Martin Weiss - komentátor ECHO24.cz

/

Narodil se v roce 1963, Pražák. Studoval češtinu a angličtinu na FF UK. Koncem 80. let přispíval do samizdatové Revolver revue, od roku 1990 novinář - Respekt, Český deník, Lidové noviny, MF Dnes, nejdéle, od roku 2006 do roku 2013, v Lidových novinách. Novinářskou kariéru přerušil v letech 1997-2000, kdy byl tiskovým tajemníkem na velvyslanectví ČR ve Washingtonu. Překládal z angličtiny (Malcolm Gladwell, Niall Ferguson).

Články autora

Namáhavá práce

Indiánští šifranti z kmene Navaho představují jeden ze zajímavých příběhů druhé světové války. Někdo v americké armádě si uvědomil, že indiánské jazyky málokdo zná či má přístup k jejich lexikonům, pokud existují. Rozhodně je neznali japonští vojáci. A tak Američané vyškolili příslušníky tohoto kmene (ale i jiných) na radisty, kteří pak na bojišti v Pacifiku předávali informace – buď jednoduchou šifrou využívající jejich jazyk, nebo přímo jejich jazykem. Dnes by to asi dešifrovala umělá inteligence (AI), ale Japonci, kteří jejich vysílání zachytili, neměli šanci. Program byl přísně tajný a byl odtajněn až v roce 1968.

Evropská obrana pro francouzské rybáře

Když se řekne nové evropské iniciativy na financování obrany, člověka napadá řada otázek. Jedna z nich jistě je, jak by se to mělo financovat, zda zda to náhodou nestojí na lákavé představě, že – jak to formuloval Mojmír Hampl – zde vzniká nové finanční perpetuum mobile, které může pohánět celou novou velkou finanční prioritu, aniž by se muselo ubírat na nějakých jiných prioritách. Tuto otázku ale teď nechme stranou a věnujme se další, která se vnucuje neméně: dá se to brát vážně?

Příběh racionality utržené ze řetězu

Šéfka amerických rozvědek Tulsi Gabbardová propustila asi stovku analytiků zpravodajské agentury NSA kvůli tomu, že v chatovací aplikaci určené pouze pro pracovní komunikaci vedli diskuse o transgenderismu. Mohli bychom si myslet, že Gabbardová, pro niž je Edward Snowden hrdinou, se pustila do nějakého honu na politické nepřátele. Ale záznamy chatů pocházejí od whistleblowera a zveřejnil je Christopher Rufo, který obvykle mívá fakta v pořádku. Analytici se bavili o svých neovaginách a kastracích, o tom, jak by chtěli mít nebinární děti, o polyamorii a víkendech skupinového sexu a o tom, jak nenávidí kapitalismus a křesťanství.

Reparace za covid

Do veřejné debaty se plnou silou vrátilo téma původu covidu. V Británii bylo zveřejněno, že tým pod vedením bývalého šéfa MI6 předal v březnu 2020 premiérovi analýzu, podle níž virus unikl z laboratoře, ale hlavní vědecký poradce vlády Richard Vallance se rozhodl ji zdiskreditovat. Analogická zpráva přišla i z Německa a deník New York Times zase přinesl esej na téma, jak „jsme“ byli podvedeni vědeckým establishmentem, přičemž tím „my“ byli míněni i novináři. To neodpovídá přesně realitě – narušuje ji třeba to, že tento deník se v kritické době zbavil zkušeného reportéra specializovaného na epidemie kvůli nátlaku své woke úderky.

Senzační odhalení se nekoná

Donald Trump a některé hvězdy MAGA hnutí před volbami umně navnadili publikum sliby, že zveřejní veškeré utajované dokumenty k některým kauzám – zavraždění prezidenta Kennedyho, kariéra a smrt finančníka Jeffreyho Epsteina, výzkum UFO, některé další. Kdo by nechtěl vědět, co se opravdu stalo? Asi i ten, kdo si myslí, že v zásadě ví, co se stalo, ale má pocit, že u takových událostí, jež otřásly společností, má smysl vědět opravdu co nejvíc. A americké úřady při jejich vyšetřování nejenže nezveřejnily všechno, protože toho obecně utajují opravdu hodně, ale někdy si i počínaly způsobem, jenž důvěru veřejnosti nemohl posílit.

