Příběh vakcíny z Gamalejova institutu v Moskvě zapadá do „očkovacího nacionalismu“, který se nevyhnul ani bohatším a vlivnějším státům. Ve světě sociálních sítí, kde je odborníků na virologii a imunologii plno, mají mnozí o (ne)kvalitách Sputniku V jasno předem. Ve skutečnosti bude posouzení jeho kvality a případné schválení v EU velmi nesamozřejmou záležitostí.
Naši činnost začínají v čím dál větší míře ovlivňovat a řídit softwarové mechanismy. Je to vláda pochybná, protože ty algoritmy, konfrontované se složitostí reálného světa, se mnohdy chovají jako naprostý blbec.
Jenže právě Katalin Karikó, která věnovala výzkumu mRNA přes čtyřicet let práce, musela v rámci své univerzitní vědecké kariéry strpět řadu ponížení a nakonec odejít do soukromého sektoru, který se choval vděčněji a byl její schopnosti ochoten ocenit.
Podobně jako „trial by Twitter“ čili „soudní proces Twitterem“ funguje i „vaccination by Twitter“, „očkování Twitterem“. A případ ruské vakcíny Sputnik, o jejímž užití se nyní v Evropské unii vedou debaty, do vzorce dokonale zapadá. Zastánci i odpůrci mohou hlasitě deklarovat svůj rozhodný postoj, někdy až teatrálním způsobem, aniž by jej příliš zdůvodňovali. Tam, kde by vědec musel zasednout k dokumentaci a pár týdnů ji studovat, má běžný Twittřan vesměs jasno.
Celé složité lidské tělo má počátek v jedné buňce. Svaly, šlachy, srdce, plíce i mozek s jeho miliardami spojů, to všechno se v matčině děloze vyvíjí z oplozeného vajíčka. První fáze našeho vývoje, embryo, je plné buněk, které se mohou vyvinout v libovolnou lidskou tkáň. Kvůli této schopnosti se jim říká „pluripotentní“. Kolem studia a případného použití embryonálních buněk existuje etická kontroverze, protože k jejich zisku je potřeba vytvořit a následně zničit vyvíjející se lidské embryo.
Světové tahanice o to, kdo dostane jaké množství vakcín a v jakém časovém horizontu, se nepříjemně blíží hranici otevřené paranoie.
Účelem krize je prý přicházet na to, na co nepřišli kontroloři účtů. Ve velmi podobném smyslu dnes rozjezd očkování proti covidu-19 ukazuje věci, na které nepřijdete jen prostým pohledem na výši HDP na osobu.
Prakticky všechny banány dovážené do zemí mírného pásma patří k odrůdě Cavendish. V posledním desetiletí se po plantážích šíří houbová infekce, která je zabíjí. Není jisté, zda banány z našich obchodů nezmizí – dost možná bude potřeba genetická modifikace. Při pohledu na osmimetrový banánovník kymácející se ve větru se tomu nechce věřit, ale jeho kmen není ze dřeva.
Buď se udavači dříve styděli, nebo báli. V současné době jsou na svoji činnost hrdí, a dokonce jim získává určité publikum.
Google, Apple a Amazon zdůvodňují své kroky tím, že Parler dostatečně nezakročil vůči výhrůžkám a dalšímu nežádoucímu obsahu na své síti. Potíž s tímto zdůvodněním je dvojí.
Podnikatelské prostředí v Texasu je daleko přátelštější než v Kalifornii, stavební předpisy v Austinu a Houstonu daleko volnější než v okolí Silicon Valley – a to znamená, že lidé ušetří na nájmech.
Jednotlivé země světa se rády předhánějí ve všelijakých metrikách pokroku.
Rok 2020 měl pro nás přichystáno hodně nepříjemných událostí.
Hlavní zájem na přístupu do britských vod mají Francouzi, kteří chtějí zachovat kvótu ve výši 80 % výlovku z časů EU. Tuto jejich linii tvrdě prosazuje hlavní vyjednavač EU ve věcech brexitu Michel Barnier.
