Eseje

Švédský tygr umí i kousat

Švédské království je země s nejdelší historií garantované svobody slova. Přesto se tam podle některých názorů právě snaží umlčet nepříjemného kritika.

Borisova trápení: ryby, Irové a dotace

Zdá se to jako návrat do minulosti. Na pár dnů jako hlavní téma britských médií zmizela světová pandemie a vrátil se starý dobrý brexit. To, že se v hierarchii britských problémů posunul během roku na poslední místo, neznamená, že by proces odcházení Spojeného království z EU byl ukončen. I když Británie Unii formálně opustila, stále probíhají negociace ohledně obchodní dohody: teprve ona má opravdu určit, jaký bude vztah mezi ostrovním královstvím a kontinentem.

Co zbylo z Fučíka

Mimo kulatá či půlkulatá výročí se Národní muzeum zčistajasna rozhodlo – snad z dramaturgické bezradnosti – prezentovat výstavu věnovanou komunistickému novináři Juliu Fučíkovi a jeho posmrtně budovanému a posléze zavrženému kultu. A tak jsou v expozici, jíž autoři dali název (pozor, slovní hříčka!) ReporTvář Julia Fučíka, k vidění všelijaké fučíkovské artefakty, knihy, dokumenty, fotografie, obrazy (též originál známé kresby Maxe Švabinského), busty, sochy... a ovšemže i komentáře, které to všechno chtějí vysvětlit a dát do souvislostí.

Moria – a co dál

Zdá se, že Západu dělá mnohem větší potíže srovnat se s hrozbou koronaviru než národům v tzv. třetím světě. Afrika, kde žije 1,2 miliardy obyvatel, hlásí méně obětí covidu-19 než 66milionová Británie, respektive kontinent dodnes sužovaný malárií se asi neobtěžuje tolik testovat; v Berlíně jezdí disciplinovaní Němci hromadnou dopravou s rouškami a Turci ne. Nejnovější kontrast v chování poskytuje řecký ostrov Lesbos, na němž se rozkládá, přesněji řečeno rozkládal největší utečenecký tábor v EU jménem Moria. V táboře, který byl stavěn pro 3000 běženců a reálně jich musel pojmout 12 tisíc, byl začátkem měsíce zaznamenán případ pozitivně testovaného na covid. Na celý tábor byla uvalena karanténa, což obyvatele tábora pochopitelně popudilo. Minulé úterý tábor vzplál, pak ještě dvakrát. Mluvčí řecké vlády nepochybuje, že to byla reakce žadatelů o azyl – na karanténu.

Paralyzovaná země

Vláda stále ujišťuje, že by se mohlo opakovat jarní koronavirové vypnutí země, kdy se zavřely školy, obchody a omezilo vycházení. Slibuje, že ať už se čínský koronavirus bude šířit jakkoli rychle, tak brutálním stylem už zemi neochromí. Země přesto paralyzovaná je. Karanténa, v níž končí tisíce lidí bez příznaků s negativními testy, ochromuje čím dál víc škol a firem.

Počátky české cancel culture

V dnešní debatě o naší moderní historii vzniká dojem, že socialismus, až na represe, vlastně velké části obyvatelstva aspoň částečně padl. Diktaturu samozřejmě nikdo nehájí, ale že český národ je převážně levicový, to vyčíst lze, občas to i někdo tak výslovně řekne, aniž narazí na odpor. A je pravda, že pro to můžeme nalézt doklady i mimo oficiální komunistické nebo revizionistické podání, ve sféře disentu, kde i ti, kteří se přímo nerekrutovali z reformněkomunistických kruhů, přirozeně tíhli k levicovému světu ve svém uvažování i ve svých kontaktech. Platí to třeba pro profesora Patočku, pro první podpisové akce na podporu Plastic People nebo pro šíření dokumentů Charty 77.

Nová americká občanská válka

Nepokoje a protesty v USA s sebou přinášejí i pěknou dávku bizarností. Na internetu je celkem snadné narazit na nejrůznější podivuhodná individua a příklady chování. Například na muže (či ženu, v dnešní době těžko říct), který se promenuje před kordonem newyorských policistů pouze v zelené sukni a přitom se jim vysmívá („Polovina z vás ani nemá vysokoškolské vzdělání“) a černošskému policistovi řekne do očí „jidáši“. Nebo na jednoho ze zadržených protestujících v Portlandu, který je milovník anime s růžovými vlasy. Ale třeba i na rádobyrevolucionáře, kteří nepochopili, jak funguje gilotina, a americkou vlajku do ní vloženou nerozsekli, nýbrž podpálili. Pod podobnými videi a fotografiemi se velmi rychle objevují komentáře z druhé strany, často ve smyslu „občanská válka bude krátká“.

