Komentáře - 29. června

Tímto tempem se za deset let Češi už nebudou rodit

Další čtvrtletí, další zneklidňující hlášení Českého statistického úřadu. Trend, kdy máme v meziročním srovnání porodnost v republice nižší zhruba o deset procent, trvá už dva a čtvrt roku. Za první tři měsíce letoška meziroční úbytek dělá dokonce 11,2 procenta. A poněvadž letošní první čtvrtletí je začátek třetího roku v tomto trendu, nebude akumulovaný úbytek dětí dvacet procent, ale víc.

28. června

Televizní duel Biden – Trump: trápení seniorů v USA

Kdo se rozhodl dívat se na prezidentskou debatu Joe Biden-Donald Trump a očekával fakta, vize a věcné argumenty musel být zklamán. Většina klání se skládala z osobních útoků, nadávek a urážek. Z průzkumů po prezidentských debatách ale vyplývá, že tradičně nemají na názory voličů velký vliv, takže asi ani nikdo nepředpokládal, že dva kandidáti dokáži někoho přesvědčit. Letos však byla debata od začátku o něčem jiném než o koherentních argumentech. Již několik měsíců se řeší zdravotní stav jednaosmdesátiletého Bidena. Tato debata měla ukázat, že Biden je mentálně a psychicky v pořádku.

27. června

Vysoké nároky na UX

O Michaele Pixové, české kritické sociální geografce (Přírodovědecká fakulta a Fakulta sociálních věd UK, VŠUP, zahraniční univerzity), zde hodláme psát jen s respektem. Toho se jejím postům na síti X, dříve Twitter, věnovaným boji proti klimatické změně, pohříchu nedostává. Příčinou je extrémní ideologičnost provázená nerovným bojem s nástrahami digitálních technologií. Případ, kdy ve snaze sdílet se čtenáři link na jakýsi dokument na internetu sdílela – při opakovaných pokusech – pouze link na tento dokument na pevném disku svého počítače, se stal legendárním.

26. června

Kubánská krize, nové vydání

Mír mír mír / jako hajzlpapír – padesát let staré dvojverší Egona Bondyho možná vystihuje, proč je dnes v České republice tak obtížné mluvit o riziku světové války mezi Západem a Ruskem. Ještě se vyrovnáváme s normalizací a důležitější než rok 2024 jsou pro nás léta 1968–1989. Touha po míru je u nás dosud zdiskreditovaná komunistickou propagandou. A co se mezitím děje na Ukrajině?

25. června

Ani pro vyšší dobro se nevyplácí lhát

Vnímání dění ve společnosti se stále více posuzuje pohledem: komu to slouží, komu tím prospějete? I v situaci, kdy je jen položena nepohodlná otázka. Společenský diskurz jako by byl nakažen postcovidovým syndromem, pro který je charakteristické nadřazení vyššímu dobru nad vše ostatní včetně legitimního racionálního uvažování. Zároveň je patrné, že tyto normy elit odmítá rostoucí skupina společnosti.

24. června

Masakr na FF UK: Matějček lže, Rakušan zamlžuje, odpovědnost mají oba

Po půlročním vyšetřování zveřejnila policie a státní zástupci výtah ze spisu, který měl objasnit okolnosti prosincového masakru na filosofické fakultě. Následné projednávání na bezpečnostním výboru sněmovny a výroky tam pronesené naznačují, že existují vážné pochybnosti o práci šéfa pražské policie Petra Matějčka, ale i úloze ministra vnitra Víta Rakušana. Krátce po celé tragické události požádala policie, veřejnost a média, aby sami aktivně nic nezveřejňovali, že je s výsledky pátrání seznámí. Tohle doporučení akceptovala i drtivá většina novinářské obce, takže celý případ byl zapouzdřen a pasivně se čekalo, s čím přijdou policejní složky a jejich dohledové orgány.

23. června

Osmé výročí brexitu a sranda seriálu Parlament

Někdy se to sejde neobyčejně vhodně: dnes je 23. června, což znamená, že uplynulo na den přesně osm let od referenda a rozhodnutí britských občanů vystoupit z EU. Vypadalo to na evropskou zkázu, předpovídalo se, jak moc Velká Británie zchudne, co všecko zkolabuje, ale nestalo se: nedávno londýnská City oznámila, že už je zase největší burzou kontinentu, uzmula si první místo zpět z Paříže. Taky se říkalo, že brexit ochromí kontinentální Evropu, protože jejími tahouny se stane nechvalně

22. června

Mezi Májem a Káčou aneb Proč žít

Člověk si občas položí otázku, jestli se v naší době dá ještě trochu důstojně žít. Tedy člověk třeba jako já. Jestli už pomalu není čas to nějak nenápadně zabalit, odebrat se kamsi do savany, jako starý slon pomalu složit kosti, posloužit jako biologický materiál pro jiné tvory nebo spíš pro kedlubny, což by byla konečně užitečná recyklace, kterou by si nemusel vyčítat. Nebo jako Seneca si sednout do vany, samozřejmě v takové té tóze, jak do senátu, a chvíli se tam šplouchat a pak jako ten Seneca vzít kudličku a šmik šmik… Ale to je míněno jen velmi teoreticky, člověk ve skutečnosti až na výjimky lpí na životě, neboť život je jediná forma existence, kterou si dovede jakžtakž představit.

