Daniel Kaiser

/

Vystudoval Pedagogickou fakultu UJEP v Ústí nad Labem a posléze německá a rakouská studia na Fakultě sociálních věd UK. Ještě během studií pracoval v zahraničněpolitickém odboru prezidentské kanceláře. Od roku 1998 působil v Lidových novinách, v české redakci BBC a opět v LN. Několik let prožil v Německu a Británii. Je autorem politického životopisu Václava Havla do roku 1989 „Disident“ (Paseka). Druhý díl, který obsáhne Havlovo prezidentství, má vyjít v roce 2014.

Články autora

Organizovaný zločin za bílého dne v parlamentu

Bitcoinovou aféru po týdnu charakterizují klíčová slova ministr, náměstek, drogový dealer, organizovaný zločin – aniž by tu někdo navrhl, jak měl ten vztah mezi státem a organizovaným zločinem vypadat. Mezitím působí organizovaný zločin za denního světla v parlamentu. Je to organizovaný zločin jiného druhu a nepřipadá nám tak, protože jsme na něj už zvyklí. Ale co jiného jsou zákonem vynucované platby od spotřebitelů k jedné lobby (obnovitelných zdrojů energie, OZE) než zločin organizovaný státem?

Podivná aféra

Připomíná to 11. září 2001, kdy Miroslav Macek jako velkou zprávu oznamoval svůj odchod z vedení ODS, aby vzápětí nato v New Yorku nalétávala letadla do Dvojčat. V pátek 30. května 2025 přišlo oznámení europoslance Filipa Turka, že povede středočeskou kandidátku Motoristů do sněmovny, což je samo o sobě docela důležitá zpráva. Ale Turka naprosto zastínil ministr spravedlnosti Pavel Blažek z ODS, který ve sněmovně prosadil nový trestní zákoník a vzápětí rezignoval kvůli aféře s darovanými bitcoiny. Blažkova rezignace – dojde k ní během týdne, kdy toto Echo vychází – je málo pro hnutí ANO, které žádá rezignaci celé vlády.

Eva tropí politiku

Ministerská výměna Blažek–Decroix je ilustrací toho, kam se česká politika a nejsilnější strana české vlády vyvíjejí. Nechme teď stranou věcnou podstatu bitcoinové aféry, kde jsou i nadále důležité detaily nejasné. Pokud by se skutečně ukázalo, že stát jednu miliardu pro sebe získal výměnou za to, že majiteli peněženky, pánovi v podmínce, umožní vyvést několik miliard mimo jeho dosah, budou všichni dělat rovnici: Blažek = divoká 90. léta, a to dokonce i kdyby ministr celou transakci jen nedomyslel.

Nic lepšího na práci než honit Orbána

V Budapešti se už potřetí koná americká konzervativní konference CPAC; někomu přijde zvláštní, že mezi hlavními hosty této víceméně MAGA akce jsou takoví ne-konzervativci jako Robert Fico nebo Andrej Babiš. Ovšem jedna z důležitých dělicích čar dneška vede mezi suverenisty a globalisty. Fico i Orbán rozhodně suverenisty jsou (Babiš je zvláštní kapitola a vydal by na jiný text). Uplynulý týden byly Budapešť a v menší míře i Bratislava ostřelovány právě za to, že trvají na zbytku své suverenity – především v zahraniční politice. Mají jiný názor na rusko-ukrajinsko-americko-evropskou válku a ovšem i kulturní války.

Jejich bezohlednost, naše neschopnost

Francie udělá všechno, aby nové jaderné bloky v Dukovanech nevznikly. „Nejde jim o to, vyhrát, ale o to, aby tady elektrárna nevznikla. A to je dramatická zpráva pro Českou republiku.“ Obrana, kterou francouzský státní podnik EDF po neúspěchu v tendru na pátý reaktor v Dukovanech zvolil, „zasahuje do národních a bezpečnostních, strategických zájmů České republiky“. Krajský soud v Brně – ten, který vyhověl žádosti EDF, aby vláda odložila podpis s vítězi tendru – „klade na roveň zájmy firmy cizího státu s energetickou bezpečností státu vlastního“.

