Americký viceprezident není příliš významná funkce. Ze zákona má málo pravomocí i povinností. Předsedá Senátu, i když reálně se dostavuje, jen když je potřeba rozhodnout rovnost hlasů, tím v podstatě jeho povinnosti končí. Jeho pravý význam spočívá v tom, že je pouze „jednu zástavu srdce“ od nejmocnějšího úřadu na planetě. To platí dvojnásob, když prezident je dávno v důchodovém věku a není v nejlepší fyzické kondici.
Uznávaná polská režisérka Agnieszka Hollandová jistě není žádnou přívrženkyní Vladimira Putina a autoritářských režimů. Vypovídá o tom třeba její minisérie Hořící keř z roku 2013 o upálení Jana Palacha či film Pan Jones z roku 2019 o ukrajinském hladomoru. Ten ocenila i americká pravice. Lze ho totiž vnímat i jako obžalobu tisku pro zaprodání se levici. Hlavní postavou je Gareth Jones, velšský novinář, který jako jeden z prvních informoval Západ o hladomoru.
Jednou z charakteristik podžánru sci-fi známého jako kyberpunk je role mocných nadnárodních korporací. Ty svým vlivem přesahují moc vlád a neštítí se vést regulérní války. Kvůli tomu si vydržují vlastní armády, nájemné zabijáky, hackery atd. V reálném světě situace ještě tak daleko nedospěla. Minulý týden se však objevil příklad chování nadnárodní korporace, které přímo ovlivnilo situaci na bojišti. Jde o rozhodnutí Elona Muska neumožnit Ukrajině zaútočit na ruskou flotilu v Sevastopolu.
Neodnímatelná víčka jsou symptomem hlubšího problému EU. Brusel se v honbě za splněním zelených cílů naváží do věcí, které fungují a ještě dlouho by fungovaly, a činí je o poznání horšími. Echo bylo jedním z prvních médií, jež se rezolutně postavila na barikády a varovala před zhůvěřilostí, kterou představují papírová brčka. Nyní, když se ukazuje, že tyto rozmočené, nechutné a rozpadající se papírové trubky jsou nejspíše méně ekologické než plastové alternativy a nejspíše obsahují škodlivé chemikálie,
Nedávná záhadná smrt Jevgenije Prigožina, šéfa Wagnerovy skupiny, momentálně asi nejznámějšího žoldáckého uskupení, přitáhla pozornost k tomuto prastarému a nebezpečnému povolání. O žoldácích v dějinách i dnes diskutovali Oldřich Bureš, vedoucí Centra bezpečnostních studií Metropolitní univerzity Praha a profesor na katedře bezpečnostních studií FSV UK, Klára Andresová, která pracuje v Masarykově ústavu a Archivu AV ČR a je členkou Společnosti pro výzkum dějin vojenství, a Petra Ditrichová, právní poradkyně MO, seniorní nerezidentní výzkumnice Ústavu mezinárodních vztahů a viceprezidentka Mezinárodní společnosti pro vojenské a válečné právo.
Mix pobavení a pobouření mezi anglickými konzervativci vyvolal nový knižní thriller o Jamesi Bondovi. Charlie Higson, se souhlasem správců pozůstalosti Bondova tvůrce Iana Fleminga, napsal nový příběh V tajných službách Jeho Veličenstva, ve kterém je 007 vykreslený jako městský liberál, jenž bojuje proti vlivu krajní pravice. Tento Bond má za milenku imigrační právničku, nemá rád nadnárodní společnosti kvůli jejich využívání dětské práce, strachuje se o zdravotní stav svých střev či používá metrický systém místo imperiálních jednotek.
Případ vražedkyně Lucy Letbyové šokoval celou Británii. Soud třiatřicetiletou zdravotní sestru působící na novorozeneckém oddělení uznal vinnou z vraždy sedmi dětí a z pokusu o vraždu dalších šesti. Odsouzena byla na doživotí bez možnosti propuštění na podmínku. Za smrt nemluvňat je přímo zodpovědná pouze Letbyová. Během soudu však vyšlo najevo, že lékaři varovali vedení nemocnice před Letbyovou dávno předtím, než ji začala vyšetřovat policie. Vedení však odmítalo jednat a považovalo větší úmrtnost novorozenců v době, kdy měla službu Letbyová, pouze za náhodu.
Reakce na dosud probíhající ukrajinskou protiofenzivu jsou dost rozporuplné. Podle některých analytiků se jedná o naprosté selhání. Jiní ji považují za velmi úspěšnou operaci, která se stále teprve rozbíhá. Ukrajinci se zaměřují na ničení ruských skladů, dělostřelectva a velitelských stanovišť. Prolomili první linii obrany u Robotyne. Další to považují za maximum možného, vzhledem k silám a technice, jakou má Kyjev k dispozici.
