Zabývá se politikou a ekonomikou. Těmto tématům se věnovala ve všech hlavních denících. Pracovala jako redaktorka a vedoucí ekonomické rubriky MF Dnes. Poté vedla ekonomickou rubriku týdeníku Respekt. Od roku 2003 do roku 2009 byla hlavní analytičkou Hospodářských novin. Stejnou pozici zastávala od roku 2009 do října 2013 v Lidových novinách. Pravidelně komentuje ekonomiku pro Český rozhlas a Českou televizi.
České zdravotnictví umí skvěle zachraňovat z akutních stavů. Už ale není schopné vytvořit systém, který pomáhá nemocným s návratem do běžného života. Známý fyzioterapeut Pavel Kolář je přesvědčen, že lékaři k lidem často přistupují spíš jako opraváři poruch a mnoho lidí je i po třiceti letech svobody stále příliš pasivních na to, aby byli ochotni převzít zodpovědnost za své zdraví a život.
To, co bývá zvykem nazývat levicí, je aktuálně v celém západním světě bez šance vyhrát volby. Vytváří se zdání, že společenské kyvadlo se zase na nějakou dobu zhouplo doprava. Je to falešný a zavádějící dojem. Příběh je jinde. Levice se v tažení za lepšími zítřky ztratila svým voličům. Nabízí jim politiku, o kterou nemají zájem. A ignoruje jejich skutečné zájmy. To je jistý recept na volební porážky. Své voliče přenechává stranám, které jsou často mylně popisovány jako pravicové nebo populistické.
Architekt Miroslav Šik, syn autora komunistické ekonomické reformy Oty Šika, učil třicet let ve švýcarském Curychu na ETH, jedné z nejlepších škol architektury. Věnoval se architektuře bydlení. V rozhovoru popisuje, proč je krize bydlení, která nyní patří v Praze k nejhorším v Evropě, fenoménem všech velkých prosperujících metropolí a jak se jí dá čelit. Vysvětluje na vlastních zkušenostech, jak město ničí stěhování bank, firem a úřadů na periferii.
Na konkrétních číslech se nám tady skládá nehezký obrázek, jak Andrej Babiš ve svém populistickém nákupu hlasů promrhal časy rekordní prosperity. Neudělal žádné reformy, aby byla země konkurenceschopnější a našlápla si na příští úspěch.
Po dlouhé době je tady první návrh ze stáje Andreje Babiše, který si skutečně zaslouží pochvalu. Byť zatím nejde o víc než ideu a ďábel se většinou skrývá v detailech.
Na tom, že Donald Trump za první dva roky v Bílém domě proměnil Ameriku a svět tak jako žádný z jeho předchůdců od časů Ronalda Reagana, se shodnou zarytí trumpofilové s obdobně vyhraněnými trumpofoby. I s většinou Američanů, která ani jednu z těchto extrémních pozic nezastává, přestože by se z referování o činech a slovech amerického prezidenta mohlo zdát, že není občan Spojených států bez opravdu radikálního názoru na něj.
Zatím to vypadá, že justice ustála nájezd prezidenta Miloše Zemana a jeho party z Pražského hradu. Po výpovědích emeritního předsedy Nejvyššího správního soudu Josefa Baxy a ústavního soudce Vojtěcha Šimíčka víme, že si prezident a jeho lidé chodili říkat o to, jak by měli soudci rozhodovat v živých kauzách, na nichž prezidentovi záleželo buď mocensky (služební zákon, jmenování profesorů), nebo to zasahovalo do osobních zájmů jeho lidí (plzeňská teplárna).
Letos Soros velmi přesně varoval, že vůbec největším ohrožením pro svobodu je, když se spojí nejmodernější technologie, umělá inteligence a autoritářské manýry. Epicentrem nové technologické totality je Peking.
Prezident České republiky Miloš Zeman se chce sejít se šéfem čínské firmy Huawei, před níž jako bezpečnostním rizikem špionáže varují rozvědky západních zemí včetně českého Národního úřadu pro kybernetickou bezpečnost. Oznámil to ve své pravidelné talk show Týden s prezidentem v televizi Barrandov. Hlava státu si prý chce osobně vyjasnit, co se v poslední době kolem Huawei a další čínské technologické firmy ZTE odehrává. Varování před ní je podle něho součástí obchodní války „počítačových firem“.
Prezident Miloš Zeman má skutečně mimořádnou ničivou sílu. Velmi důsledně pracuje na rozložení důvěry lidí v instituce. Nejdřív to byla Bezpečnostní a informační služba a Národní úřad pro kybernetickou bezpečnost. Těžko se po vyspělém světě najde prezident, který by řekl, že tajným službám cizí země důvěřuje víc než své vlastní. Český prezident tvrdí, že v případu Huawei nedůvěřuje českým, ale německým zpravodajcům.
