Martin Weiss - redaktor a komentátor

/

Narodil se v roce 1963, Pražák. Studoval češtinu a angličtinu na FF UK. Koncem 80. let přispíval do samizdatové Revolver revue, od roku 1990 novinář - Respekt, Český deník, Lidové noviny, MF Dnes, od roku 2006 do roku 2013, v Lidových novinách. Od té doby v deníku Echo24. Novinářskou kariéru přerušil v letech 1997-2000, kdy byl tiskovým tajemníkem na velvyslanectví ČR ve Washingtonu. Překládal z angličtiny (Malcolm Gladwell, Niall Ferguson).

Články autora

Kde končí sféra vlivu?

V minulých dnech prolétla médii zpráva, jež ve skutečnosti nebyla čerstvou událostí, ale připomenutím detailu z roku 2019. Tehdy v říjnu rámci jednoho z mnoha kongresových vyšetřování administrativy, jež jsou v posledních desetiletích prakticky hlavní náplní práce Kongresu, vypovídala Fiona Hillová, jež měla v první Trumpově administrativě v Národní bezpečnostní radě na starosti Rusko. A zmínila mimo jiné, že Rusové učinili skrz neoficiální kanály Američanům nabídku: Přestaneme podporovat Venezuelu, když vy přestanete podporovat Ukrajinu.

Lidová gnóze

V časopisu Compact, jenž se nyní profiluje jako jedno z nejzajímavějších nových médií na americké pravici, vyšel text Davida Azerrada Návrat židovské otázky. Je to kritická až sarkastická reakce na to, že na americké pravici se nyní diskutuje zcela vážně a jaksi zgruntu a deskriptivně, zda nepředstavují Židé problém a jaké jsou mechanismy jeho fungování, přičemž „diskutuje se“ je možná příliš uhlazený výraz a přesněji by se dalo napsat, že „americkou pravicí cloumá“. Jádrem článku je polemika s řadou faktických tvrzení, ale je tam tento odstavec o tom, jak ovládnutí diskurzu o „židovské otázce“ funguje pro své vyznavače.

Estonská rozvědka odmítá strašit

Evropa netrpí nedostatkem generálů bez vojska, kteří vyhlašují, že nic menšího než totální porážka Ruska na Ukrajině je nepřijatelné. A Rusa vidí za každým rohem. Nejvýše postaveným z nich je patrně estonská představitelka pro zahraniční politiku EU Kaja Kallasová. Což je svým způsobem anomálie. Obecně totiž lze pozorovat, že v zemích Rusku nejblíž převládá střízlivý postoj, zatímco válečníci za klávesami se vyskytují spíš jako hlučná menšina v zemích, jež bezprostředně ohroženy nejsou. Bouření na poplach je pro ně strategie, jak získat pozornost.

Turek, Pavel a presumpce pravdomluvnosti

Vypadá to, že se ministerská sága Filipa Turka chýlí ke konci, již setkání Turka s prezidentem mělo po jmenování vlády jen zdvořilostní charakter a teď už bude pro Motoristy čím dál tím těžší vymýšlet nějaké důvody, proč Turka pořád ještě někam nastrkovat. V tiskové zprávě, již po setkání vydal Hrad, byly jen strnulejším jazykem shrnuty výhrady, jež prezident Pavel už dřív formuloval výmluvněji na Facebooku. Některé pozorovatele přitom negativně zaujala věta „Není přitom rozhodující, zda mu byly jednotlivé výroky a činy zpochybňující ústavní hodnoty prokázány, ale to, zda na ně tímto způsobem nahlíží významná část veřejnosti.“.

Největší z Čechů?

Který Čech se po druhé světové válce stal největší světovou celebritou ve sféře, řekněme, umělecko-společensko-intelektuální? Václav Havel určitě. Ale kdo pak? Milan Kundera? Miloš Forman? Možná je to Tom Stoppard. Sice se v Československu jen narodil, byl Angličan, který Anglii miloval, ale s léty se ke svému českému původu v myšlenkách i v díle vracel stále víc. Stoppard, jak sám říkal, žil báječný či čarovný život. Byl vtipný, okouzlující, měl šťastnou povahu.

