Komentáře - 17. května

Je suis bageta!

Onoho dopoledne jsem otevřel Facebook a zjistil, že tam uživatelé řeší nějakou bagetu. Nebo přesněji – část jich řešila bagetu. Aspoň v mé bublině řešila větší část uživatelů to, že nějaká jiná část uživatelů řeší bagetu. Cítil jsem se zatlačený do nevýhodné pozice, kdy člověk neví, která bije. Na sociálních sítích tohle nevědění může být smrtící – když nevíš, která bije, odbíjí, tak skoro určitě odbíjí tobě. Nějak podobně to přece napsal klasik. Bylo proto potřeba se rychle zorientovat. Jakou bagetu? Jak řešit? Proč?

16. května

Ministryně financí jsou taky lidi

Alena Schillerová se ocitla v trapné situaci, do níž si pomohla sama, rozpaky ale budí i potřeba ji v tom ponižujícím postavení držet a pořádně vyválet. Řeč tu je samozřejmě o její angličtině.

15. května

14. května

Vysoká cena za strach a úzkost

Státem nařízené vypnutí ekonomiky a společnosti kvůli koronaviru se postupně uvolnilo. Už můžeme chodit nakupovat do všech obchodů. Využívat většinu služeb. Otevřely se zahrádky restaurací. Do škol mohli (nikoliv museli, což je problém) nastoupit studenti devátých tříd. Stále se nedá volně cestovat a zakázány jsou veřejné akce s více než stovkou lidí.

13. května

Popírači koronaviru

Říká se jim koronakritici, případně koronaidioti. Odsunout je na okraj se však přinejmenším v Německu nedaří. Minulou sobotu demonstrovali v desítkách měst, v Berlíně, Mnichově, Frankfurtu, Kolíně a Stuttgartu se jich sešly tisíce, v menších sídlech jako Cáchy nebo Mannheim stovky. Videa z demonstrací ukazují na transparentech slogany jako „Probuďte se“, „Konec paniky“, „Chceme zpátky svůj život“, „Zastavte zdravotnické fašisty“, demonstranti prý vyzývali kolemjdoucí heslem „Strhněte roušky“.

12. května

Vládní epidemiologové na ústupu

Je vcelku lhostejné, že ještě v neděli vládní epidemiolog Rastislav Maďar oznamoval, že ministerstvo zdravotnictví jde na pondělní schůzi vlády s doporučením zachovat povinnost roušek aspoň do půlky června. A že ministr zdravotnictví Adam Vojtěch včera tvrdil, že jeho ministerstvo navrhlo vládě konec roušek už k 25. květnu.

11. května

10. května

09. května

Koronavirus je pryč, stav nouze zůstává

V uplynulém týdnu evidovaly tuzemské laboratoře v průměru padesát nových případů koronaviru denně. Nouzový stav vyhlášený na obranu před infekcí se přesto bude prodlužovat, případně se nahradí tzv. stavem pandemie. Málokterý údaj postihuje lépe absurdní poměry, které panují v Česku.

08. května

Mučedník Jiří O., vzkříšený Kim

O mluvčím českého prezidenta Jiřím Ovčáčkovi jsem na tomhle místě psal už víckrát. Nedá se taky nic dělat, je to jedna z nejvýraznějších osobností tuzemského virtuálního světa. Kdyby ho tuzemský virtuální svět neměl, musel by si ho asi vymyslet. Troufal bych si jít ještě dál – nepovažuji za vyloučené, že si český virtuální svět Jiřího Ovčáčka skutečně vymyslel. Dostal v něm personu, která vychází vstříc potřebám všech znepřátelených politických bublin. Jednu může mobilizovat k vytrvalému boji pomocí střídání patosu a invektiv, druhou motivuje svou schopností velmi výstižně předvést všechny protivné charakteristiky, jež soupeřům přisuzuje, a přidat k nim přesladkou polevu grotesky a surreálna.

07. května

06. května

Evropa se propadla do nejhlubší recese za čtvrt století

Ze světa postupně přicházejí zprávy, jak hlubokým zásahem pro ekonomiku bylo její vypnutí kvůli koronaviru, které přišlo v první čtvrtině letošního roku. Různé země světa se vypínaly postupně. Většina Evropy stejně jako Česká republika začátkem března. Asie dřív. Amerika později. Výkon ekonomiky se publikuje ve čtvrtletních periodách, takže ve výsledcích za první čtvrtinu roku, které se začínají postupně zveřejňovat, je jen část vypnutého období. U většiny zemí začínají zprávy o propadu slovem nejhlubší. Liší se zatím datum, k němuž se to nej vztahuje.

05. května

Když na epidemiology slunce nesvítí

„Když nikdo neví, co děláme, neví ani, co děláme špatně.“ Tato obecná zásada dekadentní netransparentnosti při správě věcí veřejných proslavená sirem Humphreym Applebym v geniálním seriálu Jistě, pane ministře dostává v časech koronaviru novou podobu. Ne už fiktivní, ale skutečnou. A nikoli v Británii, ale u nás. Přeformulována zní asi jako Když nikdo neví, jaká data a podklady máme, neví ani, jestli se rozhodujeme logicky, nebo ne. Navíc nemůže nikdo ani zpětně hodnotit, jak a podle čeho jsme rozhodovali v minulosti a jestli ona rozhodnutí projdou testem přiměřenosti.