I do České republiky již dorazila panika ohledně radikalizace mladých mužů a temného působení „manosféry“. „‚Musíš se k holce chovat víc jako šmejd‘ je jedno z jemnějších poselství manosféry. Objevuje se tu něco temného, říká Hanel“ je titulek rozhovoru DVTV se spisovatelem Petrem Hanelem. „Manosféra mu rozvrátila psychiku i vztah. „‚Nevěděl jsem, kdo jsem,‘ říká Petr, který propadl videím Turka a dalších“ je titulek serveru Heroine.

„Sex, nebo nenávist! Manosféru zrodil odpor k emancipaci žen, část z ní je čistý byznys“ je příspěvek Českého rozhlasu k diskusi. Ten nahrál i pětidílnou sérii „Do hlubin manosféry“. „Když mladí muži nenávidí ženy. Recept na manosféru hledá Česko i Británie“ – hlásá článek na webu České televize.

Potvrzuje to teorii, že české kulturní války mají zhruba pět let zpoždění za těmi na západ od nás. Tam obavy, strach a varování před působením manosféry, radikalizací incelů, tedy mužů neschopných navázat vztah, a vůbec děs nad tím, co mladí muži dělají ve svém volném čase, jsou již stálicí tamějšího diskurzu. Zakořenila tam představa náctiletých chlapců, kteří v temnotách svého pokoje nedělají nic jiného, než sledují na internetu influencery z manosféry, kteří jim tvrdí, že za všechny jejich problémy mohou ženy, které patří leda tak do kuchyně a hodí se možná tak k sexu. Když takto radikalizovaný chlapec či muž vyleze ze svého doupěte, plný nenávisti k opačnému pohlaví, spáchá nějaký hrozný zločin.

To je v podstatě i zápletka britského seriálu Adolescent, který uvedl letos v březnu Netflix. Kritikou oceňované dílo vypráví o třináctiletém Jamiem, který ubodal svou spolužačku poté, co se radikalizoval manosférou. Seriál ještě vyhrotil debatu ve Velké Británii, kde se vládní představitelé předháněli v ujišťování, že s problémem hodlají něco dělat. Když šéfka opozičních konzervativců Kemi Badenochová řekla v rozhlasovém rozhovoru, že seriál neviděla, moderátor ji obvinil ze „zanedbání povinnosti“. Česká debata o manosféře začala krátce po uvedení Adolescenta, takže nelze vyloučit, že ji nastartoval právě on.

Ale právě Adolescent ukazuje na problémy celé debaty o tomto fenoménu. Jedná se o zcela fiktivní příběh, který není založen na žádném reálném základě. Británie sice bohužel zažila řadu útoků mezi teenagery, ale jedná se o jedince z problémových rodin či duševně narušené. To, že by chlapec jako Jamie, z fungující středostavovské rodiny bez mentálních problémů, někomu ublížil, je v podstatě neslýchané.

Ve skutečnosti totiž celá debata o manosféře maskuje jiný vážný problém. A tím je radikalizace žen. Ne že by problém manosféry byl zcela fiktivní. Jejím nejznámějším představitelem je Andrew Tate. To je opravdu nevábná postava, momentálně stíhaná v Rumunsku za znásilnění, kuplířství a další zločiny. Prověřují ho rovněž úřady v USA a Británii. Tate se nijak netají tím, že ženy považuje v podstatě za kus masa. Na Twitteru má přes 10,7 milionu sledujících a v srpnu 2023 se odhadovalo, že jeho on-line aktivity mu vynášejí 5 milionů dolarů měsíčně. Nikdo, kdo stráví delší čas na internetu, nemůže pochybovat, že mizogynové existují.

Data ale ukazují, že radikalizace žen je stejný, ne-li větší problém než radikalizace mužů. Vezměme si třeba článek deníku The Guardian z loňského srpna, který je o politických trendech mezi mladými Američany. „Zjistila, že muži generace Z se stávají konzervativnějšími a stále více lhostejnými k politice,“ shrnuje list výzkum politoložky Melissy Deckmanové. „Mezitím se ženy generace Z staly nejen nejprogresivnější skupinou v historii USA, ale očekává se také, že ve všech ohledech politické angažovanosti předčí své mužské vrstevníky,“ dodává.

