Dalibor Balšínek - šéfredaktor

/

Vystudoval literární vědu na FPF Slezské univerzity v Opavě a masovou komunikaci na FSV UK v Praze. Začínal v regionálním tisku jako kulturní redaktor, od začátku studií v Praze (1994) pracoval jako redaktor Lidových novin. Na jaře roku 1996 nastoupil jako politický reportér do televize Nova. Po dvou letech z televize odchází do vydavatelství Stratosféra, aby založil a vedl svůj první časopisecký projekt, titul Spy. Časopis, který byl koncipován jako politický tabloid, opouští po necelém roce. Pracuje opět pro televizi Nova a v polovině roku 1999 je jmenován ředitelem tisku a PR TV Nova. V červnu 2000 se stává šéfredaktorem časopisu Týden. Za jeho působení se zvedl prodaný náklad časopisu Týden trojnásobně (z 16 200 v roce 2000 na 57 800 v roce 2003), Týden získává ocenění Časopis roku. V roce 2002 zakládá časopis Instinkt a stává se mediálním ředitelem vydavatelství Mediacop. Časopis Instinkt po roce úspěšného vydávání získává ocenění Hvězda roku. Z vydavatelství Mediacop odchází v lednu 2009 do představenstva mediální skupiny MAFRA, kde byl tři roky zodpovědný internetové aktivity skupiny a deník Lidové noviny, jehož byl zároveň šéfredaktorem. V polovině listopadu 2013 z Mafry odchází. Počátkem roku 2014 zakládá vydavatelství Echo Media a.s., která vydává internetový deník Echo24.cz.

Články autora

Lekce z politiky pro Petra Pavla

Senátoři budou v nejbližších dnech hlasovat o třech nových členech Ústavního soudu. Jde o jedinou důležitou pravomoc horní komory, jež je odvislá od vůle senátorů. Vybírat si ale mohou pouze z návrhů, které jim předloží prezident. O významu výběru soudců a roli Ústavního soudu není nutné se rozepisovat, ani o tom, že výběr kandidátů je vždy předmětem politického střetu. Senát o schvalování soudců poprvé rozhodoval až v roce 2000, víc než sedm let po vzniku samostatné České republiky, a dva předchozí prezidenti, kteří o potvrzení museli žádat, měli se svými nominanty potíže.

Ženy vzkazují: Chceme svobodu, ne feminismus

Najít společenskou shodu, dřív se používal termín společenská dohoda, je stále složitější. V předdigitální době se společenské pnutí odehrávalo především na půdorysu generací, ale také sociálních vrstev. To rozdělení samozřejmě přežívá dodnes, ale výrazně je zkomplikovaly sociální sítě, jež se staly největší mediální platformou, kde se odehrává většina společenské debaty. Vystřídaly na pozici hlavního masového média televizní stanice, které kralovaly po několik desítek let.

Babiš jako démon pořád funguje

Po dlouhých měsících vysoké inflace, která přinesla nevídaný propad životní úrovně, zdražování energií a hrozivě se zvyšující schodek státního rozpočtu, v posledních týdnech vláda vypouštěla testovací balonky jako předehru k hlavnímu představení, které minulý týden uvedl kabinet Petra Fialy pod titulem Česko ve formě. Za pět minut dvanáct. Marketingová hesla jdou a nepotřebují k tomu ani služby Marka Prchala. Ano, ať by představili jakýkoli ekonomický reformní balíček, byl by podroben zkoumání a kritickému pohledu. Navíc se  na něm musela domluvit na první pohled nesourodá koalice.

Česká republika – zadlužená země bez vize a perspektivy

Ležérní přístup vlády Petra Fialy k hrozivému schodku státního rozpočtu, největšímu propadu životní úrovně obyvatel země, kterou spravuje, a neuvěřitelné inflaci není projevem bezradnosti, ale jakéhosi vědomí, že všechno nějak dopadne, že někdo nad námi to za nás zaplatí. ČR se už od doby covidu a přijetí Green New Dealu nechová jako autonomní jednotka, ale jako součást jiné velké entity, ve které nemá svébytné místo a přijímá evropské řešení, nedefinuje sebe sama jako třeba mnohem větší a silnější Polsko, nezlobí jako srovnatelné Maďarsko trpící Trianonem.

