Daniel Kaiser - redaktor a komentátor

/

Vystudoval Pedagogickou fakultu UJEP v Ústí nad Labem a posléze německá a rakouská studia na Fakultě sociálních věd UK. Ještě během studií pracoval v zahraničněpolitickém odboru prezidentské kanceláře. Od roku 1998 působil v Lidových novinách, v české redakci BBC a opět v LN. Několik let prožil v Německu a Británii. Je autorem politického životopisu Václava Havla do roku 1989 „Disident“ (Paseka). Druhý díl, Prezident, vyšel také v Pasece roku 2014. V překladu kniha vyšla v Kyjevě a ve Vídni.

Články autora

Jděme do sebe, ukázněme se

V bývalé komunistické Evropě je málo myslitelů a intelektuálů, kteří by sklízeli ohlas mimo svou vlastní zemi, natož v oné části světa, jejíž součástí jejich země chtějí být, na Západě. Jedním z těch mála je polský filozof a dlouholetý politik konzervativní strany PiS Ryszard Legutko. Jeho kniha Triumf průměrného člověka (polsky 2012, anglicky 2016, česky a německy 2017 atd.) vzbudila pozornost i za oceánem. Do oběhu se dostala v době, kdy byla na postupu woke revoluce.

Babiš v cíli, Turek v limbu

Že vzniká třetí kabinet Andreje Babiše, působilo nakonec v den vzniku, v pondělí 15. prosince, jako samozřejmost. Ale vzpomeňme si, že zpočátku, a začalo to už před volbami, se skoro jako na povel hromadně spekulovalo, jak to do Babišova kabinetu buď SPD, nebo Motoristé nedají a s jakou radostí je Babiš nahradí některou z dosud vládních stran. Šestnáct poslanců KDU-ČSL by nakonec k 80 poslancům ANO na většinu nestačilo, ale 22 poslanců STAN už ano. Když o týden později ANO, Motoristé a SPD dosáhli překvapivě rychlé dohody o počtu a rozdělení míst ve vládě a ve vedení sněmovny, taky jako na povel začala kampaň proti Filipu Turkovi a později dalším Motoristům.

Bez povolenek by cena elektřiny byla čtvrtinová

Povolenky, masivní rozšiřování solárních polí a větrníků, pokles ceny plynu – to jsou pro Pavla Tykače stěžejní důvody, proč ekonomicky provoz uhelných elektráren přestal dávat smysl. Echo s Pavlem Tykačem mluví o příčinách úpadku uhlí v Evropě a o tom, proč to odcházející vládu nezajímalo. Tykač je i významným minoritním akcionářem ČEZ, závěr rozhovoru byl tedy věnován plánům Babišova muže pro průmysl Karla Havlíčka na plné zestátnění výrobní divize ČEZ.

Nehoráznost

Jaká byla ta vláda, co včera zasedala naposledy? Podle sebe (byl to aspoň leitmotiv v internetových diskusích z klávesnice stranických příznivců, vzácněji tak o vládě někdy promluvili i jednotliví ministři) především slušná. Ale při přechodu k nové vládě narážíme na věci, které se na štítu slušnosti té staré vyjímají jako dosti velké skvrny. Teď se v rámci politického mariáše mezi Hradem a Andrejem Babišem narazilo na jeden podivný akt z počátku roku, jímž bylo rozhodnutí jmenovat asi 30 nových velvyslanců, vedoucích mísí či ředitelů generálních konzulátů.

Ruskou hrozbu Evropě jste si vyfantazírovali

Dva týdny po skutečném nebo řízeném úniku mírového plánu USA pro Ukrajinu a Rusko do médií není nad jeho osudem jasno. Do plánování se posléze vložily evropské mocnosti a neokonzervativní část Trumpovy vlády. Výsledkem jsou menší změny v návrhu ve prospěch Kyjeva a zředění příslibu nepřijímat Ukrajinu do NATO. EU dokonce hovoří o jakémsi evropském kontingentu na Ukrajině, aspoň v její západní části. Na to je Rusko alergické. O rozbor jsme požádali britsko-amerického analytika a spisovatele Anatola Lievena.

