Komentáře - 25. dubna

Ondřej Štindl

Budoucnost patří žvástu?

Tradiční média se přežila, už nemohou plnit roli „strážců bran“, kteří rozhodují o tom, kdo smí být připuštěn do veřejné debaty. Jejich místo zaujímají média nová, pružnější, přizpůsobenější duchu doby a představám publika a tak dále a tak podobně. Něco podobného člověk slyší často a jistě je na tom velký kus pravdy. Pokud ale ta nová a lepší – demokratičtější, pluralitnější, svobodnější a bůhvíjaká ještě – hrají dnes vůdčí roli, měla by si to připustit a nehrát si na outsidery z undergroundu, když se jim to hodí. Tu značně vypočítavou vyhýbavost některých nových mediálních hvězd ilustruje nedávné dění kolem podcastu Joea Rogana.

24. dubna

Ondřej Šmigol

Mír na Ukrajině stále v nedohlednu. Americký návrh je pro Kyjev nepřijatelný

Donald Trump sliboval, že pokud se stane prezidentem, zařídí mír na Ukrajině do 24 hodin. Velmi rychle se ale ukázalo, že vyjednat klid zbraní mezi Kyjevem a Moskvou je spíše maraton než sprint. A Američanům docházejí síly. Podle serveru Axios předložili Ukrajincům „finální“ mírovou nabídku. Pokud ji Kyjev nepřijme, Washington je připraven si nad celým procesem umýt ruce a odejít. A pravděpodobnost, že se tak stane, se v posledních dnech velmi zvýšila. Protože mírový plán, tak jak ho zveřejnil Axios, je v současné podobě pro Ukrajinu nepřijatelný.

23. dubna

Daniel Kaiser

Balada o dálničním pirátovi

Vzhledem k tomu, že je nikoli lídrem, ale čestným prezidentem jedné nikoli parlamentní strany, vzbuzuje Filip Turek mimořádnou pozornost. Aférka ze souboru fotografií na jeho účtu, z nichž bdělé oko Danuše Nerudové vyčetlo, že Turek překračoval rychlost na české dálnici, plnila několik dní české weby. Europoslance Turka tedy prošetřuje policie, nemohla nereagovat. Rychlost 200 km/h je o poznání víc než u nás povolených 130 km/h. Europoslanec by mohl přijít o řidičský průkaz. Pak je tu ještě rychlost politická, s níž po kauze skočili představitelé vládního tábora, dokonce členové vlády.

22. dubna

Marian Kechlibar

Poučení z konkláve

V poslední den Velikonoc se papežský stolec nečekaně uprázdnil, protože zemřel papež František. Jeho nekrolog určitě napíšou jiní, daleko lépe, než bych to dokázal já. Zároveň to ale znamená, že musí být zvolen papež nový, a procedura, pomocí které se volí, stojí za mimořádnou pozornost. Katolická církev je nejstarší funkční instituce západní civilizace, a i když se proces volby papeže měnil, dnešní konkláve je výslednicí spousty ponaučení z historie a je zajímavé i z informačně-bezpečnostního hlediska. Podívejme se tedy na jeho principy. První princip – izolace od světa.

21. dubna

Tereza Šimůnková

Lidé už vyžadují propagandu sami

Novinářova práce není chlácholit. Čtenář má to nechlácholení po novináři vymáhat. Maminka jedné z obětí střelby na filozofické fakultě spáchala sebevraždu. Jak vyplynulo, také proto, že ani ministr Vít Rakušan, ani nikdo z policejního vedení neprojevili ani homeopatickou dávku sebereflexe. Pro mě šokující počet lidí ale má za to, že Lenka Šimůnková (neznaly jsme se, shoda jmen) od Rakušana nebo pražského ředitele policie Matějčka ani žádnou omluvu chtít neměla. Komise přece nenalezla žádné pochybení, a pakliže komise nenalezla žádné pochybení, žádné pochybení nenastalo.

20. dubna

Lukáš Novosad

Pomlázka je nástroj k vyjádření lásky

Na Dačicku býval pozoruhodný velikonoční zvyk, jinde myslím nevídaný: ráno na Velký pátek se ženy svlékly donaha, popadly doma srp a takto vyrazily na louku či k poli dotknout se země, aby v novém roce dobře nesla a dala dost jídla. Jinými slovy, žena neboli stvoření plodu a nového života požádala zemi čili dárkyni krmě, aby přijala semeno a porodila také. Stejně jako spousta jiných obyčejů vymizel dávno i tento. Muži v něm, alespoň co je mi známo, nehráli žádnou roli, hanbatého běhu a srpového dotýkání země se neúčastnili (i když nepochybuji, že čumilů, aťsi schovaných někde v houští, se našlo dosti).

19. dubna

Ondřej Štindl

Na výpravách s Chrisem

Ve sváteční dny se mi nechce „tepat nešvary“ a vyhlašovat stanoviska, asi by se to ani nehodilo. Dobrá záminka napsat něco o člověku, kterého mám za dost inspirativního, i když neformuluje nějaké velké pravdy, nenabízí řešení, nenahlíží nějak nově a pronikavě problémy dneška. Inspirativní je pro mě nejenom tím, co dělá, ale i tím, že dokázal změnit svůj život způsobem, který něco přinesl jemu i světu, ale nedělá kolem toho tyjátr, na motivační přednášky ho neužije. Jmenuje se Chris Arnade; politicky bychom se asi na všem neshodli, považuje se za socialistu.

