Eseje

Zaručeně státní útlak

Jak píše autor vynikající práce Německo. Mýtus a realita Aleš Valenta, kvalita demokracie se pozná podle toho, jak zacházíme s opozicí. Valenta už před sedmi lety, kdy jeho kniha vyšla, těmi slovy mířil na zacházení německých úřadů s pravicovou opozicí, intelektuální a především politickou, jíž je Alternativa pro Německo (AfD). Ta měla tehdy ještě pouhých 12 procent, pak přechodně oslabila, aby letos v únoru s 21 procenty hlasů zdvojnásobila svůj počet křesel ve Spolkovém sněmu. Od té doby dál roste, průzkumy jí přisuzují 25 či 26 procent.

Úsvit technooptimistů

Americký stratég Tanner Greer v březnu zveřejnil studii čínské politiky nové Trumpovy administrativy, kterou vypracoval pro think-tank Foreign Policy Research Institute. Její název by se dal přeložit jako „Záměrná neprůhlednost“, a jak dále naznačuje podtitul „Konkurující si priority americké politiky vůči Číně“, na této politice se podílí řada lidí, jejichž přístupy se liší. Což je něco, co Donaldu Trumpovi nevadí. Vyhovuje mu, že se jeho podřízení takto vlastně drží navzájem v šachu, přičemž on je tím, kdo nakonec rozhodne.

Dolanova česká mise

Zájem amerického Úřadu strategických služeb (Office of Strategic Services, OSS) o Československo jako by po debaklu slovenských operačních týmů a jejich povraždění Němci začátkem roku 1945 ochladl. Pouze v rámci operace „Cottage“ byl 19. února 1945 u Červené nad Vltavou letecky vysazen Vlastislav Žuk, vycvičený čs. sekcí středomořského velitelství OSS v Itálii. Mladý agent se bohužel při seskoku zranil a rozbila se mu i vysílačka, takže přes veškerou svou snahu nebyl schopen navázat spojení. Další připravované operační týmy s kódovými názvy „Freedom“ a „Ferndale“ se již do Protektorátu Čechy a Morava vyslat nepodařilo.

Papež našich jistot a nejistot

Když zemře papež, píší o tom všichni, neboť navzdory postupující sekularizaci naší části světa lze konstatovat, že papež stejně všechny zajímá. První dny po oné smutné události se sluší spíše projevovat zármutek a vzpomínat na vše dobré, co se v naší mysli ozývá. Teprve později, s určitým pietním odstupem, přijde čas na kritickou reflexi jeho služby. Nyní, kdy nás od skonu papeže Františka dělí jen pár dní, by tedy byly namístě spíše kondolence a emoce – těch ale zaznívá všude dost a dost.

Evropský deep establishment místo režimu

Rozhovor Daniela Kaisera s rumunským politikem Georgem Simionem Rumunsko jako trenažér pro Francii, možná i pro vás (Echo 15/2025) osvěcuje nejdramatičtější hrozbu pro EU: její struktury budou právem vnímány veřejností v členských státech jako to, co jsme si zvykli nazývat deep state, či vhodněji v tomto případě (europe’s) deep establishment (podle řeckého ekonoma a politika Janise Varufakise).

Není osvobození jako osvobození

„Příběh druhé světové války nás má spojovat, nikoli rozdělovat,“ hřímal během oslav osvobození Bratislavy slovenský premiér Robert Fico. Ve skutečnosti byl jeho projev jedním z mnoha příkladů toho, že 2. světová válka představuje i 80 let od jejího ukončení významnou dělicí čáru, která prochází napříč Evropou, ale i napříč řadou společností. Jsou různé konce 2. světové války. Ten americký a západoevropský, jehož obrazem jsou nadšené davy na londýnském Trafalgar Square během oslav „Victory Day“, správný hollywoodský příběh války dobra se zlem ukončený happy endem.