Před kým Petr Fiala schovával antikoncepci

Fialova vláda ještě nedovládla, a už na ni vypadávají zásadní nedodělky. Pozornost se oprávněně věnuje nekrytým výdajům na stavbu dálnic, teď aktuálně kvůli nim stojí příprava úseků D11 a D35. To jsou kostlivci akutní. Ale jsou i kostlivci latentní, kteří mají potenciál strašit mnohem déle. Jednoho takového jsme spatřili včera. Státní energetická koncepce (SEK) se už dlouho přepisuje. Aktualizaci má na starosti ministerstvo průmyslu. Od roku 2021 dosud patřilo STAN. Jozef Síkela i jeho nástupce Lukáš Vlček byli nádeníky doby, tedy Evropské komise (...).

Kde je dnes Půlnoční království

V Německu si jedna opoziční strana založí mládežnickou organizaci a vzbudí to vášně. Má nás to v České republice zajímat? Má, jednak jako varování, kam až dnes mohou zajít politické vášně, jednak jako důvod k optimismu, že u nás politika přes všechnu zlou krev a štvaní na sítích zůstává vcelku normální. Podívejme se tedy za hranice. Tou opoziční stranou je Alternativa pro Německo, jejíž mladé křídlo mělo vždycky sklony umisťovat se v pravicové straně na jejím pravém křídle.

Prezident dělá bububu

Že včera začaly konzultace prezidenta s uchazeči o ministerskou funkci trojlístkem reprezentantů ANO (Robert Plaga, Adam Vojtěch, Jeroným Týc), není náhoda. S přihlédnutím k fungování prvních dvou na ministerstvech školství a zdravotnictví za covidu by si naivní člověk mohl myslet, že prezident schválně začíná od těch nejkontroverznějších jmen. Ale kdepak, první várka konzultací naopak jakoby předváděla, jak hladce všechno může jít - pokud se nová vláda bude utvářet v nějakém koridoru.

Vyšachovaná Evropa, vyšachovaná Praha

Oficiální postoj české vlády k americkému návrhu míru na Ukrajině nalezneme pěkně hutně na webu ministerstva zahraničí. Je to osmnáct řádků s podpisem Jana Lipavského. Na třetím řádku náš ministr Trumpův návrh bere „jako výchozí bod k jednáním“, aby dva řádky od konce dospěl k faktickému odmítnutí návrhu: „Ustoupením agresorovi v roce 1938 získala Evropa mír na jeden jediný rok. A pak následovala světová válka. Poučme se. Neudělejme stejnou chybu v roce 2025.“ Že byla chyba ustupovat Adolfu Hitlerovi, na tom panuje shoda jako na málokteré události moderních dějin. Když vyvoláváme duch Mnichova, jako bychom říkali, že diplomacie teď nemá smysl.

Byla to past

Nejvýbušnějším tématem posledních dvou týdnů v české politice nebylo obsazení ministerských postů v rodící se Babišově vládě ani s tím spojené manévry prezidenta republiky, ale reálný stav rozpočtu na příští rok. Odcházející vláda svůj návrh rozpočtu nové sněmovně sice nakonec poslala a tím vyhověla zákonu, mezitím se však objevují dílčí zprávy z jednotlivých ministerstev o nekrytých výdajích. Kdyby byly všechny pravdivé, znamenalo by to, že schodek nebude v ohlášené výši 286, ale někde mezi 360 a 380 miliardami. Předseda rozpočtového výboru Vladimír Pikora (Motoristé sobě) dokonce odhaduje, že skutečný schodek bude ještě vyšší, a tedy kolem 400 miliard.

Česká energetika jede do zdi

Konec doby uhelné u nás je na dohled. Tak lze chápat včerejší zprávu Hospodářských novin, podle níž Pavel Tykač k lednu 2027, tedy za rok a něco málo, plánuje zavřít tři své uhelné elektrárny: Počerady, Chvaletice a Kladno. Zmizela by tak kapacita 2,3 gigawattů pro výrobu elektřiny. Takzvané stabilní kapacity, jak na svém blogu upozorňuje Milan Smutný, tedy nezelených elektráren, má Česká republika 8,4 GW. Přijdeme tedy jedním rozhodnutím jednoho podnikatele o třetinu stabilních zdrojů.

