Hejtmani minulý týden podali pomocnou ruku vládě, když jí sněmovna odmítla prodloužit nouzový stav. Tento krok vyvolal moře kritiky, v neposlední řadě z vedení politických stran, k nimž pánové krajů patří (netýká se nominantů ANO a ČSSD). Výraznou mladou tváří mezi hejtmany je lidovec Jan Grolich (36).
Jednou mu kolega v nadsázce řekl: „Socha má být vážná a tvrdá, ty je děláš veselé a měkké, to nejsou sochy.“ Kurt Gebauer toho naštěstí nedbal a dál vytvářel objekty, které působí, že je s nimi člověku lépe. Jsou nejen měkké a veselé, ale také živé a vtipné a přátelské – tedy ne všechny, na takové trpaslíky si musíme dávat pozor.
Významnou postavou koronakrize v České republice je muž, který do ní nepromlouvá ani z politické funkce, ani z nějakého státního či vědeckého ústavu, dokonce většinou ani z České republiky. Datový inženýr Petr Ludwig tráví většinu času v Dubaji, kam se přesunul z New Yorku. Je autorem bestselleru Konec prokrastinace. Přednáší o kritickém myšlení, které prý před rokem aplikoval na spor o nošení roušek. Popularizační klip k rouškám mu zajistil ohlas i v zahraničí.
Minulý týden Ústavní soud České republiky odpálil politickou bombu. Zrušil části volebního zákona, konkrétně způsob přepočítávání hlasů na mandáty a aditivní klauzuli pro koalice. Odporovaly podle něj pravidlu, že do Poslanecké sněmovny se volí poměrným systémem. Rozhodnutí vyvolalo chaos na politické scéně. Premiér Andrej Babiš to vnímá jako útok na své hnutí, protože zrušené časti byly navrženy tak, aby zvýhodňovaly velké strany. Z téhož důvodu členové menších stran začali pochybovat, zda mají cenu chystané předvolební koalice. Do toho Česku hrozí ústavní krize, jelikož na novém znění volebního zákona se musí dohodnout opozicí kontrolovaný Senát s Poslaneckou sněmovnou, kde má většinu naopak vláda. Pokud to nestihnou za osm měsíců, hrozí, že proběhnou volby podle neúplného zákona, a následná nejistota ohledně rozdělení mandátů. Proč Ústavní rozhodl tak, jak rozhodl, a jaké jsou důsledky, vysvětluje ústavní právník a expert na volební právo Marek Antoš.
Když se ruský opoziční předák Alexej Navalnyj vrátil v lednu do Ruska, přestože se ho tamější režim pokusil zabít, jeho odvahu obdivoval celý Západ. Navalnyj byl ještě na letišti zatčen, což bylo bráno jako důkaz jeho nebezpečnosti pro ruského prezidenta Vladimira Putina. Podle bezpečnostního experta Jana Paďourka však má Putin mnohem vážnější starosti, než je Navalnyj.
Doyen českého veřejného života, předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský (77) má na pandemii covidu-19 dvousečný pohled: většinu vládních opatření považuje osobně za nezbytná a současně se obává jejich dlouhodobých dopadů na společnost, především na mládež. Mluvíme o tom, jaké Ústavní soud skýtá možnosti lidem, kteří se lockdownem cítí poškozeni. V jeden moment přichází řeč i na téma s pandemií nesouvisející, a přitom vysoce aktuální – volební zákon.
Dlouhodobé následky po prodělání covidu-19 jako dušnost, únava či problémy se spánkem budou monitorovat plicní lékaři. Ti odhadují, že se s dlouhodobými následky potýká až 10 % vyléčených pacientů. Nejpozději v únoru by proto měl vzniknout registr, do nějž budou lékaři péči o pacienty zaznamenávat. Řada lidí se podle lékařů i po prodělání covidu-19 potýká s obtížemi a to většinou plicního rázu.