Nový papež není pokrokář

Katolická církev a s ní tak trochu i širý svět mají nového papeže. Je jím Lev XIV., narozený v před 69 lety v Chicagu jako Robert Francis Prevost. Američan papežem, to bylo velké překvapení, často i pro katolické insidery. Kam po pontifikátu Františka Lev svou církev povede? Kde se nachází severoamerický katolicismus? A jak volba papeže probíhá? České země mají dnes jediného kardinála v Dominiku Dukovi, který překročil osmdesátku, a proto tentokrát už nemohl papeže volit. Nicméně ve Vatikánu byl a nového papeže osobně zná z dřívějších setkání.

Klára Laurenčíková projednou na svém místě

Předevčírem byl český premiér nucen vyjádřit se k postupu Izraele vůči Gaze. Jeden z účastníků veřejné debaty v Olomouci položil kritický dotaz k nekritické podpoře české vlády vládě izraelské. Ústy Petra Fialy jsme ji dali po útoku Hamásu ze 7. října 2023: Izrael prý „má právo bránit se prostředky, které považuje za vhodné“, brzy nato Fiala také předjímal pozdější kritiku postupu Izraele ze zahraničí slovy „Česká republika bude hlasem Izraele v Evropě“.

Mír nikdy

Dvě diplomatické události – v Istanbulu pokus o mírové jednání Rusko–Ukrajina a souběžně v Antalyi summit ministrů zahraničí NATO – se odehrávají ve stejné zemi, ale jsou v konkurenčním vztahu. Nejde tu až tolik o mediální pozornost, jako spíš o to, že logika obou akcí vede opačným směrem. Summit NATO si klade za cíl dohodu o vyšších výdajích na zbrojení. Místo kýžených dvou procent HDP by členské státy měly zvyšovat k 3,5 procenta HDP výdaje na armádu a k 1,5 procenta na infrastrukturu, jakou správná členská země potřebuje pro válčení. Dohromady pět procent HDP ročně je nesmírná suma.

Zaručeně státní útlak

Jak píše autor vynikající práce Německo. Mýtus a realita Aleš Valenta, kvalita demokracie se pozná podle toho, jak zacházíme s opozicí. Valenta už před sedmi lety, kdy jeho kniha vyšla, těmi slovy mířil na zacházení německých úřadů s pravicovou opozicí, intelektuální a především politickou, jíž je Alternativa pro Německo (AfD). Ta měla tehdy ještě pouhých 12 procent, pak přechodně oslabila, aby letos v únoru s 21 procenty hlasů zdvojnásobila svůj počet křesel ve Spolkovém sněmu. Od té doby dál roste, průzkumy jí přisuzují 25 či 26 procent.

Macron trestá Fialu, že měl vlastní hlavu

Z tendru v Dukovanech se stává mezinárodní roztržka, kde proti sobě stojí Česká republika a Francie. Spor už má dvě roviny. Minulý týden Krajský soud v Brně znemožnil na žádost francouzského energetického kolosu EDF české vládě podpis dohody s Korejci, jejichž KHNP rok předtím vyhrál tendr na stavbu dvou reaktorů. Předběžné rozhodnutí soudu hrozí způsobit zpoždění se začátkem stavby o několik měsíců – a premiéru Fialovi nezbylo než ho respektovat a s Korejci zatím nic nepodepisovat. Pořád ale čin soudce můžeme brát jako rozhodnutí nejmenšího odporu. Soud také mohl stížnost z nějakých důvodů nepřipustit – a pak si představme ohňostroj, který by kolem toho Francouzi rozpoutali.

Zapřaženi na Rudém náměstí

Devátý květen na Rudém náměstí v Moskvě nebyl jen přehlídkou armády a ruských potentátů. Uctít sovětské oběti druhé světové války přijeli i představitelé zemí, jimž bychom před dvaceti lety, v době vrcholné ideologizace geopolitiky, říkali Osa zla. V Moskvě včera byla její aktuální varianta, mj. reprezentanti Číny, Severní Koreje, Venezuely... (ale také Indie, Brazílie a jiných zemí, které se nějak vzpírají hegemonii Západu). Z Evropy přijela kromě dvou hlav států – Roberta Fica a Aleksandara Vučiče – velká řada jednotlivců, jakási „dezolátská“ Panevropa.