Ten úlek, že by mohla skončit válka

Není zatím jasno v jednom ze základních bodů, pro něž Rusko šlo do války: neutralita Ukrajiny. Washington s Moskvou dojednal hrubé obrysy míru na Ukrajině. Včera Američané návrh dohody ukázali prezidentovi Volodymyru Zelenskému. Většinu Evropy z vyhlídky na brzký mír zachvátila panika. Proč? Podle zpráv médií by si podle dohody Rusko ponechalo Krym, Donbas (Ukrajina by musela vyklidit jeho ještě nedobytou část) a dosud okupované části Chersonské a Záporožské oblasti. Ukrajina by musela drasticky zredukovat armádu, prý snad až na polovinu, a vrátit ruštině status druhého úředního jazyka a skončit s represí staré pravoslavné církve.

Učil jsem v cele angličtinu vrahy i ministry

Loni touto dobou byl uvržen do věznice v Dakaru. Jeho případ se stal bolehlavem pro českou diplomacii, senegalské úřady, posléze i Evropskou komisi. Dnes je zpět v České republice a v těchto dnech mu vychází kniha 191 dní v hotelu Rebeuss. Ta pojednává o příčinách a vyústění celé kauzy, tvrdém vězeňském prostředí, ale obsahuje i příběhy z prostředí diplomacie, byznysu, staveb letišť, kapitoly o podnikání v Africe a ovšem o Africe. Ilja Mazánek je svým způsobem náš Emil Holub pro 21. století.

Byl to 17. listopad, nebo jen dohrávka voleb?

Fakt, že v naší části bývalého Československa je 17. listopad státním svátkem a dnem volna, zatímco na Slovensku slaví svůj Den boje za svobodu a demokracii normálně v práci, byla tendence vykládat jako důkaz lepšího sžití Čechů s demokracií a svobodou. (Slováci koneckonců toho času mají premiéra, který 17. listopad 1989 coby mladý komunista podle vlastní vzpomínky ani nezaregistroval.) Kdybychom se ale omezili na dění v centru Prahy, kam se tradičně české oslavy Listopadu soustředí, neubrání se člověk myšlence, že volno v práci je součást problému.

Vládla nám parta účetních

„Výsledkem naší vlády je, že jsme přečkali obrovské krize a ekonomika roste! Česko je ve výborné formě.“ Tak hodnotí stav ekonomiky odstupující premiér Petr Fiala. Jeho nástupce Andrej Babiš naopak tvrdí, že ekonomika je v katastrofálním stavu a že stávající vláda republiku „přivedla na buben“. Výdaje ve Stanjurově návrhu rozpočtu na rok 2026 údajně nesedí až o 100 miliard korun, což má zřejmě být pravý důvod, proč se vládě nechtělo posílat rozpočet nové sněmovně.

Prezident může jen zkoušet silnější nervy

Schůzku prezidenta s premiérem ve středu můžeme chápat jako začátek souboje v páce. S jedním požadavkem byl Petr Pavel po zásluze poslán někam, s druhým to tak snadno nepůjde. Vznikající trojkoalice odmítá podle přání Pavla přepisovat některé kapitoly z návrhu programového prohlášení vlády. Je skutečně trapné muset hlavě státu takhle ukazovat hranice, kam v parlamentním systému nesmí zajít. Druhý požadavek Hradu ale má reálný základ.

Soumrak veřejnoprávních bohů

Po letech levicové tendenčnosti: vedení BBC odstupuje, ale na dohled není žádné zlepšení. BBC v troskách. Může být BBC ještě zachráněna? To jsou některé titulky evropských médií ke skandálu první veřejnoprávní stanice na světě, skandálu, jaký skutečně v jistém smyslu nemá obdoby. Letos před prázdninami odevzdal vedení BBC externí poradce dohledového orgánu stanice, jistý Michael Prescott, analýzu zaujatosti ve zpravodajství stanice od transsexu přes Gazu až po Donalda Trumpa.

