Dalibor Balšínek - šéfredaktor

/

Vystudoval literární vědu na FPF Slezské univerzity v Opavě a masovou komunikaci na FSV UK v Praze. Začínal v regionálním tisku jako kulturní redaktor, od začátku studií v Praze (1994) pracoval jako redaktor Lidových novin. Na jaře roku 1996 nastoupil jako politický reportér do televize Nova. Po dvou letech z televize odchází do vydavatelství Stratosféra, aby založil a vedl svůj první časopisecký projekt, titul Spy. Časopis, který byl koncipován jako politický tabloid, opouští po necelém roce. Pracuje opět pro televizi Nova a v polovině roku 1999 je jmenován ředitelem tisku a PR TV Nova. V červnu 2000 se stává šéfredaktorem časopisu Týden. Za jeho působení se zvedl prodaný náklad časopisu Týden trojnásobně (z 16 200 v roce 2000 na 57 800 v roce 2003), Týden získává ocenění Časopis roku. V roce 2002 zakládá časopis Instinkt a stává se mediálním ředitelem vydavatelství Mediacop. Časopis Instinkt po roce úspěšného vydávání získává ocenění Hvězda roku. Z vydavatelství Mediacop odchází v lednu 2009 do představenstva mediální skupiny MAFRA, kde byl tři roky zodpovědný internetové aktivity skupiny a deník Lidové noviny, jehož byl zároveň šéfredaktorem. V polovině listopadu 2013 z Mafry odchází. Počátkem roku 2014 zakládá vydavatelství Echo Media a.s., která vydává internetový deník Echo24.cz.

Články autora

Spasí extremisti společnost?

Nejdřív to přišlo z tzv. východu Evropy. Ve volbách na Slovensku vyhrál Robert Fico a podařilo se mu sestavit vládu. Robert Fico je kontroverzní osobnost, nepochybně oprávněně spojovaná s mizerií, ve které se nachází slovenská společnost. V předvolební kampani vystupoval s politikou, která byla v rozporu s určeným směrem ve vztahu k ruské válce proti Ukrajině, a ostře se také vymezoval vůči migrační politice Evropské unie. V Česku v čele s prezidentem a v postojích některých marginalizujících se stran byl jasně zřetelný odpor k nástupu Roberta Fica, kterým se popíral respekt ke společnosti našich nejbližších sousedů.

Český kníže Karel Schwarzenberg

Mezi jeho blízkými i známými se mnoho měsíců tušilo, že životní cesta Karla Schwarzenberga se chýlí ke konci. On sám už před dvěma lety říkal, že to „stojí za prd“, že už ho to nebaví, že začíná stejná nemoc, jako má Zeman, a že bude nosit stejné boty jako on. Začala se projevovat neuropatie a podobně jako někdejší prezident Miloš Zeman skončil Karel Schwarzenberg na invalidním vozíčku. Nebyl to ale jediný důvod, proč se tito dva velcí političtí soupeři v poslední době několikrát sešli. Pro mnohé to mohlo být překvapení, jak se mohou takto protikladné osobnosti potkávat a bavit.

Nejtěžší je mít názor a chtít něco změnit

Vláda Petra Fialy vznikla jako důsledek boje proti něčemu a zcela nepřekvapivě těžko může prosazovat srozumitelnou konzistentní politiku. Ostatně je to případ i prezidenta Petra Pavla, který byl volen proto, aby nebyl zvolen Andrej Babiš. Nemožnost hlavy státu vystoupit s výročním projevem ke vzniku republiky přesahujícím parametry slohové práce studenta průměrného gymnázia ani s podporou nové sady poradců je další potvrzení, že máme marketingového prezidenta. Pro mnohé zůstává útěchou a omluvou představa, že ten druhý by byl horší. Více zatím nic.

Zlo nelze relativizovat, je třeba ho pojmenovat

V pondělí 23. října pozvaly izraelské úřady novináře, aby jim ukázaly sestřih z videozáběrů, které si pořizovali palestinští teroristi, když vraždili děti, ženy a muže, nevinné lidské bytosti, které se staly terči při děsivém pogromu 7. října na izraelském území blízko Pásma Gazy. Záběry nebyly úřady zveřejněny. Pro hrůzu a nelidskost. Někteří novináři, jako zpravodaj českého serveru Novinky, nebyli schopni záznamy zhlédnout do konce a otřeseni odešli. Nesnesli pohledy na to, jak příslušníci Hamásu vrhají nemluvňata do ohně, usekávají lidem končetiny a bezhlavě vyvražďují celé rodiny.

