Vystudoval Pedagogickou fakultu UJEP v Ústí nad Labem a posléze německá a rakouská studia na Fakultě sociálních věd UK. Ještě během studií pracoval v zahraničněpolitickém odboru prezidentské kanceláře. Od roku 1998 působil v Lidových novinách, v české redakci BBC a opět v LN. Několik let prožil v Německu a Británii. Je autorem politického životopisu Václava Havla do roku 1989 „Disident“ (Paseka). Druhý díl, který obsáhne Havlovo prezidentství, má vyjít v roce 2014.
Poslední dobou se zdá, že moderní společnost žije od jednoho strachu k druhému: panika kolem covidu-19, opičí neštovice, čerstvě vlny veder a motiv klimatické krize. Nabízí se otázka, nakolik jsou tyto obavy odůvodněné a nakolik jen prefabrikované a jestli je elity vědomě používají k prosazování své politiky. Emeritní profesor sociologie na univerzitě Kent Frank Furedi je autorem zásadních prací o kultuře a politice strachu.
Ministerstvo zahraničí nemá co účastnit se nějakých civilizačních soubojů, které jdou napříč českou společností. V sobotu Prague Pride vrcholí takzvaným Duhovým průvodem. Sekce v průvodu mají předem zamluvené různé skupiny a instituce. Co není O.K., jsou duhové vlajky na ministerstvech vedených Pirátskou stranou, tedy především na Černínském paláci. Tady, v sídle ministerstva zahraničí, dokonce uprostřed týdne na poradě vedení zaznělo přání, aby ředitelé odborů své zaměstnance vedli k účasti v Duhovém pochodu.
Kdyby se to stalo v nějaké jiné zemi, napsal angloamerický populista Raheem Kassam, ministerstvo zahraničí USA už by odesílalo protestní nótu a začalo financovat opozici. Jde o pondělní prohlídku Trumpova sídla na Floridě několika desítkami detektivů FBI. Postupovali tak, jak to známe od Šlachtových chlapců: vtrhnout k politikovi, prohledat všechno od záchodu po sejfy, materiály sesbírat do pytlů, odjet – a pak se v nich přehrabovat s nadějí, že něco výživného obsahují.
Co se odehrávalo minulý týden v ulicích (jiho)českých měst a vesnic, do nichž zavítal na své tour Andrej Babiš, představuje další stupeň v degradaci našeho veřejného života a politiky především. Nelze než konstatovat, že horší figuru tu předvádí současná vládní garnitura. Předseda ANO tvrdí, že typický narušitel jeho mítinků je voličem některé z pěti stran vládní koalice nebo, úžeji vzato, koalice Spolu. Vědět to nemůže, neví to nikdo. Můžeme ovšem konstatovat, že ti narušitelé jeho mítinků, které skončily pozornost vzbudivším incidentem, se přinejmenším dopouštějí přestupku proti občanskému soužití.
Italská široce rozkročená vláda centristy a technokrata Maria Draghiho končí. Na sklonku září čekají třetí největší ekonomiku Evropy předčasné volby. Favorit se skrývá na pravici. Mezi potenciálními stranami pravicové vlády dnes vévodí Bratři Itálie (Fratelli d’Italia) a jejich lídryně, 45letá politička Giorgia Meloniová. Západoevropský a americký mainstream tu našel další důvod k obavám: je to nástup strany s přímými vazbami na neofašismus (The Independent).
Babišova kampaň se s hulvátstvím radikálnější části svých odpůrců musí vyrovnávat už týdny, a to v rozsahu, jaký žádného jiného politika nepostihl. Je taková speciální móda naší doby tu a tam konstatovat paralely s třicátými lety 20. století, dobou před nástupem nacistů v Německu a fašistů, respektive autoritářských politiků v řadě evropských, zpravidla katolických zemích. Dnes to přirovnání chce posloužit jako nápověda, že populisté typu Okamurovy SPD jsou novodobými Hitlery.