Přichází vláda s jiným viděním světa

Od voleb se každý týden, krok za krokem, utužuje budoucí Babišova koalice v trojúhelníku ANO–SPD–Motoristé. Předminulý týden byl tím krokem návrh programového prohlášení vlády, do něhož se promítlo překvapivě hodně nápadů menších stran, především Motoristů (nikoli ale nápadů, které mohly přispět k rozpočtové střídmosti). Minulý týden si pak nová sněmovna zvolila do čela předsedu SPD Tomia Okamuru. Další kroky už budou směřovat na Pražský hrad a budou patřit Andreji Babišovi. Předpokládá se, že v seznamu navrhovaných ministrů nebude chybět jméno Filipa Turka na ministerstvo zahraničí.

A co je špatného na registru dotací pro nevládky?

V návrhu programového prohlášení Babišovy vlády se skrývá jedna dosti silná nálož: záměr zřídit „veřejný registr všech dotací pro neziskové organizace z veřejných rozpočtů“. Podobným směrem míří i další pasáž z prohlášení: „U organizací, které vyvíjejí politickou činnost a jsou financované ze zahraničí“, bude zavedena „povinnost tuto skutečnost transparentně označovat“. Proč je to nálož, když – jak se namítá – neziskové organizace už zpravidla transparentní finance mají?

Na papíře to ujde

Ustavila se nová sněmovna a současně ANO, SPD a Motoristé předložili návrh programového prohlášení vlády. Text potvrzuje, nebo aspoň nevyvrací starší hypotézu Petra Macinky, že Andrej Babiš je programově tvárný a že bude nanejvýš záležet na tom, kdo s ním vládu sestaví. Pokud soudíme podle programového prohlášení, je na spadnutí vznik mnohem pravicovější vlády, než jaká vládne dosud. Pro dělení na pravici a levici je dnes víc než míra zásahů státu do ekonomiky důležitější míra zásahů do ostatních oblastí života a také míra státní suverenity vůči nadnárodním institucím.

Bill Gates zradil klimatickou církev

U některých témat se Donald Trump dopouští eratických výroků, nad nimiž nemá cenu se příliš zamýšlet, neboť je vzápětí může přebít jiným výrokem s odlišným vyzněním. Kde si však americký prezident zachovává názorovou stálost, je odpor ke klimatické politice, jak byla Západem dosud provozována. Když tedy Trump předevčírem okomentoval vývoj názorů Billa Gatese na globální oteplování slovy „Právě jsem (MY!) vyhrál ve válce proti podvodu s klimatickou změnou. Bill Gates konečně přiznal, že v té věci byl kompletně MIMO.“, hned víme, že se něco důležitého stalo.

Budeme vařené žáby

Tak povedlo se České republice na radě ministrů zneškodnit výbušninu v systému povolenek pro domácnosti (ETS 2)? Ministr životního prostředí Petr Hladík mluvil o „absolutním vítězství“. Nebo jsou výsledky rady, což zase tvrdí Karel Havlíček z ANO, náš „debakl“? Ministrům životního prostředí byl na radě skutečně komisařem pro klima přislíben návrh, že když cena povolenky (z vytápění domácností a z osobní dopravy) bude významněji přerůstat 45 eur za tunu emisí skleníkových plynů, Komise zasáhne. Především by mohla na trh vrhat nové povolenky, čímž se sníží cena. Na jak dlouho?

Martin Kupka je kandidát stagnace

Martin Kupka se oficiálně uchází o místo předsedy ODS a už dnes se s tou kandidaturou zachází, jako kdyby byla naplněna – natolik je ministr dopravy a místopředseda strany Kupka považován za přirozeného nástupce Petra Fialy. Zatím má Kupka zatím jediného vyzývatele, Radima Ivana z Ostravy, který má spoustu řečí o strejcokracii ve straně, vyrábí zdání generační války, v níž on je „za mladé“, ale nápady jemu blízkého uskupení Česko plus – digitalizace státu, digitalizace výuky, kryptoměny – působí už dnes zastydle. Navíc Ivan nemá reálnou šanci.

Jejich války, naše náklady

Už to trefilo i Volkswagen Golf, tento legendární vůz se do týdne, na blíže neurčitou dobu, přestane vyrábět. I zatím poslední jobovka pro automobilový průmysl má politický původ. Ale tentokrát to není klimatická politika, není za tím ani elementární nechuť zelených k automobilové dopravě. Je za tím geopolitika, a to americká. Před deseti dny Nizozemsko „převzalo kontrolu“ nad firmou Nexperia. Ta sídlí v Nijmegenu, vyrábí polovodiče a před šesti lety v ní rozhodující balík akcií ovládla čínská společnost Wingtech.

