Narodil se v roce 1963, Pražák. Studoval češtinu a angličtinu na FF UK. Koncem 80. let přispíval do samizdatové Revolver revue, od roku 1990 novinář - Respekt, Český deník, Lidové noviny, MF Dnes, nejdéle, od roku 2006 do roku 2013, v Lidových novinách. Novinářskou kariéru přerušil v letech 1997-2000, kdy byl tiskovým tajemníkem na velvyslanectví ČR ve Washingtonu. Překládal z angličtiny (Malcolm Gladwell, Niall Ferguson).
Francouzský prezident Emmanuel Macron zahájil předsednictví Evropské rady projevem v Evropském parlamentu ve Štrasburku. Nebyla přítomna ani předsedkyně Komise von der Leyenová, ani předseda Rady Michel (ten má covidovou karanténu), takže Macron vedle nejvyšší přítomné funkcionářky, celkem neznámé nové předsedkyně europarlamentu Metsolové, měl šanci zapůsobit jako skutečný vůdce Evropy. Tak proč byl celkový efekt tak komický?
Přesvědčivé vítězství Ivana Bartoše nad jeho komunistickou vyzývatelkou v souboji o vedení Pirátů potvrzuje, že komunismus má u nás menší přitažlivost, než by se podle jeho hlučných zastánců zdálo. To americká levice má se slovem socialismus větší potíže. Nedávná zpráva průzkumníků z firmy Eequis Research zkoumala, proč se v roce 2020 přiklonilo k Donaldu Trumpovi víc hispánských voličů než v roce 2016. Hrálo v tom sice roli víc faktorů – Hispánci zejména souzněli s Trumpovou snahou udržet ekonomiku otevřenou navzdory covidu
Trapas poslance STAN Jana Farského se za pár dnů či týdnů přežene, ale ukázal myslím na hlubší problémy tzv. demokratického tábora naší politiky. Problémy, které se nepřeženou, ale naopak jsou horší, než si mnozí připouští. Zejména v tom kontextu, že se třeba na sociálních sítích našla řada lidí – vzdělaných, úspěšných lidí, kteří jistě sami sebe považují za zastánce demokracie –, kteří jeho odjezd na Fulbrightovo stipendium schvalovali a blahopřáli mu k němu.
Peter Pomerantsev ve své knize Nic není pravda a všechno je možné popisuje, jak jedna z hlavních ruských televizních stanic organizovala hlasování o největšího hrdinu Ruska. Jenže „když začnou do Jména Ruska přicházet hlasy veřejnosti, znepokojení producenti zjišťují, že vyhrává Stalin. Musejí zmanipulovat hlasování, aby vyhrál Alexandr Něvský, polomytický středověký válečník narozený pravděpodobně v roce 1220“.
Piráti zas mají problém s vysvětlováním. Všechny jejich problémy jsou problémy vysvětlování. Tak se ptal i Mikuláš Ferjenčík… „Jste připraveni tohle vysvětlovat, až ji zvolíme?“ napsal na Facebook k rozhovoru jedné z kandidátek na předsedkyni na Novinkách, jenž vyšel s titulkem „Kandidátka na šéfku Pirátů: Jsem přesvědčením komunistka“.
Potřebujeme v roce 2021 osmihodinový sestřih šedesáti hodin Beatles ve studiu? Kupodivu se ukazuje, že ano, že si z této produkce nejen skalní fanoušek Beatles může mnohé odnést. Práce režiséra Petera Jacksona obstojí jako revizionistický pohled na Beatles, jako dokument a hlavně vůbec jako film. Film pokrývá měsíc zkoušek kapely od 2. ledna 1969 do koncertu na střeše domu firmy Apple 30. ledna. Prostě proto, že ty záběry existují, protože se Beatles v té době rozhodli takové natáčení umožnit.