Strach je větší než citelný pokles životní úrovně

Když jste před dvěma lety měli našetřeno sto tisíc, dnes mají hodnotu sedmdesáti tisíc. Třicet tisíc požrala inflace. Ukazuje to také bezprecedentní zdražení všech základních potřeb, největší od vzniku samostatného státu. Lidé citelně chudnou. Koaliční vláda Petra Fialy je u moci více než rok a drží se spíš kréda, že kdo nic nedělá, nic nepokazí. Fialova vláda objektivně zdědila státní finance nejprve decimované pandemií čínského viru, na kterou kontinuálně navázala ruská válka proti Ukrajině, ale na chyby předchůdců a vnější neovlivnitelné události se nelze vymlouvat do konce volebního období.

Macronova autonomie vůči USA a česká role

Evropská jednota v otázce ukrajinské války, kterou rozpoutalo Rusko, dostala další trhlinu. Postoj Francie a Německa býval často váhavý, s výhradami. Německo válkou utrpělo ekonomicky nejvíce, protože přišlo o levný ruský plyn nejen pro domácnosti, ale hlavně pro průmysl. Levný ruský plyn byl základním pilířem Němci prosazovaného Green New Dealu, který je ve střední Evropě přijímán s velkým přemáháním a odporem veřejnosti.

Mocenské cestičky z Hradu

Český prezident, jak známo, formálně nedisponuje mnoha výkonnými pravomocemi, z desítky výsadních jsou nejvýznamnějšími jen jmenování premiéra, členů bankovní rady ČNB a jmenování ústavních soudců, ale se souhlasem Senátu. O mnoho více jich neměl ani zakladatel státu TGM, protože republika byla konstituována jako parlamentní demokracie. Čeští prezidenti ale měli větší neformální vliv na chod země. Hrad byl samostatným mocenským centrem, po svém to řešili komunisti, když prezidentem se stával, i když ne vždy, nejvyšší představitel strany.

Německo ztrácí, střední Evropa sílí

Na pozadí ruské agrese proti Ukrajině se pozvolna mění mocenské poměry nejen v Evropě, ale také v Asii. Samozřejmě největší obětí války je Ukrajina, která ztrácí velkou část území na východě a samotná válka ji decimuje ekonomicky a společensky. V boji proti Rusku je závislá na západní pomoci a především na vůli USA financovat masivní vojenské dodávky zbraní. Není pochyb o odhodlání Britů, kde vnitropoliticky není významná opozice proti podpoře Ukrajiny, v Americe to tak jednoznačné není. Nejen Donald Trump, ale i jeho straničtí republikánští rivalové dávají jasně najevo, že americké angažmá na Východě by mělo skončit a vést k jednání o smíru.

Hlubší radikalizace společnosti nepřichází, Fialova vláda drží pozice

Na konci týdne se odehrála jedna událost a přišla jedna zpráva. Ani jeden z jevů nepřinesl změnu, nebo dokonce nějaké zlo, přesto mají zajímavou výpovědní hodnotu a zaslouží si pozornost. Na Václavském náměstí se v sobotu opět sešlo několik tisíc lidí, kteří zaplnili horní část prostoru, aby protestovali proti politice koaliční vlády Petra Fialy. Demonstrace navazují na protesty z loňského podzimu, kdy ta první a největší, organizovaná Ladislavem Vrábelem, mohla přilákat počet lidí přesahující 70 tisíc.

Odcházení Miloše Zemana

Z politické scény a nejvyšší pozice ve státě odchází poslední figura, kterou do veřejného prostoru vynesla listopadová revoluce přinášející pád totalitní vlády komunistické strany. Po Václavu Havlovi a Václavu Klausovi opustí nejvyšší funkci ve státě Miloš Zeman, jemuž skončí druhý prezidentský mandát. Odchod Miloše Zemana je nejen symbolickým ukončením složitých proměn společnosti, které započaly v roce 1989, ale také začátkem jiné nové doby.

Kdo je tady parazit?

K dosažení úspěchu člověk potřebuje štěstí, které můžeme nazývat také souhrou okolností, jež k cíli dovede. Často nestačí jen cílevědomá příprava, píle a vůle. Bez nich to nejde, ale samy o sobě k dosažení cíle nestačí. Tolik potřebné štěstí zatím doprovází Petra Fialu od nástupu k moci. Souhra okolností, kdy se při posledních volbách do Poslanecké sněmovny těsně nedostaly dvě menší strany, sociální demokracie a Přísaha Roberta Šlachty, přinesla takové rozložení sil, které mu umožňovalo snadno postavit koalici s pohodlnou většinou ve sněmovně. Pomohla mu i tehdejší zdravotní indispozice nejnebezpečnějšího mocenského hráče, Miloše Zemana.

