Vystudoval Pedagogickou fakultu UJEP v Ústí nad Labem a posléze německá a rakouská studia na Fakultě sociálních věd UK. Ještě během studií pracoval v zahraničněpolitickém odboru prezidentské kanceláře. Od roku 1998 působil v Lidových novinách, v české redakci BBC a opět v LN. Několik let prožil v Německu a Británii. Je autorem politického životopisu Václava Havla do roku 1989 „Disident“ (Paseka). Druhý díl, který obsáhne Havlovo prezidentství, má vyjít v roce 2014.
Řada Němců si oznámení o návratu slibovala od vystoupení kancléřky Angely Merkelové v úterý. Jenže kancléřka se pouze omezila na ujištění, že spolkový kabinet situaci sleduje a že o ní „intenzivně přemýšlí“.
České hospodářství má za sebou měsíc umrtvení, které mu vláda naordinovala v rámci svého boje s koronavirem. Co se v ekonomice reálně děje? Jak dlouho může přežít takový experiment? A jak firmám, jimž předtím vypnul trh, český kabinet pomáhá? V Salonu Týdeníku Echo se na dálku sešli náměstkyně ministra průmyslu Silvana Jirotková, pod niž na ministerstvu spadá sekce hospodářské politiky a podnikání, hlavní analytička Hospodářské komory Karina Kubelková a ekonom z Value Added Karel Kříž.
Podle některých náznaků z posledních dní i strůjci české karantény vidí, jak těžký nástroj vzali do ruky a že s ním napáchali i podstatné škody. Zajímavý je v tomto ohledu rozhovor s náměstkem Romanem Prymulou, který v neděli 5. dubna zveřejnila DVTV. Prymula je výslovně tázán, jestli zvolená opatření nebyla až moc přísná, a neodpovídá: Ne, v žádném případě, co vás nemá. Prymulovi slouží ke cti, že když mění názor, přizná to. Teď nově se kloní k tomu, že plošnou karanténu nelze dlouho udržet, že tzv. chytrá karanténa není všelék, takže z nezbytí směřujeme k jistému promoření populace virem.
I kdyby česká karanténa skončila zítra, je zřejmé, že hospodářské a sociální škody budou nemalé. Diskuse o tom, jestli karanténa byla přiměřená, nebo nepřiměřeně přísná, nás nemine. Ale prymulovci budou mít systémovou výhodu. Pokud bychom v republice i přes přijatá opatření registrovali stovky, ne-li tisíce „mrtvých s koronavirem“, mohou a budou tvrdit, že nebýt jejich drastické kúry, mrtvých by byly tisíce a desetitisíce. Pokud, doufejme, bude mrtvých méně, vláda, natož epidemiologové Prymulova typu, nikdy nepřipustí, že třeba tento koronavirus ve skutečnosti nebyl takový zabiják, jak se zdálo v době uvalení karantény. Bude to vždycky jen díky tomu, jak byli nesmlouvaví.
Roman Prymula už není v čele Ústředního krizového štábu, od pondělka se má soustředit na chytrou karanténu, nejprve na jižní Moravě.
Významný infekční epidemiolog, dlouholetý ředitel Ústavu pro lékařskou mikrobiologii a hygienu Sucharit Bhakdi, poslal před několika dny německé kancléřce Angele Merkelové otevřený dopis.
Česká vláda prodloužila do 11. dubna zákaz vycházení a zavřené obchody i restaurace. První dva týdny možná drakonická opatření dávala smysl, koronavirus tehdy byl nepřítel, o němž sice moc nevíme, ale působí hrozivě. Nicméně informací přibývá, také diskuse mezi epidemiology a virology získává tempo. Zodpovědná politika má povinnost na to reagovat.
Od uvalení karantény na republiku uplynuly první dva týdny. Společenské i ekonomické náklady mohou být obří (aspoň už se o nich začalo mluvit). Na jižní Moravě se od pondělí začne pilotně zkoušet tzv. chytrá karanténa, avšak co se zbytku republiky týká, premiér Babiš dal dosti srozumitelně najevo, že směřuje k prodloužení karantény i po Velikonocích.
Včera snad poprvé měl člověk u českých vládních činitelů, kteří naším jménem bojují s koronavirem, docela silný pocit, že se před kameru postavila skupina dospělých.
