Vystudoval Pedagogickou fakultu UJEP v Ústí nad Labem a posléze německá a rakouská studia na Fakultě sociálních věd UK. Ještě během studií pracoval v zahraničněpolitickém odboru prezidentské kanceláře. Od roku 1998 působil v Lidových novinách, v české redakci BBC a opět v LN. Několik let prožil v Německu a Británii. Je autorem politického životopisu Václava Havla do roku 1989 „Disident“ (Paseka). Druhý díl, který obsáhne Havlovo prezidentství, má vyjít v roce 2014.
Povolební Salon Echa se skládá ze dvou částí: v první hledáme odpověď na otázku, proč výsledky dopadly tak, jak – v některých ohledech překvapivě – dopadly. Druhá část se zabývá nejbližší budoucností: funkcí ve sněmovně, rolí prezidenta nebo politickou budoucnosti Andreje Babiše a jeho hnutí. Pozvání přijali dosluhující předseda dolní komory Radek Vondráček (ANO) i dva dosud opoziční, ale brzy už vládní poslanci Marek Benda (ODS) a Petr Gazdík (STAN).
Uplynul týden od razie v úřadu rakouského kancléře Sebastiana Kurze, jíž se spustila tzv. aféra korupce v ÖVP. Aféra mezitím získala svou vlastní dynamiku. Pod zkratkou ÖVP se jak známo skrývá Rakouská lidová strana, jejímž byl Kurz posledních pět roků silným lídrem.
Vítězům z hnutí STAN a především z koalice Spolu je třeba pogratulovat, už proto, že před námi stojí těžší doby a před nimi státnická úloha. Musejí uzdravit státní rozpočet a udržet přitom společenský smír. Koalice Spolu před volbami tvrdila, že během čtyř let dokáže snížit strukturální schodek rozpočtu o nějakých 200 miliard korun ročně, zatímco méně ambiciózní PirátStan by za stejnou dobu schodek snížil o 100 miliard.
Echo připravuje knihu 50 rozhovorů s předními světovými a českými osobnostmi, které odpovídají na nejdůležitější otázky začátku 21. století. Jednou z nich je americký historik, odborník na Blízký východ a politický analytik Daniel Pipes, který je znám tvrdými názory na islamismus, za což mu tu a tam někteří levicoví intelektuálové přilepí nálepku islamofoba. Naopak někteří arabští vzdělanci si jeho postojů cení a tvrdí, že by jim lidé v islámském světě měli naslouchat.
Zpráva o offshorovém obchodu Andreje Babiše, jímž si v roce 2009 převedl, možná vypral víc než 380 milionů korun (viz str. 9 a 53), přišla tak pozdě před volbami, že svůj potenciál nestačí rozvinout. Premiér očekávatelně tvrdí, že to je kampaň, ovšem pak by kvůli němu muselo Mezinárodní konsorcium investigativních žurnalistů (ICIJ) uvést do pohybu akci, která inkriminuje desítky politiků a vlivných figur napříč světem.
O nastávajících volbách do Poslanecké sněmovny, koalicích a chování českých voličů hovoříme s politologem Tomášem Lebedou. Docent Lebeda je odborníkem na volební systémy a skeptickým pozorovatelem českých agentur pro výzkum veřejného mínění.
Obálka nadepsaná „Od Andreje Babiše. Osobní a důležité“ dorazila v těchto dnech i do té nejzapadlejší schránky v České republice. Dopis je nepochybně vyvrcholením kampaně ANO. Úřadující premiér jde rovnou k věci a už v prvním odstavci konstatuje, co prý je obsahem nadcházejících voleb: „Jestli zůstaneme suverénní zemí, jestli si zachováme naši životní úroveň a jestli ubráníme naši kulturu, tradice a způsob života.“ Političtí konkurenti mají jediný cíl: „Zbavit se Babiše.
Je to zoufalý příběh z lehce šílející doby. Sparta Praha ve čtvrtek doma porazila Glasgow Rangers, část z deseti tisíc dětí bučela na hráče Glena Kamaru, což můžeme brát jako nevoli k nepříteli, i na sparťanských tribunách často ventilovanou.
Do předvolební kampaně vtrhla témata, s nimiž stranické štáby většinou nepočítaly: vedle rychlého růstu státního dluhu se ohlašují inflace, klimatická politika a s ní spjaté hrozby přídělového hospodářství a energetické chudoby. Především inflace může podle odhadů centrální banky na konci roku vystoupit až k pěti procentům. Co z toho jsou přímé následky Babišova vládnutí, co se děje nezávisle na českém premiérovi? Zažíváme v ekonomice změnu paradigmatu?
Poválečná spolková republika byla u nás známa jako západní Německo. V Německu se jí zpětně říká bonnská republika a představuje nejšťastnější kapitolu německých dějin. Dnes je tato kapitola minulostí a místo bonnské republiky máme za souseda něco, co by se mohlo nazvat klimatickou republikou, klimatickým státem.
