Daniel Kaiser

/

Vystudoval Pedagogickou fakultu UJEP v Ústí nad Labem a posléze německá a rakouská studia na Fakultě sociálních věd UK. Ještě během studií pracoval v zahraničněpolitickém odboru prezidentské kanceláře. Od roku 1998 působil v Lidových novinách, v české redakci BBC a opět v LN. Několik let prožil v Německu a Británii. Je autorem politického životopisu Václava Havla do roku 1989 „Disident“ (Paseka). Druhý díl, který obsáhne Havlovo prezidentství, má vyjít v roce 2014.

Články autora

Co pohání Andreje Babiše

Poslední dny před volbami jsou stále ve hře dva scénáře, přičemž ten druhý je výrazně pravděpodobnější. V prvním scénáři se udrží dosavadní garnitura, přičemž někteří její představitelé, jako třeba Marek Benda, po celou dobu vlády, přes všechny momentální nezdary, mluvili o tom, že s nasazením všech sil zase nějaká 101 (tedy nejtěsnější většina) bude možná. Stojedničku posléze jako metu převzali i šéfové jiných vládních stran, jmenovitě Vít Rakušan za STAN. Kdyby tato stojednička nastala, posílil by zřejmě bývalý blok PirSTAN.

Před oponou vláda, za oponou nevládky

Pokud příští vládu povede Andrej Babiš, buďme připraveni na častá varování před čistkami ve státní správě ve prospěch Babiše nebo Agrofertu. Vyloučit je skutečně nelze, když si člověk vzpomene, jak svého času ministr financí Babiš obsazoval lidmi z Unipetrolu – svými byznysovými partnery – státní podniky, od Mera po vedení Českých drah. Nic to nemění na skutečnosti, že dnešní stav si říká o změnu takřka revoluční. Za Petra Fialy totiž rychlým tempem pokračovala kolonizace státu neziskovým sektorem. Přitom ani za Babiše I. neplatilo, že by nevládní skupiny měly přístup do státních institucí zakázaný.

Špatný hospodář, bude chybět

V nejzazším možném termínu vláda schválila návrh rozpočtu, tak aby to návrh mohl stihnout sněmovnou a v lednu nás nestrašilo rozpočtové provizorium. Hlavní zprávou přirozeně je, že schodek bude opět vysoký, s 286 miliardami korun ještě o 45 miliard korun vyšší než letos. Jak to, že schodek roste ve chvíli, kdy konečně roste ekonomika? Otázka je zcela namístě. Ministr financí Zbyněk Stanjura má na ni politickou, domněle neprůstřelnou odpověď: jednak kvůli Dukovanům, kde se za několik let začne stavět nový blok, jednak kvůli vyšším výdajům na zbrojení.

Ohrožení pro českou demokracii je jinde

Měli ho ještě týden držet ve skříni, nebo aspoň off-line. Teď už ve volebním štábu Spolu mohou jen doufat, že si toho nikdo nevšimne. Jejich europoslanec Luděk Niedermayer včera zveřejnil text – údiv nad tím, jak mohou české opoziční strany (jmenovitě uvádí ANO a Motoristy) v kampani slibovat, že nezavedou povolenky pro domácnosti známé jako ETS 2. Povolenky jsou, jak by mělo být známo, ale často není, další spotřební daň na pohonné hmoty a na topení plynem, neřkuli uhlím.

Politické porno jde do finále

Máme tu finále volební kampaně a strany vládního tábora stupňují sázku na geopolitiku. Lídr koalice Spolu Petr Fiala včera na Aktuálně.cz vypustil tyto věty: „Já jsem jako kluk tanky z Moskvy viděl. A budou tu zase, když se nebudeme bránit. Budou tu zase! Oni to netají. Vlastně na to není potřeba žádný důkaz, stačí poslouchat, co říkají ruští představitelé: Chceme mít vliv, jako měl Sovětský svaz. Tam bohužel patřila i Praha...“

Jen co vyhraje, začnou mu potíže

Velkým, byť s úspěchem ignorovaným otazníkem nad právě vrcholícím volebním soubojem je střet zájmů Andreje Babiše. Chtělo by se napsat: starý dobrý střet zájmů Andreje Babiše – všechno už o něm víme. Ale během čtyř let, které Babiš strávil v opozici, se v celé věci udál důležitý vývoj. I kdyby Babiš volby s náskokem vyhrál, tentokrát pro něj může zákon o střetu zájmů představovat řádově větší překážku, než když byl premiérem poprvé.

