Eseje

Žiješ jenom jednou

Pakliže by se udělovaly ceny za knížecí rady, zasloužil by si jednu takovou David Hauerland z investiční skupiny Fidurock. Spolumajitel společnosti, která spravuje realitní portfolio v hodnotě několika miliard korun, minulý týden v rozhovoru pro DVTV apeloval na mladé lidi, aby si co nejdříve pořídili investiční byt. Když byl redaktorkou tázán na to, jak by si něco takového při dnešních mzdách a cenách nemovitostí mohli dovolit, odvětil, že mladí ušetří, když si přestanou dávat drahé kafe. Český internet nezklamal a okamžitě se jal propočítávat, kolik takových šálků kávy by si člověk musel odepřít, aby v současnosti dosáhl i na tu nejnuznější garsonku v Praze.

Nebylo by lepší politiky losovat?

Politika je činnost, která spočívá v předstírání, že řešíte problém – dokud se na obzoru neobjeví jiný, závažnější. Ten vás zbaví starých starostí, dodá nový děs – a cyklus pokračuje. Tak popsal politickou praxi velikán německé sociologie Niklas Luhmann, jenž se zároveň stavěl proti přeceňování politiky: v moderní společnosti podle něho nemá rozhodující vliv. Klíčová je vždy ta oblast, která zrovna produkuje nejvíc problémů – jednou ekonomika, jindy zdravotnictví. Politici jsou figurky klopýtající za událostmi, ne jejich hybatelé.

Návrat antisemitismu

Antisemitismus je někdy nazýván nejstarší světovou nenávistí a první konspirační teorií. Je tu s námi tisíce let, během staletí se ale měnilo jeho odůvodnění. Ve středověku byli Židé považováni za Kristovy vrahy, se sekularizací během osvícenství a s nástupem vědy se náboženská perzekuce změnila v rasovou. Přes nepochybnou emancipaci mnoha evropských Židů a jejich postupné zrovnoprávnění s většinovým obyvatelstvem větší i menší kauzy – například hilsneriáda v českých zemích či Dreyfusova aféra ve Francii – neustále připomínaly, že antisemitismus často najdeme hned pod fasádou lecjaké slušné společnosti.

Možnosti ústavní krize

Jeden měsíc od chvíle, kdy se otevřely volební místnosti, stvrdily tři strany vznikající vlády koaliční smlouvu. V novináři zaplněném reprezentačním sále Poslanecké sněmovny, konkrétně v místnosti přiléhající ke kanceláři předsedkyně dolní parlamentní komory, zasedli ve 13 hodin ke třem vyhotoveným kopiím předsedové stran a předsedové poslaneckých klubů. Před zraky „českých maršálků“ shlížejících z obrazů vzali Andrej Babiš (ANO), Tomio Okamura (SPD) a Petr Macinka (Motoristé sobě) do rukou ty nejlevnější propisky a podepsali papír ve zdobených deskách.

Hitler, kam se podíváš

Bez ohledu na to, jak se díváte na budoucnost Filipa Turka v politice, je těžké se touto ságou královsky nebavit. Zrekapitulujme si: Novinářka Pokorná publikuje screenshoty starých Turkových facebookových postů o Hitlerovi. A když narůstá tlak na odtajnění původu těch screenshotů a ozývají se spekulace o tom, že mohou být zfalšované či mohou pocházet od tajných služeb, Pokorná vyrukuje s člověkem, který se k pořízení screenshotů přihlásil, motoristickým novinářem a Turkovým známým Vojtěchem Dobešem. Načež se ukáže, že Dobeš sám rovněž rád postoval o Hitlerovi.

Zničí ženy civilizaci?

Rozšíření žen do vedoucích funkcí povede k zániku civilizace. Tak by se dala shrnout základní teze článku Velká feminizace americké novinářky Helen Andrewsové v magazínu Compact. Andrewsová, bývalá šéfredaktorka paleokonzervativního časopisu The American Conservative, se rozhodně nebojí nejen témat, která by naštvala levici, ale ani těch kontroverzních pro samotnou pravici. Koneckonců The American Conservative byl založen jako protiváha proti neokonzervativnímu proudu na americké pravici, Compact je zase on-line časopis kritizující liberalismus zleva i zprava.