Ukrajina nebrání žádnou Evropu

Do Prahy přicestoval Volodymyr Zelenskyj s delegací a naši hostitelé mluvili jak podle komunikační kartičky plukovníka Foltýna. Ukrajinští vojáci prý tím, že dokázali zastavit ruský vpád na své území a nepustili je dál do Evropy, „dá se říci zachránili celou Evropu včetně České republiky“, řekla předsedkyně sněmovny Markéta Pekarová Adamová. Předseda vlády Petr Fiala, který umně zmínil, že Zelenského přijímá na výročí Pražského povstání proti „nacistické okupaci“, po jednání prohlásil: „Velmi dobře si uvědomujeme, že Ukrajina brání celou Evropu, bezpečnost Evropy.“

Nestátník Rakušan

Vraťme se ještě k zablokovanému pochodu Hnutí pro život (tedy proti potratům) minulou sobotu v Praze. Aféra totiž zprvu váhavě, pak jednoznačně přerostla svým významem jeden středně veliký pochod skupiny konzervativců, jimž se ve městě postaví skupiny levice. Tím váhavě se chce říct, že směrodatní politici onu skandální situaci, která na několik hodin nastala v centru Prahy, zprvu nekomentovali. Přestože řádně nahlášený pochod byl na schválené trase zablokován, policie nebyla schopná vynutit pravidla a dlouho nečinně přihlížela sezení několika desítek protidemonstrantů ve vozovce.

Šermovat dnes Hitlerem je blokáda rozumné diskuse

Osmdesáté výročí konce druhé světové války si připomínáme v unikátní atmosféře, kdy už déle než tři roky probíhá válka na Ukrajině a na ceremonie ke konci války v Evropě nejsou zváni představitelé Ruska. Můžeme Vladimira Putina, byť i jen částečně, srovnávat s Adolfem Hitlerem? Nebo jsou naopak slova jako Mnichov a appeasement sugestivní zkratky, které nám znemožňují číst reálně současnost a komplikují hledání východiska z války?

Blackout. Nic se nestalo, pokračujte v chůzi

Když se teď zase řeší Česká televize, postavení generálního ředitele a kvalita zpravodajství (nechme teď stranou, že složení redakce zpravodajství a publicistiky Jana Součka předchází a taky ho přežije), máme tu pěkný nový příklad tendenčnosti ČT. V pondělí po poledni Španělsko postihl naprostý, Portugalsko a přilehlé oblasti jižní Francie pak částečný blackout.

Dopřát i „alternativcům“ sluchu

Nedávno zesnulý profesor psychiatrie Cyril Höschl byl nejen vynikajícím lékařem, ale též vlivným intelektuálem, který svým rozhledem překračoval hranice oboru. Jeho poznatky a úvahy o lidské duši byly originální, trefné a především v mnohém nadčasové. Považujeme proto za potřebné je znovu připomenout, a to ve formě abstraktu ze dvou starších rozhovorů pro Týdeník Echo. Cyril Höschl v nich nabízí pronikavý pohled i na obecnější společenské a politické fenomény, a je tudíž přínosný nejen jako dobové svědectví, ale překvapivě i jako přiléhavý popis některých znepokojivých trendů současnosti a třeba i jako varování do budoucnosti.

Co se děje v České televizi?

Včera byl patrně zpečetěn osud generálního ředitele České televize. Část členů Rady ČT oficiálně žádá o mimořádnou schůzi rady na úterý 6. května. Jediným bodem má být odvolání ředitele televize. Čím si Jan Souček tolik radních znepřátelil, že to ani ne po dvou letech má nahnuté? Zhruba řečeno jistými vlohami popudit si proti sobě kdekoho. Když před necelými dvěma lety výběrové řízení překvapivě vyhrál, byl příchod ředitele brněnské ČT do centrály pokusem o nenápadnou revoluci. Součka chtěla přes své spojence v radě důležitá část ODS a také část radních, která má blíž k ANO nebo obecně k opozici.

Balada o dálničním pirátovi

Vzhledem k tomu, že je nikoli lídrem, ale čestným prezidentem jedné nikoli parlamentní strany, vzbuzuje Filip Turek mimořádnou pozornost. Aférka ze souboru fotografií na jeho účtu, z nichž bdělé oko Danuše Nerudové vyčetlo, že Turek překračoval rychlost na české dálnici, plnila několik dní české weby. Europoslance Turka tedy prošetřuje policie, nemohla nereagovat. Rychlost 200 km/h je o poznání víc než u nás povolených 130 km/h. Europoslanec by mohl přijít o řidičský průkaz. Pak je tu ještě rychlost politická, s níž po kauze skočili představitelé vládního tábora, dokonce členové vlády.

