Náhoda tomu chtěla, že pád syrského režimu Bašára Asada zastínil docela významnou politickou událost pro Evropu, jíž bylo anulování prvního kola rumunských prezidentských voleb. Balkánským zemím je ještě víc než nám souzeno druhořadé postavení v očích evropské veřejnosti. Nicméně jakožto členové Evropské unie jsou podřízeny stejnému právnímu řádu, jejich státní struktury jsou aspoň rámcově podobné a i tam se, byť třeba jen teoreticky, vytvářejí precedenty pro to, co je evropské. A anulování voleb poté, co první kolo nedopadne dobře, je povážlivý precedent.

Existuje vůbec nějaký předobraz pro to, co rumunský ústavní soud udělal? Na schvalování tzv. euroústavy jsme viděli, jak je možné se potýkat s nežádoucími výsledky demokratického hlasování. Když ji Francouzi, Holanďané a Irové odmítli v referendech, byla nahrazena kosmeticky změněným dokumentem, o němž už se hlasovalo jen v parlamentech. V Irsku, kde to nešlo, dostali Irové opravný pokus. Lisabonskou smlouvu schválili, takže se můžeme jen dohadovat, co by se stalo, kdyby řekli Ne. Museli by referendum opakovat tak dlouho, dokud by nehlasovali správně?

Prezidentské volby soudci zrušili v Rakousku v roce 2016 až poté, co proběhly. Ale tam to nebyl případ, kdy by výsledek byl nepřijatelný pro stávající establishment, a opakované druhé kolo dopadlo stejně (při zrušení hrály roli rozlepující se obálky u korespondenčních hlasů, za což, jak zdůraznil rakouský ministr vnitra, mohlo „německé lepidlo“; s nadsázkou tedy můžeme říct, že už tam se dostalo ke slovu zahraniční zasahování).

Mohlo by se to stát u nás? Náš Ústavní soud už jedny volby zrušil, to byla tzv. kauza Melčák v roce 2009. Ale stalo se to ještě před jejich konáním a soud anuloval vůli Poslanecké sněmovny, ne voličů. Jinak ovšem soudy konstatovaly řadu drobných porušení pravidel prakticky u každých voleb, ale nikdy kvůli tomu žádné neanulovaly. Nakolik má být dostatečným důvodem pro zrušení voleb porušení aktuálně platných pravidel? Úřad pro dohled nad hospodařením politických stran, který monitoruje financování volebních kampaní, vznikl až v roce 2017. Budeme se dívat na všechny volby před jeho vznikem jako na nelegitimní?

Rumunské úřady zveřejnily zprávy ministerstva vnitra a rozvědky, na jejichž základě ústavní soud rozhodoval. Popisují koordinovaný „nákup influencerů“ financovaný z ciziny; rumunská policie již zadržela jednoho člověka, který měl takovou kampaň koordinovat. Jenže, ve vší úctě k rumunským orgánům, po vítězství Donalda Trumpa v roce 2016 malovali podobný obraz volební kampaně i činitelé amerických rozvědek a novináři, a byla to převážně blbost.

Nepřípustnost zasahování do volební kampaně z ciziny je důležitý princip, a to odjakživa (mimochodem, naše politické strany dodnes smějí přijímat dary od zahraničních nadací a politických stran). Ale nástup sociálních sítí zde vytvořil novou realitu. Lze je buď naprosto ovládnout a odříznout od světa jako v Číně a Rusku, anebo se smířit s tím, že dění na nich nikdy nepůjde úplně podřídit pravidlům. Francie například obvinila Ázerbájdžán, že po sítích rozdmýchával nepokoje na Nové Kaledonii jako odvetu za francouzskou podporu Arménii. Je to zcela reálné, ale co s tím chcete dělat?

Ve zpravodajství z Rumunska můžeme číst o influencerech, kteří se dnes omlouvají za to, že se nechali zneužít a podvést. Ale taky o jiných, kteří trvají na tom, že vítězného kandidáta podporovali z přesvědčení. Co s tím chcete dělat?

Analytici upozorňují, že stejné ruské zasahování probíhalo i při nedávných prezidentských volbách v Moldávii. Jenže v těch zvítězila proevropská kandidátka a zrušeny nebyly. Měly by být?

Až dosud byly volby tou výjimečnou příležitostí, kdy platil každý hlas stejně – i lidí hloupých, nevzdělaných, těch, které zrovna včera někdo hrozně naštval, i těch ovlivněných propagandou. Nemusí to tak být, můžeme si říct, že se demokracie přežila, a nahradit ji technokratickým rozhodováním. Ale bude mít větší důvěru? A podle jakých pravidel se budou odehrávat spory uvnitř technokracie?