Narodil se v roce 1963, Pražák. Studoval češtinu a angličtinu na FF UK. Koncem 80. let přispíval do samizdatové Revolver revue, od roku 1990 novinář - Respekt, Český deník, Lidové noviny, MF Dnes, nejdéle, od roku 2006 do roku 2013, v Lidových novinách. Novinářskou kariéru přerušil v letech 1997-2000, kdy byl tiskovým tajemníkem na velvyslanectví ČR ve Washingtonu. Překládal z angličtiny (Malcolm Gladwell, Niall Ferguson).
Jak se mohl Západ vedený Spojenými státy dopracovat k takovému debaklu, že po dvaceti letech a bilionech dolarů odchází z Afghánistánu, aniž dokázal pozvednout tamní společnost k obrazu svému? Možná bychom se spíš mohli ptát, jak by nemohl? Na americkém webu Politico vyšla reportáž o ostrovech Tonga. Je hlavně o tom, jak do tohoto nezávislého království v Tichém oceánu, kde dosud hlavní zahraniční vliv vykonávaly Austrálie a Nový Zéland, proniká Čína.
Úterní projev prezidenta Bidena rozhodně byl z těch, které stojí za to zaznamenat. A které ne snad vejdou do dějin, ale určitě budou pro ty, kdo se zajímají o zahraniční politiku, úhelným kamenem, k němuž se budou vracet po léta. Srovnal či resetoval, abychom použili módní slovo, mezeru, která se po léta rozšiřovala mezi rétorikou a realitou americké zahraniční politiky.
Prezident Biden zažívá trpké chvíle. Na jeho obhajobu lze říci, že provádí krok – stažení se z Afghánistánu –, který má podporu veřejnosti, ovšem není na něm nic radostného a nikdo si nemohl představovat, že bude probíhat naprosto hladce. K tíži mu jde to, že akce probíhá dost nekompetentně, a to nejen v posledních dnech.
Pokušení tepat prezidenta Bidena za chaotické stažení z Afghánistánu je velké. Ale je otázka, jak si tím pomůžeme. Můžeme zaznamenávat hrozivé momenty zachycené kamerami a čisté lži o situaci v Kábulu z úst prezidenta a jeho podřízených. Můžeme konstatovat, že prezident, jehož devízou v kampani vůči Donaldu Trumpovi měla být lidskost a empatie, se dnes prezentuje spíš jako sociopat. Můžeme zaznamenat neslýchané výroky zaskočených evropských spojenců, s nimiž se administrativa o konci nejdelší mise NATO neobtěžovala komunikovat.
V roce 2002 byl v Pákistánu unesen zpravodaj Wall Street Journal Daniel Pearl. Ve videu, které s ním únosci natočili, Pearl na pokyn únosců vypovídá, že je Žid, že jeho matka je ze sionistické rodiny, že navštěvoval Izrael. K jeho vraždě se přiznal Chálid Šajch Muhammad, jeden z předních bojovníků al-Káidy a stratég útoků z 11. září, který padl do rukou Američanů. „Svou požehnanou pravou rukou jsem uřízl hlavu amerického Žida Daniela Pearla ve městě Karáčí v Pákistánu.
Včera, poslední den svého úřadování, Cuomo udělil milost pěti vrahům. Mezi nimi i šestasedmdesátiletému Davidu Gilbertovi. Ten si odpykává trest za účast na bankovní loupeži v roce 1981, při níž zahynuli dva policisté a strážný. Nešlo ovšem o obyčejnou loupež, ale o teroristickou akci, již uskutečnila radikální levicová bojůvka Weather Underground.
Americká hygienická služba, Centra pro kontrolu a předcházení nemocem (Centers for Disease Control & Prevention, zkráceně CDC), se od počátku epidemie dopustila řady chyb. Přesto se tento úřad nadále používá jako zlatý standard, na nějž se často odvolávají i naši politici a experti. Podívejme se tedy na dva jeho komunikační výstupy z posledních týdnů. Koncem července se Washington Post dostal k připravované slideshow o variantě covidu delta.