Demise ekonomické vědy

Ten konflikt je tak obrovský, že je obtížné jeho rozměry běžnými slovy přiblížit. Na jedné straně je supermocný muž. Nejvlivnější a nejsledovanější politik planety, který jako asi jako jediný volený zástupce lidu dokáže předčít všechny celebrity popkultury ve schopnosti strhávat na sebe veškerou světovou pozornost, aniž by musel nejprve násilně zemřít (ano, od takové tragédie byl kousek, to je ale jiný příběh). Na politika obdivuhodný výkon svého druhu. V rukou drží tabulku, která už dostala jeho jméno, a má našlápnuto vstoupit s ní do dějin.

Elektřina tu nemusí být pro všechny

Před měsícem severočeská společnost Sokolovská uhelná ohlásila odstavení svého posledního velkorypadla na těžbu hnědého uhlí v lomu Jiří. Označila to za konec jedné éry a milník v historii hornictví tamějšího regionu. Milník je to i pro devadesát zaměstnanců, tedy už bývalých, kteří v důsledku ukončování těžby přišli o práci. Úplný konec těžby na Sokolovsku má nastat v roce 2030. Výroba uhlí a tepla ale může v důsledku uměle nastavených netržních podmínek skončit ještě dřív. Společnost tedy stojí s nataženou rukou před státem a doufá v dotace.

České sebebičování Polskem

Polsko jede! Polský zázrak! Předehnali nás, za peníze z EU postavili dálnice! A my? Rozhledny. V českých médiích se to podobnými zprávami poslední dobou jen hemží, na příkladu Polska se ukazuje česká stagnace a zaostávání. Kde se toto zaujetí pro až sebemrskačské srovnávání vzalo a je vůbec opodstatněné? Samozřejmě je důvodem k radosti, že Češi konečně opouštějí svůj dlouhodobě zakořeněný pohled na Poláky plný historických předsudků, stereotypů, ignorance a despektu a začínají objevovat bohatou polskou historii, krásnou přírodou, gastronomii – a také bezprecedentní ekonomické úspěchy posledních tří desetiletí.

Zaslepená společnost

Připomenul jsem v nedávné úvaze příběh jednoho zaslepení, jak ho vypráví slovenské Divadlo Pôtoň v dokumentární inscenaci Terra Apathy. Pojednává o zaniklé staré slovenské obci (1253) Horné Opatovce (latinsky Terra Apathy de Grana), kde byla v roce 1953 postavena hliníkárna, lidé měli práci, moderní byty, kupovali si pračky, televize, jejich životní úroveň rostla. Jedovaté emise hliníkárny ale postupně vyhubily hmyz, zničily stromy, zvířata trpěla deformacemi, ženám se lámaly kosti, zvýšila se závratně dětská nemocnost. Ekologické škody překročily nakonec práh napravitelnosti a obec byla zlikvidována, lidé vystěhováni.

Tohle je život?

„Není čas na odstup,“ zaznívá v autobiografii Život. Moje cesta dějinami od papeže Františka. Ale čtenář po přečtení sezná, že papež si čas na odstup našel. Kniha je sice mediálně inzerovaná jako autobiografie, ve skutečnosti papež převyprávěl svůj příběh vatikánskému novináři Fabiu Marchesemu Ragonovi. Je to problém? V tomto případě ano. Knize chybí nasazení, možná proto, že zde byl prostředník. Je plná šroubovaných vět, v nichž člověk hledá smysl jen proto, že spoluautorem je papež. Nutno také říct, že překladatelka neodvedla dobrou práci.

Toho si zastřelím já!

Západní Sýrie, předměstí al-Kosúr města Baníjás, 9. března 2025. Auto se čtyřmi syrskými vládními ozbrojenci zastavuje dva mladé muže, kteří jdou po silnici. Ozbrojenci se nejdřív ujišťují, že muži jsou alavité. Pak jim rozkážou, aby si klekli ke krajnici a odevzdali telefony. Alavitský mladík: Přisámbůh, že nemám telefon. Ozbrojenec: Vy alavité neznáte boha. Neznáte Alláha! Alavitský mladík: Přísahám na korán, že tu nemáme telefon, bydlíme odsud daleko. Ozbrojenec: Vás alavity zabijeme všechny. Ukaž ruce, kde máš telefon?

