Zemřel Karel Sýs, básník komunistického režimu, jeden z těch, kteří se po normalizačních čistkách dostali k veslu. Jako šéfredaktor prakticky jediného literárního časopisu Kmen v tehdejších podmínkách rozhodoval, kdo smí a nesmí publikovat, byl skutečným cenzorem. Po roce 1989 mimo jiné prodával pornografické časopisy. Byl pochopitelně nositelem titulu zasloužilý umělec. Ale taky medaile Za zásluhy, kterou mu udělil prezident České republiky v roce 2018.
Neznámý pachatel perlíkem urazil hlavu z pomníku sovětského vůdce Josifa Stalina, který byl loni v létě postaven v parku ve městě Zvenigorod u Moskvy, informovala ruská média. Záběry zachycující pachatele v kostkované košili a „v neadekvátním stavu“, jak vší silou udeřil kladivem do pomníku, a v pozadí jsou slyšet výkřiky a hlasitý smích, se objevily na sociální síti. „Neadekvátním stavem“ se v jazyce ruské policie obvykle míní opilost.
Tomu se lze jen smát. Od slovenských prezidentských voleb uplynulo sotva nějakých deset dní, a z Roberta Fica je najednou spojenec Ukrajiny. Na společném zasedání slovenské vlády s ukrajinskou se Fico pobratřil se svým ukrajinským protějškem (jak jinak ty fotografie mužného objetí charakterizovat?), premiérem země, již před pár měsíci označil za zkorumpovanou a nesuverénní. O kom mluvil, když se mu svěřil, že „možná si naši lidé ani neuvědomují rozsah a rozměr tragédie, které čelíte“? Že by o sobě, když v lednu prohlásil, že v Kyjevě ani žádná válka není?
Polské ministerstvo zahraničí si v sobotu předvolalo ruského velvyslance, aby se ohradilo proti pátečním výrokům ruského prezidenta Vladimira Putina, který obvinil Varšavu z územních nároků vůči Bělorusku a Ukrajině. Informovala o tom polská média. Polský premiér Mateusz Morawiecki o plánu předvolat si ruského velvyslance informoval v pátek večer.
Vzpomínat se dá i obrázkem a jedna ta vzpomínka je obzvlášť symbolická. Černobílá fotografie odněkud z New Yorku roku 1953 zachycuje výkladní skříň restaurace, na kterou mladá žena lepí obří plakát: „Boršč zdarma u příležitosti Stalinovy smrti!“ Upřímně, taková událost by si zasloužila zadarmo celé menu. Těšily se na ni miliony – emigrantů v cizině i příslušníků ujařmených národů, kteří se „ven“ včas nedostali nebo milovali svoji zemi natolik, že ji nedokázali opustit ani v momentě, kdy ji sovětské armády utopily v rudém blátě
Od minulého týdne, kdy v severočeském Varnsdorfu byla otevřena kavárna s dětským koutkem pojmenovaná Stalinka, mi kronikářova slova znovu táhnou hlavou.
I když historické analogie bývají ošidné, těžko popřít, že průběh Putinovy války na Ukrajině pozoruhodně připomíná tzv. zimní válku, kterou Stalinův Sovětských svaz vedl proti nepoměrně slabšímu Finsku. Když v listopadu 1939 ruským útokem začala, měla to také být záležitost několika týdnů, avšak Finové se bránili s takovou urputností a lstivou chytrostí, že se Stalinův válečný stroj záhy zadřel a měl co dělat, aby se nakonec, po strašných ztrátách, dovlekl k nějakému cíli. Finové sice museli v březnu 1940 kapitulovat a přistoupit na územní ztráty, ale ve výsledku si uhájili samostatnost a vlastně i respekt svého nevyzpytatelného nepřítele.
Ruský politik Lev Trockij, který zemřel 21. srpna 1940 v nuceném exilu v Mexiku, byl v roce 1917 druhým mužem revoluce.
Každoroční květnové oslavy vítězství v 2. světové válce probíhaly letos v Rusku kvůli pandemii covid-19 takřka ve ztlumeném režimu. Byla zrušena jak vojenská přehlídka na moskevském Rudém náměstí, tak Kremlem podporovaná společenská akce „Nesmrtelný pluk“, v jejímž rámci se na Den vítězství 9. května tisíce Rusů procházejí ulicemi svých měst s portréty příbuzných, kteří se kdysi zúčastnili bojů proti nacistickému Německu.
V Praze se v posledních dnech a týdnech rozhořel spor o budoucnost takzvaného Stalina na Letné. Spojené síly pro Prahu a ODS chtěly v prostorách vybudovat muzeum nesvobody. Zásadně proti však byla Praha sobě. Kritici však uskupení kolem Jana Čižinského vyčítali, že jen protěžuje nočního starostu Jana Šterna, který se podílel na provozu kulturního centra. Čižinský však argumentoval především rozbitím klidové zóny. Nakonec však dal všem plánům prozatimní stopku radní Jan Chabr, který zveřejnil posudek, že se prostory rozpadají.