A Rakušan byl demonstrovat proti Ficovi – nebo proti Fialovi?

Koalice Spolu měla ve čtvrtek motivační setkání v pražském Slovanském domě, které značí přechod kampaně do horké fáze. Předseda vlády Petr Fiala ve svém projevu postrašil několik stovek příznivců scénářem, v němž za dva týdny sněmovní volby vyhraje opozice a Česká republika se přiřadí k „zemím s autoritativními tendencemi, jejichž představitelé se klaní Kremlu nebo Pekingu. (...) Čeká nás chudoba, chaos a enormní bezpečnostní riziko.“ Nechybělo obvyklé varování před slovenskou cestou: Že Andrej Babiš „to celé neposune na Východ“, je prý naivní očekávání. „Podívejte se na Slovensko a do Maďarska.“

Když český politik varuje před slovenskou cestou

Pojem „slovenská cesta“ se v ústech českých vládních politiků stává varováním, kudy se prý Česká republika za žádných okolností nesmí vydat. Od rozdělení společného státu je to poprvé, co byla apriorní náklonnost k východnímu sousedovi vystřídána apriorní nechutí. Generální biskup Evangelické církve augsburského vyznání na Slovensku Ivan Eľko je hlavou slovenského protestantismu, který byl po staletí jakýmsi mostem mezi slovenským a českým prostředím. Rozhovor pro Echo se neomezuje pouze na vzájemné vztahy ani na centrální postavu této roztržky.

Babiš má karty rozdané líp

Tři týdny před sněmovními volbami vypadají průzkumy a z nich vyplývající situace následovně: dva dnes existující bloky, opoziční a vládní, stojí vůči sobě v poměru 40 ku 60 procentům. Mezi oběma bloky téměř nepřebíhají voliči, jejich pohyb výzkumníci v nějakém změřitelném rozsahu evidují jen uvnitř obou bloků. Současně ale mluvit o blocích je přiléhavější u vládního tábora než u opozičního. Síť závazně vyjadřovaných sympatií nám totiž skutečně dovoluje vidět strany bývalé pětikoalice (Spolu, STAN a Piráty) jako předvolební blok.

Deagrofertizace s fatálním zpožděním

Od léta bylo patrné, a teď se zdá téměř jisté, že se vládnímu táboru náskok opozice, a v ní především hnutí ANO, už stáhnout nepodaří. Mezi nejzajímavější zjištění obsáhlého výzkumu STEM/Mark pro Seznam.cz z počátku září patří to, které pracovník agentury Jan Burianec vyjádřil větou: „Zatímco v roce 2021 byl ústředním tématem ‚Antibabiš‘, tak letos je až pětkrát silnější ‚Antifiala‘.“ Tedy jako svůj motiv jít k volbám uvedlo odpor vůči stávajícímu premiérovi téměř 15 procent, proti bývalému premiérovi pouhá tři procenta voličů.

Kdo byl horší hospodář – Babiš, nebo Fiala?

Když jsme se před lety ohlíželi za vládou Petra Nečase a tázali se, jak mohla být smetena tak snadno, nabíral zpětně na významu jeden faktor, který si člověk ve víru policejní razie na Úřadu vlády tolik neuvědomoval. Kupní síla průměrného Čecha se během dvou let razii předcházejících zmenšila o dvě procenta. Ekonomické zahnívání, zní jedna hypotéza, tak ve společnosti vytvářelo pocit nespokojenosti, v jakém pak i naprosto absurdní policejní zátah mohl u veřejnosti projít s jakýmsi porozuměním.

