Dalibor Balšínek - vydavatel a šéfredaktor

/

Vystudoval literární vědu na FPF Slezské univerzity v Opavě a masovou komunikaci na FSV UK v Praze. Začínal v regionálním tisku jako kulturní redaktor, od začátku studií v Praze (1994) pracoval jako redaktor Lidových novin. Na jaře roku 1996 nastoupil jako politický reportér do televize Nova. Po dvou letech z televize odchází do vydavatelství Stratosféra, aby založil a vedl svůj první časopisecký projekt, titul Spy. Časopis, který byl koncipován jako politický tabloid, opouští po necelém roce. Pracuje opět pro televizi Nova a v polovině roku 1999 je jmenován ředitelem tisku a PR TV Nova. V červnu 2000 se stává šéfredaktorem časopisu Týden. Za jeho působení se zvedl prodaný náklad časopisu Týden trojnásobně (z 16 200 v roce 2000 na 57 800 v roce 2003), Týden získává ocenění Časopis roku. V roce 2002 zakládá časopis Instinkt a stává se mediálním ředitelem vydavatelství Mediacop. Časopis Instinkt po roce úspěšného vydávání získává ocenění Hvězda roku. Z vydavatelství Mediacop odchází v lednu 2009 do představenstva mediální skupiny MAFRA, kde byl tři roky zodpovědný internetové aktivity skupiny a deník Lidové noviny, jehož byl zároveň šéfredaktorem. V polovině listopadu 2013 z Mafry odchází. Počátkem roku 2014 zakládá vydavatelství Echo Media a.s., která vydává internetový deník Echo24.cz.

Články autora

Prezident je nemocný, ale jednejme, abychom nelitovali

Následující týdny mohou ukázat, že i politický boj může být tvrdý, ale zatím se otočil do věcné, relativně kultivované roviny, kterou odmítá přijmout jen aparát hradní kanceláře. Jako by jim tam stále nedošlo, že výsledek sněmovních voleb změnil poměr sil, který zemi může vrátit do normálních poměrů demokracie bez despotických odznaků moci. Prezident Miloš Zeman je nemocný. To se může přihodit kdykoli komukoli z nás, i prezident je nakonec jenom člověk se vším, co k tomu patří.

Nová vláda může být brzo, otvírají se ale nová bojiště

Druhý dech Petra Fialy, o kterém jsme na tomto místě psali před dvěma týdny po první velké televizní debatě na Primě, byl mocný. Překonal nasazení nezničitelného mezka Andreje Babiše a přivedl koalici K3, tedy ODS, lidovce a TOP 09, k vítězství. K2, Piráti se Starosty, naopak zůstala za očekáváním volebních předpovědí, ale dostala dost, aby K3 a K2 měly pohodlnou většinu v Poslanecké sněmovně.

Předvolební zádrhel

Snad ke každým volbám patří nějaký zádrhel v podobě aféry. Před čtyřmi lety to bylo lithium. Pseudoaférka přeceňovaná některými komentátory především v reálném dopadu na rozhodování voličů. Marginální záležitost, která se hodila jen pro nějaké zkoumavé analýzy šíření tzv. dezinformačního toku. Nová vlna Panama Papers, které se nejnověji řítí mediální prostorem pod názvem Pandora Papers, je ale výrazně jiný případ.

Stejně nemáte koho volit, tak si nestěžujte

„Stejně nemáte koho volit, tak co řešíte, že nemáme program,“ odpovídá svým přátelům známý ostřílený matador sněmovní politiky ODS na otázku, proč strana v koalici Spolu nemá srozumitelnou zprávu pro voliče kromě proklamované „změny“. V té odpovědi je skryto mnohé. Jednak pragmatické konstatování, že vzdělaná střední třída nemá na výběr. Pokud chce dosáhnout změny a ukončit mocenské spojení premiéra Andreje Babiše a prezidenta Miloše Zemana, musí volit Spolu, od středu doleva pak koalici Piráti/STAN.

Věčná vzpoura v srdci konzervativce

Naskakovat na módní vlny a nechat se jimi unášet je výhodnější než se proti nim stavět. Varovat před riziky, která se skrývají za domnělým pokrokem v kostýmu dobra, nepřináší slávu ani peníze. Člověk se tak nestane hvězdou davů, protože dav žije z okamžiků a emocí, jimiž je ovládán. Ti, kteří varují, nestojí uprostřed davu, natož v jeho čele. Jsou na okraji. Dav jejich hlas nechce slyšet, protože touží jít kupředu.

Zlatý most pro predátora?

V nadcházejících týdnech se i nadále budeme věnovat volbám a snaze politických stran oslovit občany, aby volili a vyjádřili svou vůli. Pokud ovšem budou mít dostatečně zajímavý výběr. Názory exprezidenta Václava Klause narážejí na apriorní odpor u části elit a veřejnosti vůči jeho samotné existenci ve veřejném prostoru, nicméně představil publikaci, která za trochu pozornosti stojí. Formuluje zásadní témata, jež by se měla stát tématy letošních voleb.