Offshore špionáž

V Londýně uzavřeli případ bulharského gangu, který prováděl špionáž pro Rusko. Policie měla to štěstí, že nalezla nezašifrovaný telefon vůdce gangu a v něm jeho komunikaci s řídícím orgánem, kterým byl Jan Marsalek. Tento rakouský podnikatel částečně českého původu a původce největšího korporátního skandálu Německa posledních let, kolapsu firmy Wirecard, je od roku 2020 v Moskvě, kde zřejmě působí jako kontraktor na volné noze pro ruské zpravodajské služby FSB i GRU. Tři Bulhaři se přiznali už při vyšetřování, tři další nyní soud shledal vinnými.

Tohle není otázka svobody projevu

Neohrožuje Trumpova vláda občanské svobody úplně stejně, jako pravice tvrdí, že je ohrožovala Bidenova, jen v opačném gardu? Nepřechází to, co konzervativci nazývají návratem ke zdravému rozumu, v pomstu a ve vynucování určitých politických názorů, jen opačných než dřív? To teď bude zajímavé téma ke sledování a k analyzování. Příklady idiocie, jako je zákaz udělovat granty vědecké studii obsahující určitá klíčová slova, nebo pomstychtivosti, jako je odebrání bezpečnostních prověrek právníkům advokátních kanceláří, které reprezentovaly Demokratickou stranu, lze skutečně najít.

Příliš mnoho neznámých

Na podzim před prezidentskými volbami v roce 2016 vyšel pseudonymní článek Volby letu 93. Let United Airlines 93 je proslulé označení jednoho ze čtyř letadel, která 11. září 2001 unesli teroristé al-Káidy. Na jeho palubě cestující vzali útokem kokpit a způsobili tím, že teroristé nedosáhli zamýšleného cíle ve Washingtonu; letadlo havarovalo v polích. Metafora byla jasná – vítězství Hillary Clintonové představuje takové nebezpečí, že na jeho odvrácení je oprávněná i sebevražedná mise, tedy zvolení Donalda Trumpa.

Non-player characters

Autora tohoto sloupku nikdy nenapadlo, že zde bude používat výrazy ze světa počítačových her. Ale v poslední době se rozmohl jeden, jehož výstižnosti je těžké odolat – NPC. Znamená to „non-player character“. To je, pokud to chápeme správně, něco, co ve hře vypadá jako postava a nejdřív se může zdát, že se chová jako postava, ale není to skutečná postava, tedy avatar jiného hráče. Je to pouhý herní prvek s naskriptovaným velmi omezeným repertoárem reakcí, ovládaný počítačem.

Oběť hodná lepší věci

Zvýšení koncesionářských poplatků je ukázkou, jak se má dělat politika. Bohužel na nepravém místě. Toto zvýšení je, tak jako každé zvýšení jakýchkoli poplatků, nepopulární. Poplatky se navíc rozšiřují i na počítače a mobily, bez ohledu na to, že ti lidé doma nemají televizi. A rozšiřují se na firmy, a to podle počtu zaměstnanců. Což už s nějakým „koncesionářským poplatkem“ nemá vůbec nic společného. Je to prostě mediální daň. Chceš se dívat, zaplatíš. Nechceš se dívat, zaplatíš. Nemáš se co dívat, protože jsi v práci, zaplatíš.

Kruté pravdy pro Ukrajinu

Roztržka mezi prezidenty USA a Ukrajiny v Bílém domě byla srážkou starých jistot s novou nejistotou, šok, z něhož je třeba se co nejrychleji probrat, připustit si, co se stalo – nejen v ten pátek, ale v posledních měsících či roce. S blížícími se prezidentskými volbami byla politika Bidenovy vlády vůči Ukrajině na jakémsi autopilotu. V zásadě neměla strategické odůvodnění. Protože to, že bude Západ udržovat Ukrajinu bojeschopnou, a tak opotřebovávat Rusko – což bylo jediné, co bylo možné z představitelů americké vlády dostat –, není udržitelná strategie.