Otevřené výpovědi emeritního předsedy Nejvyššího správního soudu Josefa Baxy a ústavního soudce Vojtěcha Šimíčka, jak se je snažil ovlivňovat prezident Miloš Zeman a jeho pobočníci, spustily tvrdý střet prezident versus justice. Je to hodně nešťastný konflikt, který může dlouhodobě vážně ohrozit naši civilizační úroveň a prosperitu.
Statisícové netransparentní odměny, zakázky za PR a marketing dohromady za miliony bez výběrového řízení a odmítání dotazů na fungování firmy. Pokud by šlo o popis jakékoli soukromé firmy, snad by se nebylo čemu divit. Řeč je ale o Prahou stoprocentně vlastněné městské firmě Pražská plynárenská v době, kdy pražskému magistrátu velelo hnutí ANO. Velký úklid v městských firmách nyní avizují Piráti.
Bývalý předseda a dnes soudce Nejvyššího správního soudu Josef Baxa v rozhovoru veřejně popsal, jak si u něj prezident Miloš Zeman fakticky říkal o rozsudky v případech, které ho zajímaly. A vyjadřoval podivení nad tím, když soudci rozhodli proti jeho přání. Při osobních setkáních Zeman Baxovi coby předsedovi soudu předložil „seznam hříchů“, některých rozhodnutí Nejvyššího správního soudu. Nereagoval přitom na jeho argumenty, že soudci rozhodují nezávisle a předseda NSS je nemůže a nesmí ovlivnit.
Jsou věci, které by se v zemi, jež má pud sebezáchovy a je připravena hájit své vlastní zájmy, nikdy neměly stát tématem vnitropolitického souboje a vzájemného popichování a provokování různých ideologických nebo mocenských společenských bublin. Politici i další důležité společenské figury by tady měli vystupovat jako reprezentanti České republiky.
Cesta, po které jsme dosud šli a stali jsme se díky ní nejbohatší a nejvyspělejší zemí postkomunistické střední a východní Evropy, už nemá pokračování, které by vedlo k dalšímu rychlému vzestupu životní a civilizační úrovně. Pokud se co nejrychleji nepustíme do druhé vlny transformace, čeká nás stagnace nebo úpadek. Svůj úspěch jsme v posledních třiceti letech postavili na atraktivním poměru cena/výkon.
Úroveň znalostí a schopností českých dětí od roku 2001 plynule upadá. Natvrdo to ukazují testy PISA, které za nejvyspělejší země světa pravidelně každé tři roky zpracovává Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD). Patnáctiletí studenti v nich všude na světě dostávají úplně stejné otázky a problémy k řešení. Takže je krásně vidět, kde mají dobré školy a schopné děti. Srovnávají se základní schopnosti. Umět počítat a logicky myslet. Pochopit text a umět se v něm orientovat. Základní přehled ve vědách. Ne náhodou jsou státy s nejschopnějšími dětmi také nejvíce prosperující a nejúspěšnější v globální ekonomické konkurenci.
Ministryně práce Jana Maláčová přišla s plánem, jak udělat české důchody ještě horší, než jsou dnes. Navrhuje, aby se zvýšily povinné odvody, které na ně lidé platí. Z dobrovolného důchodového připojištění, které stát dnes podporuje příspěvky a odpočty z daní, chce udělat povinné. Fakticky to znamená, že by se lidem zvýšily daně. Chce tento nápad předložit do koaliční rady a do komise, která si eufemisticky říká důchodová. Myšlenka Maláčové je ve stadiu zrodu. Je ale tak nebezpečná, že je jí potřeba věnovat pozornost, přestože šance, že by se ji podařilo prosadit, je velmi malá. Andrej Babiš si netroufne zvyšovat daně. Proti jsou i vládu u moci držící komunisté a kompletní opozice.
Dva světoví lídři na trhu chytrých telefonů oznamují překvapivě prudký pád tržeb, zisků a s tím související propad akcií a ztrátu hodnoty.
Jedním z hlavních domácích témat letošního roku bude test, jestli třicet let po roce 1989 žijeme ve skutečném právním státě, který se nezastaví před zločiny mocných, nebo tady máme VIP trestní právo s pardony a přehlížením kriminálních činů těch, kdo vládnou. Testuje se na nejnáročnějším případu. Na premiéru Andreji Babišovi, obviněném spolu se svými rodinnými příslušníky z dotačního podvodu velkého rozsahu na Čapím hnízdě.
Ministryně financí Alena Schillerová se chlubí, že vláda Andreje Babiše podporovaná socialisty a komunisty loni hospodařila s nejlepším výsledkem od roku 1996. Přestože původně měla od sněmovny schválený schodek 50 miliard korun, zakončila rok s přebytkem necelé tři miliardy korun. Kdybychom ale z rozpočtu vyřadili evropské dotace na straně příjmů a částku, kterou odvádíme do společného rozpočtu Evropské unie, u výdajů, byla by státní pokladna v deficitu 2,2 miliardy korun.