„Vidím zlom s nezvratnými důsledky.“ Cyril Höschl předvídal nárůst duševních poruch

Náměstek pražského primátora pro kulturu Jiří Pospíšil (TOP 09) chce ve čtvrtek rezignovat na náměstkovský post, protože se chce věnovat rodině, brzy se mu totiž narodí dcera Meda. Pospíšil pak zůstane jen řadovým zastupitelem. Jeho nástupcem ve funkci by měl Tomáš Slabihoudek (TOP 09), stávající radní pro dopravu Prahy 8. Formální výměnu nicméně podle Pospíšila i primátora Bohuslava Svobody (ODS) chtějí zablokovat Piráti, pokud zbytek koalice nenaplní podmínky.

Češi bez ruské ropy

Od předvčerejška nejsme závislí na ruské ropě, do Nelahozevsi (u Kralup) přijely ropovodem TAL první molekuly neruské ropy. Ropovod má nově po celé své délce z Terstu takovou kapacitu, že kromě německých a rakouských zákazníků je schopen utáhnout celou roční spotřebu českých řidičů. Členové naší vlády to podávají, jako kdyby ve středu skončilo otroctví, což může svádět k nepřesným závěrům, že nás Sovětský svaz a potom Rusko ropou skrze Družbu někdy vydíraly. Kupodivu nikoliv, za studené války SSSR spolehlivě dodával i do západní Evropy, bez ohledu na momentální politické napětí.

Zavedli nás do války a na práh fašismu

Na jižní Moravě žije hojně čtený bloger, jehož práce je změřitelná v preferencích politických stran. Jmenuje se Daniel Sterzik, známější je pod svým blogerským pseudonymem Vidlák. Od letošního března je předsedou hnutí Stačilo!, levicové platformy, jejímž podvozkem je vedle zbytků národních socialistů a dalších především KSČM. Podřadné postavení, do něhož se vůči blogerovi ze Znojemska druhá nejstarší česká strana dostala, špatně snášel místopředseda KSČM Jiří Dolejš – a už ve straně není. S tím, jak se Stačilo! zabydluje nad pětiprocentní hranicí v průzkumech, stal se i Vidlák zájmovou osobou pro česká média.

Německo má svého Fialu

Vypadá to na největší promarněnou příležitost evropské politiky za několik let. Friedrich Merz působil před pětadvaceti lety dojmem člověka, který to má v hlavě srovnané a přesně ví, jak by vládl, jen se mu nedostalo příležitosti. Konformistka Angela Merkelová ho vytlačila z vysoké politiky, zpátky na vrchol se pak vracel po dvacetileté pauze, vyšvihnout do čela Křesťanskodemokratické unie (CDU) se mu pro odpor levicového, merkeliánského, nebo jak to nazveme, křídla podařilo až na třetí pokus. Načež se tato dávná naděje konzervativců a klasických liberálů konečně dostala do cíle. A bude z toho pokračování zeleno-sociálnědemokratického kurzu.

Ajatolláh Filip Turek

Po celý týden jela na nízké obrátky, ovšem vytrvale publicita o stycích několika osob české politické scény s Íránem. Jde o tyto tři osoby: předsedkyně KSČM Kateřina Konečná, zprava pak bývalý prezident republiky Václav Klaus a čestný prezident Motoristů Filip Turek. Server Neovlivni.cz mapoval schůzkovou činnost íránského velvyslance v Praze. Tito tři, jistě i mnozí další, se s íránským velvyslancem sešli –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Konečná nejprve v roce 2022, Klaus a vzápětí po něm Turek loni na podzim. Vznikla dokonce petice, která českou kontrarozvědku žádá, aby zveřejnila záznamy, které o schůzkách jistě má (!).

Být stále ve střehu

Na podzim se prý bude rozhodovat o dalším charakteru státu. „Budou to volby o tom, jaká bude míra svobody v České republice,“ prohlásil minulý týden Petr Fiala. Jedna z důležitých svobod – svoboda projevu – přičiněním vlády mezitím inkasuje rány, byť „jen“ převodem unijních nařízení do českého práva. Máme už tady zákon o digitální ekonomice, který do českého práva převádí unijní Nařízení o digitálních službách (DSA). O rizicích tohoto nařízení píšeme opakovaně, jeho smysl je v tom, aby sociální sítě pod hrozbou pokut mazaly různý obsah, i takový, který nedosahuje úrovně trestného činu.

