Konec politiky lidských práv
Nedávno skončený singapurský summit přinesl novou výraznou ukázku toho, co nové už tak úplně není: Donald Trump má rád autoritářské vůdce.
Martin Weiss - komentátor ECHO24.cz
Narodil se v roce 1963, Pražák. Studoval češtinu a angličtinu na FF UK. Koncem 80. let přispíval do samizdatové Revolver revue, od roku 1990 novinář - Respekt, Český deník, Lidové noviny, MF Dnes, nejdéle, od roku 2006 do roku 2013, v Lidových novinách. Novinářskou kariéru přerušil v letech 1997-2000, kdy byl tiskovým tajemníkem na velvyslanectví ČR ve Washingtonu. Překládal z angličtiny (Malcolm Gladwell, Niall Ferguson).
Články autora
Internacionála šprtů
O víkendu obletěla svět fotografie ze summitu G 7, jež, zdálo se, symbolizovala napjatou atmosféru nejen schůzky, ale celého západního společenství. Levé polovině fotografie dominuje Angela Merkelová, která v mírném předklonu praží pohledem amerického prezidenta. Ten sedí naproti ní s neuctivě založenýma rukama.
Británie, země, kde zapomínají svobodu projevu
Po státem nařízeném zabití nemluvněte Alfieho Evanse je případ Tommyho Robinsona v krátké době už druhým, kdy se britská média a vzdělané třídy diví, že se svět diví.
Jak Steve Bannon odhadl Roberta Muellera
Možná proto, že Evropská unie je zaneprázdněna sestavováním první otevřeně populistické vlády v západní Evropě v Itálii, nestihl nikdo reagovat na vystoupení Steva Bannona v Praze. Bannon, bývalý vydavatel webu Breitbart a Trumpův kampaňový manažer a poradce a taky podílník ve firmě Cambridge Analytica, se stal v mediálním narativu synonymem tzv. alt-right.
Bernard Lewis a odchod jedné generace
Škoda, že u nás nejsou známé práce Bernarda Lewise, historika Blízkého Východu, který zemřel minulou sobotu ve věku nedožitých sto dvou let. Byli bychom ušetřeni objevných komentářů na téma, že Arabům vděčíme za arabské číslice a že musíme chápat, že nám zazlívají křižácké války.
Summit Trump–Kim
Úspěšný summit se Severní Koreou by byl opravdu velkým triumfem Donalda Trumpa. Mír na Korejském poloostrově a denuklearizace nejbizarnějšího režimu na světě, to je cíl, který státníkům desítky let unikal. Příslušníci americké protitrumpovské #Resistance a bruselští funkcionáři by obtížně hledali argumenty, proč by si Trump nezasloužil Nobelovu cenu míru. Měl by na ni nárok rozhodně víc než Barack Obama, který ji dostal, sotva nastoupil do úřadu, a když z něj odcházel, byl svět rozhodně méně bezpečný. Jenomže co je to úspěšný summit?
Ten, který varoval před digitálním maoismem
Když nám nějaký vynález nebo společenská změna přinese něco příjemného, zpravidla se nám strašně moc nechce připouštět si její nepříjemné vedlejší důsledky. Protože co kdyby nás racionální úvaha vedla k tomu, že to příjemné za ty ztráty nestojí? Takže raději neposloucháme. Dokud nás k tomu nějaký otřes nepřiměje.
Černoši v rezervaci a v divočině
Všichni, kdo sledují americkou politiku, se bez ohledu na to, co si myslí o Donaldu Trumpovi, shodují na jedné věci – ačkoliv není jasné, jak nakonec jeho úřadování dopadne, používání sociálních sítí politiky už po Trumpovi nikdy nebude stejné jako dřív. V minulých dnech se to znovu potvrdilo. Na první pohled šlo o jakýsi třesk, v němž se definitivně srazily politika s celebritní kulturou v jednu slitinu, takže je už nikdy nebude možné oddělit.
Na každého se něco najde
V souvislosti s tím, jak se u nás v poslední době hovoří o veřejnoprávním charakteru zpravodajství, jež má být devízou ohrožených veřejnoprávních médií, je zajímavé sledovat příběh, jenž v minulých dnech kulminoval kolem slovutného amerického časopisu The Atlantic. Týká se toho, co je to názorová vyváženost.
Už ani slovo o fotbale
Když loni v listopadu skupina fanoušků Sigmy Olomouc napadla v pražské tramvaji člověka tmavé pleti, ozvala se (oprávněná) vlna odsouzení. Zbabělý čin odsoudily veřejné osobnosti v čele s premiérem. Ale mnozí šli v rozhořčení dál a hledali viníky.
Prince – génius, kterému Pražané nerozuměli
Před dvěma lety zemřely krátce za sebou dvě legendy populární hudby – nejdříve 10. ledna David Bowie a pak, 21. dubna, Prince.
Za kulisami Trumpovy obchodní války
Jak šílený je Donald Trump? Jako by nestačilo, že tato otázka hraje roli při konfrontaci s jadernou Severní Koreou, znovu je na stole, když americký prezident vykročil k obchodní válce. Na jedné straně má Donald Trump se svou impulzivností, ješitností a obrněností vůči faktům k šílenství blízko. Na druhé straně se od dob Richarda Nixona mluví o „teorii šílence“ v mezinárodních vztazích. Nixon chápal, že v neprůhledné velmocenské konfrontaci je výhodné, když se nepřítel musí bát, že jste všehoschopný šílenec, který neblufuje. Tuto image záměrně pěstoval, nechával uniknout jakoby důvěrné informace, že jeho vlastní generálové se děsí toho, čeho je schopen. Jde o to, jak nejlépe hrát šílence.
