Vystudoval literární vědu na FPF Slezské univerzity v Opavě a masovou komunikaci na FSV UK v Praze. Začínal v regionálním tisku jako kulturní redaktor, od začátku studií v Praze (1994) pracoval jako redaktor Lidových novin. Na jaře roku 1996 nastoupil jako politický reportér do televize Nova. Po dvou letech z televize odchází do vydavatelství Stratosféra, aby založil a vedl svůj první časopisecký projekt, titul Spy. Časopis, který byl koncipován jako politický tabloid, opouští po necelém roce. Pracuje opět pro televizi Nova a v polovině roku 1999 je jmenován ředitelem tisku a PR TV Nova. V červnu 2000 se stává šéfredaktorem časopisu Týden. Za jeho působení se zvedl prodaný náklad časopisu Týden trojnásobně (z 16 200 v roce 2000 na 57 800 v roce 2003), Týden získává ocenění Časopis roku. V roce 2002 zakládá časopis Instinkt a stává se mediálním ředitelem vydavatelství Mediacop. Časopis Instinkt po roce úspěšného vydávání získává ocenění Hvězda roku. Z vydavatelství Mediacop odchází v lednu 2009 do představenstva mediální skupiny MAFRA, kde byl tři roky zodpovědný internetové aktivity skupiny a deník Lidové noviny, jehož byl zároveň šéfredaktorem. V polovině listopadu 2013 z Mafry odchází. Počátkem roku 2014 zakládá vydavatelství Echo Media a.s., která vydává internetový deník Echo24.cz.
V poslední fázi kampaně se Andrej Babiš stal psancem, nasčítaly se mu všechny hříchy minulosti veřejné i málo známé, neměla ho ráda média ani veřejnost a šlo to ruku v ruce. Odpor veřejnosti vůči osobě Andreje Babiše nebyl dán tlakem médií, nebyl to důsledek, naopak v prvním vládním období měl na své straně nejen média, která si koupil, ale i ta, která si mocensky zavázal, a že občas létají třísky, když se kácel les, platí v politice dvojnásobně.
Už rok sociologická data jednoznačně ukazují, že Andrej Babiš je pro většinu obyvatel jako prezident nepřijatelný. V únoru loňského roku Miroslav Kalousek oznámil, že zavrhl myšlenku boje o Hrad a nebude kandidovat. Na stůl se mu dostal poměrně precizní průzkum, podle kterého neměl šanci ve volbách uspět. Kalouskova nepřijatelnost byla stejně vysoká jako Babišova. Andrej Babiš ničeho nedbal a po dlouhém váhání a napínání se rozhodl kandidovat. Neexistovala žádná data, která by jeho nepřijatelnost pro prezidentskou funkci snižovala.
Nakonec to nebude tak složité. Budou to sice pro některé hodně angažované voliče trochu nervy, ale s největší pravděpodobností se naplní i další předpoklady, které dlouhodobě vycházejí z průzkumů. Obecně politické průzkumy nemají dobrou pověst, ale zvláště ty neveřejné jsou poměrně přesné. V případě třetí přímé volby směřuje k vítězství a prezidentem se stane Petr Pavel.
V zásadě poklidný vývoj předvolební prezidentské kampaně, který se vyznačoval propíráním hříchů z minulosti dvou koaličních kandidátů, dostal nečekanou akceleraci na konci minulého týdne.O největší zvrat se ale postaral soudce Jan Šott, který Andreje Babiše seznal nevinným v patnáct let staré dotační kauze Farmy Čapí hnízdo. Rozsudek sice není pravomocný, ale je zdaleka nejvýznamnějším momentem dosavadní prezidentské kampaně.
