Eseje

Boomeři a jiní strejdové

Současnost je zabydlena bájnými tvory – sněhovými vločkami, starými bílými muži nebo zhroucenými mileniály. Tváří v tvář této mytické tvořivosti se člověku může vybavit pokřik Niklase Luhmanna, německého giganta sociologie. Když mu kdosi vyprávěl o tom, co si lidé myslí, přerušil jej výkřikem: „Jména! Adresy! Ať si to můžu osobně ověřit.“ Výzvu ke konkrétnosti je dobré mít na paměti v době, v níž lidé prý vědí, co si myslí ženy, studenti nebo ti „privilegovaní“ a v níž někoho každou chvíli prohlašujeme za mluvčího generace. K mytickému myšlení svádí zvlášť rétorika generací, v níž se vyžívají politici, veřejní intelektuálové a uživatelé sociálních sítí.

Podvod za účelem nejvyššího blaha

O kryptofinančnictví se říká, že se pomalu učí, proč byly zavedeny všechny ty otravné regulace a kontrolní mechanismy, které tak svazují tradiční finanční byznys. Obchodování s kryptoměnami je dynamické, svobodné a bez velkých byrokratických překážek. Pokud ale nastane krize, není žádná instituce, která by zasáhla a zachránila aspoň vklady běžných střadatelů. Minimum dohledu také znamená, že podvody a neetické jednání jsou mnohem pravděpodobnější než v běžném bankovnictví. Připomíná to 18. nebo 19. století, kdy bylo možné přes noc vydělat obří jmění a další noc ho ztratit. To vše se nyní stalo v souvislosti s krachem kryptoburzy FTX. Skandál ohrožuje celý kryptobyznys, zasahuje i do Demokratické strany a hrozí zdiskreditovat takzvané efektivní altruisty.

Poslední náboj

„Na vestě nosím zastrčený jeden náboj. To je ten poslední pro případ, že bych se dostal do ruského zajetí. Pomohl by mi ukončit to trápení,“ říká Pavel, český dobrovolník, který spolu s dalšími ukrajinskými paramediky zachraňuje vojáky raněné na donbaské frontě. Padnout do zajetí by bylo horší než smrt. Jsme ve vesnici Terny, kde se nyní zastavila bojová linie. Kolem rozstřílených domů se ještě válejí mrtvoly ruských vojáků. Před pár dny se tu vedly tvrdé boje muže proti muži. Dřív vedla vesnicí udusaná cesta, dnes se proměnila v moře bláta, v němž se rýsují rozježděné koleje od tanků a jiných pásových vozidel.

Nevyžádané rady klimatickému aktivistovi

Aktivismus vymysleli Němci. Kurt Hiller, německý esejista a právník židovského původu, organizoval roku 1919 první aktivistický kongres. Plánem bylo dát obsah slovu samému a založit pacifistický světonázor, odpor proti fetišizaci práce a nárok na sexuální svobodu. Hlavním výsledkem byl nakonec fakt, že se do širšího povědomí dostal sám aktivismus.

Liberalismus ještě neumřel

S radostí jsem přijal pozvání na mezinárodní konferenci o současné krizi liberalismu, která se pod tímto pesimistickým názvem konala v Praze, a nepřekvapilo mě, že většina řečníků si dělala o budoucnost liberální demokracie vážné starosti.

Spirituální cesta českých mužů

Mužské kruhy, mužské spolky, mužské ligy. Desetitisíce mužů u nás vyhledávají organizace, které se jim snaží najít zpět identitu, naučit se zacházet s „chlapáckou“ silou a pochopit současný svět, ve kterém začíná dominovat ženský princip. Muži neváhají místo dovolené jet na několik dní do ryze mužského světa a hledat své místo. Jako Daniel Krejčí, který se cítil nešťastný a v manželství nepochopený, svůj život změnil po Srazu hustých mužů, na kterém zhruba sto mužů sdílelo své příběhy na jednom statku u Pelhřimova. Pořádá je Richard Vojík, který také zorganizoval Vision quest na Šumavě, několikadenní pobyt pro muže plný rituálů a konstelací. Daniel se na základě toho vydal v životě jiným směrem. Například se rozvedl.

