Narodil se v roce 1963, Pražák. Studoval češtinu a angličtinu na FF UK. Koncem 80. let přispíval do samizdatové Revolver revue, od roku 1990 novinář - Respekt, Český deník, Lidové noviny, MF Dnes, nejdéle, od roku 2006 do roku 2013, v Lidových novinách. Novinářskou kariéru přerušil v letech 1997-2000, kdy byl tiskovým tajemníkem na velvyslanectví ČR ve Washingtonu. Překládal z angličtiny (Malcolm Gladwell, Niall Ferguson).
O co šlo? Woodward to umístil hned do prologu knihy. Odhalení – obvinění – zní, že Trump toho o nebezpečí čínské chřipky věděl víc a dřív, než jak dával veřejně najevo. Sekundárně se pak disputovalo o etice samotného Woodwarda.
V dnešní debatě o naší moderní historii vzniká dojem, že socialismus, až na represe, vlastně velké části obyvatelstva aspoň částečně padl. Diktaturu samozřejmě nikdo nehájí, ale že český národ je převážně levicový, to vyčíst lze, občas to i někdo tak výslovně řekne, aniž narazí na odpor. A je pravda, že pro to můžeme nalézt doklady i mimo oficiální komunistické nebo revizionistické podání, ve sféře disentu, kde i ti, kteří se přímo nerekrutovali z reformněkomunistických kruhů, přirozeně tíhli k levicovému světu ve svém uvažování i ve svých kontaktech. Platí to třeba pro profesora Patočku, pro první podpisové akce na podporu Plastic People nebo pro šíření dokumentů Charty 77.
Už na jaře, když rozjela první záchranné programy v pandemii a přes noc naučila sebe a nás žít se schodkem pět set miliard, říkala ministryně Schillerová, že teď není doba na hledání kompenzujících škrtů ve vládních výdajích.
Ale k čemu nám to bude, tedy kromě dobrého pocitu? Přiznám se, že k tomu všemu mám trochu skeptický postoj. Celá věc je do značné míry ztracená.
New York je nejmytologizovanější velkoměsto moderního světa. Je jeho éra u konce? Zasadila mu koronavirová epidemie a s ní spojená uzávěra ránu, ze které se nevzpamatuje? Anebo je to jen další v řadě mnoha předpovědí konce, jež se ukázaly předčasné?
Protože hysterie kolem aplikace TikTok pokračuje, stojí za to podívat se na úspěch tohoto invazivního druhu mezi mobilními aplikacemi ještě z jiných stránek, než jak to před týdnem udělal Marian Kechlibar (viz Týdeník Echo č. 34/2020 – pozn. red.). Pozdvižení nezpůsobila jen pohrůžka prezidenta Trumpa. Ta byla neortodoxní zejména v tom, že Trump přišel s tím, že by kupec měl zaplatit americkému ministerstvu financí, jak se říká v byznysu, „finder's fee“, tedy poplatek za to, že dal prodávajícího a kupujícího dohromady.
Umělý rozhovor s Václavem Havlem je vtipný leda bezděčně, tehdy, když o tom neví. Na otázku, zda to trochu nepřeháněl s milenkami, Havel robot odpovídá: „Ne, nic jsem nepřeháněl. Pokud by byly špatné, tak proč bych je měl?“
Nějaké stanovisko Rady ministrů zahraničí k Bělorusku by byl nezbytný začátek pro cokoliv. Ale chyběl. Zablokovalo ho Řecko. Je to studie nefunkčnosti a přímo nebezpečnosti evropské zahraniční politiky v současné podobě.
Matka Kamaly Harrisové byla dcerou vysokého indického státního úředníka a diplomata a vypracovala se na expertku na endokrinologii, která učila na několika univerzitách. Její otec je z Jamajky a je emeritním profesorem ekonomie na Stanfordově univerzitě.
Zastřelení Ludvíka Svobody asi bylo k převzetí velení nad armádou nezbytné, ministr obrany byl koneckonců tajný agent komunistů. Ale smrt generála Klapálka, hrdiny od Tobruku, mnohé šokovala.
Istanbulská úmluva, plným názvem Úmluva Rady Evropy o prevenci a potírání násilí na ženách a domácího násilí, je horký brambor. Jak rychle vláda v pátek zařadila její ratifikaci na program svého jednání, tak rychle ji z něj pondělí odstranila. Proč právě toto a teď, není jasné, ale obecně to jasné je. Z Istanbulské úmluvy se stal politický test.
Poučení z toho, co se stane, když nějaká země epidemii nezvládne, je dost otřesné. V USA sice epidemie udeřila se zpožděním několika týdnů po Evropě, ale to je v červenci už dost jedno. Srovnání je možné. A rozhodně nespočívá jen v rozdílu v počtu nemocných a mrtvých.
Woody Allen je velmi známý americký filmař. Sice populárnější v Evropě než doma, ale přece jen získal čtyři Oscary. Ale když ve svých osmdesáti čtyřech letech napsal paměti, bylo vyvinuto značné úsilí, aby nevyšly. Píše se rok 2020 a knihu vsál vír „cancel culture“.
O to víc je třeba udělat si rozvahu toho, za co nám vlastně Čína stojí. Čínská relace prezidenta Zemana je bezvýznamná. Nemá váhu ekonomickou, jak po letech nesplněných slibů ohledně čínských investic musí být jasné už každému. Nemá váhu politickou, jak ukazují průzkumy. K čemu Čínu tolik potřebujeme?