K tomu The Guardian přiložil graf ukazující rozdíl v politických postojích mezi ženami a muži ve věku 18 až 29 let v průběhu posledních 25 let. Zatímco v roce 1999, kdy graf začíná, byl rozdíl mezi postoji 12 procentních bodů, s tím, že muži byli konzervativnější než ženy, v roce 2023, kdy graf končí, tento rozdíl narostl na 23 procentních bodů. Při pohledu na graf je ale jasné, že tento nárůst je v podstatě jen dílem žen. Zatímco muži zůstali zhruba stejně konzervativní, ženy se staly mnohem více liberálními.

A není to pouze americký trend, ale celosvětový. „V zemích na všech kontinentech se mezi mladými muži a ženami otevřela ideologická propast. Desítky milionů lidí žijí ve stejných městech, pracují na stejných pracovištích, studují ve stejných školách, a dokonce žijí ve stejných domácnostech, aniž by sdílely stejné názory,“ napsal v analýze pro Financial Times loni v lednu John Burn-Murdoch. „V USA ukazují údaje společnosti Gallup, že po desetiletích, kdy byla obě pohlaví přibližně rovnoměrně rozdělena mezi liberální a konzervativní světové názory, jsou ženy ve věku 18 až 30 let nyní o 30 procentních bodů liberálnější než jejich mužští vrstevníci. K vytvoření tohoto rozdílu stačilo pouhých šest let,“ píše Burn-Murdoch. „V Německu je nyní také patrný 30bodový rozdíl mezi stále konzervativnějšími mladými muži a progresivními ženami stejného věku, ve Velké Británii je tento rozdíl 25 bodů,“ dodává.

Když se ale znovu podíváme na přiložené grafy, tak narůstající rozdíl v ideových postojích jde znovu především na účet žen. V případě Británie se dokonce muži stávají liberálnějšími než dříve, jen ženy se posunují doleva ještě rychleji. Trend rozevírajících se názorových nůžek lze vysledovat dokonce i v Číně – a znovu jsou to ženy, kdo přijímají nové názory rychleji a ve větší míře. Pouze v Jižní Koreji se muži radikalizují rychleji než ženy.

Fenoménu si všímá i šéfredaktorka on-line magazínu Quillette Claire Lehmannová. Upozorňuje, že studie z roku 2020 popsala environmentální hnutí Extinction Rebellion jako „vysoce feminizovanou“ protestní kulturu. „Průzkumy ukázaly, že účast na klimatických demonstracích ve městech po celém světě tvoří přibližně ze 60 % ženy,“ píše Lehmannová. Podobně další progresivní hnutí jako Black Lives Matter a tábory na podporu Gazy na univerzitních kampusech byla vedena a podporována především ženami. Často se také účastní nejrůznějších vandalských akcí jako házení polívek na vzácné obrazy nebo blokování dopravy.

Důvody jsou jistě komplexní, ale hraje v tom roli přirozená dynamika dívčích kolektivů. „Studie vývojové psycholožky Joyce Benensonové zjistily, že skupiny kamarádek bývají méně odolné než skupiny kamarádů a mnoho žen trpí intenzivním strachem ze sociálního vyloučení. Tlak zapadnout do skupiny je u dívek silnější než u chlapců, což může vést k tomu, že dívky podporují názory nebo myšlenky spíše z touhy po sociální harmonii než z opravdového přesvědčení,“ tvrdí Lehmannová.

Internet tyto trendy ještě zesiluje. Znovu Lehmannová: „Když se skupiny ženských přátel přesouvají na internet, povrchní projevy konsenzu – sdílení memů, odznaků a hashtagů – se můžou jevit jako povinné. Platformy jako Instagram a TikTok nabízejí proud obsahu souvisejícího s traumaty, který aktivuje instinkt péče, a zároveň vystavují mladé ženy neustálým podnětům, že jejich bezpečnost, sounáležitost a sebeúcta závisí na přijetí ,čistých‘ ideologických postojů. Výsledkem je technologické a ideologické ovládnutí ženské psychologie.“

„Jedná se o novou formu radikalizace, která funguje odlišně od jejího mužského protějšku. Když ideologie ovládne skupiny ženských přátel, je tento proces méně násilný a více vztahový, poháněný tlakem vrstevníků, emocionálním uvažováním a strachem ze sociálního vyloučení. Prosperuje v prostorech, které se jeví jako bezpečné a pečující, ale pod jazykem spravedlnosti se skrývá křehká konformita,“ shrnuje Lehmannová proces ženské radikalizace.

Až se příště budeme strachovat o to, zda se nám neradikalizují chlapci, možná by stálo za to zkontrolovat i to, jak si vedou dívky.