Krutost digitální paměti

Když ho novinářka konfrontovala s jeho twitterovými příspěvky z roku 2018, odpověděl, že šlo o humor. „Možná spíš o pokus o humor,“ upřesnil. Řeč je nikoli o „humoristech“ ze strany Motoristé sobě, nýbrž o Henrim Bontenbalovi, který se po nizozemských volbách z 29. října může stát novým premiérem. Dnes dvaačtyřicetiletý politik tehdy označil Donalda Trumpa za „zvrácenou, nelidskou, neschopnou bytost“ a dodal: „zkrátka trest boží“. Na dotaz novinářky, zda se neobává, že by si tým amerického prezidenta před případnou schůzkou udělal rešerši, odpověděl, že spoléhá na Trumpův humor.

Kdo je v defenzivě?

Opona kryjící formování nového kabinetu pod taktovkou předsedy ANO Andreje Babiše se pomalu nadzvedává. Další týden vyjednávání přinesl poměrně výrazné změny, které by se daly shrnout do tří základních linií: jak moc jsou Motoristé sobě a hnutí SPD válcováni svým dominantním partnerem, kolik ze svých velkorysých předvolebních slibů bude schopno ANO naplnit a jak rychle nová vláda vůbec vznikne. Celý předposlední říjnový týden jsme sledovali vyjednavače klíčových subjektů scházet se ve Sněmovní 3 a debatovat o jednotlivých kapitolách vznikajícího programového prohlášení.

Jak incest podrývá demokracii

Loni v prosinci britský konzervativní poslanec Richard Holden představil návrh zákona zakazující svazky mezi bratranci a sestřenicemi. V Norsku již tento zákaz existuje, Švédsko a Dánsko ho zvažují. Manželství mezi bratranci a sestřenicemi je sice ve velké části Evropy legální, ale téměř nepraktikované. Jedná se o široce rozšířené tabu, už jen samotné slovo „incest“ ve většině lidí vyvolá pohoršení, snad i znechucení. Proč tedy severní část Evropy najednou řeší zákaz této okrajové praxe?

Inflace titulů

Od šedesátých let minulého století prosazuje OECD myšlenku, že vzdělání je klíčem k hospodářskému růstu a blahobytu. Není ale načase tuto jednoduchou rovnici přehodnotit? Zdá se totiž, že se proměňuje společnost i samo vzdělávání. V řadě západních zemí poprvé po desetiletích klesá počet studujících – a to nejen absolutně, což by se dalo vysvětlit demografickým trendem, ale i relativně, tedy v poměru k populačním ročníkům.

Kdo vládne v demokracii?

Jestliže první týden po volbách to vypadalo se sestavováním nové vlády – aspoň podle slov většiny aktérů – na relativně rychlou a jasnou záležitost, druhý optimismus poněkud zchladil. Potíže přinesl sněmovní nováček, Motoristé sobě (AUTO): ti se ukazují být oním pověstným jazýčkem na vahách, se kterým nová vláda stojí a padá, ale také nejkřehčí součástí vznikající koalice. A to nejen kvůli jejich zjevné politické nezkušenosti (jejich první zářez byl teprve loni v eurovolbách) a rasistickým a extremistickým výrokům Filipa Turka, ale také kvůli poměrně výrazným změnám, které chtějí prosadit a jež nemusí být mnohým po chuti.

Člověk směrnicový

Psal se rok 2018 a do letadla nastoupil pasažér s pávem. Muž trpěl fobií z létání a zvíře mu prý pomáhalo překonávat těžké chvíle. Když nevěřícný personál letiště v americkém Newarku zakročil s tím, že středně velký opeřenec nemůže absolvovat let, nevěřil svým uším ani pasažér: proč by jej nemohl doprovodit páv? Muž navíc tasil lékařské osvědčení, podle něhož mu zvíře skutečně umožňuje zvládat stres. Nemohl by bez něho létat. Stroj s pávem nakonec nevzlétl. Ale zástupci letecké společnosti se rozhodli směrnice vylepšit. Na zákaz středně velkých opeřenců skutečně nepomysleli. Jejich chyba.

