Václav Cílek - Autor je geolog a klimatolog

/

Pracuje v Geologickém ústavu AV ČR, zabývá se vývojem krajiny, klimatem, životním prostředím a proměnami světa. Učí či učil na českých i zahraničních univerzitách. Publikoval desítky studií, ale i knihy pro širší veřejnost (Krajiny vnitřní a vnější, Dýchat s ptáky, Kameny domova  a další). Spolupracoval na asi stovce dokumentárních filmů i řadě uměleckých výstav. Je ženatý, má dvě dcery, žije a pracuje v Praze a na cestách.

Články autora

Povaha na přežití

Od roku 1953 sledoval psycholog Al Siebert v řadě prací, jež byly závěrem 20. století shrnuty do dnes již klasické knihy The Survivor Personality, povahové vlastnosti lidí, kteří přežili velké krize. Stýkal se s veterány korejské války, vystavenými těm nejhorším bojům, a všiml si, že se navzájem v něčem podobají. Přežili, protože měli nejenom štěstí, ale také potřebné vlastnosti.

Kam zmizela voda?

V letošním roce padly už tři významné klimatické rekordy, a to z rodu těch rekordů, které něco znamenají. Většina toho, o čem se hovoří jako o „rekordu“, ve skutečnosti nemívá žádný velký význam a jde o „statistický šum“. Když totiž na jedné stanici měříte meteorologické parametry dejme tomu posledních 60 let, tak se zákonitě dostáváte do situace, že některé dny budou nejteplejší či nejstudenější, a víc to vypovídá o délce měření a místní proměnlivosti než o nějakém trendu.

Krajina po klimatické změně

Často se mi stává, že když čtu současné diskuse o suchu a klimatických změnách, říkám si: „Ale o tom jsme se přece bavili před deseti lety!“ Občas dávám různým médiím rozhovory a dochází k tomu, že redaktoři přicházejí podle jejich názoru s úplně čerstvým materiálem, ale já vím, že podobnou otázku mi pokládali již po roce 2000.

Města bez vody

Příklad Kapského Města, kde jsou omezovány dodávky vody pro skoro čtyři miliony lidí a kde hrozí, že od příštího měsíce se voda po městě bude rozvážet cisternami, obrátil pozornost na další podobné případy.

Potřebujeme neustálou změnu?

Mnozí ekonomové a politici automaticky předpokládají, že lidé jsou nespokojeni se současným stavem, a proto chtějí změnu. Toto slovo se stává sloganem firem či politických hnutí a proniká i do volebních kampaní hlásajících „Změna, to jsme my“. Kdy a jak tento koncept vznikl? Neznamená, že touha po změně ve skutečnosti podrývá stabilitu společnosti? Nejsou to nové otázky.

Když je tučňákům zima

Koncem února nastala taková zima, že evropské zoologické zahrady musely přesunout většinu zvířat včetně tučňáků do vyhřívaných pavilonů. Na severním pólu dokonce několik dní panovaly vyšší teploty než v Praze či Londýně, a to v prostředí polární noci, kdy slunce vyjde až v březnu. Koho by to neznepokojilo? Co to může znamenat pro budoucnost?

Politici v pasti

Většina politiků je v pasti. Voliči mají proměnlivé nápady. Političtí soupeři sídlí nejenom v ostatních stranách, ale ti nejnebezpečnější nejspíš i ve vlastním stranickém sekretariátu. Je obtížné být neustále populární, a tedy nechat se znovu zvolit. Média čekají na jejich omyly, protože čtenáři a diváci chtějí slyšet, že politici chybují.

Vzestup politických outsiderů

Oceňovaný politický komentátor Steve Richards, který pracuje pro BBC a další významná média, napsal jednu z klíčových knih této doby, analýzu situace, kdy strany hlavního proudu ztrácejí svoje pozice a na místo nich přicházejí lidé původně stojící mimo politiku. Jmenuje se The Rise of Outsiders. How Mainstream Politics lost its Way a vyšla v nakladatelství Atlantic Books.

Zvláštní smrt Evropy

Angela Merkelová v jednom projevu zdůraznila, že evropská populace tvoří jen 7 % té světové, ale vytváří 25 % světového HDP a na sociální výdaje vydává 50 % světových sociálních výdajů. Není divu, že tato situace již desetiletí přitahuje přistěhovalce, kteří se pak chovají jinak, než jsme si představovali, a navíc stárnou stejně jako my všichni ostatní.

Zvláštní smrt Evropy

Možná nejsprávnější bude říct hned na začátku slovy komentátorky Gaby Hinsliffové z britského Guardianu, že Evropa neumírá, ale nestárne dobře a že jednou o tom někdo napíše skvělou a hroznou knihu, ale že to nebude ta, o které se teď budeme bavit. Pojďme však k počátku věcí.

