Eseje

Je třeba ochočit Kurze

V Rakousku mají po volbách a sestavují vládu. Tak jako před 17 lety toto překlápění výsledků demokratických voleb vyvolává napříč Evropskou unií bolehlav. Na rozdíl od tehdejší situace už nehrozí diplomatický bojkot ze strany ostatních členských států, ale neoficiální izolací Rakouska v unijních strukturách se podle zákulisních zpráv vyhrožuje.

Kyberděti oslněné září digitálního světa

V současné době v USA a některých dalších západních státech pozorujeme obrovský rozvoj reklamy cílené na nákup tabletů a podobných pomůcek pro děti již od devíti měsíců a zejména pro roční děti. Již v roce 1999 vydala respektovaná Americká pediatrická akademie (American Academy of Pediatrics) doporučení, že děti pod dva roky by neměly sledovat žádné obrazovky včetně televize.

První generace pravých českých kapitalistů

Sociologové přinášejí dobrou zprávu. V gymnazijních lavicích a posluchárnách univerzit právě dospívá generace, která by Česko mohla pozvednout. Dává šanci, že by se z ní mohl vylíhnout nějaký český Bill Gates nebo Mark Zuckerberg. Člověk, který skutečně něco vymyslí a bude to umět dobře prodat a dobře na tom vydělat.

Možná se nemusíme, ale pořád je to naše tlupa

Zcela nedoceněná – vyjma jejími zahraničními nepřáteli – je i ohromná geopolitická zásluha EU v nedávné minulosti. Zatímco členské státy se zaměstnávaly výše (minule – pozn. red.) uvedenými problémy, mír mezi národy západní Evropy a trvalý růst jejich blahobytu.

Prokletí vyšetřovatele Muellera

Americký zvláštní vyšetřovatel Robert Mueller, jehož úkolem je vyšetřit spolupráci „osob spojených s kampaní prezidenta Donalda Trumpa s ruskou vládou“ a související trestnou činnost, zaznamenal první zářezy. Obvinil dva lidi, kteří jednu dobu v kampani oficiálně působili, a jednoho externího poradce dotlačil k přiznání. Několik dalších lidí je prý blízko obvinění.

Lež, která otřásla světem

Bylo to před pěti lety v Petrohradě na tramvajové zastávce u Finského nádraží, pod Leninovým pomníkem, kterých je v tom městě pořád ještě plno. Tenhle připomínal, že tady Lenin vystoupil 3. dubna (16. 4.) 1917 po deseti letech v exilu z vlaku, do kterého ho před týdnem posadili v Curychu Němci. V jedné kapse čepici, kterou si koupil ve Stockholmu, měla štítek a měkký okraj, takže se do té kapsy dala strčit, říkalo se jí pak „leninka“.

Nevýhody a velká výhoda Mirka Topolánka

Zprávou, že bývalý premiér Mirek Topolánek (v úřadu 2006-2009) kandiduje na prezidenta, dostala prezidentská volba úplně jiný spád. Nesouvisí to přímo s Topolánkovými vyhlídkami, může se ukázat, že pro kritickou masu voličů bude nestravitelný kvůli špatné pověsti, spíš pociťované než založené na znalosti faktů.

Modlitby za Polsko

Sedmý říjen letošního roku byl pro Polsko ve znamení růžence. Více než milion Poláků zamířil na státní hranice s růžencem v ruce, aby vytvořili živý řetěz kolem hranice, která měří 3511 kilometrů, a připojili se tak k dlouho avizované akci Růženec na hranicích. Bylo to, jak už bývá v Polsku zvykem, velké.

Zrod jedné Evropy

Pro člověka je odedávna přirozené žít ve skupině s jinými lidmi. Spolupracující skupina lidí dokáže více než jednotlivec zejména při získávání potravy, ochraně před přírodními živly i před nepřáteli. Život ve velké skupině ale postavil lidi před nové problémy. Pro byť minimální koordinaci bylo zapotřebí, aby někteří rozhodovali a druzí rozhodnutí vykonávali.

Neskladné Polsko v Evropě

Z celé várky zemí, jež se po pádu železné opony vrátily do svobodného světa, je Polsko určitě tou nejneskladnější zemí. Z postkomunistických zemí v EU je jediná, která patří mezi členské země střední velikosti – po odchodu Británie má víc obyvatel jen Německo, Francie, Itálie a Španělsko. Střednědobé historické okolnosti ho přivedly do visegrádské čtyřky, ale svými ambicemi ji daleko přesahuje.

Něco mezi válkou a zradou

Po znamenitém vystoupení inženýra Zemana v Radě Evropy se jakousi běžnou volnočasovou aktivitou mnoha českých komentátorů stalo rozumování ohledně neužitečnosti sankcí, zejména těch uvalených Západem na Rusko.