Není tedy divu, že evropští spojenci jsou otřeseni, a když Miloš Zeman vyjádří pochybnosti o smyslu NATO, zní najednou jako jeden z mnoha. Stažení jednotek z Afghánistánu byl „největší debakl NATO od jeho vzniku“. To neřekl Miloš Zeman. To řekl volební lídr německé CDU Armin Laschet.
Kolik jste zaznamenali v médiích připomenutí, že minulou sobotu to bylo dvacet šest let, kdy skončila největší vojenská operace v Evropě od konce druhé světové války? Žádné, že? Byla to blesková akce, operace Bouře, v níž Chorvatsko znovunabylo kontrolu nad svým územím. Poraženým nebyla jen takzvaná Republika Srbská Krajina, která se etablovala na téměř třetině chorvatského území. Poraženým nebyl jen Slobodan Milošević, bez něhož by tato entita neexistovala, ale který ji zároveň tehdy nechal napospas osudu.
V centru Budapešti se 7. července shromáždilo až deset tisíc odvážlivců, kteří – navzdory riziku, že je pobije Orbánova soldateska, pokud bychom měli věřit převládajícímu tónu mezinárodního zpravodajství – vyjádřili podporu LGBTQ idejím na pochodu Budapest Pride. Čtenáři, kteří si o tom četli na mnoha zpravodajských webech z celého světa, ovšem netušili jednu věc – že na fotografii z průvodu, která otevírala mnohé z reportáží, se nedívají na žádného maďarského gaye, nýbrž na českého aktivistu Kryštofa Stupku.
Ústavní soud zrušil rozhodnutí nižších soudů, díky nimž bylo s iráckým uprchlíkem nejasného věku zacházeno jako se zletilým. Je mu něco mezi 16 a 19 lety, postupně uváděl dvě data narození a dvě jména, pak se vynořila (neznámo odkud) i kopie rodného listu, ale špatně čitelná. V nálezu (II. ÚS 482/21) mimo jiné čteme o psychologickém posudku, který na něj nechala vypracovat Organizace pro pomoc uprchlíkům: „Adoptivní matka stěžovatele se mu posmívala kvůli jeho ztížené schopnosti mluvit a učit se."
Americká média nám nečiní život snadným. Vždy když shromáždíme dost doličných předmětů k tomu, abychom nad nimi zlomili hůl, objeví se něco takového jako reportáž v časopise New Yorker o Němci, který vyrůstal u pěstouna-pedofila. Reportáž, jež si jistě vyžádala dlouhý čas, je psána jasným, klidným stylem, autorka má dar popsat komplikovaný děj a nekřičet přitom na vás: Tohle je zlo!
Možná je to tím dlouhým trváním, možná něčím jiným, ale americká demokracie má slabost pro dynastie. A navzdory tomu, že s nimi neudělala velké štěstí, je stále ochotná podléhat jejich kouzlu. Byli tu Kennedyové, tři synové boháče s pochybnou minulostí, který nicméně svými mocenskými ambicemi prorazil cestu Irům a katolíkům, do té doby v nejvyšších kruzích a funkcích nevítaným.
Při amerických volbách v roce 2020 sice průzkumy veřejného mínění nepředpověděly chybně vítěze, ale v číslech se pořádně sekly. Zpráva Americké asociace pro průzkum veřejného mínění teď kvantifikovala jak. V průměru průzkumy ze dvou posledních týdnů před volbami přeceňovaly Bidena o 3,9 procenta. To je nejhorší za posledních dvacet let. Když prezident Trump v kampani mluvil o „fake“ průzkumech, jejichž účelem je odradit jeho voliče od voleb, mohl mít pravdu.