Papež František, obvykle miláček mainstreamových médií, tentokráte dost ustřelil. Na internet unikla nahrávka z jeho projevu, přenášeného na dálku, k ruské katolické mládeži. „Nikdy se nevzdávejte tohoto odkazu, jste dědici velké matičky Rusi, pokračujte v něm,“ řekl shromážděným. „Jste dědici velkého Ruska: velkého Ruska svatých, králů, velkého Ruska Petra Velikého, Kateřiny II., té velké, osvícené ruské říše, velké kultury a velké lidskosti,“ dodal. Tyto poznámky, jež nebyly součástí předem napsaného proslovu, pak byly vypuštěny z oficiálního vatikánského přepisu.
„Zaútočíš-li na krále, raději nemiň,“ je rada gangstera Omara Littlea ze seriálu The Wire - Špína Baltimoru nepřátelskému kriminálníkovi. Za rebelii proti králi lze totiž zaplatit pouze tu nejvyšší cenu. Poučka by se také dala parafrázovat jako „puče se mají dotahovat do konce“. Před dvěma měsíci Jevgenij Prigožin, šéf žoldnéřské skupiny Wagner, minul a opustil svůj převrat v polovině. Před třemi dny naplnil svůj osud a zemřel při pádu soukromého letadla.
Budoucnost patří Asii. Na tuto mantru ještě před pár lety šlo narazit v komentářích prestižních periodik, v plánech geopolitických analytiků, při obchodních cestách západních státníků a všemožně jinde. Není divu, růst „asijských tygrů“, tedy Singapuru, Jižní Koreje, Tchaj-wanu a Hongkongu vypadal nezadržitelně. Čína, nejlidnatější stát světa, po dekádách maoistických útrap začala naplňovat svůj osud a ohrožovat USA v jejich výsadním postavení velmoci. Nekonečné lidské zdroje, workoholismus, důraz na vzdělání, tradice kolektivismu. To vše se mělo spojit a sesadit dekadentní a individualistický Západ z prvního místa vůdčí civilizace planety.
Summit skupiny BRICS, tedy Brazílie, Ruska, Indie, Číny a Jižní Afriky, poutá nebývalou pozornost. Ve vlhkých snech některých kritiků dnešního uspořádání světa totiž BRICS představuje možnou alternativu k systému, kde má hlavní slovo Západ Samotné státy BRICS se rády tak profilují. Jihoafrický prezident Čínský velvyslanec v JAR, kde se summit koná, zase prohlásil, že „tváří v tvář některým zemím, které používají ,velký klacek‘ jednostranných sankcí a uplatňují dlouhorukou jurisdikci po celém světě, trvají země BRICS na rovnocenném dialogu a konzultacích“.
Šerif okresu Fulton ve státě Georgia avizoval, že tentokrát se Trump nevyhne tradiční proceduře, jako je sejmutí otisků prstů a vyfocení podezřelého. To může dokonce Trumpovi vyhovovat, jelikož mu to pomůže v jeho kampani za znovuzvolení. Jeho podporovatele to jen umocní v pocitu, že Trump je nespravedlivě stíhán. A to je problém všech Trumpových obvinění: není na nich poznat, kde končí snaha učinit spravedlnosti zadost a kde začíná politika.
V progresivní části politického spektra snímek Oppenheimer o vývoji jaderné bomby vyvolal pohoršení. Jeden hojně sdílený tweet si stěžoval, že první žena promluví teprve po 20 minutách a hned poté následuje sexuální scéna. Film prý také ignoruje těžkosti indiánů, na jejichž půdě byla výzkumná laboratoř Los Alamos postavena. Hlavně ale prý se dostatečně nesoustřeďuje na utrpení Japonců, kteří se stali oběťmi jaderných zbraní. „Druhá světová válka je kritickou historickou epizodou, která je v představách USA chápána jako poslední válka, v níž byly USA ‚těmi dobrými.
Velká Británie patří k politicky nejzelenějším zemím na světě. Závazek dosáhnout uhlíkové neutrality byl donedávna nezpochybnitelný. Proti se nestaví žádná z velkých stran. Byli to konzervativci, kdo v roce 2019 uzákonil, že Británie se stane uhlíkově neutrální do roku 2050. Letos v únoru vzniklo ministerstvo pro energetickou bezpečnost a uhlíkovou neutralitu. Britové jako národ jsou nostalgici, kterým se vhání slzy do očí jen při pomyšlení na „zelenou a příjemnou zem“, jak popsal William Blake Anglii v jedné ze svých básní.
