Když se před devíti lety Justin Trudeau stal kanadským premiérem, okamžitě se stal miláčkem světových médií. Mladý, atraktivní, s uhlazeným vystupováním a politicky progresivní, vypadalo to, že do Ottawy přichází nová nadějná krev. Památným se stalo představení jeho nového kabinetu, pečlivě vybraného tak, aby v něm byli zástupci menšin, handicapovaných a aby byl namíchaný přesně půl na půl – co se týče pohlaví. Když byl tázán, proč sestavil svou vládu takto, odpověděl: „Protože je rok 2015.“ Jeho hvězda zazářila ještě jasněji, když se americkým prezidentem stal Donald Trump. Trudeau se stal symbolem severoamerické budoucnosti, zatímco Trump kontinent stahoval do minulosti. Nyní je všechno jinak. Trump se triumfálně vrací do Bílého domu, miliardáři, korporace i zahraniční politici se předhánějí v políbení jeho prstenu. Čím dál více Kanaďanů považuje Trudeauovu vládu za katastrofu, premiér mílovými kroky míří ke svému politickému konci.

Ukázalo se, že celou krizi spustil Trudeau neobvykle amatérským chováním, na to, že již devět let se pohybuje na vrcholu kanadské politiky. Freelandové oznámil přes Zoom tři dny před představením novely rozpočtu, že končí jako ministryně financí. Slíbil jí, že dostane jiné místo ve vládě. Podle všeho byl plán nechat Freelandovou předložit novelu státního rozpočtu, udělat z ní obětního beránka za všechny problematické body a triumfálně ji nahradit Markem Carneym, uznávaným finančníkem a bývalým guvernérem Bank of Canada i Bank of England. Proč Trudeau toto bodnutí do zad oznámil Freelandové předem, nechápe nikdo.

Freelandová to využila k preventivnímu útoku a sama odstoupila způsobem, který měl co nejvíce poškodit Trudeaua. Spustila tím krizi, kdy se pod Trudeauem mohutně zahoupala židle. Ke konci ho vyzývali k rezignaci i někteří poslanci Trudeauovy Liberální strany. To, že Carney prý vládní nominaci odmítl, je třešničkou na celé kauze.

Trudeau přežil díky Jagmeetu Singhovi, lídrovi New Democratic Party (NDP). Přestože Trudeauova vláda je menšinová a opoziční konzervativci volají po jejím svržení, bez hlasů NDP to nezvládnou. Singh sice vyzval Trudeaua k rezignaci a často ho kritizuje, ale odmítá hlasovat pro jeho konec. Zlí jazykové tvrdí, že Singh nechce ohrozit svůj důchod. Pokud vydrží v parlamentu šest let, bude mít nárok na tučnou poslaneckou penzi. Singh byl zvolen 25. února 2019. Těmto zkazkám nepomáhá oznámení NDP, že podpoří hlasování o nedůvěře vládě a vyvolání předčasných voleb, pokud Trudeau neodstoupí do konce února sám. (Trudeauova rezignace neznamená nutně vyvolání voleb.) Nelze si nevšimnout, že termín navržený NDP se shoduje s termínem, kdy Singh dosáhne na svůj důchod.

Každopádně konec Trudeaua se rapidně blíží. Kanadští konzervativci momentálně vedou v průzkumech o 21 procentních bodů před liberály a vše nasvědčuje tomu, že míří k přesvědčivému vítězství. Minulý rok Kanaďané označili Justina Trudeaua v průzkumu za nejhoršího premiéra za posledních 55 let (nejlepším prý byl jeho otec Pierre Trudeau).

Trudeau má za sebou několik velkých skandálů, vysokou inflaci, krizi bydlení a liberální imigrační politiku. Kanada v posledních letech přijala téměř 500 tisíc imigrantů ročně. Zhruba osm milionů obyvatel Kanady, tedy asi 20 %, jsou imigranti. Během covidu zavedl drakonická omezení, která vyvrcholila použitím krizového zákona a zmražením účtů řidičům náklaďáků, kteří protestovali proti těmto opatřením. Ze všech těchto důvodů ho mají Kanaďané již plné zuby.

Jedinou jeho nadějí je, pokud se ukáže, že Trumpův vtip o anexi Kanady a jmenování Trudeaua prvním guvernérem nového státu nebyl vtipem, a ten tak bude moci pokračovat jako Trumpův místodržící.