„Sašo, končíš…“

Titulní slova patří polskému exprezidentovi Aleksanderu Kwaśniewskému a jsou adresována jeho doposud (i když s velkými potížemi) vládnoucímu kolegovi v sousedním Bělorusku, s nímž se uznávaný znalec postsovětských elit nejednou setkal a jehož ve velkém rozhovoru pro BBC označil za svého přítele.

Volební hypermarket za stovky miliard korun

Začala volební kampaň, která spojí letošní volby krajské a sněmovní napřesrok. Bude rekordně dlouhá a podle všeho rekordně drahá. Andrej Babiš se rozhodl využít koronavirové krize a pojímá kampaň jako velký volební hypermarket, ve kterém hodlá utratit stovky miliard korun daňových poplatníků. Prodá je pod hesly vyšší důchody, nižší daně. K tomu výrazně vyšší podpora v nezaměstnanosti, která nese krycí název Antivirus. To vše dohromady vyjde na stovky miliard. Místo aby Andrej Babiš řešil restart ekonomiky po koronavirovém vypnutí a prudkém pádu a pokoušel se vytvořit prostředí pro nový model ekonomiky, který bude schopen v příštích letech živit, soustřeďuje se na distribuci peněz svým voličům.

Kouzelník Arnoštek a jeho cesta na komín

Na nejznámější fotografii české „nové vlny“ z poloviny 60. let se skoro celá ta slavná sestava sešla na dvorku v Krakovské ulici u Václavského náměstí: bydlel tam Pavel Juráček. Uprostřed stojí samozřejmě krásná Věra Chytilová, jediná žena mezi těmi talentovanými muži, do popředí se tlačí Miloš Forman, jednoznačně šéf bandy, pozornost na sebe upoutává Jan Němec, který si na jednom záběru (existuje jich celkem šest, pak fotografovi Tiboru Borskému došel film) strčí kámen do oka. Vidíme tam dále Evalda Schorma, zmíněného Pavla Juráčka, Jaromila Jireše, Ivana Passera, Antonína Mášu, Hynka Bočana, od soboty, kdy zemřel Jiří Menzel, posledního z žijících.

Nepohodlný Navalnyj

To, co se očekávalo od samého počátku, se naplnilo: lékaři slavné berlínské nemocnice Charité minulý týden potvrdili, že během podrobné analýzy zdravotního stavu Alexeje Navalného našli v jeho organismu stopy toxinu, patřícího do skupiny inhibitorů cholinesterázy. Ruské vysílání BBC vyslovilo názor, že jed patří do stejné skupiny látek jako smutně proslulý novičok, nasazený proti Sergeji Skripalovi a jeho dceři Julii. Právě proto se odborníci z nemocnice Charité pro zkušenosti obrátili na bulharské kolegy, kteří po podobném útoku před časem léčili tamního podnikatele Jemeljana Gebreva.

Je třeba zabít Harryho Pottera

Nový školní rok snad bude pro děti vysvobozením. Po půlroční absenci ve školních lavicích je možné, že se do třídy bude těšit i ten největší záškolák. Také pro nejslavnější literární postavu současnosti, Harryho Pottera, byl školní rok vysvobozením z tyranie jeho opatrovníků, strýce a tety Dursleyových. Pro generaci mileniálů byly knihy o Potterovi možná důležitější než škola. Vytvářely jejich světonázor a základní kulturní body. Nyní již můžeme prohlásit, že to byla chyba.

Bude ještě New York?

New York je nejmytologizovanější velkoměsto moderního světa. Je jeho éra u konce? Zasadila mu koronavirová epidemie a s ní spojená uzávěra ránu, ze které se nevzpamatuje? Anebo je to jen další v řadě mnoha předpovědí konce, jež se ukázaly předčasné?

