Ondřej Šmigol

/

Články autora

Strach a hnus na subkontinentu

Před pár dny se svět ocitl na hraně další velké války, možná dokonce jaderné. Armády Indie a Pákistánu po sobě střílely ostrými, letectva sváděla vzdušné souboje, bombardovala se navzájem a Pákistán naznačoval možné použití atomových zbraní. Nejspíše to byla tato výhrůžka, která aktivizovala Spojené státy, jež se zhostily role prostředníka a podařilo se jim vyjednat příměří. Konec konfliktu to ale není ani náhodou. Současná krize začala 22. dubna, kdy islámští teroristé v Pahalgamu v indickém Kašmíru povraždili 26 lidí. K útoku se přihlásilo dosud málo známé hnutí Fronta odporu.

Divadlo pro Trumpa

Schůzka mezi ukrajinskými a ruskými vyjednávacími týmy, první po více než třech letech, dopadla podle očekávání – nijak. Kromě dohody o výměně tisícovky válečných zajatců nepřinesl Istanbul žádné hmatatelné výsledky. Vlastně to není nijak překvapivé – nešlo totiž tolik o negociace o ukončení krvavé války, ale hlavně o divadlo pro amerického prezidenta. Donald Trump si zřejmě opravdu přeje ukončit válku na Ukrajině a je frustrovaný z toho, že se mu to nedaří. Kyjev i Moskva si uvědomují, že pokud se jim podaří přesměrovat americký hněv na protivníka, mohly by získat zásadní výhodu.

Eurovize a Izrael. Projev utajované lásky

V sobotu večer ve švýcarské Basileji proběhl další festival bizáru známý jako Eurovision Song Contest. Oficiálně soutěž mezi interprety ze zemí napříč Evropou, nad kterou se nejeden tradicionalista zhrozí, je taktéž oknem, které může leccos napovědět ohledně politických úvah na kontinentu. Je to dáno tím, že o výherci rozhodují odborné poroty, které udělují jednu polovinu bodů, ale druhou udělují ve svém hlasování diváci. Je zakázáno hlasovat pro zpěváka nebo skupinu reprezentující vlastní zemi. Vzhledem k tomu, že umělecká kvalita je na Eurovizi na nějakém druhém až třetím místě, skýtá to příležitost Evropanům vyjádřit podporu ostatním národům.

Istanbulská bitva o Trumpův mozek

Po více než třech letech se v Istanbulu setkali ukrajinští a ruští vyjednavači, aby se pokusili nalézt cestu ze zničujícího konfliktu. Očekávání nebyla velká. V tomto smyslu se vyjádřil například americký ministr zahraničí, taktéž přítomný v Turecku, Marco Rubio. Skepse se ukázala jako oprávněná, když jednání skončilo zhruba po 90 minutách bez zřejmého posunu, kromě dohody o vzájemné výměně zajatců. Pravdou je, že o mír v Istanbulu tak úplně nešlo. Před setkáním se nadšeně spekulovalo o tom, kdo bude vést delegace. Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj totiž prohlásil, že k negociačnímu stolu přijede osobně, a vyzval Vladimira Putina, aby učinil totéž

Rabování a žhářství. Jak taky může vypadat blackout

„Lidstvo dělí od anarchie jen devět jídel,“ zní výrok připisovaný řadě intelektuálů. V některých verzích je počet jídel zkrácen na sedm, v jiných dokonce na tři. Všechny variace ale vyjadřují stejnou myšlenku – mezi stabilní civilizací a naprostým chaosem je velmi tenká hranice. Stačí pár dní o hladu a iluze spořádané společnosti se začne rychle rozplývat. To platilo na přelomu 19. a 20. století, kdy je tento citát poprvé zaznamenán, a nyní to platí o to víc. Hranice mezi civilizací a chaosem je tenčí než kdykoli předtím.

