Ondřej Šmigol

/

Články autora

Kam s nimi?

„Patří to do muzea“ je hláška neznámějšího světového archeologa Indiany Jonese. Jeho reální kolegové si již dlouho stěžují, že Jones nastavuje nesplnitelná očekávání, v jeho podání archeologie obnáší boj proti nacistům jednou rukou a zachraňování biblických artefaktů rukou druhou, a ne oprašování kamínků štětečkem. V posledních letech by se ale možná ohradili vůči prohlášení, že předměty patří do muzea, či by se aspoň zeptali: „Do kterého?“ Sílí totiž hnutí za návrat exponátů vystavovaných v západních muzeích do zemí jejich původu. Podle kritiků byly ukradeny, jsou kořistí rabujících imperialistů a historické zločiny lze odčinit pouze jejich návratem.

Osa Peking–Moskva

První státní návštěva ruského prezidenta Vladimira Putina po jeho inauguraci, v pořadí již pátá, mířila do Číny. Tam ho jeho protějšek Si Ťin-pching přijal s náležitou pompou. Vše s cílem umocnit dojem silného spojenectví a přátelství. Veškeré pocty ale nemohly zamaskovat, že Putin je v tomto vztahu juniorní partner. Rusko potřebuje Čínu více než Čína Rusko. Po uvalení západních sankcí je to právě obchod s Pekingem, co drží ruskou ekonomiku na nohou.

Konzervativci v údolí smrti

„Úkol ne, namítat,/ úkol ne, rozjímat,/ úkol, dbát umírat:/ v dolinu Smrti v trysk/ šest set se dralo.“ To jsou verše lorda Tennysona z básně Útok lehké kavalerie (český překlad Václav Pinkava). Vypráví o jedné z nejslavnějších a nejtragičtějších akcí britské armády. V roce 1854, během krymské války, brigáda lehké kavalerie dostala rozkaz zaútočit přímo proti ruským dělům. Rozkaz splnila se sebevražednou statečností a byla rozstřílená na kusy. V úterý britský premiér Rishi Sunak vyhlásil předčasné volby.

Procesy s Trumpem se rozpadají

Pokud Donald Trump v listopadu vyhraje volby a stane se znovu americkým prezidentem, jedním z neočekávaných tvůrců tohoto úspěchu bude Bill Clinton. Ne že by exprezident Trumpa jakkoli podpořil nebo mu nějak pomáhal, ale kauza okolo Moniky Lewinské v devadesátých letech, kdy vyšla najevo Clintonova nevěra, znamenala přelom v americké politické kultuře. Podobné morální poklesky, jež předtím často byly politicky smrtící, se najednou staly přípustné. A nyní z toho těží Donald Trump.

Geert Wilders vyhlásil válku Bruselu

Bruselu vyrostlo nové problémové dítě. Tentokrát nejde o výrostka z pochybného regionu střední a východní Evropy. Zlobit začíná zakladatelský stát Evropské unie, Nizozemsko. Po pěti měsících vyjednávání předseda Strany pro svobodu (PVV) Geert Wilders, běžně v médiích označovaný za údajně krajně pravicového, ohlásil dohodu na koaliční smlouvě. Pokud se jí nová vláda bude opravdu držet, znamená to přímý střet s EU.

Izraelský boj s Bidenem

O víkendu Izrael vybojoval zásadní bitvu a zabodoval v Eurovizi. Zpěvačka Eden Golanová přes ostrou kampaň a nepřátelskou atmosféru v hale skončila celkově pátá a v hlasování diváků dokonce druhá. Izrael si tak připsal PR vítězství a může se soustředit na dokončení války v Gaze. Tam se Jeruzalém nepotýká ani tak s Hamásem, jako se svým nejbližším spojencem, Spojenými státy.

Jazykové popírání reality

Víkendovou pěveckou soutěž vyhrála nebinární osoba Nemo ze Švýcarska. Přes prohlášení, že se jedná o velké vítězství pro LGBT hnutí, nejde o nic překvapivého. První transsexuál soutěž vyhrál v roce 1998, jednalo se o Danu International z Izraele. Navázala na ni „vousatá zpěvačka“ Conchita Wurst z Rakouska.

Zánik konzervativců v Británii

Noční můra britských konzervativců se jmenuje Kanada 1993. V tom roce jejich sesterská strana za Atlantikem, Progresivně konzervativní strana Kanady, utrpěla nejhorší porážku v dějinách. Z vládní strany s 156 poslanci se stala irelevantní partají s dvěma zástupci v parlamentu. O poslanecký mandát přišla i premiérka a lídryně strany Kim Campbellová. Britské pravičáky musí znepokojovat řada paralel. Kanadští konzervativci tou dobou byli u kormidla už dlouho, vládli devět let. To britští jsou u moci déle: čtrnáct let.

