Blížící se mistrovství světa ve fotbale v ruské režii už stačila přiotrávit aféra kolem Sergeje Skripala a jeho dcery. Málokdo ve světě však ví, že kvůli chystanému globálnímu sportovnímu povyražení se už měsíce vylévá daleko více vražedného jedu, který násilně končí tisíce životů. Pravda, ne lidských – psích.

Rasování potulných zvířat patří v Rusku tradičně ke všem velkým sportovním událostem s mezinárodní účastí. Před moskevskou olympiádou v roce 1980 potulné psy vybíjela strana a vláda, před olympiádou v Soči už soukromé firmy štědře financované ze státního rozpočtu. A totéž se děje i v těchto dnech. V 11 městech, kde vyrostlo 12 nových stadionů, aby přivítaly 1 000 000 fanoušků z celého světa, dochází ke skutečnému masakru.

Ruský stát se v „psí otázce“ zkrátka chová jako stát fašistický: jako jediné řešení vidí násilí a hromadné vraždění. Jen v Samaře a Togliatti bylo na likvidaci potulných psů z městských rozpočtů uvolněno 11 milionů rublů. Vyplácejí se specializovaným firmám, které provádějí „zužitkování“, „umrtvení během odchytu“, „eutanazii“ nebo jen „převoz k místu zužitkování“ či „desetidenní odchyt, jehož řešení je na uvážení odchytové stanice“. Všechno toto falešné výrazivo znamená pro potulné psy jistou smrt. Aktivně se zapojuje i veřejnost.

Nelegálně se za jednoho zabitého psa vyplácí od 500 do 2000 rublů. A takzvaní „dog hunteři“, často mladí lidé, kteří o sobě sami rádi mluví jako o „sociálně zodpovědných občanech, kteří zbavují město nebezpečí“, vraždí rádi, dobrovolně a bez nároku na honorář. Ti jsou, pravda, méně vybíraví a s oblibou tráví i domácí psy před očima jejich majitelů. Přes tento do očí bijící barbarismus je třeba říct, že většina Rusů má ke zvířatům, i těm potulným, dobrý vztah. Je prakticky pravidlem, že své potulné psí smečky si lidé ve čtvrti přes zimu krmí.

Ostatně míru nesouhlasu už k dnešnímu dni vyjadřují i čísla. Petici adresovanou ruské vládě a mezinárodní veřejnosti, která požaduje zastavení masakru kvůli fotbalové podívané, za necelé dva měsíce podepsal 1 800 000 Rusů, mimo jiné i desítky tisíc fotbalových fanoušků. Po své vládě chtějí, aby zabíjení přestala dotovat a aby peníze dala na útulky, očkování a řízenou sterilizaci. A aby konečně přijala zákon o humánním zacházení se zvířaty, který si už léta jako horký brambor přehazují ruští ministři a poslanci.

A po světové veřejnosti, která se chystá do Ruska na oblíbený sportovní svátek – aby proti bezmezné krutosti, která je prováděna všem na očích, zvedla hlas. Ta česká by to rozhodně udělat měla. Z hlediska našich kulturních tradic i našich zákonů je každé zvíře, i ten nešťastný ruský potulný pes, živé stvoření, které má své nezadatelné právo na život. Jako první by se měli ozvat sami čeští fotbalisté a jejich fanoušci.