Události posledních dní nám ukazují, že letošní rok může být tím, kdy se to začalo lámat. Tím „to“ máme na mysli společný evropský trh s elektřinou v podobě, jakou nyní známe. Takže si shrňme, co se nyní odehrálo a odehrává, a vzhlížejme s malou nadějí k budoucnosti.
Bohumil Hrabal nebyl ještě vtažen do světa permanentního nahrávání a zaznamenávání, takže jeho „projev“ nemohl zevšednět a zešednout.
Z hlediska velkých témat dneška, budu psát o naprosté prkotině. Ale nemohu si pomoci, cítím se dotčen, snad i potupen. Doneslo se mi totiž, že městská část Praha 2 má hymnu. Jako první v Česku, kde prý žádná jiná obec nebo její část svou hymnu nemá, což je prý chyba a mělo by se s tím něco dělat. A Praha 2 udělala, hymnu objednala i k té realizaci došlo, takže si na závěr posledního předvánočního jednání mohli zastupitelé stoupnout do pozoru a ten kus si vyslechnout. Bylo to zaznamenáno a sdíleno, vyslechl jsem ho i já, už se to nemůže odestát. Beru si to osobně.
Články o tom, jak se někdo zapletl s StB, jsou stále ještě vydatným soustem pro mnohé pamětníky – i nepamětníky, kterých bude již pomalu většina. Dalo by se možná mluvit o posledním pachovém signálu, který dávná mrtvola onoho režimu je ještě schopna ze svého hrobu vyslat. Pro mnohé to jsou přitažlivé zápachy a nemohou jim odolat. Před pár dny jeden takový článek vyšel, byl o „šokujícím a zraňujícím“ odhalení významného filozofa Zdeňka Kratochvíla, profesora Přírodovědecké fakulty UK, předlistopadového účastníka poloilegálních i ilegálních aktivit.
V Damašku padla vláda a Sýrie je novou zemí. Jestli bude lepší než předtím, to se ještě ukáže. Nicméně první dny po pádech režimu jsou vždycky uvolněnější, protože nová státní moc se ještě nestihla zkonsolidovat; a ze sousedních států, jako je Turecko a Libanon, se do Sýrie začali vracet utečenci, údajně ve značném počtu. Většina evropských států zareagovala okamžitým pozastavením přijímání dalších žádostí o azyl, což naznačuje, že by rády viděly totéž – co největší a nejširší odjezd směr Sýrie, zejména pak těch jedinců, kteří se do evropských společností moc dobře neintegrovali a jsou zátěží pro sociální systémy
Kéž by to byl světový rekord v pojídání koblih nebo v žonglování žábami za jízdy na koloběžce vestoje a v protisměru! Bohužel, mými internety minulý týden otřásl rekord nepoměrně smutnějšího rázu (i když ani na konzumaci čehokoli na rychlost a objem nic obzvlášť veselého neshledávám). „Tvůrkyně obsahu pro OnlyFans“, tedy internetová prostitutka Lily Phillipsová (23), se v rámci rozvoje svého kanálu rozhodla vyspat se sto muži za den. I otevřela registraci na svém onlinovém účtu a požádala své odběratele, aby jí v jejím ambiciózním díle pomohli. V určený den se pak do pronajatého AirBnB skutečně dostavila stovka lúzrů bez špetky sebehodnoty z rozličných koutů planety.
Irský historik Charles Townshend popsal v jedné ze svých knih revoluční dobu boje za nezávislost své země jako „čas, kdy se posouvaly obzory možného“. Tato definice revoluční doby dobře sedí i na tu dnešní. Rozhodnutí rumunského ústavního soudu ve věci zrušení prvního kola prezidentských voleb bylo nepochybně takovým posunutím obzoru. Pokračování na sebe nenechalo dlouho čekat. Tento týden se v Polsku objevily zprávy o plánovaném prodeji největší televizní stanice TVN. Podle neoficiálních informací médií byly ve hře o TVN, nyní patřící americké Discovery, dva subjekty – česká PPF
Je skoro polovina prosince, ale stále nevíme nic. Do konce roku měla vláda oznámit, jak bude financovat druhý plánovaný jaderný blok v Dukovanech. V březnu se má podepisovat smlouva s preferovaným uchazečem o zakázku na dva bloky (pozor, vláda striktně trvá na tomto pojmenování a nepoužívá označení „vítězná“), tedy s jihokorejskou společností KHNP.
Mantra, že elektřinu vždy od někoho dovezeme, se hroutí. Stejně tak myšlenka propojeného trhu s elektřinou, kde budou prý levně a čistě vyrábět zelené zdroje. To, co se v těchto dnech odehrává, opět ukazuje, že se to celé brzy může rozpadnout. A že elektřina, a tedy především zajištění toho, že jí bude dostatek, se může stát jedním ze zásadních témat příštích voleb.
Už nějaký čas i u nás sledujeme jev, kterému by se dalo říkat geopolitizace domácí politiky. Řada českých politiků, expertů, novinářů komentuje vnitropolitické dění v zemích bližších i vzdálenějších výlučně geopolitickými brýlemi, které, s mírnou nadsázkou, ze Spojených států do Evropy dodává Joe Biden.
Máme proti prezidentovi republiky neustále operovat jeho minulostí před rokem 1989? Nechceme-li po něm jít se zastřelit, tak určitě ne. Život je šance neustále se obnovovat a zlepšovat a tu šanci musí mít i Petr Pavel. Ale nastávají situace, kdy se ta minulost jako vysvětlení pro některé jinak nepochopitelné kroky dnes přímo vnucuje.
Ačkoliv je Francie oficiálně sekulární stát, na otevření rekonstruované Notre Dame nesměl prezident Emmanuel Macron chybět. Nechyběla ani řada dalších lidí, včetně nastupujícího prezidenta USA Donalda Trumpa a jeho poradce Elona Muska. Atmosféra byla vážná. Nebyl to jen běžný obřad, ale symbolický sraz celé západní civilizace, ohrožené dnes čím dál početnějšími řadami nepřátel. Kde jinde se v takové situaci sejít než ve starém chrámu, který stál nad vodami Seiny už v době, kdy ve Francii vládli Kapetovci a nikdo ještě netušil, že za velkým západním oceánem leží nějaká Amerika
Že mladí Britové tráví venku méně času než trestanci ve výkonu trestu, upozornila v Týdeníku Echo Bianca Bellová. Na minimum klesla ochota mnohých rodičů s dětmi podnikat cokoli smysluplného, tedy pro rodiče aspoň stopově náročného – i jízda pražským metrem jednoznačně doloží, že rodiče jsou líní si s dětmi už i povídat a radši je nechají tzv. zabavit mobilem.
Současný marketingový relaunch Petra Fialy, motivovaný jeho dojmem „zdá se mi, že lidé o mně chtějí vědět víc“ (což by tedy chtělo factcheck), si vysloužil přirovnání k Milouši Jakešovi na Červeném Hrádku. Ale všimli jste si něčeho jiného? Nejdříve řekl v Otázkách Václava Moravce, že bychom si zasloužili mzdy jako „v Německu nebo v Rakousku“ a že potřebuje další mandát na to, aby lidé dostávali mzdy, „jako mají v Bavorsku“. Na tiskovce 27. listopadu se pochlubil, že „digitalizujeme rychleji než Německo“. A o pár dnů později v rozhovoru na Novinkách odvedl řeč k tématu, o němž mluvil už u Moravce.
