Eseje

Rok změny. A potíží

Pro premiéra Andreje Babiše to je letos jeden z nejobtížnějších startů do nového roku ve velké politice. V lednu 2014 měl před sebou jako ministr financí nejistou podobu vlády, tehdejší prezident Miloš Zeman hrozil, že nejmenuje kandidáta ANO na ministra obrany Martina Stropnického, a zpochybňoval i některé další uchazeče o ministerské posty. Výhodou pro Babiše coby šéfa ANO nicméně bylo, že střet s hlavou státu si musel odehrát předseda sociálních demokratů Bohuslav Sobotka. O čtyři roky později – v roce 2018 – už to bylo na Babišovi. Vládu měl od prezidenta Zemana jmenovanou, ale věděl, že ve sněmovně nezíská důvěru.

Základní zákony lidské hlouposti

Zatímco v dějinách náleželi mocní hlupáci většinou mezi příslušníky vlivné kasty, tak v demokracii využívají ke svému vzestupu politické strany a volby, které představují ten vůbec nejmocnější nástroj k dosažení pozice, kde lze nadělat hodně škody. Jeden si musí být vědom toho, že mezi voliči existuje určitá hloupá frakce, která využije voleb k tomu, aby sice nic nezískali, ale aspoň poškodili ostatní. Takový kolektivní čin pak pomáhá vytvářet hloupou skupinu i mezi vrcholnými politiky. Vzestupu hlupáků se dá dobře porozumět, ale jaká je podstata jejich nebezpečnosti?

Největší z Čechů?

Který Čech se po druhé světové válce stal největší světovou celebritou ve sféře, řekněme, umělecko-společensko-intelektuální? Václav Havel určitě. Ale kdo pak? Milan Kundera? Miloš Forman? Možná je to Tom Stoppard. Sice se v Československu jen narodil, byl Angličan, který Anglii miloval, ale s léty se ke svému českému původu v myšlenkách i v díle vracel stále víc. Stoppard, jak sám říkal, žil báječný či čarovný život. Byl vtipný, okouzlující, měl šťastnou povahu.

Maduro s terčem na čele

„Spojené státy a Venezuela můžou být ve válce v řádu dnů.“ Titulek newsletteru britského deníku The Daily Telegraph je z 3. prosince, ale mohl vyjít v podstatě kdykoli v posledních dvou měsících. Spekulace o americkém úderu na Venezuelu připomínají limitní hodnotu v matematice. Moment začátku vojenské akce se neustále přibližuje, ale zatím nenastal. A jestli někdy nastane, zřejmě neví ani sám Donald Trump. Nátlak na Venezuelu je značný. Američané v Karibiku rozmístili na 15 tisíc námořníků a mariňáků, 11 válečných plavidel a nejmodernější letadlovou loď USS Gerald R. Ford.

Babiš v cíli, Turek v limbu

Že vzniká třetí kabinet Andreje Babiše, působilo nakonec v den vzniku, v pondělí 15. prosince, jako samozřejmost. Ale vzpomeňme si, že zpočátku, a začalo to už před volbami, se skoro jako na povel hromadně spekulovalo, jak to do Babišova kabinetu buď SPD, nebo Motoristé nedají a s jakou radostí je Babiš nahradí některou z dosud vládních stran. Šestnáct poslanců KDU-ČSL by nakonec k 80 poslancům ANO na většinu nestačilo, ale 22 poslanců STAN už ano.

Vidoucí kámen elfů

V závěrečné zprávě o teroristických útocích z 11. září 2001 uvedla vyšetřovací komise, že americké bezpečnostní složky „selhaly v propojení indicií“, k čemuž přispěla „omezená kapacita pro sdílení informací interně a externě“. Ačkoli napříč státními orgány existoval dostatek vodítek, z nichž bylo možné vyčíst, jaké plány islamisté z al-Káidy mají, nikdo nedokázal útržkovitá a na různých místech uložená data integrovat takovým způsobem, aby se šlo včas dovtípit, co se chystá, a zachránit tak bezmála tři tisíce obětí, které si nakonec vyžádaly únosy letadel a jejich kolize s věžemi WTC a s Pentagonem.

