Daniel Kaiser

/

Vystudoval Pedagogickou fakultu UJEP v Ústí nad Labem a posléze německá a rakouská studia na Fakultě sociálních věd UK. Ještě během studií pracoval v zahraničněpolitickém odboru prezidentské kanceláře. Od roku 1998 působil v Lidových novinách, v české redakci BBC a opět v LN. Několik let prožil v Německu a Británii. Je autorem politického životopisu Václava Havla do roku 1989 „Disident“ (Paseka). Druhý díl, který obsáhne Havlovo prezidentství, má vyjít v roce 2014.

Články autora

Z každé lampy čtyři zásuvky na auta

Na Pirátskou stranu je nejvíc vidět v Praze, kde má primátora a oproti sněmovně tu drží skutečnou exekutivní moc. Ve čtvrtek opozice z ODS a ANO svolala mimořádnou schůzi zastupitelstva, na níž se řešil údajně zfalšovaný zápis z jedné dubnové rady. Tehdy se hlasovalo o opravě Libeňského mostu a vedle Hany Marvanové (STAN), která se zdržela a oznámila to, zpětně ohlásil zdržení ještě náměstek primátora Petr Hlubuček (STAN).

Žádný audit neroste do nebe

Promlčí se Andrej Babiš poslední krizí, kterou spustil audit Evropské komise? Hospodářsky mu to může ublížit, státní zemědělský fond byl přinucen proplácení dotací Agrofertu (i firmě ministra zemědělství Tomana) zastavit. Politicky to pro něj dva týdny poté nevypadá zle. Zaprvé je tu celková bezvýchodnost demonstrací pořádaných hnutím Milion chvilek, daná nikoliv chybami organizátorů, ale povahou věci.

Trikolóra. Zatím dobrý

První výkon Trikolóry je ten, že navodila dojem jakési elementární přijatelnosti. Václav Klaus mladší má se svou formací prostě jiný nástup do politiky, než když předtím na stejné místo zkoušeli vstoupit Apačové, před nimi Realisté nebo ještě před nimi Svobodní. Kolem Klause stála skupina poskládaná sice z lidí většinou dosud neznámých, ale dobře naladěných a sebevědomých. Dramaturgický pokyn zatleskat po každé větě lídra po čtyřiceti minutách sice unavoval, ale asi splnil účel: tato skvadra nenastupuje před kamery hned nafrněná, netváří se ublíženecky. Je to typ lidí, jaké si jistě přeje normální pravicová strana (a o jaké čtenáře mimochodem stojí Echo): ředitel základní školy, drobná podnikatelka, advokát, ředitel národního parku z doby, kdy se v něm zrovna neprovozoval experiment na přírodě.

„Ruská hrozba“, jednotka politické nemohoucnosti

Končí týden, jemuž v české politice právem dominovala otázka vracení dotací pro Agrofert do evropského (a potažmo českého) rozpočtu. Je pozoruhodné, jak ve chvíli, kdy se veřejnost seznamuje s tématem obtěžkaným složitými technikáliemi, se vedle něj do veřejného prostoru probojuje něco tak efemérního, jako byl pokus části ruské politické scény zahrnout účastníky okupace Československa v roce 1968 mezi válečné veterány.

Do sněmovny si věřím klidně na čtrnáct procent

Jedním z českých vítězů voleb do Evropského parlamentu je nepochybně předseda už odepisované TOP 09 Jiří Pospíšil. Strana se sice v průzkumech většinou nedokáže odlepit od pětiprocentní laťky, ale spolu se STAN a dalšími formacemi v eurovolbách získala téměř 12 procent hlasů. Je model, v němž se centristická pravice spojuje se zelenými, hudba budoucnosti? A proč se Jiří Pospíšil raduje, když středoškoláci stávkují „za klima“?

Babiš nezná stud, v tom je jeho síla

V normální žurnalistice, a dokonce při politickém komentování je dobré nemoralizovat a i osobními soudy šetřit. V případě dotačního střetu zájmů českého premiéra, tak jak je popsala Evropská komise, a v reakcích premiéra Babiše jsou podrobné rozbory auditu sice nepostradatelné, nicméně to zásadní při takovém analytickém přístupu zůstává nepojmenováno. To zásadní je, že účinkování současného premiéra se asi neodvolatelně posunulo do stavu neředěné trapnosti.

Milion chvilek pro demokracii. Kde se vzal?

Pražané mohli v uplynulých dnech v ulicích svého města pozorovat dvě společenská hnutí, v nichž se o slovo hlásí zástupci mladších ročníků. Pátky pro budoucnost (Fridays for Future) inspirované šestnáctiletou Švédkou Gretou Thunbergovou ovládají i v České republice studenti středních škol. Pak je tu skupina pražských vysokoškoláků, kteří svolávají demonstrace proti Andreji Babišovi a jeho nové ministryni spravedlnosti Marii Benešové.