Za jedno z největších nebezpečí pro současnou společnost jsou označovány dezinformace. Od Bruselu po Prahu vznikají návrhy na boj s dezinformacemi, ale bojuje se samozřejmě také v Americe. Připravují se různé nové návrhy zákonů nebo nová evropská nařízení, jež mají společnost před nebezpečnými informacemi ochránit a dotačními penězi podporovat vybraný typ médií. Boj s dezinformacemi se stal ideologickým pojmem, politickým nástrojem, který společnost polarizuje stejně jako třeba názory na přístup k nemoci covid.
Nebyl to dobrý rok, byl horší než ty dva předchozí s pandemií covidu, který přinesl první vážná existenční znejistění. V únoru přišla ruská válka na Ukrajině. Obě dějinné události vnesly do společnosti už předtím zkoušené kulturními válkami zpochybňování tradičního hodnotového systému, strach a nejistotu. Nejtěžší a nejzdlouhavější je nalezení cesty k pochopení. Na ní stojí zátarasy dobových reálií, v dnešním kontextu zamořující mozek zmrtvujícím informačním smogem. To se ukazuje jako ta nejnáročnější překážka, protože přemíra informací se paradoxně jeví jako největší nepřítel poznání.
Když propukl skandál kolem britské konzultační společnosti Cambridge Analytica, pro všechna důležitá média to bylo klíčové téma, které mělo prokazovat sofistikovanou politickou propagandu. V principu šlo o to, jak se využívala osobní data, která uživatelé internetu po sobě zanechávají v podobě digitálních stop, k ovlivnění lidí k nějakému typu politické volby. Nejčastěji se uvádělo referendum o brexitu, tedy vystoupení Velké Británie z Evropské unie, ale služby využívali i republikánští politici v Americe, například Ted Cruz, senátor za stát Texas.
Litomyšl je hlavní město české architektury. Zaznělo už nesčetněkrát. Je to možná fráze, ale je ji třeba čas od času napsat, protože jde o stále platný fakt. Možná poprvé, jak uvádí Petr Volf v přemluvě knihy Nezouvat, prosím, už na začátku devadesátých na nebývalý rozpuk historického města upozornil v textu pro časopis Architekt teoretik umění a architektury Rostislav Švácha. Snad nejvíc je ve spojení s moderní, ale hodnotnou proměnou města jmenován architekt Josef Pleskot, ale v Litomyšli se prosadili i další architekti a jejich ateliéry.
Okupační stávky za klima na českých univerzitách bylo minulý týden všude plno. Měla se odehrát u příležitosti výročí 17. listopadu a také v době konání 27. mezinárodní konference OSN o změně klimatu v Egyptě. Dny a týdny předtím ze zahraničních agentur přicházely zprávy, jak se vandalové snaží poškodit významná výtvarná díla ve světových galeriích. Ve jménu boje za klima.
Na tu historii už padá prach, my zakladatelé Echa jsme byli první, kteří jsme odešli z vydavatelství Mafra, když ho spolu s Lidovými novinami ovládl Andrej Babiš, abychom vybudovali internetový deník Echo24 a Týdeník Echo, nezávislý na oligarších toužících po politické moci. Nedělali jsme při tom žádné scény, vzpoury, petice nebo stávky. Přistoupili jsme k tomu pěkně v klidu po zdravém kapitalistickém způsobu, vy jste se rozhodl noviny koupit, v pořádku, ale stejně jako vy jste se rozhodl něco koupit, my jsme se rozhodli, že pro vás pracovat nebudeme, protože jsme vás znali a tušili jsme, co máte za lubem.
Bylo to před nedávnem, kdy jsem psal o zásadním vlivu sociálních sítí na atmosféru ve společnosti. Staly se dominantní platformou, kde se odehrává společenská diskuse. Je sice stále signifikantní skupina, která žije spokojený život bez sociálních sítí, ale ty ostatní skupiny jsou větší. Síť Twitter, kterou koupil Elon Musk, označovaný za nejbohatšího člověka na planetě, sice nepatří k největším, ale je vnímána jako nejvlivnější. Je to sociální síť politiků, celebrit a novinářů a její společenský dopad se odvozuje z vlivu na influencery, kteří pak třeba jinde nebo jinak ovlivňují dění ve společnosti.