Jak se T. G. Masaryk zasloužil o stát

T. G. Masaryk byl zvolen prezidentem Československé republiky 14. listopadu 1918, a to na výzvu Karla Kramáře, který vedl ustavující schůzi revolučního Národního shromáždění. Volba proběhla jednomyslnou aklamací za účasti dvou set padesáti šesti poslanců. Čtyřicet poslanců slovenských nedorazilo vinou zpoždění vlaku. Dne 26. února 1930 schválilo Národní shromáždění zákon číslo 22/1930 v tomto znění: „(1) T. G. Masaryk se zasloužil o stát. (2) Výrok tento budiž na věčnou paměť vtesán do kamene v obou sněmovnách Národního shromáždění.“ Zákon neobsahoval žádná další ustanovení například stran vymáhání.

Zatím win-win

Česká republika bude mít konečně po více než dvou měsících od voleb novou vládu. Byť to nebylo do týdne od uzavření uren, jak si přál vítěz hlasování Andrej Babiše (ANO), je to nezpochybnitelně dobrou zprávou pro všechny. Žijeme totiž v demokratickém zřízení a voliči rozhodli tímto způsobem. Ať jste příznivci, či odpůrci nového kabinetu, měl by dostat možnost řídit zemi, případná kritika bude namístě, až když bude něco dělat špatně. To ostatně uznává i většina opozice. Vláda by pravděpodobně měla být uvedena do úřadu v pondělí 15. či v úterý 16. prosince.

Evropské moralizování není řešení

Poslední americké návrhy, jak ukončit válku mezi Ruskem a Ukrajinou, vyvolaly u nás i v Evropě vypjaté, emocemi nabité reakce. V Česku zaznívaly věty o „novém Mnichovu“, o tlaku na „ukrajinskou kapitulaci“, o „Trumpově zradě“, nebo dokonce o tom, že americký prezident je jakýmsi „agentem ve službách Kremlu“. Podobná rétorika zaznívala i na poslední plenární schůzi Evropského parlamentu. Z úst šéfů některých frakcí, zejména nalevo od středu, padala slova o tom, že „Putin je válečný zločinec, který musí skončit na lavici obžalovaných v Haagu“.

Piš rukou, mysli lépe

Po leváku Leonardovi da Vinci zůstaly desítky rukopisných svazků – drobné písmo psané obráceně, zprava doleva. Kdo je chce číst, aniž by si přivodil migrénu, musí text zrcadlit. Proč ta podivnost? Částečně šlo o praktičnost: jako levák si při psaní zprava doleva nemazal ještě nezaschlý inkoust. Existují ale i jiné výklady. Nutnost až bolestivě promýšlet vlastní zpětné psaní mohla prospívat tomu, aby si Leonardo to, co psal, lépe zapamatoval. Dnes bychom řekli, že jde o jev, který kognitivní věda popisuje jako „žádoucí obtíže“ (desirable difficulties) – formu učení, při níž mnohdy umělá námaha prohlubuje výkon.

Konáme, nezdržujeme. Zatím

„Výrok Ústavního soudu by byl zřejmě jasný: Prezident republiky má jmenovat na základě návrhu předsedy vlády,“ uvedl pro ČRo ústavní právník Ondřej Preuss. „Žádný z uvedených argumentů nesvědčí o jakékoli právní překážce,“ sdělil Jan Wintr, někdejší ústavní expert, dnes soudce Ústavního soudu. Mysleli byste si, že jde o příspěvky k aktuální debatě o tom, zda má být jmenován do ministerské funkce Filip Turek (za Motoristy)? Chyba lávky, jde sice o výroky z tohoto ročního období, ovšem z doby před čtyřmi roky, kdy prezident Miloš Zeman blokoval kandidáta Pirátů Jana Lipavského (nyní poslanec za ODS) do pozice šéfa diplomatů v Černínském paláci.

Když stroje vyčtou i náš světonázor

Ani ne vteřina – a v tom nejpodstatnějším je jasno. Alespoň to říkají psychologové zkoumající, jak reagujeme na tvář. Poctivý? Inteligentní? Dobrosrdečný? Druhého si zařadíme během mžiku. Kultura nás učí, abychom tuto instinktivní reakci nepřeceňovali. Neměli bychom být povrchní; ty skutečně podstatné věci jsou přece neviditelné. Určitý proud liberální politiky to zesiluje: přiznat tělu význam by znamenalo přiznat i rozdíly, které si člověk nezasloužil a nevybral. Potud se zdá, jako by do kultury a politiky sestoupila jedna rovina filozofického dědictví – ta, která zdůrazňuje dualitu duše a těla a tělo prohlašuje za pouhý obal.