Co je politické

V textu o Tomu Stoppardovi v tomto vydání Týdeníku Echo píšeme skepticky o kvalitách jeho her věnovaných východoevropským disidentům. Ale to je obtíž, která číhá na všechna umělecká díla psaná s politickým záměrem. Občas se ale stane, že se politično někde objeví víceméně bezděky. Na jedno takové narazíme ve Stoppardově hře To pravé z roku 1982 a je úžasné, jak nečekaně promlouvá k dnešní době.

A invaze do Venezuely nic

Donald Trump neohlásil invazi a „regime change“ ve Venezuele. To je nejdůležitější závěr ze včerejšího prezidentova projevu. Je oprávněné ho takto formulovat vzhledem k tomu, že, za prvé, podcaster Tucker Carlson predikoval, že Trump invazi ohlásí, což by ještě nemuselo mnoho znamenat, nicméně, za druhé, americké jednotky u venezuelských břehů se hromadí a hlavně je takový náhle ohlášený projev prezidenta k národu v hlavním večerním čase krajně neobvyklý.

K porážce vždy připraveni

Různí právníci zkusmo vynášejí různé soudy o tom, co by to mohlo znamenat, kdyby... a tak dále. Zkoušejí Babišovi domýšlet různé varianty toho, co vlastně udělá. Někteří pochopitelně Babišovi nevěří, pochybují, že osoby spravující kýžený fond budou na premiérovi skutečně nezávislé, a podobně. Takže vlastně zůstává stranou základní problém Babišova konfliktu zájmu: že nemá řešení.

Nedělejte z nás Slováky

Čechy a Slováky mnohé spojuje, jsou si blízcí natolik, že pro mnohé z nich není problém žít v jedné i druhé zemi. Což je milé a není na tom potřeba nic měnit. Ale zároveň mají Češi a Slováci jinou politickou identitu, a proto se koneckonců Československo rozdělilo. Naše civilizace pro to nemá příliš použitelný pojmový aparát, celá poválečná éra evropské integrace se nesla v duchu zdůrazňování primátu „people to people“ kontaktů s nedořečeným, ale nepochybným záměrem postupného odumírání národních států.

BBC, třtina ve větru

BBC, etalon veřejnoprávního vysílání, je v hluboké krizi, o tom není pochyb poté, co odhalení primitivní, zlovolné manipulace projevu Donalda Trumpa vedlo k rezignaci vedení korporace. Další nedávná epizoda manipulace vzbudila menší ohlas, možná proto, že jakoby aktivuje opačnou stranu politického spektra. Ve skutečnosti je to ale jedna a tatáž krize, jež klade otázku, zda mohou ještě v dnešních poměrech veřejnoprávní média fungovat. Rozhlas BBC od roku 1948 vysílá každoročně přednášku pojmenovanou po prvním řediteli BBC siru Johnu Reithovi.

Prokletí boje s korupcí

Už jste se dnes pořádně naštvali? Obdrželi jste svou denní dávku mediálních potvrzení, že se všechno řítí do pekla? Pokud ne, můžeme doporučit článek o tom, jak stát, tedy jeho orgány Vojenská policie a ÚOOZ, zlikvidoval jednu firmu, dost možná ve prospěch konkurence. Příběh je už starší, soudy majitele firmy očistily a ten se už dnes jen soudí o odškodné. Firma Koldi dodávala armádě pneumatiky, například i pro velká terénní auta T-815. Jenže v roce 2010 jejich výrobce, slovenská firma Matador Púchov, součást koncernu Continental, jejich výrobu ukončil.

Jak se ta mainstreamová média hodí

Občas dojde k literárnímu objevu – je nalezen do té doby neznámý nebo ztracený text, který zapůsobí jako zjevení. Častější jsou ale opačné případy. Neznámý či dlouho nedostupný text nějaké fascinující osobnosti či svědka fascinujících událostí překvapí ze všeho nejvíc svou prostředností. Když se dostala na veřejnost ochutnávka z tisíců e-mailů Jeffreyho Epsteina, jež americké orgány mají v držení, na mnohé čtenáře udělalo nejsilnější dojem to, že tento tajemný sexuální delikvent, finanční mág a možný agent víc než jedné tajné služby měl zcela fádní neoliberální politické názory.