Krásný nový svět tří velmocí

„Strana říkala, že Oceánie nikdy nebyla v alianci s Eurasií. On, Winston Smith, věděl, že Oceánie byla v alianci s Eurasií před pouhými čtyřmi roky.“ S koncem studené války se zdálo, že této fantazii George Orwella jsme unikli, že svět směřuje ke globalizaci. Jenže v posledních letech se již zcela otevřeně mluví o konci globalizace. V dokumentech vlád se mluví o geopolitickém soupeření, v odborných kruzích o ekonomickém „decouplingu“. Zdá se, že vize budoucnosti, jaké šíří frekventanti Světového ekonomického fóra v Davosujsou slepým ramenem vývoje.

Vláda pod tlakem zvyšování daní

S tím, jak s energetickou krizí prudce rostou výdaje a Fialův kabinet zatím nedokázal představit žádné výraznější systémové úspory, sílí ve veřejné debatě volání po zvýšení daní. S nápadem na zvyšování daní navíc čas od času koketuje přímo jeden z Fialových vicepremiérů. Ministr práce a sociálních věcí, lidovec Marian Jurečka. V minulých dnech do debaty zasáhl NERV. Poradní sbor, který si dal dohromady přímo ministerský předseda, přišel s katalogem nápadů, jak skoncovat s obřími rozpočtovými schodky. Řada z nich neměla přinejmenším nic společného s tím, co kabinet sliboval ve svém programu.

Vyhánění Trumpova ducha

Ve Spojených státech jsou v podstatě dva způsoby, jak předpovídat volby. První stojí na průzkumech veřejného mínění, druhý se opírá o „fundamenty“, ekonomická a politická fakta, která na základě historické zkušenosti ukazují výsledek. Před letošními „midterms“, jak se přezdívá volbám uprostřed prezidentského funkčního období, se předpoklady vycházející z průzkumů a fundamentů zásadně rozcházely. Což je hlavní důvod překvapení, neboť se nedostavilo očekávané republikánské tsunami, maximálně šlo o malou vlnku. Průzkumy od začátku ukazovaly na zápas víceméně vyrovnaný.

Vy jste byli někdy svobodní?

Žena zneužívá chlapce. Když chlapec dospěje, ožení se a stane se otcem. Manželka však záhy opustí jeho i společné dítě. Chce se stát spisovatelkou – a napíše mistrovské dílo. Muž mezitím vychovává syna, promarňuje svůj literární a hudební talent, přibírá na váze a uprostřed covidové pandemie mu docházejí síly. Toť děj osmnáctého románu Iana McEwana, krále psychologického realismu.

Politická válka jako znamení doby

Fenomén politické války opětovně s plnou silou vstoupil do světových dějin až v éře rozmachu moderních demokracií od dvacátého století. Jak první, druhá, tak i tzv. studená, nicméně rovněž světová válka dvacátého století v zásadě odpovídají politickému vzorci vůdčí příčiny první politické války v dějinách, tedy války peloponéské. Obdobně jako kdysi Sparta v Athénách spatřovala Německá říše Viléma II. i Hitlerova totalitní Velkoněmecká říše jako své hlavní mocensko-politické ohrožení existenci demokratických států.

Na svůj věk nevypadáš

„Kdo povolil Lise přestat si barvit vlasy?“ pronesl prý Michael Melling, místopředseda mediální skupiny Bell Media na redakční schůzi. Řeč je o Lise LaFlammeové, kanadské moderátorské hvězdě, která se v osmapadesáti letech rozhodla zešedivět. Následovala výpověď – nikoli pro Mellinga, nýbrž pro LaFlammeovou. Zatímco se média po celém světě pohoršovala nad potupou stárnoucí ženy, mediální skupina popírala, že by výpověď souvisela s kadeřnickými úkony. Ať už to bylo jakkoli, poprask vyjevil, jak citlivé je to téma. Vyhazov jako by dokonale kopíroval známý předsudek. Stárnoucí žena na viditelném místě? Tady něco nehraje.