Zakázat dětem telefony?

Jedním z prvním myslitelů, kteří psali o nebezpečném vlivu informačních technologií na lidskou psychiku, byl věhlasný švýcarský učenec Konrad Gessner. Ten lamentoval, že čím dál víc lidí je neustále zaplavováno přísunem informací, jenž s sebou nese účinky „matoucí a škodlivé“ pro jejich mysl, a varoval před zhoubnými důsledky pro duševní stav společnosti. Nutno dodat, že nekomentoval společnost jako celek, nýbrž pouze její majetnou a gramotnou menšinu, poněvadž psal ve druhé polovině 16. století a předmětem jeho obav nebyl obsah digitálních médií, ale rozšiřující se produkce tiskařských dílen.

Špatný plán, ale nadějný základ

Jen před pár dny to vypadalo, že americko-ukrajinské vztahy jsou na vzestupné trajektorii a přes všechny hádky v minulosti Donald Trump pochopil, že pokud chce dosáhnout vytouženého míru, musí zvýšit podporu Kyjevu a zatlačit na Rusko. Americké ministerstvo zahraničí schválilo balíček podpory pro systém protivzdušné obrany Patriot, který Ukrajina používá, v hodnotě 105 milionů dolarů. Baltské a skandinávské státy oznámily, že vloží 500 milionů dolarů do programu PURL, skrze který státy NATO nakupují americké zbraně pro Ukrajinu. Polsko oznámilo, že přidá 100 milionů.

Dohoda na obzoru

Snad nebude nutné ani uvažovat o nějakých ústavních krizích. Těmito slovy komentoval předseda Motoristů Petr Macinka schůzku, kterou měl ve čtvrtek s prezidentem Petrem Pavlem. Šlo o první jednání o formování vlády, kdy do sídla české hlavy státu po volbách nezamířil Andrej Babiš, který má na starosti řešení jakýchkoli koaličních neshod. Zatímco poslední hradní schůzka potenciálního budoucího šéfa vlády přinesla spíše rozčarování na všech stranách, Macinka naopak načrtl pozitivní vizi: schůzku nazval „důležitou“ a naznačila prý „jasný posun v tom, že vláda vznikne“.

Nejasná zpráva o konci tradičních médií

Při tvorbě vlajkového publicistického programu jedné televizní stanice došlo k vážnému profesnímu prohřešku. To nezní jako charakteristika události globálního dopadu. Jenomže tou stanicí je BBC a ten vážný prohřešek je politické povahy: manipulativní sestřih úryvků projevu Donalda Trumpa na demonstraci ve Washingtonu 6. ledna 2021, kdy vrcholila jeho kampaň proti uznání výsledku „ukradených“ voleb, po shromáždění následoval útok na Kapitol. Při vší spornosti té kampaně samotné i konkrétního projevu tehdy odcházejícího prezidenta, z něhož se citace vybíraly, ho BBC prezentovala naprosto nepřijatelným způsobem.

Sociální nákaza jménem transgender

V osmdesátých letech a na počátku let devadesátých se v Hongkongu objevovaly případy mentální anorexie pouze zřídka. A když už, tak měly kulturně specifický projev – hladovějící pacientky jako příčinu nejčastěji popisovaly nechutenství a pocit neustále nadmutého břicha, což je odlišovalo od protějšků v Evropě a Americe, jimž naopak neúměrně záleželo přímo na hubnutí a měly konstantní obavu z nadváhy. Doktor Sing Lee, jeden z předních psychiatrů země, dokonce v té době publikoval odborné studie, kde se snažil pochopit tyto odlišnosti.

Boj s Hradem

Klíčová otázka posledních dní, tedy kdy budeme mít novou vládu, se pomalu blíží ke svému rozuzlení, byť stále není jisté, zda Andrej Babiš (ANO) stihne jako čerstvý premiér prosincové zasedání Rady EU v Bruselu. Tam má v plánu spolu s jinými obdobně smýšlejícími evropskými státníky – například se svým dlouholetým spojencem, maďarským premiérem Viktorem Orbánem – začít pracovat na odmítnutí přespříliš ambiciózního Green Dealu včetně emisních povolenek ETS 2 či migračního paktu, což jsou hlavní body kritiky frakce Patriotů pro Evropu, kterou právě tito politici loni spoluzakládali.

