Vystudoval Pedagogickou fakultu UJEP v Ústí nad Labem a posléze německá a rakouská studia na Fakultě sociálních věd UK. Ještě během studií pracoval v zahraničněpolitickém odboru prezidentské kanceláře. Od roku 1998 působil v Lidových novinách, v české redakci BBC a opět v LN. Několik let prožil v Německu a Británii. Je autorem politického životopisu Václava Havla do roku 1989 „Disident“ (Paseka). Druhý díl, který obsáhne Havlovo prezidentství, má vyjít v roce 2014.
Supersobota v Británii, která údajně měla být historická, historická není. Většina Dolní sněmovny si odepřela možnost hlasovat o dohodě, kterou s EU o brexitu vyjednal premiér Boris Johnson. Další hlasování snad bude už v pondělí. Pro pozorovatele mimo Británii jsou to technikálie v procesu, jejž nemají čas dopodrobna sledovat. Ale pozornost si zaslouží několikasettisícová demonstrace příznivců členství v EU, která ve stejnou dobu zaplnila centrum Londýna.
Před deseti lety byla sdílená ekonomika chytlavé sousloví. U jejího základu stojí dvě jednoduché úvahy: že člověk může některé své věci, od bytů po auta, buď výměnou, nebo za poplatek sdílet, a že když se zákazníci propojí mezi sebou, odpadá zprostředkovatel a ceny klesají. V některých případech, jako je Airbnb, to tak víceméně i funguje.
Česká politická scéna, alespoň tedy její zahraničněpolitická podmnožina, je ve varu.
V Evropě máme jen málo teritorií, na nichž volby produkují obnovu a upevňování vládních většin. Dlouho bylo takovým územím v čisté podobě pouze Bavorsko. K velkému údivu západoevropských expertů se k Bavorsku před devíti lety přidalo Maďarsko Viktora Orbána. Přičítá se to jeho nefér způsobům, od kampaně provládních médií až po změny ve volebním právu (polovina mandátů volena nikoli poměrným, ale přímým způsobem). Jiné příčiny nevnímají, nicméně nedá se říct, že by všechna kritika na Orbánovu adresu byla uvařena z vody.
Celým týdnem se táhlo vypovězení smlouvy o přátelství mezi Prahou a Pekingem.
Týden po ustavujícím sjezdu v Brně trávili Václav Klaus a jeho první místopředsedkyně Zuzana Majerová na cestách, v autě, s nímž objíždějí okresy a zkoušejí vzbudit zájem o své hnutí. Zatím je Trikolóra v průzkumech pod pěti procenty, nicméně její předseda se podle CVVM stal nejdůvěryhodnějším politikem v zemi. Kde na politickém spektru se chce Trikolóra usadit? V programu má vedle klasicky pravicových a konzervativních hesel i teze, na něž mohou slyšet voliči levice. Stejně tak není zřejmé, jaký vztah zaujme k ANO, jehož místopředseda Petr Vokřál na sjezdu v Brně vystoupil a naznačil možnost povolební spolupráce. Ovšem Trikolóra má v programu kategorické zrušení EET a biopaliv, nejvíc z českých stran vystupuje proti dotacím. Prostě samé otázky.
Dobrého na ofenzivě Turecka není nic, dokonce i kdybychom vzali do úvahy obavy Turecka z kurdských povstalců, s nimiž s různou intenzitou válčí a potýká se doma.
Před rokem ve Francii vypuklo hnutí Žlutých vest. Dozvídali jsme se o něm všechny myslitelné technikálie a podružnosti – počet účastníků a proti nim nasazených policistů, počet zraněných na obou stranách, dokonce i to, že protestují proti zdražování benzinu a nafty. Ale až někde vzadu zůstávalo sdělení, že pohonné hmoty zdražoval Emmanuel Macron z ideologických důvodů, v rámci boje proti klimatické změně. A že výslovným přáním tohoto elitáře bylo, aby lidé méně nasedali do aut.
