Daniel Kaiser - redaktor a komentátor

/

Vystudoval Pedagogickou fakultu UJEP v Ústí nad Labem a posléze německá a rakouská studia na Fakultě sociálních věd UK. Ještě během studií pracoval v zahraničněpolitickém odboru prezidentské kanceláře. Od roku 1998 působil v Lidových novinách, v české redakci BBC a opět v LN. Několik let prožil v Německu a Británii. Je autorem politického životopisu Václava Havla do roku 1989 „Disident“ (Paseka). Druhý díl, Prezident, vyšel také v Pasece roku 2014. V překladu kniha vyšla v Kyjevě a ve Vídni.

Články autora

Budeme vařené žáby

Tak povedlo se České republice na radě ministrů zneškodnit výbušninu v systému povolenek pro domácnosti (ETS 2)? Ministr životního prostředí Petr Hladík mluvil o „absolutním vítězství“. Nebo jsou výsledky rady, což zase tvrdí Karel Havlíček z ANO, náš „debakl“? Ministrům životního prostředí byl na radě skutečně komisařem pro klima přislíben návrh, že když cena povolenky (z vytápění domácností a z osobní dopravy) bude významněji přerůstat 45 eur za tunu emisí skleníkových plynů, Komise zasáhne. Především by mohla na trh vrhat nové povolenky, čímž se sníží cena. Na jak dlouho?

Martin Kupka je kandidát stagnace

Martin Kupka se oficiálně uchází o místo předsedy ODS a už dnes se s tou kandidaturou zachází, jako kdyby byla naplněna – natolik je ministr dopravy a místopředseda strany Kupka považován za přirozeného nástupce Petra Fialy. Zatím má Kupka zatím jediného vyzývatele, Radima Ivana z Ostravy, který má spoustu řečí o strejcokracii ve straně, vyrábí zdání generační války, v níž on je „za mladé“, ale nápady jemu blízkého uskupení Česko plus – digitalizace státu, digitalizace výuky, kryptoměny – působí už dnes zastydle. Navíc Ivan nemá reálnou šanci.

Jejich války, naše náklady

Už to trefilo i Volkswagen Golf, tento legendární vůz se do týdne, na blíže neurčitou dobu, přestane vyrábět. I zatím poslední jobovka pro automobilový průmysl má politický původ. Ale tentokrát to není klimatická politika, není za tím ani elementární nechuť zelených k automobilové dopravě. Je za tím geopolitika, a to americká. Před deseti dny Nizozemsko „převzalo kontrolu“ nad firmou Nexperia. Ta sídlí v Nijmegenu, vyrábí polovodiče a před šesti lety v ní rozhodující balík akcií ovládla čínská společnost Wingtech.

Babiš jen odvádí pozornost od svého problému s imunitou

Korunní princ ODS, nebo podvodník roku? Martin Kupka je stále ještě ministrem dopravy, resortu, kolem něhož se po volbách strhl ostrý spor. Předáci hnutí ANO vyšli se zprávou, že Fialova vláda dluží pro příští rok až 80 miliard korun Státnímu fondu dopravní infrastruktury a už přichystané stavby se nezačnou stavět. Martin Kupka se nejprve ostře ohradil, aby pak vyšlo najevo, že příští rok v rozpočtu dopravního fondu skutečně chybí 37 miliard. A že končící vláda stále nepodala návrh rozpočtu Státního fondu dopravní infrastruktury (SFDI).

Polští spojenci tak trochu vyšilují

K chystanému summitu Trump–Putin v Budapešti napadlo německou vládu připomenout maďarským hostitelům, že jsou vázáni mezinárodním zatykačem na Vladimira Putina. Ale nejenže kancléř Friedrich Merz sám dal nedávno najevo, že v případě izraelského premiéra Benjamina Netanjahua je mu stejný mezinárodní zatykač lhostejný, což z mezinárodního práva dělá výběrovou věc, a tedy neprávo. Merz má urgentní domácí úkoly, k nimž by měl přistoupit přednostně, a strašně se mu do nich nechce. Jde o Nord Stream.

