Ačkoliv je Francie oficiálně sekulární stát, na otevření rekonstruované Notre Dame nesměl prezident Emmanuel Macron chybět. Nechyběla ani řada dalších lidí, včetně nastupujícího prezidenta USA Donalda Trumpa a jeho poradce Elona Muska. Atmosféra byla vážná. Nebyl to jen běžný obřad, ale symbolický sraz celé západní civilizace, ohrožené dnes čím dál početnějšími řadami nepřátel.

Podobně jako Notre Dame i západní civilizace prošla mnohokrát ohněm – a občas to vypadalo, že z těch spálených trosek už znovu nepovstane. Zatím vždycky povstala znovu, ať už za tím zmrtvýchvstáním stály hrdinské činy hrstky bojovníků nebo drobná práce neznámých lidí, jejichž jména si nikdo nepamatuje. Je dobré si připomenout, že jsme rodina, rozhádaná a nejednotná, ale nakonec pořád rodina, navíc rodina, která po staletích krvavých bojů dospěla k tomu, že svoje spory bude řešit u stolu, nebo možná na Twitteru, ale nikoliv ohněm a mečem. Tahle inovace by neměla zaniknout – už jen tu „dlužíme“ zbytku světa podstatně víc než nějaké Pohádky tisíce a jednoho genderu.

A když už jsme u toho, je dobře, že ti, kdo rozhodovali o rekonstrukci katedrály, odolali pokušení zamořit ji nějakou zpolitizovanou modernou, jak se svého času stalo v rámci otevíracího ceremoniálu pařížské olympiády. To by bylo znásilnění; naštěstí převládl rozum a Notre Dame se vrátila ke svým počátkům. Vypadá teď prý stejně jako v dobách, kdy se stavěla.

Snad i nám se podaří projít ohněm tak elegantně, jako se to podařilo jí.