Musíme být připraveni bránit se zlu

Je jeden důležitý aspekt bestiálního útoků palestinských teroristů z hnutí Hamás na nevinné civilní obyvatele Izraele, který zatím pochopitelně není předmětem primární pozornosti. A to je selhání věhlasných izraelských tajných služeb a obraného systému Izraele, který se jevil jako nejdůmyslnější ze všech. Pokud nebudeme žít v totalitě, autoritářské společnosti, budeme chtít zachovat jistou míru svobody, žít v demokratické společnosti, nebude schopni ubránit se všem útokům civilizačního nepřítele. Mnohá evropská města jako Madrid či Paříž a ani USA nebyly schopny zabránit atakům teroristů.

Bezcitná monstra jsou blíž, než si myslíme

Viděli jsme scény podobné těm z historických filmů, kdy barbarské oddíly ozbrojenců vtrhnou do vesnic a bez uzardění zabíjejí nevinné děti, neozbrojené muže, ženy znásilňují, některé odvádějí do otroctví a všechno plení. Filmová fikce se zhmotnila v realitu, když sociální sítě přinesly drastické obrázky neskutečné zrůdnosti Palestinců z teroristické organizace Hamás, kteří napadli území Izraele. Nebyl to útok jen na vojenské cíle, ale především na bezbranné civilní obyvatele.

Proč život kvete v Polsku

Stále víc se začíná vkrádat myšlenka, že největší ambicí vládnoucí koalice pod vedením Petra Fialy je udržet moc do konce řádného volebního období, který bude za dva roky. Nakonec udržet vládu bude ten nejvyšší zájem, který koaliční strany spojuje. Kabinet Petra Fialy může uvěřitelně tvrdit, že první rok se musel vyrovnávat s důsledky ruské války na Ukrajině, která přinesla chaos na trhu s energiemi, růst cen elektřiny a plynu, který akceleroval inflaci. Česká republika tak zažila největší pád životní úrovně, který se projevil nejen na dramatickém růstu cen potravin.

Babišova vítězná mediální bitva

Žádná oslava síly demokracie se minulý pátek nekonala. Netančily se vítězné tance nad skalpem slovenského oligarchy a současném lídrem české opozice, který nechal prodat ze svého vlivu oslabující mediální impérium, vydavatele deníku MF DNES, Lidové noviny, provozovatele jednoho z největších zpravodajských serverů iDNES nebo Rádia Impuls. Z prodeje významného aktiva svého svěřenského fondu totiž neodchází Andrej Babiš jako poražený, ale vítěz, jako vítěz jedné z bitev dlouholetého mocenského boje. Andrej Babiš se stal symbolem propojení byznysu, politiky a médií.

Od privatizace k zestátnění

Slunečná, dusná letní politická sezona přinesla již tradičně několik lehčích témátek, jako byl pirátský manželský trojúhelník, brněnskou lajnou, nad kterou dumá vedení tamního magistrátu nebo setkání ministra spravedlnosti s představitelem Mordoru. Všechno to ale byly mráčky, ze kterých moc nepršelo, žádné hromy, blesky. Až na konci letních paren hra o desítky miliard ze státního rozpočtu. Vláda minulý týden v tajném režimu začala projednávat nákup strategické infrastruktury. Zatím rozhodla o nákupu zásobníků plynu od německé energetické společnosti RWE téměř za 9 miliard korun.

ODS tančí, jak koaliční strany prskají

Úmorná srpnová vedra přinášejí pochopitelně i silně upocené příběhy. Jako třeba poslední střípky z vyhlášené řecké restaurace Olympos na pražském Žižkově. Ten podnik je tam od nepaměti, není to žádná vekslácká díra nebo nějaká navoněná bída, prostě dobrá řecká restaurace, která si už pár desítek let drží dobrý standard za pražské peníze. V ní se po čase potkali dva muži, kteří před necelými dvěma lety ladili podobu současné vlády Petra Fialy. Tehdy jejich kontakty nebyly výbušné jako dnes, kdy jejich setkání bude předmětem jednání vládnoucí koalice.

Případ Fremr skončil. Zapomeňme?