Nevíme, zda výklad, podle něhož za ničivý, už dva týdny trvající požár v národním parku České Švýcarsko s víc než 1000 hektarů shořelé přírody může globální oteplování, dnes představuje oficiální linii státu. Slova premiéra Petra Fialy tu byla zatím neurčitá a dají se vykládat tak či onak („To všechno jsou důsledky určité změny, která tady nastává“; předtím Fiala zmínil vlnu veder a požárů po Evropě včetně toho našeho).
O víkendu umístil tým Petra Fialy na sociální sítě jedno z videí, v nichž se náš premiér pravidelně vyjadřuje k otázkám dneška. Úplně na konci několikaminutového, do té doby standardně fialovského přednesu se skrývá výbušná úvaha, jíž chceme věnovat následující poznámku. Fiala tu promlouvá o vlně veder v Evropě, připomene České Švýcarsko, samozřejmě hned za ním svou jižní Moravu a nepřímo to poskládá do souvislosti s antropogenním globálním oteplováním.
Zatímco maďarský parlament odhlasoval rezoluci, v níž mj. žádá pro národní parlamenty právo veta na nové evropské předpisy, česká vláda má plné ruce práce s předsednictvím. Ministr pro Evropu Mikuláš Bek (STAN) jej zahájil dotazem ostatním 26 vládám, zda by byly ochotny přepustit Unii část své suverenity v zahraniční a bezpečnostní politice. I s ohledem na rostoucí ceny energií a nehybnou klimatickou politiku sílí doma kritika, že Petr Fiala a jeho kabinet v EU pro ČR nic nedělají a že se ukájejí samotným faktem předsednictví.
Dnes už panuje široká shoda, že policie a státní zástupci před dvanácti až osmi lety sice uskutečnili Velkou protikorupční revoluci, nicméně buď ji uskutečňovali velmi nedbale, nebo ji chápali hlavně jako prostředek ke zvyšování své slávy. Řada nespravedlivě pronásledovaných z dob této VPR je ze zpětného pohledu už dost dlouhá. Současně by byla chyba propadnout představě, že všichni, kdo se dostali do hledáčku orgánů, jejichž symbolem jistě zůstane dvojice Robert Šlachta – Ivo Ištvan, se v hledáčku ocitli nezaslouženě.
Nekontrolovatelný oheň v národním parku České Švýcarsko je katastrofa, která se nemusela stát. Na takové poznání například členů vlády zatím čekáme. Místo toho se zcela předvídatelně ozvali ti, kteří i tento požár počítají k následkům člověkem zaviněného globálního oteplování. Ivan Bartoš psal v úterý o ohni, „jehož šíření je o to snadnější, že je krajina vyprahlá, ničí ji sucho a různé extrémní výkyvy počasí navázané na změnu klimatu. Vliv mají i dozvuky kůrovcové kalamity.“
Nějakou chvíli to sice trvalo, ale už i do české politiky se dostavily apely politiků na občany, aby byli dobrovolně zdrženliví při spotřebě energie. Vzorem je tady samozřejmě klíčový člen německé vlády, spolkový ministr hospodářství a klimatické změny, zelený Robert Habeck. Ten 23. června řadové Němce dramaticky vyzval, ať se uskrovní v každodenním životě, kratší dobu se sprchují, od podzimu ve svých bytech nastaví nižší teplotu a vůbec „překonají vnitřního sviňáka v sobě“. Mezi českými politiky se zatím nejvíc zaskvěl předseda Senátu Miloš Vystrčil (ODS). V neděli na Primě CNN veřejnost vyzval k uvážlivějšímu používání klimatizace.
Nejhorším činem Miloše Zemana v prezidentské funkci bylo to, jak v roce 2013 ignoroval většinu ve sněmovně a po policejním puči proti Nečasově vládě vytvořil vládu svoji, úřednickou. Ta ignorovaná většina ve sněmovně by se tehdy shodla na tom, že premiérkou bude Mirka Němcová za ODS. S odstupem času vidíme, že prezidentova svévole byla vůči Němcové nevědomky vstřícná. Senátorka by na takovou funkci jednoduše neměla.
Minulý týden realisté ve střední Evropě tajili dech nad tím, zda Rusko obnoví provoz plynovodu Nord Stream I a v jakém rozsahu. Do toho jsme se díky serveru iROZHLAS.cz dověděli jméno jednoho kusu, který se právě hraje na Titaniku: Boj s dezinformacemi. I něčím takovým je možno trávit čas se 17procentní inflací, tendence rostoucí.