Dne 16. července uplynulo 78 let od testu Trinity, prvního odpálení jaderné bomby, 6. srpna to bude 78 let od svržení bomby na Hirošimu. Zároveň do kin přišel biografický snímek Christophera Nolana pojednávající o životě amerického fyzika J. Roberta Oppenheimera (recenzi viz na str. 42). Tyto okolnosti se jevily jako vhodná záminka k uspořádání Salonu Echa o projektu Manhattan, jak znělo kódové označení amerického jaderného programu, o svržení bomb na Japonsko a o samém Oppenheimerovi. Debaty se zúčastnili historici Martin Kovář a Michal Ulvr a profesor fyziky Igor Jex.
Největší záhadou je, proč Hunter Biden, syn amerického prezidenta Joea Bidena, kouřil crack. Crack je jedním z nejhorších narkotik, známý jako droga chudých. Jak ale upozorňují moderátoři podcastu The Fifth Column, Hunter Biden rozhodně má peníze na to, aby si mohl dovolit kvalitnější zakázané substance. Kouření cracku je tak vědomá volba, a ne nouze, ke které byl dotlačen okolnostmi. Že na to měl, je nezpochybnitelné. V posledních týdnech vyplouvají na povrch nejrůznější skandály, jak finanční, tak morální, do nichž je Hunter Biden zapojen
V první případě jde o to, že Izrael bude standardní západní demokracie s většinovým židovským obyvatelstvem. Ve druhém o to, aby Izrael byl stát s jasně židovskou kulturou a tradicí. Zastánci prvého jsou často socialisté, sekulární Židé, potomci Aškenázů, tedy Židů z východní Evropy. Zastánci druhého jsou často spíše konzervativní, nábožensky založenější a potomci Mizrachim, tedy Židů z Afriky a Blízkého východu. Stát Izrael čelí jedné z nejhlubších krizí od svého vzniku. Situace je o to komplikovanější, že se nejedná o ohrožení zvenčí, které by šlo vyřešit vojenskou silou.
Biografický film Christophera Nolana je téměř dokonalé dílo. Hlubší rozbor rád přenechám kolegům zabývajícím se kulturou, nicméně jedna, asi minutu a půl dlouhá scéna na někoho, kdo studoval historii, působí falešně a je jednou z mála vad snímku. Jde o scénu, kdy se hlavní postava, fyzik J. Robert Oppenheimer, „otec atomové bomby“, setká s prezidentem Harrym Trumanem. Po několika zdvořilostních frázích se Oppenheimer svěří Trumanovi se svými výčitkami svědomí a řekne mu, že „má na ruce krev“.
Donald Trump, agent Putina, kremlofil, nepřítel Ukrajiny. Je to ale pravda? Pokud příští rok na podzim zvítězí v prezidentských volbách, což nelze vyloučit, bude to znamenat zásadní ránu pro ukrajinskou bojeschopnost. Trump několikrát zopakoval, že pokud se stane prezidentem, zavládne mír do 24 hodin. Všeobecně se očekává, že dotlačí Ukrajinu k zásadním ústupkům pod hrozbou, že ji jinak přestane podporovat. V nedělním interview pro televizi Fox News však Trump dal nahlédnout do alternativní reality, kdy naopak Kyjev po zuby ozbrojí a umožní mu vytlačit Rusy ze svého území.
NATO je protiruská aliance. Když byla v roce 1949 založena, jejím výslovným smyslem bylo zadržování Sovětského svazu. Měla zabránit rozšíření komunismu zbraněmi Moskvy do té části Evropy, která zůstala svobodná. Po roce 1989 a rozpadu východního bloku Aliance zdánlivě ztratila smysl své existence. Bývalí členové Varšavské smlouvy sice urychleně požadovali vstup do NATO v strachu, že úpadek třetího Říma nebude trvalý, Kreml však přestal představovat prioritu.
Stránka Global Firepower, která každoročně sestavuje žebříček nejsilnějších armád světa, nedávno vyvolala menší pozdvižení. Nově vydané verzi totiž vévodí tradičně USA a na druhém místě je Rusko. To Rusko, které již více než rok není schopné porazit ukrajinskou armádu. Ta mimochodem je na 15. příčce. Global Firepower totiž svou tabulku sestavuje na základě „tvrdých dat“, jako je oficiální počet tanků a velikost vojenského rozpočtu, a pomíjí takové maličkosti jako kvalitu velitelů a morálku, které můžou být důležitější, ale jež nelze lehce kvantifikovat. Právě otázka mentální připravenosti je nyní velkým tématem v případě americké armády.
Když vůdce ruské žoldnéřské wagnerovské skupiny Jevgenij Prigožin ohlásil pochod na Moskvu s cílem sesadit ministra obrany Sergeje Šojgua a náčelníka generálního štábu Valerije Gerasimova, vypadalo to na zásadní krizi ruského státu. Pak ale vzpoura skončila stejně náhle, jako začala. Podle dohody, kterou údajně vyjednal běloruský prezident Alexandr Lukašenko, wagnerovci dostali imunitu za vzpouru a za to se mohli stáhnout do Běloruska. Svět si mezitím lámal hlavu, co se vlastně stalo. Pro Týdeník Echo se to pokouší aspoň částečně objasnit Mark Galeotti, jeden z nejuznávanějších expertů na současné Rusko.