Přestaňte se sporem, kdo byl v EU větší posera

Mezi premiérem a jeho nástupcem se kolem Green Dealu a klimatické politiky rozpoutala zvláštní soutěž: nepřou se o to, kdo bude v EU větší partyzán, kdo bude asertivněji hájit české zájmy, ale kdo byl v minulosti servilnější. Ještě několik týdnů budeme muset snášet přestřelky na linii Babiš–Fiala. Včera Andrej Babiš dosluhujícího premiéra Petra Fialu vyzval, ať teď na unijním summitu odmítne závazné klimatické cíle pro rok 2040.

Kobercový nálet na Motoristy

Aféra Filipa Turka má potenciál. Že se v minulosti na sítích vyjadřoval nechutně (jeho obranná linie „blbý černý humor“ kulhá na slovo humor), kdo chtěl, věděl. To dnes samo o sobě nemá sílu ho pro křeslo ministra zahraničí diskvalifikovat. Dokonce i hajlování bývá u nás zpravidla projevem debilní puberty udělat něco „zakázaného“ – žijeme v zemi, která ve svých dějinách prostě nemá problém, že by v ní nějaký relevantní proud souzněl s Hitlerovým nacismem, takže dnes politicky ani není na co navazovat. Ale rasistické výroky, a především rasistický výrok o holčičce Natálce, představují něco, po čem se jejich autor ministrem stát nesmí.

Jsem už totálně nad věcí

Rozhovor s Andrejem Babišem jsme vedli v úterý. Tři dny po skončení voleb jejich vítěze pořád ještě neopustila euforie, byť ho čekala jednání s prezidentem a samozřejmě s potenciálními vládními partnery. V pátek večer Deník N zveřejnil údajné starší posty motoristy Filipa Turka na facebooku, mezi nimi posměšný post o popálené romské holčičce Natálce, načež dal Andrej Babiš Motoristům čas do pondělí, ať Turka obhájí. V pondělí odpoledne jsme tedy rozhovor doplňovali.

Macinka nesmí projít

Je pozoruhodné, jaké obavy budí nová a dosud spíš malá strana Motoristé sobě. Prezident zkoušel Andreji Babišovi vymluvit, aby Filipu Turkovi dával ministerstvo zahraničí. V médiích hlavního proudu to bylo hbitě doprovozeno úvahami, že s ministrem zahraničí, na kterého jsou fotky, kde hajluje, a o kterém se i cizina brzy dozví, jak kdysi bil svou přítelkyni, se ve světě nikdo nebude bavit. To však není nic proti otevřenému dopisu vědců, kteří na budoucího premiéra apelují, ať Motoristům nedává resort životního prostředí.

Řekni okřikování Ne

Ne, Angela Merkelová netvrdila, že Polsko a pobaltské země mohou za rozpoutání války na Ukrajině. Tvrdila cosi subtilnějšího, ale dost vážného na to, abychom to jen tak smetli ze stolu tím, že obsáhle ocitujeme kritiku z Polska. Merkelová propagovala své memoáry v Budapešti a při té příležitosti poskytla rozhovor maďarskému (opozičnímu) médiu Partizán. A při té příležitosti zavzpomínala na měsíce předcházející rusko-ukrajinské válce. Na summitu EU v červnu 2021, tvrdí Merkelová, navrhla spolu s francouzským prezidentem ostatním unijním lídrům, že by takříkajíc jménem Evropy ona a Emmanuel Macron jednali přímo s ruským prezidentem Vladimirem Putinem

Babiš podruhé

Skončily volby, v nichž z opozice podle očekávání zabodovalo hnutí ANO s 34,5 procenta, zaostala SPD se 7,8 a překvapili Motoristé s 6,8 procenta. Koalice Spolu patetickým finišem vytáhla svůj podíl na slušných 23,4 procenta, ale s 11,2 STANu a devíti pro Piráty to na reprízu pětikoalice nestačí. Skončily volby a my máme pohromadě všechny ingredience pro ostrý střet České republiky s „Evropou“. Jeden návštěvník volebního Salonu Echa v pražském kině Atlas to vyjádřil následovně: „Tímto výsledkem voleb zahajujeme další válku, válku na Západ, proti Evropské komisi, potažmo Evropské unii.“