Jsme v druhé polovině července a jsou vedra. Dříve fádní popis přírodního koloběhu, dnes prý politický fakt prvního řádu. Hlavní média – od CNN přes BBC po Českou televizi – navozují ve zprávách o extrémech v počasí dojem konce světa: teplotní rekordy v západní Evropě, rozsáhlé požáry na jejím jihu. V Americe prezident Biden zvažuje vyhlásit klimatický stav nouze, poněvadž mu Senát neschválil obří investice do občasných zdrojů energie.
Sledujeme rebelii holandských sedláků proti předpisům, které je ve jménu ekologického zemědělství nutí vybíjet dobytek. Nicméně politická třída v západní Evropě zatím zelená východiska své potravinářské, energetické a průmyslové politiky nijak nereviduje. Günther Oettinger byl v minulých Evropských komisích zodpovědný mj. za energetiku a proslul jako ten, kdo se zelené tsunami v Komisi snaží aspoň občas brzdit.
Gazprom včera svým odběratelům v Evropě poslal vyrozumění o vyšší moci (force majeure). Je to varování, že zřejmě nebude schopen plnit nasmlouvané dodávky plynu.
Před třemi dny navštívil Českou republiku Robert Habeck. Formálně „jen“ vicepremiér německé spolkové vlády a ministr pro hospodářství a klimatickou změnu (Němci skutečně tato dvě portfolia řeší na jednom místě) je dnes klíčovým politikem Evropy. To, že se svým resortním kolegou Jozefem Síkelou v Praze podepsal jakousi smlouvu o energetické solidaritě, což máme chápat jako slib, že při nedostatku (ruského) plynu nás Němci hned nevypnou a něco stále doteče až k nám, je dobrá zpráva zevnitř skličujícího celkového obrazu.
Kardinála Dominika Duku netřeba čtenářům Echa představovat. Po dvanácti letech předal 2. července arcibiskupskou berlu svému nástupci v úřadu pražského arcibiskupa Janu Graubnerovi. S kardinálem hovoříme o tom, co se během jeho mandátu s katolickou církví dělo a zda nejstarší organizace světa dokáže vzdorovat dobovým trendům. Stranou nezůstal ani papež František a s ním spojená otázka, nakolik je klimatické zanícení soudobé společnosti pro křesťany konkurencí.
Americká vláda hrozí maďarské vládě vypovězením staré smlouvy, která zabraňuje dvojímu zdanění. Na první pohled odtažitá zpráva, avšak skrývá v sobě jeden z důvodů dramatického stavu, do něhož jsme na Západě dospěli. Američané to nedělají jako odvetu za nějaké bilaterální spory, například majetkové (ačkoli Viktor Orbán Bidenův Bílý dům ideologicky irituje). Dělají to proto, že vláda v Budapešti se rozhodla vzepřít jednomu nadnárodnímu politickému projektu, který si Biden bez toho, aby tomu předcházela veřejná rozprava, a bez větší pozornosti světové veřejnosti dohodl v rámci G7.
V podzámčí se utrhla inflace a po létě, které si podle Fialovy rady máme užít, přijde prý pro mnohé občany s energiemi cenový šok. Porůznu v Evropě začínají nepokoje, nizozemští nebo španělští zemědělci protestují proti unijním regulacím či obecně proti raketovému zdražování.
Minulý týden byl v Praze známý portugalský analytik a konzultant Bruno Maçães. Představoval tu české vydání své poslední knihy Svět změny. Civilizace na prahu nové éry (INFO.CZ). V originále vyšla kniha před rokem, kdy se některé okolnosti pandemie mohly jevit naléhavěji než dnes. Maçães si je nicméně jist, že lekce z pandemie s námi zůstane, ba co víc, bude využita i v klimatické politice.