Pozor na ústa

Měli jsme aplaudovat projevu, který pronesl americký viceprezident J. D. Vance na mnichovské bezpečnostní konferenci? Popsal reálné hrozby svobodě projevu v řadě evropských zemí. Nicméně to byla spíš přihrávka politickým spojencům MAGA republikánů na evropském kontinentu než výraz upřímné starosti o osud demokracie u spojenců. Amerika vynakládá miliardy na obranu Saúdské Arábie, jejíž vládce může kritika píšícího nepohodlné články dát rozřezat pilou.

Pár poznámek k řediteli Ludvíkovi

Další kauza korupce ve zdravotnictví jeví některé pravidelně se opakující obrysy. Zkusme je vzít na vědomí. Zaprvé, Miloslav Ludvík, který vedl Motol s přestávkou od roku 2000, byl respektovaný manažer. Tak respektovaný, že to novinářům zdůraznili i někteří lidé z oboru, kteří na něj byli dotázáni už s plným vědomím, že byl zatčen a kvůli čemu. Není to ojedinělé. Kauza IKEM (jejíž vyšetřování se vyvíjí velmi nedůvěryhodným způsobem, ale to je jiný problém) byla charakterizována jako „prohnilí proti prohnilým“, ovšem s tím, že mezi prohnilými na obou stranách jsou kapacity ve svém oboru, někteří byli poradci premiérů.

Tenkrát v Mnichově

U zpráv o tom, jak v nějaké západoevropské zemi migrant nebo potomek migrantů zaútočil na lidi, už pomalu nevíte, jestli se ještě mluví o té z minulého týdne, nebo o nějaké nové. Tak pravidelně teď přicházejí. Jsou strašné, a přesto jako by k nim nebylo co říct. Tedy co nového říct. Podobně fungují třeba pravidelné zprávy z Ruska o tom, že člověk s nějakou funkcí či postavením náhodou vypadl z okna. Víme, co znamenají, i bez komentářů. Samozřejmě že komentáře přicházejí. Obohacení. Wir schaffen das. Sarkastické, kruté a vždy stejné.

Ukrajinské hoře a evropská bezmoc

Počátek americko-ruského vyjednávání o Ukrajině dává za pravdu pesimistům. Jistěže o všem rozhoduje konec, ale pokud jde o šíři toho, co lze taky prezentovat jako vyjednávací pozici či parametr, vypadá to, že nejsou vyloučeny ani možnosti depresivní a nechutné. Zatímco se v Rijádu na jednání prý i vtipkovalo, na veřejnost pronikly detaily amerického návrhu smlouvy o využívání ukrajinského nerostného bohatství, již Ukrajincům předložil americký ministr financí Bessent. Svého času se u nás diskutovalo, co to je vlastně ta velezrada, kuse definovaný trestný čin, ze kterého může podle naší ústavy být obžalován prezident.

Evropané zaskočeni realitou

Z jedné strany je panika, která zavládla po posledních amerických krocích, tedy po Mnichovské bezpečnostní konferenci a zahájení amerických rozhovorů s Rusy o Ukrajině, nepochopitelná. Pokud Američané překročili meze toho, co se dalo už dlouho čekat, tak jen velmi mírně. Viceprezident J. D. Vance se pustil do kritiky vnitřních poměrů v Evropě, která se může zdát troufalá, jen když si odmyslíme, že Evropané považují za své právo a povinnost kritizovat či ušklíbat se nad Amerikou, kam paměť sahá. Kovbojové. Náboženští fanatici. Burani oddaní nezřízenému konzumu. Kdy už zakážou střelné zbraně a trest smrti a přestanou zakazovat potraty?

Podle ruských notiček

„Gaza je naše země. Palestina je náš domov. Mír nemůže nastat na úkor naší země.“ Moranová se narodila v londýnské čtvrti Hammersmith a je poslankyní za Oxford. Jako dcera diplomata vyrůstala v různých zemích, ne ovšem v Palestině. Její matka je ale palestinského původu, což stačí k tomu, aby Palestina byla i „její země“. Obyvatelé oxfordského volebního obvodu a nejspíš i celé Británie mohou jen kroutit hlavou – měli za to, že člověk, který je zastupuje v parlamentu, považuje za svou zemi Británii.

