Marian Kechlibar - Autor je publicista

/

Články autora

Faktor jménem hromadný hrob

Od chvíle, co začala válka na Ukrajině, se český intelektuální disent, ale snad i celá společnost rozdělily na tři části. Jednu proruskou, druhou protiruskou a pak tu třetí, která různými formami říká: „Mně je jedno, co se tam děje, hlavně chci levný plyn.“ Což o to, to je celkem očekávatelný důsledek pluralismu názorů, který v České republice panuje. Tento jev samotný by snad ani za sloupek nestál – i když zpřetrhané vztahy, které jsou jeho důsledkem, reálně bolí. Jako by skutečná válka o tisíc kilometrů dál vyvolala i milion virtuálních mikroválek v zemích, kde je mír.

Když vyschly pumpy

V sobotu 6. října 1973 se početná egyptská a syrská vojska převalila přes izraelské hranice na Sinaji a v Golanech, čímž začala válka. Byl právě velký židovský svátek Jom kipur, Den smíření, podle kterého se tento konflikt dodnes jmenuje. Ačkoli útočníci neměli na své straně totální moment překvapení – posledních několik hodin před vypuknutím bojů už v generálním štábu izraelských ozbrojených sil probíhala intenzivní příprava na obranu –, bezpečnostní služby židovského státu stejně zaspaly natolik, že Izrael nebyl na válku dostatečně připraven. Což znamenalo vážnou hrozbu porážky.

Nehmotná věc zvaná „leadership“

Slovo „vůdce“ u nás totálně a patrně navždy zprofanoval jistý kaprál s knírkem, který to časem dotáhl až do čela třetí říše a spálil půlku Evropy. Musíme se mu tedy vyhnout a spokojit se s anglickým slovíčkem lídr, jež sice znamená úplně to samé, ale nevyvolává v českém posluchači představu esesáků pochodujících ulicemi právě dobytého města. Poptávka po lídrech, na rozdíl od Führerů, totiž trvá dodnes a v krizových časech je obzvlášť akutní.

Zázrak jménem inzulin

Tvář lékaře, který se jmenoval Hesy-Ra, známe z portrétů, i když je na nich poněkud stylizovaná. Byl totiž u dvora faraona Džosera vysoce vážen, staral se o samotného panovníka, a když zemřel, pohřbili jej do výstavné hrobky, ozdobené po zvyku starých Egypťanů obrazy zesnulého. Egyptského lékaře, zubaře a chirurga v jedné osobě ale známe nejen kvůli jeho hrobce. Jeho dílo se částečně zachovalo v takzvaném Ebersově papyru a z hlubiny téměř čtyř tisíc let k nám promlouvá dodnes. Jsou v něm totiž popsány nemoci, kterými obyvatelé údolí Nilu trpěli a kterými trpíme i my.

Dobývání Měsíce: dlouhé čekání na návrat

Začátkem patnáctého století, zhruba tou samou dobou, co se u nás schylovalo k husitské revoluci, se Čína pod vládou dynastie Ming rozhodla prozkoumat okolní svět. V letech 1405–1433 vyplulo z Číny ne méně než sedm velkých námořních výprav, které dosáhly i tak vzdálených pobřeží, jako je to východoafrické. Kdyby dění na planetě tou dobou sledoval nějaký velký Pozorovatel, řekl by si, že Čína má nakročeno k tomu, ovládnout celou zeměkouli.

Vynález, který předběhl svoji dobu

Před dvěma sty lety obdržela Královská astronomická společnost dopis, ve kterém stála revoluční myšlenka: sestrojit počítací stroj. Jeho autorem byl Charles Babbage, poněkud excentrický matematik nespokojený s poměry panujícími v britském loďstvu. Co měla matematika společného s loďstvem? Hodně. O několik desítek let dřív přišel Němec Tobias Mayer s řešením takzvaného problému zeměpisné délky, který předtím trápil námořníky po staletí. Zjednodušeně řečeno, při plavbě na širém oceánu nebyl nikdy velký problém zjistit zeměpisnou šířku – tedy jak daleko jste od severního či jižního pólu planety.