Je cosi dojemného a taky zlověstného na tom, že lidé na první pohled stále vlivní a zabezpečení považovali za nutné se uchýlit k formě otevřeného dopisu, jež byla typická pro východoevropský antikomunistický disent.
Miloš Zeman na návštěvě u amerického velvyslance prohlásil, že heslo Black Lives Matter je rasistické. A že záleží na všech životech.
Takže si lze představit, že člověku určitého naladění mohou připomínky smrti Milady Horákové lézt krkem. Je na nich cosi oficiálního, musí v tom cítit snahu staré gardy udržet si své pozice v ideologicko-kulturně-vzdělávacím komplexu.
Byl to prý jeden z nejnudnějších summitů v poslední době. Nic nerozhodl, všichni jen odprezentovali známé postoje, ale nikdo nezpochybnil jeho „architekturu“. Tak znělo zpravodajství z pátečního on-line summitu Evropské rady. Jenže pokud to znamená, že cesta pro největší expanzi unijního projektu od Maastrichtské smlouvy je volná, pak to není malý výsledek.
K wuchanskému viru se v posledním týdnu přidružila další epidemická infekce. Vražda George Floyda vedla k vlně protestů nejen ve Spojených státech, ale i v řadě dalších zemí. Epidemiologický či mimetický výklad je v tomto případě skutečně něco, co je třeba brát v potaz. Protože protesty měly nejasnou logiku. Částečně byly vedeny solidaritou s americkými protesty a protestem proti policejní praxi ve Spojených státech. Na tom by nebylo nic divného. Pokud by se ovšem část protestujících nezačala chovat, jako že protestuje i proti poměrům doma. Obdobnou tendenci měla i veřejná diskuse. V médiích se objevily titulky podle schématu „Země X/Evropa také potřebuje mluvit o rasismu“. Jistě, o problémech se má mluvit, ale ty texty spíš působily dojmem pracného hledání, jež by dávalo protestům ex post odůvodnění.
Rusko se poučilo, že nemusí fakticky dělat vůbec nic, že příště bude stačit šikovné podstrčení dezinformace a zafunguje to jak zašťourání do mraveniště.
V únoru 2018 napsal angloamerický novinář Andrew Sullivan sloupek „Všichni dnes žijeme na univerzitním kampusu“.
Který z českých politiků má nejvíc společného s Donaldem Trumpem? Nedívejme se na konkrétní program ani na konkrétní výsledky, ale na přístup k politice, k marketingu, k politické komunikaci. Kupodivu je to Pavel Novotný, starosta pražských Řeporyj. Není miliardář a sám sebe označuje za „vítače“ uprchlíků. Ale měřeno tím, že politického úspěchu a viditelnosti dosáhl někdo, od koho by to před pár lety nikdo nečekal, ho lze s Trumpem srovnávat.
Základy dnešní konstelace můžeme vidět v zákoně o občanských právech, který byl schválen v roce 1964 a měl zabezpečit skutečnou rovnost Afroameričanů v politické a později v dalších sférách života.
Znamená to uložit si sebekázeň. Uvědomit si, že misí televize veřejné služby je informovat, nikoli poučovat veřejnost, co si mají myslet. Nikoli fandit a pomáhat určitému směru vývoje společnosti. Nikoli být slavný a obdivovaný.
Asi si pamatujete tu zprávu, jak prezident Trump propagoval nevyzkoušený preparát chlorochin jako lék na koronavirus a jak to manželé v Arizoně viděli v televizi, požili větší množství této látky a muž zemřel. Je to příběh symbolizující nezodpovědný přístup nekompetentního prezidenta. Ale taky příběh symbolizující, jak je ve skutečnosti s koronavirem v USA všechno trochu jinak.
Na nový, ambiciózní plán unijního fondu obnovy reagoval premiér Babiš překvapivě rychle – nechce ho. Při zvážení všech okolností je to pro nás špatný postoj. Potřebujeme jiný.
Vypadá to, že senátor a prezidentský kandidát Jiří Drahoš udělal konečně za svou politickou kariéru něco užitečného.
Velké americké deníky jsou již dlouho orgány levice, ale udržují si téměř dojemnou tradici: snaží se o názorovou pestrost tím, že zaměstnávají pár konzervativních komentátorů. Psát pro publikum, které jejich názory předem odmítá, je pro tyto jedince výzva. Jsou pod trvalým tlakem – přizpůsobit se, nebo se nechat otrávit. Některé to autorsky zničí. Rossu Douthatovi, který se v roce 2009 jako třicetiletý stal nejmladším komentátorem New York Times vůbec, to prospělo. Své konzervativní katolické názory nezměnil, ale snaží se je formulovat tak, aby přesvědčil i lidi jiných východisek.
To, co vešlo ve známost jako Trumpův ruský komplot (collusion), je třeba považovat za mimořádný ruský strategický úspěch.
Loni v říjnu vydal vysoce kvalifikovaný mezinárodní odborný panel zprávu Global Health Security Index o připravenosti na vypuknutí pandemie infekčních chorob. A jaké byly podle expertů dvě nejlépe připravené země? Spojené státy a Velká Británie.
