Snídaně s ministrem financí Zbyňkem Stanjurou, kde jeho úřad představuje výhled české ekonomiky do příštích dvou let. Reportér České televize se ptá na vysvětlení velmi vysokého růstu daní z příjmů firem. Za prvních deset měsíců letošního roku se na nich vybralo o 47,4 miliardy korun víc než před rokem. Vzestup o 39 procent. Tak prudce neroste příjem z žádné jiné daně. Jen pro srovnání: výběr DPH stoupá proti předchozímu roku jen o tři procenta. U sociálního pojištění, což je vůbec největší příjem státního rozpočtu, je inkaso vyšší o 8 procent. U daně z příjmů fyzických osob o 22 procent. Dotaz je velmi trefný. Firemní daně skutečně vybočují z trendu. Řeč je o běžných daních z příjmů právnických osob. Nikoli o windfall tax z neočekávaných zisků uvalené na banky, energetiku a petrochemii. Jak je možné, že tak prudce rostou firemní zisky, z nichž se daň z příjmů platí? Ve chvíli, kdy je ekonomika v recesi a jako jediná z celé Evropské unie se ještě nevrátila svým výkonem na úroveň roku 2019?

Je to jeden z mnoha na první pohled podivných paradoxů, v nichž česká ekonomika uvázla. Podobný jako ten, proč země, která má nejnižší nezaměstnanost v celé Evropské unii a zároveň nejvíc lidí v práci, prožívá největší pád reálných platů a životní úrovně. „Je to vliv vysoké inflace. Firmy zvedly ceny nejen o vyšší náklady, ale situaci využily i k výraznému růstu zisků. Je to jedno z vysvětlení, proč máme tak vysokou inflaci,“ říká Stanjura. Ekonomové mluví o ziskové inflaci. Sledujeme ji na účtech už několik let. Firmy využijí atmosféry všeobecného zdražování a přihodí si k vyšším nákladům ještě vyšší zisk. Dělají to do té doby, dokud jim to zákazník dovoluje a je ochoten stále rostoucí cenu platit. Skončí s tím až ve chvíli, kdy lidem dojde trpělivost. A zboží a služby, které nejsou vyloženě nezbytné, přestanou kupovat. Ten moment podle dat Českého statistického úřadu přichází až teď, kdy začíná zrychlovat pád cen v obchodech. Dosud si lidé zdražování nechali líbit a firmy stále zvedaly zisk.

Rekordní ceny, rekordní zisky, rekordní pád životní úrovně

Míra ziskovosti je v České republice dlouhodobě jedna z nejvyšších v Evropě. Přidaná hodnota, kterou firma vytvoří, se dělí na tři díly. První jde na platy zaměstnanců, druhý na daních státu, třetí do zisků firem. Ta první část je u nás dlouhodobě na evropské poměry nízká, ta, jež jde do firemních zisků, je skoro nejvyšší v Evropě. Opakem je třeba bohaté Švýcarsko, kde se největší podíl rozděluje mezi lidi na platech. Stát si bere méně než jinde v Evropě. A méně, než v chudších zemích zbývá i na firemní zisky. Proto jsou platy ve Švýcarsku dlouhodobě s velkým náskokem nejvyšší v Evropě. A reálně stoupaly i za energetické a covidové krize. Na rozdíl od nás, kde se propadaly nejvíc z celé Evropy. Zato tady nejrychleji z celé Evropy rostly už tak velmi vysoké firemní zisky. „Mezi lety 2021 a 2022 se zvedly o devět procent, letos o dalších dvanáct procent,“ říká vrchní ředitel sekce hospodářské strategie ministerstva financí David Prušvic.

Vítězem éry velké inflace jsou firmy, které jí dokázaly využít a zvedly si v ní podstatně zisky. Poraženými jsou lidé, kterým klesly na ty tři inflační roky reálné platy v průměru o víc než třetinu a stejnou hodnotu ztratily i jejich úspory.

O pár dní dřív přišla zpráva, která obrázek doplňuje. Podle dat České národní banky bylo od ledna do srpna na dividendách, tedy podílech na zisku, vyplaceno do zahraničí 286,3 miliardy korun. To je o 61 miliard korun víc než loni. Vzestup o 27 procent. Odliv zisků se dostává na rekordní úroveň, kterou země zaznamenala před covidem. Tehdy ale byla ekonomika rozjetá a rostla. Teď stagnuje a padá. Jak bylo řečeno, jako jediná z celé Evropy se nevrátila na předcovidovou úroveň. A přesto z ní odcházejí rekordní částky zisků. Když vidíme obrázek celý, nepřekvapí to. Zisky jsou rekordní a vyhlídky české ekonomiky do příštích let spíš chmurné. Firmy si z toho udělaly závěr, že tady nemá smysl vydělané peníze znovu investovat, a raději je vyvážejí pryč.

Odvez, co můžeš

Potvrzuje se tak naše role jistého krmelce Evropy. Firmy sem přijdou za levnou prací, na níž se jim podaří dosáhnout vysokých zisků. Ty už tady však nemají zájem dál investovat. A tak je vyvezou do zahraničí. V posledních letech je tento trend ještě zesílen vysokou inflací.

