Určující dění na trhu s elektřinou

Větru ani Němci neporučí

Určující dění na trhu s elektřinou
Větru ani Němci neporučí

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete .

Echo Prime

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

Události posledních dní nám ukazují, že letošní rok může být tím, kdy se to začalo lámat. Tím „to“ máme na mysli společný evropský trh s elektřinou v podobě, jakou nyní známe. Takže si shrňme, co se nyní odehrálo a odehrává, a vzhlížejme s malou nadějí k budoucnosti.

Stalo se opět to, co na začátku listopadu, jenže tentokrát v ještě větším rozsahu. A mělo to dohru. Že jsme se dostali do stavu, kdy Evropa začíná být v zimě závislá na tom, jestli zafouká, je fakt. V síti upřednostňované zelené zdroje jsou zkrátka nestabilní a odkázané na počasí. Proto vyrábějí levně, jak jejich podporovatelé a obhájci nezapomenou zdůraznit v každé diskusi, jen když jsou k tomu zrovna vhodné podmínky. To se pak občas vyplatí neustále omílaný dovoz, respektive vychází levněji elektřinu dovézt než spustit třeba plynové elektrárny. Ani v takovou chvíli nezapomínejme na to, že umělé zdroje musejí být ze své podstaty podporované, protože právě kvůli jejich nestálosti rentabilita vázne. Pokud nemají investoři dopředu od státu garantované výkupní ceny, nebudou zdroje stavět. To vidíme na aktuální snaze vlády snížit podporu pro provozovatele solárních elektráren a měnit jen tak z ničeho legislativu. A podporu z drtivé části stejně platí a dál budou platit lidé na fakturách za elektřinu, protože i když část jde ze státního rozpočtu, nestačí to. Ale zpět k dění na trhu. Od začátku listopadu tedy začalo panovat po celé Evropě na toto období nezvyklé bezvětří, často se tvořily mlhy a inverze. U nás došlo i k tomu, že druhý temelínský blok byl měsíc v odstávce. Takže výroba z uhlí jela ve velkém. Vyráběly všechny naše velké uhelné elektrárny a uhelné zdroje se podílely na celkové výrobě nejvíc od prosince 2022. Výkon z hnědého uhlí dosahoval 6. listopadu víc než 5 GW. Logicky se nabízí otázka, co bude, až uhlí mít nebudeme a plyn ho nestihne nahradit.

O měsíc později, na začátku prosince, byla situace ještě horší. Spotové ceny elektřiny na krátkodobých trzích dosahovaly šílených úrovní. U nás 12. prosince až 845 eur za 1 MWh, což je historicky pátá nejvyšší cena na denním trhu a zhruba desetinásobek obvyklých cen. A Německo trhlo úplný rekord. Překonalo i ten ze srpna 2022, tedy z doby krize a energetickém trhu (jak se zdá, krize nikdy neskončila, i když se neodehrává žádná převratná událost jako po ruském napadení Ukrajiny), a cena dosáhla 936 eur za 1 MWh. Na vnitrodenním trhu, na němž probíhá obchodování v reálném čase, se dostala dokonce na závratných 4 tisíce eur za 1 MWh. Rekord padl už letos v létě, kdy zde cena dosáhla skoro 10 tisíc eur za 1 MWh. A stejné hodnoty, tedy 10 tisíc eur, jsme se na chvíli na našem vnitrodenním trhu dočkali i my 11. prosince. Operátor trhu (OTE) k tomu uvedl, že tento extrémní výkyv způsobil chybně uzavřený obchod ze strany jednoho obchodníka. A doplácejí na to všichni, protože kdo v době z řetězu utržených cen na trhu nakupuje, platí nesmyslné částky. Když v Německu nefouká, také rychle najedou uhelné zdroje (a dochází i na mazut) a emise se neřeší (jádro si Němci vypnuli). A dováží se, odkud se ještě dá. V nejhorší den, zmiňovaný 12. prosinec, dováželi Němci přes 17 GW výkonu. Nejvíc ze Švýcarska, z Francie, Dánska a od nás.

Takže teď padá zásadní otázka: Když už teď vidíme, v jakém stavu celý propojený energetický trh je, odkud budeme elektřinu dovážet, až se z nás po roce 2025 stanou dovozci? Jak to říká ve své zprávě ČEPS. A vláda (a ČEZ) uklidňují, že to nevadí, že je to vlastně kýžená situace. Zbavíme se soběstačnosti ve výrobě a spoléhat budeme na to, že nám někdo něco pošle. Protože to bude „levnější“ a zelenější. Z Německa ale elektřinu v zimním období dovezeme stěží, jak vidíme už teď. Řiditelných zdrojů v Evropě stále ubývá, cíleně se jich zbavuje. Sází se na zemní plyn (údajně než bude slibovaný vodík), ale paroplynové elektrárny se nestavějí, protože není vyjasněná jejich podpora. Akumulace zdaleka není vyřešena tak, aby další zvyšování výkonu zelených zdrojů vůbec dávalo smysl. Kapacita úložišť je jednoduše nedostatečná.

Co z toho všeho plyne? Evropa se dostala už teď vlivem propojeného trhu s elektřinou do situace, kdy tím, že v Německu a všude jinde v zimě málo fouká a nesvítí slunce a do toho občas někdo chybně uzavře na trhu obchod, strádají i všichni ostatní. Nejenže není od koho dovážet „levnou“ zelenou elektřinu, ale ještě se šílené ceny přelijí skrz trh do všech zemí. A jak se zdá, už to narazilo na pomyslný strop. Norové a Švédi se na Německo a na propojený trh zlobí a svou reakcí mohou odšpuntovat rychlejší vývoj ustupování od oné propojenosti. Elektřina na trhu Norům vyletěla na nejvyšší úroveň od roku 2009, takže začali zcela reálně uvažovat o odstřižení své přenosové soustavy od Evropy. Vláda přišla s nápadem zrušit propojení s Dánskem a s Německem. Takže už by se nedělo to, že Norové jakožto vývozci by zachraňovali Němce, když zas bude zle. Primární bude pro severskou zemi zajistit nízké ceny elektřiny pro sebe. Švédská premiérka Ebba Buschová Němcům vzkázala, že příčina současného stavu je v jejich iracionálním rozhodnutí vypnout všechny jaderné elektrárny: „V jižním Švédsku jsou ceny elektřiny na rekordech, protože ji musíme exportovat do Německa přes podmořské kabely (…) Zlobím se na Němce. Kdyby měli jaderné zdroje, zvýšila by se přenosová kapacita z Německa do dalších oblastí, což by snížilo ceny elektřiny nám všem,“ stěžovala si.

Poslední tři elektrárny odpojili Němci ze sítě loni. V únoru se u nich konají předčasné volby. A vzhledem k tomu, v jakém stavu je německá ekonomika a průmysl, strach a zloba mezi občany roste. I to je zřejmě důvod toho, že bavorský premiér a šéf CSU Markus Söder přijel do Prahy, aby požádal českou vládu o stabilní dodávky elektřiny. Výměnou za pomoc při vývoji a stavbě reaktorů. Snad je to jen předvolební divadlo, ale nic absurdnějšího snad ani nelze vymyslet. Svádí to všechno k myšlence, že blackout by Evropa měla zažít co nejdřív, aby se ještě stačila probrat.

18. prosince 2024