Lešení soudcokracie

Ještě než se budeme zabývat tím, jak Evroský soudní dvůr zavedl v Polsku stejnopohlavní sňatky, dejme si expozici na související téma z USA. Nově zvolený newyorský starosta Zohran Mamdani minulý týden prohlásil, že až přijede do New Yorku izraelský premiér Netanjahu, nechá ho zatknout na základě zatykače vydaného Mezinárodním trestním soudem. „Mnohokrát jsem opakoval, že toto je město mezinárodního práva a být městem mezinárodního práva znamená dodržovat mezinárodní právo,“ vysvětlil to v televizním rozhovoru.

Zámek v oblacích

Text na webu Page not found s titulkem „Do politiky jsme se vůbec neměli pouštět.“ Co dnes dělají lidé, kteří učili Čechy nenávidět islám se k autorovi tohoto sloupku donesl se zpožděním, takže ho považoval za velmi divný příspěvek k desátému výročí masakru v klubu Bataclan 13. listopadu 2015. Ale text vyšel již 29. října. Takže je jen normálně divný – vždyť nějaká připomínka toho, jak je dobře, že jsme se nestali cílovou zemí islámské imigrace, přichází ze západní Evropy týden co týden. Verdikt dějin je už dost jasný. „Nezvládli jsme to,“ zhodnotil to nedávno německý kancléř Friedrich Merz.

Pravidla státní podpory: Neplatí, když se to nehodí Německu

Dnes se to zdá neuvěřitelné, ale byla doba, kdy pravověrní socialisté neměli EU rádi. Je to dávno, ještě když to bývala ne Unie, ale Společenství a výraz „neoliberalismus“ měl teprve přijít do módy, ale v zásadě to pro socialisty symbolizoval předseda Komise Jacques Delors se svým tažením za skutečný jednotný trh. Viděli za ním ideologii nepřátelskou socialismu. Delorsovi zastánci jim odpovídali, že jednotný trh nezakazuje existenci státních podniků, jen je zakazuje dotovat.

Očistná moc peněz

Kognitivní disonance je jeden z těch psychologických pojmů, jejichž použitím neprohloupíte, chcete-li v konverzaci vypadat chytře. Značí schopnost držet se nějakého přesvědčení, i když se ukáže, že je v rozporu s fakty. Je užitečný i v politické psychologii, třeba pro popis těch komunistů, kteří věřili v sovětský experiment i po stalinských procesech, někteří i po paktu Molotov–Ribbentrop, někteří i po Chruščovově projevu na XX. sjezdu a hrstka to dokázala i po invazi do Maďarska v roce 1956.

Pláč budoucích elit

Při jmenování nových rektorů v lednu 2022 byl prezident Zeman, nedlouho předtím propuštěný z péče lékařů, opět ve skvělé formě. Aniž by vyslovil jméno Jana Farského, věnoval své poznámky vtipkování na účet tohoto poslance STAN, jehož záměr krátce po zvolení odjet na Fulbrightovo stipendium do USA se nesetkal s pochopením veřejnosti. „Přečetl jsem si ve vašich životopisech, že někteří z vás absolvovali Fulbrightovo stipendium,“ zmínil Zeman a po významné pomlce dodal: „Na Harvardu.“

Nestresovat se

U V. S. Naipaula, britského spisovatele trinidadského původu, který zemřel v roce 2018, si zaslouží pozornost nejen jeho romány, za které především dostal Nobelovu cenu za literaturu, ale i cestopisy. Často i drobné črty, jako třeba pár stránek o návštěvě Uruguaye v roce 1973, jež jsou součástí dlouhé reportáže o Argentině. Úpadek Uruguaye začal v jeho podání tak, že prezident José Batlle y Ordóñez před první světovou válkou navštívil Švýcarsko, líbilo se mu tam a začal doma zavádět to, co tam viděl.