Karlín. Dvacet let poté

Jako vždycky, i katastrofa byla k něčemu dobrá, i když pokud byste v takovou chvíli pronášeli podobná moudra na ulici, nejspíš by vám někdo zaslouženě dal ránu pěstí. V případě Karlína byla hlavní výhodou krize skutečnost, že po něčem takovém bylo nutno čtvrť důkladně rekonstruovat a vyměnit víceméně všechny inženýrské sítě pod zemí. Před katastrofou se Karlín v létě pravidelně měníval v rozkopané bludiště, protože prastaré vodovodní a plynové trubky neustále potřebovaly nějaké flikování, aby ještě aspoň jeden rok vydržely dodávat potřebné suroviny do domů.

Kdo může za zpoždění? Hodíme to na strojvůdce

Stačí jedna stržená trolej někde u Chocně a vlaková doprava z Moravy do Prahy a naopak stojí. Většinou po celé hodiny, protože na místo musí dorazit drážní inspekce a odborníci, „dráteníci“, kteří dají potrhané trakční vedení zase dohromady. Podle informací portálu Zdopravy.cz došlo za posledních deset let na naší dráze ke stržení troleje více než dvěstěpadesátkrát. Kdo ví, kolik set tisíc lidí tím při svém cestování bylo postiženo. A to ani nemluvíme o škodách na železničních vozidlech, které přitom vznikají, protože lokomotiva, jež strhla trolej, obvykle potřebuje opravu.

Kdo zahazuje svobodu projevu jako špinavý hadr

Mezi svobodomyslným Bartošem roku 2016 a Bartošem, spolupachatelem cenzury, roku 2022 leží dvoje úspěšné volby a jedno ministerské křeslo. Tak málo stačí k tomu, aby člověk zapřel sám sebe. „Ten, kdo se ve jménu dočasného bezpečí vzdává podstatné svobody, nezaslouží si ani svobodu, ani bezpečnost,“ řekl kdysi jeden z otců zakladatelů USA Benjamin Franklin a dnes se ten citát hojně používá, aniž by někdo řešil kontext, ve kterém ten názor vznikl.

Beznadějně rozbitý (nejen) Nord Stream

„Zařízení plynovodu Nord Stream 1 má závady, které vyžadují bezodkladnou opravu,“ říká mluvčí Kremlu Dmitrij Peskov a zároveň dodává, že není v silách Ruska tuto opravu zajistit. Člověk si přitom vzpomene na starý normalizační vtip, ve kterém po vítězném zápasu československých hokejistů proti sovětské sborné posílá Moskva gratulační telegram: GRATULUJEME K VITEZSTVI TRI JEDNA STOP ROPA STOP PLYN STOP.

Peklo na německých kolejích

Současná německá vláda, ve které po mnoho letech poprvé zasedají Zelení, se rozhodla ke gestu, kterému by se v případě jiných politických konstelací zcela určitě říkalo „populistické“: snížit v červenci a srpnu cenu měsíční předplatní jízdenky na místní dopravu (regionální vlaky, autobusy a tramvaje) na pouhých 9 eur. To by bylo levné i v Čechách, při kupní síle typického Němce je to pak úplně směšná cena. U Němců se vzápětí inspirovala španělská vláda, která je ještě progresivnějšího střihu (schází v ní ekvivalent německé FDP).

Bitva o taxíky. Kdo a proč se bije za Uber

Zajímavé zjištění: bývalá nizozemská eurokomisařka Neelie Kroesová tajně lobbovala za zájmy digitálně-taxikářské firmy Uber, ačkoliv vlastně nesměla. Za Uber se podobně tajně bil i francouzský prezident Macron. V našich poměrech by se tomu řeklo korupce, v evropských by se tomu mělo říkat zcela stejně. Zase jeden příklad toho, jak velký business a velká politika rády „spolupracují“. Ne že by Uber byl nějakým ztělesněním ďábla, spíš šlo o vektor nevyhnutelné změny.

Boj o zrno

Bylo nebylo, za časů ustrnulé normalizace, kdy ještě obrys naší vlasti na mapě vypadal o dost jinak, každé léto vypukla takzvaná bitva o zrno, někdy též zvaná „žňová ofenziva“. Pod těmito militaristickými pojmy, importovanými ze Sovětského svazu, se rozumělo to, že masmédia byla plná reportáží o hrdinných zemědělcích sklízejících rekordní úrodu pro potěchu socialistických národů, zlé Wall Street navzdory. Každý politický systém má svoje fetiše a jedním z těch komunistických fetišů bylo heslo, že dělníci a rolníci musejí mít vždycky chleba dost.