Napoleonův odkaz

V loňském roce uplynulo 230 let od začátku Velké francouzské revoluce, která všem slibovala volnost, rovnost a bratrství, ale přinesla zejména gilotiny, strach a války. Na revoluční epochu navázala éra napoleonských válek, jejíž jedno půlkulaté výročí připadá na letošní rok, protože si připomeneme 215 let od bitvy u Slavkova. Roky letí, ale tyto události rozhodně neztrácejí význam, jak ukazují například spory o budoucnost Evropské unie.

TikTok, algoritmická stvůra z Číny

Protože hysterie kolem aplikace TikTok pokračuje, stojí za to podívat se na úspěch tohoto invazivního druhu mezi mobilními aplikacemi ještě z jiných stránek, než jak to před týdnem udělal Marian Kechlibar (viz Týdeník Echo č. 34/2020 – pozn. red.). Pozdvižení nezpůsobila jen pohrůžka prezidenta Trumpa. Ta byla neortodoxní zejména v tom, že Trump přišel s tím, že by kupec měl zaplatit americkému ministerstvu financí, jak se říká v byznysu, „finder's fee“, tedy poplatek za to, že dal prodávajícího a kupujícího dohromady.

Smutek platícího občana v pandemickém běsnění

Nepíšu často texty v ich-formě. Ostatně sám jako čtenář je nemám moc rád. Pokud totiž nejde vysloveně o reportážní psaní, působí na mě někdy jako trochu laciná snaha udělat bezpracně dramatičtější a zbytečně osobní něco, od čeho by autor snad mohl zvládnout udržet odstup. Ale tohle vlastně je osobní reportáž.

Žijeme v Orwellově světě

To je až orwellovské! Co by tomu řekl George Orwell? Podobné věty lze v posledních letech slýchat čím dál častěji, ať již oprávněně, či ne. „Orwellovské“ může být chování davů na sociálních sítích, špehování občanů jejich státy, sbírání informací technologickými giganty, kultura „rušení“ a nespočet dalších jevů. To vše má být součástí blížící se dystopie, kterou Orwell předpověděl ve svých nejznámějších románech 1984 a Farma zvířat. Ta poprvé vyšla před 75 lety.

Národní bezpečnostní hrozba jménem TikTok

V zástupu aplikací, které si uživatelé chytrých telefonů mohou nainstalovat do svých přístrojů, až donedávna TikTok nijak nevyčníval. Aplikace, která umožňuje nahrávat kratičká videa a sdílet je se světem, působila jako běžná hračka pro děti a adolescenty. Nyní se ovšem o její budoucnost bojuje na nejvyšší úrovni. Americký prezident Donald Trump chce její užívání v USA zakázat zákonem. Podobný zákaz hrozí další čínské aplikaci, komunikačnímu nástroji WeChat. Z pohledu Američanů jde ovšem o aplikace nejen komunikační, ale i komunistické.

Joe Biden ještě nemá vyhráno

Reakce „Jste feťák?“ není úplně klasickou odpovědí čelného politika na zvídavé otázky reportéra, zvlášť když jde o černocha, takže někdo by v tom mohl hledat rasistický podtext. Svět si ale za posledních pět let již zvykl na podivná prohlášení amerického prezidenta Donalda Trumpa. Jenže tentokrát to nebyl Trump, kdo urážlivou větu vypustil, ale jeho vyzývatel Joe Biden. Anabáze, jak k výroku došlo, dobře ukazuje, proč letošní americké volby budou docela jízda, ať už vyhraje kdokoli.

Pod Andrejem Babišem se z Česka poprvé stává financiér EU

Žádné ceremonie. Žádné otvírání smluv o Evropské unii, které by za ostré pozornosti veřejnosti schvalovaly národní parlamenty (nebo dokonce lidé v referendech) jako v případě Maastrichtské smlouvy, z níž se zrodilo euro. Nebo Lisabonské smlouvy, která změnila styl fungování Evropské unie. Na druhém nejdelším summitu v historii se přitom koncem července odehrály ještě větší průlomy. Zrodil se společný evropský dluhopis. Vznikla přerozdělovací unie, které se bohaté země severní Evropy v čele s Německem tak dlouho bránily. Prolomilo se tabu společných evropských daní. Zároveň se zásadním stylem změnilo financování Evropské unie a změnilo se na náš účet. Poprvé v historii se mezi lety 2021 a 2027 staneme čistými plátci.