Bez silného lídra bude Babiš forever

Do voleb zbývá něco kolem čtyřiceti dnů a naplňuje se scénář, na který jsme na stránkách Echa upozorňovali už na jaře. Když ustoupí čínský virus, vládě Andreje Babiše se podaří rozjet očkování populace a opozice zůstane jen u programu Antibabiš, dlouhodobý pokles voličských preferencí hnutí ANO, který začal na přelomu roku, se zastaví. Poslední dva průzkumy veřejného mínění reflektující nálady voličů ze srpna dokonce ukazují, že Andrej Babiš dohnal ztrátu a míří ke 30 procentům. Je to neuvěřitelné nebo nepochopitelné?

Afghánská potupa NATO i USA a její důsledky

Nepochybně v amerických tajných službách a ve vedení armády byli lidé, kteří věděli, jaký může být nejhorší scénář vývoje v Afghánistánu. Nebyli slyšet, možná nebyli dost hlasití, aby mu zabránili, anebo je někdo slyšet nechtěl. Nová administrativa má svou představu o světě, kdy podobně jako v jiných tématech se rozchází s realitou a vychází z popisu světa elitářské bubliny.

Souboj o šéfa BIS zatím bez vítěze

Letošní olympiáda v politických disciplínách měla v srpnu zajímavou soutěž, kdy se hrálo o šéfa tajné služby BIS. Do boje svedla dva soupeře zcela odlišných váhových kategorií, prezidenta Miloše Zemana a dosavadního ředitele Michala Koudelku. Zásadním problémem tohoto duelu jsou sami aktéři. Problém není ve váze, ale v rolích, které jim patří. Válka ústavního činitele s vysokým státním úředníkem totiž nemůže mít dobrý konec, zvlášť pokud trvá delší dobu.

Konflikty zájmů Andreje Babiše. Který je nejhorší?

V krátkém sledu se do České republiky přijeli ukázat dva čelní představitelé Evropské unie. Komisař Frans Timmermans přijel se Zeleným údělem. O několik dní později předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová se 180 miliardami korun, aby Česká republika mohla lépe snášet ekonomické škody způsobené pandemií čínského viru. Nikdo nedává nic zadarmo, zvlášť když jde o miliardy, ani když se tomu eufemisticky říká dotace.

Přivázat ke kůlu a upálit. Čarodějný Beran

Angličané nejsou po posledním fotbalovém evropském mistrovství zrovna oblíbeným národem, ale jejich stát přece jenom v něčem důležitém ukázal cestu. Velká Británie spolu s ekonomicky vyspělým Singapurem oznámily zásadní změnu ve strategii postoje k existenci čínského viru a jeho mutacím. Obě země se rozhodly přestat se bát, neschovávat se, virus přijmout, nezavírat se před ním a s virem žít. Zvlášť rozhodnutí Singapuru je povzbudivým impulzem pro převážně vystrašený svět.

Promarněné příležitosti ve stínu Zemanova výstupu

Prezident Miloš Zeman vystupuje v médiích spíš už sporadicky a jen v pečlivě vybraných. Pokaždé se mu ale podaří zaplnit prostor ve všech. Hodí granát do nepřátelského tábora, který zcela spolehlivě vyrazí do mediálního protiútoku, a Zemana je najednou všude plno. Transgender lidé se sice českému prezidentovi mohou zdát odporní, ale je to stejné jako opovrhovat nemocnými nebo lidmi s psychiatrickou diagnózou.

Vlevo, nebo vpravo hleď

Lenka Zlámalová v hlavním tématu nového vydání Týdeníku Echo má jasno. Levice v Česku vyšla z módy. Tak zní základní teze jejího textu, protože tvrdí, že čím jsou lidé u nás mladší, vzdělanější a bohatší, tím se cítí pravicovější. Samozřejmě že sama autorka ví, a dokonce jsme otázku několikrát řešili na redakční poradě, že „pojmy pravicové a levicové se rozostřily a každý si do nich projektuje něco jiného“.

Mezi Havlem a Klausem. Na okraj jednoho výročí

Není to projev nové doby, polarizace společnosti tady byla vždycky. Společnost, pokud nebyla pod knutou autoritářské nebo totalitní vlády, byla vždy nějak rozdělena, determinována místem, kontextem, a pokud je dnes akcentováno její rozdělení, že příkopy jsou hlubší než kdy jindy, tak je to především vlivem informačního smogu, který zvyšují rozličné sociální sítě. Jejich možnosti jsou hlavně v akceleraci emocí, v jejich masové kvantitě. Šíří se pochopitelně v jednoznačném modu plus/minus.