Není jen koronavirus. Od konce února u hraničního plotu Turecka s Řeckem vytrvávaly desetitisíce běženců, kteří se tudy - za benevolentního přihlížení Ankary - pokoušeli dostat dál do Evropy. Orgány EU začaly rychle hledat dialog s Tureckem, aby byla obnovena dohoda o zadržování migrace přes Turecko, jejíž vypovězení prezidentem Erdoğanem stálo u vzniku současné krize. A podporovaly Řecko, jež se tentokrát snaží nepustit přes hranici ani jednoho ilegálního běžence. Erdoğan údajně s ohledem na řádění viru na místech, kde je hodně lidí, začal minulý týden běžence vracet zpátky do vnitrozemí. Dokud ale nebude uzavřena nová dohoda s EU, považují experti krizi za nevyřešenou.
Německými médii jdou zprávy o tom, že jejich země je světovými zdravotními experty považovaná za vzácný případ. Na 16 tisíc odhalených nosičů koronaviru registrue jen 31 mrtvých (stav pátek večer), což je opravdu útěšně nízké číslo. Ale Česká republika ho má ještě lepší, a to nekonečně. Zatím u nás z nosičů Covidu-19 za tři týdny, co o jeho výskytu na území ČR víme, nezemřel ani jeden. Bohužel je třeba počítat s tím, že krásná nula nevydrží věčně. Už proto ne, že, jak víme z příkladů jiných zemí, často jsou pacienti, kteří měli jiné vážné nemoci a zřejmě i na ně zemřeli, zahrnuti mezi oběti koronaviru, pokud jim byl také zjištěn. Koronavirus má dnes přednost všude, v médiích, politice, v nemocničních statistikách.
Pro nás, kdo v apokalyptické záplavě posledních dní vyhlížíme dobré zprávy, včera jedna taková přišla.
Druhý český prezident Václav Klaus sedí v pondělí ráno, po první noci zostřeného nouzového stavu, v práci. Má dobrou náladu. Na informaci, že redakce Týdeníku Echo absolvuje v tu chvíli svou první poradu na dálku po internetu, reaguje poznámkou, že u takových progresivistů ho to nepřekvapuje. Koronavirus prý sice nesmíme bagatelizovat, české hospodářství čeká náraz a státní rozpočet katastrofální výpadek. Nicméně představitelé státu by měli hledat i důvody pro naději a tu předávat lidem. Kde ji čerpá on?
S více než desetiletým posečkáním vychází česky studie britsko-americké historičky Mary Heimannové nazvaná Československo - stát, který zklamal. Nakladatelství Petrkov knihu uvozuje reklamní kampaní představující Heimannovou jako hlas moderní západní vědy a korektiv k českým historickým mýtům a sebezahleděnosti. A zatímco u nakladatele se to ještě dá pochopit, má ostatně komerční zájmy, méně pochopitelná jsou vyjádření některých českých a slovenských intelektuálů – nadšenou předmluvu dodal Jan Urban, knihu doporučují Magda Vášáryová nebo Petr Pithart, vesměs lidé, kteří se spolu s mnoha dalšími publicisty a ve stejném duchu jako Heimannová vyjadřují už léta. Těžko tu mluvit o prolomení nějakých tabu, tabu lze snad prolomit jenom jednou, pak už není.
Nakladatelství Petrkov z Havlíčkova Brodu přichází na trh s kontroverzní studií profesorky moderní historie Mary Heimannové z univerzity v britském Cardiffu: Československo – stát, který zklamal. Kniha vyšla původně anglicky v roce 2009 péčí známého amerického nakladatelství Yale University Press. K českému vydání dochází až po jedenácti letech.
Bohužel Erdogan v posledních zhruba pěti letech jako kdyby ztratil politický cit. Už to není onen úspěšný, zářivý politik, oslavovaný i na Západě. Pouští se do riskantních her, které se mu, jak lze studovat na případu Sýrie, mohou šeredně vymknout z rukou.
Korona nekorona, v pondělí večer měli v Bruselu překvapivou návštěvu – tureckého prezidenta Recepa T. Erdoğana.
Dnes má řecká policie, navíc krytá armádou, stejné zadání jako kdysi ta maďarská. Používá dokonce slzný plyn, oslepující granáty, vodní děla (a Turci tvrdí, že i ostrou munici). Ovšem Řekům nikdo nenadává, naopak – Evropa se s nimi solidarizuje.
