tolik zřejmý – pod článkem přitom chybí upozornění, že se jeho text změnil a v čem ta změna spočívala.

Britský hokej a naše příběhy

Sledování hokejového šampionátu mívá pro zdejšího fanouška v posledních letech dvě fáze. V té druhé (zhusta počínající ve čtvrtfinále) začnou optimistickým patriotismem nabušené reklamy, jež ženou naše chlapce do útoku, působit hořce až výsměšně, divák tou dobou totiž už dobře ví, že to letos zase nedopadlo. Na probíhajícím mistrovství v Lotyšsku v jednu chvíli dokonce hrozilo, že ten „hořký úsek“ začne už ve skupině.

Donkichoti spravedlnosti

K rozebíraným tématům dneška patří krize maskulinity, bezradnost mužů při snaze najít pro sebe místo ve světě, v němž pro tradičně chápané mužské ctnosti nemusí být moc místa. Pokud si někdo chce počíst o tom, co všechno dělají muži špatně, nemusí trpět obavou z nedostatku příležitostí. Dánský film režiséra Anderse Thomase Jensena by bylo možné brát jako příspěvek k podobným debatám, není to ale politické dílo a mírou empatie vůči svým postavám překonává placatou charakterizaci a polopatistickou doslovnost typickou pro soudobé angažované umění.

Jak se po sto letech daří českému komunismu?

V květnu 1921, právě před sto lety, byla v pražském Karlíně na svém ustavujícím sjezdu založena Komunistická strana Československa, jedna z nejpočetnějších a vůbec nejsilnějších komunistických partají na světě. S dědictvím čtyřiceti let její vlády se země někdejšího Československa vypořádávají ještě dnes. V českém parlamentu i třicet let po revoluci zasedají komunističtí poslanci, jejichž hlasy v posledních rocích držely u moci vládu Andreje Babiše.

Pošetilé utopie dětí i rodičů

Válka je pokračování politiky jinými prostředky, zní často citovaná Clausewitzova poučka. Kulturní válka, která probíhá na současném Západě, je často vnímána podobně – jako boj o vyřešení nějakého politického problému. A to řešení může být mocenské, politické. Stoupenci pokroku se pokoušejí svoje ideologické představy vtělit do zákonných norem, nastavit podle nich politiku. Obránci statu quo nebo vůbec tradice se zas snaží politickými prostředky vzestup „woke“ ideologie zastavit.

Kelímkový diskurz a charakter žen z okolí San Francisca

Se značnou intenzitou se tuzemští uživatelé sociálních sítí zapojili do „kelímkového diskurzu“. Tématem byla pietní akce na Pražském hradě, připomínka obětí covidu. Na hradních nádvořích hořelo na jejich památku třicet tisíc svíček. Reakce na tenhle způsob připomínání zesnulých byla ovšem, mírně řečeno, nejednoznačná. Část uživatelů v tom viděla snahu trumfnout pietu Milionu chvilek pro demokracii na Staroměstském náměstí. Podobnost akcí je ale jen povrchní.

Kde jsou pirátky?

Start předvolební kampaně koalice Pirátů a STAN vyvolal – především na sociálních sítích – značný ohlas. Ne ovšem toho typu, o který by představitelé toho spojenectví moc stáli. Velmi sdílená a komentovaná byla společná fotka lídrů koaličních kandidátek, samí dynamičtí pánové v modrých oblecích a elegantních botkách, žena mezi nimi byla jen jediná.

Prezidentova světlejší chvilka

Třísté výročí blahořečení Jana Nepomuckého se do zdejší veřejné debaty zapsalo především sporem o přelet stíhaček nad pražským Karlovým mostem. Jeden si může myslet svoje o politice pražského arcibiskupa Dominika Duky a jeho provazování zájmů „trůnu a oltáře“, a stejně mu to „vítězství“, které na sváteční den zajistilo nebe bez gripenů, může připadat značně malicherné. Ke sváteční příležitosti si připravil projev také prezident Miloš Zeman.

Poporodní selfíčková dilemata

Za těch pár roků, co nakukuju na sociální sítě, jsem pochopil jednu věc. Neexistuje hustěji osázené a brizantnější výbušninou nadupané minové pole než jakákoli debata, která se třeba jenom okrajově týká... porodů. Pokusím se proto v následujících řádcích vystupovat se zdrženlivostí přiměřenou tomuto poznání. K porodu došlo v domácnosti moderátorky a zpěvačky Emmy Smetany, známé to osobnosti nadané mnoha talenty, mezi nimi i vzácnou schopností nepropásnout příležitost pochválit se.

Vražda mezi „skutečnými“ lidmi

Je docela osvěžující setkat se s dílem, jehož autoři možná neměli ambice úplně největší, rozhodně se nesnažili „přepsat historii“, avšak ty záměry, jež měli, se jim povedlo naplnit prakticky dokonale. Člověku se někdy zdá, že takových je čím dál méně, daleko častěji narazí na velice chabé práce, jež svou existenci ospravedlňují pomocí různých křečovitých „vysvětlivek“. S radostí proto oznamuji, že sedmidílná minisérie Mare z Easttownu z produkce HBO mezi příklady takové neokázalé perfekce patří.

Zahrádky bez hudby? Sláva!

