Komentáře - 26. března

Marian Kechlibar

Dvacet let Facebooku aneb my blbci pitomí

V roce 2004 byl Mark Zuckerberg devatenáctiletým studentem na Harvardu a nikdo jej neznal. Už tehdy se rád „vrtal v počítačích“ a měl za sebou menší kampusový projekt „Hot or Not“, webovou stránku, na které měli studenti hodnotit atraktivitu jiných studentů a studentek. (Jak jiná doba – dnes by takový záměr určitě narazil na běsnění progresivců, umocněné tím, že Zuckerberg je heterosexuální muž a Žid.) Jeho další projekt se jmenoval Facebook a jeho záměrem bylo seznamovat studenty Harvardu mezi sebou.

25. března

/

Německo nedělá chyby

Oblíbeným odlehčením hodin chemie na našem gymnáziu bylo těsně předtím, než člověk přelil zkoumanou kapalinu z jedné zkumavky do druhé, dramaticky zvolat na celou třídu: „Copak z toho asi bude? Ví Bůh!“, kterého jsem tenkrát ještě psala s malým b. Ale takový výbuch, jaký na chemii zažili šestnáctiletí gymnazisté z městečka Ribnitz-Damgarten kousek od Rostocku, bychom nezažili, ani kdyby nám chemikářka dala klíč od skladu exploziv. Přímo do vyučování totiž vtrhli tři policisté a odvedli k výslechu jejich spolužačku, podezřelou z pravicového extremismu.

24. března

Lukáš Novosad

Terorismus v evropských metropolích: tak jsme zase v tom

Měl to být poklidný víkend, v němž budeme sledovat nanejvýš průběh prvního kola prezidentských voleb na Slovensku. Leč, jak se říká, pánbůh míní, lidé mění. Slovenské volby zůstaly světem zapomenuty, za což může páteční útok teroristů na obchodní centrum v Krasnogorsku, v podstatě veliké sídliště na kraji Moskvy. Slovenského dění jako by najednou nebylo, respektive volba hlavy státu země ve střední Evropě stala se pro vývoj kontinentu náhle příliš titěrnou a zanedbatelnou v porovnání se zločinem, který se stal v nejvýchodnější evropské metropoli.

23. března

Ondřej Šmigol

Jak impérium vrací úder Británii

Ve středu se vlády ve Walesu ujal labouristický politik Vaughan Gething. Na tom by nebylo nic divného, labouristé jsou tradičně ve Walesu dominantní stranou. Gething je ale napůl původem ze Zambie. Poprvé v historii tak ani jednu ze zemí, které tvoří Spojené království, nezastupuje bílý muž. Ve Skotsku vládne Humza Yousaf, potomek pákistánských imigrantů, v Severním Irsku Michelle O'Neillová a britským premiérem je Rishi Sunak. Pro rasisty je to důkaz již naprostého pádu Británie. Pro progresivisty důvod k oslavě.

22. března

Martin Weiss

Klišé neumírají

Institucionální paměť je užitečná věc, až na případy, kdy není. Wall Street Journal přinesl zpravodajství o naší iniciativě s nákupem munice pro Ukrajinu ve třetích zemích. Titulek „Malý bývalý sovětský satelit na lovu zbraní pro Ukrajinu“ si na sociálních sítích vysloužil kritiku, a to nejen od, pardon, obyvatel bývalých sovětských satelitů. Zdála se tak jednoznačně namístě, že se k ní připojil například i americký velvyslanec v Česku. Takže deník nakonec titulek na webu změnil a místo sovětské minulosti zdůraznil středoevropskou polohu. Ta kritika je trochu, i když opravdu jen trochu, nefér.