Jak jsme vymysleli mazané zlo

„Proč si myslíte, že je nás teď tolik?“ ptá se vězeň. „Možných odpovědí je víc,“ odpovídá kněz, „jedni říkají, že příčinou je systém mezistátních silnic. Člověk někoho zabije a může rychle zmizet.“ Tento dialog zaznívá v minisérii Monstrum / Příběh Jeffreyho Dahmera, který se zařadil mezi tři vůbec nejsledovanější počiny v historii Netflixu.

Nenávidění němečtí intelektuálové kritizují média

Nejvýraznějšími hlasy, které v Německu vyzývaly k diskusi nad dodáváním zbraní na Ukrajinu, byly ty patřící Jürgenu Habermasovi, Richardu D. Prechtovi a Haraldu Welzerovi. Všichni tři se dočkali kritiky, což je legitimní. Jestli bylo nutné i mediální zostuzování, je jiná otázka. Všichni jmenovaní v posledních týdnech také vydali knihu o médiích, přičemž Precht a Welzer napsali společně publikaci Čtvrtá moc. Jak vzniká většinový názor, který není většinový. Případ Precht–Welzer je pozoruhodný. Třeba novinář Joachim Huber uveřejnil zdrcující recenzi měsíc před vydáním knihy. Obsah si prý lze domyslet.

Horký týden na Ukrajině

Před invazí na Ukrajinu byla ruská armáda hodnocena jako druhá nejmocnější na světě, ihned po americké. Toto tvrzení stálo hlavně na dvou faktorech. Zaprvé na zdánlivé modernizaci ruské armády. Na přehlídkách na Rudém náměstí Rusové prezentovali svoje nejmodernější zbraně. Vojenští experti psali o nových ruských hračkách, jako je tank Armata. Úspěšná operace na Krymu vzbudila zdání, že Rusové jsou mistři nového, „hybridního“ způsobu vedení války. Dá se předpokládat, že nyní se hodnocení ruské armády o pěkných pár příček propadne.

Detektivové z podcastu

Po 23 letech vyšel 19. září z vězení Adnan Syed, v roce 1999 odsouzený za vraždu své bývalé přítelkyně Hae Min Leeové. Nikdy nepřiznal vinu a část jeho okolí také tvrdila, že se nikdy nemohl daného zločinu dopustit. Ti, kteří v jeho vinu věřili, tak činili z důvěry v justiční systém, mnohdy přiznávali překvapení nad tím, že se takového zločinu mohl dopustit zrovna Syed. O mnoho let později se o Syedově případu doslechla novinářka Sarah Koenigová. V roce 2014 o případu natočila dokumentární podcastovou sérii s názvem Serial. Zrodil se nepředstavitelný fenomén.

Neštěstí a jiné legrácky

„Kdo tu mluvil o vítězství? Vydržet – toť vše.“ Těmito verši končí rekviem básníka Rainera Maria Rilka. Wolf von Kalckreuth, jemuž je báseň věnována, spáchal sebevraždu v pouhých devatenácti letech. Byl to básník a překladatel Květů zla do němčiny a také byl od narození tělesně postižený. Navzdory tomu se rozhodl splnit vojenskou službu. Stres z výcviku nevydržel a ze života se rozhodl odejít. Tváří v tvář tíži mladého života vyznívají pasáže Rilkovy básně nepřístojně a mentorsky: „Kéž bys nyní nenes příliš dlouho klam za svým omylem, tak chlapeckým,“ překládá Bohuslav Reynek.

Britská lekce pro Petra Fialu

Mezinárodní měnový fond je něco jako věřitel poslední instance. Zasahuje v zemích, které se dostaly do krizí tak hlubokých, že už jim za udržitelnou cenu není ochoten půjčit. A úroky, za něž by dluhopisy dokázaly prodat, by dělaly jejich dluhy dlouhodobě neudržitelnými. Fond zpravidla zajíždí do rozvíjejících se, ekonomicky ne zrovna dobře spravovaných zemí. V Evropě zasahoval při dluhové krizi eurozóny v roce 2010 mimo jiné v Řecku, které se dostalo na hranici státního bankrotu.