Kyberděti oslněné září digitálního světa

V současné době v USA a některých dalších západních státech pozorujeme obrovský rozvoj reklamy cílené na nákup tabletů a podobných pomůcek pro děti již od devíti měsíců a zejména pro roční děti. Již v roce 1999 vydala respektovaná Americká pediatrická akademie (American Academy of Pediatrics) doporučení, že děti pod dva roky by neměly sledovat žádné obrazovky včetně televize.

Internet, mobily a hry. Nebezpečné závislosti

Zdá se, že evoluce nás naprogamovala tak, že hledání nových věcí, jako jsou zdroje potravy či informace, „jak přežít“, nás naplňuje radostí. Je to „novost“, která působí na chemii mozku a vytváří pocit, že se cítíme dobře. Psycholožka Eva Ritvo dokazuje, že pobyt na sociálních médiích funguje dvěma směry – snižuje pocit osamění a uvolňuje dopamin, který přináší příjemné pocity.

Kyberprostor mění naši psychiku

Kyberpsychologie je studium dopadu moderních technologií na lidské chování. V minulém roce vydala Mary Aikenová závažnou knihu The Cyber Effect, o níž Timesy napsaly, že pokud máte děti, přestaňte s tím, co právě děláte, a přečtěte si ji. Podobně uznalé až nadšené recenze vyšly v hlavních novinách jako Observer, Guardian, Washington Post a další.

Čeká Česko zářná lithiová budoucnost?

Počátkem 90. let se zdálo, že éra českého rudního hornictví definitivně končí. Zbývající zásoby tradičních rud byly víceméně oprávněně odepsány, protože světová těžba se dnes orientuje na chudá, ale obrovská ložiska. V zemi nám stále zůstalo pozoruhodné množství uranu, který možná nikdy nebudeme těžit, abychom neohrozili zásobníky podzemních vod.

Exponenciální růst je pěkné svinstvo

Andrew Dessler ve své výborné monografii o globální změně podává jasnou charakteristiku exponenciálního růstu. Vždy, když slyšíme, že něco, např. HDP nebo míra zadlužení, roste o několik procent, tak se jedná o exponenciální růst, který byl donedávna považován za snad největší dobrodiní civilizace, ale ve skutečnosti to je pěkné „svinstvo“.

Klimatická trumpiáda

Jeden můj kolega, který pracuje v ochraně přírody, mi občas říká, že na světě už mu dělá radost jenom jeden člověk, a tím je Donald Trump – pro svoji odvahu řešit věci novým, byť někdy kontraproduktivním způsobem. Americké odmítnutí Pařížské dohody způsobilo na celém světě káravé reakce a někdy i poprask, ale je vůbec namístě? Upřímně řečeno, myslím si, že na vládním americkém rozhodnutí proti omezení emisí příliš nezáleží už z toho důvodu, že vypovědět smlouvu trvá celé roky a ani uhelný průmysl nebude schopen nové doly a tepelné elektrárny otevřít ve větším měřítku dřív než za několik let.

Budoucnost násilí

V tomto roce vyšlo další vydání knihy Budoucnost násilí předního amerického bezpečnostního experta Benjamina Wittese a jeho kolegyně Gabriely Blumové z Harvardovy univerzity. Kniha se od svého prvního vydání před dvěma roky stala doporučenou četbou při různých bezpečnostních školeních. Autoři nicméně varují, že většina podobných knih je v okamžiku svého vydání již zastaralá.

Pochopit bobra

Jako obyvatelé moravských úvalů i české kotliny se ocitáme ve velkém dilematu. Na jednu stranu se nám vrátil jeden z nejpozoruhodnějších druhů evropské přírody, ale zároveň se jedná o zvíře tak inteligentní a pracovité, že se bude stále víc dostávat do konfliktů s člověkem. Nejedná se jen o pokácené jabloně a další stromy, ale zejména o údržbu rybničních a protipovodňových hrází.

Schopnost vzdorovat nástrahám světa

Již fakt, že u nás se o odolnosti či resilienci téměř nemluví, zatímco například v Bavorsku se její techniky povinně praktikují už v mateřských školách a německá i americká armáda z tohoto pohledu pravidelně vyhodnocují své zaměstnance, svědčí – podobně jako tomu je u diskuse o klimatické změně – o jistém tuzemském zaostávání.

Voda jako politická síla

Zpětná analýza českého a moravského sucha z roku 2015 ukázala, že situace dozrávala již od roku 2005, kdy se v některých regionech začínalo zatím v málo zřetelné formě projevovat půdní sucho.

Rovnováha, řád jako lov na krokodýla v Egyptě

Stále víc slýcháme o příjmové nerovnováze, ale i teplotní nerovnováze celého zemského systému a o dalších vychýleních ze situace tradičního světa. Pojďme se podívat na pojem nerovnováha pohledem civilizací, které se touto otázkou zabývaly skoro tři tisíciletí. Jedná se o staré, ba prastaré motivy, které po staletí řešily tak významné civilizace, jako byla ta čínská, sumerská či egyptská.

Starší články