Manchester východu. Tak se přezdívalo Náchodu, okresnímu městu u polských hranic. Sekundárním projevem prosperujícího textilního průmyslu byl také stavební boom, na kterém se díky pokrokovým průmyslníkům podílela v meziválečném období řada špičkových modernistických architektů. Pavel Janák jako jeden z nich díky tomu v Náchodě zanechal jednu z nejvíce fascinujících vil své doby.

Škatulky nesedí

Velké umělce jsme se naučili s odstupem času přehledně škatulkovat do jednotlivých stylových a slohových škatulek. Bližší pohled na jejich dílo ale zpravidla ukáže, že tak jednoduché to není, ba mnohdy jde o zcela nesprávná zjednodušování. Ukázkovou osobností, bránící se jakémukoli stylovému nálepkování, byl také Pavel Janák (1882–1956), jeden z nejdůležitějších českých architektů celé první poloviny dvacátého století. Zatímco mnozí jeho kolegové razili přesvědčení o jediném správném přístupu k architektuře, Pavel Janák tvořil právě v tom stylu, který byl jeho srdci nejblíže.

Důkazem jeho stylové uvolněnosti je také Bartoňova vila v Náchodě. K jejímu projektu se Pavel Janák dostal coby zralý architekt, jenž se už pomalu nechával svést tehdy již naplno rozjetým funkcionalismem. Tedy po svých tvůrčích kapitolách ve znamení moderního klasicismu, kubismu a rondokubismu prokazujících jeho umělecké nadání, které uplatňoval také jako designér interiérového vybavení od porcelánových kávových servisů (dodnes prodávaných a velmi oblíbených) po sériově vyráběný nábytek. Janák byl ostatně jedním ze zakladatelů legendárního uměleckého sdružení a značky Artěl.

Bartoňovu vilu Janák navrhl pro rodinu náchodských textilních magnátů nazývaných Bartoňové z Dobenína. Neměla přitom demonstrovat jen jejich pokrokové smýšlení, ale především společenské postavení. Tomu odpovídal už výběr samotného pozemku. Pokud Náchodu po staletí dominoval renesanční zámek umístěný na skalnatém ostrohu nad historickým jádrem, Bartoňova vila se stala jeho novodobou dominantou. Stojí totiž rovněž na privilegovaně vyvýšeném a pohledově exponovaném pozemku v zámeckém svahu, který nepřehlédnete z různých částí města ani přímo z Masarykova náměstí. Jako by tak stavba ve své době zhmotňovala, že Náchodsku už nevládnou aristokraté, nýbrž průmyslníci.

Vítání funkcionalismu

Pavel Janák pojal vilu značně reprezentativním způsobem, přesto však pomocí střízlivých forem a proporcí. Nejde o žádné rozmařilé architektonické gesto napodobující tradiční panská sídla, jak by se v tomto případě nabízelo a jak stavbu zamýšlel jiný velikán české architektury, Jan Kotěra, který tento projekt rovněž zpracovával (kvůli finanční náročnosti a Kotěrově smrti ale zůstal návrh v šuplíku). Co je na stavbě na první pohled nejvíce zarážející a současně fascinující, je kontrastní kombinace jasně funkcionalisticky komponované stavby s dominantními kamennými sloupy v průčelí vily vysokými přes dvě patra. Janák se touto stavbou symbolicky loučil se svou dosavadní tvorbou, ve které měl neoklasicismus nejen se svými sloupovími důležité postavení, a nadále mířil do náruče funkcionalismu. Z pohledu investorů byl klasický motiv sloupů jistě důležitý coby statusový symbol, vyjádření tradičních hodnot v novodobém pojetí.

Stavby se ve dvacátých a třicátých letech stavěly dnes již těžko představitelným tempem, Bartoňova vila vyrostla mezi lety 1927–28. Její majitel, Josef Bartoň mladší, ji ale se svou rodinou dlouho neobýval, na začátku druhé světové války se museli odstěhoval a na jejím konci ji věnovali náchodským dětem – a jako Středisko volného času Déčko slouží vila dodnes. Proto také docházelo ke značným úpravám interiéru, ze kterého se toho dochovalo už jen málo. Bartoňové z Dobenína ale zanechali v Náchodě několik dalších význačných staveb, díky nimž stojí za to se do tohoto příhraničního města vydat.