Hlavním tématem právě probíhajícího summitu NATO ve Vilniusu je případné členství Ukrajiny v Alianci. Dá se očekávat ostrá diskuse. Východní křídlo, tedy baltské státy, Polsko, ale i třeba Česká republika, tlačí na co nejrychlejší a nejjednodušší přijetí Kyjeva. Naopak některé západní státy, například Německo, ale i USA, se k tomu staví značně zdrženlivěji. Ptají se, nakolik je členství Ukrajiny v Severoatlantické alianci vlastně v jejich zájmu. Nejkoherentnější argument proti vstupu Ukrajiny do NATO vyšel v magazínu Foreign Affairs.
Válka je i souboj vůlí. Rusko se snaží tu ukrajinskou podlomit teroristickými metodami, ať je to bombardování civilních cílů, nebo masakry a mučení na dobytých územích. Jak to již bývá, tyto metody morálku obránců spíš upevňují, nic nenasvědčuje tomu, že by Ukrajinci byli ochotni s agresorem vyjednávat. Nejslabším článkem proto zůstává Západ, který Ukrajinu podporuje. I když do války není přímo zapojen, jeho materiální pomoc je naprosto klíčová, pokud má Ukrajina ustát ruský nápor a získat zpět obsazená území.
Co se přesně stalo během vzpoury žoldnéřské Wagnerovy skupiny vedené Jevgenijem Prigožinem, stále není jasné. Wagnerovci se nejspíše snažili vyhnout začlenění do regulérní ruské armády. O důsledcích celé akce hovořil pro Echo24 turecký vojenský analytik Can Kasapoğlu. Ten dříve působil jako výzkumník na NATO Defense College v Itálii a jako hostující vědecký pracovník v NATO Cooperative Cyber Defense Center of Excellence v Estonsku.
Ohlášený zápas v kleci mezi miliardáři a vlastníky sociálních sítí Elonem Muskem a Markem Zuckerbergem je stále ve stadiu plánování. Není zcela jasné, nakolik je budoucí bitka myšlena vážně. Na jednu stranu se oba dva nechávají fotit, jak cvičí jiu-jitsu, na druhou stranu Muskovi zápas prý zakázala jeho maminka. V podnikatelské sféře ale Zuckerberg po Muskovi tvrdě vystartoval. Jeho Meta, jež vlastní Facebook a Instagram, spustila sociální síť Threads. Jedná se o klon Muskova Twitteru a cílem je odlákat jeho čím dál tím víc nespokojenější uživatele.
Spojené státy jsou republika, která oficiálně zakázala veškeré šlechtické tituly. To ale neznamená, že americká aristokracie neexistuje. První přistěhovalci, kapitáni průmyslu, podnikatelé, vytvořili vládnoucí vrstvu, jež se tradičně uchází o ty nejvyšší posty v zemi. Morganové, Rockefellerové, Bushové a samozřejmě ten nejznámější americký rod, Kennedyové, to jsou nefalšovaná americká knížata. Každá rodina má nějakou černou ovci. Kennedyové jich mají rovnou několik. Zakladatel rodu Joseph Kennedy byl antisemita, který podporoval appeasement s Hitlerem.
Drtivá většina lidí se shodne, že mít své životní úspory zašité v matraci není nejlepší nápad. Negenerují další peníze skrze úroky, je větší šance, že vám je někdo ukradne, a pokud zrovna nejste doma, je k nim dost špatný přístup. Politicky nevyhovujícím osobám ale možná brzy nic jiného nezbude. Ukazuje to třeba případ britského politika Nigela Farage. Tomu banka bez udání důvodů uzavřela účet a další finanční instituce mu ho odmítají otevřít. Farage tvrdí, že se stal v podstatě neosobou a cílem je vyhnat ho z Británie. Nigel Farage je nejspíše nejúspěšnější britský politik posledních třiceti let.
„Dějiny se nikdy neopakují, ale často se rýmují“ je postřeh Marka Twaina. Stále není jasné, co se přesně událo při vzpouře žoldáků Wagnerovy skupiny. A možná se to ani nikdy nedovíme. Téměř před 106 lety došlo v Rusku k překvapivě podobné události, jež vešla do historie jako Kornilovova aféra. O tom, co se vlastně tehdy stalo, debatují historici dodnes. Lavr Kornilov byl ruský generál povýšený v červenci 1917 na vrchního velitele ozbrojených sil. Stejně jako dnes se Rusko nacházelo uprostřed války, jež se zdaleka nevyvíjela podle jeho představ.