Dítě jako věc

Mravnostní delikty se vždy vyskytovaly a vždy tvořily náplň médií. Takže nebudeme předstírat šok nad zprávou, že soud začal v uplynulých dnech projednávat případ muže, který se uspokojoval tajným natáčením intimit svých nevlastních dcer a měl doma dětské porno, a ženy, která byla ochotná půjčit mu za peníze k sexuálnímu zneužívání svou osmiletou dceru. Takoví lidé prostě existují – zvrhlíci neschopní krotit svou úchylku, amorální devianti. Je otázka, zda zneužívání dětí v současné době prospívá, anebo je to jen efekt toho, že si ho více uvědomujeme a více na něj upíráme pozornost.

Hitler, kam se podíváš

Bez ohledu na to, jak se díváte na budoucnost Filipa Turka v politice, je těžké se touto ságou královsky nebavit. Zrekapitulujme si: Novinářka Pokorná publikuje screenshoty starých Turkových facebookových postů o Hitlerovi. A když narůstá tlak na odtajnění původu těch screenshotů a ozývají se spekulace o tom, že mohou být zfalšované či mohou pocházet od tajných služeb, Pokorná vyrukuje s člověkem, který se k pořízení screenshotů přihlásil, motoristickým novinářem a Turkovým známým Vojtěchem Dobešem. Načež se ukáže, že Dobeš sám rovněž rád postoval o Hitlerovi.

Přestaňte nás školit

Pirátská radní a zastupitelka na Praze 10 Jana Komrsková je přední pražská NIMBY. Vedla boj například proti nástavbě bytů na Obchodním centru Květnice – bezvýrazném objektu „občanské vybavenosti“ z komunistických dob uprostřed paneláků, tedy přesně v takovém místě, kde by se bytová výstavba měla podporovat, aby se město pořád nerozlézalo do polí. A nejméně na dvou dalších místech. Pokud chcete vědět, proč se u nás nestaví, je Komrsková ideální objekt pro studii. A pokud chcete vědět, proč někteří z nás reagovali na to, že Piráti na bydlení postavili svou volební kampaň.

Problémy s migrací dohonily Irsko

Prezidentské volby v Irsku u nás nevzbudily velký mediální zájem, zpravodajství se, myslím, omezilo na konstatování, že antiizraelského prezidenta vystřídá pokud možno ještě víc antiizraelská prezidentka. Ale bylo tam několik dalších momentů, které by fanouškovi politiky neměly ujít. Takže k tomu nejméně překvapivému momentu. Konstitutivním mýtem moderního Irska je, že je oběť. Letité porobení Irska Brity, pro jehož označení za koloniální lze snést mnoho dokladů o tom, že bylo Irsko spravované ve prospěch metropole bez ohledů na potřeby a tužby obyvatel, je historický fakt.

Hitler byl loser

V politice se, jak známo, rutinně lže. Jedna z nejprotivnějších lží, kterou teď musíme poslouchat, je, když Filip Turek omlouvá své staré posty na sociálních sítích tím, že je to černý humor. To, čemu Turek holdoval, není černý humor. Je to určitý komunikační kód, k němuž tíhnou skupiny hlavně mladých mužů, když tráví čas klábosením. Jejich řeč neustále krouží různými narážkami kolem dráždivé – pro ně – nacistické tematiky.

Cenzurování Green Dealu se neosvědčilo

Nadcházející zavedení emisních povolenek ETS2 je už nějaký čas oficiálně uznaný problém a stal se z něj srozumitelný symbol, jehož prostřednictvím unijní Green Deal nebude už jen strašákem teoretiků ani jen pohromou pro evropský průmysl, ale konečně dopadne na každou jednotlivou domácnost. Vláda a opozice už se nějaký čas přetahují o to, kdo za to víc může (tedy na kterém unijním summitu se odehrálo to rozhodující hlasování), snaží se přicházet s řešeními, jež ovšem narážejí na principiální problém: povolenky vám mají znepříjemňovat život.