Úspěchy „protekčního spratka“

„Právě jsem přečetl 25 knih a jsem tu, abych vám operoval srdce“ je titulek satirického článku deníku The Washington Post z ledna 2020, který si dělal legraci ze zetě Donalda Trumpa Jareda Kushnera. Manžel Ivanky Trumpové, původní profesí – stejně jako jeho tchán – developer, se stal jedním z nejvytíženějších členů první Trumpovy administrativy. Za úkol měl dohled nad výstavbou hraniční zdi mezi USA a Mexikem, řešení opioidové krize, vyjednávání o nové smlouvě o volném obchodu mezi USA, Mexikem a Kanadou a přípravu reformy trestního soudnictví. Jeho nejviditelnější a nejpropíranější misí ale byl mír na Blízkém východě.

Vady na kráse Babišova návratu

Předseda ANO Andrej Babiš, vítěz voleb a hlavní vyjednavač s potenciálními koaličními partnery – Motoristy sobě a SPD –, nasadil zběsilé tempo. Během uplynulého pátečního večera, tedy méně než týden po vyhlášení výsledků voleb, oznámil: Splněno, máme shodu na rozdělení resortů. Celkem by postů ve vládě mělo být 16, tedy stálých 14 ministerských budov s úředním aparátem, úřad premiéra ve Strakově akademii a jeden post bez portfeje – konkrétně nové ministerstvo pro sport, prevenci a zdraví. Končící kabinet Petra Fialy měl při svém vzniku ministerstev 18, z toho nad dosud obvyklý rámec tři resorty bez portfeje: pro legislativu.

Teraz kurwa my!

Vražda Charlieho Kirka měla ten neblahý dopad, že obnažila autoritářské tendence Trumpovy garnitury. Varování ministryně spravedlnosti Bondiové, že bude stíhat „hate speech“, a vyhrožování předsedy Federální telekomunikační komise Carra televizi ABC kvůli show Jimmyho Kimmela nám připomínají, že Trump opravdu není reaganovský konzervativec. Ale i v širším pravicovém ekosystému se objevuje apetit na to, čemu se, když to dělala levice, říkalo „cancel culture“. V čem se tato tendence opakuje a v čem se liší? Cancel culture, jak ji známe, byla mimo jiné podmíněna technologicky.

Tříčtvrteční vítězství na dohled

Donald Trump si po návratu do Bílého domu vytyčil cíl ukončit dvě války – tu na Ukrajině a tu v Gaze. Ohledně té první zmiňované ale narazil. „Upřímně řečeno, myslel jsem si, že ta ruská záležitost bude z těch, které jsem zastavil, patřit k těm jednodušším, ale zdá se, že je to něco o trochu složitějšího než některé ostatní,“ prohlásil pro CBS News ohledně Putinovy agrese. Ale na Blízkém východě si momentálně vede mnohem lépe, a i když není nic jisté, brzké ukončení tamějšího konfliktu se zdá reálnější než kdy dřív. Nynější úsilí Trump zahájil 29. září.

Časovaná dluhová bomba

Neschopnost Francie dát si do pořádku své finance už přitáhla pozornost mnoha komentátorů. S obavami, že jeden z pilířů EU a eurozóny se ocitne v krizi, proti níž budou problémy Řecka jen nepatrným zaškobrtnutím snadno řešitelným nicotným příspěvkem mezinárodních institucí a členů eurozóny. Nápravu budou v Paříži evidentně hledat na straně výdajů, ale i příjmů – tudíž i daní. Jenže málokdo si uvědomuje, že zadluženost má i svou dlouhodobou dimenzi. A ta se v případě demografické krize dá řešit jen zrychlením růstu produktivity lidské práce – což ovšem v podstatě vylučuje zvyšování daní.