Trápí mě Trumpova nestabilita

Právník a konzervativní myslitel Christopher DeMuth je veteránem amerických intelektuálních válek. Byl dlouholetým šéfem známého think-tanku American Enterprise Institute (AEI), sloužil pod dvěma prezidenty a dalším radil. O vývoji konzervativního myšlení, o tom, proč vyústilo ve vládu Donalda Trumpa a jaké se k němu vážou naděje i obavy, hovoří pro Týdeník Echo. Vy jste začínal svou kariéru v administrativě Richarda Nixona, nejspíše jednoho z nejvíce fascinujících amerických prezidentů. Jaký podle vás byl?

Ani Bůh to tu neřídí

Dnes začíná volba nového papeže neboli konkláve. Celkem 133 kardinálů se shromáždí v Sixtinské kapli, aby ze svého středu vybrali novou hlavu katolické církve. Podle tradice kardinály při volbě vede Duch svatý. Mohlo by se tak zdát, že volbu římského biskupa má pod palcem sám Bůh. Asi je to ale složitější. V roce 1997 se bavorská televize zeptala tehdejšího kardinála Ratzingera, jestli je „Duch svatý zodpovědný za volbu papeže“. Odpověď byla překvapivě: Ne, spíše slouží jako pojistka, že nedojde k úplné katastrofě.

Jak zastavit AfD a Reform. Co takhle omezit migraci?

Boj proti „pravicovému populismu“ v Evropě přinesl v posledních dnech dva zásadní zvraty. Nejdříve 1. května britská Reform UK ovládla komunální volby. Získala 30 % hlasů a 677 zastupitelů z celkových 1641 možných. Taktéž získala dalšího poslance v doplňovacích volbách v okrsku Runcorn a Helsby. Labouristé a konzervativci, tradiční strany střídající se u moci zhruba jedno století, pohořeli. Konzervativci získali 317 zastupitelů, labouristé 98. Labouristy obzvláště děsí prohra v Runcornu. V parlamentních volbách minulý rok tam totiž přesvědčivě vyhráli a okrsek byl považován za nedobytnou baštu.

Dohoda o nerostech jako začátek krásného přátelství

Aby mohl být člověk katolickou církví prohlášen za svatého, potřebuje alespoň dva prokázané zázraky. Nedávno zesnulý papež František možná má jeden už v kapse. Na jeho pohřbu se sešli prezidenti USA a Ukrajiny Donald Trump a Volodymyr Zelenskyj. Krátce poté Trump publikoval dosud nejostřejší kritiku Vladimira Putina. „Možná nechce zastavit válku, jen mě vodí, a je třeba s ním jednat jinak,“ napsal na sociální síti Truth Social. A nejspíše skutečně došlo k posunu v americko-ukrajinských vztazích.

Vítězství feminismu

V půlce dubna Nejvyšší soud Spojeného království vynesl přelomový rozsudek. Tvrdí v něm, že právní definice ženy se má zakládat na biologickém pohlaví. Tedy právo má pohlížet na trans ženy jako na muže a na trans muže jako na ženy. Můžeme to číst jako tečku za dlouhým ústupem transgenderismu v Británii. Přitom to není tak dávno, co se zdálo, že otázka „Co je žena?“ je v Británii nezodpověditelná.

Ne, justice v USA zatím ohrožena není

Již na základní škole se děti učí, že státní moc se dělí na zákonodárnou, výkonnou a soudní. Je to jeden ze základních kamenů moderní demokracie, zajišťující systém vah a protivah, který brání úpadku do tyranie. Ve Spojených státech je Kongres, tedy moc legislativní, a prezidentský úřad, moc exekutivní, pod kontrolou republikánů. Veškeré naděje demokratů se tak upírají k soudům. Věří, že právě ty zastaví agendu Donalda Trumpa. Prezidentovi podporovatelé to vnímají podobně. Neustále si stěžují na aktivistické soudce, kteří údajně brání prosazení vůle lidu.

