V návrhu programového prohlášení Babišovy vlády se skrývá jedna dosti silná nálož: záměr zřídit „veřejný registr všech dotací pro neziskové organizace z veřejných rozpočtů“. Podobným směrem míří i další pasáž z prohlášení: „U organizací, které vyvíjejí politickou činnost a jsou financované ze zahraničí“, bude zavedena „povinnost tuto skutečnost transparentně označovat“.

Proč je to nálož, když – jak se namítá – neziskové organizace už zpravidla transparentní finance mají? Protože, zaprvé, to s tím transparentním financováním není tak úplně pravda.

Také u financí ze zahraničí by povinnost označit se jako jejich příjemce měla být přirozená věc. Samozřejmě není pravda, že se tu Babišova koalice nutně inspirovala na východ od nás: v Rusku, na Slovensku nebo v Maďarsku. Historicky první zákon o registraci zahraničních agentů (FARA) mají Spojené státy, je z roku 1938 a platí dosud. Podobná ustanovení přijal třeba taky Izrael nebo Austrálie.

V ideálním případě by česká vláda šla ještě dál a po svých mezinárodních partnerech, ať už Norsku (Norské fondy), Evropské komisi, nebo třeba ambasádách spojeneckých zemí, jako je Kanada či Velká Británie, požadovala, ať přestanou s vydržováním skupin, které doma aktivně vystupují proti politice vlády.

Zelené neziskovky za Fialovy vlády vedly kampaň proti záměru nechat v běhu uhelné elektrárny alespoň do roku 2033. Ve vládě se pod povrchem odehrával fakticky trvalý souboj mezi ministerstvy financí a životního prostředí. V grémiích toho druhého působili a působí lidé z neziskovek, které jsou financované i z evropských fondů. Co si to Brusel dovoluje, zapojovat se na jedné straně do politických střetů uvnitř vlády členského státu? Tohle musí skončit. Ale stejnou větu jsme tu psali i před čtyřmi roky – a za Fialovy vlády tato neomalenost nejenže neskončila, nýbrž posílila.

Zadruhé je zmíněná pasáž o registru dotací výbušná proto, že představuje jen viditelnou část něčeho potenciálně mnohem většího. Buď přímo na úřadu vlády, nebo na některém z ministerstev by měla vzniknout expertní skupina, jejímž úkolem bude očistit státní správu od zideologizovaných útvarů a osob. S těmito útvary a odbory z ministerstev tvoří ty politické neziskovky mocenský a mediální komplex. Záměr je to delikátní, menší strany, které ho do vznikající vlády přinášejí, by samy neměly sílu ho prosadit. Už u registru dotací pro neziskovky, který je na veřejnosti díky návrhu programového prohlášení, slyšíme sborové nářky, jaká je to stigmatizace neziskovek a vyhlášení války občanské společnosti.

Andrej Babiš ve skutečnosti nestojí o negativní publicitu, a jak bylo dobře vidět na případu Petra Macinky, nevládní sektor se pokouší Babišovu koalici rozdělit a na staronového premiéra se obrací coby na stoupence rozumu a uměřenosti.

Babiš skutečně je nestálá povaha. Jenže Macinku ekologistům neobětoval a při koaličních jednáních prý o fenoménu neziskovek nemluví pěkně. Jaký rozdíl oproti Babišovi z roku 2014, kdy se do vysoké politiky vyvezl v souladu s politickými neziskovkami, které stejně jako on dělaly Velkou protikorupční revoluci.