Je do očí bijící, jak se v Bruselu jinak měří frenetickým zastáncům prohlubování evropské integrace, jako je Emmanuel Macron, a tvrdým kritikům současného směřování Unie, mezi něž na předních místech patří právě současné vlády v Itálii a Polsku.
Miloš Zeman ve svém vánočním projevu ukázal, že není schopen nebo ochoten rozumět tomu, co se kolem něho odehrává. Nebo tomu naopak dobře rozumí a dělá ze svých posluchačů, voličů a občanů státu, jehož je hlavou, hlupáky. Prezident republiky přirovnal aktuální obavy z čínských technologií, symbolizovaných firmami Huawei a ZTE, k úzkostem, které měl komunistický režim z mandelinky bramborové. O ní se snažil šířit fámu, že je to americká biologická zbraň, což byl úchylný výmysl komunistické propagandy.
Zatímco my jsme si svou porci vizí hlavy státu s přirovnáním asertivní Číny k mandelince bramborové a lepšolidmi dali už na druhý svátek vánoční, nejdůležitější hybatelé událostí v Evropě promluvili až na Silvestra a Nový rok.
Za posledních osm let se v České republice zrodil unikátní fenomén. Jsme jedinou zemí v celé Evropě, která si vypěstovala seniorskou stranu. Ta strana je zároveň nejsilnějším politickým uskupením. Hnutí ANO Andreje Babiše dominuje české politice právě a jen díky tomu, že ho volí víc než polovina českých seniorů. V žádné jiné generaci Babiš tak silnou podporu nemá. Zažíváme tvrdý generační střet. Fenoménu Babišových penzistů si jako první všiml Pavel Ranocha z agentury Kantar, která zpracovává průzkumy volebních preferencí pro Českou televizi.
Maďarský premiér Viktor Orbán je pod intenzivní palbou institucí Evropské unie a všemožných morálních arbitrů od chvíle, kdy se v roce 2010 po osmileté přestávce znovu ujal vlády nad Maďarskem. V posledních dvou volbách získal jeho Fidesz ústavní většinu, takže Orbán má velký manévrovací prostor. A hojně ho využívá. Změnil ústavu, postavení Ústavního i dalších soudů. Zasáhl do veřejnoprávních médií. Zestátnil Maďarům soukromé úspory v penzijních fondech, když se země po finanční krizi ocitla v dluhové pasti.
Je to exemplární ukázka, jak prosazuje velmi motivovaná, ideologicky pevně přesvědčená menšina své zájmy. Nová vlna šíření progresivního dobra se jmenuje Koncepce udržitelných financí Evropské unie. Tak jako v roce 1977 donutili politici novou regulací známou jako Community Reinvestment Act (CRA) popřít princip rizika a půjčovat na bydlení lidem, u nichž bylo zjevné, že hypotéky nebudou schopni splácet, teď chtějí donutit banky, aby půjčovaly na „trvale udržitelné“ a „společensky zodpovědné projekty“, které nemají potenciál samy o sobě vydělávat. Pravidla pro to, jak se vykazuje riziko a zisk, se tudíž musí úplně postavit na hlavu přes nové ratingy a zelené úvěry a dluhopisy. Je jsou to nechvalně proslulé sociální hypotéky, které stáhly svět do těžké finanční a hospodářské krize po roce 2008 v nové verzi 2.0.
Prezident Miloš Zeman před deseti dny poskytl rozhovor ruské státní televizi NTV. Řekl v něm důležitou větu, která zapadla ve spoustě dalšího citovaného balastu. Soudobých válečných cílů se podle něj dosahuje prostřednictvím ekonomiky, nikoliv zbraní. Zeman rád a často jezdí do Číny a tohle tam zjevně velmi dobře pochopil.
Andrej Babiš se rád chlubí, že je urputný.
Proti Andreji Babišovi se zase všichni spikli. Po českých policistech a prokurátorech, kteří ho už před více než rokem i s jeho rodinou obvinili z dotačního podvodu na Čapím hnízdě, za nějž mu hrozí až sedm let vězení, teď Babiše ze zneužívání evropských dotací v řádech miliard korun viní Evropská komise a Evropský parlament. Na základě právního názoru Evropské komise je většina europoslanců přesvědčena, že Andrej Babiš je v tvrdém střetu zájmů.
Prvního prosince se stal viceguvernérem České národní banky. Do Prahy se před dvěma lety do bankovní rády vrátil po sedmi letech strávených na špičkovém postu v evropské administrativě. V rozhovoru pro Týdeník Echo Marek Mora popisuje, co se bude dít s českou ekonomikou a jak budou stoupat platy. Mluví i o tom, proč se v tuto chvíli nedá čekat žádná hlubší integrace Evropské unie.