Z úterý na středu se odehrávala historie, která sice byla přesně naplánovaná, ale ti, kdo ji měli dělat, o ní předem pokud možno mlčeli. Když rada ministrů životního prostředí skončila, šéf německých Zelených a vicekancléř spolkové vlády Robert Habeck napsal: „Uprostřed největší energetické krize v dějinách Evropy jsme přijali jeden z klimatických balíčků s největším dosahem v dějinách Evropy.“ Výjimky a kompromisy vyvzdorované několika členskými státy nemění podstatu věci.
Celá ta hra se odehrává za faktického nezájmu veřejnosti a médií, která na ni veřejnost neupozorňují. Jestli se politickému mainstreamu podaří zakázat Evropanům jejich oblíbená klasická auta, má dobrý důvod předpokládat, že obyvatelstvo si nechá líbit všechno. Už zítra proběhne klíčová rada ministrů životního prostředí, na níž se mimo jiné bude řešit rozsudek smrti pro spalovací motory v autech.
Rekordní inflace v České republice se mezitím odráží už i na důvěře občanů ve vlastní měnu. Od krize eurozóny před třinácti lety donedávna platilo, že poměr odpůrců a stoupenců eura je zhruba 4 : 1. Postupně ale vzpomínky na krizi eurozóny, zachraňování Řecka nebo Španělska slábnou. Z šetření Eurobarometru zveřejněného před dvěma týdny vyplývá, že pro vstup, ať už okamžitě, nebo později, je 44 procent Čechů. Před rokem jich bylo 33 procent.
Brzy po ustavení Fialova kabinetu si nejmenovaný politik ODS vydechl, jak je zpětně rád, že před volbami nevyšlo jednání o volebním spojenectví se STANem. Ukazuje se prý, že to bude nejšíbrovštější článek pětikoalice. To bylo pozoruhodné vzhledem k tomu, že onen politik se o alianci se starosty předtím osobně zasazoval, hlavně proto, že STAN je ideově nevyhraněný, zatímco zbylí dva zájemci na „pravici“ – topka a lidovci – budou do spojenectví vnášet pokrokářství a euronadšenectví.
Rozhodnutí Litvy zablokovat Rusům železniční spojení s Kaliningradem, touto enklávou Ruska ve staré Evropě, přišlo v sobotu. Dochází nám, co všechno se takovým tahem najednou ocitlo ve hře? Litva se odvolává na instrukce Evropské komise ohledně sankcí na ruský import přes území EU, v tomto případě zásobování Kaliningradu uhlím, kovy, stavebním materiálem aj. V ruské enklávě mezi Polskem a Litvou žije téměř milion lidí, tamní gubernátor odhaduje, že zakázané položky dohromady tvoří asi 50 procent dovozu z Ruska.
Tento týden dorazil i do České republiky jeden nebezpečný trend postihující poslední roky země vyspělého Západu. Vlády na Západě se, jak známo, upsaly boji s klimatickou změnou a emisemi skleníkových plynů. V Evropské unii ještě nad tím, aby vlády nepolevovaly, bdí Evropská komise. Přesto jsou tu soudci, kteří své vlády tlačí k tomu, aby na nesmírně nákladné a protidemokratické cestě za uhlíkovou neutralitou ještě přidaly do kroku.
Minulý týden Evropský parlament potvrdil návrh viceprezidenta Evropské komise Franse Timmermanse, aby se na území EU od roku 2035 zakázaly prodej a registrace nových vozů se spalovacím motorem. Zákaz se má týkat osobních a lehkých užitkových aut. Souběžně se vyjednávají parametry nové normy Euro-7, která určuje, kolik mohou auta emitovat různých škodlivých plynů a částic. Pokud budou parametry nastaveny drasticky, hrozí klasickým autům konec ještě dřív.
Česká Aliance pro rodinu se stala terčem útoku členky Fialova kabinetu. Ministryně Helena Langšádlová se od této malé konzervativní neziskovky distancovala, prý ten spolek „je napojen na Putinův režim“. Konstrukce je to divná už na první pohled, ředitelka aliance je ženou Romana Jocha, který kdysi prezidenta Klause nazval kremlofilní bábou. Nezdá se, že by jinou trpěl doma. Alianci dostala do řečí místopředsedkyně sněmovny Olga Richterová. Ta zřejmě věří všemu, co píše polská Gazeta Wyborcza.