Případ soudce Roberta Fremra, který se na závěr své profesní kariéry ucházel o prestižní, respektovaný a společenský post ústavního soudce, instituce, jež se jako jediná těší důvěře jinak polarizované společnosti. Soudce Fremr pod tlakem nových a nových skutečností, které prokazovaly ochotu oddaně sloužit komunistickému totalitnímu režimu v procesech s jeho nepřáteli, se v pondělí rozhodl na kandidaturu soudce rezignovat. Zdůvodnil to tím, že byl vystaven mediálnímu tlaku a nechtěl spory o vlastní důvěryhodnost poškozovat dobré jméno Ústavního soudu.

Marketingový prezident Pavel v nesnázích

Nemohlo do dopadnout jinak: když se volí proti něčemu, ale nikoli pro něco, přijde šeredná kocovina. Vystřízlivění bude bolestné, pomalé, trpké. Je až příliš mnoho emocí zainvestováno do krkolomné a vaz lámající argumentační ekvilibristice, kdy zelená je vlastně červená, jen se zeleně tváří. Je to jen stará známá metafora s melounem používaná pro jiné chameleony, ale pro náš případ taky pasuje. Bylo jen otázkou času, kdy nově zvolený prezident selže při výkonu služby. Tím selháním je snaha o jmenování Roberta Fremra soudcem Ústavního soudu.

K rozumu z donucení

V tradiční záplavě letních témat zaměstnávajících média typu manželský trojúhelník náměstka ministra vnitra za Piráty, což je obzvlášť pikantní v kontextu jejich nechutně moralistní politické agendy, kterou rozpoutávají kulturní války a rozeštvávají společnost, nebo sporů o předražené dovolenkové pobyty v Chorvatsku, máme také obvyklé letní požáry v jižních částech Evropy, především v Itálii a Řecku. Tentokrát se ale zeleným ideologům nedaří tak úspěšně vyvolávat paniku a strach jako obvykle.

Groteska doby informačního chaosu. Zprávy z Ruska

Pro protagonisty digitálního prostoru a na sociálních sítích především je nejtěžší mlčet nebo aspoň omezit se na prosté sdělení nevím. Právě na sociálních sítích, kde se střetávají politici, různí influenceři, lidé z byznysu, z tradičních médií s běžnými lidmi bez přívlastků, spolu dohromady vytvářejí jakýsi nový Babylon. Pro odcizení ani není nutné zmatení z různých jazyků, protože i v tom jednom, mateřském (to taky budou chtít brzo omezovat jako genderově závadné) stačí docela obyčejné neporozumění, jiný výklad a vnímání slov.

Hráz maoistické kulturní revoluci

Echo má už několik měsíců takový řekněme podcast, Porada Echa se to jmenuje. Natáčíme v polních podmínkách naší skromné redakce, která ale už devět let sídlí na geniem loci obdařené Malé Straně. V domě, kde se nachází nejstarší provozovaná pražská lékárna U Černého orla. Její historie sahá až do 15. století. Dům, v němž Echo povstalo, je spojen s rodinou lékárníků Fragnerů, ale také předního českého architekta Jaroslava Fragnera.

Liberální populismus

Když se mezilidské vztahy stanou předmětem politického boje, nemá to dobré konce. Především proto, že nejde o hledání nápravy nebo zlepšení stavu, ale často o bezohledné prosazování ideologie, výsledek kulturních válek, které se v rámci globalizovaného euroamerického světa přenášejí na místa, kde působí cize a nepatřičně. Platí to zvláště o českém kulturním prostoru. Samozřejmě i u nás najdeme projevy rasismu, určitého typu diskriminace, ale rozsah a hloubka problémů je jiná než v některých zemích, které byly koloniálními velmocemi, dlouhou dobu upíraly volební právo ženám, homosexualita byla trestná.

Lekce z politiky pro Petra Pavla

Senátoři budou v nejbližších dnech hlasovat o třech nových členech Ústavního soudu. Jde o jedinou důležitou pravomoc horní komory, jež je odvislá od vůle senátorů. Vybírat si ale mohou pouze z návrhů, které jim předloží prezident. O významu výběru soudců a roli Ústavního soudu není nutné se rozepisovat, ani o tom, že výběr kandidátů je vždy předmětem politického střetu. Senát o schvalování soudců poprvé rozhodoval až v roce 2000, víc než sedm let po vzniku samostatné České republiky, a dva předchozí prezidenti, kteří o potvrzení museli žádat, měli se svými nominanty potíže.