Moravská hymna – přesně to jsme potřebovali
Jak olympijský výbor, tak potom posluchači jeho výtvorů sice mysleli na všechno možné, ale jedna věc je nenapadla: že hymna hlavně potřebuje něco o Moravě.
Velký datový tunel Cambridge Analytica
Od hlasování Britů pro vystoupení z EU a zvolení Donalda Trumpa prezidentem se liberální Západ snaží odhalit onu závadu, podvod, spiknutí či díru v matrixu, kvůli které k těm nedopatřením došlo. V naději, že když se tento defekt podaří nalézt a izolovat, vše se vrátí k normálu. V posledních týdnech se zdá, že se konečně podařilo ulovit jednoho z dlouho podezíraných viníků, firmu Cambridge Analytica.
Budoucí nostalgie po Evropě
Přiznejme si to: posledních pár let je docela znepokojivých, přinejmenším pro generaci, která zažila a přivítala pád komunismu. A jde o víc než o to, že se ty či ony ukazatele nevyvíjejí povzbudivě nebo se „našim“ v politice nedaří.
Cambridge Analytica, americký Kalousek
Před časem kdosi na sociální síti zaznamenal následující dialog s kolegou – příznivcem ANO: „Tak je Babiš oficiálně estébák.“ „Abyste se z toho Kalouska neposrali!“
Krvavý Londongrad
Když se v roce 2010 uskutečnila výměna deseti ruských „ilegálů“ odhalených v USA za čtyři Rusy vězněné za práci pro západní rozvědky, panovala jiná doba. Bylo to čerstvě po Obamově „resetu“ rusko-amerických vztahů a ani jedna strana se nesnažila dávat výměně publicitu. Jednoho ze čtyř Rusů si do výměny prosadila britská rozvědka. Jmenoval se Sergej Skripal.
Je Zeman někomu odpovědný?
Čínská romance prezidenta Zemana je podle všech měřítek – nebo aspoň těch, která v zemi platila do roku 2013 – velmi bizarní aféra.
Skoro normální konec Rexe Tillersona
Výměna v čele amerického ministerstva zahraničí si vysloužila příslušnou várku sarkasmů a nářků nad chaosem ve vládě nevyzpytatelného amerického prezidenta.
Nagygate by se Babišovi nestala
Když pátráme po tom, co se to za posledních pět let stalo, můžeme snést i několik následujících střípků:
Někdy je justice donucena k soudcokracii
Soudce Karel Šimka se stal jednou z nejviditelnějších tváří Nejvyššího správního soudu, když komentoval rozsudky kritické k tomu, jak Finanční správa používá zajišťovací příkazy.
Diktatury ♡ olympiády
Nadšení z koordinovaných, jednotně okostýmovaných severokorejských fanynek na zimní olympiádě obletělo celý svět.
Na hlavu postavený svět
Periodické krize amerického systému rozpočtování vedou někdy až ke krátkému zavření vlády. Tyto kritické situace jsou jako stvořené k vydírání – jedna strana či frakce podmíní souhlas s pokračujícím financováním vlády nějakým zcela nesouvisejícím, ale jí drahým požadavkem. Ledy se pak mohou pohnout překvapivě rychle.
Co říká a neříká registrace ve svazku StB
Nepříjemné následky bude mít verdikt pro celý politický systém, a to ty, že spolupráce s StB jako překážka k výkonu veřejné funkce bude definitivně anulována.
Čapí hnízdo po americku
Vyšetřování ruského zasahování do amerických voleb skýtá přízračnou podívanou. Složitý americký systém úředních postupů a norem provázejí úniky informací a mediální masáže, jež nám mohou připadat zcela české – jen výdělky právníků jsou vyšší.
Referendum je opium lidu
Vlastenectví je posledním útočištěm bídáka, praví slavný bonmot britského literáta Samuela Johnsona, jenž nechybí v žádné sbírce citátů.
Předčasné volby nechci, ale...
V sobotních novinách vyšly hned dva rozhovory s Andrejem Babišem, v Právu a v Lidových novinách, a je to jako obvykle fascinující čtení. Najdeme tam několik pasáží, na které by dramatik musel být pyšný.
Společnost polarizují volby
Jsou Češi nacionalističtí? Jak se jich dotýkají trendy objevující se jinde v Evropě? Co se dnes děje s politickými stranami?
Marihuanu si nech, dej sem kabát
Ne že by ta zpráva prošla úplně bez povšimnutí, ale taky se nedá říct, že by obletěla svět a sociální sítě.
Může se stát, že si na Facebooku budou povídat jen stroje mezi sebou
Nad firmami, které dominují internetu, se dnes v jejich vlasti stahují politická mračna. Firmy jako Facebook či Google, jež symbolizovaly americkou ekonomickou dynamiku, dnes najednou konzervativci vidí jako kulturní protivníky a strůjce úpadku průmyslu, liberálové jim vytýkají, že blahovolně umožnily ruské zasahování do amerických voleb.