Pokud jste už byli smířeni s tím, že se nikdy nestanete neurochirurgy ani aeronautickými inženýry, přinesl pro vás závěr roku 2021 dobrou zprávu. „Z nové studie vyplývá, že aeronautičtí inženýři a neurochirurgové nejsou chytřejší než zbytek populace a kariéra v těchto oborech je v dosahu každého, kdo se bude snažit,“ informovala televize Sky News. Studii schválil výbor pro výzkumnou etiku University College London a vyšla ve vědeckém časopise BMJ.
Ještě než současná dvojkoalice vyhrála volby, byl jejím zástupcem v ústavních funkcích Miloš Vystrčil, předseda Senátu. A ten si vytvořil image mimo jiné hlavně svou cestou na Tchaj-wan a podporou této ostrovní země, jež podle komunistické Číny patří jí. Teď je tedy u moci v zahraničněpolitickém smyslu „Vystrčilova vláda“ a solidarita s Tchaj-wanem může být její erbovní politikou – aspoň to máme právo očekávat. A dost možná se právě na ní ukáže, jak je vláda připravena.
V docela pravděpodobné válce Ruska s Ukrajinou půjde o mnohé, podle některých až o zásadní globální změnu. Ale jistě v ní půjde i o Ukrajinu. Jak vypadá geopolitická pozice této země? V mnoha sporech poslední doby šlo specificky o ni. Hlavní oponenti plynovodu Nord Stream 2 v čele s Polskem argumentují mimo jiné právě Ukrajinou, neboť Nord Stream umožňuje Rusku Ukrajinu obejít.
V současnosti lze u nás často slýchat názor, že státní moc nemá zasahovat do podoby rodiny, že jí má ponechat volný vývoj, že do ní nikdy nezasahovala a je to tak správně. Třeba zastánci manželství stejnopohlavních párů to považují za silný argument pro svou stranu. Je těžké vyjádřit, jak kolosální ignorantská pitomost to ve skutečnosti je. Názor Aleny Schillerové a Andreje Babiše, že vysoké úrokové míry způsobují vysokou inflaci, je vedle toho seriózní hypotézou. Ale pokusme se o to.
Minulý týden zveřejnil americký web The Information zprávu o tom, že současné velmi úspěšné podnikání firmy Apple v Číně stojí na tajné dohodě, již šéf firmy Tim Cook uzavřel s čínskou vládou v roce 2016. Došlo k ní poté, co vláda zablokovala hudební, finanční a jiné služby Applu v Číně. Základem toho, že dnes tyto služby na rozdíl od platforem jiných amerických technologických firem blokovány nejsou, je zřejmě to, že Cook se k mnohému zavázal. Zapomeňte na symbolické ústupky typu nezobrazování Tchaj-wanu jako samostatné země, ty jsou dobré tak k výrobě pobouření na sociálních sítích.
Včera byl v Berlíně odsouzen za vraždu čečenského žadatele o azyl Zelimchana Changošviliho na patnáct let do vězení ruský občan. Není pochyb o tom, že osoba stojící před soudem vraždu spáchala – o tom svědčily forenzní důkazy. Zvláštnost je v tom, že ten člověk tvrdil, že se jmenuje Vadim Sokolov a je inženýr z Petrohradu, zatímco soud se přiklonil k názoru, že se jmenuje Vadim Krasikov. A že Čečence zabil ve službách ruských rozvědek. To pro novou německou vládu představuje nevítaný problém.
Před čtrnácti dny musela kanadská lékařská vědkyně Carrie Bourassaová opustit svou pozici, když vyšlo najevo, že předstírala, že je příslušnicí jednoho z tamních domorodých národů. Rozšířila tak řady osobností tohoto kontinentu, jako je demokratická senátorka a uchazečka o prezidentskou nominaci Elizabeth Warrenová (jež si taky vymyslela indiánský původ) anebo Rachel Doležalová.
Je zajímavé, že nastupující kabinet Petra Fialy je podrobován mnohem zevrubnějšímu zkoumání. Zevrubnějšímu, než kdy byla jakákoli Babišova vláda například. A je zajímavé, že to vzniká společným tlakem dvou institucí, jež by ani nenapadlo, že spolupracují. Všichni čeští prezidenti občas určitý tlak na personální obsazení vlády vykonávali, a to z různých důvodů.