Fejková neohroženost Petra Fialy

Předseda české vlády dělá před volbami vcelku intenzivní kontaktní kampaň. První fáze začala v květnu, po několik týdnů Iva Pazderková a Petr Fiala jezdili po českých městech do sálů s kapacitou do sta, dvou set míst, která pak dokázali zaplnit příznivci, často přímo členové, a dokonce funkcionáři koaličních stran. Zhruba poslední měsíc však Fiala vystupuje i v plenéru, což má z pohledu marketérů Spolu dvě výhody. Jednak mívá slušnou účast, nezažívá propadáky, což každého politika, vlastně každého člověka, nabíjí.

Únos státu

Následuje text o tom, že sněmovní volby bývají v mnoha ohledech méně důležité, než by si politicky angažovaný občan myslel. Letos se nám prodávají jako kosmický souboj Babiš–Fiala. Ale v důležitých ohledech jsou tyto volby spíš jen bojem o pozice. Fatální by ten boj začal být teprve tehdy, kdyby jeden z možných premiérů projevil odvahu udělat něco s hlubokým státem, konglomerátem ústřední správy a neziskového sektoru, jištěným zpravidla penězi a směrnicemi Evropské komise. Nebo kdyby si ten možný premiér k sobě pořídil menšího partnera, který tento český „deep state“ vnímá jako problém a bude ve vládě ochoten s ním jít do střetů.

Stanjura, ministr dvou tváří

Ministerstvo financí předložilo s jistým zpožděním návrh rozpočtu na rok 2026 a na první pohled je zřejmé, proč ta zdráhavost. Rozpočet má schodek 286 miliard korun, o šest miliard větší, než jaký ministr financí Zbyněk Stanjura chystal ještě před čtvrt rokem. Důležitější pak je, že Česká republika se příští rok chystá zadlužit o 45 miliard korun víc, než o kolik se zadluží letos. Ozdravení veřejných financí skončilo brzy poté, co s průtahy začalo. A to ještě návrh bude procházet vládou, kde jednotliví ministři budou chtít přidat, takže schodek se může rozrůst ještě víc.

Tomáš Pojar o směšnosti

Musíme se ještě ohlédnout za čtvrteční schůzkou Fiala–Pavel. Premiér s prezidentem tentokrát hodně hovořili o zahraniční politice státu, prý je mezi nimi shoda. Jenže předtím se Petr Pavel vícekrát otřel o stanovisko české vlády k válce v Gaze. Podle prezidenta je podpora k válce Izraele v Gaze bez výhrad – a to se mu nezamlouvá. Fiala se ještě den před schůzkou ohradil, že to není pravda a že se vláda na Blízký východ „nedívá s klapkami na očích“.

Zajíc v pytli, ale má hodnoty

Takto pojatý program u seriózních aspirantů na vládu v České republice nepamatujeme. A to nikoli kvůli konkrétnímu obsahu, ale pro způsob, jakým koalice SPOLU uchopila program pro letošní sněmovní volby. Své programové teze zveřejnila půldruhého měsíce dní před volbami, 20. srpna, symbolicky den před výročím vpádu vojsk Varšavské smlouvy do Československa. Tou symbolikou premiér a lídr SPOLU Petr Fiala také celé představování programu v pražské kavárně Louvre začal. Vzpomenul okupaci „Rudou armádou“, která nás sice osvobodila v roce 1945, zatímco v roce 1968, který měl na mysli, byla už dávno přejmenovaná na Sovětskou armádu.

Ano, Rakušan byl pro „rozlepování soukromých dopisů“

V předvolebním čase se stane, že veřejná pozornost, pomyslné reflektory se zastaví na nějakém tématu. To je pak nasvíceno dostatečně dlouho na to, aby se ukázal většinový postoj veřejnosti. Pokud je negativní, tak jako teď navrhované směrnice EU o kontrole chatu, „chat control“, z úmyslu celou věc nechat projít se stává veřejný závazek, že jejímu přijetí budeme naopak vzdorovat. O povinnosti IT firem, komunikačních platforem, aby samy kontrolovaly soukromé zprávy posílané uživateli, jestli nejsou trestným obsahem, má 13. října s definitivní platností rozhodovat evropský summit.