Osmadvacátého října se bude v pražském Karlíně konat velký koncert pro Paměť národa. Tato organizace po léta zaznamenávala životní příběhy odpůrců obou totalit, hnědé i rudé. Vyzpovídaní hrdinové už často nežijí nebo mohou brzy odejít, nahrát a pro rádio zpracovat jejich vzpomínky byla a je skvělá práce.
Minulý týden vrcholila kampaň za tzv. klimatickou politiku. Šestnáctiletá Švédka Greta Thunbergová promluvila na klimatickém summitu OSN v New Yorku. Už druhý víkend v říjnu nás ale čeká pokračování, a možná ostřejší. Skupiny Rebelie proti vyhynutí (Extinction Rebellion, XR) chystají ve velkých světových městech od USA po Indii protesty, blokády a jiné projevy občanské neposlušnosti.
Rakušan Sebastian Kurz je asi největší politický talent současné Evropy.
Andrej Babiš už není osoba trestně stíhaná. Minulý čtvrtek bylo na základě zákona o volném přístupu k informacím zveřejněno zdůvodnění Městského státního zastupitelství v Praze, jímž se trestní stíhání Babiše i dalších obviněných z dotačního podvodu v Čapím hnízdě ruší. Devadesátistránkový text odůvodnění působí rozporně: hned několikrát je v něm popsán nadstandardní vztah firmy Čapí hnízdo a Agrofertu, přesto nakonec státní zástupci dávají rozhodující váhu výpovědím obžalovaných a svědků.
Český premiér Andrej Babiš měl včera ráno středoevropského času projev na Valném shromáždění OSN.
Ve chvíli, kdy vychází toto číslo, končí ve 140 zemích světa, mezi nimi i v České republice, takzvaný Týden klimatu. Asi jste si ho ve svém bezprostředním okolí ani nevšimli, což ale neznamená, že několik tisíc českých občanů (občanský průkaz je od patnácti), kteří se osobně zúčastnili, reprezentuje jen těch několik tisíc českých občanů a není třeba na ně plýtvat pozornost. Jsou náznaky, že by to mohl být záblesk věcí příštích. V průzkumu agentury Median pro studentský spolek Svobodný listopad, který tady od str. 10 podrobně rozebírá Lenka Zlámalová, 68 procent respondentů ve věkovém rozpětí 18–30 let odpovídá, že má strach, že se dožije ekologické katastrofy. Tím se v našem světě v zásadě myslí tzv. antropogenní, tedy lidstvem zaviněná klimatická změna.
Včera nám bylo předestřeno, že o abolici, kterou avizoval Miloš Zeman pro případ, že by nejvyšší státní zástupce a jeho jmenovec Pavel Zeman zrušil zastavení Čapího hnízda, nebude zájem.
Gretou Thunbergovou vyvolaná a částí studentstva nesená globální klimatická stávka v pátek měla i svou českou podobu.
V Americe se politická řež odehrává mezi dědici klasických liberálů, kteří se dnes většinou označují za konzervativce a dominují Republikánské straně, a tzv. progresivními liberály ovládajícími Demokratickou stranu. Politická korektnost, genderová ideologie, útoky na různé historické velikány, kteří u dnešních zkoušek z politické korektnosti propadají – všechno to, co s úžasem sledujeme nejdřív ve zprávách zpoza oceánu, pak v Británii a časem i v kontinentální Evropě, přichází od progresivních liberálů.
Klišé o tom, jak v globalizaci obýváme jeden propojený svět, nemohlo být pravdivější, než když v neděli Saúdská Arábie oznámila útok na dvě své rafinerie a výpadek poloviny kapacity zpracování surové ropy. Cena ropy na světových trzích hned skočila o 20 procent. Uprostřed obav z hospodářského zpomalení a očekávání recese v Německu by se člověk bez takových zpráv obešel.
Babišova vláda si včera oficiálně osvojila návrh rozpočtu pro rok 2020. Přítomen byl i prezident Miloš Zeman, který vládu s jistými výhradami za rozpočet pochválil.
O postu pro Věru Jourovou v nové Evropské komisi bylo už napsáno všechno. Nebo ne?
