Daniel Kaiser

/

Vystudoval Pedagogickou fakultu UJEP v Ústí nad Labem a posléze německá a rakouská studia na Fakultě sociálních věd UK. Ještě během studií pracoval v zahraničněpolitickém odboru prezidentské kanceláře. Od roku 1998 působil v Lidových novinách, v české redakci BBC a opět v LN. Několik let prožil v Německu a Británii. Je autorem politického životopisu Václava Havla do roku 1989 „Disident“ (Paseka). Druhý díl, který obsáhne Havlovo prezidentství, má vyjít v roce 2014.

Články autora

Najednou elektroauta nejsou v EU posvátná

V uplynulých dnech byl úspěšně dotažen projekt na zředění normy Euro 7 pro auta, který odsouvá konec klasických vozů o několik let. Je to z nemalé části česká iniciativa (Alexandr Vondra, Martin Kupka). A jak se blíží volby do Evropského parlamentu – budou za čtvrt roku – část politické kasty v Evropě prokazuje větší elastičnost. Viděli jsme to jak při ústupcích zemědělcům, na které Green Deal nemá být uvalen tak rychle, tak v zásadním bodu Green Dealu, jímž je zákaz nových spalovacích motorů od roku 2035.

U ODS mi chybí chuť vyhrávat

Do domácí politiky se vrací život. Nejsilnější vládní strana, ODS, má v polovině dubna volební kongres. Modrým stagnují preference, zatímco ANO jako hlavní síla opozice má už víc než dvojnásobek, v posledním průzkumu z přelomu února a března dokonce 38,5 procenta. Pokud je ale dáno, že občanští demokraté půjdou do voleb se stejným vedením Fiala–Stanjura, je rozhodnuto i to, že to bude v rámci koalice Spolu? Jihočeský hejtman Martin Kuba kritizuje stranické vedení, že už ani nemá ambici získávat samostatně 25 či 30 procent jako kdysi.

Slovensko je momentálně fuj

Česká vláda se nově nekamarádí s vládou Slovenska, je na ni bohovsky naštvaná. Potřebu sdělit to světu měla minulý týden, když oznámila, že společné, symbolické zasedání obou vlád na začátku května se odkládá na neurčito. Vygradovalo to oficiózním přijetím, jehož se dostalo lídrovi slovenské opozice Michalu Šimečkovi. Předseda Progresívného Slovenska šel v Praze doslova z ruky do ruky, po termínech u ministrů vnitra, zahraničí a předsedkyně sněmovny o den později čekal Šimečku v Kramářově vile sám předseda vlády Petr Fiala.

Fiala se montuje do Slovenska

Roztržka mezi Prahou a Bratislavou nabyla jakési oficiální podoby ve středu, okatým oznámením české vlády, že ruší konzultace se slovenskou vládou. Včera, kdy Petr Fiala v Kramářově vile přijal opozičního lídra, předsedu strany Progresívné Slovensko Michala Šimečku, vyvrcholila. Český premiér včera překročil hranici od jakés takés zodpovědnosti k politické iracionalitě. Jedna věc je mít s vládou sousední země rozpory. Střet s Robertem Ficem se týká rusko-ukrajinské války, přičemž kupodivu v konkrétním konání vlád žádné velké rozdíly nejsou. Slovensko určitě nedělá protiukrajinskou politiku, například na rozdíl od Maďarska z něj na Ukrajinu pořád plynou nějaké zbraně a munice.

Každá válka s Ruskem by nakonec byla jaderná

Pocitově jsme zatím v historii ČR nebyli ještě nikdy tak blízko válce. Francouzský prezident Emmanuel Macron nadhazuje myšlenku vyslat na Ukrajinu vojenské jednotky. Zatím to většina evropských premiérů včetně Petra Fialy odmítá. Jenže Ukrajina viditelně prohrává a v Evropě stoupá strach z ruského postupu západním směrem. Náčelník gen. štábu AČR Karel Řehka otevřel znovuzavedení odvodů. Co se vlastně děje: na Donbase, v Česku, v hlavách ruské i západní generality a bezpečnostního establishmentu? Otázky pro Řehkova předchůdce, armádního generála Jiřího Šedivého.