Jak DeepSeek obešel americkou Maginotovu linii

Vypadalo to jako jeden z těch obrazů ukazujících kapitány BigTech scény, když přišli políbit Trumpův prsten. Americký prezident na konci ledna předstoupil před novináře v doprovodu šéfa OpenAI Sama Altmana, šéfa firmy Oracle Larryho Ellisona a šéfa japonského konglomerátu SoftBank Masajošiho Sona a oznámil projekt Stargate. To je platforma, jež má investovat až sto miliard dolarů do datových center a zdrojů energie pro rozvoj umělé inteligence.

Je dnes vhodná doba?

Elon Musk promluvil přes video na mítinku německé strany AfD a kromě toho faktu samotného se pozornost soustředila na jeho věty o tom, že Německo se příliš zatěžuje svou historickou vinou. „Děti by neměly nést vinu za hříchy svých rodičů, natož prarodičů,“ řekl. „Příliš se soustředíme na viny z minulosti a musíme se od toho odpoutat.“

První Trumpova obchodní válka je za námi

Jak to bude se cly – to byla zejména pro zahraniční publikum snad ta nejvíce sledovaná otázka po nástupu Donalda Trumpa. Jejich první použití, ve sporu s Kolumbií o přijímání deportovaných migrantů, spadalo čistě do kategorie „vyjednávací nástroj“. Trump oznámil zavedení dynamicky se zvyšujících cel na veškerý dovoz spolu s dalšími sankcemi, zejména na vstup Kolumbijců do USA, a Gustavo Petro, někdejší komunistický partyzán v úřadě kolumbijského prezidenta, kapituloval rychleji než kdy v životě. Načež Trump nástroje zase odložil.

Když dva dělají totéž

Slovensko je bohatou zásobárnou nekončícího sledu událostí, nad nimiž lze kroutit hlavou. Minulý týden například po jednání tamní bezpečnostní rady státu premiér Fico i prezident Pellegrini varovali, že na opozici jsou napojeny struktury, jež chtějí využít protivládní demonstrace k pokusu o převrat. Osoby neslovenského původu, které mají zkušenost s podobnými aktivitami. Fico je slíbil vyhostit. Oba politici to tvrdili prý na základě informací bezpečnostních složek a tajných služeb. Prostě běžná slovenská fantazmagorie. Jenže počkat. Kde se nedávno vláda odvolávala na zprávy tajných služeb, když tvrdila, že v zemi je ohrožena demokracie

Trumpův velkolepý RETVRN

Smršť exekutivních příkazů, již prezident Trump rozpoutal po své inauguraci, možná nebyla přímo připravena se záměrem zahltit publikum a vyvést ho z rovnováhy, ale nevyhnutelně to byl její účinek. Vést všechny vršící se příkazy v patrnosti a zmapovat jejich možné dopady je nad síly jednoho člověka. Mezi exekutivně velmi snadné, symbolické příkazy určené hlavně k upoutání pozornosti patří klasicky trumpovsky bombastické rozhodnutí přejmenovat Mexický záliv na Americký záliv. Rozhodnutí vrátit se ke staršímu pojmenování nejvyšší hory USA Mount McKinley je podobné, ale odkazuje na přece jen zajímavější historii.

Christopher Rufo ukázal, jak na to

Série exekutivních příkazů, jimiž prezident Trump souhrnně řečeno „zrušil DEI“, je určitě jedním z jeho nejkonsekventnějších povolebních kroků. A přitom je dnes snadné zapomenout na to, že o tom tématu začínal mluvit vlastně až v posledních týdnech kampaně. Jako by mu instinkt říkal něco podobného co mnoha jiným konzervativcům různě po světě – nepouštět se do kulturních válek. Prý ho museli spolupracovníci přesvědčovat, pomohly jim výsledky testu nasazení spotů s tímto tématem, který ukázal, že funguje. Na některých jeho posledních mítincích pak vystoupila moderátorka Megyn Kellyová.

NGO komplex

Joe Biden ve svém rozlučkovém projevu varoval Američany před rostoucí mocí technologických oligarchů. Zjevně se snažil evokovat varování odcházejícího prezidenta Eisenhowera před „vojensko-průmyslovým komplexem“, jež se stalo nejoblíbenějším výrokem republikánského politika mezi americkými liberály (a v nemenší oblibě ho měla komunistická propaganda). Jenže to, co dnes ohrožuje Ameriku a co přispělo k tomu, že Biden dnes odchází tak nepopulární, není ani tak technologicko-oligarchický komplex, jako spíš „NGO komplex“. To jsou ty příslovečné „The Groups".