Posledních čtrnáct dní dobře informované kruhy tvrdily, že fakt, ale opravdu fakt bude nakonec za ANO na prezidenta kandidovat Andrej Babiš. Vyznívalo to přesvědčivě, ale u Andreje Babiše si nikdo nikdy do poslední chvíle nemůže být stoprocentně jist, co udělá. Oznámení nominanta ANO se několikrát posunovalo. A byl to sám Andrej Babiš, kdo ohlašovaný termín pondělí 31. října nedodržel. Evidentně neudržel nervy po setkání s Milošem Zemanem a svou kandidaturu oznámil bez ohledu na své straníky v hlavní zpravodajské relaci TV Nova. Byl u toho viditelně rozrušen, což dokládá, že neměl emoce pod kontrolou.
Na dva roky života decimované čínským virem bezprostředně navázala ruská válka proti Ukrajině. Obě dějinné události přinesly do společnosti už předtím zkoušené kulturními válkami strach a nejistotu. V těžkých nebo přelomových dobách je inspirující dopřát slova učencům, vzdělaným, kteří se neopírají jen o znalost dějin, ale především o vývoj myšlení. Války, nemoci nebo živelní katastrofy mohou být katalyzátorem společenských změn, jejichž pochopení nebude nakonec tak složité, stejně jako nalezení jejich podstaty, protože vše lidé už zažili.
Prezidentská kampaň začíná dostávat obrátky a přicházejí první přesně mířené údery. Dosud političtí novici a jejich týmy pracovali na zvýšení povědomí kandidátů a nijak zvlášť se politicky neprofilovali. Nebylo také jasné, komu se podaří získat 50 tisíc podpisů nebo podporu zákonodárců. Zatím se nic důležitého nestalo. Dosavadní kampani chybí jeden zásadní parametr: jak se zachová Andrej Babiš, zda kandidaturu přijme, nebo najde jiného kandidáta.
V posledních letech vytrvale klesá důvěra v systémová média, někdy jsou to také ta tradiční, zavedená nebo média establishmentu. Nástup k jejich pádu odstartoval příchod a rozvoj různých sociálních sítí, které pomocí algoritmů postupně veřejnost rozdělily a izolovaly do skupin, často se říká také bublin. Aby to nebylo tak jednoduché, jednotlivé sociální sítě jsou zaměřeny na různé věkové skupiny a zájmy. Porcování společnosti přitom probíhá vertikálně i horizontálně. Pro elementární společenskou jednotu je však nutné ctít základní hodnoty, důležitou součást společenské smlouvy. Ty jsou ale postupně narušovány.
Tu bitvu si vybral Andrej Babiš sám. Chtěl referendum a dostal výsledek, který pro něj neznamená Ano, vláda musí odejít. Každý dobrý stratég si souboje vybírá a nejde do těch, ve kterých bude poražen na hlavu. Andrej Babiš si jako referendum o vládě pětikoalice Petra Fialy vybral volby do obecních zastupitelstev a Senátu. V komunálních volbách nedopadlo jeho opoziční hnutí špatně, ale navzdory bezprecedentní ekonomické energetické krizi, na kterou vláda neumí reagovat, nedosáhl žádného triumfálního vítězství a vzhledem k okolnostem i z komunálních voleb vycházejí koaliční strany jako celek bez větších zásadních ztrát.
Uplynulé volby do obecních a městských zastupitelstev jsou po dlouhé době první, kdy každý z hlavních hráčů může říkat, že vyhrál, a nebude ani tolik blufovat. Strany vládní koalice navzdory vládnutí a rozpačitému zápolení s bezprecedentní energetickou krizí mnoho voličů neztratily. Navíc komunální volby jsou hodně specifické, nejsou tolik stranické, takže velkou vypovídací hodnotu o národní politice nemají, ale pořád platí, že vládní koalice pozice udržela. Komunální volby jsou o společenském naladění obyvatel a spokojenosti s místem, kde žijí.