Svět není playstation

Minulý týden se toho v konfliktu Rusko–Západ stalo tolik turbulentního, že i zájemce o mezinárodní politiku stěží drží krok s vývojem. Za pozornost stojí tři důležité věci. Zaprvé list Wall Street Journal svou autoritou potvrdil, že Rusko a Ukrajina před dvěma lety, takřka vzápětí po invazi ruské armády, byly krok od smírného řešení. WSJ vlastně už jen kodifikuje, co mezitím dosvědčili aktéři z Ukrajiny, Ruska, Izraele, Turecka... Nicméně list měl k dispozici text dohody a ta obsahovala dvě koncese Kyjeva: slib neutrality, rozuměj konec snů o NATO, a početní strop pro armádu. Za to by se Rusové stáhli do výchozích pozic z 24. února 2024.

Macron v Praze, EDF v Dukovanech? Pomalu

Tak Česká republika má podepsané strategické partnerství s Francií. Hodnotu toho partnerství naznačil Emmanuel Macron, když se včera v Praze nejdřív zdržel ve francouzském lyceu a pak přijel pozdě na jednání se svým protějškem Petrem Pavlem. Vypadalo to, že důležitější je pro něj malé polínko do věčného ohně frankofonie než dochvilnost při návštěvě u strategického partnera na starém hradu českých králů. Prezident Pavel pak se zarážející lehkostí podpořil nedávnou úvahu svého hosta, že by členské státy NATO mohly poslat na (západní) Ukrajinu vojenské jednotky.

Migrační pakt bude, ani si toho nevšimnete

Co je pod radarem parlamentní debaty, to je čertem. Tento princip můžeme vztáhnout na středeční hlasování sněmovny, jímž vládní většina odmítla návrh uspořádat mimořádnou schůzi k migračnímu paktu EU. Pro mimořádnou schůzi hlasovali všichni přítomní poslanci ANO a SPD, zatímco ani jeden z přítomných poslanců pětikoalice ji nepodpořil. Tohle nebyla tradiční kočkovaná, kdy opozice v parlamentu využívá těžkostí ministrů, tak jako když tatáž sestava před třemi týdny marně svolávala mimořádnou schůzi ke kampeličce, v níž měl Petr Fiala nepřiznaný milion korun.

Co všechno nevíme o válce, kvůli které chtějí zavést odvody

Včerejšek byl jedním z milníků oné kvaziválečné mentality, v níž žijeme už dva roky. Petr Fiala letěl do Paříže na schůzku, kde se bude 27 pozvaných státníků dohadovat, jak pomoci Ukrajině s dodávkami zbraní. Fialův slovenský protějšek Robert Fico předtím vyhlásil, že mu jde mráz po zádech z toho, co se kuloárně dozvídá: že prý si některé vlády v NATO pohrávají s vysláním vojáků na Ukrajinu.

Rakousku je ouzko

Nenápadně vyhlížející zpráva, že ve Vídni byl odsouzen k podmíněnému trestu bývalý kancléř Sebastian Kurz, je už na druhý pohled docela dramatická. Je to nejnovější příklad zneužití justice v politickém boji. Jsme zvyklí na něco takového, zhruba řečeno, na východ od nás. Ale množí se případy i v německy mluvícím světě, tedy v tom, co je pro nás nejbezprostřednější „Západ“. Kurz byl v minulém desetiletí politickou hvězdou středoevropského významu. Předseda Rakouské lidové strany (ÖVP) se skutečně pravicovým programem, nejen proti masovému přistěhovalectví, ministr zahraničí a posléze předseda vlády.