Rumunsko jako trenažér pro Francii, možná i pro vás

Echo i nadále věnuje pozornost evropskému trendu, v jehož rámci je pravicovým a obecně populistickým kandidátům znemožňováno účastnit se voleb. Rumunský Ústavní soud loni v prosinci zrušil první kolo prezidentského klání, jež překvapivě vyhrál exotický kandidát a suverenista Călin Georgescu. Argumentem pro soud byly nesrovnalosti v jeho volební kampani a kampaně na sociálních sítích údajně iniciované ze zahraničí, čímž se myslí Rusko. Letos v březnu byla Georgescovi zakázána účast i do budoucna. Na jeho místo tak nastupuje výrazně mladší a názorově ukotvenější George Simion, předseda Aliance pro unii Rumunů (AUR).

Tak prosím vás, Rusko nás neosvobodilo

Europoslankyně STAN Danuše Nerudová má metodu chodit do střetu s vybranými protivníky, takovými, o nichž může předpokládat, že mezi jejími voliči vzbuzují odpor. Takhle pomohla k překvapivě dobrému výsledku při eurovolbách Filipu Turkovi, ale pomohla i sobě. Takhle se pouští do komunistky Kateřiny Konečné. Ale dělá to mezitím tak, že Konečné pomůže a sobě uškodí. Včera během televizního duelu o něčem úplně jiném obě europoslankyně zabrousily do historie a Nerudová prohloubila svůj výklad konce druhé světové války na našem území.

Fiala straší neonormalizací

Ve čtvrtek premiér Petr Fiala zorganizoval v pražské La Fabrice konferenci Bezpečná budoucnost. Vystoupila na ní i autorka Echa Tereza Matějčková, její příspěvek byl, dovolím si tvrdit, nejzajímavější (i kdyby jen tím, že ho autorka pojala mimoběžně a nepřistupovala na „narativ“ osazenstva Fialovy konference; podívejte se sami). A pak se v La Fabrice odehrál ještě jeden nesmírně zajímavý moment, během panelové diskuse. Jeden z panelistů, novinář deníku (rudé) Právo Alexandr Mitrofanov, se v posledních letech čím dál ofenzivněji vyrovnává se svým ruským původem, o který se ani nezasloužil, ani za něj nemůže.

Požární zeď máme i u nás

Před týdnem koalice SPOLU jakýmsi aktem obnovy vstoupila do druhého kola své existence. Letos tedy ODS, TOP 09 a KDU-ČSL půjdou do sněmovny opět na jednotné kandidátce. Ale na poslední chvíli se proti tomuto opakování začal formovat odpor uvnitř ODS. Část strany si pokládá logickou otázku, jak moc se jí vyplácí spojenectví se dvěma malými stranami, které jsou buď těsně nad čarou ponoru, nebo, tak jako lidovci, konstantně pod ní. Na veřejnost pronikla část toho vnitrostranického bublání.

Francie je banánová republika

Rumunsko jako kdyby bylo rozcvičkou na Francii. A Francie vzhledem ke své politické i civilizační síle pak může být rozcvičkou pro všechny ostatní země, kde se politická třída hrozí sílících populistů. To je možný výklad šokujícího rozsudku nad francouzskou nacionalistickou političkou Marine Le Penovou, výklad, pro který asi nikdy nespatříme důkazy, interní memorandum à la „soudkyně v Paříži se podívala, jak rumunský stát vyřadil z voleb jejich favorita, a rozhodla se k podobnému postupu“.

Tak zatím žádní čeští vojáci na Ukrajinu

Den poté, co se v Paříži sešli zástupci „koalice ochotných“ včetně našeho Petra Fialy, se vyjasnila důležitá věc: ochota vystupňovat pomoc Ukrajině v míře, v jaké ji Spojené státy odebírají, je v této koalici velmi podmíněná. Sešlo – aspoň prozatím – z plánu vyslat na Ukrajinu mírový sbor složený z vojáků některých evropských států. Jak známo, prezident Petr Pavel by ve sboru rád viděl i české vojáky z povolání. Že tam vojáky členských zemí NATO nechce Rusko, jistě není žádné překvapení. Rusko zřejmě šlo do této války hlavně proto, aby odstranilo scénář, kdy jsou na Ukrajině umístěni západní vojáci.

Novější články Starší články