Polární ambice říše středu

V loňském roce zavedla Čína do služby svůj druhý velký ledoborec a staví třetí. Lodě s rudou vlajkou míří k oběma pólům, čínští vědci provádějí průzkumy, čínské korporace se podílejí na těžbě a rybolovu a investují do arktické infrastruktury. U dalších velmocí však vznikají obavy. Jaké má vůbec Peking u pólů cíle a ambice? Bude zodpovědně spolupracujícím aktérem, nebo lze od něho očekávat asertivní až agresivní postupy?

Krátery uprostřed měst

Výbuch, který začátkem srpna otřásl Bejrútem, není v dějinách moderní civilizace ojedinělý. Nejčastější příčinou explozí bývá špatně uskladněné hnojivo nebo munice, ke slovu ale přišla i zábavní pyrotechnika. V prosinci 1917 byly Spojené státy americké součástí protiněmecké válečné koalice. USA už tehdy byly důležitou průmyslovou mocností a kromě vojáků dodávaly svým spojencům i materiál a munici. Tento materiál bylo ovšem nutno dopravovat do Evropy po moři, letadla zatím na překonání oceánů nestačila. A bylo jej potřeba hodně, vždyť jen celková produkce dělostřelecké munice za dobu války šla do miliardových sérií.

Čím bude nahrazen přelud objektivity?

Pět minut Hitler a pět minut Židi. Tahle často opakovaná internetová hláška je docela výstižnou kritikou neutrálně se tvářící –„vyvažující“ žurnalistiky, která prezentuje nějaký problém, dá jeho stranám prostor, aby k tomu řekly svoje, a má tak hotovo. Přispívá tím k legitimizaci postojů hluboce nemorálních, staví na roveň pravdu a lež, v krajním případě vrahy a oběti. Prezentuje se jako takzvaně objektivní a přitom taková vůbec není. A je docela dobře možné, že tomuhle chápání novinařiny už odzvonilo – aspoň ve značné míře.

Muž, který se oženil s továrnou

„Čím mě páni rodičové budou chtíti míti, tím já budu chtíti býti!“ Sloganem cílícím na pokračování rodinného byznysu se řídili po polovině 19. století v Plzni i Škodovi. František Škoda (1801–1888) a jeho bratr Josef (1805–1881) byli lékaři, internisté. První to dotáhl až na zemského zdravotního radu a poslance říšského sněmu, zatímco druhý se stal univerzitním profesorem a c. a k. dvorním lékařem, přičemž se šeptalo, že nadstandardně navštěvuje Sissy v jejím budoáru. Františkův prvorozený syn Karel v duchu zmíněné zásady poslušně absolvoval medicínu v Praze a totéž se čekalo i od Emila, prvního dítěte Františkovy druhé ženy Johanky.

Selhávání státu

Koronavirové vypnutí společností a ekonomik řady států přineslo nejhlubší propad v prosperitě za desítky let. Zároveň bylo velkým civilizačním testem. Ukázalo se, které země jsou schopné dostat pod kontrolu virus, jenž je stále považován pro část společnosti za příliš nebezpečný na to, aby se nechal volně šířit. Právě ta kontrola je zásadní. Je to nejlepší prevence proti plošným karanténám a vypínání společností. Ten, kdo ji zvládne, se dokáže vyhnout chaosu, panice, které přirozeně vedou k dalším generálním karanténám. Na podzim, až se koronavirus bude proplétat s dalšími běžnými sezonními infekcemi, to bude obzvlášť důležité. Základem bude velmi rychle rozpoznat, kdo má běžnou rýmu, kterou nikoho neohrožuje, a u koho jsou naopak na první pohled úplně stejně vypadající potíže příznaky covidu-19.

Mor jako inovace

Historici novověku občas navrhovali, že naše doba začala jednou velkou cestou, tedy objevením Ameriky v roce 1492, a skončila další velkou cestou – poslední misí Apolla na Měsíc v roce 1972. Ale také by šlo říct, že novověk se zrodil z velké, vracející se morové rány černé smrti na sklonku 15. století a skončil současným dvaceti- či třicetiletým obdobím, kdy se rozvinul internet, prošli jsme sérií ekonomických krizí a koronavirus se vysmál globalizaci. Možná novověk jednou zarámujeme oběma pandemiemi. Ty totiž, jak ukazuje německý historik Klaus Bergdolt, zvýrazňují a urychlují trendy, které existovaly již před epidemiemi a v překotném tempu rychle proměňovaly společnost.

Zpět na hlavní stranu