Než bude v Evropské unii lépe, musí být nejprve hůř

Volby do Evropského parlamentu nemají jednoznačný výsledek a analytici po celém kontinentu se při hledání jejich výkladu museli docela namáhat. Ale v jednom ohledu si tyto volby určitě zaslouží přídavné jméno „historické“. Ještě nikdy za uplynulých čtyřicet let nevytvářel unijní establishment během kampaně tak apokalyptickou náladu jako letos.

Populisté. Příští zastávka násilí

Téměř před každými volbami se zdůrazňuje, jak budou důležité a přelomové. Výjimkou nejsou pochopitelně ani letošní volby do Evropského parlamentu. Zatím je na nich historicky zlomové to, co už se stalo v přípravě na kampaň: opevňovací práce před náporem tzv. populistů. Facebook zřídil ve své evropské centrále v Dublinu speciální centrum pro boj s dezinformacemi a populistickými kampaněmi; na to, jak se tento boj Facebooku daří, dohlíží v centrále od ledna úřednický výsadek francouzského prezidenta.

Co když jsme v Sýrii zase skočili na špek džihádistům?

Předseda vlády Andrej Babiš se snaží získat spojence pro své tvrzení, že si lze v České republice objednat trestní stíhání. Premiér se usilovně opírá o údajnou analýzu nové ministryně spravedlnosti Marie Benešové, podle které je takové trestní stíhání na objednávku možné. Babiš nyní uvádí, že nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman připustil, že se takový případ v minulosti stal. Šéf žalobců Zeman to však pro Echo24 odmítl s tím, že dokument vypracovaný Marií Benešovou neviděl a tudíž nemohl ani nic přiznat.

Tunel není

Může být konzument médií dlouhých osm let krmen čímsi, co při bližším pohledu jako krmivo neobstojí – a vůbec si toho nevšimnout? To je otázka, kterou v takovém konzumentovi snad vyvolá zpráva z minulého pátku o tom, že obžalovaní v případu předražených jízdenek pro Dopravní podnik hlavního města Prahy (DPP) jsou nevinní. V kauze jde o podezření, že DPP se ještě v éře Pavla Béma (ODS) na magistrátu nechal navézt do smlouvy s výrobcem a prodejcem jízdenek, z níž měla prospěch známá býčí šíje Ivo Rittig.

Deplatforming v Brně

Jev, kterému se říká ošklivým novotvarem deplatforming, je přísně vzato starý už asi 40 let, ale teprve poslední roky dělá slušnou kariéru v anglosaském světě, odkud se zpožděním dorazil i do kontinentální Evropy. Je to systematická snaha nějaké organizované skupinky (většinou nepočetné) znemožnit veřejné vystupování lidem opačných názorů. Odepření platformy se dělá ve dvou skupenstvích, jednak na sociálních sítích, kde se aktivistům v rostoucí míře daří přesvědčovat Facebook, Twitter, Instagram a další platformy, aby paličům nové doby rušily účty, jednak postaru, na veřejnosti, tedy když chce nějaká osoba šířit svoje názory fyzickým vystoupením, taky postaru.

Kde je ten audit?

Na fotografiích z velkých demonstrací za nezávislost české justice jsou nejjímavější ty velké vlajky Evropské unie: vždycky se aspoň jedna nebo dvě objeví. Jako by část demonstrantů věřila, že nás před oligarchou zachrání EU, tento stroj na dotace a tzv. zelenou politiku, kvůli jejichž zachování Andrej Babiš přiznaně vstoupil do politiky (podpora biopaliv).

Justici máme odolnou

Minulý týden začal v pondělí velkou demonstrací na Staroměstském náměstí v Praze proti eventuálním zásahům vlády s trestně stíhaným premiérem vůči soudům a soustavě státních zástupců. Skončil v pátek spekulací deníku MF DNES z tiskové divize Agrofertu o tom, že nová Babišova ministryně spravedlnosti Marie Benešová už má vybrané náhradníky na místo nejvyššího státního zástupce. Jak moc je to s českou justicí vážné a nakolik je odolná tlakům – otázky pro jejího doyena Josefa Baxu.

Starý svět možná končí. I toryové jsou smrtelní

Asi před půl rokem se na českém internetu dočkala posměchu Zuzana Majerová-Zahradníková, tehdy ještě poslankyně ODS, když o brexitu v novinovém rozhovoru prohlásila, že na celém tom zdlouhavém procesu „není vůbec nic složitého. To zvládneme jednou větičkou. Komplikace z toho dělají jen soudruzi v Bruselu“. Měl to být důkaz prostoduchosti zrzky z Hané, která nedohlédne za svého kraje, už v Praze má orientační potíže, a přesto populistka jedna komentuje dění ve světě. Kupodivu tento hanácký pohled na dění ve Velké Británii sdílí řada primitivů i ve Velké Británii.