Příběh rapamycinu začíná podobně jako příběh penicilinu, totiž náhodou. V roce 1964 se skupina kanadských vědců vypravila studovat život obyvatel Velikonočního ostrova, jednoho z nejizolovanějších kousků suché země na naší planetě. Valná většina výsledků jejich práce dnes odpočívá v archivech a sbírá prach. Až na jeden, ten nejzásadnější.
Hlavním slibem RNA vakcín je to, že při dostatečně chytrém použití by mohly léčit rakovinu, nemoc, na kterou umírá i v běžných letech třeba pětkrát více lidí než na covid-19.
Izraelský premiér Netanjahu a šéf legendární tajné služby Mossad Josi Cohen se vypravili do Saúdské Arábie.
Francouzský prezident Macron, který se nyní musí vypořádávat s hrozbou nábožensky motivovaného terorismu ve své zemi, narazil na nevítanou věc: anglosaský tisk jej v jeho zápasu o svobodu projevu tak úplně nepodporuje.
Právě na kožešinových farmách, kde jsou tisíce živočichů namačkány v nepříliš velkých klecích, se může libovolná choroba šířit rychlostí blesku. A někdy může takový jev mít dopady i na životy nás, lidí. Jako právě teď.
Objev, za který dostaly dvě vědkyně letošní Nobelovu cenu, mění svět. Bude to vždycky změna k dobrému? Zkušenost říká, že ne, ale kladné efekty snad převáží. Boj zvaný infekce začal na této planetě dávno předtím, než první pračlověk dostal rýmičku a kašel a musel se z nich vypotit pod šakalími kůžemi. Vzájemné napadání je běžné i mezi organismy, které nejsou pouhým okem vidět. Bakterie, které už jsou na světě miliardy let, si za tu dobu stihly nasbírat početnou množinu nepřátel – virů, které se na jejich napadání specializují. Říká se jim bakteriofágy.
Angela Merkelová je na odchodu a předsednictví strany už se musela vzdát po sérii špatných výsledků v zemských volbách. Kancléřskou pozici si zatím drží, ale jen do podzimu příštího roku, pak má odejít do politického důchodu.
Covid pomine, ale léčení chronické nemoci jménem metabolický syndrom, ve všech jeho různorodých projevech (a že jich je), nám bude zdravotní systém zatěžovat dále.
Návrh profesora Flegra, aby stát rezignoval na ochranu soukromí občanů a vyhodnocoval jejich pohyb pomocí personalizovaných dat mobilních operátorů a bankovních transakcí, vzbudil vcelku zasloužený odpor.
Uprostřed všech starostí, které nám připravují jiní lidé, se snad občas přece jen vyplatí vzhlédnout od špiček vlastních bot a zadívat se na podzimní nebe – aspoň v těch vzácných chvílích, kdy se mraky roztrhají a je vidět hvězdy. Září mezi nimi červená skvrnka jménem Mars, toho času nápadně blízko k Zemi. Pouhých šedesát milionů kilometrů.
Nová Kaledonie je ostrov zhruba velikosti Moravy, nacházející se ovšem v Tichém oceánu. Sousední ostrovy a souostroví už se vesměs dávno těší nezávislosti, Nová Kaledonie je však stále součástí Francie.
Manuel Valls, bývalý ministerský předseda za vlády socialistické strany, zažil jakýsi druh probuzení. „Přestaňme se omlouvat za to, že jsme Francouzi!“ burcuje v rozhovoru pro Le Parisien a dodává, že islamismus a politický islám jsou ve válce s Francií.
Ruth Bader Ginsburgová, právě zesnulá soudkyně Nejvyššího soudu USA, byla nepochybně bojovnice.
Tvoří Pánbůh Řecko a opravdu se do toho pustil: modré moře, běloskvoucí písčité pláže, olivové háje, vysoké hory korunované ledem.
Arabské státy pozvolna mění svůj postoj k Izraeli. Není to ale příznak toho, že by mezi nimi rostlo opravdové přátelství. Za celým procesem stojí spíš pragmatismus spojený s rezignací na dřívější cíle.