Babiš podruhé

Skončily volby, v nichž z opozice podle očekávání zabodovalo hnutí ANO s 34,5 procenta, zaostala SPD se 7,8 a překvapili Motoristé s 6,8 procenta. Koalice Spolu patetickým finišem vytáhla svůj podíl na slušných 23,4 procenta, ale s 11,2 STANu a devíti pro Piráty to na reprízu pětikoalice nestačí. Skončily volby a my máme pohromadě všechny ingredience pro ostrý střet České republiky s „Evropou“. Jeden návštěvník volebního Salonu Echa v pražském kině Atlas to vyjádřil následovně: „Tímto výsledkem voleb zahajujeme další válku, válku na Západ, proti Evropské komisi, potažmo Evropské unii.“

Nic má budoucnost

Na audiozáznamu je slyšet vystoupení začínajícího stand-up komika. Jeho pokusy o legraci v sále nemají žádný ohlas, až ke konci se pár lidí dá do smíchu, zní křečovitě a zní v něm agrese, jako kdyby se ti lidé smáli spíš osobě toho nešťastníka na pódiu než jeho vtipům. Je snadné představit si tu trapnost. Tím amatérským komikem měl být Joshua Jahn. Minulý týden v Dallasu začal střílet na budovu, v níž sídlí tamní rezidentura americké Imigrační a celní služby (ICE). Zavraždil dva lidi, shodou okolností to byli zadržení podezřelí z toho, že jsou v USA nelegálně.

Co pohání Andreje Babiše

Poslední dny před volbami jsou stále ve hře dva scénáře, přičemž ten druhý je výrazně pravděpodobnější. V prvním scénáři se udrží dosavadní garnitura, přičemž někteří její představitelé, jako třeba Marek Benda, po celou dobu vlády, přes všechny momentální nezdary, mluvili o tom, že s nasazením všech sil zase nějaká 101 (tedy nejtěsnější většina) bude možná. Stojedničku posléze jako metu převzali i šéfové jiných vládních stran, jmenovitě Vít Rakušan za STAN. Kdyby tato stojednička nastala, posílil by zřejmě bývalý blok PirSTAN.

Demokracie bez volby

Po roce 1989 byly liberální demokracie a evropská integrace představovány jako přirozený cíl politické transformace – jako rámec, který překonal ideologické konflikty 20. století a sliboval stabilní uspořádání založené na ochraně lidských práv a principech tržní racionality. Tento model byl dlouho vnímán jako neutrální prostor, kde mohou svobodně soutěžit různé politické názory. V konfrontaci se současnými výzvami se však tento obraz stále výrazněji drolí: odhalují se jeho ideologické základy, normativní východiska i institucionální omezení. Odhaluje se nejen křehkost pojmů, které definují náš svět, ale i jejich ideologická funkce.

Taková americká tradice

„Atentát není americkým zvykem ani praktikou a takový zlovolný a zoufalý čin nelze začlenit do našeho politického systému,“ prohlásil v roce 1862 William Seward, ministr zahraničí v administrativě Abrahama Lincolna. A v té době to byla naprostá pravda. Spojené státy nezažily jediný úspěšný politický atentát. Sám Lincoln, přestože země byla uprostřed občanské války, odmítal jakoukoli ochranku. Neexistovala žádná vládní agentura či vojenská služba, jež by měla na starosti bezpečnost prezidenta. To se změnilo 14. dubna 1865, kdy Lincolna zastřelil John Wilkes Booth.

Trump jako beranidlo

Vražda Charlieho Kirka kromě toho, že potvrdila vyhrocenou polarizaci americké veřejné debaty, názorně ukázala v Evropě opomíjenou skutečnost: záběry na stovky mladých lidí, kteří se účastnili fatálního setkání s konzervativním influencerem na univerzitě v Utahu, připomínají, že Amerika se ocitla ve zlomovém bodě posledních několik let probíhající bouřlivé debaty o sobě samé, své identitě a budoucnosti. A také, že hnutí MAGA, u nás pohrdavě redukované na „burany z Alabamy“, je prostředím, které mnoha Američanům nabízí promyšlené, ucelené a intelektuálně přitažlivé odpovědi na tyto otázky.

Jen co vyhraje, začnou mu potíže

Velkým, byť s úspěchem ignorovaným otazníkem nad právě vrcholícím volebním soubojem je střet zájmů Andreje Babiše. Chtělo by se napsat: starý dobrý střet zájmů Andreje Babiše – všechno už o něm víme. Ale během čtyř let, které Babiš strávil v opozici, se v celé věci udál důležitý vývoj. I kdyby Babiš volby s náskokem vyhrál, tentokrát pro něj může zákon o střetu zájmů představovat řádově větší překážku, než když byl premiérem poprvé.