Zbytečné stigma elektrošoků

Elektrošoky jsou běžnou součástí léčby těžkých depresí a v psychiatrii pomáhají i v dalších akutních stavech. Po celém světě se jimi léčí až milion pacientů ročně. U nás se ve všech psychiatrických nemocnicích tato metoda, přesněji řečeno ECT neboli tzv. elektrokonvulzivní léčba, používá. Pomáhá více a má méně vedlejších účinků než psychofarmaka. Divná věc, vždyť McMurhpy ztvárněný Jackem Nicholsonem ve filmu Přelet nad kukaččím hnízdem dostávající elektrošoky rozhodně vyléčeně ani šťastně nevypadá. Tato léčba má velké stigma; podle psychiatrů a lékařů naprosto zbytečně.

Ahoj, bože války

HIMARS je zkratka pro High Mobility Artillery Rocket System. „Systém“ netřeba vysvětlovat, jde o samostatně působící zbraň. Střílí raketami a jeho pohyblivost je dána tím, že je to vlastně „náklaďák“, kolové vozidlo s raketometem místo korby. A co se vysoké mobility týče, po silnici dokáže jezdit rychlostí až 85 km/h, tedy srovnatelnou s běžným kamionem. Pěkné. Ale k tomu, abychom pochopili, čím je taková zbraň pro ukrajinskou armádu užitečná, vrátíme se nejprve na chvíli o víc než sto let zpátky.

Dvě minulosti generála Pavla

Podporovat Petra Pavla na prezidenta nebudeme, nechal se loni na podzim při interních diskusích v ODS slyšet Zbyněk Stanjura. Doprovodil to bonmotem, že nebýt listopadu 1989, generál by nás neoslňoval bezvadnou znalostí angličtiny, ale bezvadnou znalostí ruštiny. Mezitím se stalo, že Petr Pavel žádnou podporu politiků nepotřebuje - překonal hranici 50 tisíc podpisů. Ovšem Stanjurův bonmot vystihuje něco, co může Pavla po ty čtyři měsíce do voleb asi jako jediná věc pronásledovat: Do jaké míry lze věřit kandidátovi na funkci hlavy státu, pokud má nejasnou minulost a vypráví o ní matoucím způsobem?

Blbí a blbější

„Bylo najednou méně významných mužů? Vůbec ne! Uvázl veškerý život? Nikoli, zmohutněl! Nedály se dříve zvrácenosti? Dály se jich spousty!“ Navzdory tomu je Ulrich, protagonista Muže bez vlastností od Roberta Musila, přesvědčen, že něco je ve vzduchu. Šíří se tajemná nemoc – blbost. Jenže Musil, který intelektuální nesmělosti věnoval skvostnou přednášku O hlouposti, pořádně nevěděl, o čem mluví. Proslov přednesl roku 1937, v době, kdy inteligence stoupala. To naše doba je na tom hůře. Hloupneme, a ještě na to máme data.

Kdo tady ještě nevydal knihu?

Zadejte si do internetového vyhledávače, že chcete vydat knihu, a budete se divit, jaké jsou možnosti. Dnes už to nefunguje jako před dvaceti lety, kdy vaše kroky musely mířit do nakladatelství, kde si váš rukopis možná někdo přečetl a ještě méně možná vydal. V dnešní době je způsobů víc, držet svou knihu v ruce je snazší, než si myslíte. V České republice vydává knížky přes 2000 subjektů. Pokud jste na sociálních sítích ve skupině typu začínající autoři, vidíte, že dnes a denně se tam někdo chlubí novou knihou. Vydanou jakýmkoli způsobem.

Hnutí #MeToo: přelomové a bezradné

Když Francouzka Virginie Despentesová psala svou knihu Přefikni mě (1994) o hromadném znásilnění, pracovala ještě jako prostitutka. Poté, co z knihy udělala film, na němž spolupracovala s pornoherečkou Coralie Trinh Thi, soud rozhodl, poprvé po osmadvaceti letech, že toto se nesmí v kině promítat. Mezitím se z Despentesové stala feministická ikona a spisovatelka první ligy. Před několika týdny jí v Paříži vyšel román Milý kreténe. Podle očekávání se zařadil mezi aktuálně nejdiskutovanější knihy.