Deset procent naděje Pavla Tigrida

Pavel Tigrid po sobě nezanechal žádné memoáry, jak už to tak bývá u lidí, kteří stále něco píší. Nezanechal ani žádnou politologickou školu, neexistuje žádný „tigridismus“. Neměl ambice být spisovatelem, jako je měl Ferdinand Peroutka, nebyl to myslitel a filozof. Tigrid byl především organizátor, komentátor a vydavatel, po návratu do vlasti taky chvíli politik a ministr kultury… Ale hlavně byl vždy – Tigrid.

Rebelie pro střední třídu s doktorátem

Straně, která měla donedávna image anarchistických ajťáků, toužících po tom, aby je stát co nejméně omezoval, dalo ve volbách hlas 546 393 lidí. Vynikne to obzvlášť ve srovnání s tradičně nejsilnějšími stranami na levici a pravici. Občanští demokraté Piráty překonali jen o 26 569 hlasů. Sociální demokraté za nimi zaostali o 178 046 hlasů. Andrej Babiš dominoval volbám s 1,5 milionu hlasů.

Doba silných lídrů

Češi šli ve volbách proti establishmentu. Proti systému tradičních, hodnotově a ideově ukotvených stran, a rozhodli se vsadit na inovativní uskupení s protestním étosem. Tím potvrdili hlubší západní zeitgeist, jenž už dříve vynesl k moci Donalda Trumpa nebo Emmanuela Macrona, kteří přerýsovali politické mapy svých zemí. Tak zní jedna z hlavních interpretací výsledků parlamentních voleb.

Palte na štáby

Pátého srpna roku 1966 zveřejnil Mao Ce-tung ručně psaný plakát „ta-c’pao“, tedy „palte na štáby“. V podstatě v něm vyzval masy mladých příslušníků Rudých gard k revoltě proti oficiální státní linii, reprezentované prezidentem Číny Liou Šao-čchim a Teng Siao-pchingem. Tento moment odstartoval v Číně tzv. kulturní revoluci.

Pes honící se za ocasem dezinformací

Dezinformace jsou velmi temná, zlověstná věc, která útočí na citlivá místa lidských společenství a institucí. Zároveň se z boje proti dezinformacím stačil stát slušný byznys se svými aktivisty, granty a vládními iniciativami, který začíná dosahovat absurdních podob a rozměrů. Brát dezinformace vážně znamená položit si otázku, zda toto bezmocné třeštění není vlastně jejich největším úspěchem.

Blahobyt těch druhých

Sebastian Kurz splnil úkol a dovedl lidovou stranu po patnácti letech k volebnímu vítězství. Teď ještě zbývá těžší část úkolu. V roli všeobecně oblíbeného premiéra překonat roztržku, jež se jako bezedná propast otevřela mezi dvěma póly společnosti. Na jedné straně jsou lidé, kteří stále ještě žijí klidný středostavovský život, na druhé ti, kteří už poznali odvrácenou stranu rakouského úspěchu.

Volby nové generace

Nadcházející volby budou nešťastným koncem demokracie, jak jsme ji znali po roce 1989, případně budou zásadní, ovšem nezbytnou revizí dosavadních poměrů. Na tom, že půjde o epochální přelom, se shodnou analytici všech názorů. Liší se pouze v tom, do jaké míry považují nadcházející události za ničivý vpád oligarchů a populistů, anebo spravedlivý trest našeho úpadku.

Na útěku před socialismem 21. století

„Kupte si arepu proti Madurovi,“ vyvolává nad termoboxem naplněným silnými kukuřičnými plackami vysoký mladík. Má baseballovou čepici v teplých barvách venezuelské trikolory a vínový dres tamní fotbalové reprezentace. Snaží se v přístavu peruánské metropole Limy přesvědčit lidi ke koupi typického venezuelského pokrmu, a solidárně tak přispět k pádu diktatury v jeho vlasti.

Vzpomínky na Německý podzim

Přesně před čtyřiceti lety v západním Německu vrcholilo největší drama v jeho poválečné historii. Mělo dlouhou předehru, ale jeho ostré jednání začalo 5. září 1977 únosem předsedy svazu průmyslníků Hannse Martina Schleyera a vystupňovalo se po 13. říjnu, kdy krátce po startu z letiště v Palma de Mallorca unesli palestinští teroristé letadlo společnosti Lufthansa.

Co jsme komu udělali?

Něco se stalo, říkají si v posledních měsících politici tradičních západních politických stran. Jmenoval se tak román Josepha Hellera, druhý po slavné Hlavě 22, a připomíná ho to víc než jen názvem. Ten román není o tom, co se stalo. Je o pocitu, že se protagonistovi něco stalo. Ne o vzpomínce, co to bylo, ale o úzkostném pocitu, že věci jsou tak divné, že se bezpochyby něco stát muselo, že takhle to přece nikdy nebylo.

99 let bez Matky Boží

Socha byla zbořena před skoro sto lety, přesto je polemika nad jejím osudem stále živá. Likvidací sochy jako by ještě zesílilo poselství, které nám měla předat z dávných dob, kdy Čechy ještě byly nezávislým královstvím. Historie umění řadí mariánský sloup na Staroměstském náměstí v Praze do malé skupiny tří podobných monumentů.