Demonstrace v Hongkongu proti přílišnému vlivu Číny na život bývalé britské kolonie se odehrávají na pozadí velkého geopolitického střetu mezi Čínou a USA. Americký prezident Donald Trump otevřel vůči Pekingu politickou a obchodní válku odvetou za machinace s měnovým kurzem nebo krádeže autorských práv. Za jednoho z exponentů této války můžeme označit brigádního generála v. v. Roberta Spaldinga. Generál pracoval jako vojenský přidělenec na velvyslanectví USA v Pekingu, poté byl hlavním stratégem americké armády pro Čínu. Podílel se na přípravě nové bezpečnostní strategie Bílého domu. S Týdeníkem Echo si povídal v polské Krynici, kde patřil k hvězdám letošního ročníku Ekonomického fóra.
Komentujeme-li výzkumy veřejného mínění, riskujeme, že z jednoho průzkumu vyvodíme příliš obecné závěry. Ale výzkum společnosti Kantar pro ČT z uplynulého víkendu patří do jiného ranku.
Tváří v tvář ohlašované klimatické politice, šikanování výrobců aut a zeleným financím, což je koncept Evropské komise, který banky bude nutit investovat přednostně do „ekologických“, nikoliv ekonomických projektů, někdy padne otázka: Jak to, že se proti tomu všemu neozvou známí lidé z byznysu, přední kapitalisté a průmysloví kapitáni?
Na přání pražského magistrátu se na severojižní magistrále, zhruba řečeno v úseku kolem hlavního nádraží, snížila rychlost.
Jihočeský kraj odstartoval kampaň proti vyschnutí pramene Vltavy a za záchranu Šumavy. Důvodem je návrh vedení národního parku, které chce za podpory ministerstva životního prostředí převést dalších deset tisíc hektarů do tzv. bezzásahových zón. Vzrušení je velké, obce na Šumavě i kraj se obávají dalšího rojení kůrovce a dalšího usychání lesů. A nejen obce, nejen kraj. Vědeckou tváří kampaně kraje je docent biologie z Jindřichova Hradce Jan Pokorný.
Německo prvního září v předinfarktovém stavu čekalo, jak odvolí dvě východní země – Sasko a Braniborsko. Řeklo by se, že o moc nejde, vždyť jsou to jen dvoje z šestnácti zemských voleb. Tentokrát však v Sasku průzkumy nějakou dobu naznačovaly, že může vyhrát pravicová Alternativa pro Německo (AfD). A to by symbolicky bylo významné, AfD totiž zatím ještě v žádných volbách první nebyla.
V úterý prezident jmenoval novým ministrem kultury Lubomíra Zaorálka. Skončila tak anabáze, která v jednu chvíli hrozila rozbitím vládní koalice. Anebo neskončila? Co Zaorálek, který se profiloval jako kritik Andrej Babiše a spolupráce mezi ČSSD a ANO, v Babišově vládě hledá?
Když se termín tohoto interview u ministra průmyslu a obchodu Karla Havlíčka domlouval, vypadalo to, že zůstane sedět ve vládě odkázané na komunisty a nově i na SPD. Ale souboj o jméno nového ministra kultury dopadl ústupem ČSSD a stejná sestava řídí republiku dál. Kam? Nevadí dlouholetému řediteli Asociace malých a středních podniků sedět v jasně levicové vládě? Proč se neobává reputačního problému?
Úvaha o zákazu osobních aut, kterou formuloval výbor britské Dolní sněmovny pro vědu a technologie, působí jako zpráva z rubriky bizárů.
Od jara otřásají Hongkongem nevídané protesty. Lidé demonstrují proti návrhu zákona, jenž by hongkongské správě usnadnil vzájemné vydávání hledaných osob s Macaem, Tchaj-wanem a ovšem pevninskou Čínou. Opozice má obavy, že tato norma by byla zneužívána k trestání osob kritických vůči komunistickému režimu v Pekingu, ať už jsou to uprchlíci, nebo samotní obyvatelé Hongkongu.