Nehoda, která nemusela být. Pendolino v Bohumíně

V pondělí velmi časně ráno, v dobu, kdy drtivá většina lidí ještě spí, ale mnozí nádražáci už musejí být ve službě, se naklápěcí souprava Pendolino ve stanici Karviná rozjela i přesto, že na semaforu svítilo červené světlo. Lidská chyba, projetí signálu; tenhle druh chyb se stává od samého počátku existence železnice. Má-li strojvůdce štěstí, skončí to jen úlekem a následným vyšetřováním. Strojvůdce v Karviné štěstí neměl a jeho vlak nejprve rozřízl výhybku a následně se střetl s posunující motorovou lokomotivou zvanou kocour.

Přej si něco, padá bitcoin

Digitální měna jménem bitcoin, jakož i několik dalších zažívá v posledních týdnech dramatický pokles. Hodnota instrumentu, který ještě relativně nedávno sahal až do nebes, poklesla natolik, že se jej snaží zbavit skoro každý. Celé pole DeFi čili decentralizovaných financí teď prožívá otřes, ze kterého se nemusí vůbec vzpamatovat – nebo který jej minimálně zásadně změní. Opravdu zásadně, k nepoznání.

Deepfake. Určitá část lidí uvěří čemukoliv

„Věříš mně, nebo svým prolhaným očím?“ ptá se manželka chycená při nevěře svého šokovaného manžela. Vtip už je poněkud otřepaný, ale pro internet roku 2022 začíná nepříjemně připomínat realitu. Tomu, co se děje na obrazovce, lze totiž věřit čím dál míň. Český výraz pro pojem „deepfake“ zatím nemáme, ale je nejvyšší čas jej vymyslet, protože tento fenomén nás určitě nemine. „Deepfake“ je částečně nebo totálně zfalšované video nebo audio – ale častěji video.

Platinových sedmdesát a nejistý osud monarchie

Královna Alžběta, téměř stoletá stařenka na britském trůnu, oslavila sedmdesát let svého panování. Začíná tedy pomalu, ale jistě ohrožovat světového rekordmana Ludvíka XIV. čili krále Slunce, který vládl celkem 72 let. Ludvíkův náskok je ovšem trochu nefér, protože na trůn nastoupil jako čtyřleté dítě, kdežto Alžběta se stala panovnicí už jako dospělá žena. V jistém smyslu mají ovšem oba panovníci něco společného a tím je nejistota budoucích vyhlídek jejich monarchií.

Pokrok nezastavíš. Vzpomínka na telefonní budku

Dne 23. května demontovalo město New York oficiálně svoji poslední telefonní budku. Stála na Times Square, osiřelá, pamětnice časů, kdy jste po centru největšího amerického města nemohli ujít ani sto kroků, abyste nenarazili na nějakou její kolegyni. V New Yorku přišel ten okamžik o něco později než v ČR; u nás totiž padla poslední telefonní budka v červnu 2021, a to v nepříliš známé obci Hlubyně na Příbramsku. Pokrok nezastavíš.

Erdoğanův bakšiš

Turecký prezident Erdoğan, podle ústavy výkonná hlava státu, požaduje po švédské vládě ústupky výměnou za to, že přestane blokovat vstup Švédska a Finska do NATO. Konkrétně mu leží v žaludku skutečnost, že ve Švédsku je poměrně silná komunita tureckých Kurdů a jejich potomků, jejichž vztahy k turecké vládě nepatří mezi nejvřelejší. Část z nich podporuje nezávislost tureckého Kurdistánu. Erdoğan označil Švédsko za „líheň terorismu“ a podle tureckých médií by chtěl ze Švédska „repatriovat“ 33 osob, patrně přímo do vězení.