21. března

Ondřej Šmigol

Konec hry na demokracii

Vladimir Putin popáté vyhrál prezidentské volby. Při účasti 74,22 % získal přes 87 % hlasů. Tedy to jsou oficiální výsledky. Málokdo je totiž považuje za svobodné a spravedlivé. Žádnému relevantnímu oponentovi nebylo dovoleno kandidovat. Volby doprovázela přítomnost represivních složek. Na okupovaných územích na Ukrajině probíhaly přímo pod dohledem armády. Miliony státních zaměstnanců a studentů musely volit povinně. A hlavně v Rusku stále platí Stalinova poučka: „Není důležité, jak kdo hlasuje, ale kdo hlasy sčítá.“

20. března

Daniel Kaiser

Volové bez diplomu proti volům s diplomem

Událostí týdne v české politice je mimořádná schůze sněmovny, kterou vyprovokoval Andrej Babiš jedním zatoulaným e-mailem. V tom e-mailu si u svého poradce objednává informace k ministru zahraničí Janu Lipavskému. Protože následující text bude údivem nad tím, s jakou rutinou pětikoalice přistupuje ke svým příznivcům jako ke zpolitizované zvěři, která už nemyslí, začněme příkladem ze světa dřív, než čtenář stihne zapnout Antibabiše v sobě.

19. března

Dalibor Balšínek

Zlobivý element establishmentu

Mělo by to tak být, že předplatitelé i čtenáři našeho týdeníku dostanou objemnější, řekněme, složku. Vedle regulérního vydání, kde najdete další text naší výrazné posily Bohumila Pečinky, který po 25 letech přestoupil z Reflexu do redakce Echa. Ve svém textu přemýšlí nad dalším osudem ODS. Začíná se navenek rýsovat, že Bohumilovým antipodem je Daniel Kaiser, který byl v pondělí v Bratislavě a pořídil rozhovor se slovenským premiérem Robertem Ficem. Důvod je nasnadě: stav česko-slovenských vztahů a také změny v postojích nové slovenské vlády. Protikladnost obou našich významných autorů je jen prvoplánovým hodnocením hodným uživatelů sociální sítě Twitter.

18. března

/

Deset let Týdeníku Echo: už, nebo teprve?

Hned v úvodu se musím přiznat, že Týdeník Echo čtu a čtu ho systematicky už celých deset let. Zdůrazňuji to proto, že to bych nemohl říci o žádném jiném časopisu u nás.

17. března

Lukáš Novosad

Panwerichovský osud Karla Kryla

Neštěstí kulatých výročí spočívá v tom, že je v nich přítomen všeobecně srozumitelný kýč, a že se k nim proto touží vztáhnout kdekdo, jelikož je to snadné. Obzvlášť velké pokušení k patetickému vyjádření nabízejí dvojitá kulatá výročí. Přesně to letos znovu potkalo básníka a písničkáře Karla Kryla. Třicáté výročí jeho úmrtí a okolnosti, jež ho doprovázely, už na začátku března připomněl kolega Marian Kechlibar.

16. března

Ondřej Štindl

Žurnalistika a ticho

Echo slaví desáté výročí, možná jste to postřehli. Člověka to vede k úvahám, jak rychle plyne čas a jak rychle se všechno mění a zároveň jak se všechno vleče a nemění se vůbec nic. Nic originálního, každému to občas přijde na mysl. Otázku povahy času tu ale zodpovídat nebudu, nemám k tomu potřebnou filozofickou průpravu. Jednu výraznou proměnu, již běh těch deseti let přinesl, jsem si ale při těch výročních rekapitulací uvědomil.

15. března

Ondřej Šmigol

Panika v Americe

Tak je to oficiální, o Bílý dům se střetne současný prezident Joe Biden a jeho předchůdce v úřadě Donald Trump. Minulý týden proběhlo takzvané superúterý, den, kdy probíhaly primárky ve čtrnácti státech a v jednom teritoriu najednou. Trump v nich přesvědčivě zvítězil a jeho poslední vyzývatelka v souboji o republikánskou nominaci Nikki Haleyová z voleb odstoupila. Navzdory úspěchu primárky vyjevily zásadní Trumpovu slabinu.

Zpět na hlavní stranu