Po pás v břečce

Anglické slovo „slop“ znamená něco jako břečka, špinavá voda ve dřezu plném neumytého nádobí. V posledních měsících se ale používá také jako označení specifického stylu – vizuálního či zvukového vyjadřování užívaného umělou inteligencí. Je to styl, který je pro dnešek a možná i pro éru, jež plus minus dneškem začíná, definiční. Je možné, že za několik desetiletí bude pohled na břečku budit v lidech pobavené či nostalgické pocity, podobné těm, které dnes pamětníci zažívají při pohledu na osmdesátkové účesy a při poslechu tehdejší pop music.

Souboj o hegemonii

Komunistická Čína oslavila 3. září 80 let od konce druhé světové války. Při té příležitosti uspořádala na náměstí Nebeského klidu velkou přehlídku, kdy kolem prezidenta Si Ťin-pchinga pochodovalo 15 tisíc vojáků a projížděly stovky kusů vojenské techniky. Na pódiu vedle něj stáli mimo jiné vůdci Severní Koreje a Ruska, zpoza Pacifiku pak celou show sledoval Donald Trump, který ji sarkasticky okomentoval na sociální síti Truth Social. Vyjádřil naději, že Čína při svých oslavách připomene i americké padlé, kteří se zasloužili o čínské vítězství.

Amerika nad propastí násilí

Vražda Charlieho Kirka postavila Ameriku na křižovatku. Může se podívat do propasti a spirálu politického násilí, jež se nepochybně v posledním roce roztáčí, zastavit. Anebo ji může pořádně roztočit. Může to být opakování dlouhých šedesátých let, která, co se týče násilí, začala vraždou prezidenta Kennedyho, pokračovala vraždou jeho bratra a metastázovala v teroristické buňky let sedmdesátých. Někteří hovoří o amerických „olověných letech“, jak se označovala i teroristická vlna v Itálii v sedmdesátých letech.

Rozdělené království

Nejdřív několik příběhů z dnešní Británie. Příběh první. Ve skotském Dundee zhruba třináctiletá dívka vytáhla sekeru a velký nůž, aby sebe a svou kamarádku bránila před násilníkem na ulici. Muž celý incident natáčel na mobil. Jejímu hysterickému křiku kombinovanému se skotským přízvukem sice není moc rozumět, ale několikrát zopakovaná věta „Kurva, nesahej na mě“ je jasná. Dívka se okamžitě stala hrdinkou internetové pravice. Neohrožená mladá amazonka, která musí chodit ozbrojená, aby se ubránila chlípným migrantům (muž za kamerou mluví anglicky s cizím přízvukem a řekne pár slov cizí řečí), jelikož stát selhal.

Cítit se jako klávesa od klavíru

Český politolog Lubomír Kopeček prohlásil, že vláda populistů po volbách je velmi pravděpodobná. „Populisté mají jinou představu demokracie. Představa je, že suverenita lidu by neměla být ničím omezována,“ uvedl pro server iRozhlas na začátku září. Strašidlo populismu intenzivně obchází demokratický svět již bezmála desetiletí, přičemž zvláštní pozornosti se mu dostává od roku 2016, kdy došlo k referendu o brexitu ve Velké Británii a prvnímu zvolení Donalda Trumpa prezidentem USA. Jev se neblaze snoubí s obecnější deziluzí významné části veřejnosti z demokratického fungování, které na tom v tuto chvíli není vůbec dobře.

Kdo byl horší hospodář – Babiš, nebo Fiala?

Když jsme se před lety ohlíželi za vládou Petra Nečase a tázali se, jak mohla být smetena tak snadno, nabíral zpětně na významu jeden faktor, který si člověk ve víru policejní razie na Úřadu vlády tolik neuvědomoval. Kupní síla průměrného Čecha se během dvou let razii předcházejících zmenšila o dvě procenta. Ekonomické zahnívání, zní jedna hypotéza, tak ve společnosti vytvářelo pocit nespokojenosti, v jakém pak i naprosto absurdní policejní zátah mohl u veřejnosti projít s jakýmsi porozuměním.

Zpět na hlavní stranu