Slovensko si v těchto dnech připomíná 75. výročí Slovenského národního povstání. Během oslav zmínil předseda slovenského parlamentu Andrej Danko i zásadní organizační úlohu pozdějšího prezidenta Gustáva Husáka. Nad jeho vyzdvihováním se pozastavil i český premiér Andrej Babiš, který jej vnímá především jako symbol normalizace. Málo se však mluví o tom, že se v době povstání Husák zasazoval o připojení Slovenska k Sovětskému svazu.
Jako největší tragédii v dějinách ukrajinského národa označil velvyslanec Jevhen Perebyjnis stalinistický hladomor z let 1932-1933, při kterém zahynuly přibližně 4 milióny lidí. Na úterní konferenci v Senátu proto vyzval obě komory českého parlamentu ČR, aby hladomor uznaly jako genocidu. Již v roce 2007 sněmovna označila řízený hladomor za zločin proti lidskosti. Podle přítomného místopředsedy sněmovny Vojtěcha Pikala (Piráti) připravuje dolní komora parlamentu iniciativ
Koncem roku 2017 byl hollywoodský herec a scenárista Kevin Spacey vymazán z již dotočeného filmu Všechny prachy světa (All the Money in the World). Veškeré scény, ve kterých hrál, byly vystříhány a sehrány znovu s jiným hercem. Důvod? Spacey byl obviněn několika mladými muži ze sexuálního obtěžování.
Evropská unie má nakročeno stejným směrem jako Sovětský svaz (SSSR) v době svého konce. Takovou vizi předložil americký miliardář a filantrop George Soros ve svém komentáři pro britský deník Guardian. Podobně jako bývalé socialistické impérium je podle něj i současná EU se svým systémem zastaralá a strnulá, nad svými členskými státy navíc ztrácí vliv. Květnové volby do Evropského parlamentu by pak mohly být „revoluční“. Soros je tradičně vnímán jako zastánce evropské integrace.
Sedmdesát let musel čekat profesor Ludovít Végh na to, aby se dozvěděl více o osudu svého bratra. Mikuláš Végh roku 1940 uprchl z nacisty okupovaného Československa na území Sovětského svazu, krátce poté byl však zatčen a v prosinci 1941 odsouzen k 5 letům v pracovních táborech. Jeho příběh i osudy více než dvacítky dalších československých židů v letech 1939–1941 popisuje kniha rozhovorů Židé v Gulagu. „Úmrtnost v těch táborech byla zhruba patnáctiprocentní,“ řekl na představení publikace Jan Dvořák, historik Ústavu pro studium totalitních režimů a jeden z jejích autorů.
Před 77 lety byla v Moskvě podepsána dohoda mezi nacistickým Německem a Sovětským svazem, která přímo vedla k vypuknutí druhé světové války. Hitlerův ministr zahraničí Joachim von Ribbentrop se dohodl se svým sovětským protějškem Vjačeslavem Molotovem o rozdělení sfér vlivu ve východní Evropě. Hitlerovi se tak otevřela cesta k napadnutí Polska.
Slavný ruský spisovatel Alexandr Solženicyn, který zemřel před deseti lety, 3. srpna 2008, ve věku 89 let, svým dílem odhaloval nelidskost sovětského systému, kterou okusil na vlastní kůži. Hrůzy Stalinských koncentračních táborů naplno odhalil ve svém nejslavnějším díle Souostroví Gulag. Po návratu z nuceného exilu na Západě zpět do vlasti ale bývalý disident a neohrožený bojovník za svobodu vzbuzoval kontroverze svou xenofobií a příklonem k ruskému nacionalismu.
Polsko se dopátrá pravdy kolem volyňského masakru, při němž před 75 lety zahynuly počínáním ukrajinských nacionalistů tisíce Poláků. Prohlásil to ve Varšavě polský premiér Mateusz Morawiecki během pietní akce na památku obětí krveprolití z 11. července 1943. Polsko patří k hlavním partnerům Ukrajiny ve snaze o vstup do EU, připomínka masakru však podle polských médií v poslední době vztah obou zemí komplikuje.
Klement Gottwald, kterého před 70 lety, 14. června 1948, Národní shromáždění zvolilo prezidentem Československa, nesl zodpovědnost za politický vývoj v zemi po roce 1948, za nezákonnosti, policejní zvůli i justiční teror. Čtvrtý československý a zároveň první komunistický prezident seděl na Pražském hradě pět let, životní dráha jedné z osudových postav československých dějin, která má na svědomí mnoho nevinných obětí, se uzavřela v březnu 1953.