Špion, který zachránil svět

Záchrana světa je pro britského tajného agenta Jamese Bonda rutinou. V každém díle svých dobrodružství odvrátí nějakou katastrofu, která hrozí poškodit západní svět, vyvolat válku, nebo dokonce apokalypsu. Život skutečných špionů se však jen zřídka vyrovná tomu Bondovu. Zpravodajská práce je úmorná a pomalá, automobilové honičky jsou vzácností a pouze zlomek informací dokáže skutečně zvrátit chod dějin. Jedním z mála, komu se to podařilo, byl Oleg Gordijevskij, pravděpodobně nejvýznamnější západní agent studené války. Zemřel začátkem března v Londýně.

Celník trumpnosti

Začněme jasně: Clo je zlo. Mezi ekonomy nenajdete jediného, který by byl schopen cla obhájit. Snižování cel od poslední světové války stojí do značné míry za nevídaným nárůstem blahobytu v dějinách lidstva. Ani ten současný, zdánlivě neekonomický technologický pokrok by s vysokými cly nebyl tak daleko. Pokud se někdo o obhajobu cel snaží, není to ekonom. I kdyby si tak říkal jen proto, že se (z politických pozic či kvůli vlastním zájmům) vyjadřuje k ekonomické otázce.

Konec amerického experimentu, nebo jeho evoluce?

Donald Trump už od své lednové inaugurace stačil vydat víc exekutivních příkazů než kterýkoli jiný prezident za první tři měsíce úřadování. Rekordy ale láme také počet žalob na tyto výnosy a další kroky Bílého domu. Američtí prezidenti se samozřejmě se soudy potýkali vždy, různě jim i vzdorovali. Joe Biden se třeba dvakrát pokusil prosadit zjevně protiústavní odpuštění studentských půjček: „Nejvyšší soud to zablokoval, ale to mě nezastavilo,“ řekl, když ohlašoval svůj druhý pokus.

Nevstoupíš dvakrát do stejného průplavu

V amerických komentářích zájem o možné porušování pravidel utajované komunikace mezinárodněpolitický rozměr věci převyšoval, protože tam mohou nejspíš nachytat Trumpovy lidi při porušení nějakého předpisu. Samotný úder proti Húsíům vlastně vyvolával méně pozornosti nejspíš i proto, že američtí liberálové – ne tedy progresivisté – jsou s ním v zásadě srozuměni.

Požární zeď máme i u nás

Před týdnem koalice SPOLU jakýmsi aktem obnovy vstoupila do druhého kola své existence. Letos tedy ODS, TOP 09 a KDU-ČSL půjdou do sněmovny opět na jednotné kandidátce. Ale na poslední chvíli se proti tomuto opakování začal formovat odpor uvnitř ODS. Část strany si pokládá logickou otázku, jak moc se jí vyplácí spojenectví se dvěma malými stranami, které jsou buď těsně nad čarou ponoru, nebo, tak jako lidovci, konstantně pod ní. Na veřejnost pronikla část toho vnitrostranického bublání.

Čí je ten obrázek?

Autorská práva jsou poměrně moderní vynález. Ačkoli lidé malovali na stěny jeskyní už v paleolitu, dlouho neexistovala žádná právní ochrana duševních výtvorů. Umělecká díla a vynálezy se šířily zcela volně, podvázány hlavně tím, že mistrovskou malbu nebo sochu neuměl zkopírovat skoro nikdo. Literatura měla v historii spíš opačný problém, který dnes nemá: v době před vynálezem knihtisku se každá kniha musela opsat pěkně ručně a v evropských podmínkách málokdy vydržela pohromadě víc než 200 let. Nebýt nekonečné dřiny neznámých mnichů v klášterech, které dnes dávno neexistují, nezachovalo by se nám ze starých literárních děl vůbec nic.

