Martin Weiss - komentátor ECHO24.cz

/

Narodil se v roce 1963, Pražák. Studoval češtinu a angličtinu na FF UK. Koncem 80. let přispíval do samizdatové Revolver revue, od roku 1990 novinář - Respekt, Český deník, Lidové noviny, MF Dnes, nejdéle, od roku 2006 do roku 2013, v Lidových novinách. Novinářskou kariéru přerušil v letech 1997-2000, kdy byl tiskovým tajemníkem na velvyslanectví ČR ve Washingtonu. Překládal z angličtiny (Malcolm Gladwell, Niall Ferguson).

Články autora

Rok, kdy sociální sítě ztratily charisma

Sociální sítě jsou něco víc než jen úspěšné firmy. Jsou symboly doby. Tím, že změnily náš svět, způsob, jak spolu lidé komunikují, jak prožívají své spojení se světem a lidskou blízkost. Tím, že představují svět budoucnosti, která nastala. A pak tím, jak symbolizovaly americkou převahu. Ty firmy vznikly v USA a jejich potenciální konkurence se mohla zrodit zase jen v USA. Politici v jiných zemích mohli organizovat periodické pokusy, jak za státní peníze napodobit Silicon Valley, a různými regulacemi a pokutami americkým gigantům znepříjemňovat život – ale to je tak všechno.

Jak nepřipomínat výročí okupace

Jak mají národ spojovat červené trenýrky? To je dlouhá historie. Člověk k tom musí takříkajíc držet prst na tepu doby. Tj. vědět, že červené trenýrky na balkoně odkazují na to, že červené trenýrky spálil Miloš Zeman na tiskové konferenci na Hradě 14. června. A že k tomu vedl zas nějaké své řeči. A proč prezident republiky spálil zrovna červené trenýrky?

Matěj Stropnický, neoliberální ikona

Slovo neoliberalismus bylo dlouhá léta hloupě používáno hloupými lidmi. Sáhl po něm ten, kdo chtěl říct, že on vůbec není jen rozladěný z toho, že mu nikdo nechce dát peníze zadarmo a chce po něm, aby dělal věci efektivně – ne, on na to má filozofii. Navíc ten pojem s sebou nese taky obvinění z renegátství – zohledňuje, že někteří z nejúspěšnějších praktiků neoliberalismu, jako třeba Tony Blair nebo Bill Clinton, byli nominálně lidé levice.

Muž, který nechtěl být odsouzen k bezvýznamnosti

Jak připomněly s téměř povinnou uniformitou nekrology, ve V. S. Naipaulovi odešel velký, ovšem kontroverzní spisovatel. Tím „kontroverzní“ měli uniformně na mysli, že byl rasista. Tak jako velká část lidí označených někdy za rasisty si Naipaul tuto kontroverznost vysloužil ve skutečnosti něčím jiným. V jeho případě šlo o svého druhu zradu. Jakožto dítě kolonialismu narozené v jedné britské kolonii, Trinidadu, rodičům, kteří se tam přistěhovali z jiné britské kolonie, Indie, byl předurčen podat marxistickou kritiku postkoloniální situace. To Naipaul odmítl. Ne proto, že by se poangličtil a přijal optiku bílých kolonizátorů, jak je obviňován (známý progresivní intelektuál Edward Said ho opovržlivě nazval „domorodým informátorem“). Ale protože nebyl ochoten nevidět.

Kýč je vždy lež, občas i doslova

Doporučovat články z jiných médií nebývá obvyklé, ale zaslouží si to článek Ivany Svobodové, která se v Respektu pokusila o rekonstrukci neštěstí, ke kterému došlo minulý týden na koupališti ve Lhotě, kde se utopili dva vietnamští chlapci. Mluvila s relevantními pracovníky koupaliště, s policií, ale i snad s každým, kdo se k události nějak připletl a stal se pak zdrojem informací o ní. A zjistila, že všechno bylo trochu jinak, než se zdálo z prvních zpráv, byť třeba nesly hrdý podtitulek „svědectví“.

Británie musí být potrestána

Překvapivě málo energie je věnováno konspirační teorii, že rozhodnutí Britů odejít z EU bylo rafinovaným tajným manévrem tajemné kabaly eurofanatiků v Bruselu, kteří si ve skutečnosti dlouho nepřáli nic jiného. Britští remainers dnes hledají vysvětlení „chybného“ hlasování v margináliích, jako je firma Cambridge Analytica nebo zahraniční konta sponzora kampaně Leave Arrona Bankse, a v Bruselu Guy Verhoefstadt požaduje evropskou obdobu amerického zvláštního vyšetřovatele Roberta Muellera, který by odhalil, kdo chce škodit Evropě. Je vedle toho tajná dohoda na vypuzení Britů o tolik šílenější myšlenka?

Češi za brexit nemohou

Velká většina britských politiků, akademiků a komentátorů předpokládala, že Británie bude v referendu hlasovat pro setrvání v Evropské unii. Dodnes se jich část upíná k iluzi, že to rozhodnutí ještě půjde vrátit, a vyčerpává v poukazování na hloupost a iracionalitu voličů. Jedním z mála akademiků, kteří dlouho varovali, že brexit je možný a že zastánci EU nechápou uvažování voličů, je politolog Matthew Goodwin z Univerzity v Kentu.