Americká gymnastka Simone Bilesová, držitelka deseti olympijských medailí, jež měla šanci stát se nejúspěšnější olympioničkou všech dob, v Tokiu odstoupila ze soutěže. Rozhodla se odstoupit ze soutěže družstev a pak i ze soutěže jednotlivců. Necítí se psychicky dobře, ten tlak, aby naplnila očekávání celé Ameriky, na ni byl příliš.
Překvapivého výpadu francouzského vládního europoslance Pascala Canfina proti nejnovějšímu klimatickému plánu Evropské komise si nešlo nevšimnout. Z mnoha důvodů. Ale některé, zdá se, unikají pozornosti. Zejména ten, že klimatický plán je stavěný pro západoevropskou politickou náladu, a ozve-li se proti němu hlas ze západní Evropy, nastane neklid. Stejný apel z východní Evropy by prošel bez povšimnutí.
Na Kubě byly do roku 2008 mobilní telefony zakázané. 3G sítě jsou v provozu teprve od roku 2018. Teď na Kubu dorazilo s desetiletým zpožděním arabské jaro – videa z demonstrací proti režimu se stala virálními, což vedlo k ještě větším demonstracím, a tak dále. Jaká byla reakce americké vlády? Nejdřív zareagoval ministr pro vnitřní bezpečnost Alejandro Mayorkas, pod kterého spadá ochrana hranic. A byla to studená sprcha.
Chceme-li se seznámit s tím, jak se k nám dostává woke ideologie, můžeme se podívat na instagramový účet Respektuju. Má přes třiatřicet tisíc sledovatelů, což není žádný superstar rank, ale taky to není úplně málo. Instagram se svým důrazem na vizuální sdělení a upozadění psaného je ideální platformou. A pro digitálně domorodou mládež je to zjevně ideální způsob sdělování informací – Dominik Feri prý uměl takhle přepasírovat informace o koronaviru.
Dělat si legraci z postižených je neslušné. A tak by si člověk neměl dělat legraci z libertariánů, protože typický přívrženec této nauky se zjevně nachází někde na autistickém spektru. Ale tu zásadu je v praxi těžké neporušovat – protože jsou libertariáni většinou dost inteligentní; protože jejich nápady někdy hrozí reálnými dopady; a protože je to neodolatelné. Jedna z myšlenek, kterou se libertariáni zabývají, je „seasteading“ – vybudování komunity někde mimo dosah stávajících zákonů, kterou by mohli její příslušníci zorganizovat podle svých představ.
Pavel Zeman neměl odstupovat z funkce nejvyššího státního zástupce. Jeho řeči o tom, že byl vystaven tlaku, byly nedůstojnou tečkou jeho kariéry. Co přesně se mu mohlo stát? Měl být poslán do gulagu? Že ministryně spravedlnosti vyhrožovala podáním kárných žalob? Ale vždyť řada jiných lidí, státních zástupců a soudců, přežila dokonce to, že na ně kárné žaloby byly fakticky podány. A jsou naživu.
Jak reálné je dnes ohrožení svobody slova? A zneužívají úřady po světě boj s pandemií k omezování občanských svobod? Anebo jsme paranoidní? Zajímavý exemplář do této diskuse se objevil minulý týden. Jde o starší videozáznam, na němž vrchní zdravotník kanadské provincie Nova Scotia Robert Strang obhajoval opětovný lockdown tím, že shromáždění velkého počtu občanů představuje zdravotní riziko. A dodal: „Myslím, že dalším účelem zákazu je zabránit skupinám, které záměrně šíří falešné informace, které vytvářejí riziko...
Podívejte se na instagramový účet The Rich Kids of Instagram. Agreguje fotografie, které postují mladí, bohatí, chlubiví lidé dnešního světa. Brzy zjistíte, že tato globalizovaná kultura je velmi uniformní. Dominuje jí několik luxusních značek, které si z nějakého důvodu právě tento lidský typ oblíbil nápadně víc než jiné – auta Lamborghini a Bentley, oblečení a doplňky Louis Vuitton a Versace, šampaňské Dom Perignon.