Babiš jen odvádí pozornost od svého problému s imunitou

Korunní princ ODS, nebo podvodník roku? Martin Kupka je stále ještě ministrem dopravy, resortu, kolem něhož se po volbách strhl ostrý spor. Předáci hnutí ANO vyšli se zprávou, že Fialova vláda dluží pro příští rok až 80 miliard korun Státnímu fondu dopravní infrastruktury a už přichystané stavby se nezačnou stavět. Martin Kupka se nejprve ostře ohradil, aby pak vyšlo najevo, že příští rok v rozpočtu dopravního fondu skutečně chybí 37 miliard. A že končící vláda stále nepodala návrh rozpočtu Státního fondu dopravní infrastruktury (SFDI).

Polští spojenci tak trochu vyšilují

K chystanému summitu Trump–Putin v Budapešti napadlo německou vládu připomenout maďarským hostitelům, že jsou vázáni mezinárodním zatykačem na Vladimira Putina. Ale nejenže kancléř Friedrich Merz sám dal nedávno najevo, že v případě izraelského premiéra Benjamina Netanjahua je mu stejný mezinárodní zatykač lhostejný, což z mezinárodního práva dělá výběrovou věc, a tedy neprávo. Merz má urgentní domácí úkoly, k nimž by měl přistoupit přednostně, a strašně se mu do nich nechce. Jde o Nord Stream.

Přestaňte se sporem, kdo byl v EU větší posera

Mezi premiérem a jeho nástupcem se kolem Green Dealu a klimatické politiky rozpoutala zvláštní soutěž: nepřou se o to, kdo bude v EU větší partyzán, kdo bude asertivněji hájit české zájmy, ale kdo byl v minulosti servilnější. Ještě několik týdnů budeme muset snášet přestřelky na linii Babiš–Fiala. Včera Andrej Babiš dosluhujícího premiéra Petra Fialu vyzval, ať teď na unijním summitu odmítne závazné klimatické cíle pro rok 2040.

Kobercový nálet na Motoristy

Aféra Filipa Turka má potenciál. Že se v minulosti na sítích vyjadřoval nechutně (jeho obranná linie „blbý černý humor“ kulhá na slovo humor), kdo chtěl, věděl. To dnes samo o sobě nemá sílu ho pro křeslo ministra zahraničí diskvalifikovat. Dokonce i hajlování bývá u nás zpravidla projevem debilní puberty udělat něco „zakázaného“ – žijeme v zemi, která ve svých dějinách prostě nemá problém, že by v ní nějaký relevantní proud souzněl s Hitlerovým nacismem, takže dnes politicky ani není na co navazovat. Ale rasistické výroky, a především rasistický výrok o holčičce Natálce, představují něco, po čem se jejich autor ministrem stát nesmí.

Jsem už totálně nad věcí

Rozhovor s Andrejem Babišem jsme vedli v úterý. Tři dny po skončení voleb jejich vítěze pořád ještě neopustila euforie, byť ho čekala jednání s prezidentem a samozřejmě s potenciálními vládními partnery. V pátek večer Deník N zveřejnil údajné starší posty motoristy Filipa Turka na facebooku, mezi nimi posměšný post o popálené romské holčičce Natálce, načež dal Andrej Babiš Motoristům čas do pondělí, ať Turka obhájí. V pondělí odpoledne jsme tedy rozhovor doplňovali.

Macinka nesmí projít

Je pozoruhodné, jaké obavy budí nová a dosud spíš malá strana Motoristé sobě. Prezident zkoušel Andreji Babišovi vymluvit, aby Filipu Turkovi dával ministerstvo zahraničí. V médiích hlavního proudu to bylo hbitě doprovozeno úvahami, že s ministrem zahraničí, na kterého jsou fotky, kde hajluje, a o kterém se i cizina brzy dozví, jak kdysi bil svou přítelkyni, se ve světě nikdo nebude bavit. To však není nic proti otevřenému dopisu vědců, kteří na budoucího premiéra apelují, ať Motoristům nedává resort životního prostředí.

Starší články