Mír na Ukrajině stále v nedohlednu. Americký návrh je pro Kyjev nepřijatelný

Donald Trump sliboval, že pokud se stane prezidentem, zařídí mír na Ukrajině do 24 hodin. Velmi rychle se ale ukázalo, že vyjednat klid zbraní mezi Kyjevem a Moskvou je spíše maraton než sprint. A Američanům docházejí síly. Podle serveru Axios předložili Ukrajincům „finální“ mírovou nabídku. Pokud ji Kyjev nepřijme, Washington je připraven si nad celým procesem umýt ruce a odejít. A pravděpodobnost, že se tak stane, se v posledních dnech velmi zvýšila. Protože mírový plán, tak jak ho zveřejnil Axios, je v současné podobě pro Ukrajinu nepřijatelný.

Heslo „Je suis Marine“ se zatím moc nechytá

Marine Le Penová, hlavní tvář francouzské strany Národní shromáždění, byla odsouzena za zpronevěru. Té se měla dopustit tím, že z financí určených na provoz europoslanecké kanceláře v Bruselu platila i stranické aktivity ve Francii. Součástí trestu je okamžitý pětiletý zákaz kandidovat do veřejných funkcí. Jelikož Le Penová momentálně vede ve volebních průzkumech prezidentských voleb v roce 2027, mnozí to považují za nepřípustné zasahování soudců do politické soutěže. Zda tomu tak opravdu je, jaké má Le Penová možnosti rozsudek zvrátit a jaký to bude mít vliv na politický vývoj ve Francii, o tom debatovali Petr Drulák, Vít Hloušek a Matěj Široký.

Špion, který zachránil svět

Záchrana světa je pro britského tajného agenta Jamese Bonda rutinou. V každém díle svých dobrodružství odvrátí nějakou katastrofu, která hrozí poškodit západní svět, vyvolat válku, nebo dokonce apokalypsu. Život skutečných špionů se však jen zřídka vyrovná tomu Bondovu. Zpravodajská práce je úmorná a pomalá, automobilové honičky jsou vzácností a pouze zlomek informací dokáže skutečně zvrátit chod dějin. Jedním z mála, komu se to podařilo, byl Oleg Gordijevskij, pravděpodobně nejvýznamnější západní agent studené války. Zemřel začátkem března v Londýně.

Medvídek Paddington a znásilňovací gangy

Žádné vyšetřování znásilňování nezletilých dívek pákistánskými gangy nebude. I tak by se dalo interpretovat prohlášení britské ministryně pro ochranu žen a dívek Jess Phillipsové v parlamentu. Tento skandál na začátku tohoto roku znovu propukl naplno. Tehdy vláda slíbila důkladné prošetření celé kauzy. Nyní Phillipsová od tohoto požadavku couvá. Krátké shrnutí celého skandálu: v Británii desítky let organizované gangy, tvořené převážně Pákistánci, hromadně zneužívaly převážně bílé dívky ze sociálně špatných poměrů.

Občanská válku u Trumpů kvůli clům

Zdálo se, že jednou z výhod současného týmu amerického prezidenta Donalda Trumpa je jeho soudržnost. Zatímco během prvního Trumpova období to vypadalo, že v Bílém domě hrají „škatulata, hejbejte se“ – prostřídali se například čtyři mluvčí, čtyři poradci pro národní bezpečnost a pět personálních šéfů –, nynější prezidentský tým působil velmi soudržně. Když unikl interní chat, kde se koordinoval úder proti Húsíům, působilo to, že Trumpův tým dobře funguje i v zákulisí. Trumpova cla ale tuto idylu narušila. Rýsuje se spor mezi zastánci volného trhu a protekcionisty.

Trumpova cla opravdu nejsou reciproční

Když Donald Trump ve středu hodil granát do globální ekonomiky vyhlášením nejvyšších cel od dob velké hospodářské krize, řada komentátorů to považovala za spravedlivý trest pro svět. Jedná se prý o reciproční cla. Řada zemí a území, například EU, má na výrobky z USA uvalena větší cla než Američané na ně. Trump tedy tato cla dorovnal či předčil ve snaze vyvolat vyjednávání, které povede k oboustrannému snížení cel. Tato teorie má ale jeden velký háček. Nová americká cla nejsou reciproční ani náhodou.