Nonkonformisty zruinovat

Diskuse o Green New Dealu, jejíž ozvěnu jsme teď mohli zaznamenat při sedláckých protestech u nás, stojí a padá s „vědou“. Protože „věda“, opakuje nám hlavní proud, dávno a mimo jakoukoli pochybnost zjistila, že tak prudké oteplení jako v posledních sto letech nebylo v dějinách zaznamenáno a že ho způsobuje rozmnožené lidstvo se svým průmyslem. Tím se odůvodňuje celý ten vějíř zákazů, uhlíkových daní, předpisů a kampaní na cestě k uhlíkové neutralitě. Kdyby byla „věda“ zpochybněna, logicky budou zpochybněny i všechny tyto zákony a s nimi celá jedna politická generace.

Kde berou v Praze tu drzost?

Jednou z výrazných postav bouřící se části českých zemědělců je Jaroslav Lád. Předseda Zemědělského družstva Ostaš na Náchodsku loni inicioval petici s žádostí, aby vláda upustila od přerozdělování dotací mezi zemědělci navzájem. Petice je v Senátu a směřuje k Ústavnímu soudu. Lád během blokád a demonstrací, které začaly v pondělí 19. února, na tribuně nevystupuje. Ale kritickým názorem na zemědělskou politiku a zemědělské kapitoly v unijním Green New Dealu se netají. Leitmotivem rozhovoru je proces, v němž se zemědělci z příjemců subvencí z EU dostali na pozice kritiků EU.

Být proti Green Dealu není proruské

Dva členové vlády, Petr Fiala a Marek Výborný, jednali včera s předáky zemědělských organizací. Agrární komora, Zemědělský svaz i Asociace soukromého zemědělství mají z pohledu vlády tu výhodu, že se distancují od protestů a traktorových blokád, které budou na magistrálu v Praze uvaleny v pondělí. Blokády zaštiťuje Asociace samostatných odborů (ASO) a tvář jim poskytli dva bývalí předsedové Agrární komory, Jan Veleba a Zdeněk Jandejsek.

Tusk z nás dělá banánovou republiku

Málo reflektovanou a přesto silnou dějovou linkou minulých dní a týdnů jsou události mezi státy střední Evropy a eurounijním centrem. Polsku po osmi letech s konzervativci vládne „proevropský“ Donald Tusk a státní a veřejnoprávní instituce vymetá metodami, za jaké by konzervativci z PiS dávno stanuli před Evropským soudním dvorem. Tusk to ale má v Bruselu dobré a Polsku teď byly z Fondu obnovy uvolněny miliardy zablokované předtím pravicové vládě například kvůli oslabování právního státu.

Tucker versus náčelníci generálních štábů

Tucker Carlson má dnes ze všech novinářů světa největší publikum, ale i taková celebrita je jenom člověk. Už nějakou dobu před svým loňským propuštěním z konzervativní televize Fox News se tam ocital pod tlakem. Nespokojena s ním byla část personálu „konzervativní“ stanice, typ zaměstnanců, které sice divák na obrazovce neuvidí, ale kteří spoluutvářejí jakési firemní ovzduší. „Tucker“ se svou nejsledovanější politickou talk show měl roční plat 20 milionů dolarů, a přesto bylo takřka nemožné sehnat do pořadu inzerci. Takový strach je v Americe z twitterové úderky.

Blokáda Prahy

Zemědělské skupiny u nás se toho času dělí na mírnější a radikálnější. Ta radikálnější je slabší, ale chce být vidět a od pondělka začíná v hlavním městě, s těžištěm u sídla ministerstva zemědělství, blokovat magistrálu. Prahu tedy v nějaké míře čekají kolony traktorů a těžké techniky, podobně jako v posledních týdnech zastavily dopravu i v jiných metropolích Evropy. Zaběhnuté stavovské organizace –⁠⁠⁠⁠⁠ Agrární komora a Zemědělský svaz –⁠⁠⁠⁠⁠ se k tomuto drastickému protestu zatím nepřidaly, ale vyhrazují si možnost silničních protestů někdy v březnu. Zítra ti umírnění budou jednat s předsedou vlády a ministrem zemědělství, kteří k nim dopředu přistupují s chápavým výrazem ve tváři.