Jak jsou důležití staří

Čím jsem starší, tím víc chápu smysl existence rady starších. Instituce, kterou si držely prozíravé civilizace od starých Řeků po americké indiány. Vždycky to byli chlapi, kteří něco dokázali, kteří byli nositeli hodnot, zkušeností, odkazu, paměti, která připomínala, že některé věci nelze nakonec změnit, protože fundament života a jeho základních pudů jsou elementárním předpokladem pro existenci života.

Stavět, nebo umřít

Mladá rodina žije a pracuje v Praze. Chce si pořídit vlastní bydlení. V hlavním městě je to pro ni nedosažitelné. Zkouší najít domek, něco do padesáti kilometrů od hlavní města. Denně visí na realitních serverech. Naposledy najde něco v dezolátním stavu, ale se zahradou v Benátkách nad Jizerou. Hned jak inzerát objeví, ozvou se realitnímu makléři. Inzerát totiž po dvou dnech mizí z nabídky, protože o něj projevilo zájem přes sto lidí. Nemá smysl, aby byl nabízen déle.

Babišova agonie

Nikdo snad nečekal, že by se Miloš Zeman mohl přiklonit k interpretaci ruské stopy. Je to vyloučeno s ohledem na jeho vztah k Putinovu Rusku, k jeho sporům na domácí politické scéně a především k vyhroceným vztahům s ředitelem BIS Michalem Koudelkou, který už dlouho hraje i jiné úlohy než šéfa české tajné služby.

Když do Vrbětic přijede Čuk a Gek

Se zdrceným hlasem a decimovaným výrazem na mimořádné tiskové konferenci v sobotu v pět hodin odpoledne vystupuje před veřejnost premiér Andrej Babiš a double ministr Jan Hamáček, který kromě ministerstva vnitra dočasně obhospodařuje také ministerstvo zahraničí. Oznamují, že za výbuchem muničního skladu v moravských Vrběticích, který se odehrál před necelými sedmi lety, nejspíš stojí dva agenti ruské tajné služby GRU.

Osiřelé impérium

Král je mrtev. Kdo bude jeho následník a ujme se držav, které dobyl, bude otázkou nástupnického boje. Nečekaně a tragicky odešel nejbohatší Čech Petr Kellner, který podlehl své vášni v extrémních sportech a zemřel při lyžování na Aljašce. Směřování společnosti neovlivňují jen politici, umělci, média a intelektuálové, ale také, nebo dokonce hlavně byznys, tedy peníze. Není to fráze.

Babišovi dochází dech

Příštím premiérem bude Babiš, nebo Bartoš. Tak zněl titulek, který byl na tomto místě loni na začátku října po krajských volbách. Dnes na začátku března výzkumy veřejného mínění už favorizují toho druhého, Ivana Bartoše, který stojí v čele vzniklé koalice Pirátů a Starostů.

Ani bolševika nenapadlo rušit maturity

Česká společnost dostává jednu smrtící ránu za druhou. Už nemůže být žádných pochyb, že fatální škody nenapáchá samo onemocnění čínským virem, ale vláda Andreje Babiše. Chaotické, nekoncepční, protichůdné zavádění opatření proti pandemii popisujeme systematicky. Nejde nám o samoúčelnou kritiku, nějakou primitivní dávku antibabišismu. Každá vláda v Evropě složitě hledá řešení, jak fenoménu čínského viru čelit.

Babiš ve vlastní šťávě

Nikde v Evropě není nikomu do skoku. Každá země starého kontinentu má s pandemií čínského viru starostí až nad hlavu a neví přesně, kudy se vydat. Jen se dohadují; vede cesta tudy? Všichni jsou v defenzivě, veškeré naděje upírají k plošné vakcinaci. Ty naděje jsou zároveň naplněny obavami, zda přinesou toužený efekt, který vrátí společnost do normálního života bez restrikcí a regulací.

Když se vypustí kraken

Ústavní soud hodil granát do českého politického rybníka. V minulém vydání Týdeníku Echo okolnosti této operace, jejímž výsledkem je změna přepočítávání hlasů získaných ve sněmovních volbách na mandáty, a tedy zvýhodňování velkých politických stran, vysvětloval předseda soudu Pavel Rychetský. Poměrně nečekaně to schytal zleva i zprava. Je to takový obvyklý paradox české politiky. Vytvoří se společenská poptávka po změně, která je provázena masivní mediální ofenzivou, a když dojde konečně k jejímu uspokojení, tak je to nakonec vlastně špatně.

Mezi zápasem o existenci a bojem o přežití

Očkování je jedinou nadějí v zatím bezvýchodném stavu, ve kterém se ocitla naprostá většina evropských zemí. V něčem dnešní časy připomínají válečné stanné právo. Vláda musela zavřít školy, divadla, kina, sportovní areály, stejně tak restaurace a obchody mimo přesně vyjmenované zboží, které je možné prodávat. Omezení svobody cestování přivolává vzpomínky na časy železné opony.

Starší články