Eurovize jako barometr veřejného mínění o Izraeli

Dnes je finále nejbizarnější akce, jež každoročně zavítá na evropské obrazovky. Ano, vrací se Eurovize, bláznivá podívaná, kterou sledují stamiliony diváků po celém světě. Řadí se mezi nejsledovanější nesportovní události planety. Pěveckou soutěž pořádá od roku 1950 Evropská vysílací unie, každý člen má právo vyslat jednoho zástupce. Často se interpreti snaží zaujmout extravagantními obleky, smyslnou choreografií a roztodivnými kulisami. Čím šílenější, tím lepší. Eurovize ale není povinností jen pro milovníky bizáru, ale i mezinárodní politiky.

Konec zločinů na dětech

Asi jen málokterá součást kulturních válek vyvolává takové kontroverze jako otázka transgenderu. Na rozdíl od ostatních, zatím spíše teoretických dopadů těchto sporů se totiž projevuje už i ve společnosti. Od trans žen, které drtí své protivnice ve sportu, přes násilníky, kteří si náhle uvědomí, že jsou ženami, když mají jít do vězení, až přes exponenciální nárůst dětí identifikujících se jako trans, to vše jsou velmi viditelné důsledky transgenderismu. Obzvlášť poslední příklad budí vášně. Zastánci a aktivisté bojující za práva trans lidí tvrdí, že v zájmu dětí je co nejrychlejší změna pohlaví.

Muslimové a úspěchy v britských volbách

Normálně jsou o tom, kdo má mít na starosti vývoz popelnic, místo toho hlavním tématem byla válka v Gaze. I tak by se daly popsat právě proběhlé anglické komunální volby. Ty byly letos obzvláště ostře sledované. Parlamentní volby musí proběhnout nejpozději v lednu příštího roku, ale je možné, že nastanou i dříve. Jedná se tak možná o poslední příležitost, jak otestovat náladu obyvatelstva před vrcholem volebního cyklu.

Koktejl idiocie a antisemitismu

Možná není fér dělat si legraci z náhodných uživatelů internetu, ale občas si člověk nemůže pomoci. Jeden z uživatelů X (Twitteru) v reakci na dění na amerických univerzitách napsal: „Dobrým pravidlem dějin je, že pokud se někdy ocitnete v opozici vůči studentskému hnutí a zároveň na straně vládnoucí třídy, mýlíte se. Pokaždé. V každé době. Bez ohledu na konkrétní problematiku.“ Za tento zjevný nesmysl se dočkal oprávněného výsměchu. Příklady hnutí podporovaných studenty, která rozhodně nestála na správné straně, jsou třeba bolševismus, nacismus, maoismus nebo Tálibán.

Křesťanská víra jako překážka v britské politice

Může hluboce věřící křesťanka vést vládu? To je momentálně otázka, kterou řeší ve Skotsku. První ministr, jak se říká předsedovi skotské autonomní vlády, Humza Yousaf v pondělí rezignoval, když naprosto nezvládl náhlou vládní krizi. Jeho Skotská národní strana (SNP) nyní musí vybrat jeho nástupce. Teoretickou favoritkou byla bývalá ministryně financí Kate Forbesová. Mladá, je jí 34, sympatická a podle všeho velmi schopná politička byla ideální kandidátkou.

Americké univerzity mají problém s antisemitismem

Jsou současné protesty na amerických univerzitách antisemitské? Jejich zastánci tvrdí, že ne. Protesty jsou prý pouhou kritikou izraelské politiky v Gaze. Kritizovat Izrael není a priori antisemitské. Stejně tak antisionismus není automaticky antisemitismus. Někteří židovští studenti se dokonce protestů účastní. Onálepkovat protesty jako antisemitské je prý pouze snahou o nespravedlivou diskreditaci ideových protivníků. Jenže nemusíme pátrat nijak hluboko a je jasné, že na obvinění z antisemitismu něco bude.

Biden zaseklý v půli cesty

Mají Spojené státy vůbec nějakou zahraniční politiku? To je momentálně naprosto legitimní otázka. Pokud totiž začneme zkoumat zahraniční kroky Joea Bidena pod drobnohledem, přestanou dávat smysl. Vyplyne z toho zmatečná a protichůdná politika, bez jasného plánu, jak řešit mnohé světové krize. Jediné pojítko je snaha zabránit, aby bylo ohroženo Bidenovo znovuzvolení v listopadu. Jenže kvůli neschopnosti jeho administrativy je dost možné, že jeho šance se jenom zhoršují.