Elon Musk a armáda robotů

Titulek tohoto článku jako by vypadl ze zlaté éry sci-fi, kdy hrdinové s paprskometem a kosmickou lodí zachraňovali krásky uvězněné v kovových podzemních palácích tyranských robotů na Marsu. Docela dobře si umím představit, jak by takové téma zpracoval třeba legendární Kája Saudek ve spolupráci s Ondřejem Neffem. V reálném světě nám zatím nehrozí, že by se proti nám vzbouřily naše roomby a ledničky. Své o tom vědí právě u Muska, a to ve firmě Tesla.

Sežehnuti vycházejícím sluncem

Ruské impérium expandovalo na východ po celá staletí. Od doby, kdy car Ivan Hrozný dobyl Kazaň, hlavní město Tatarů (1552), se přitom této expanzi nepostavil žádný silný nepřítel. V nekonečných dálavách Sibiře naráželi Rusové jen na menší, státně neorganizované kmeny. Teprve za Bajkalem, kde začínala zájmová sféra Číny, došlo opět k nějakému mocenskému měření sil. Ale Čína poloviny 19. století nebyla ve stavu, kdy by se mohla účinně bránit evropským armádám vybaveným lepšími zbraněmi.

Historické lekce z Terstu

Město Terst, kde se autor toho času momentálně nachází, má už příjemné středomořské klima s modrou oblohou, ale stále ještě s dostatkem vláhy na to, aby kopce kolem něj byly zelené a nehrozila jim ona klasická vyprahlost, na kterou už běžně narazíte jižněji. Také je to město, na kterém se dvacáté století notně podepsalo.

Falešné vzkříšení Sovětského svazu

„Kdo nikdy nezalitoval konce Sovětského svazu, nemá srdce. Kdo jej chce vzkřísit, nemá mozek.“ Tak pravil v únoru 2000 v New York Times tehdy-ještě-nikoliv prezident Ruské federace, Vladimir Putin. Éra Borise Jelcina právě končila a prezidentské volby, které určí jeho nástupce, se měly konat o měsíc později. Snad tak chtěl Putin uklidnit světové veřejné mínění, znejistělé odchodem prvního demokraticky zvoleného ruského prezidenta ze scény. První mírové předávání moci v čerstvých demokraciích je totiž vždycky zatěžkávací zkouškou nových institucí.

Linka do vesmíru

„Bez spojení není velení,“ říká stará vojenská moudrost, a opravdu, už Xerxes, Caesar nebo Hannibal spoléhali při koordinaci svých tažení na síť rychlých jízdních poslů. Říše Inků, která neznala koně, vybudovala dokonalý systém silnic pro rychlé běžce, kteří si co pár kilometrů předávali rozkazy z Cuzca po štafetovém způsobu. Dokázali přenést zprávy až na vzdálenost 250 km za den, což je vzhledem ke skutečnosti, že šlo opravdu jen o lidi s velmi rychlýma nohama, navíc ve složitém terénu And, dodnes naprosto fascinující.

O dlouhém čekání na metro D

Některé věci v životě se odehrají náhle, nebo aspoň rychle. Zlomíte si nohu, v kuchyni vybuchne plyn, kdesi v Číně se vynoří nový koronavirus a během pár měsíců se plní jipky o dvanáct časových pásem dál. Vesměs jsou nepříjemné, až brutální, ale aspoň dokážou mobilizovat vaše síly.

Konec zero covidu v Číně

Čína, země, odkud se virus SARS-CoV-2 rozšířil do zbytku světa, mu svého času vyhlásila válku tak důslednou, že se jí podařilo nákazy úplně zbavit. Znamenalo to zavést opatření ještě drsnější, než si s totalitní říší středu běžně spojujeme – jeden čas se například všichni cizinci přilétající do Číny museli podrobit análním testům. Ale nějakou dobu to fungovalo. Mezitím se v jiných koutech světa pilně činila evoluční biologie, slepý proces, jehož důsledkem je selekce čím dál životaschopnějších variant viru.

Digitální otisk prstu

Covidová epidemie odeznívá, na oslabenou verzi viru si pomalu zvykáme a naši pozornost dávno upoutaly jiné krize, například rakety pršící na Ukrajinu. Ale každá taková událost po sobě zanechává trvalejší stopy a jednou z těch stop v případě covidu byla další digitalizace světa. Najednou se osobní vyřizování záležitostí stalo příliš rizikovým a bylo nutno hledat jiné způsoby, jak fungovat.

Starší články