Český fotbal zažívá jakousi komunikační krizi. Její průběh je v něčem příznačný, není to jenom fotbalová věc, fotbal je vzrušující tím, že se v něm dá vidět jakási zhuštěná, a když se zadaří, tak strhující metafora života, platí to i v tomhle ohledu. Česká reprezentace se dostala do konfliktu s vlastními fanoušky. Měla sérii hodně špatných utkání, nejenom výsledkově, ale i projevem, snad i duchem. Završily ji prohra na Faerských ostrovech, po níž byl odvolán trenér Ivan Hašek, a přípravné utkání se San Marinem, podle žebříčku FIFA nejhorším týmem Evropy, který Češi zdolali 1:0, dalo by se říct se štěstím.

V jednom ohledu bych se ale hráčů zastal, nebo pro ně spíš projevil jisté porozumění. Každý, kdo pravidelně vystupuje před publikem a potřebuje ho, řekne, že svoje diváky miluje. Ten vztah ale bývá složitější. Fotbalové fanouškovství je jev daleko starší než technologické vymoženosti dneška, je součástí nějaké tradice. Ale i ten tradiční jev podléhá nějaké modernizaci, která nemusí být vždycky šťastná pro objekt fandění, nebo jak to říct. Někdejší reprezentanti, kteří chování svých nástupců právem kritizují, hráli v jiném světě. Před lety možná slyšeli pískot na hřišti, možná se jim doneslo, o čem se bavili fanoušci v hospodě, možná si v novinách přečetli nelichotivý referát o svém výkonu. Fanouškovskou nepřízeň ale dnes někteří lidé zažívají jaksi kontinuálně a všude, v reálném čase se jim zobrazuje na mobilním telefonu, může se tak zdát ještě masovější, než je (a že třeba je), a je dál šířena médii, z nichž některá nemají kapacitu na víc než na replikování toho, co se napsalo na sociální sítě. Na základě nejhorších projevů si mohou utvářet obraz fanoušků jako takových. V reálném čase mohou také vnímat, jak rychle se přízeň může změnit v nepřízeň, jak majetnické a vyčerpávající soudobé fanouškovství může být. Za lidmi, kteří přijdou na stadion, mohou vidět výkřiky, které postoval třeba někdo jiný. Ten zážitek hromadné, nebo dokonce masové nepřízně může být docela zničující, denně jsou v té situaci lidé méně známí než fotbaloví reprezentanti a v reakci na ni také jednají zkratkovitě (což jim přinese další vlnu odsudků). Dnešní profesionál by tohle všechno měl zvládnout. Laťka profesionality je ale v tomhle ohledu výš, než bývala.