Ženy vzkazují: Chceme svobodu, ne feminismus

Najít společenskou shodu, dřív se používal termín společenská dohoda, je stále složitější. V předdigitální době se společenské pnutí odehrávalo především na půdorysu generací, ale také sociálních vrstev. To rozdělení samozřejmě přežívá dodnes, ale výrazně je zkomplikovaly sociální sítě, jež se staly největší mediální platformou, kde se odehrává většina společenské debaty. Vystřídaly na pozici hlavního masového média televizní stanice, které kralovaly po několik desítek let.

Babiš jako démon pořád funguje

Po dlouhých měsících vysoké inflace, která přinesla nevídaný propad životní úrovně, zdražování energií a hrozivě se zvyšující schodek státního rozpočtu, v posledních týdnech vláda vypouštěla testovací balonky jako předehru k hlavnímu představení, které minulý týden uvedl kabinet Petra Fialy pod titulem Česko ve formě. Za pět minut dvanáct. Marketingová hesla jdou a nepotřebují k tomu ani služby Marka Prchala. Ano, ať by představili jakýkoli ekonomický reformní balíček, byl by podroben zkoumání a kritickému pohledu. Navíc se  na něm musela domluvit na první pohled nesourodá koalice.

Česká republika – zadlužená země bez vize a perspektivy

Ležérní přístup vlády Petra Fialy k hrozivému schodku státního rozpočtu, největšímu propadu životní úrovně obyvatel země, kterou spravuje, a neuvěřitelné inflaci není projevem bezradnosti, ale jakéhosi vědomí, že všechno nějak dopadne, že někdo nad námi to za nás zaplatí. ČR se už od doby covidu a přijetí Green New Dealu nechová jako autonomní jednotka, ale jako součást jiné velké entity, ve které nemá svébytné místo a přijímá evropské řešení, nedefinuje sebe sama jako třeba mnohem větší a silnější Polsko, nezlobí jako srovnatelné Maďarsko trpící Trianonem.

Strach je větší než citelný pokles životní úrovně

Když jste před dvěma lety měli našetřeno sto tisíc, dnes mají hodnotu sedmdesáti tisíc. Třicet tisíc požrala inflace. Ukazuje to také bezprecedentní zdražení všech základních potřeb, největší od vzniku samostatného státu. Lidé citelně chudnou. Koaliční vláda Petra Fialy je u moci více než rok a drží se spíš kréda, že kdo nic nedělá, nic nepokazí. Fialova vláda objektivně zdědila státní finance nejprve decimované pandemií čínského viru, na kterou kontinuálně navázala ruská válka proti Ukrajině, ale na chyby předchůdců a vnější neovlivnitelné události se nelze vymlouvat do konce volebního období.

Macronova autonomie vůči USA a česká role

Evropská jednota v otázce ukrajinské války, kterou rozpoutalo Rusko, dostala další trhlinu. Postoj Francie a Německa býval často váhavý, s výhradami. Německo válkou utrpělo ekonomicky nejvíce, protože přišlo o levný ruský plyn nejen pro domácnosti, ale hlavně pro průmysl. Levný ruský plyn byl základním pilířem Němci prosazovaného Green New Dealu, který je ve střední Evropě přijímán s velkým přemáháním a odporem veřejnosti.

Mocenské cestičky z Hradu

Český prezident, jak známo, formálně nedisponuje mnoha výkonnými pravomocemi, z desítky výsadních jsou nejvýznamnějšími jen jmenování premiéra, členů bankovní rady ČNB a jmenování ústavních soudců, ale se souhlasem Senátu. O mnoho více jich neměl ani zakladatel státu TGM, protože republika byla konstituována jako parlamentní demokracie. Čeští prezidenti ale měli větší neformální vliv na chod země. Hrad byl samostatným mocenským centrem, po svém to řešili komunisti, když prezidentem se stával, i když ne vždy, nejvyšší představitel strany.

Německo ztrácí, střední Evropa sílí

Na pozadí ruské agrese proti Ukrajině se pozvolna mění mocenské poměry nejen v Evropě, ale také v Asii. Samozřejmě největší obětí války je Ukrajina, která ztrácí velkou část území na východě a samotná válka ji decimuje ekonomicky a společensky. V boji proti Rusku je závislá na západní pomoci a především na vůli USA financovat masivní vojenské dodávky zbraní. Není pochyb o odhodlání Britů, kde vnitropoliticky není významná opozice proti podpoře Ukrajiny, v Americe to tak jednoznačné není. Nejen Donald Trump, ale i jeho straničtí republikánští rivalové dávají jasně najevo, že americké angažmá na Východě by mělo skončit a vést k jednání o smíru.