K otázce, zda je současná americká woke kultura exportovatelná podobně, jako byly v posledním století další americké trendy, přinesl minulý týden zajímavý příspěvek. Pražský Činoherní klub byl nucen stáhnout inscenaci hry britského dramatika Martina McDonagha Ujetá ruka, protože autor si ve smlouvě vymiňuje, že jednu z postav musí hrát černošský herec, „potomek Afričanů či obyvatel Karibiku“. Činoherní klub dřív takového herce měl, ale teď už nemá, a tak se nehraje. Doslova proto, že nemáme dost černochů.
Jeden z pojmů, který ukazuje sílu internetu, je Captcha. To je taková ta věc na internetové stránce, kde musíte odklikáním určitých úkonů prokázat, že nejste robot, aby vás stránka pustila dál k tomu, co chcete. Zprvu to bývala zkreslená písmena a číslice, která jste vepsali do vedlejšího okénka. Jenže software na rozpoznávání písma se tak zlepšoval, že tato forma přestala být použitelná. V současnosti nejobvyklejší formát je pravidelná mřížka, která buď rozděluje obrázek na víc částí, anebo obsahuje víc různých obrázků.
Designovaný ministr průmyslu Věslav Michalik, nejbohatší muž nastupující vlády, skončil dřív, než začal. Nejprve ve středu slíbil, že druhý den vysvětlí otázky kolem svého podnikání. Jde mimo jiné o to, zda jako solární baron nebude mít konflikt zájmů, a o otazníky kolem kyperské firmy, s níž obchodoval a která, jak už ve středu přiznal, patří ve skutečnosti jeho ženě. Druhý den ale jen oznámil, že funkci ve vládě vzdává.
Říká se, že Francie je jednou z posledních evropských zemí, v nichž ještě existuje politika. Emmanuelu Macronovi se podařilo být zároveň na obálkách velkých publikací v roli designovaného zachránce liberalismu před náporem populismu a zároveň být přirovnáván k Donaldu Trumpovi – což dávalo smysl v tom ohledu, že byl v politickém smyslu outsider a vyhrál volby navzdory stávajícímu stranickému establishmentu.
Kdo by neměl rád titulky typu „Češi jsou nejhorší v EU“? Někteří novináři určitě. Osvědčený materiál k jejich výrobě jim poskytuje téma (ne)schopnosti Čechů naučit se anglicky. „V úrovni angličtiny jsou Češi na chvostu Evropy. Lepší jazykovou vybavenost má 22 evropských zemí,“ hlásí zpráva ČTK z minulého týdne. Je snadno zaměnitelná s titulkem „Češi se v angličtině zhoršili, ukázal průzkum“ z roku 2019 nebo „Češi si uřízli ostudu. Anglicky umějí nejhůř z celé EU“ z roku 2012. Je to neodolatelné.
Designovaný ministr průmyslu Věslav Michalik, nejbohatší muž nastupující vlády, dnes má vysvětlit okolnosti svého podnikání.
V americké Kenoshe probíhá soudní proces s mladíkem jménem Kyle Rittenhouse, který při nepokojích v létě 2020 zastřelil dva lidi, a vyvíjí se tak, že po něm možná budou následovat nepokoje další. Americká média totiž celou tu dobu fedrovala veřejnosti zavádějící verzi příběhu, a když se teď soud vyvíjí tak, že není vyloučeno mladíkovo zproštění, veřejnost bude zaskočena. Tak jako několikrát, ostatně i v případu Jacoba Blakea, jehož postřelení z rukou policistů vyprovokovalo původní nepokoje.
Letos zaznělo zase o něco zřetelněji, že pro část lidí se z výročí 17. listopadu stalo cosi únavného. To, co mnohým může znít bezmála svatokrádežně, je myslím docela pochopitelné. Je to tím, že čas nestojí na místě. Pro část veřejnosti je to součást našich životů. Jenže pro rostoucí část populace už ne. Řekněme – zkusmo a neodborně –, že člověk začne vnímat společenské dění kolem sebe od patnácti let.