Začíná nová hra, boj o moc pokračuje

Přichází čas reforem. Vláda Petra Fialy nemohla využít první rok svého vládnutí k uskutečnění reforem nutných k ozdravění státního rozpočtu, který je zatížen obřím dluhem v rekordní výši téměř 300 miliard korun a především kdykoli předtím nepředstavitelnou inflací, která se blíží téměř 18 procentům. Rusko napadlo Ukrajinu, vyvolalo energetickou krizi, která se zásadně na růstu inflace projevila, a pak byly volby, nejdřív komunální spojené se senátními, a hlavně prezidentské, ve kterých panovala obava, že by se na Hrad dostal úhlavní nepřítel vládní koalice Andrej Babiš.

Zázrak bude jindy. Babiš padl

V poslední fázi kampaně se Andrej Babiš stal psancem, nasčítaly se mu všechny hříchy minulosti veřejné i málo známé, neměla ho ráda média ani veřejnost a šlo to ruku v ruce. Odpor veřejnosti vůči osobě Andreje Babiše nebyl dán tlakem médií, nebyl to důsledek, naopak v prvním vládním období měl na své straně nejen média, která si koupil, ale i ta, která si mocensky zavázal, a že občas létají třísky, když se kácel les, platí v politice dvojnásobně.

Na Hrad míří Pavel. Co bude dál s Babišem?

Už rok sociologická data jednoznačně ukazují, že Andrej Babiš je pro většinu obyvatel jako prezident nepřijatelný. V únoru loňského roku Miroslav Kalousek oznámil, že zavrhl myšlenku boje o Hrad a nebude kandidovat. Na stůl se mu dostal poměrně precizní průzkum, podle kterého neměl šanci ve volbách uspět. Kalouskova nepřijatelnost byla stejně vysoká jako Babišova. Andrej Babiš ničeho nedbal a po dlouhém váhání a napínání se rozhodl kandidovat. Neexistovala žádná data, která by jeho nepřijatelnost pro prezidentskou funkci snižovala.

Šílenství davů. Pavel, nebo Babiš. A proč má navrch Pavel?

Nakonec to nebude tak složité. Budou to sice pro některé hodně angažované voliče trochu nervy, ale s největší pravděpodobností se naplní i další předpoklady, které dlouhodobě vycházejí z průzkumů. Obecně politické průzkumy nemají dobrou pověst, ale zvláště ty neveřejné jsou poměrně přesné. V případě třetí přímé volby směřuje k vítězství a prezidentem se stane Petr Pavel.

Babiš osvobozen, rozhodnou jen voliči

V zásadě poklidný vývoj předvolební prezidentské kampaně, který se vyznačoval propíráním hříchů z minulosti dvou koaličních kandidátů, dostal nečekanou akceleraci na konci minulého týdne.O největší zvrat se ale postaral soudce Jan Šott, který Andreje Babiše seznal nevinným v patnáct let staré dotační kauze Farmy Čapí hnízdo. Rozsudek sice není pravomocný, ale je zdaleka nejvýznamnějším momentem dosavadní prezidentské kampaně.

Svoboda na prodej

Za jedno z největších nebezpečí pro současnou společnost jsou označovány dezinformace. Od Bruselu po Prahu vznikají návrhy na boj s dezinformacemi, ale bojuje se samozřejmě také v Americe. Připravují se různé nové návrhy zákonů nebo nová evropská nařízení, jež mají společnost před nebezpečnými informacemi ochránit a dotačními penězi podporovat vybraný typ médií. Boj s dezinformacemi se stal ideologickým pojmem, politickým nástrojem, který společnost polarizuje stejně jako třeba názory na přístup k nemoci covid.

Bude líp?

