Mantra, že elektřinu vždy od někoho dovezeme, se hroutí. Stejně tak myšlenka propojeného trhu s elektřinou, kde budou prý levně a čistě vyrábět zelené zdroje. To, co se v těchto dnech odehrává, opět ukazuje, že se to celé brzy může rozpadnout. A že elektřina, a tedy především zajištění toho, že jí bude dostatek, se může stát jedním ze zásadních témat příštích voleb. Ceny elektřiny na krátkodobých trzích se v minulých dnech dostaly opět na šílené hodnoty. A tentokrát už to má dohru. Norové se rozčílili, protože kvůli propojenému trhu vzrostly ceny i u nich. A vyhrožují odstřižením své přenosové soustavy od Evropy.

Při logickém uvažování soudného člověka nenapadne už snad nic jiného, než že tohle nefunguje a fungovat nebude. Každá společnost a každý stát potřebují být ve výrobě elektřiny soběstačné, a ne se své soběstačnosti dobrovolně vzdávat. A nechat samy sebe napospas tomu, že od někoho snad bude co dovézt. A že to bude výhodné, protože to bude „levná“ zelená elektřina. Nebude. A je děsivé, že vláda (a ČEZ) takovými prohlášeními lidi ještě pořád krmí.

A proč se cena v poledne dostala na extrémních 10 tisíc eur? Podle OTE šlo o vliv chybně uzavřeného obchodu ze strany jednoho obchodníka. A i mimo tento extrémní výkyv se cena elektřiny ve středu na krátkodobém trhu pohybovala pro exponované hodiny kolem 800 eur za MWh. Což je až desetinásobek obvyklých cen.

Co nám z toho plyne? Evropa se dostala už teď vlivem propojeného trhu s elektřinou do situace, kdy to, že v Německu v zimě málo fouká, ovlivní i všechny ostatní. Němci pak ještě k tomu začnou ve velkém pálit uhlí a na řadu přijde i mazut (hlavně že jaderné elektrárny se vypnuly) a do toho masivně dováží elektřinu.

A „chybně uzavřený obchod“ je schopný soustavu položit. Propojený trh, kde se každý spoléhá na to, co od koho přiteče, a k tomu umělé upřednostňování zelených zdrojů, které vyrábějí jen občas, opravdu nezaručují prosperující budoucnost a dostatek elektřiny.

Norsko tentokrát šílené ceny elektřiny, které se přelily i na jeho trh, nevydýchalo. Elektřina severské zemi vylétla na nejvyšší úroveň od roku 2009 a tak Norsko zvažuje odstřižení přenosové soustavy od Evropy. Zoufalá situace na trhu s elektřinou v EU totiž tlačí nahoru i ceny v této zemi. A tak vláda přišla s nápadem zrušit propojení s Dánskem. A ve hře je i odstřihnutí se od Velké Británie a Německa. Takže už by se nedělo to, že Norsko jakožto vývozce bude zachraňovat Němce, když budou potřebovat elektřinu dovézt. Primární bude pro Nory zajistit nízké ceny elektřiny pro sebe.

My se máme podle letošního hodnocení zdrojové přiměřenosti, vydávaného ČEPS, stát dovozci už po roce 2025. A převažující mainstreamový názor, který se tu neustále razí, je ten, že to nevadí. Protože dovoz elektřiny z Německa se nám ekonomicky vyplatí. Někdy možná ano. A ve chvílích, jako jsou ty výše popsané, kdy všichni budou mít málo a všechno bude drahé, se bude dít co? Až se cíleně zbavíme stávajících stabilních zdrojů energie a nové nebudeme mít postavené, tak nám nebude pomoci.

A jen dodatek pro ilustraci toho, kam celé evropské zelené fanatické uvažování došlo. Eurokomisař pro klima Wopke Hoekstra zase slibuje, že dodrží klimatické cíle EU „navzdory Donaldu Trumpovi a populistickému odporu“. A zároveň připouští, že Evropa je v celém svém klimatickém tažení sama a že to nemůže zvládnout. Podobně absurdní je, když šéfka Evropské centrální banky Christine Lagardeová uznala, že obrovská zátěž plná regulací, zákazů a předpisů souvisejících především s klimatickou politikou EU evropské podniky potápí. Ale jedeme dál, podniky to musí zvládnout. Rozhodují lidé se zcela schizofrenním uvažováním.