18. dubna

Markéta Malá

Hlavní roli v Dukovanech hrají Američané

Napětí a nervozita rostou na straně všech aktérů kolem tendru na dostavbu Dukovan. Lze to vidět jak u zástupců vlády, tak u zástupců společnosti ČEZ jakožto investora. O českém průmyslu ani nemluvě. Neúspěšná francouzská EDF se nadále snaží. Nedávno vydala prohlášení, že prodloužila platnost své nabídky a rozšířila stížnost podanou k českému antimonopolnímu úřadu. Jen Korejci, respektive vládou ovládaná společnost KHNP, zůstávají na svém, tedy komunikují velmi střídmě.

17. dubna

Martin Weiss

Američané budou šroubovat

Psát o Trumpově celní politice do tištěného vydání Týdeníku Echo je problematická volba vzhledem k tomu, že než se vydání dostane na stánky, může být, nebo spíš bude všechno jinak. Americký prezident minulý týden poté, co na 90 dní pozdržel svá „reciproční“ cla a zároveň zavedl separátní cla proti Číně, z těchto cel vyjmul smartphony, notebooky a některé další výrobky. Následně jeho ministr obchodu Howard Lutnick ovšem oznámil, že na tyto vyjmuté výrobky se chystají asi do měsíce nová cla. Takže momentální stav byl takový, že z cel, jež mají údajně povzbudit americkou průmyslovou renesanci, byly vyjmuty hotové výrobky, ne však polotovary.

16. dubna

Markéta Malá

Děláme to jako Čína, jen hloupěji

Nedávno proběhla zpráva o tom, že Čína plánuje dál ve velkém stavět nové uhelné elektrárny. Až do roku 2027. A to tvrdí její představitelé teď, žádný závazný termín to pravděpodobně není. Častý argument je ten, že Čína ale přece trhá rekordy ve stavbě zelených zdrojů, tedy hlavně větrníků a solárních elektráren (nechme teď stranou, že Evropa je na jejích zelených technologiích a solárních panelech nebezpečně závislá, na což se v diskusích záměrně zapomíná). Čína staví OZE, jenomže aby vyrovnala jejich nestálost, nenechává si odumřít záložní stabilní zdroje.

15. dubna

Dalibor Balšínek

Kam může dojet Vidlák s rudou károu?

V redakci Echa bývá nejbouřlivější pondělní porada, která začíná v deset ráno a často se protáhne až na dvě hodiny. Všichni jsou po víkendu odpočatí a řádně nabuzení komentovat, co který z kolegů napsal třaskavého do týdeníku nebo na web, jakou bouři vyvolal svým postem na sociálních sítích nebo kdo všechno nám spílá a chce nás nacpat do nějaké ideologické škatulky – to ale z povahy pestrého názorového složení redakce prostě nelze. Pondělní porady mají přesně definovaný formát: dokončit aktuální týdeník, ujistit se, že nám nic podstatného neuniklo, a pokud možno se dohodnout na podobě titulní strany.

14. dubna

Ondřej Štindl

Zmatek „primitivního antikomunisty“

Jeden z prvních (ne-li ten vůbec první) významných politických střetů na sociálních sítích v Česku se vedl o opodstatněnost – nebo naopak zpozdilost antikomunismu. Měl i nějaké praktické odůvodnění, stoupenci tuzemské levice – a zvlášť její mladší a progresivnější část – se snažili změnit porevoluční zvyklost ostrakizovat na politické scéně KSČM. Důsledkem toho totiž byla faktická nemožnost ustavit v Česku čistě levicovou vládu, která by nutně musela vzít komunisty do koalice, nebo se aspoň opírat o jejich podporu. Aby se tak mohlo stát, musela by se rozpadnout „antikomunistická dominance“.

13. dubna

Jakub Peřina

V umění morální kompas nefunguje

Známou francouzskou herečku Marii Trintignantovou zbil v červenci 2003 její partner Bertrand Cantat tak, že skončila v nemocnici. Slavný zpěvák (frontman skupiny Noir Désir, někdejších velkých hvězd francouzského rocku) tvrdí, že to byla nehoda. Obhajoba zlehčovala Cantatovu odpovědnost, ale pitevní protokol mluvil jasně. Ostře sledovaný soudní proces ještě ani nezačal a celá Francie už se rozdělila na dva tábory. Tímhle způsobem láká Netflix na svou novou dokumentární sérii Z rockera vrahem. Nebudeme soudit poněkud bulvární úroveň seriálu, mnohem zajímavější je v umění věčná otázka, která se po zhlédnutí nabízí: Lze oddělit život umělce od jeho díla?

12. dubna

Martin Weiss

Sůl země

Komentář ve formě několika nespojitých bodů je z literárního hlediska jistý únik, impresionistická objížďka vyvození logického důsledku, který by mohl být testován. Jenže co si počít v chaosu navozeném Trumpovým „dnem osvobození“, když ho „způsobil jeden člověk, který může kdykoli změnit názor. Každý, kdo tvrdí, že ví, co bude následovat, je lhář“? Tak to velmi přesně popisuje bod 6 takového impresionistického výstupu jednoho twitterového komentátora. Velmi výstižný je rovněž jeho bod 5: „Jediní lidé, kteří obhajují cla, jsou ti nejhloupější, které znáte.“

11. dubna

Jiří Peňás

Komu by dnes psal influencer Havel?

Před padesáti lety, 10. dubna 1975, poslal Václav Havel dlouhý dopis Gustavu Husákovi, který začíná zdvořilým oslovením „Vážený pane doktore“. Za týden mu přišla odpověď ze sekretariátu generálního tajemníka, že se dopisem zabývat nebudou, neboť skutečným adresátem není generální tajemník ÚV KSČ (Husák tehdy ještě nebyl prezidentem, tím se stal až za měsíc), ale západní sdělovací prostředky, kterým Havel skutečně dopis také poskytl, což mělo „dokázat jeho skutečný záměr – posloužit antikomunistické propagandě k útokům proti československému státu, straně a lidu naší vlasti“.

Zpět na hlavní stranu