Adolescent a strašení toxickou maskulinitou

Asi každý umělec sní o tom, že jeho dílo bude mít zásadní společenský přesah, že vyvolá diskusi, upozorní na důležitý problém, možná dokonce donutí politiky k akci. To se přesně povedlo tvůrcům seriálu Adolescent. Tento hit od Netflixu od svého uvedení 13. března posbíral přes 96 milionů zhlédnutí a stal se devátým nejsledovanějším seriálem na platformě. Vypráví o vraždě dívky, kterou ubodal internetem radikalizovaný spolužák. A i když redakční kolegy Ondřeje Štindla a Jakuba Peřinu příliš neohromil, kritici ho z velké části vychvalují do nebes.

Mír na Ukrajině je ještě daleko

Když Donald Trump během volební kampaně prohlašoval, že do 24 hodin po svém zvolení zajistí příměří na Ukrajině, jen málokdo to bral doslova. Pro mnohé to však bylo vítané znamení, že jeho administrativa to s ukončením války myslí vážně a že konec bojů je na dohled. Tato iluze se rychle rozplývá. Grigorij Karasin, vedoucí ruské delegace v Rijádu, kde probíhala jednání s Američany, prohlásil, že očekávat průlom už na prvním setkání je naivní. Podle něj je pravděpodobné, že jednání se protáhnou až do roku 2026, přičemž nejbližší možný termín dohody vidí na konci letošního roku.

Trumpova cla napáchají škody, historie mluví jasně

Americké finanční trhy zažily několik turbulentních týdnů. Na začátku března hlásily ztráty ve výši čtyř bilionů dolarů. Většina analytiků to přičítá nejistotě ohledně cel, která slibuje zavést americký prezident Donald Trump. Ten od 12. března uvalil celosvětové 25procentní clo na ocel a hliník, od poloviny dubna mají začít platit evropská reciproční cla. O dopadech Trumpovy politiky jsme hovořili s bývalým britským ministrem obchodu Gregem Handsem, který má kontakty na obou březích Atlantiku. V Praze byl na pozvání think-tanku PCTR při Univerzitě CEVRO.

JD Vance Evropu upřímně nemá rád

V posledních zhruba deseti letech se objevily dva zásadní seriály zobrazující americkou politiku. První je Dům z karet, podle něhož je dění ve Washingtonu, kde spolu soupeří amorální cyničtí manipulátoři, kteří se v honbě za mocí neštítí ničeho, ani vraždy, napínavým thrillerem. Druhým je Viceprezident(ka). V něm jsou politici rovněž cyničtí, ale o dost méně schopní. Svou energii plýtvají v žabomyších válkách a hašením skandálů, které většinou sami vyvolali svou naprostou neprofesionalitou.

Peklo v Gaze

Příměří v Gaze skončilo. Izrael v noci z pondělí na úterý bombardoval pozice Hamásu v Pásmu Gazy. Teroristické hnutí tvrdí, že v důsledku toho zahynuly stovky lidí. Zároveň však potvrdilo smrt pěti vysoce postavených příslušníků, což naznačuje, že nešlo o bezcílné zlovolné bombardování Palestinců, ale o cílené údery. Hamás následně odpověděl obnovením raketových útoků na Izrael, čímž potvrdil zhroucení klidu zbraní. Cílem Izraele je donutit Hamás, aby propustil zbývající rukojmí.

Kdo je tady rasista?

Na londýnské konferenci Aliance zodpovědných občanů (ARC) jsme se setkali s teologem a historikem Nigelem Biggarem, který se proslavil obhajobou teze, že Britské impérium nepáchalo pouze samé hrůzy. Hovořili jsme o jeho zkušenostech z kulturních bojů v akademickém světě a o tom, proč zasáhly právě Británii tak silně. Co si myslíte o nedávném návrhu, že by Spojené království mělo platit odškodné za otroctví? Nedává to smysl. Ano, někteří lidé v této zemi až do 19. století obchodovali s otroky. Ale otroctví je univerzální instituce, kterou praktikovali lidé všech barev kůže na každém kontinentu.