Putinův zoufalý tah

Rusko válku na Ukrajině prohrává. Protiofenzivou u Charkova započala její nová fáze. Ukrajinci převzali inciativu, osvobodili území o velikosti Walesu a tváří se, že jim to nestačí. Nejrůznější experti a bývalí velitelé začali předpovídat ukrajinské vítězství. Například americký generál ve výslužbě David Petraeus, bývalý velitel v Afghánistánu a exředitel CIA, prohlásil, že Ukrajina válku vyhraje. Podobně mluví další americký generál Ben Hodges a jiní.

Vládní strany ustály volby

Byly to volby v nejtěžším momentu v historii České republiky. Dost pravděpodobně i v nejtěžším momentu svobodné éry po roce 1989. V době, kdy země zažívá největší historický propad životní úrovně, která se za tento rok mnohým sníží víc než o pětinu. V době, kdy jsme poprvé v historii přišli o cenovou stabilitu a inflace šplhá ke dvaceti procentům. V době, kdy jsou ceny elektřiny a plynu tak zdivočelé, že se lidé obávají, jak vysoké budou mít účty.

Karel III., stavitel, tradicionalista a ekolog

Kdykoli se prý Winston Churchill zahleděl na fotografii mladé princezny Alžběty, rozplakal se dojetím nad představou, že tato mladá žena bude jednou královnou. Těžko si představit, že kdokoli uronil slzu dojetí při pomyšlení, že jednou na trůn usedne princ Charles, přestože jeho čekání bylo násobně delší než jeho matky. Zdálo se, že nadšení z budoucího krále Karla III. nesdílí ani britská veřejnost. Dlouhodobě si jen okolo 30 % Britů myslelo, že bude úspěšným monarchou. Ještě před šesti měsíci to byl názor 31 % z nich, nyní jeho popularita vystřelila prudce nahoru.

Bianko šek pro energetiky za desítky miliard

V nervózní době plné obav, nejistoty a strachu z pádu životní úrovně bylo lidem třeba dát jistotu, kde leží hrana, přes kterou jejich účty za elektřinu v žádném případě nepůjdou. To byla priorita. Vysvětluje premiér Petr Fiala a další členové jeho kabinetu, proč je nad vládním plánem zastropování elektřiny i po týdnu stále víc otázek než konkrétních odpovědí. Jistota je jediná. Strop na silovou elektřinu (což je zatím státem neregulovaná část účtu, kterou dostává každá domácnost) bude už od listopadových zálohových faktur na 240 eurech za MWh včetně DPH.

Trojí rozloučení s královnou

Ve filmu Nejtemnější hodina (2017) britský premiér Winston Churchill bojuje s tlakem svých appeaserských ministrů, aby přistoupil na vyjednávání s Adolfem Hitlerem. Nejdříve za ním přijde král, jenž mu oznámí, že má jeho plnou podporu. Pak Churchill uteče do londýnského metra, kde se setká s prostými Brity, kteří jsou ochotni bojovat do samého konce. Nakonec svým slavným projevem Nikdy se nevzdáme získá na svou stranu i parlament. Je to úsměvný sled scén, Churchill nikdy metrem nejel, ale vyjadřuje důležitou myšlenku o tom, co tvoří britský stát. Totiž koruna, lid a parlament.

O mezích „spravedlivého“ jazyka

„Milí přátelé“ – tak tohle už neříkejte. Správná forma zní „Milí přátelé, milé přítelkyně“. Generické maskulinum „přátelé“, tedy užití mužského rodu pro muže a ženy, se stalo podezřelým. Zvlášť ve veřejných institucích, školství či v některých médiích je patrná snaha ustupovat od slov jako „občané“ či „studenti“ ve prospěch spravedlivějšího „občané a občanky“, „studenti a studentky“.

Zpět na hlavní stranu