Přátelé, máte holý zadek

Od nás to tak nevypadá, tady jsou Slovensko a Maďarsko v mediální nelibosti. Ale mezi těmito dvěma zeměmi a jejich společným sousedem na východě se děje něco nebezpečného. Ukrajina minulý pátek, už potřetí během deseti dnů, raketou nebo drony zasáhla ropovod Družba, tentokrát přečerpávací stanici Uneča poblíž rusko-ukrajinsko-běloruského trojmezí, pochopitelně ještě na ruské straně.

Draghi chce zbrojit na eurodluh

Bude to právě rok, co v titulcích vévodilo jméno Mario Draghi. Bývalý italský premiér a guvernér Evropské centrální banky, dnes v politickém důchodu, tehdy vydal 400stránkovou zprávu o konkurenceschopnosti EU. Pokles Unie oproti jiným částem světa měl být překonán hlavně investicemi, podle Draghiho se z relativního úpadku EU dostane, když se na investice sežene ročně (!) nějakých 800 miliard eur. Nezanedbatelnou část z těch peněz by kryl společný unijní dluh, eurobond.

Selektivní moralista Lipavský

Koalice Spolu chce letošní volby vyhrát nikoliv s pomocí konkrétního politického programu, ale s pomocí hodnot; kampaň pojala takříkajíc civilizačně: Fiala vs. Babiš, Západ vs. Východ, mezinárodní právo vs. právo silnějšího. Na kandidátce Spolu je jak známo i ministr zahraničí Jan Lipavský, který ve čtvrtek kupodivu nevyužil příležitost vyslovit se pro hodnoty, mezinárodní právo a civilizaci. Ve čtvrtek byl zveřejněn společný protest 21 ministrů zahraničí, většinou z EU, proti plánu Izraele na stavbu dalšího ilegálního projektu pro 3400 osadníků

Na to, co se říká, nám dal Trump ještě zlatou dohodu

Koncem července ve Skotsku americký prezident Donald Trump a prezidentka Evropské komise Ursula von der Leyenová uzavřeli předběžně velkou obchodní dohodu. Dohoda jak známo vypadá zcela nevyváženě v neprospěch Evropy. U 70 procent položek zboží dováženého z EU do USA se zavádí 15procentní clo, zatímco v opačném gardu bude clo nula. Komise se z vděčnosti, i naším jménem zaručila odebrat z USA v příštích třech letech energii za 750 miliard dolarů. Po dvou týdnech už opadl prach, a tak jsme si ke zhodnocení dohody pozvali Štěpána Křečka, Mojmíra Hampla, Karla Kříže a  Erika Besta.

Chtějí nám strkat nosy všude

Předsednictví EU na půl roku si většinou všimne veřejnost jen v předsedající zemi, a to ještě kdoví jestli. Tentokrát by to mohlo být jinak. Od 1. července předsedá Unii Dánsko, které se s pozoruhodnou vervou ujímá starších plánů Evropské komise na prohlížení textových zpráv, tedy chatování, jehož se dopouštějí uživatelé internetu na WhatsAppu, Signalu, Facebooku a podobných platformách. To vše pod ušlechtilým praporem boje proti dětské pornografii. Komise už ve svém původním návrhu vymyslela mechanismus, který se nemusíme bát označit jako širokou sledovací operaci.

My a Haag

Česká republika zatím neodvolala svou bezpodmínečnou podporu Izraeli, kterou ústy premiéra (a pak i dalších politiků) vyhlásila v reakci na pogromistický útok Hamásu 7. října 2023. Český bianco šek tak zřejmě platí dál. Minulý týden byla ČR – opět – mezi skupinkou členských zemí, které zablokovaly aspoň symbolické gesto, jímž by EU dala Izraeli najevo, že apokalypsa v Gaze je už i na ni moc. Ten symbolický návrh se týkal vyloučení izraelských startupů z možnosti čerpat vědecké granty EU. Kromě České republiky gestíčko blokovaly Itálie, Maďarsko a Německo.

