Martin Weiss - komentátor ECHO24.cz

/

Narodil se v roce 1963, Pražák. Studoval češtinu a angličtinu na FF UK. Koncem 80. let přispíval do samizdatové Revolver revue, od roku 1990 novinář - Respekt, Český deník, Lidové noviny, MF Dnes, nejdéle, od roku 2006 do roku 2013, v Lidových novinách. Novinářskou kariéru přerušil v letech 1997-2000, kdy byl tiskovým tajemníkem na velvyslanectví ČR ve Washingtonu. Překládal z angličtiny (Malcolm Gladwell, Niall Ferguson).

Články autora

Přišel čas pro antiantikomunismus?

Takže si lze představit, že člověku určitého naladění mohou připomínky smrti Milady Horákové lézt krkem. Je na nich cosi oficiálního, musí v tom cítit snahu staré gardy udržet si své pozice v ideologicko-kulturně-vzdělávacím komplexu.

Evropský megabalíček má zelenou

Byl to prý jeden z nejnudnějších summitů v poslední době. Nic nerozhodl, všichni jen odprezentovali známé postoje, ale nikdo nezpochybnil jeho „architekturu“. Tak znělo zpravodajství z pátečního on-line summitu Evropské rady. Jenže pokud to znamená, že cesta pro největší expanzi unijního projektu od Maastrichtské smlouvy je volná, pak to není malý výsledek.

Proč tak málo protestů

K wuchanskému viru se v posledním týdnu přidružila další epidemická infekce. Vražda George Floyda vedla k vlně protestů nejen ve Spojených státech, ale i v řadě dalších zemí. Epidemiologický či mimetický výklad je v tomto případě skutečně něco, co je třeba brát v potaz. Protože protesty měly nejasnou logiku. Částečně byly vedeny solidaritou s americkými protesty a protestem proti policejní praxi ve Spojených státech. Na tom by nebylo nic divného. Pokud by se ovšem část protestujících nezačala chovat, jako že protestuje i proti poměrům doma. Obdobnou tendenci měla i veřejná diskuse. V médiích se objevily titulky podle schématu „Země X/Evropa také potřebuje mluvit o rasismu“. Jistě, o problémech se má mluvit, ale ty texty spíš působily dojmem pracného hledání, jež by dávalo protestům ex post odůvodnění.

Nepravděpodobný Trump z Řeporyj

Který z českých politiků má nejvíc společného s Donaldem Trumpem? Nedívejme se na konkrétní program ani na konkrétní výsledky, ale na přístup k politice, k marketingu, k politické komunikaci. Kupodivu je to Pavel Novotný, starosta pražských Řeporyj. Není miliardář a sám sebe označuje za „vítače“ uprchlíků. Ale měřeno tím, že politického úspěchu a viditelnosti dosáhl někdo, od koho by to před pár lety nikdo nečekal, ho lze s Trumpem srovnávat.

Kdyby 108 000 epidemiologů

Asi si pamatujete tu zprávu, jak prezident Trump propagoval nevyzkoušený preparát chlorochin jako lék na koronavirus a jak to manželé v Arizoně viděli v televizi, požili větší množství této látky a muž zemřel. Je to příběh symbolizující nezodpovědný přístup nekompetentního prezidenta. Ale taky příběh symbolizující, jak je ve skutečnosti s koronavirem v USA všechno trochu jinak.

Diagnóza dekadence

Velké americké deníky jsou již dlouho orgány levice, ale udržují si téměř dojemnou tradici: snaží se o názorovou pestrost tím, že zaměstnávají pár konzervativních komentátorů. Psát pro publikum, které jejich názory předem odmítá, je pro tyto jedince výzva. Jsou pod trvalým tlakem – přizpůsobit se, nebo se nechat otrávit. Některé to autorsky zničí. Rossu Douthatovi, který se v roce 2009 jako třicetiletý stal nejmladším komentátorem New York Times vůbec, to prospělo. Své konzervativní katolické názory nezměnil, ale snaží se je formulovat tak, aby přesvědčil i lidi jiných východisek.

Bruno Maçães chce ven z bubliny

Ve známé dichotomii „lidí odněkud“ („somewheres“) a „lidí odnikud“ („anywheres“) je Bruno Maçães „anywhere“ k pohledání. Portugalec, který studoval na Harvardu, učil v Berlíně a sloužil své zemi jako ministr pro evropské záležitosti, dnes žije hlavně v Istanbulu se svou tureckou manželkou, má úvazek na univerzitě v Číně, u konzultantské firmy sídlící v Londýně a nerezidentní pozici v americkém think-tanku. Jeho názory jsou však od typického západního „anywhere“ dnešní doby velmi odlišné. Ne že by byl konzervativec nebo reakcionář. Ale hledá jinou „diverzitu“ než tu, kterou běžné pojetí globalizace nabízí. Tři knihy, které vydal, jeho komentáře v časopisech a na Twitteru spojuje přesvědčení, že historie neskončila, ale naopak po krátké pauze začíná s novou energií. Tuto změnu nesleduje se znepokojením jako „konec Západu“, ale naopak dychtivě zkoumá.

Čas žít, čas umírat

Zatím se nezdá, že bychom o novém koronaviru žili v omylu – a pokud od té doby, co se objevil, některé údaje či předpovědi ztratily platnost, pak to bylo spíš směrem k větší agresivitě choroby. Počínaje neblaze proslulým ujištěním Světové zdravotnické organizace ze 14. ledna, že virus se nepřenáší z člověka na člověka, se všechny charakteristiky choroby spíš potvrzovaly nebo upravovaly směrem k horšímu.

Imagine, nejhorší píseň všech dob

Jako by pandemie nebyla dost strašná věc, rozhodla se skupina celebrit minulý týden vypustit na svět psychologickou zbraň v podobě své verze Lennonovy písně Imagine. Všechno zlé může být k něčemu dobré; jestliže například americká kongresmanka Alexandria Ocasio-Cortezová nebo Greta Thunbergová chtějí zneužít čínské morové rány k prosazení zelené ekonomiky, je jistá šance, že toto extempore by mohlo pohřbít žánr celebritních štafetových cover verzí na podporu nějaké kauzy obecně a oprašování Lennonovy písně zvlášť.

Donald Trump, jediný svobodný federální zaměstnanec

Prezident Trump v úterý pronesl v Kongresu tradiční projev o stavu Unie. Když domluvil, demokratická předsedkyně Sněmovny reprezentantů Nancy Pelosiová text jeho projevu, do kterého po celou dobu projevu koukala jako do menu ve špatné restauraci, před objektivy kamer roztrhala. V infantilním gestu přetekla frustrace, jež je zcela pochopitelná. Trump je nahoře a demokraté jsou dole.

Starší články