Šlo by to jednoduše, ale kdo jen trochu může, dělá to složitě, aby se v tom nikdo nevyznal. Jde o cenu energií, která se za poslední rok zvýšila mnohonásobně. A to dokonce tak, že už ani není shoda na tom, jak hodně násobně. Zvýšení pociťují všichni, na tom je nepochybně shoda, různě se interpretují dopady, které ceny elektřiny a plynu způsobí. Ideologové si slibují dopady v podobě šetření s energiemi, tiše se radují z krachů, které přinesou, a změnu energetických zdrojů. Dochází k reálnému naplnění myšlenky toho, jehož jméno není dobré vyslovovat, že vstupujeme do doby, kdy nám politická reprezentace předkládá, že se budeme mít hůř.
Ukázalo se, že stále více lidem začíná být jedno, kdo je vyvede z hrozící, nebo dokonce už doléhající chudoby. Je to projevem ohrožené společnosti, ztráty důvěry v systém a státní zřízení. V každé, i vyspělé demokracii dýchají extrémní nebo radikální proudy. V klidných dobách přežívají na okraji, demonstrace jejich názorů se odehrává bez větší pozornosti v kroužku stovek dalších podobně smýšlejících. Platilo to i u nás. Většinová společnost se s radikálními proudy dosud nespojovala.
Na konci týdne oznámili rektoři vysokých škol, ředitelé fakultních, tedy těch největších nemocnic a hejtmani, že od nového roku budou očekávané ceny elektřiny likvidační. Vysoké školy hrozí opětovným zavedením on-line výuky, nemocnice budou nuceny omezit lékařskou péči a šetřit na lécích.
Jak se orientovat ve světě informací a médií, bylo tématem veřejného Salonu Echa na hubením festivalu Krásné ztráty ve Všeticích. Hosty debaty byli filozofka a esejistka Tereza Matějčková, komentátoři Bohumil Pečinka z týdeníku Reflex a Jindřich Šídlo ze Seznam Zprávy a publicista specializující se na média Jakub Jetmar. Digitální revoluci v posledních dvou letech významně ovlivnila pandemie a na ni přímo navazující ruská válka proti Ukrajině. Ve společnosti zavládl strach a nejistota, vytvořily se nové dělicí čáry mezi lidmi, o některých věcech se vůbec nemohlo mluvit, dosud respektovaní vědci a myslitelé byli za své oponentní názory vylučováni z dobré společnosti.
Od jara, kdy bylo zřejmé, že Česká republika bude čelit bezprecedentní ekonomické situaci, bylo těžké rozklíčovat, co má kabinet Petra Fialy vlastně za lubem. Lidem předhodil kost v podobě jednorázového příspěvku pro sociálně slabší rodiny s dětmi v hodnotě největší bankovky. Ani to nebylo bez zmatků, když se pár dní nevědělo, kdo si na pět tisíc korun sáhne. Přišlo léto, dlouho nic, až jeden mohl nabýt dojmu, že vláda premiéra Fialy má geniální plán, který se v nejdivočejší podobě mohl krýt s plánem nedělat nic a prostě a jednoduše ekonomickou krizi co nejdéle vysedět.
Už podruhé se vracíme k trochu pozapomenuté historii, respektive k něčemu, co mělo být už dávno zapomenuto. Stále se to objevuje. Bestie, která měla být už dávno pod drnem, se stále hýbe, dští oheň a ukazuje drápy. K jejímu zničení byly použity všechny dostupné prostředky. Liberální média, která stojí na té správné straně, vytrvale přicházela s neuvěřitelnými historkami ze života a myšlení mocného muže. Našlo se také dostatečné množství těch slušných lidí, kteří prohlédli a přinášeli, často v knižní podobě, obvinění dokazující, že v čele velmoci stojí nekompetentní, nevzdělaný šílenec.