Elon Musk, nacista. Opravdu?

Jak by mohla vypadat efektivní opozice, skutečná politická alternativa vůči trumpismu v Americe? Pokusy o něco rozumného nemají šanci, dokud bude převládat dosavadní model antitrumpovské „resistance“, jak ho předvedla pondělní aféra s hajlujícím Elonem Muskem. Tento model odporu se nemůže vykázat ničím jiným než naprostým krachem – veškeré jeho přesvědčování, že Trump je špatný, vyústilo v to, že Trump se vrátil do Bílého domu přesvědčivějším volebním výsledkem než poprvé. Mohli se zamýšlet nad tím, proč snaha postavit kolem Trumpa hráz morální nepřijatelnosti fungovala ještě hůř než minule.

Příměří, kterým nic nekončí

Po více než roce je zde, zdá se, příměří v Gaze. Mohlo být dřív? To je lákavé říct prakticky vždy a všude. V tomto případě nikdo nepřinutil k dřívějšímu příměří Izrael, protože k tomu by ho nepřiměl nikdo jiný než Spojené státy, a ty ho nepřinutily. A nikdo nenutil k dřívějšímu příměří Hamás. Ofenziva Hamásu je u konce v zásadě ze dvou důvodů. Zaprvé, jejich strategie, že izraelský vojenský protiúder bude mít četné civilní oběti, což vytvoří tlak na Izrael, aby ustoupil, byla neúčinná. Izrael likvidoval Hamás rychleji a dalekosáhleji, než si tvůrci této strategie představovali.

Proces dobrý, všechno dobré

Lidé dnes používají spoustu anglicismů (nebo spíš amerikanismů) tam, kde to vůbec není potřeba. A přitom existují anglická slova, pro něž vůbec není český ekvivalent, ale hodil by se. Jedním z takových je accountability. Podle slovníku je to odpovědnost. Jenže primárním překladem odpovědnosti do angličtiny je responsibility a ta accountability se nám vytrácí. Přitom je to užitečné slovo. Znamená specificky odpovědnost politika nebo nějakého funkcionáře těm, kteří ho zvolili nebo mu svěřili moc.

Konečně příměří

Po více než roce je zde, zdá se, příměří v Gaze. Mohlo být dřív? To je lákavé říct prakticky vždy a všude. V tomto případě nikdo nepřinutil k dřívějšímu příměří Izrael, protože k tomu by ho nepřiměl nikdo jiný než Spojené státy, a ty ho nepřinutily. A nikdo nepřinutil k dřívějšímu příměří Hamás. Máme-li měřit veřejné výzvy z úst různých hodnostářů či aktivistických hnutí, tlaku zvenčí čelil jen Izrael. Ofenziva Hamásu ztroskotala v zásadě ze dvou důvodů.

Rozpaky zodpovědného terorismu

Loni 4. prosince došlo v New Yorku k ojedinělé politické vraždě. Mladík z dobré rodiny zastřelil ředitele zdravotní pojišťovny, neboť ho považoval za představitele utlačovatelských struktur. Podle jednoho průzkumu považuje 41 procent Američanů ve věku do 29 let tu vraždu za přijatelnou. Jistá tradice podobných revolučních hnutí mysli, na kterou mohou tito mladí lidé navazovat, tu je.

Nový Soros

Nerozhodli náhodou Britové v referendu v roce 2016, že chtějí být zemí, jejíž demokratická suverenita není omezována z ciziny? Pak je tedy dost zvláštní podívaná, jak Nigel Farage, který v tom rozhodnutí měl výraznou roli, dnes vítá, když Britům nějaký cizinec říká, jak si mají doma vládnout. Tím cizincem je Elon Musk, a dokonce konkrétně určuje, který člen britského kabinetu by měl jít do vězení, kdo by měl být z vězení propuštěn a že by měl král rozpustit parlament (ačkoli parlamentní volby proběhly v Británii před necelým půlrokem). Takhle konkrétní požadavky Brusel na Británii nikdy nevznášel.

Starší články