Jak Trump zachránil Ukrajinu

O víkendu americká Sněmovna reprezentantů po mnoha měsících dohadování a zdržování konečně schválila tři balíčky vojenské pomoci pro Ukrajinu, pro Izrael a pro Tchaj-wan. V noci z úterka na středu balíčky prošly i Senátem. A pak je podepsal Joe Biden. Největší a pro náš region nejdůležitější je ten pro Ukrajinu. Přes 60 miliard dolarů pomoci nyní půjde na vyztužení ukrajinské obrany. Američané potvrdili, že první dodávky dorazily.

Tohle kolo Izrael vyhrál

Izrael nadělil íránskému vůdci Alímu Chameneímu pěkný dárek k narozeninám: bombardoval leteckou základnu u města Isfahán. Jednalo se o odplatu za íránský raketový útok, který proběhl minulý víkend. Detaily celé operace jsou nejasné. Izrael se oficiálně k útoku nepřihlásil a Írán se tváří, že se vlastně nic moc nestalo. Toto kolo izraelsko-íránské konfrontace je tak ukončeno.

Proč Izrael musí odpovědět na útok Íránu

Rok 1978 je možná tím nejpřelomovějším v nedávné historii Blízkého východu. Íránská revoluce svrhla prozápadního, proamerického a proizraelského šáha a vynesla k moci islamistický protizápadní režim označující USA za velkého Satana a Izrael za malého Satana. Šáh rozhodně nebyl bez chyby, autoritářský vůdce disponující mocnou tajnou policií, nicméně byl zároveň modernizátor rozhodnutý dotáhnout svou zemi do 20. století. Nástup ajatolláha Chomejního nebyl žádným zlepšením. Autoritářský režim byl ještě horší, zavedl v zemi islámské právo a učinil zničení

Mosambik je příjemnější než Praha, Kapské Město je děs

Před třiceti lety začala genocida ve Rwandě, jeden z nejhorších zločinů v historii Afriky, který na Západě zabetonoval představu kontinentu jako brutálního a zaostalého místa. Afrika, včetně Rwandy, se od té doby přece jenom značně změnila. Právě o tom, jaká je dnešní Afrika, debatovali Ondřej Horký-Hlucháň z Ústavu mezinárodních vztahů, Bohumil Doboš z Institutu politologických studií FSV a Martin Loužecký z neziskovky Skate World Better.

Je třeba zabít chobotnici

O víkendu došlo ke zlomu v konfliktu mezi Izraelem a Íránem. Írán odpálil asi 300 raket s cílem bombardovat Izrael. K těžkým škodám nedošlo díky izraelské protivzdušné obraně, která patří mezi nejlepší na světě, a spolupráci spojenců. Sestřelování projektilů se kromě izraelského letectva účastnili i Američané, Britové, Francouzi, Jordánci, a snad dokonce Saúdi. Jedinou obětí je těžce zraněná sedmiletá beduínská dívka. Íránské bombardování bylo odpovědí na izraelský útok v Damašku, který zabil vysoce postavené íránské představitele, včetně generála Zahedího.

Průlom v debatě o péči transgender dětí

Medicínský přístup k transgender dětem je naprosto špatný. Tak by se daly shrnout závěry zprávy britské doktorky Hilary Cassové ohledně současné praxe, jak postupovat ve snaze pomoci mladistvým trpící pohlavní dysforií, jak se odborně nazývá pocit, že člověk se narodil se špatným pohlavím. Jde o přelom v debatě, jak přistupovat k transgender dětem. A také je to vyvrcholení skandálu okolo Tavistocké kliniky.

Osamocený Izrael

Válka v Gaze vstoupila do šestého měsíce. Tlak na Izrael, aby zastavil svou ofenzivu proti Hamásu v Gaze, roste. V Česku to vyvrcholilo protestem umělců na předávání hudebních cen Anděl, kde rozvinuli transparent Artists for Ceasefire, tedy Umělci pro příměří. Souběžně zveřejnili petici vyzývající prezidenta, vládu i společnost ke změně politiky vůči Izraeli.

Komedie na mostě Legií

V sobotu Praze došlo k souboji dvou manifestací. Prvním byl konzervativní Pochod pro život, který pokojně prošel hlavním městem, pomodlil se za nenarozené děti a zase se rozpustil. O hlavní zábavu se však postarala skupina progresivistů, antify a dalších krajních levičáků, kteří se rozhodli zablokovat pochod „klerofašistů“. Při té příležitosti sehráli komedii hodnou Louise de Funèse a následně se prohlásili za hlavní oběť celé akce.