Nekončící lockdown se s postupem času stává víc a víc i právní krizí. Specialista na zdravotnické právo Ondřej Dostál na jaře úspěšně napadl stav, kdy v zastoupení za vládu vydávalo zákazy omezující normální život ministerstvo zdravotnictví. Po zásahu Městského soudu v Praze pak vláda musela přejít na nouzový stav. Nicméně Dostálovi se nelíbí ani způsob, jakým si vláda nechává nouzový stav parlamentem prodlužovat.
Nálepka „za všechno může Kalousek“ by se měla zaregistrovat jako národní značka, řekl v rozhovoru pro redakci Echo24.cz nyní již bývalý poslanec za TOP 09 Miroslav Kalousek.
Martin Kuba je chodící důkaz toho, že comebacky jsou možné i v české politice. Bývalý ministr průmyslu ve vládě Petra Nečase, která byla před sedmi lety smetena policejní razií, tehdy zmizel z vysoké politiky s pověstí spojence „kmotra z Hluboké“, lokálního politika ODS Pavla Dlouhého. V dalších volbách nepronikl ani do sněmovny, dokonce ani do zastupitelstva Českých Budějovic. Před čtvrt rokem ale výrazně zabodoval v krajských volbách.
Vstoupili jsme do třetího kola zavírání země před nemocí covid-19 a do třetího čekání na armagedon. Zlatý olympionik a lékař Lukáš Pollert už před deseti měsíci reakci společnosti na covid označil v Deníku N za „šílenou paniku“. Tehdy v odborné obci nebyl s kritikou opatření a celkové atmosféry vůbec osamocený, mezitím řady kritiků prořídly. Změnil Pollert za těch deset měsíců v něčem názor, je naopak něco, v čem se utvrdil? Jak se dívá na vakcínu?
I další verze vládního očkovacího plánu ještě obsahuje pár nejasností, které je třeba vyřešit. Čeká se na implementaci centrálního rezervačního systému, podle hejtmana Libereckého kraje Martina Půty (Starostové pro Liberecký kraj) je ale na pořádné otestování systému málo času, přestože jde o zcela klíčovou součást strategie.
Těsně před prvním výročím první zprávy o výskytu čínského koronaviru (Čína ho poprvé přiznala na Silvestra 2019) přichází první velká mezinárodní studie srovnávající, jak efektivně proti jeho šíření dokázaly jednotlivé země zasahovat a jak moc při těch zásazích poškodily společnost a ekonomiku. OECD srovnala ve velké analýze Walking the tightrope: avoding a lockdown while containing the virus (Chůze po provaze: jak se vyhnout lockdownu a udržet virus pod kontrolou) restrikce a omezení, jež od února do listopadu loňského roku provedlo téměř 150 zemí světa.
Titul rozhovoru je rozhodně míněn jako nadsázka. Petra Nárožného se možná lidi trochu bojí (říká to jeho žena), ale ještě více ho milují. Nebo aspoň mají rádi. Děti, ke kterým promlouvá z kouzelného sluchátka, i starci, ke kterým vlastně taky. Jeden z nejoriginálnějších herců své generace je ovšem znám též jako sečtělý a přemýšlivý člověk, který sice na vývoj světa hledí skepticky, ba se smutkem, ale to ještě neznamená, že je u toho nuda.
V průběhu roku 2020 jsme zase jednou byli svědky údajného vědeckého konsenzu, tentokrát o unikátnosti viru SARS-CoV-2, známého jako nový koronavirus. Reálný svět vědy je plastičtější. Nejvýznamnějším projevem disentu ve vědecké obci se stala tzv. Barringtonská deklarace (podle místa Great Barrington v americkém Massachusetts, kde provolání vzniklo). Toto provolání vychází ze základní premisy, že vyhlašovat lockdown „do doby, než bude vakcína, působí nenapravitelné škody, které nepřiměřeně zasáhnou společensky znevýhodněné vrstvy“, především chudé, mladé a obyvatele rozvojových zemí. Lepší je dosáhnout kolektivní imunity, ideálně tak, že „ty, kdo čelí nejmenším rizikům, necháme, aby své životy žili zcela normálně, a tím, jak se přirozeně nakazí, vytvářeli společnou imunitu pro všechny“.