Ještě k české petici o Gaze

Česká petice ke Gaze se dá pojmout tak, jak to tady v pátek učinil Jiří Peňás: soustředit se na širší kontext izraelsko-palestinského konfliktu a podat jeho výklad. A dá se pojmout tak, že se budeme nejdřív věnovat samotnému textu petice. Přitom zjistíme, že je to výzva české politické reprezentaci, aby ustoupila od své bezvýhradné podpory kabinetu Benjamina Netanjahua, protože to, co dělá, už se právem na sebeobranu nedá hájit. Když tři týdny po útocích Hamásu přiletěl do Izraele Petr Fiala, dalo se to ještě pochopit jako gesto solidarity se zemí, která byla v šoku ze smrti 1200 občanů, z nich 700 civilistů.

Carlson nám pustil druhou půlku příběhu

Ještě než americký komentátor Tucker Carlson své dvouhodinové povídání s Vladimirem Putinem pověsil na síť X, bylo zřejmé, že kritici Carlsona, lidé, kteří dnes tvoří jakýsi atlantický mainstream, najdou na rozhovoru řadu chyb. Je prý nudný, Carlson byl vůči ruskému prezidentovi poddajný (což není pravda), už jak ho nechal bez přerušení na úvod dvacet minut mluvit o historii a vyřknout řadu dezinformací a lží, jichž si ignorant z Ameriky nemůže snad ani všimnout, natož aby je na místě vyvrátil.

Všichni jsme zemědělci

Hraje se kdo s koho. V několika zemích Evropy současně pokračují zemědělské demonstrace a protesty. Po Německu, kde prozatímní vrchol už mají za sebou, to minulý a tento týden byla Francie a v ní blokáda centrální Paříže těžkou zemědělskou technikou. V pátek 9. února se opět přidává Polsko, kde stará známá Solidarita ohlašuje jednak blokády vybraných silnic ve vnitrozemí, jednak blokádu hranice s Ukrajinou kvůli dovozu levnější ukrajinské mouky. Konečně i u nás strašidlo rozezleného zemědělce visí ve vzduchu. Radikálnější část scény avizuje jízdu těžké techniky na Prahu 19. února, umírněnější skupiny jako Agrární komora se kloní k protestům později, během března.

Co chce Rakušan

Petr Fiala čelí dvěma potížím. Ta první je v delším výhledu vážnější a týká se jeho pověsti. Je to případ uloženého skoro milionu korun v kampeličce PDZ. Nikoli proto, že by premiér neuměl prokázat původ uložených peněz, jak to kdysi neuměl Stanislav Gross, a nei proto, že by se vyhýbal placení daní jako Andrej Babiš, když přes nákup dluhopisů Agrofertu nemusel několik roků odvádět desítky milionů korun ročně na dani z příjmu. Jde o povahu prostředí, do něhož Fialu jeho poradce Miloš Růžička přivedl. Kamil Bahbouh, jedna z klíčových postav kolem PDZ, je osoba na pomezí obchodu a tajných služeb.

Uotravovat nás s eurem

Na začátek debat o jmenování zmocněnce pro zavedení eura mělo zaznít, že Martin Dvořák je ministrem pro evropské záležitosti a není ministrem pro euro. Neboli že má za vládu pečovat o ty oblasti spolupráce, které jsou dány naším členstvím v Evropské unii. Do těch oblastí nepatří měna, do měnové unie Česká republika dosud nevstoupila a ani vláda, jejímž je Dvořák členem, nic takového nemá v programovém prohlášení. V kapitolce programového prohlášení nazvané "Evropské záležitosti" se naopak najdou pasáže, s nimiž je ministr Dvořák v přímém rozporu,

Buď, anebo do geopolitiky nepatří

Švýcarsko se vymyká v různých oborech lidské činnosti, mj. také v novinařině, a vymyká se i větším stupněm svobodomyslnosti ve veřejném prostoru. Jako je úkazem mezi evropskými deníky Neue Zürcher Zeitung, mezi politickými časopisy je to týdeník Die Weltwoche. Redakce sídlí na břehu Curyšského jezera a v horním patře vilky s krásným výhledem úřaduje majitel týdeníku, šéfredaktor a poslanec švýcarského parlamentu Roger Köppel. V posledních letech je Köppel jakýmsi enfant terrible německy mluvící části Evropy a vlastně i střední Evropy.