Od pondělka budou otevřeny zahrádky restaurací zpočátku zřejmě jen pro otužilejší, předpověď počasí nestojí za moc. Nebude tam ale smět hrát hudba, vicepremiér a ministr průmyslu a obchodu a ministr dopravy Karel Havlíček včera na CNN Prima také vysvětlil, že tam nebude smět fungovat wi-fi. „... není cílem, aby se tam zejména mladí lidé potkávali, dali si jedno pivko a seděli tam čtyři hodiny.“

Když levice nesnáší dělníky

Doplňovací volby a místní volby v Británii nedopadly dobře pro labouristickou opozici, udržela sice úřad starosty Londýna, utrpěla ale řadu ztrát, tou nejvíc symbolickou z nich je prohra v doplňovacích volbách v Hartlepoolu, kde poprvé v historii vyhráli konzervativci. Obvod patříval do někdejší „rudé zdi“, pásu dělnických distriktů na severu Anglie, která se ovšem v minulých parlamentních volbách v roce 2019 značně rozdrolila. A drolí se dál.

Politikum na předsedově hlavě

Dnes spíš ze světa. Žijí tam všelijací lidé, snad vám to neuniklo. Mezi nimi i Justin Bieber. To je, prosím pěkně, populární zpěvák. Kanaďan. Má obrovské množství fanoušků a fanynek, není možné mu upřít, že do svých písní dává srdíčko. Taky je oblíbeným objektem okázalé nenávisti ze strany těch, kdo potřebují dát nějakým snadno srozumitelným způsobem najevo, že jim vadí hudební průmysl a jeho marketingově vytvářené hvězdičky a tak dále a tak podobně.

Nudíte se? Pořiďte si chobotnici

Kritik by měl být věrný svému zážitku, řekl kdysi Jiří Cieslar, významný český filmový publicista a vysokoškolský učitel. V praxi to tak ale často nebývá. Nemálo z ambiciózních textů (nejen) o filmu zážitek svých autorů v konfrontaci s kritizovaným dílem ignoruje a někdy třeba i popírá, konstatuje třeba netušené hlubiny díla, jež ve skutečnosti kritika strašlivě nudilo.

Bez roušek a bez důvěry

Od příštího pondělka by lidé v Česku neměli nosit venku roušky či respirátory (pokud se tam nebudou bavit ve větších hloučcích), rozhodla o tom vláda. Skončí tak opatření, které bylo pro současnou pandemii nejvíc symbolické a vzbuzovalo často emotivní reakce. Skončí ovšem v době, kdy už nebylo většinově dodržováno, navíc po delší dobu a zhusta také z naprosto pochopitelných důvodů.

Kdo je tady „Rusák“?

Na sociálních sítích to po 17. dubnu, kdy velmi znejistěle působící Andrej Babiš a Jan Hamáček přišli se zprávou o ruských agentech a výbuchu ve Vrběticích, značně bouchalo. Silných názorů bylo hodně, i nějaké memy se našly, mě zaujalo srovnání fotografií znaveného ministra vnitra a Bodieho ze seriálu Profesionálové. Ta podobnost je skutečně značná, ještě jsem ale nepřišel na to, co z ní vyplývá.

Oscaři hledají identitu a ztrácejí relevanci

Letošní vyhlašování ocenění Americké filmové akademie bylo vlastně adekvátním ohlédnutím za divným rokem 2020. Divným nejenom kvůli pandemii, která drasticky omezila uvádění filmů v kinech a taky zkomplikovala vznik snímků nových, ale i kvůli společenským pohybům na současném Západě a především v USA, nástupu politiky identit. Paradoxním důsledkem rozmachu „identitářství“ je, že z Oscarů se stal ceremoniál jaksi bez identity, v němž kategorie a vůbec smysl toho všeho jsou definované čím dál vágněji.

Miloš Zeman – největší český detektiv

Miloš Zeman si na veřejnou reakci k vrbětické kauze vzal týden, velký praktický význam to nemělo, jistě tak ale vytvořil atmosféru očekávání, přitáhl ke svému vystoupení na TV Prima pozornost, dodal mu punc čehosi zásadního. Nic z toho samozřejmě nebylo adekvátní obsahu prezidentových slov. Jeho nedělní promluva a následný rozhovor s moderátorkou Terezií Tománkovou byly předvídatelným sledem „zemanismů“.

Nahrávky pro časy pozdního lockdownu

Život v izolaci je možné optimisticky vnímat jako pobídku ke kultivování ducha (vím sice, jak to aspoň v mém případě většinou dopadá, ale nesmí se ztrácet naděje), například poslechem hudby. Koncerty se sice už měsíce nekonají a kapely mohou mít problém už jen s tím, aby se během lockdownu sešly na zkoušku. Desky ale vycházejí pořád – aspoň nějaké. Následuje výběr několika nahrávek z posledních týdnů a měsíců, které by snad mohly čtenáře osvěžit na duši, samozřejmě je to výběr ryze subjektivní

Na čí straně je čas?

O Facebooku se někdy říká, že je to sociální síť pro starší lidi, něco na tom asi je, nebo to tak aspoň z mé pozorovatelny vypadá (ze zřejmých důvodů). Jeden taky může sledovat a porovnávat různé strategie vyrovnávání se s „procesem stárnutí“, někdo ho přijímá, někdo popře, někdo si zoufá, někdo se radostně opájí nostalgií. Mezi velmi agilní a sledované uživatele patří třeba úspěšný vývojář počítačových her Daniel Vávra.

Starší články