V časech, ve kterých jsou zpochybňovány a revidovány všechny dosavadní normy, formy vztahů mezi lidmi, a zpochybňován je dokonce každý jednotlivě, není od věci se pokusit některé pojmy definovat. Některé věci dokonce kodifikovat. Udržet pojem manželství pro vyjádření svazku muže a ženy nemusí a také neznamená zpochybnění jiných mezilidských vztahů třeba mezi muži nebo jen mezi dvěma ženami. Ty mají nepochybně také svou hodnotu a tu by také neměl nikdo zpochybňovat a minimálně z praktických důvodů je dobré různé vztahy rozlišovat.
Lidé ty zprávy hltají… Patnáct ruských vojáků na tanku se dívalo na film, jednou ranou je sejmul ukrajinský dron, Putin je v posledním stadiu rakoviny, Putin trpí těžkou psychickou poruchou, Rusové si sami sestřelili vlastní nejmodernější stíhačku SU-34, každé video opatřené podmanivým hudebním doprovodem ukazující zničený ruský tank javelinem má stovky lajků na sociálních sítích, legendární jsou videa ukrajinských rolníků, jak traktorem odtahují ukořistěný ruský tank, momentálně jsou mimořádné úspěšné záběry střel likvidujících ruské cíle americkým lehkým salvovým raketometem HIMARS.
Německý svaz měst a obcí v reakci na obavu z bezprecedentní energetické krize přišel s myšlenkou, že například víceúčelová hala v Ludwigshafenu, která dřív sloužila ke konání sportovních akcí nebo koncertů a během pandemie čínského viru se přeměnila v očkovací centrum, by se po první metamorfóze mohla změnit v centrální zahřívací stanici v době, kdy do Německa dorazí mráz a někdejší ekonomický hegemon Evropy nebude schopen zajistit základní podmínky pro život svých obyvatel především z chudších vrstev.
Po pádu železné opony a rozpadu Sovětského svazu se před Ruskem otevřela cesta, aby se opět mohlo stát součástí Evropy, nikoli EU, ale evropského prostoru. Ještě v prvních letech vlády Vladimira Putina byla oboustranná snaha, aby nová éra vztahů fungovala, snažilo se hlavně Německo, které svoji energetickou a surovinovou existenci postavilo právě na vztazích s Ruskem, jenže postupně se to začalo kazit. Rusko se svou bezohlednou agresí rozchází s Evropou.
Možná na to mají nějaký ďábelský průzkum veřejného mínění, který doporučuje mlčet, moc toho neříkat, něco malého přidat na jednorázové, ale neřešící dávce a hlavně, hlavně raději nic nedělat než něco pokazit. Jinak si nelze vysvětlit pasivitu vlády Petra Fialy, která čelí největší inflaci a s ní spojenému zdražování v novodobé historii země.
Když Andrej Babiš vyhlašoval, že Česká republika je best in covid, tedy že jeho vláda se nejlépe vyrovnává s působením čínského viru na republiku a její obyvatele, byl to jen marketingový slogan, který u lidí povětšinou vyvolával úsměv. Jeho vláda, která za poslední dva roky do ekonomiky nalila 900 miliard korun jako protilátku na čínský virus, položila základy k jiným primátům, v Česku dochází k rekordnímu zdražování, jehož ukazatelem je největší inflace v novodobé historii země.
V těžkých nebo přelomových dobách je inspirující dopřát slova učencům, vzdělaným, kteří se neopírají jen o znalost dějin, ale především o vývoj myšlení. Války, nemoci nebo živelní katastrofy mohou být katalyzátorem společenských změn, jejichž pochopení nebude nakonec tak složité, stejně jako nalezení jejich podstaty, protože vše lidé už zažili. Nejtěžší a nejzdlouhavější je nalezení cesty pochopení. Na cestě stojí zátarasy dobových reálií, v dnešním kontextu zamořující mozek zmrtvujícím informačním smogem. To se ukazuje jako nezdolatelná překážka.