Volbám v Německu nechyběly zápletky a drama. V jiném smyslu ale byly naprosto nudné. Je pravda – abychom se vrátili k první rovině – že s vítězem voleb, jímž jsou sociální demokraté (SPD), se ještě před čtvrt rokem zacházelo jako s outsiderem, a vyslání ministra financí Olafa Scholze do souboje o úřad kancléře se bralo jako úkol z povinnosti. Scholz za pět měsíců dokázal vytáhnout stranu o deset procent, což je skvělý výkon.
Němci jdou 26. září volit. Volby ve Spolkové republice mají samozřejmě pro vývoj Evropy řádově větší význam než volby naše. Tentokrát jsou ale těm českým v jednom důležitém ohledu podobné: jsou tu tři větší uskupení, která kandidují s téměř zaměnitelným programem, a všechno rozhoduje dojem, jaký dokáže vzbudit ten který lídr. Německou velkou trojku představují Zelení (17 %), Křesťanskodemokratická unie (CDU a CSU, 22 %) a sociálnědemokratická strana (SPD, 25 %); údaje pocházejí z politického barometru televize ZDF zveřejněného v sobotu 11. září).
Už tuto neděli jde Spolková republika volit. Končí šestnáctileté panování Angely Merkelové a její křesťanští demokraté (CDU) se propadají za tradičně slabší sociální demokraty (SPD). Dlouho favorizovaní Zelení pozorují tento souboj z třetího místa. Ale není tak trochu jedno, jak přesně tyto dostihy dopadnou? Německo je pevně na cestě k tzv. uhlíkové neutralitě, tedy umělému zdražování všeho zboží a všech činností způsobujících emise skleníkových plynů.
V tom, že „i po tom všem“ má Andrej Babiš slušnou šanci vyhrát volby, a dokonce sestavovat vládu, hrají samozřejmě roli peníze rozdávané důchodcům a státním zaměstnancům. Roli tu však hraje i Babišův talent vystupovat jako narušitel systému, který překonává úklady starého establishmentu. Kdyby to tak nebylo, nejspíš by jeho volební tým nevolil na reklamu pro volební Babišovu knihu slova: Čtěte, než to zakážou!
Ještě nedávno vypadal náš politický provoz téměř idylicky. Po odeznění jarní vlny covidu veřejný prostor zaplňovali Rusové ve Vrběticích, radní v Radě ČT, Andrej Babiš junior a podobně. Teď, dva týdny před volbami, se znenadání ohlašuje budoucnost, která pro nás má vážnější témata. Česká národní banka si dělá starost o inflaci, která by do konce roku mohla vystoupat k pěti procentům. Brutálně, mnohem víc, než je celková inflace, podražily stavebniny. Mnohem víc roste i cena elektřiny. Zdražuje se u nás, zdražuje se v Německu a ještě dál. Z Británie přicházejí těžko uvěřitelné zprávy.
S tím nepočítali, že se ještě před volbami začnou vynořovat témata zdražování a inflace, od nichž je to tematicky už jen krok ke klimatické politice, emisním povolenkám a New Green Dealu Evropské unie. Mysleli si, že se promlčí k volbám a čas obyčejně věnovaný na normální kampaň o skutečných tématech vyplní – čím vlastně? Čím vlastně oba středové opoziční bloky vyplňují kampaň?
Němci jdou 26. září volit. Volby ve Spolkové republice mají samozřejmě pro vývoj Evropy řádově větší význam než volby naše. Tentokrát jsou ale těm českým v jednom důležitém ohledu podobné: jsou tu tři větší uskupení, která kandidují s téměř zaměnitelným programem, a všechno rozhoduje dojem, jaký dokáže vzbudit ten který lídr. Německou velkou trojku představují Zelení (17 procent), Křesťanskodemokratická unie (CDU a CSU, 22 procent) a sociálnědemokratická strana (SPD, 25 procent; údaje pocházejí z politického barometru televize ZDF zveřejněného v sobotu 11. září).
Opozice předevčírem oprávněně vyjela po Andreji Babišovi, jehož fotografie se tři týdny před volbami ocitla v masově rozmnožené brožurce Všeobecné zdravotní pojišťovny. Větší skandál spojený se zdravotnictvím však včera odhalil Reflex. Skandál je to jen zdánlivě prošlý, nahrávka z porady právníků ministra Adama Vojtěcha s členy legislativní rady vlády vznikla letos 14. června.
Jakub Horák byl u prvního úspěchu Pirátů před čtyřmi lety, kdy jim řídil pozoruhodnou kampaň. Tentokrát jako kdyby nejen Pirátské straně, ale i dalším hlavním vyzývatelům hnutí ANO měsíc před volbami došel dech. Proč je Babiš po všem, co za těch osm let předvedl a nepředvedl, i nadále relativně silný? Dosáhli už Piráti v české neprogresivistické společnosti svého stropu? Co marketéru Horákovi v letošní kampani chybí?
Proč přítomnost protilátek v těle neočkovaného odmítá ministerstvo zdravotnictví brát na vědomí, ale podporuje, aby člověk s protilátkami a bez vakcíny směl darovat rekonvalescentní plazmu pro léčbu covidu u jiného člověka? V naší expertokracii sice zřídka, ale přece jen nastane chvíle, kdy i laik, nevědec náhle spatří čistý nesmysl, který se skrývá za právě proneseným slovem „věda“. Ministr zdravotnictví Adam Vojtěch včera pořádal druhý kulatý stůl s odborníky o protilátkách.