Demokracie výjimečného stavu

„Bidenova vláda pustila do země miliony lidí, mnozí jsou zločinci nejhoršího typu. Čelíme invazi, je to v podstatě válka,“ vysvětlil Donald Trump, proč jeho administrativa používá pro zdůvodnění deportace ilegálních migrantů zákon o nepřátelských cizincích během válečného konfliktu (Alien Enemies Act) z roku 1798. Jistě, drogové kartely z Latinské Ameriky představují pro USA společenský a bezpečnostní problém, nicméně je otázka, zda lze nazvat tento stav válkou. Zpochybnil to i federální soud a vyzval k zastavení vyhoštění členů venezuelského gangu do středoamerického Salvadoru.

Naše dukovanská tragédie

Dočkali jsme se. Evropská komise (EK) uvolnila plné znění notifikace na pátý dukovanský blok. Po bezmála roce, kdy o schválení veřejné podpory na stavbu nového jaderného bloku rozhodla. Částečné informace o nevýhodnosti podmínek pro fungování nové elektrárny, které kolovaly, se tak konečně potvrdily. A není to vše, co podstatného se v poslední době kolem „největší zakázky v české historii“ a také kolem společnosti ČEZ odehrává. Povolení Bruselu pro využití modelu státní podpory na jednotném unijním trhu je nutnou podmínkou. A to uvědomění si, že notifikace znamená podřízení Komisi a jejím nám vnuceným pravidlům, je stěžejní.

Příběh racionality utržené ze řetězu

Šéfka amerických rozvědek Tulsi Gabbardová propustila asi stovku analytiků zpravodajské agentury NSA kvůli tomu, že v chatovací aplikaci určené pouze pro pracovní komunikaci vedli diskuse o transgenderismu. Mohli bychom si myslet, že Gabbardová, pro niž je Edward Snowden hrdinou, se pustila do nějakého honu na politické nepřátele. Ale záznamy chatů pocházejí od whistleblowera a zveřejnil je Christopher Rufo, který obvykle mívá fakta v pořádku. Analytici se bavili o svých neovaginách a kastracích, o tom, jak by chtěli mít nebinární děti, o polyamorii a víkendech skupinového sexu a o tom, jak nenávidí kapitalismus a křesťanství.

Nová materialita

Návrh amerického prezidenta Donalda Trumpa na získání části ukrajinského nerostného bohatství vzbudil mezi ložiskovými geology spíš podivení nad tím, co vlastně americká administrativa sleduje. Možná jsou dvě řešení: buď se jedná o kouřovou clonu na zastření nějakého jiného cíle, anebo pan prezident naslouchá nějakému neznámému, ale mocnému vizionáři v pozadí. Pojďme se nejprve podívat na základní fakta, a to z hlediska doby i nerostných surovin. Při budování státu či jeho průmyslu uvažujeme o stadiu materializace a dematerializace.

Proč bubliny nemohou za naši neschopnost spolu mluvit?

Že se něco rozbilo ve veřejné debatě, je evergreenem těchto debat. A snad žádná se neobejde bez odkazu na sociální bubliny. Digitální média je prý posilují, ne-li přímo ustavují. Ve společnosti, v níž věříme, že slova jsou činy, připisujeme bublinám až kosmologickou funkci. Budeme druhým důvěřovat, nebo budeme každého považovat za darebáka? Hlavní potíž bublin, jak ji formuloval americký autor pojmu, publicista a – jak o sobě říká – i aktivista Eli Pariser v knize The Filter Bubble / What the Internet Is Hiding from You (2011), je, že nás prý až hermeticky uzavírají v jednom názorovém světě.

Kulturní křesťanství jako „víra pozpátku“?