21. června

Xochitl má ráda hluk

Mexický režisér Alfonso Cuarón v roce 2001, ještě než byl slavný, natočil film, který se u nás promítal jako Mexická jízda (původní název zní A tvou mámu taky). Hlavní postavy jsou kamarádi před dvacítkou, z nichž jeden je synem sekretářky a jmenuje se Julio (hraje ho Gael García Bernal, ještě než byl slavný) a druhý je z rodiny z nejvyšších mexických vrstev, patřičně zkorumpované, a jmenuje se Tenoch. Pokud vám to jméno přijde divné, tak jim taky. Jak je ve filmu vysvětleno, byl obětí módní vlny jmen inspirovaných předkolumbovskou civilizací, pro ambiciózní rodiny to byl způsob, jak signalizovat, že jsou na straně vlastenectví a pokroku.

20. června

Vymění demokraté Bidena?

Chcete šokující srovnání? Bill Clinton, který odešel z úřadu amerického prezidenta v roce 2001, je mladší než oba dva nynější kandidáti na obyvatele Bílého domu. Clintonovi je 77, Donaldu Trumpovi čerstvě 78 a Joeu Bidenovi 81. Zvlášť mentální stav Bidenův je předmětem ostrých sporů. Poslední kolo vybuchlo kvůli záběrům ze setkání lídrů zemí G7. Na nich státníci sledují seskok parašutistů a aplaudují jim. Joe Biden se najednou od skupinky vzdálí a začne hledět na opačnou stranu. Trapnou situaci vyřeší až hostitelka summitu, italská premiérka Giorgia Meloniová, která amerického prezidenta nasměruje správným směrem.

19. června

/

Pravicový protest a komunistický radikalismus

Volby do Evropského parlamentu měly zcela odlišný ráz od všech dosavadních voleb, počínaje rokem 1979. Poprvé hrály téměř ve všech zemích hlavní roli postoje k tématům nastoleným Evropskou komisí v posledních letech, jako je Green Deal, migrace nebo personální obsazení špiček bruselských institucí. V tomto smyslu to byly zatím ty nejevropštější volby. Doteď se vždycky jednostranně hlasovalo buďto proti stávajícím národním vládám, nebo podle toho, k jakému proudu voliči ideově tíhli. Prostě jste svým hlasem dávali vysvědčení vlastní vládě nebo větší či menší míře integrace. Tentokrát se poprvé ozval silný hlas proti samotné bruselské mocenské centrále.

18. června

ČT, chráněná dílna pětikoalice

Tento týden začíná stranám pětikoalice závod s časem. Jde o hodně, tedy z pohledu vládních stran a z pohledu České televize i Českého rozhlasu. Jde o osud novely zákona, která navrhuje zvýšit koncesionářské poplatky a pokouší se radikálně rozšířit okruh plátců na všechny majitele počítače a mobilních telefonů i na střední až velké firmy. Loni s tímto návrhem ministerstvo kultury vyvolalo jisté podezření, že jde na ruku veřejnoprávním kanálům výměnou za to, že veřejnoprávní kanály jdou zase na ruku vládě. Tady můžeme konstatovat, že vášeň ČT a ČRo pro boj s „fake news“, „dezinformátory“ a populismem se významně překrývá se světem pětikoalice.

17. června

Mír na Ukrajině byl vždy daleko

Byla na jaře 2022 na stole mírová dohoda mezi Ruskem a Ukrajinou? Kritici západní pomoci Ukrajině tvrdí, že Kyjev v podstatě bojuje proti své vůli. Západ využívá Ukrajince ve své proxy válce proti Rusům. Nebýt Západu, tak si tyto dva bratské slovanské národy padnou do náruče a ve východní Evropě zavládne klid a mír. Předmětem doličným má být právě mírová dohoda vyjednaná v dubnu 2022, kdy Rusové a Ukrajinci údajně byli připraveni složit zbraně.

16. června

Sasko versus Slované: střet s neonacisty?

Minulý týden proběhly evropské volby a v českých médiích prozatím byly interpretovány málo – samozřejmě především ve vztahu k tuzemské politice, leč málo bohužel ve vztahu k té evropské a k tomu, jak výsledky promění uvažování a chod Evropského parlamentu. A málo prostoru dostala také interpretace přespolních výsledků. Nabízím proto pohled k sousedům do Saska a do Lužice, kde se dějí věci, jež by nás vzhledem k volebnímu potenciálu AfD v zářijových zemských volbách přece jen měly zajímat, protože se nás patrně dotknou. Nuže v celém Sasku vyhrála eurovolby strana Alternativa pro Německo, získala celkem 31,8 % hlasů.