Ruský politik Lev Trockij, který zemřel 21. srpna 1940 v nuceném exilu v Mexiku, byl v roce 1917 druhým mužem revoluce. Po smrti bolševického vůdce Vladimíra Iljiče Lenina v roce 1924 se ale stal vůdcem opozice a prosazoval mimo jiné omezení moci politbyra a demokracii ve straně. Jako kritik Josifa Stalina však záhy zůstal izolován a v roce 1929 byl vypovězen ze Sovětského svazu. Sedm let nato byl Trockij v Moskvě odsouzen k trestu smrti, který vykonal nakonec mladý Katalánec cepínem.

Lev Trockij (narozen jako Leib Bronštejn 7. listopadu 1879 v obci Janovka na Ukrajině) zakotvil v Mexiku začátkem roku 1937. Zprvu bydlel u malíře Diega Rivery, s jehož ženou, malířkou Fridou Kahlo měl milostný poměr. Údajně proto, ale i kvůli politickým sporům s Riverou, se v roce 1939 z jejich domu odstěhoval do jiné vily v témže městě Coyoacánu (dnes část hlavního města), v níž je nyní Trockého muzeum.

První pokus o atentát ještě Trockij jako zázrakem přežil. V květnu 1940 přepadla jeho vilu dvacítka mužů v čele s mexickým malířem Davidem Siqueirosem, která doslova rozstřílela ložnici.

Katalánec Ramón Mercader (26) do Trockého nejbližšího okolí pronikl jako snoubenec sestry jeho sekretářky a jako „novináři, jenž žádá o zredigování článku“, se mu podařilo 20. srpna 1940 zůstat s Trockým o samotě a praštit ho cepínem do hlavy. Druhý den politik v nemocnici zemřel. Vraha zatkli na místě činu a posléze v Mexiku odsoudili ke 20 letům vězení. Po propuštění v roce 1960 odjel Mercader do Sovětského svazu, kde mu byl udělen titul hrdina Sovětského svazu.