Putin hraje o čas

Dnes měl být zlomový den války na Ukrajině. Americký prezident Donald Trump telefonoval svému ruskému protějšku Vladimiru Putinovi, aby s ním projednal ukončení bojů. Šlo o první kontakt na nejvyšší úrovni od doby, co Ukrajinci přijali americký návrh na bezpodmínečné třicetidenní přiměří. Podle oficiálního vyjádření Kremlu Putin s ničím takovým nesouhlasil, naopak si klade další podmínky. Putin podle Kremlu požaduje jako podmínku příměří „konec nucené mobilizace“ na Ukrajině, stejně tak zastavení dalšího zbrojení.

V čem se Zelenskyj může poučit od Thatcherové

Způsob, jakým se Spojené státy snaží vyjednat příměří mezi Ukrajinou a Ruskem, je přinejmenším neobvyklý. Administrativa Donalda Trumpa soustavně a tvrdě tlačila na Kyjev, aby učinil ústupky, zatímco v Moskvě tomu pobaveně přihlíželi. V úterý došlo ale k průlomu. Ukrajinci akceptovali návrh na třicetidenní příměří. Naopak v Rusku se staví k návrhu zdrženlivě. Vladimir Putin sice příměří přijal, ale staví si řadu podmínek a tvrdí, že musí dojít k řešení „původních příčin“.

Tržní vystřízlivění z Trumpa

Ti, kteří doufali v příznivější politiku amerického prezidenta Donalda Trumpa vůči Ukrajině, se opírali o zkušenosti z jeho prvního mandátu, kdy v reálných krocích postupoval proti Moskvě velmi tvrdě. Nyní nastal čas vystřízlivění pro ekonomy a investory. Než zasáhl covid, Trump během svého prvního pobytu v Bílém domě předsedal rapidně rostoucí ekonomice. Tento týden se ukázalo, že jeho druhé volební období bude ekonomicky zřejmě značně jiné.

Česká armáda nás bez spojenců nikdy neubrání

Chování amerického prezidenta Donalda Trumpa v posledních týdnech znejistilo jeho evropské spojence v tom, zda se mohou nadále spoléhat na vojenskou pomoc Spojených států, což podnítilo debaty o evropském zbrojení. V tomto rámci premiér Petr Fiala ohlásil plán zvýšit výdaje na obranu na tři procenta HDP do roku 2030. Co přesně takový požadavek zbrojení v českém kontextu znamená?

Syrská fronta v USA

Nemine snad týden, aby ze světa nepřišla nějaká děsivá zpráva. Tentokrát jde o Sýrii, kde islamistické milice zaútočily na menšinu alavitů. Podle deníku The New York Times v „bojích“, ale lepší označení jsou masakry, zemřelo kolem 1000 lidí, z toho 700 civilistů, některé zdroje však hovoří o počtech až desetkrát vyšších. Nastal tedy konec naděje na stabilní, přátelskou, i když možná ne demokratickou Sýrii. Rozhodně to momentálně tak vypadá. Současný syrský lídr Ahmad Šara, předtím známý jako Abú Muhammad al-Džaulání, se zařekl, že zanechal svou džihádistickou minulost daleko za sebou a po pádu Bašára Asada chce vybudovat režim akceptovatelný pro Západ.

Chytit pár otroků k obětování

V roce 2020 rozvášněný dav svrhl a hodil do řeky sochu bristolského mecenáše Edwarda Colstona kvůli jeho zapojení do obchodu s otroky v 17. století. Šlo o rozšíření amerických protestů Black Lives Matter do Británie. Přestože Spojené království nikdy nezavedlo segregaci a již v roce 1845 si americký černošský sociální reformátor Frederick Douglass liboval, že v zemi zažil „dokonalou absenci všeho, co se podobá té odporné nenávisti, s níž jsme pronásledováni v USA“, aktivisté tvrdili, že Británie je stejně zatížena historickým rasismem.

Novější články Starší články