Zisky firem se zahraničními vlastníky stoupaly ještě rychleji než celkové zisky v ekonomice. Ty se meziročně zvedly o výše zmíněných 12 procent. U firem se zahraničními vlastníky to ale bylo 19,5 procenta. Klesá podíl zisků, které se tady reinvestují. Podle předběžných dat České národní banky se míra reinvestovaných zisků snížila z 30 na 26 procent. Z každého vydělaného milionu tady firmy se zahraničními majiteli investovaly jen 260 tisíc korun. Zbývajících 740 tisíc odvezly na dividendách do zahraničí. Inflace umocnila naši roli krmelce Evropy.

Obrázek za celý rok ještě nevidíme. Ve třetím čtvrtletí, za něž ještě nemáme data, zpravidla výplata dividend vrcholí. Za celý loňský rok odešlo na dividendách 331 miliard korun. Reinvestovalo se 35 procent zisků. Oproti nynějším 26 procentům. Z každého milionu zisků zůstalo v zemi 350 tisíc, letos už jen uvedených 260 tisíc. Trend krmelce se teď zhoršuje rok od roku. V roce 2021 na dividendách odešlo 193 miliard korun. Míra reinvestovaných zisků byla 45 procent. Rekordní odliv zatím země zaznamenala v roce 2019, kdy firmy vyvezly na dividendách 353 miliard korun. Pokud bude pokračovat současný trend, bude tento rekord letos s nejvyšší pravděpodobností překonán.

Víc se vydělává jen na Rumunech

Jsme po Rumunsku druhou zemí, která nabízí nejvyšší výnosnost investic. Podle srovnání statistického úřadu Evropské unie Eurostat loni stoupla u firem se zahraničními vlastníky o 0,6 procenta na 9,6 procenta. Rumunsko nabízí 10,2 procenta. Za námi je Polsko s 9,4 a Litva s 9,3 procenta. V Rakousku je to 6,1, na Slovensku 6 a v Maďarsku 4,5 procenta. To jsou celkové zisky. Jinak vypadá obrázek, když se od nich odečte to, co firmy v zemi znovu investují. Bez těchto reinvestic jsou odlivy z ostatních zemí nižší. U nás je to 6,2 procenta. V Polsku jen 4,2 procenta. To znamená, že třeba u našich severních sousedů jsou firmy víc motivovány znovu vkládat do investic peníze, které vydělají.

Výrazně se zvýšil odliv dividend z bank, které patří do evropských finančních skupin. Jen od ledna do srpna odešlo podle dat České národní banky 75 miliard korun. Fenomén krmelce, z něhož odtékají na dividendách stovky miliard korun a stále méně se reinvestuje, není nový. K efektu Česka jako krmelce Evropy přitáhl pozornost před pěti lety známý francouzský levicový ekonom Thomas Piketty, když srovnal částky, které země střední Evropy inkasovaly od vstupu do Evropské unie v roce 2004 na dotacích, s tím, kolik peněz z nich naopak odešlo na dividendách. Odliv zisků dotace výrazně převyšoval. Rozjela se velká debata. Řada ekonomů argumentovala, že Piketty příliš zjednodušuje. Že zahraniční vlastníci nastartovali českou ekonomiku k vyšší prosperitě, a nejde proto jen tak jednoduše proti sobě postavit dotace a vyvezené dividendy. Od té chvíle je téma zisků a jejich vývozu ještě ostřeji sledované než předtím. Politici se předhánějí v plánech a slibech, jak budou vlastníky motivovat, aby tady vydělané peníze znovu investovali. Výjimkou nebyla ani vláda Petra Fialy. „Budeme řešit otázku odlivu dividend do zahraničí s cílem zvyšovat atraktivitu a investování v České republice zvýhodněním reinvestic zpět do české ekonomiky,“ píše kabinet v aktualizovaném prohlášení z letošního března.

Je chronicky známé, co považují investoři za atraktivní, co je přitahuje a motivuje, aby v zemi znovu investovali to, co vydělají. Nebo dokonce rozjeli nové investice. Je to jasnost, přehlednost a vyzpytatelnost právního prostředí. Nízká byrokracie, aby nemuseli ztrácet čas s úřady. A pak samozřejmě výše daní a především jejich stabilita. To, že se mění co nejméně. Vláda Petra Fialy v rámci svého konsolidačního balíčku tu stabilitu a vyzpytatelnost dál zhoršila. Zvyšuje všechny přímé daně. Včetně daně z příjmů firem. Ta se má od roku 2025 zvednout ze současných 19 na 21 procent. Kromě toho výrazně komplikuje pracovní právo, které už je dnes podle analýzy Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) nejbyrokratičtější z celé Evropské unie. Kromě toho stoupá daň z prodeje firem. Dosud byly od daní osvobozeny prodeje podílů ve firmách, pokud je zakladatel držel u akciových firem aspoň tři roky a u společností s ručením omezeným aspoň pět let. Tato praxe by měla od roku 2025 padnout a na příjem z prodeje bude uvalena daň jako na jiné příjmy. To se může výrazně dotknout především těch, kdo dokážou postavit úspěšný start-up a budou ho chtít prodat. Cíl učinit Česko atraktivnějším pro firmy, které by tady znovu investovaly své zisky, má zatím ke splnění hodně daleko.