Hlubší radikalizace společnosti nepřichází, Fialova vláda drží pozice

Na konci týdne se odehrála jedna událost a přišla jedna zpráva. Ani jeden z jevů nepřinesl změnu, nebo dokonce nějaké zlo, přesto mají zajímavou výpovědní hodnotu a zaslouží si pozornost. Na Václavském náměstí se v sobotu opět sešlo několik tisíc lidí, kteří zaplnili horní část prostoru, aby protestovali proti politice koaliční vlády Petra Fialy. Demonstrace navazují na protesty z loňského podzimu, kdy ta první a největší, organizovaná Ladislavem Vrábelem, mohla přilákat počet lidí přesahující 70 tisíc.

Odcházení Miloše Zemana

Z politické scény a nejvyšší pozice ve státě odchází poslední figura, kterou do veřejného prostoru vynesla listopadová revoluce přinášející pád totalitní vlády komunistické strany. Po Václavu Havlovi a Václavu Klausovi opustí nejvyšší funkci ve státě Miloš Zeman, jemuž skončí druhý prezidentský mandát. Odchod Miloše Zemana je nejen symbolickým ukončením složitých proměn společnosti, které započaly v roce 1989, ale také začátkem jiné nové doby.

Kdo je tady parazit?

K dosažení úspěchu člověk potřebuje štěstí, které můžeme nazývat také souhrou okolností, jež k cíli dovede. Často nestačí jen cílevědomá příprava, píle a vůle. Bez nich to nejde, ale samy o sobě k dosažení cíle nestačí. Tolik potřebné štěstí zatím doprovází Petra Fialu od nástupu k moci. Souhra okolností, kdy se při posledních volbách do Poslanecké sněmovny těsně nedostaly dvě menší strany, sociální demokracie a Přísaha Roberta Šlachty, přinesla takové rozložení sil, které mu umožňovalo snadno postavit koalici s pohodlnou většinou ve sněmovně. Pomohla mu i tehdejší zdravotní indispozice nejnebezpečnějšího mocenského hráče, Miloše Zemana.

Začíná nová hra, boj o moc pokračuje

Přichází čas reforem. Vláda Petra Fialy nemohla využít první rok svého vládnutí k uskutečnění reforem nutných k ozdravění státního rozpočtu, který je zatížen obřím dluhem v rekordní výši téměř 300 miliard korun a především kdykoli předtím nepředstavitelnou inflací, která se blíží téměř 18 procentům. Rusko napadlo Ukrajinu, vyvolalo energetickou krizi, která se zásadně na růstu inflace projevila, a pak byly volby, nejdřív komunální spojené se senátními, a hlavně prezidentské, ve kterých panovala obava, že by se na Hrad dostal úhlavní nepřítel vládní koalice Andrej Babiš.

Zázrak bude jindy. Babiš padl

V poslední fázi kampaně se Andrej Babiš stal psancem, nasčítaly se mu všechny hříchy minulosti veřejné i málo známé, neměla ho ráda média ani veřejnost a šlo to ruku v ruce. Odpor veřejnosti vůči osobě Andreje Babiše nebyl dán tlakem médií, nebyl to důsledek, naopak v prvním vládním období měl na své straně nejen média, která si koupil, ale i ta, která si mocensky zavázal, a že občas létají třísky, když se kácel les, platí v politice dvojnásobně.

Na Hrad míří Pavel. Co bude dál s Babišem?

Už rok sociologická data jednoznačně ukazují, že Andrej Babiš je pro většinu obyvatel jako prezident nepřijatelný. V únoru loňského roku Miroslav Kalousek oznámil, že zavrhl myšlenku boje o Hrad a nebude kandidovat. Na stůl se mu dostal poměrně precizní průzkum, podle kterého neměl šanci ve volbách uspět. Kalouskova nepřijatelnost byla stejně vysoká jako Babišova. Andrej Babiš ničeho nedbal a po dlouhém váhání a napínání se rozhodl kandidovat. Neexistovala žádná data, která by jeho nepřijatelnost pro prezidentskou funkci snižovala.

Starší články