Vyplácí se Orbánovi vzdor?

Ve čtvrtek se na mimořádném summitu EU v Bruselu podařilo nalodit ve prospěch Ukrajiny Viktora Orbána. Na rozdíl od řádného summitu loni v prosinci tentokrát Maďar souhlasil s 50 miliardami eur na pomoc Ukrajině, která by jinak jako stát patrně zkolabovala. Nejsou to peníze na vojenské účely, o těch se bude jednat nadto, ale peníze určené k tomu, aby ukrajinský stát bezprostředně nezkolaboval ve svých základních funkcích.

Orbáne, na kolena!

Šikana Maďarska ze strany Evropské unie dosáhla prozatímního vrcholu. Anebo je to jen nátlaková operace, pokus zatlačit Viktora Orbána do kouta před summitem Evropské unie? Ten bude ve čtvrtek, bude to druhý pokus prosadit pomoc Ukrajině ve výši 50 miliard eur, tedy přes jeden bilion korun (!). První hlasování v prosinci vetoval Orbán. Teď ve čtvrtek tedy zažijeme reparát v disciplíně hlasujme dobrovolně a jednomyslně.

Istanbulská pomluva

Vrátíme se ještě k nárazu do zdi, který předevčírem utrpěla v Senátu Istanbulská úmluva (IÚ). Je to zajímavý příběh o ideologické vizi, která vytlačuje smysl pro realitu, takže není divu, že nakonec na realitě sama ztroskotala. Ale vizionáři byli blíž úspěchu, než sami odhadovali. IÚ, nominálně nástroj k potírání domácího násilí, by byla nadřazena českému právu. Do našeho zákona by se ale touto cestou nedostal v podstatě žádný konkrétní nástroj k účinnějšímu trestnímu stíhání. Těžiště úmluvy je, jak zdůrazňují její zastánci, v prevenci domácího násilí a v následné pomoci obětem. Obojí, hlavně to druhé, se dá ošetřit z českého rozpočtu a není potřeba kvůli tomu podepisovat mezinárodní smlouvu

Co nám ti Maďaři udělali?

Minulý týden Evropský parlament napomenul dvě členské země a dva formální spojence České republiky ve visegrádské čtyřce – Maďarsko a Slovensko. V obou případech je hlavním důvodem pro napomenutí tzv. porušování zásad právního státu. Česká ani polská vláda se proti nejnovějšímu kolu převýchovy Středoevropanů neozvaly. Důležitější je rezoluce proti Maďarsku. V ní europoslanci nakousli neslýchanou, zatím politicky neproveditelnou hrozbu, že by se Maďarsku při hlasování v evropských institucích odebralo právo veta. Z českých vládních europoslanců proti rezoluci hlasoval jen Jan Zahradil, jeho kolegové z ODS Veronika Vrecionová, Evžen Tošenovský a Alexandr Vondra se zdrželi, což je za daných podmínek maximum možného.

Jsme hrází proti populistům

Do koaličního soužití přichází po dvou letech život. Ministr vnitra a předseda STAN Vít Rakušan ve videoklipu slibuje, že začne premiéra tlačit k pořádné politice, což hlavně v ODS vyvolává údiv. Přímo uvnitř koalice Spolu je živo především u lidovců. Jejich šéf Marian Jurečka čelí vnitrostranickému tlaku, aby rezignoval po lžích kolem večírku na jeho ministerstvu neblahého 21. prosince. V pozadí nespokojenosti s Jurečkou jsou ovšem i nízké preference strany. Za možného z Jurečkových vyzývatelů je pokládán ministr životního prostředí Petr Hladík.

Starší články