V diskusích o tom, co by západní civilizace měla v zájmu vlastního přežití ve svém životě výrazněji zviditelnit, často zaznívá výraz „židovsko-křesťanské hodnoty“. Operují jím i lidé, kteří se ke křesťanství (nebo judaismu) jako k náboženskému přesvědčení třeba nehlásí. Vnímají ale zásadní úlohu, již ta víra a její hodnoty ve formování a udržení západní civilizace měly, a jejich přežití považují za předpoklad jejího dalšího trvání.

Nesnesitelnost řevu

„Kultura je vývojem k mlčení,“ napsal Theodor Lessing v knize Hluk (1908), nedávno vydané i v češtině. Krom toho je zakladatelem první společnosti proti hluku. Sice se jí příliš nedařilo, v nejlepších dobách měla na tisíc členů, ale vizionářský ten čin byl. Obtěžující zvuk se dnes počítá mezi nejzávažnější environmentální problémy. Myslí na to zákonodárci, kteří zformulovali příslušné paragrafy, a varují i lékaři, kteří vidí souvislost mezi hlukem a civilizačními nemocemi.

Příliš mnoho neznámých

Na podzim před prezidentskými volbami v roce 2016 vyšel pseudonymní článek Volby letu 93. Let United Airlines 93 je proslulé označení jednoho ze čtyř letadel, která 11. září 2001 unesli teroristé al-Káidy. Na jeho palubě cestující vzali útokem kokpit a způsobili tím, že teroristé nedosáhli zamýšleného cíle ve Washingtonu; letadlo havarovalo v polích. Metafora byla jasná – vítězství Hillary Clintonové představuje takové nebezpečí, že na jeho odvrácení je oprávněná i sebevražedná mise, tedy zvolení Donalda Trumpa.

Chytit pár otroků k obětování

V roce 2020 rozvášněný dav svrhl a hodil do řeky sochu bristolského mecenáše Edwarda Colstona kvůli jeho zapojení do obchodu s otroky v 17. století. Šlo o rozšíření amerických protestů Black Lives Matter do Británie. Přestože Spojené království nikdy nezavedlo segregaci a již v roce 1845 si americký černošský sociální reformátor Frederick Douglass liboval, že v zemi zažil „dokonalou absenci všeho, co se podobá té odporné nenávisti, s níž jsme pronásledováni v USA“, aktivisté tvrdili, že Británie je stejně zatížena historickým rasismem.

U kormidla Babiš

U kormidla české politiky ročník 2025 pevně sedí Andrej Babiš. Navzdory tomu, že se mu na podzim minulého roku rozpadla jeho opoziční „lepší vláda“, protože část stínových ministrů zmizela ve vedení krajů, v Evropském parlamentu nebo Senátu. Pro Babiše to ovšem nic neznamená, protože smyslem tohoto stínového kabinetu byl jednak marketing navenek, ale hlavně sloužil jako trenažér pro potenciální držitele vládních funkcí.

Jak (ne)jít příkladem

Chceme učinit z Evropy světového lídra čistého průmyslu. Dekarbonizace se stává nejen environmentálním cílem, ale také naší růstovou strategií. To jsou slova místopředsedy Evropské komise (EK) pro prosperitu a průmyslovou strategii Stéphana Séjourného. Zazněla při představování nové Dohody o čistém průmyslu (Clean Industrial Deal). To je podle Bruselu údajně řešení nekonkurenceschopnosti evropských podniků a především řešení vysokých cen energií, které ty podniky pohřbívají.

Roztržkou k dohodě?

Americko-ukrajinské vztahy jsou na bodu mrazu. Rusové oslavují kroky amerického prezidenta Donalda Trumpa. Evropa přemýšlí o světě, kde se nebude moci spolehnout na podporu USA. Stará spojenectví se hroutí. Dává tento chaos vůbec nějaký smysl? Pro pochopení je dobré zrekapitulovat si dění posledních týdnů. Dne 12. února dorazil do Kyjeva americký ministr financí Scott Bessent. Přivezl také dohodu o amerických investicích do ukrajinského nerostného bohatství.

Zpět na hlavní stranu