Nebyl to dobrý rok, byl horší než ty dva předchozí s pandemií covidu, který přinesl první vážná existenční znejistění. V únoru přišla ruská válka na Ukrajině. Obě dějinné události vnesly do společnosti už předtím zkoušené kulturními válkami zpochybňování tradičního hodnotového systému, strach a nejistotu. Nejtěžší a nejzdlouhavější je nalezení cesty k pochopení. Na ní stojí zátarasy dobových reálií, v dnešním kontextu zamořující mozek zmrtvujícím informačním smogem. To se ukazuje jako ta nejnáročnější překážka, protože přemíra informací se paradoxně jeví jako největší nepřítel poznání.

Názory neohrožují, nebezpečná je manipulace

Když propukl skandál kolem britské konzultační společnosti Cambridge Analytica, pro všechna důležitá média to bylo klíčové téma, které mělo prokazovat sofistikovanou politickou propagandu. V principu šlo o to, jak se využívala osobní data, která uživatelé internetu po sobě zanechávají v podobě digitálních stop, k ovlivnění lidí k nějakému typu politické volby. Nejčastěji se uvádělo referendum o brexitu, tedy vystoupení Velké Británie z Evropské unie, ale služby využívali i republikánští politici v Americe, například Ted Cruz, senátor za stát Texas.

Nerudová, nebo Pavel a neutuchající zjevení Litomyšle

Litomyšl je hlavní město české architektury. Zaznělo už nesčetněkrát. Je to možná fráze, ale je ji třeba čas od času napsat, protože jde o stále platný fakt. Možná poprvé, jak uvádí Petr Volf v přemluvě knihy Nezouvat, prosím, už na začátku devadesátých na nebývalý rozpuk historického města upozornil v textu pro časopis Architekt teoretik umění a architektury Rostislav Švácha. Snad nejvíc je ve spojení s moderní, ale hodnotnou proměnou města jmenován architekt Josef Pleskot, ale v Litomyšli se prosadili i další architekti a jejich ateliéry.

Marxisté povstávají a prezidentská řežba

Okupační stávky za klima na českých univerzitách bylo minulý týden všude plno. Měla se odehrát u příležitosti výročí 17. listopadu a také v době konání 27. mezinárodní konference OSN o změně klimatu v Egyptě. Dny a týdny předtím ze zahraničních agentur přicházely zprávy, jak se vandalové snaží poškodit významná výtvarná díla ve světových galeriích. Ve jménu boje za klima.

Na cestě uličkou hanby

Na tu historii už padá prach, my zakladatelé Echa jsme byli první, kteří jsme odešli z vydavatelství Mafra, když ho spolu s Lidovými novinami ovládl Andrej Babiš, abychom vybudovali internetový deník Echo24 a Týdeník Echo, nezávislý na oligarších toužících po politické moci. Nedělali jsme při tom žádné scény, vzpoury, petice nebo stávky. Přistoupili jsme k tomu pěkně v klidu po zdravém kapitalistickém způsobu, vy jste se rozhodl noviny koupit, v pořádku, ale stejně jako vy jste se rozhodl něco koupit, my jsme se rozhodli, že pro vás pracovat nebudeme, protože jsme vás znali a tušili jsme, co máte za lubem.

Kontrarevoluce na sociálních sítích?

Bylo to před nedávnem, kdy jsem psal o zásadním vlivu sociálních sítí na atmosféru ve společnosti. Staly se dominantní platformou, kde se odehrává společenská diskuse. Je sice stále signifikantní skupina, která žije spokojený život bez sociálních sítí, ale ty ostatní skupiny jsou větší. Síť Twitter, kterou koupil Elon Musk, označovaný za nejbohatšího člověka na planetě, sice nepatří k největším, ale je vnímána jako nejvlivnější. Je to sociální síť politiků, celebrit a novinářů a její společenský dopad se odvozuje z vlivu na influencery, kteří pak třeba jinde nebo jinak ovlivňují dění ve společnosti.

Babiš je nahý. A co ostatní?

Posledních čtrnáct dní dobře informované kruhy tvrdily, že fakt, ale opravdu fakt bude nakonec za ANO na prezidenta kandidovat Andrej Babiš. Vyznívalo to přesvědčivě, ale u Andreje Babiše si nikdo nikdy do poslední chvíle nemůže být stoprocentně jist, co udělá. Oznámení nominanta ANO se několikrát posunovalo. A byl to sám Andrej Babiš, kdo ohlašovaný termín pondělí 31. října nedodržel. Evidentně neudržel nervy po setkání s Milošem Zemanem a svou kandidaturu oznámil bez ohledu na své straníky v hlavní zpravodajské relaci TV Nova. Byl u toho viditelně rozrušen, což dokládá, že neměl emoce pod kontrolou.