Fialovo waterloo

Na hlasy to pro stávající vládní strany (včetně Pirátů) byl skutečně úspěch, dohromady pro ně hlasovalo 43,6 procenta Čechů, zatímco před čtyřmi lety se 43,41 procenty dokonce o trochu méně. Ale za tento relativní úspěch zaplatila nesmírnou cenu ODS a to hned na dvou rovinách. První rovinu tvoří povaha kampaně. Takto upadlou propagandu bychom od roku 1990 vlastně až do letoška čekali zleva, přičemž ale tradiční levice nikdy neklesla až takto. V 90. letech si ČSSD sice nesla stigma postkomunistů, ale politická pravice ji nepomlouvala, že snad je ČSSD strana nedemokratická.

Greta zadržena

Milovníkům mezinárodního práva přinášíme znepokojivou zprávu: Izraelské obranné síly (IDF) včera v mezinárodních vodách v naprostém rozporu s mezinárodním právem obsadily lodě humanitárního konvoje mířícího do Gazy. Mezi zadrženými byla kromě Grety Thunbergové a dalších cca 500 lidí i Češka Šárka Přikrylová. Nabídku Izraele, aby flotila změnila kurz na izraelský přístav Ašdod, kde humanitární pomoc vyloží a Izraelci už ji Palestincům do Gazy dopraví, předtím aktivisté odmítli. Při vědomí obstrukcí a blokády humanitární pomoci ze strany Izraele, která od března do června byla totální.

Asi chtějí z mladých nadělat zombíky

Začal školní rok, současně vrcholí volební kampaň. V té se vládní strany mimo jiné pyšnily tzv. Rámcovým vzdělávacím programem (RVP). Změna spočívá v úplném překopání některých předmětů, jako je dějepis, a celkově v redukci znalostí a faktů. Místo drilu si české děti mají ze školy odnášet víc „kompetencí“. Reforma platí od září. Společnou mají soudobí reformátoři představu, že fakta zastarávají, a tudíž je třeba, aby žáci či studenti místo učení nazpaměť věděli, kde se potřebná fakta dají okamžitě nalézt. Nejznámějším kritikem těchto představ je vídeňský filozof – profesor Konrad Liessmann.

Co pohání Andreje Babiše

Poslední dny před volbami jsou stále ve hře dva scénáře, přičemž ten druhý je výrazně pravděpodobnější. V prvním scénáři se udrží dosavadní garnitura, přičemž někteří její představitelé, jako třeba Marek Benda, po celou dobu vlády, přes všechny momentální nezdary, mluvili o tom, že s nasazením všech sil zase nějaká 101 (tedy nejtěsnější většina) bude možná. Stojedničku posléze jako metu převzali i šéfové jiných vládních stran, jmenovitě Vít Rakušan za STAN. Kdyby tato stojednička nastala, posílil by zřejmě bývalý blok PirSTAN.

Před oponou vláda, za oponou nevládky

Pokud příští vládu povede Andrej Babiš, buďme připraveni na častá varování před čistkami ve státní správě ve prospěch Babiše nebo Agrofertu. Vyloučit je skutečně nelze, když si člověk vzpomene, jak svého času ministr financí Babiš obsazoval lidmi z Unipetrolu – svými byznysovými partnery – státní podniky, od Mera po vedení Českých drah. Nic to nemění na skutečnosti, že dnešní stav si říká o změnu takřka revoluční. Za Petra Fialy totiž rychlým tempem pokračovala kolonizace státu neziskovým sektorem. Přitom ani za Babiše I. neplatilo, že by nevládní skupiny měly přístup do státních institucí zakázaný.