Umístěním tabulek s jejich jmény na adresách jejich posledního bydliště byla Moskvě uctěna památka pětice Čechoslováků popravených v letech 1937 a 1938 v Sovětském svazu. Uvedla to koordinátorka projektu Poslední adresa Edita Jiráková z Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR).
Výročí konce druhé války letos odnesl dejvický maršál Koněv, který byl polit růžovou barvou, a „levicový sociální demokrat“ Jaroslav Foldyna, který málem přišel o jazyk, jejž chtěl dle svých slov „dát aktivistovi“.
Někdo v životě učiteluje, někdo sedí na úřadu, někdo vaří pivo, někdo sbírá motýly… a někdo hledá hromadné hroby Stalinových obětí, exhumuje jejich ostatky, identifikuje je a vrací z nebytí do posmrtné reality.
Ruské ministerstvo kultury v lednu zakázalo projekce filmu Ztratili jsme Stalina skotského režiséra Armanda Iannucciho, podle ministra Vladimira Medinského se tak stalo z morálních důvodů, protože „mnozí starší občané by film mohli považovat za urážlivé zesměšňování sovětské minulosti“. Moskevské kino Pionýr, které se rozhodlo film uvést i tak, navštívila policie a z projekce tak nějak sešlo. Kdo Ztratili jsme Stalina viděl, docela chápe, proč se tak stalo a čím byl Iannucciho snímek pro ruský establishment – a zdaleka ne jen pro něj – nepřijatelný. Nejde ani tolik o to, že vykresluje Sovětský svaz na konci Stalinových časů jako krvavou hrůzovládu. Vykresluje ty nejmocnější v něm jako groteskní a trapné figurky, ovládané touhou po moci a strachem.
Poslední z velkých politických procesů vlády sovětského diktátora Josifa Stalina skončil před 80 lety, 13. března 1938. Takzvaný proces proti jednadvaceti přinesl 18 rozsudků trestu smrti. Poprava někdejších čelných komunistických funkcionářů udělala 15. března 1938 tečku za třetím a posledním monstrprocesem 30. let.
Sovětská společnost si sice ještě na desítky let udržela totalitní charakter, smrtí sovětského diktátora Josifa Stalina ale před 65 lety, 5. března 1953, skončila jedna z nejtragičtějších epoch v dějinách lidstva. Vlastním jménem Josif Vissarionoviče Džugašvili vládl neomezenou mocí od roku 1927 a podle mnohých odhadů se stal jedním z největších zločinců 20. století. Podle odhadů byly popraveny v stalinských čistkách, zahynuly v obávaných pracovních táborech (gulazích) nebo v občanské válce a podlehly hladomoru v 30. letech desítky milionů lidí.
Rada pro rozhlasové a televizní vysílání (RRTV) označila za zavádějící dokument odvysílaný Českou televizí o Stalinově muži Lavrentijovi Berijovi, který prováděl ve 30. letech na jeho rozkaz stranické čistky a stál za deportací kavkazských národů. Berija je vyobrazen v lepším světle díky vyzdvihování jeho předností, například organizačních schopností. RRTV to považuje za bagatelizaci jeho zločinů a žádá nápravu.
V centru Moskvy v pondělí odhalili památník obětem stalinismu, nazvaný Zeď nářků. Obřadu se zúčastnil i ruský prezident Vladimir Putin, který stalinské represe rázně odsoudil a označil je za tragédii ruského národa. Podle agentury AP bylo toto prohlášení zatím nejsilnějším odsouzením sovětských represí, které z úst šéfa Kremlu zaznělo.
V Rusku byl zatčen režisér a umělecký šéf moskevského Gogol-centra Kirill Serebrennikov.
Za největší historickou osobnost považují Rusové komunistického diktátora Josifa Stalina, kterému historici přičítají miliony obětí, v očích veřejnosti je však stále považován za strůjce válečného vítězství. Za Stalinem, jehož jméno v průzkumu nezávislého střediska Levada vyslovilo 38 procent dotázaných, následovali na děleném druhém místě současný prezident Vladimir Putin a básník Alexandr Puškin, oba shodně s podporou 34 procent. Další příčky patřily vůdci bolševické revoluce Vladimíru Iljiči Leninovi a carovi Petru I.
Stalin už z Letné dávno nehledí na Prahu a to místo patří dlouho skejťákům, hipsterům, venčitelům psů a romantikům různé orientace. Kupodivu nic, žádná informační cedule na místě nenasvědčuje tomu, že tam stál On, nejgeniálnější člověk všech dob, a to v největším provedení na světě. Vlastně je to paradoxní: Češi, kteří mají o sobě představu, že jsou zdrženlivý, skeptický a racionální národ, postavili nad městem molocha, jenž měl překonat všechny ostatní.