Nedávného „happeningu“ proti Airbnb v centru Prahy se zúčastnil i primátor Zdeněk Hřib. Akce je viditelným znamením napětí a nepřátelství, které se v centru hlavního města zmocňuje čím dál víc „normálních“ obyvatel. Stěžují si, že krátkodobí hosté v bytech přeměněných de facto na hotelové pokoje jim ze života dělají peklo. Vzniká jakási občanská sebeobrana, jejíž nejvýraznější tváří se stal Petr Městecký, předseda spolku Snesitelné bydlení v centru Prahy. Kromě něho do Salonu Týdeníku Echa přišel diskutovat Adam Zábranský, pražský radní za Piráty, a místostarosta Prahy 9 Tomáš Portlík. Zástupce agentury Airbnb pro Českou republiku byl pozván také, ale poněkud příznačně se omluvil, že je zrovna mimo republiku.
Příštím premiérem Slovenska bude totální politický exot.
Páteční mimořádné jednání Rady NATO mělo psychopatický nádech. Rada se sešla na žádost Turecka, jehož armáda v syrské provincii Idlib právě válčí s armádou prezidenta Bašára Asada.
Pár set metrů od Dejvického náměstí v Praze, uprostřed rozlehlé budovy Ústavu pro organickou chemii a biochemii AV ČR z 20. let minulého století, stojí moderní pavilon, kompletně rekonstruovaný z licenčních poplatků za léky proti virům vyvinuté pracovníky ústavu a prodané do světa. Biochemik Jan Konvalinka vysvětluje, jak se dnes infekce po světě šíří, jaký je podíl českých vědců na boji s koronavirem a co už věda v minulých letech při potlačování vraždících virů dokázala.
Zemské volby v severoněmeckém Hamburku – to asi českému čtenáři nebude znít úplně sexy. Hamburk patří k nejmenším z 16 spolkových zemí v Německu, tento proslulý přístav je navíc od konce války většinou doleva. Levice zvítězila i tentokrát. Jenže tentokrát vyhrála o tolik a s tak vyhraněným programem, že patrně můžeme mluvit o novém fenoménu. Je dominance ekolevice v bohatých metropolích obrazem věcí příštích, aspoň tedy v západní Evropě?
O krveprolití v Hanau, při němž ve středu útočník Tobias Rathjen zavraždil devět lidí a nakonec ještě svou matku, psal už kolega Jiří Peňás. Vrah byl podle manifestu, který předtím vytvořil, evidentně rasista a xenofob, a přestože žádná politická strana nemá rasismus ani etnickou nesnášenlivost v programu, vražda má ohromné politické dopady, poučné pro zbytek Evropy.
Slovensko čekají 29. února přelomové volby – přelomové v tom smyslu, že velmi pravděpodobně končí éra Roberta Fica a jeho levicové strany Smer. Fico dominoval slovenské politice od roku 2006 s malou přestávkou dlouhých čtrnáct let. Jediným ministrem vlády, který za celou tu dobu vystoupil z vládního vlaku, je Marek Maďarič (53). Před dvěma lety, bezprostředně po vraždě novináře Jána Kuciaka, rezignoval na funkci ministra kultury. Od té doby je nezařazeným poslancem.
Včerejší nález Ústavního soudu, který podržel tzv. lex Babiš, bychom mohli klausovsky nazvat neudálostí.
Stanislav Křeček se překvapivě stává novým ombudsmanem po dosluhující Anně Šabatové. V tajném hlasování sněmovny těsně porazil favorita Víta Schorma, načež vypukla vřava, která doznívala po zbytek minulého týdne a o víkendu. V Schormovi zainteresovaní viděli pokračování Šabatové jinými prostředky, Křeček by naopak měl přinést změnu, diskontinuitu. Milion chvilek pro demokracii hovoří o agrofertizaci republiky, čehož má být Křeček nejnovějším důkazem, a současně zve na demonstrace pod heslem „Nechceme jít cestou Maďarska a Polska!“.
Vzrušení týdne obstarala volba ombudsmana. Stal se jím jak známo starosocialista Stanislav Křeček a vyhrál nepochybně hlasy většiny vládní koalice jištěné Okamurovou SPD.
Koncem prosince se předčasně vrátil z Paříže, kde tři roky zastupoval českou vládu. Předtím byl náměstkem ministra zahraničí a hned po svém nástupu vyvolal rozruch návrhem přehodnotit zahraniční politiku státu ve věci podpory lidských práv. Petr Drulák (47) je levičák – a současně enfant terrible české zahraničněpolitické obce.
České opozici, která je frustrovaná dlouhodobě neúspěšnou snahou oslabit Andreje Babiše, se nabízí příběh, jímž by mohla premiéra a hnutí ANO vážně oslabit.