Špatný hospodář, bude chybět

V nejzazším možném termínu vláda schválila návrh rozpočtu, tak aby to návrh mohl stihnout sněmovnou a v lednu nás nestrašilo rozpočtové provizorium. Hlavní zprávou přirozeně je, že schodek bude opět vysoký, s 286 miliardami korun ještě o 45 miliard korun vyšší než letos. Jak to, že schodek roste ve chvíli, kdy konečně roste ekonomika? Otázka je zcela namístě. Ministr financí Zbyněk Stanjura má na ni politickou, domněle neprůstřelnou odpověď: jednak kvůli Dukovanům, kde se za několik let začne stavět nový blok, jednak kvůli vyšším výdajům na zbrojení.

Ohrožení pro českou demokracii je jinde

Měli ho ještě týden držet ve skříni, nebo aspoň off-line. Teď už ve volebním štábu Spolu mohou jen doufat, že si toho nikdo nevšimne. Jejich europoslanec Luděk Niedermayer včera zveřejnil text – údiv nad tím, jak mohou české opoziční strany (jmenovitě uvádí ANO a Motoristy) v kampani slibovat, že nezavedou povolenky pro domácnosti známé jako ETS 2. Povolenky jsou, jak by mělo být známo, ale často není, další spotřební daň na pohonné hmoty a na topení plynem, neřkuli uhlím.

Politické porno jde do finále

Máme tu finále volební kampaně a strany vládního tábora stupňují sázku na geopolitiku. Lídr koalice Spolu Petr Fiala včera na Aktuálně.cz vypustil tyto věty: „Já jsem jako kluk tanky z Moskvy viděl. A budou tu zase, když se nebudeme bránit. Budou tu zase! Oni to netají. Vlastně na to není potřeba žádný důkaz, stačí poslouchat, co říkají ruští představitelé: Chceme mít vliv, jako měl Sovětský svaz. Tam bohužel patřila i Praha...“

Jen co vyhraje, začnou mu potíže

Velkým, byť s úspěchem ignorovaným otazníkem nad právě vrcholícím volebním soubojem je střet zájmů Andreje Babiše. Chtělo by se napsat: starý dobrý střet zájmů Andreje Babiše – všechno už o něm víme. Ale během čtyř let, které Babiš strávil v opozici, se v celé věci udál důležitý vývoj. I kdyby Babiš volby s náskokem vyhrál, tentokrát pro něj může zákon o střetu zájmů představovat řádově větší překážku, než když byl premiérem poprvé.

A Rakušan byl demonstrovat proti Ficovi – nebo proti Fialovi?

Koalice Spolu měla ve čtvrtek motivační setkání v pražském Slovanském domě, které značí přechod kampaně do horké fáze. Předseda vlády Petr Fiala ve svém projevu postrašil několik stovek příznivců scénářem, v němž za dva týdny sněmovní volby vyhraje opozice a Česká republika se přiřadí k „zemím s autoritativními tendencemi, jejichž představitelé se klaní Kremlu nebo Pekingu. (...) Čeká nás chudoba, chaos a enormní bezpečnostní riziko.“ Nechybělo obvyklé varování před slovenskou cestou: Že Andrej Babiš „to celé neposune na Východ“, je prý naivní očekávání. „Podívejte se na Slovensko a do Maďarska.“

Když český politik varuje před slovenskou cestou

Pojem „slovenská cesta“ se v ústech českých vládních politiků stává varováním, kudy se prý Česká republika za žádných okolností nesmí vydat. Od rozdělení společného státu je to poprvé, co byla apriorní náklonnost k východnímu sousedovi vystřídána apriorní nechutí. Generální biskup Evangelické církve augsburského vyznání na Slovensku Ivan Eľko je hlavou slovenského protestantismu, který byl po staletí jakýmsi mostem mezi slovenským a českým prostředím. Rozhovor pro Echo se neomezuje pouze na vzájemné vztahy ani na centrální postavu této roztržky.