Už i v samotné Americe zaznívá otázka, zda budou obsese tzv. woke kultury exportovatelné tak jako mnoho jiných amerických kulturních vzorců. Ta otázka není bez významu. Atraktivita a snadná adaptovatelnost mnoha amerických praktik v minulosti zajišťovala USA tzv. měkkou sílu a americkému byznysu nezanedbatelné výhody. A americké firmy si woke kulturu osvojují, částečně z nezbytí – mladí zaměstnanci ji vyžadují.
Minulý týden přinesl pár nových střípků ke kauze, která je jakýmsi zombie americké politiky. Jde o údajné spiknutí Donalda Trumpa s Kremlem, díky kterému se měl stát prezidentem podvodně. Jenže je dávno jasné, že to není pravda. Dnes je daleko víc důvodů tvrdit, že to celé byla akce kampaně Hillary Clintonové. Ne že by v minulosti podobné akce neexistovaly. Ale to, jak se do této akce namočily státní instituce v čele s FBI a jak jí naletěla velká většina médií, z ní dělá akci opravdu unikátní a dějinnou.
V momentě, kdy se rýsuje personální složení a program nové vlády, přichází vhodná doba na vyslovení jednoho přání: Mohla by to prosím nebýt vláda škrtů? Vláda je pochopitelně do této pozice tlačena. Jestliže zde máme nějaký rozpočtový schodek okolo sedmi set miliard, dostává koalice neustále otázky, jak to udělá.
Nedávno kdosi položil na českých sociálních sítích otázku „Po kterém výroku prezidenta Trumpa se vám nejvíc stýská?“ (nebo tak nějak, možná tam bylo i „pana prezidenta Trumpa“, ale to není jisté). Trump byl mistr trollingu, ve srovnání s ním jsou všichni západní političtí komunikátoři s výjimkou Borise Johnsona těžkopádní. Ale kdybych měl odpovědět, tak oželím všechny ty tweety, jimž se prostě nešlo nesmát, a připomněl bych, co řekl Trump po násilí v Charlottesvillu v srpnu 2017.
Nemusíme si nalhávat, že někdo z nás smrtelníků rozumí všem vědeckým otázkám tohoto problému. Ale tomu, že dr. Fauci lhal, aby si ochránil reputaci, porozumí každý.
Když Ivan Krastev ve své knize Po Evropě, žalozpěvu na zklamané naděje východní Evropy z demokracie, popisoval nové globalizované východoevropské elity, vypíchl, jak jsou odpoutané od zkušeností svých krajanů. Nezáleží jim na stavu místního školství ani zdravotnictví – využívají soukromé. „Ztratily schopnost sdílet vášně svých spoluobčanů… Meritokratické elity jsou velmi propojené, ale jejich sítě jsou horizontální. Přední ekonom v bulharské Sofii se důvěrně zná se svými kolegy ve Švédsku, ale nemá znalosti o starostech těch svých spoluobčanů, kteří v technokratických zkouškách neuspěli.
Bylo by bývalo lepší se cestou ke zbavení prezidenta pravomocí vůbec nevydávat? Tak, jak to říkali minulý týden třeba Petr Fiala nebo Marek Benda – netlačme na pilu, nechme zatím prezidentovi klid na léčbu, do 8. listopadu ho stejně k ničemu nepotřebujeme? To už je akademická otázka. Po odpovědi, jakou dostal Senát od Ústřední vojenské nemocnice, nelze couvnout.
Víkend byl ve střední Evropě na převratné politické události štědrý. Přinesl nemilé překvapení nejen Andreji Babišovi, ČSSD, komunistům a Pirátům, ale taky Sebastianu Kurzovi. Rakouský kancléř musel rezignovat po policejní razii přímo v kancléřství. Pád rakouského lídra nezaskočil ty z nás, kteří nadšení z Kurze coby nového vzoru pro budoucnost evropské pravice nikdy nesdíleli. Kurz se zachoval odvážně, když se v roce 2015 jako první západoevropský politik postavil migrační vlně.