Progresivní reformace ve Skotsku

Ze skotského zákona pro potlačování nenávisti se stala globální zpráva. Představuje totiž formu cenzury ve svobodném světě dosud nevídanou. Postihovány měly být veškeré formy nenávistného projevu. Co je nenávistný projev, mělo být čistě na interpretaci „poškozeného“. Policie má následně vyhodnotit, zda došlo k porušení zákona. Ale i pokud nedošlo, může věc označit jako „nekriminální nenávistný incident“. Ten sice není postihován, ale je zaznamenán v trestním rejstříku, do něhož na vyžádání mohou nahlížet třeba zaměstnavatelé.

Polsko chce hrát první ligu

Polský prezident Andrzej Duda a předseda vlády Donald Tusk zavítali 12. března do Bílého domu. Byla to neobvyklá prezentace polské jednoty. Premiér a prezident totiž pocházejí z opačných táborů. Tusk je lídrem liberální Občanské platformy, Duda vzešel z konzervativní strany Právo a spravedlnost (PiS). Prezident je také poslední nadějí konzervativců na zastavení liberální hegemonie. Může totiž blokovat vládní zákony, na přehlasování prezidentského veta je potřeba tří pětin poslanců, takové množství však vláda nemá.

O čem „umělci za příměří“ mlčí

Čeští umělci napodobili své americké kolegy a na předávání hudebních cen Anděl rozbalili transparent „Artist for Ceasefire“, čímž vyzvali k příměří v Gaze. Souběžně zveřejnili petici, ve které vyzývají prezidenta, českou vládu a veřejnost ke změně politiky vůči Izraeli. Zdůvodnění petice je plné manipulací a polopravd. Vezměme si třeba věty: „Od 7. října bylo na Gazu svrženo více než 65 000 tun výbušnin – to je více než dvojnásobek účinnosti obou atomových bomb svržených na Hirošimu a Nagasaki. Jedná se o nejsmrtelnější ‚vojenskou kampaň‘ v moderní historii.“ Zaprvé text mlčí o důvodech, proč od 7. října Izrael bombarduje Gazu.

Vstoupit, či nevstoupit do Rafahu?

Když vystoupíte z letadla na letišti Bena Guriona v Tel Avivu, tak první, co vás přivítá, je obří nápis „Bring them home“ tedy „Přiveďte je domů“. Cestu k pasové kontrole lemují podobizny Izraelců zavlečených do Gazy. Každému cestujícímu musí být hned jasné, že tato válka neskončí, dokud se Izrael nebude cítit bezpečný. A bezpečný se bude cítit teprve tehdy, až teroristické hnutí Hamás přestane existovat.

Návrat islámského terorismu. Problém pro Rusko i Západ

Po několika dnech je jisté, že za útokem na ruský koncertní sál Crocus City Hall stojí Islámský stát. Přesto Vladimir Putin trvá na ukrajinské lince, pokud teroristický čin Ukrajinci přímo nespáchali, tak tak prý minimálně byli s islamisty nějak spřaženi. Svědčí to především o jednom, ruskému samovládci problémy začínají přerůstat přes hlavu.

Boj o TikTok

Americká Sněmovna reprezentantů minulou středu odhlasovala konec čínského TikToku ve Spojených státech. Nařídila mateřské firmě ByteDance prodat TikTok do šesti měsíců, nebo ho USA zakážou. Nejde o finální krok. Prezident Joe Biden sice avizoval, že zákon podepíše, ale musí nejdřív projít Senátem, kde zdaleka nemá tak jasnou podporu. Přesto je to zatím nejzávažnější ohrožení pozice TikToku v USA. Firma si to plně uvědomuje a zmobilizovala své uživatele. Poslala jim v aplikaci zprávu upozorňující na možný zákaz TikToku a vyzvala je, aby kontaktovali svého kongresmana.

Jak impérium vrací úder Británii

Ve středu se vlády ve Walesu ujal labouristický politik Vaughan Gething. Na tom by nebylo nic divného, labouristé jsou tradičně ve Walesu dominantní stranou. Gething je ale napůl původem ze Zambie. Poprvé v historii tak ani jednu ze zemí, které tvoří Spojené království, nezastupuje bílý muž. Ve Skotsku vládne Humza Yousaf, potomek pákistánských imigrantů, v Severním Irsku Michelle O'Neillová a britským premiérem je Rishi Sunak. Pro rasisty je to důkaz již naprostého pádu Británie. Pro progresivisty důvod k oslavě.

Novější články Starší články