Babiš má karty rozdané líp

Tři týdny před sněmovními volbami vypadají průzkumy a z nich vyplývající situace následovně: dva dnes existující bloky, opoziční a vládní, stojí vůči sobě v poměru 40 ku 60 procentům. Mezi oběma bloky téměř nepřebíhají voliči, jejich pohyb výzkumníci v nějakém změřitelném rozsahu evidují jen uvnitř obou bloků. Současně ale mluvit o blocích je přiléhavější u vládního tábora než u opozičního. Síť závazně vyjadřovaných sympatií nám totiž skutečně dovoluje vidět strany bývalé pětikoalice (Spolu, STAN a Piráty) jako předvolební blok.

Deagrofertizace s fatálním zpožděním

Od léta bylo patrné, a teď se zdá téměř jisté, že se vládnímu táboru náskok opozice, a v ní především hnutí ANO, už stáhnout nepodaří. Mezi nejzajímavější zjištění obsáhlého výzkumu STEM/Mark pro Seznam.cz z počátku září patří to, které pracovník agentury Jan Burianec vyjádřil větou: „Zatímco v roce 2021 byl ústředním tématem ‚Antibabiš‘, tak letos je až pětkrát silnější ‚Antifiala‘.“ Tedy jako svůj motiv jít k volbám uvedlo odpor vůči stávajícímu premiérovi téměř 15 procent, proti bývalému premiérovi pouhá tři procenta voličů.

Kdo byl horší hospodář – Babiš, nebo Fiala?

Když jsme se před lety ohlíželi za vládou Petra Nečase a tázali se, jak mohla být smetena tak snadno, nabíral zpětně na významu jeden faktor, který si člověk ve víru policejní razie na Úřadu vlády tolik neuvědomoval. Kupní síla průměrného Čecha se během dvou let razii předcházejících zmenšila o dvě procenta. Ekonomické zahnívání, zní jedna hypotéza, tak ve společnosti vytvářelo pocit nespokojenosti, v jakém pak i naprosto absurdní policejní zátah mohl u veřejnosti projít s jakýmsi porozuměním.

Fejková neohroženost Petra Fialy

Předseda české vlády dělá před volbami vcelku intenzivní kontaktní kampaň. První fáze začala v květnu, po několik týdnů Iva Pazderková a Petr Fiala jezdili po českých městech do sálů s kapacitou do sta, dvou set míst, která pak dokázali zaplnit příznivci, často přímo členové, a dokonce funkcionáři koaličních stran. Zhruba poslední měsíc však Fiala vystupuje i v plenéru, což má z pohledu marketérů Spolu dvě výhody. Jednak mívá slušnou účast, nezažívá propadáky, což každého politika, vlastně každého člověka, nabíjí.

Únos státu

Následuje text o tom, že sněmovní volby bývají v mnoha ohledech méně důležité, než by si politicky angažovaný občan myslel. Letos se nám prodávají jako kosmický souboj Babiš–Fiala. Ale v důležitých ohledech jsou tyto volby spíš jen bojem o pozice. Fatální by ten boj začal být teprve tehdy, kdyby jeden z možných premiérů projevil odvahu udělat něco s hlubokým státem, konglomerátem ústřední správy a neziskového sektoru, jištěným zpravidla penězi a směrnicemi Evropské komise. Nebo kdyby si ten možný premiér k sobě pořídil menšího partnera, který tento český „deep state“ vnímá jako problém a bude ve vládě ochoten s ním jít do střetů.

Stanjura, ministr dvou tváří

Ministerstvo financí předložilo s jistým zpožděním návrh rozpočtu na rok 2026 a na první pohled je zřejmé, proč ta zdráhavost. Rozpočet má schodek 286 miliard korun, o šest miliard větší, než jaký ministr financí Zbyněk Stanjura chystal ještě před čtvrt rokem. Důležitější pak je, že Česká republika se příští rok chystá zadlužit o 45 miliard korun víc, než o kolik se zadluží letos. Ozdravení veřejných financí skončilo brzy poté, co s průtahy začalo. A to ještě návrh bude procházet vládou, kde jednotliví ministři budou chtít přidat, takže schodek se může rozrůst ještě víc.

Novější články Starší články