Ze všech větví moci, jež vymezuje ústava, je myslím nejméně chápána moc soudní. Moc výkonná je jasná. Vždy tu byla a je nějaká „vrchnost“, která rozhoduje a nařizuje. Diktatura, stát oholený na minimum, je v podstatě moc výkonná. Moc zákonodárná je také ještě jasná. Parlament je, ať už v dobrém, nebo ve zlém, dobře viditelný, lidi chápou, že ho volí a že je tam vládní většina a opozice. Snad až překvapivě dobře je chápána centrální banka, snad proto, že lidi intuitivně chápou, že politici, kterým nevěří, by mohli měnu zničit. A naši centrální bankéři svým vystupováním dávají najevo, že nejsou politici.

Možná nejtěžší to u nás má moc soudní. Nejvíc doplácí na to, že soudci existovali i za komunistického „monostátu“, kdy ovšem nikoho nenapadlo, že by mohli být nezávislí. A jak jsou tedy nezávislí dnes, kdy je stejně platí stát (zatímco ČNB nemá kapitolu ve státním rozpočtu a financuje se sama)? Je tu taky ta nešťastná okolnost, že hledáme-li, který soudce z předkomunistických dob se nejvíc zapsal do dějepisu, tak první, na koho narazíme, je Emil Hácha.

Nová ministryně spravedlnosti Eva Decroix teď po této metodě sáhla, když požádala bývalého soudce Ústavního soudu Davida Uhlíře, aby se stal koordinátorem vyšetřování bitcoinové kauzy na ministerstvu spravedlnosti. Je to dobrý krok.

Uhlíř teď dal rozhovor Seznamu a jedna pasáž vzbudila hýkání na internetu. Na otázku, co doteď věděl o bitcoinech, odpověděl: „Naprosto nic.“ A pokračoval: „Musel jsem si trochu nastudovat ten technický rámec – jak se prodávají a podobně. Ale stejně tomu nerozumím. Jinak mám na bitcoiny velmi kritický názor: Ničemu neprospívají a při jejich těžbě se produkují skleníkové plyny.“

Byl tak zařazen do kategorie ignorantů a „boomerů“, kteří o generaci dřív mluvili o „těch internetech“ a dnes budí smích tím, že nerozumějí bitcoinu.

Jenže smyslem pověřování bývalých soudců nějakým vyšetřováním není přivést experta na odbornou materii. Na to se zřizují jiné orgány. Smyslem je do záležitosti, jež má politický přesah, přivést někoho důvěryhodného a nezávislého. Je to výraz uznání politika, že jeho politický zájem by mohl závěry, které učiní on, pro veřejnost znevěrohodnit. Soudce, který vykonával svou kariéru se ctí, přináší prokázanou nezávislost a integritu. Prokázal, že je schopen odolat vnějším tlakům, nestranně a férově posoudit argumenty lidí, kteří se před ním ocitají.

Že nerozumí odborné materii? Další prokázaná schopnost, kterou si přináší, je schopnost porozumět základům odborného výkladu, který mu přednese znalec. Musí být expert na biomechaniku, když soudí násilné trestné činy? Musí být znalec literatury či hudby, když soudí porušování autorských práv? Musí být expert na krajinnou ekologii, botaniku, zoologii, archeologii, když soudí spor o povolení nějaké stavby? Musí být expert na cestovní ruch, když soudí farmu Čapí hnízdo? Musí být expert na sport, když má soudit Miroslava Janstu?

Role expertů je v tom, že musí být své odborné názory vysvětlit inteligentnímu laikovi zvyklému přemýšlet. Pokud jejich výkladu porozumí jen ostatní experti, pak jsou znalci na nic.

Asi nejsnáze dostupným zdrojem příkladů tohoto využívání soudců je Velká Británie, kde je nějaké takové „inquiry“ vedené nezávislou osobností, typicky, ale nejen, bývalým soudcem, běžnou praxí už celou věčnost. Na stranické povaze vládnutí to nic nemění; politici vědí, že jim to spíš pomůže. Nejnověji například byla v červnu zveřejněna zpráva o skupinových znásilněních, kterou z pověření labouristické vlády vypracovala baronka Caseyová. Není expertka na trestní stíhání znásilnění, její kariéra se odehrávala hlavně v různých vládních a nevládních institucích řešících bezdomovectví. Ale měla schopnost podívat se na problém ve svém celku, na to, jak probíhala vyšetřování a jaké důsledky z nich místní orgány vyvozovaly. A měla dostatečnou autoritu na to, aby mohla říct to, co by pro labouristickou vládu mohlo být obtížné, ať už z důvodů ideologie, anebo přímo odpovědnosti konkrétních politiků.

Tak by i soudce Uhlíř mohl být schopen říct, jak se stalo, že ministerstvo spravedlnosti nakráčelo do tak podivné kauzy, co mohlo aktéry motivovat a jak by měl fungovat systém.

A co se týče jeho příkrého názoru na bitcoin, mnozí z těch, kdo nad ním hýkají, by se spíš měli zamyslet nad tím, nakolik za výskyt podobných názorů můžou oni sami tím, že vystupují jako sociopati.