Novým důkazem neobratnosti české vlády je kontrapunkt mezi dvěma událostmi, jež se obě odehrály na přelomu června a července. Na sítích předseda vlády Petr Fiala jako důkaz starosti vlády o komfort a čas občanů vážně prodává možnost, aby si řidič o nový řidičský průkaz žádal on-line. To jde od včerejška. Řidič se tak vyhne frontě na úřadu a za 100 korun nový průkaz dostane do výdejního místa, dokonce si to místo může vybrat. Po možnosti netahat se po republice s občankou (můžete si ji stáhnout do telefonu!) jsme dosáhli dalšího milníku na cestě k digitalizaci. Ale kompenzace za nepovedenou a odloženou digitalizaci stavebního řízení, kde se hospodářské škody počítají v miliardách, to tedy není.

Souběžně s tím poslední den června vyvrcholil zmatek s koncesionářskými poplatky. Odvody České televizi i Českému rozhlasu se jednak mírně zvyšují, jednak se radikálně rozšiřuje okruh plátců o firmy a část osob samostatně výdělečně činných. Vládní koalice, která tuto jistotu příjmu pro veřejnoprávní stanice prosadila, tvrdí, že tak malé sumy nikoho z plátců nezabijí, neuvědomuje si ovšem, jak nepříznivě to celé působí: ČT i ČRo ze zákona po lidech a firmách vymáhají peníze. Firmy a OSVČ jsou novinářům, tedy těm, kdo tzv. „jdou po mocných“ ve jménu běžných lidí, nuceny hlásit aktuální počty zaměstnanců. I OSVČ, která dává práci jen sama sobě, musí teď reportovat na Kavčí hory a do Vinohradské.

Novela zákona také obsahuje tzv. inflační doložku. Vládní tábor tuto časově neohraničenou valorizaci příjmů oběma kanálům poskytl z politických důvodů, oba totiž zrcadlí jeho pohled na svět. Iniciativa k novele vzešla ze STAN a v menší míře z TOP 09, lidovci a posléze i kritičtější elementy v ODS se jí podřídily. Koncesionářské poplatky tak symbolizují celkový posun koalice do středu a doleva.

Do toho přichází nový generální ředitel ČT. Hynek Chudárek, kdysi zakladatel Óčka a dosud na Kavčích horách obchodní ředitel, měl v očích rozhodující části té poloviny televizní rady, která ho dovedla do finále, kde mu jeho soupeř Milan Fridrich ustoupil, jednu komparativní výhodu. Na rozdíl od Fridricha a některých dalších uchazečů Chudárek nikdy nebyl novinář, a z povahy věci tak má k redakci zpravodajství a publicistiky dál. Fridrich se sice také dostal do sporu s částí redakce (ředitel zpravodajství a publicistiky Petr Mrzena lobboval u členů Rady, aby pro Fridricha nehlasovali, což je samo o sobě od Mrzeny neuvěřitelný přešlap), ale to je za dnešního stavu málo.

Předpojatost zpravodajství a publicistiky na ČT dnes dosáhla stupně, v němž i jakási protospřízněnost ředitele s touto redakcí je riskantní. Na pozadí televize zajištěné, tím pádem ve své publicistice zbavené jakýchkoli ohledů například na parlament je výběr Hynka Chudárka jistý, byť nijak radikální protitah.