Když čteme, že expremiér Polska Donald Tusk varuje před něčím tak revolučním, jako je náhlý odchod Polska z EU, nesmí se to brát doslova. Tusk kromě toho, že je expremiér, je čerstvěji exprezident Evropské rady a nově úřadující předseda hlavní strany polské opozice, který vede zápas s konzervativní vládou. Z řad vládního tábora skutečně zazněly výroky, které jako kdyby ohlašovaly polexit.
Měsíc před sněmovními volbami obchází pozorovatele přízračný pocit. Jak to, že na jaře odepisovaný Andrej Babiš je zpátky na třiceti procentech a na dobré cestě sestavovat příští vládu? Kdo z politiků, kteří přicházejí do úvahy jako příští premiér, je na takovou práci i stavěný? Proč se kampaň velkých, zavedených značek vyhýbá tématům, která zřejmě masivně ovlivní životy voličů. Otázky pro Mirka Topolánka.
Ve zpravodajství o covidu vybuchla bomba, ačkoliv mluvit o výbuchu, který skoro nikdo nezaznamená, je sporné. Server The Intercept, založený kdysi Glennem Greenwaldem (levicový, avšak zásadový žurnalista Greenwald byl vypuzen, když tlačil na zpravodajství o obchodech Huntera Bidena), v úterý zveřejnil úřední dokumenty, jež posouvají naše poznání o dění ve Wu-chanu, centru pandemie čínského koronaviru.
Nakladatelství Academia právě vydalo český překlad knihy Žhavé léto 1968 bulharského historika, spisovatele a scenáristy Angela Nikolova. Je to částečně osobní vzpomínka na pražské jaro a částečně historická studie, především o účasti bulharské armády a o ohlasech na invazi v Bulharsku. Čeští zájemci už dávno měli možnost seznámit se s protesty vůči invazi v Polsku, NDR nebo Sovětském svazu, Bulharsko zůstávalo největší bílou skvrnou, v níž se přitom skrývají pohnuté příběhy.
Do choulostivé aféry Babiš senior – Babiš junior – režisér Klusák se včera zapojil prezident Zeman. Skrze svého mluvčího odsoudil počínání Víta Klusáka, „který organizuje vystoupení psychicky nemocného syna českého premiéra“. Zeman se proto s premiérem plně solidarizuje. Účast Klusáka a etuda v Ústí nad Labem je přesně ten moment, za jaký by každý člověk na startu pro něj nepříjemné aféry jen mohl líbat nohy.
Včera večer se konala první velká debata horké fáze kampaně. Na CNN Primě News vystupovali lídři hlavních parlamentních stran, ale nikoliv všichni kandidáti na premiéra. Viděli jsme Andreje Babiše a Ivana Bartoše. Ale koalici Spolu zastupoval předseda lidové strany Marian Jurečka, její oficiální lídr Petr Fiala chyběl. Není to pěna dní a není to maličkost.
Jedním z mála dramat dnešní české politiky není nic, co by se bezprostředně týkalo života občanů. Nejsou to covid pasy a diskriminace neočkovaných, inflace a státní dluh nebo plány na zdražování energie a dopravy, co si opozice zvolila v první půli srpna za svůj hlavní směr útoku. Je to osoba ředitele Bezpečnostní informační služby Michala Koudelky. Plukovníkovi 15. srpna skončil řádný pětiletý mandát ředitele.
K nevěrohodnosti velkých médií, která podle jednoho reprezentativního šetření z loňska nejsou schopna oslovit třetinu a možná víc české populace, jistě mohou přispívat slavné řetězové e-maily mezi důchodci, něco přímo dodá i dezinformační scéna. Ale velkou část práce proti sobě ta velká média odvedou sama. Poslední rok a půl je to hlavně zvláštní druh apokalyptického zpravodajství o covidu,
Koalice Pirátské strany a STAN ztratila od svého vrcholu v březnu do srpna třetinu voličů. Dnes o sobě tato K2 může přinejlepším říkat, že stagnuje. Přestala být hlavním vyzyvatelem ANO. Rozhodnutí Andreje Babiše kandidovat v Ústeckém kraji proti Ivanu Bartošovi s tím není v rozporu. Zatímco síly dnes sdružené v koalici Spolu řečmi o korupci porazil před sedmi lety, dnes by lídra této koalice Petra Fialu těžko mohl označovat za kmotra, programově má navíc s těmito centristy dost společného.
Občas nám i čtenáři kritičtí k vývoji naší civilizace vyčítají, že se v Echu až umanutě nimráme v klimatické politice. Ale toto téma jsme si nevybrali my, vybralo si ono nás, včetně tebe, milý čtenáři. Příští čtvrtrok se na tebe z oficiálních míst a velkých médií bude klima valit ještě víc, než je obvyklé. 31. října totiž v Glasgowě začíná Konference OSN o klimatické změně.