Nepřátelé české demokracie – a tentokrát ani Babiš, ani Zeman

Úrovně Zdeňka Nejedlého dosáhla skupina asi 200 českých aktivistů, která v neděli na shromáždění v Praze vyzvala magistrát hlavního města, aby bezodkladně vyhlásil stav klimatické nouze. Nejedlý podle dobového vtipu z padesátých let otevíral v Praze deštník, když v Moskvě pršelo. Nedělní demonstranti v Praze, ale už čtvrt roku před nimi i šéfové 80 pražských kulturních institucí, od Národní galerie po AVU (ZDE), opičím způsobem napodobují panikářské hnutí, které se v posledních měsících objevilo v západní Evropě.

Třeba nám bundeswehr daruje leopardy

Před pár dny rozčeřil vodu poslanec Mikuláš Ferjenčík, když zpochybnil smysluplnost závazku členských států NATO vynakládat na obranu aspoň dvě procenta HDP ročně. Za ty peníze by podle Ferjenčíka šlo například zvýšit platy učitelů o 20 tisíc korun měsíčně. Proti byl premiér, pravicová opozice, podle zákulisních zpráv kritikovi vyčinili poslanci i kolegové v Pirátské straně. Ta má dnes totiž zřejmě „pravicovější“ voliče, než jaká je sama

Pokud teď pár lidí neztratí nervy, sledujeme začátek Babišova konce

Na 29. dubna, den před jmenováním Marie Benešové novou ministryní spravedlnosti, svolává občanská skupina Milion chvilek pro demokracii do Prahy velkou demonstraci. Jejím cílem bude ochrana nezávislosti české justice. Jak známo, panují důvody k obavám. Den poté, co policie oznámila, že v případu Čapí hnízdo navrhuje podat obžalobu na premiéra Andreje Babiše a další obviněné včetně jeho ženy Moniky, musel oznámit rezignaci dosavadní ministr spravedlnosti Jan Kněžínek.

Macron z nás má strach

V české sněmovně byl podán návrh na změnu ústavy, který by upřesnil pojem manželství jako svazek muže a ženy. Navrhovatelé (Marek Výborný, Marek Benda a další) k návrhu spolu s Aliancí pro rodinu organizovali ve sněmovně konferenci. Její hvězdou byla Ludovine de la Rochère, předsedkyně francouzského hnutí La Manif pour Tous. Toto hnutí dokázalo v Paříži a dalších francouzských městech na protest proti zákonu o manželství pro homosexuální páry a jejich právu adoptovat děti dostat do ulic statisíce až miliony lidí. I když zablokovat přijetí zákona se tehdy nepodařilo, pro de la Rochère válka s pokrokáři neskončila.

Co je nám po vašem soukromí

Pondělní demonstrace kojících matek v pobočkách Raiffeisenbank nedopadla nijak velkolepě, aspoň pokud úspěch měříme počtem účastnic – zhruba deset matek a deset kojenců. Tento protest vznikl na protest proti incidentu, kdy z pobočky na Václavském náměstí vykázala ochranka kojící matku a prý ji obvinila z exhibování. Zpráva o incidentu se dostala na Facebook, případu se ujala Laktační liga (autor přiznává, že o lize dosud nevěděl), poslala stížnost bance, která se matce obratem omluvila.

Pět let bolehlavu od Majdanu

Je to trochu jako narozeniny nezvedeného dítěte, s nímž se na veřejnosti nechlubíme. Před pěti lety převzali na Ukrajině moc tzv. prozápadní politici, známí pod šifrou Majdan. Ale žádné bilance toho, co se s touto strategicky významnou a velkou zemí na východní hranici EU za těch pět let stalo, se nevyskytují. Skutečnost, že po prvním kole prezidentských voleb vede nad dosavadním, „majdanovským“ prezidentem televizní komik Volodymyr Zelenskyj.

Piráti se pěkně vybarvují

Pořád ještě alespoň zčásti platí, že Piráti jsou nepopsaný list. Strana sama sebe označuje za liberální střed a v různých polohách liberální jistě je. Boj za digitalizaci státní správy, který vede spolu s ODS a dalšími, povede k umenšení byrokracie, a tím pádem většímu množství volného času a svobody. Totéž je boj proti EET a kontrolním hlášením. Někdo dokonce může za rozšíření svobody považovat legalizaci marihuany.

Starší články