Doba screenshotová

V roce 2000 americký novinář Mickey Kaus vyslovil názor, že díky vývoji komunikačních technologií se politický život zrychlil tak, že některé procesy zaberou méně času, než byli lidé zvyklí. Pojmenoval to v nadsázce „Feiler faster thesis“ podle svého kamaráda Bruce Feilera, kterému tu myšlenku s jeho svolením ukradl. „Zpravodajský cyklus je v dnešní době mnohem rychlejší díky 24hodinové zpravodajské televizi, webu, metastázované kastě komentátorů, kteří neustále hledají nové úhly pohledu, atd. V důsledku toho se i politika může pohybovat mnohem rychleji, protože naše demokracie se učí zpracovávat více informací v kratším časovém úseku,“ popsal to.

Teraz kurwa my!

Vražda Charlieho Kirka měla ten neblahý dopad, že obnažila autoritářské tendence Trumpovy garnitury. Varování ministryně spravedlnosti Bondiové, že bude stíhat „hate speech“, a vyhrožování předsedy Federální telekomunikační komise Carra televizi ABC kvůli show Jimmyho Kimmela nám připomínají, že Trump opravdu není reaganovský konzervativec. Ale i v širším pravicovém ekosystému se objevuje apetit na to, čemu se, když to dělala levice, říkalo „cancel culture“. V čem se tato tendence opakuje a v čem se liší? Cancel culture, jak ji známe, byla mimo jiné podmíněna technologicky.

Pomsta prodavaček

Volební výsledek byl liberální veřejností přijat vesměs krušně, a to přesto, že v jednom ohledu dopadly volby výtečně. Bylo v nich zvoleno rekordní množství žen. Šedesát sedm. Ne každý muž se s účastí žen v politice dokáže vyrovnat. Primát v tom zatím držel protikorupční senátor Libor Michálek, který svou porážku, již mu uštědřil Marek Hilšer v roce 2018, připisoval tomu, že „některé ženy, voličky, se opravdu rozhodují třeba pouze podle vizáže“. Nyní mu sekunduje ekonom Libor Dušek. Ten kandidoval za Piráty.

Souboj o zmenšující se koláč

Různé politické kmeny mohou být z výsledku voleb nadšené, anebo zkroušené. Anebo mohou samy sebe přesvědčovat, že mohou být nadšené, či zkroušené. Strany bývalého vládního tábora se mohou utěšovat, že získaly v součtu stejné procento jako minule. Lidovci se těší z pěkného kroužkovacího vinobraní, ódeesáci kvůli témuž skřípají zuby (lidovci si popravdě nenahospodařili o tolik víc než minule, jenže tehdy se všechny případné rekriminace mohly překrýt uspokojením z toho, že jim výsledek přinesl vládu). Piráti se radují, že porazili SPD, přičemž u této metynaprosto není jasné, jaký by měla mít dopad ve sféře reálné politické moci.

Krach vydírání Ruskem

Výsledek letošních voleb do Sněmovny je myslím dobrou příležitostí oprostit se od přehnaných očekávání vkládaných do politiky. Demokratická politika není nositelem nejcennějších kvalit či nejvyšších morálních hodnot národa. Toto přijetí by měl podstoupit každý zralý člověk. Přijmeme-li to, hned se výsledek voleb jeví stravitelnější. Bylo by snadné se držet představy, že v demokratické politice postupně převládá divadelní aspekt, zatímco skutečnou správu státu realizuje „deep state“ v rámci určovaném tradicí spolu s velkými bankami, dluhopisovými trhy a nověji Evropskou unií.

Bývalí zrušení

O Curtisi Yarvinovi jsme před řadou let v Echu psali, ještě když byl znám jen pod svým literárním pseudonymem Mencius Moldbug. Z někdejšího obskurního neoreakcionáře je dnes něco jako alternativní celebrita a lev salonů. Nemluví přímo s Donaldem Trumpem, ale dělí ho jen jeden krok – vídá se s viceprezidentem J. D. Vancem nebo Peterem Thielem. Občas je ochoten někoho „rozdrtit“ ve veřejné debatě a vlastně nepřekvapí, že největší opovržení nechová vůči liberálům, ale k osobnosti, jež mu může konkurovat u jeho publika, a jí je aktivista Christopher Rufo.

Starší články