Některé věci ve státě jsou neveřejné

Parlament projednává nový zákon o zpracování osobních údajů, reflektující evropskou směrnici GDPR. Vyvolává i změny několika dalších zákonů, mezi nim zákona č. 106/1999 Sb. o svobodném přístupu k informacím. Vláda toho využila k navržení rozsáhlejších změn. Největší mediální pozornost vzbudil návrh doplnit zákon o odstavec „Zákon se dále nevztahuje na poskytování informací o probíhajícím trestním řízení a osobách na něm zúčastněných, s výjimkou informací o rozhodnutích soudů ve věci samé“.

Sociálním sítím padají akcie i charisma

Sociální sítě jsou něco víc než jen úspěšné firmy. Jednak tím, že, jak nám v neposlední řadě samy rády připomínají, změnily náš svět, způsob, jak spolu lidé komunikují, jak prožívají své spojení se světem a lidskou blízkost. Představují svět budoucnosti, svět totální propojenosti. A za druhé tím, jak symbolizovaly americkou převahu. Ty firmy vznikly v USA a jejich potenciální konkurence se mohla zrodit zase jen v USA.

Ideál Čechů? Domek na samotě

Minulý měsíc vyšla publikace Hodnoty a postoje v České republice 1991–2017. Obsahuje data z projektu European Values Study a umožňuje srovnání toho, jak se v průběhu doby Češi dívali na různé společenské a hodnotové otázky. Nejvíce pozornosti vzbudila neochota Čechů mít za sousedy imigranty, muslimy a lidi jiných ras. O tom, že ve studii je i něco jiného, hovoří sociolog z Masarykovy univerzity Petr Fučík, který se na publikaci podílel.

Zachraňte fotbal ze spárů progresivistů

Fotbal je jedním ze sociálněpatologických jevů současnosti. Je jednoznačně prokázáno, že po celém světě, jak na globální úrovni, tak v jednotlivých zemích, jeho struktury přitahují kriminální živly, stimulují korupci a dotační podvody. Slabším jedincům z fanouškovské základny dává zelenou k projevování svých nenávistných, namnoze i rasistických sklonů, což většinová společnost toleruje.

Uvalme embargo na slovo Západ

Stalo se v poslední době módou pojímat kdejakou událost u nás v kategoriích „Západ“ versus „Kreml“. Když něco udělá Babiš, mladý Klaus, starý Klaus, kterékoli médium, komentátor, případně i umělec či sportovec, všechno to lze nacpat do jediného jednorozměrného mustru. Uprostřed lana, o které se přetahujeme, je bod, na kterém se měří, o kolik centimetrů jsme se posunuli na Západ nebo o kolik centimetrů nás Putinovi pohůnci posunuli směrem ke Kremlu. Je to neobyčejně hloupé, protože to přisuzuje lidem jen dva myslitelné motivy a nic mezi tím. Ale taky z dalšího důvodu. Co je to ten Západ?

Společnost pro mafiány

Máte rádi filmy a seriály o mafiánech? Pak víte, že typickou součástí narozeninových oslav jejich šéfa je, že jednotliví podšéfové mu přinesou finanční pozornost. Není to běžný podíl na výdělku, který kapitáni jednotlivých „crews“ pravidelně šéfovi odevzdávají. Je to tribut. Kápové jej skládají za to, že si směji hospodařit na svém lénu. Reziduum primitivnějšího uspořádání společnosti. Pojistka a symbol osobní vděčnosti vládci. A společenské uspořádání, ke kterému směřujeme.

Co je za fotografiemi dětí v klecích

V posledním týdnu vybuchla v USA imigrační krize, jež ve skutečnosti trvá dlouho a teď pouze vyvrcholila mediálně. Začalo to obrázky dětí spících na podlaze, či dokonce v klecích jakožto obžalobou Trumpovy politiky. Pokračovalo zpětným úderem, když vyšlo najevo, že některé ty obrázky nejsou současné, ale pocházejí z let, kdy byl u moci prezident Barack Obama. Politicky vyvrcholila tím, že Trump zrušil svůj exekutivní příkaz nařizující „nulovou toleranci“ pro lidi zadržené při překročení hranice.

Nepotřebujeme obecné referendum

Vůbec nepochybuji o tom, že Občanská demokratická strana bude zase sestavovat vládu a určovat, co se v naší zemi bude dít, říká Petr Fiala, po Václavu Klausovi, Mirku Topolánkovi, Petru Nečasovi a Martinu Kubovi pátý muž stojící v čele partaje, jež na naší politické scéně funguje už sedmadvacet let.

Skandály, Evropa a americká pomoc

O firmě Cambridge Analytica jste asi slyšeli, že? Stal se z ní úspěšný strašák spojující brexit, Donalda Trumpa, alt-right, fake news, zneužívání sociálních sítí a vůbec všechno znepokojivé, co se poslední dobou našemu světu děje. Tak úspěšný, že ho skloňují všechna západoevropská média a odvolává se na něj ve svých tiskových stanoviscích i pražské zastoupení Evropské komise.

Internacionála šprtů

O víkendu obletěla svět fotografie ze summitu G 7, jež, zdálo se, symbolizovala napjatou atmosféru nejen schůzky, ale celého západního společenství. Levé polovině fotografie dominuje Angela Merkelová, která v mírném předklonu praží pohledem amerického prezidenta. Ten sedí naproti ní s neuctivě založenýma rukama.

Starší články