Zabraňme úplnému vynulování základních myšlenek listopadu 1989

Několik dní před 36. výročím revolučního okamžiku 17. listopadu 1989 jsem mluvil na velkém mezinárodním kongresu ve švýcarském Luganu o dnešní Evropě, resp. Evropské unii. Jak bylo ode mne očekáváno, a asi hlavně proto, jsem tam byl spolu s bývalým šéfem Evropské komise Romanem Prodim pozván jako jeden ze dvou hlavních řečníků, mé vystoupení bylo vůči dnešní EU vysoce kritické. Přesto byla významná část mého projevu otištěna v hlavním regionálním deníku Corriere del Ticino.

Rudá záře nad New Yorkem

Sedmdesátá léta jsou považována za zlatou éru newyorské kinematografie. Filmy jako Taxikář, Francouzská spojka, Serpico, Psí odpoledne, Špinavé ulice či Přepadení vlaku z Pelhamu jsou některé z klasických kriminálních thrillerů natočených v této době v New Yorku. Tento úspěch ale měl odvrácenou stranu. Velké jablko, jak zní jedna z přezdívek města, se stalo oblíbenou kulisou pro příběhy z drsného podsvětí, nacházelo se na dně. Špinavé, rozpadající se, trpící vysokou kriminalitou a na hraně bankrotu, New York měl mnohem blíže ke Gothamu z komiksového Batmana než k nablýskané světové metropoli.

Ten, kdo prý už nerozuměl světu

Když se Dominik Duka vrátil v roce 1982 z vězení, bylo to o trochu dřív než jeho spoluvězeň Václav Havel. O něm se tehdy v prostředí disentu roznesla zvěst, že na Borech došel k náboženskému probuzení. Dokonce že se z něho prý stal katolík. Vliv na to měl mít právě Dominik Duka, který se tam shodou okolností s Havlem setkal a – dalo by se asi říct – spřátelil. Když se čerstvě propuštěného kněze Havlova manželka Olga zeptala: „Takže Vašek přestoupil na víru?“, Dominik Duka s „nadcírkevně všelidským úsměvem“ odpověděl: „Ono to, paní Olgo, nebude tak horké.“

Visegrád je zpět?

Na otázky po kondici Visegrádské skupiny (V4) několik let autor tohoto textu odpovídal, že je v umělém spánku. Slabě dýchá, ale další známky života nevykazuje. Pak dodával, že jde o stav vážný, nicméně dočasný, neznamená smrt a dává možnost návratu. Ovšem těch, kteří jako zesnulý kardinál Dominik Duka dál věřili ve smysl navazovat na společné dědictví střední Evropy, bylo stále méně. Najednou se o Visegrádu opět mluví. Není to už jen téma pro jeho zarputilé liberální odpůrce, kteří neustávají v kampani za český „V4-exit“, neboť považují skupinu za symbol zpátečnictví a geopolitické reorientace na východ.

Přichází vláda s jiným viděním světa

Od voleb se každý týden, krok za krokem, utužuje budoucí Babišova koalice v trojúhelníku ANO–SPD–Motoristé. Předminulý týden byl tím krokem návrh programového prohlášení vlády, do něhož se promítlo překvapivě hodně nápadů menších stran, především Motoristů (nikoli ale nápadů, které mohly přispět k rozpočtové střídmosti). Minulý týden si pak nová sněmovna zvolila do čela předsedu SPD Tomia Okamuru. Další kroky už budou směřovat na Pražský hrad a budou patřit Andreji Babišovi. Předpokládá se, že v seznamu navrhovaných ministrů nebude chybět jméno Filipa Turka na ministerstvo zahraničí.

Žiješ jenom jednou

Pakliže by se udělovaly ceny za knížecí rady, zasloužil by si jednu takovou David Hauerland z investiční skupiny Fidurock. Spolumajitel společnosti, která spravuje realitní portfolio v hodnotě několika miliard korun, minulý týden v rozhovoru pro DVTV apeloval na mladé lidi, aby si co nejdříve pořídili investiční byt. Když byl redaktorkou tázán na to, jak by si něco takového při dnešních mzdách a cenách nemovitostí mohli dovolit, odvětil, že mladí ušetří, když si přestanou dávat drahé kafe. Český internet nezklamal a okamžitě se jal propočítávat, kolik takových šálků kávy by si člověk musel odepřít, aby v současnosti dosáhl i na tu nejnuznější garsonku v Praze.