Od lockdownů k válce. Průvodce bezčasím strachu a nejistoty

Na dva roky života decimované čínským virem bezprostředně navázala ruská válka proti Ukrajině. Obě dějinné události přinesly do společnosti už předtím zkoušené kulturními válkami strach a nejistotu. V těžkých nebo přelomových dobách je inspirující dopřát slova učencům, vzdělaným, kteří se neopírají jen o znalost dějin, ale především o vývoj myšlení. Války, nemoci nebo živelní katastrofy mohou být katalyzátorem společenských změn, jejichž pochopení nebude nakonec tak složité, stejně jako nalezení jejich podstaty, protože vše lidé už zažili.

Babiš drží startovací pistoli

Prezidentská kampaň začíná dostávat obrátky a přicházejí první přesně mířené údery. Dosud političtí novici a jejich týmy pracovali na zvýšení povědomí kandidátů a nijak zvlášť se politicky neprofilovali. Nebylo také jasné, komu se podaří získat 50 tisíc podpisů nebo podporu zákonodárců. Zatím se nic důležitého nestalo. Dosavadní kampani chybí jeden zásadní parametr: jak se zachová Andrej Babiš, zda kandidaturu přijme, nebo najde jiného kandidáta.

Komu zvoní hrana?

V posledních letech vytrvale klesá důvěra v systémová média, někdy jsou to také ta tradiční, zavedená nebo média establishmentu. Nástup k jejich pádu odstartoval příchod a rozvoj různých sociálních sítí, které pomocí algoritmů postupně veřejnost rozdělily a izolovaly do skupin, často se říká také bublin. Aby to nebylo tak jednoduché, jednotlivé sociální sítě jsou zaměřeny na různé věkové skupiny a zájmy. Porcování společnosti přitom probíhá vertikálně i horizontálně. Pro elementární společenskou jednotu je však nutné ctít základní hodnoty, důležitou součást společenské smlouvy. Ty jsou ale postupně narušovány.

Babišova prohra a Fialova další šance

Tu bitvu si vybral Andrej Babiš sám. Chtěl referendum a dostal výsledek, který pro něj neznamená Ano, vláda musí odejít. Každý dobrý stratég si souboje vybírá a nejde do těch, ve kterých bude poražen na hlavu. Andrej Babiš si jako referendum o vládě pětikoalice Petra Fialy vybral volby do obecních zastupitelstev a Senátu. V komunálních volbách nedopadlo jeho opoziční hnutí špatně, ale navzdory bezprecedentní ekonomické energetické krizi, na kterou vláda neumí reagovat, nedosáhl žádného triumfálního vítězství a vzhledem k okolnostem i z komunálních voleb vycházejí koaliční strany jako celek bez větších zásadních ztrát.

Bez vítěze

Uplynulé volby do obecních a městských zastupitelstev jsou po dlouhé době první, kdy každý z hlavních hráčů může říkat, že vyhrál, a nebude ani tolik blufovat. Strany vládní koalice navzdory vládnutí a rozpačitému zápolení s bezprecedentní energetickou krizí mnoho voličů neztratily. Navíc komunální volby jsou hodně specifické, nejsou tolik stranické, takže velkou vypovídací hodnotu o národní politice nemají, ale pořád platí, že vládní koalice pozice udržela. Komunální volby jsou o společenském naladění obyvatel a spokojenosti s místem, kde žijí.

Nesmíme si lhát. O Rusku ani o Evropě

Šlo by to jednoduše, ale kdo jen trochu může, dělá to složitě, aby se v tom nikdo nevyznal. Jde o cenu energií, která se za poslední rok zvýšila mnohonásobně. A to dokonce tak, že už ani není shoda na tom, jak hodně násobně. Zvýšení pociťují všichni, na tom je nepochybně shoda, různě se interpretují dopady, které ceny elektřiny a plynu způsobí. Ideologové si slibují dopady v podobě šetření s energiemi, tiše se radují z krachů, které přinesou, a změnu energetických zdrojů. Dochází k reálnému naplnění myšlenky toho, jehož jméno není dobré vyslovovat, že vstupujeme do doby, kdy nám politická reprezentace předkládá, že se budeme mít hůř.

Starší články