S letním fotbalovým Ruskem jsou zatím, zdá se, všichni spokojeni. Čtvrt milionu fanoušků z celého světa objevuje Moskvu a s překvapením zjišťuje, že je to celkem přívětivé, civilizované, bohaté, fungující a bezpečné město. Získává si je jeho uvolněná až karnevalová atmosféra, vřelé a přátelské přijetí místních, které potkávají v ulicích proměněných v improvizované fanzóny.
Ve chvíli, kdy se celý evropský projekt otřásá v základech, je dánský postoj ke stavbě plynovodu Nord Stream 2 dvojnásob důležitý a především prozíravý.
Ruská duma přijala v prvním čtení zákon, který v Rusku ruší povinnou výuku národních jazyků.
Předsedkyně Výboru Státní dumy pro otázky rodiny, žen a dětí ve vší vážnosti vyzvala ruské ženy, aby nenavazovaly intimní vztahy s cizinci, kteří přijeli na mistrovství světa ve fotbale.
Dojem ze středečního zázračného vzkříšení ruského novináře Arkadije Babčenka pomalu odeznívá. Radost z toho, že mladý novinář nepřišel o život, zůstává. K tomu se však z různých stran začínají přidávat pochybnosti, především o etické stránce celé operace ukrajinských tajných služeb.
Ukrajinský filmový režisér Oleg Sencov, který už čtvrtým rokem sedí v ruském vězení, vyhlásil časově neomezenou hladovku. A na svobodu vzkázal, že jedinou podmínkou jejího ukončení je propuštění všech ukrajinských politických vězňů na území Ruska. Celkem je jich 64
Ve věku jedenašedesáti let zemřela ve středu ruská dramatička, neúnavná organizátorka divadelních přehlídek a festivalů a v posledních letech také úspěšná režisérka Jelena Greminová. Svého muže, režiséra Michaila Ugarova, s nímž v roce 2002 spoluzaložila moskevské divadlo Těatr.doc, přežila jen o málo víc než měsíc.
Poslední dubnový den se nad moskevskou Sacharovovou třídou vznášely tisíce papírových vlaštovek. Na znamení protestu je do vzduchu posílali převážně mladí lidé, kteří vyšli do ulic protestovat proti snahám ruských úřadů zablokovat v Rusku bezkonkurenčně nejpopulárnější messenger Telegram. Ten vlaštovku používá coby svou firemní značku.
Zdá se, že se Pašinjan do svého premiérství pustil stejně energicky, jako když před dvěma měsíci vyrazil na svůj vítězný gándhíovský pochod Arménií.
Včerejší tvrdý rozsudek je značnou částí ruské veřejnosti vnímán především jako selhání nezávislosti ruského soudnictví.
Blížící se mistrovství světa ve fotbale v ruské režii už stačila přiotrávit aféra kolem Sergeje Skripala a jeho dcery. Málokdo ve světě však ví, že kvůli chystanému globálnímu sportovnímu povyražení se už měsíce vylévá daleko více vražedného jedu.
Náš stát dělá všechno pro to, aby nevznikla nezávislá svobodná historická obec, v níž se mohou historici navzájem kritizovat za pokřivení historické pravdy a mohou i kritizovat stát za propagandistické zneužívání historických faktů.
To, že se Pavel Durov zachoval principiálně a odmítl ruské tajné policii odevzdat klíče pro dekódování soukromé komunikace, z něj v očích 15 milionů ruských uživatelů Telegramu ze dne na den udělalo hrdinu.
Ten pocit jako by Moskva už znala: hodnota rublu se bleskovou rychlostí hroutí, lidé zmateně obíhají směnárny a nakupují valuty, aby zachránili alespoň část svých úspor. Všude se klikatí fronty – na elektroniku, turistické zájezdy, auta… podle toho, kde se zrovna zpozdili s přepočítáváním cen. A někde na periferii vědomí, zastíněného neonovými kurzovními lístky lemujícími moskevské ulice slabě poblikává slovo válka…
Minulý týden v Rusku poznamenaly tři konce. Velice různé, ale přece mají něco společného. A pro mnohé svobodomyslné Rusy udělaly ten týden daleko důležitějším než ten nedávný volební, který nepřinesl vlastně vůbec nic.
Někdo v životě učiteluje, někdo sedí na úřadu, někdo vaří pivo, někdo sbírá motýly… a někdo hledá hromadné hroby Stalinových obětí, exhumuje jejich ostatky, identifikuje je a vrací z nebytí do posmrtné reality.
V Rusku skončily prezidentské volby. Vyhrál je Vladimir Putin. Získal přes 76 % hlasů, hlasovat přišlo 67 % oprávněných voličů. Pro Putina z nich hlasovalo 56 milionů. Tento výsledek nikoho nijak zvlášť nepřekvapil.
Jednou začas musí správný zájemce o dění v Rusku zatnout zuby a spolknout pořádnou dávku lidskoprávní statistiky, bez které by obrázek nebyl úplný. Máme dva dny před prezidentskými volbami a ta chvíle právě nadešla.
Rusko má svého Weinsteina. Několik ruských novinářek veřejně obvinilo předsedu zahraničního výboru Státní dumy Leonida Sluckého ze sexuálního obtěžování.
Tento týden jsme si připomínali Borise Němcova, zastřeleného 27. února 2015 na Velkém moskvoreckém mostu. Pětapadesátiletého muže stále plného sil, který do posledního dechu odmítal přistoupit na to, že partie je prohraná.
Ruská inteligence v tradičním slova smyslu je dnes živější než kdy předtím.
Jedno se však Navalnému upřít nedá: má výdrž a je to výborný stratég. To jsou přesně vlastnosti, které chybí „reálné“ ruské opozici od chvíle nástupu Vladimira Putina k moci.
Už nějakou dobu je zřejmé, že Rusko vymírá. Podle uzávěrky ruského státního statistického úřadu Rosstat zveřejněné na konci ledna se v zemi v roce 2017 narodilo o 200 tisíc dětí méně než v roce předchozím, což zní skutečně jako varování. A ani prognózy do budoucna nedávají moc nadějí.
Belgické Muzeum krásných umění v Gentu zažívá posledních pár týdnů horké chvilky. Snesla se na ně totiž vlna kritiky, když vystavilo čtyřiadvacet prací slavných malířů ruské avantgardy – od Maleviče, Kandinského a Tatlina po Larionova a Gončarovovou.
Bělych přirozeně nebral úplatky o nic víc a o nic méně než kterýkoliv jiný gubernátor a všem je jasné, že se jedná spíš o exemplární příklad, na kterém Putin může ukázat, jak dokáže zatočit s korupcí.