Nebylo by lepší politiky losovat?

Politika je činnost, která spočívá v předstírání, že řešíte problém – dokud se na obzoru neobjeví jiný, závažnější. Ten vás zbaví starých starostí, dodá nový děs – a cyklus pokračuje. Tak popsal politickou praxi velikán německé sociologie Niklas Luhmann, jenž se zároveň stavěl proti přeceňování politiky: v moderní společnosti podle něho nemá rozhodující vliv. Klíčová je vždy ta oblast, která zrovna produkuje nejvíc problémů – jednou ekonomika, jindy zdravotnictví. Politici jsou figurky klopýtající za událostmi, ne jejich hybatelé.

Návrat antisemitismu

Antisemitismus je někdy nazýván nejstarší světovou nenávistí a první konspirační teorií. Je tu s námi tisíce let, během staletí se ale měnilo jeho odůvodnění. Ve středověku byli Židé považováni za Kristovy vrahy, se sekularizací během osvícenství a s nástupem vědy se náboženská perzekuce změnila v rasovou. Přes nepochybnou emancipaci mnoha evropských Židů a jejich postupné zrovnoprávnění s většinovým obyvatelstvem větší i menší kauzy – například hilsneriáda v českých zemích či Dreyfusova aféra ve Francii – připomínaly, že antisemitismus často najdeme hned pod fasádou lecjaké slušné společnosti.

Možnosti ústavní krize

Jeden měsíc od chvíle, kdy se otevřely volební místnosti, stvrdily tři strany vznikající vlády koaliční smlouvu. V novináři zaplněném reprezentačním sále Poslanecké sněmovny, konkrétně v místnosti přiléhající ke kanceláři předsedkyně dolní parlamentní komory, zasedli ve 13 hodin ke třem vyhotoveným kopiím předsedové stran a předsedové poslaneckých klubů. Před zraky „českých maršálků“ shlížejících z obrazů vzali Andrej Babiš (ANO), Tomio Okamura (SPD) a Petr Macinka (Motoristé sobě) do rukou ty nejlevnější propisky a podepsali papír ve zdobených deskách.

Hitler, kam se podíváš

Bez ohledu na to, jak se díváte na budoucnost Filipa Turka v politice, je těžké se touto ságou královsky nebavit. Zrekapitulujme si: Novinářka Pokorná publikuje screenshoty starých Turkových facebookových postů o Hitlerovi. A když narůstá tlak na odtajnění původu těch screenshotů a ozývají se spekulace o tom, že mohou být zfalšované či mohou pocházet od tajných služeb, Pokorná vyrukuje s člověkem, který se k pořízení screenshotů přihlásil, motoristickým novinářem a Turkovým známým Vojtěchem Dobešem. Načež se ukáže, že Dobeš sám rovněž rád postoval o Hitlerovi.

Zničí ženy civilizaci?

Rozšíření žen do vedoucích funkcí povede k zániku civilizace. Tak by se dala shrnout základní teze článku Velká feminizace americké novinářky Helen Andrewsové v magazínu Compact. Andrewsová, bývalá šéfredaktorka paleokonzervativního časopisu The American Conservative, se rozhodně nebojí nejen témat, která by naštvala levici, ale ani těch kontroverzních pro samotnou pravici. Koneckonců The American Conservative byl založen jako protiváha proti neokonzervativnímu proudu na americké pravici, Compact je zase on-line časopis kritizující liberalismus zleva i zprava.

Krutost digitální paměti

Když ho novinářka konfrontovala s jeho twitterovými příspěvky z roku 2018, odpověděl, že šlo o humor. „Možná spíš o pokus o humor,“ upřesnil. Řeč je nikoli o „humoristech“ ze strany Motoristé sobě, nýbrž o Henrim Bontenbalovi, který se po nizozemských volbách z 29. října může stát novým premiérem. Dnes dvaačtyřicetiletý politik tehdy označil Donalda Trumpa za „zvrácenou, nelidskou, neschopnou bytost“ a dodal: „zkrátka trest boží“. Na dotaz novinářky, zda se neobává, že by si tým amerického prezidenta před případnou schůzkou udělal rešerši, odpověděl, že spoléhá na Trumpův humor.

Zpět na hlavní stranu