Milovníkům diplomatické komunikace či milovníkům tiskových zpráv produkovaných Jiřím Ovčáčkem se včera naskytlo zajímavé rozptýlení. Ovčáček zveřejnil informaci o telefonátu svého šéfa s čínským prezidentem Si Ťin-pchingem. Jejím literárním vrcholem je lyrická pasáž o zahradničení. Ze střízlivého zahraničněpolitického obsahu je asi nejdůležitější zpráva, že Miloš Zeman plánuje napřesrok návštěvu Číny.
Znáte výraz „bullshit jobs“? Přišel s ním antropolog David Graeber v eseji z roku 2013, kteý je dostupný pod názvem Práce na hovno na webu A2larm. Popisuje v něm proliferaci zaměstnání, o kterých si i sami jejich vykonavatelé myslí, že jsou nesmyslná a neužitečná. Myslím, že je přeceňovaný. Pracovní svět, o který jde, najdete lépe popsaný v kresleném Dilbertovi; Graeberův názor, že to nějak záměrně zařizuje „vládnoucí třída“, každého nepřesvědčí.
V angličtině se už asi století používá obrat „mít dobrou válku“. Jestliže se o někom řekne, že měl dobrou válku, znamená to, že tento muž, zpravidla z vyšších vrstev, byl nasazen někde, kde se mu ty nejhorší strázně vyhnuly, ale zas to nebyla taková zašívárna, aby se musel stydět. V tomto duchu bychom mohli říct, že pokud měl někdo dobré tornádo, pak to byl Robert Šlachta a jeho Přísaha. 26. června mělo mít toto hnutí ustavující sjezd.
Jeden z nejproslulejších kampaňových spotů v amerických dějinách je spojen se jménem Willie Horton. Vznikl v prezidentské volební kampani v roce 1988, kdy proti sobě stáli úřadující viceprezident George Bush a jeho demokratický vyzývatel, guvernér státu Massachusetts Michael Dukakis. Televizní spot obvinil demokratického guvernéra, že podporoval program víkendových propustek pro vězně včetně vrahů.
Již před schůzkou Joea Bidena s Vladimirem Putinem bylo možné zaznamenat, že americký prezident na ni přichází s určitými vstřícnými kroky. Vyňal šéfa firmy, která staví plynovod Nord Stream 2, ze sankcí a snížil výdaje na evropskou obranu. Vzápětí po summitu přišla americká média se zjištěním o dalším dárečku: Bílý dům zmrazil připravený balíček vojenské pomoci pro Ukrajinu.
V roce 2008 vnikl do zahrady zámku v Lánech, kde dokonce tou dobou pobýval prezident, agresivní zdrogovaný muž. Když ho policie s použitím chvatů pacifikovala, zkolaboval a záhy zemřel. Událost tehdy vzbudila malou pozornost.
Američtí viceprezidenti jsou při normálním běhu událostí tak trochu pátým kolem u vozu. Takže tradičně bývají ad hoc pověřováni nějakými aktuálními úkoly. Joe Biden dal Kamale Harrisové na starost migrační krizi – to slovo už se smí používat – na jižní hranici USA. To je opravdu dárek za všechny peníze, problém, který nemá jasné řešení.
Summity jsou svátky novinářské profese a rusko-americké summity mezi nimi zaujímají zvlášť důležité místo. To je ovšem hlavně přežitek minulosti, dob, kdy sovětsko-americké summity mohly ovlivnit běh světa a některé i ovlivnily. Ty doby jsou dávno pryč, ani USA, natož Rusko, nemají ve světě tu váhu jako tehdy a ani pro obě ty země nehrají vzájemné vztahy takovou roli jako tehdy. Ale novináři a politici se snaží, aby na ně na chvíli dopadl odlesk této zašlé slávy.