Naše červené čáry – od povolenek po inkluzi

Motoristé sobě před rokem zazářili v eurovolbách (10,3 %) a až do letošního jara se drželi i pro sněmovní volby stabilně nad pětiprocentní čarou. Od dubna jsou zpravidla pod ní. Na to předseda Motoristů Petr Macinka zareagoval svoláním „krizového sjezdu“ do Olomouce předminulý víkend. Jak chce docílit zúžení propasti mezi preferencemi a volebním potenciálem, která je u Motoristů bezkonkurenčně největší? Etablování nové strany by bylo velkou změnou na české pravici, jíž dosud dominuje ODS bez ohledu na to, jak hluboko zašla do středu.

Generál Narativ

Minulý týden nepřinesl rozuzlení otázky, zda česká armáda na sítích špehuje české občany a používá k jejich ztotožnění tak nemístné metody, jako je falešná identita v uzavřených skupinách. Ale už tento týden snad budeme objasnění blíž. Co je po sporadické publicitě posledních deseti dnů nepochybné: ve dvou různých operacích, loni na jaře a letos v zimě, Velitelství informačních a kybernetických sil Armády ČR podnikalo cosi, co je přinejmenším na hraně. Akce Karel z jara 2024 byla podle vyjádření náčelníka generálního štábu Karla Řehky reakcí armády na to, jak prý veřejný prostor překrucoval věty, jež generál vyřkl o mobilizaci.

Nad bratry se blýská

Když se v mezinárodních vztazích píší vytýkací dopisy, kdy první strana informuje o dopise a druhá strana o své odpovědi na sociálních sítích, je to silné znamení nefunkční diplomacie. Takto nefunkční jsou už téměř rok a půl česko-slovenské vztahy a teď dosáhly prozatímního dna. Tato další trhlina ve visegrádské skupině se počítá k dalším vedlejším škodám tragické ruské války na Ukrajině. Začněme jemným rozdílem mezi dneškem a rokem 2013 u nás. Autor byl tehdy na jednom neformálním sezení, kde se mezi dalšími lidmi vyskytovali i dva tři politici ODS.

Akce Karel

Máme zatím neúplné informace, ale skeptik by z nich mohl vyvozovat, že po České elektroenergetické přenosové soustavě (ČEPS) po blackoutu teď riskuje důvěryhodnost další státní instituce – dosud tak oblíbená Armáda České republiky, přesněji její vrchní velení. Poslanec ANO a bývalý voják z povolání Pavel Růžička už druhý měsíc trousí na sítích fragmenty informací, které zakládají na nehezké podezření.

Zatím ještě Německo je demokracie

Jistě jste si všimli, jak se u nás vládní strany – a vyniká v tom koalice Spolu – pro účely volební kampaně distancují od Slovenska a Maďarska. V této kampani se pracuje s předpokladem, že v Bratislavě a Budapešti sice dosud vládnou demokraticky zvolení politici, nicméně sklouzávají k autoritářskému modelu. Tato interpretace je podbarvena geopoliticky, totiž disentním pohledem premiérů Fica a Orbána na příčiny rusko-ukrajinské války. Takové Německo je dnes pod novým kancléřem Friedrichem Merzem hlavní protiruský jestřáb. A na rozdíl od nás postkomunistů má delší demokratickou tradici.

Byly to obnovitelné zdroje

Čtvrtého července v poledne postihl severní Čechy, větší část východních Čech a pravobřežní Prahu několikahodinový výpadek proudu. Oficiálním a doposud jediným viníkem je fázové vedení V411 nedaleko Kadaně, které shořelo a spadlo. Nachází se ovšem nedaleko místa, kudy do České republiky ústí hlavní přívod elektřiny z Německa. Stejně jako dispečer vylučují OZE ze skupiny podezřelých i vládní politici. My jsme si pro nejpravděpodobnější vysvětlení zašli na ČVUT za předním českým energetikem, profesorem Františkem Hrdličkou.

Novější články Starší články