V redakci Echa bývá nejbouřlivější pondělní porada, která začíná v deset ráno a často se protáhne až na dvě hodiny. Všichni jsou po víkendu odpočatí a řádně nabuzení komentovat, co který z kolegů napsal třaskavého do týdeníku nebo na web, jakou bouři vyvolal svým postem na sociálních sítích nebo kdo všechno nám spílá a chce nás nacpat do nějaké ideologické škatulky – to ale z povahy pestrého názorového složení redakce prostě nelze.

Pondělní porady mají přesně definovaný formát: dokončit aktuální týdeník, ujistit se, že nám nic podstatného neuniklo, a pokud možno se dohodnout na podobě titulní strany. Pak plánujeme následující vydání, zhodnotíme to předchozí, řekneme si něco k výsledkům on-line deníku Echo24, probereme podstatná témata pro zpravodajství, obsahovou spolupráci s magazínem Hrot, rádiem Prostor a také náměty pro naše podcasty. Teď právě řešíme start nového diskusního pořadu, který by měl být vlajkovou lodí našeho vydavatelství: Echo Prime Time moderovaný Pavlem Štruncem.

Jedna věc je struktura porad, ale pak je tu naše vlastní živelnost, kdy jsme schopni se zaseknout na názorových střetech, někdy třeba i zdánlivých prkotinách, ke kterým máme každý svůj jasný, zásadový, ale přitom často zcela odlišný postoj. Někdy však trefíme skutečně podstatný moment. Naposledy třeba při řešení otázky, co nakonec dáme na titulní stranu aktuálního týdeníku, který je kvůli velikonočním svátkům tentokrát dvojčíslem.

Nebudu prozrazovat, kteří členové redakce navrhli, abychom udělali rozhovor s Danielem Sterzikem alias Vidlákem, ale na první dobrou jsem vyloučil, že zrovna on by měl být na obálce. Když jsme se ale o něm začali hádat, uvědomil jsem si, že se stal fenoménem překračujícím svou názorovou bublinu. A v Echu si nechceme něco a priori zakazovat, nechat se zatlačit do defenzivy, protože pro čtenáře můžeme být užiteční jen tehdy, pokud popisujeme realitu v celé její šíři a pestrosti.

Po padesáti dvou minutách vypjaté názorové výměny jsme se tak dohodli, že Vidláka na titulní stranu dáme, ale musíme si udržet jasný odstup od komunistické ideologie, která je s uskupením Stačilo! spojena – lídryně Kateřina Konečná se jí nikdy nevzdala a odmítá jednu ze základních bezpečnostních kotev, členství naší země v NATO.

V mnoha otázkách se v redakci Echa rozcházíme, ale na nezpochybnitelných zásadách demokratického zřízení, svobodě projevu a odmítání zločinných autoritativních, totalitních modelů řízení společnosti se shodujeme.

Daniel Sterzik, ač sám bez komunistické minulosti, začíná svou politickou dráhu na káře s rudým podvozkem a na to je třeba vždycky myslet. Ne každá oprávněná rebelie proti establishmentu musí totiž nakonec vést k dobrým výsledkům. Po rozhovorech s Janou Černochovou nebo Věrou Jourovou tedy přinášíme další z jiného, hodně odlišného světa, s nímž je ale také nutné se seznámit. Bez toho nepřijde poznání.