Už nějakou dobu před krajskými/senátními volbami 2020 se této události v centrálách politických stran přikládal význam, o němž bylo možné pochybovat. Protože na zpochybňování toho, že čistě aritmeticky by mohl být ve většině krajů vítězem někdo jiný než hnutí ANO, už nestačil ani povinný optimismus představitelů opozice, zbývala vlastně jen jedna otázka: Kdo bude za rok, až začne kampaň před sněmovními volbami, hlavní Babišův vyzývatel? Opozice se vzhledem k výše napsanému bude muset nějak pospojovat.

Že volby vyhrálo ANO, o tom není pochyb, první bylo v deseti z třinácti krajů. Jasně poraženi odešli Babišovi lidé pouze tam, kde hnutí mělo tu drzost znovu nasadit slabého a neúspěšného kandidáta, což se týká především Jaroslavy Pokorné Jermanové ve středních Čechách. Těsně, ale přece prohrálo premiérovo hnutí ještě na Hradecku s koalicí ODS a STAN a na Liberecku, kde „starostové“ vítězí nikoli jako STAN, ale kde pod svou vlastní značkou vítězí bývalý předseda STAN Martin Půta. Tento muž je lokální fenomén, vedle Jiřího Čunka zřejmě jediný, který musíme odečítat při úvahách o dopadu krajských voleb na celostátní politiku.

Současně ale i když je ANO v deseti krajích první, na to, aby se mohlo dál honosit titulem dominátora české politiky, vyhrálo málo. Nikde nezískalo přes 25 procent, většinou oscilovalo kolem dvaceti. Vzhledem k tomu, že zůstalo na svém, avšak za cenu dalšího vysávání stran nalevo, ČSSD a KSČM, mohli bychom dojít k závěru, že republice vládnoucí levice aspoň v krajích oslabila.

Proti Babišovým lidem se v pondělí, kdy šlo toto Echo do tiskárny, už tvořily koalice v Jihomoravském kraji i jinde. Lze z toho usuzovat, že ANO už je za zenitem a odteď bude jen chřadnout? To rozhodně nikoli. Zvláštní okolnost těchto voleb - že se konaly během druhé vlny koronavirové infekce - působila v Babišův neprospěch. Premiér se jak známo opírá o starší voliče, kteří pochopitelně pociťují větší strach z covidu, a zřejmě hlavně proto letos vyrazili do volebních místností v menším počtu.

Ona polovina ve věkové skupině nad 65 let, která hlasuje pro ANO, současně hnutí zabezpečuje 45 až 50 procenty všech hlasů, které v celé společnosti nasbírá. S ohledem na to, že je důchodcovská partaj, i z obav, že staří lidé budou ve zvýšených počtech umírat a podstatná část dosavadních příznivců Babiše tak v premiérovi přestane vidět svého ochránce, došlo v půlce září ke jmenování Romana Prymuly ministrem zdravotnictví. Nicméně razantní Prymula vystupuje tak, aby společnost zastrašil, čímž zřejmě Babišovi v danou chvíli nepomohl. Opozice nemůže počítat s tím, že by tato příznivá okolnost vydržela až do sněmovních voleb. Babišovi voliči se zřejmě za rok dostaví ve větším počtu.

A vyzývatelem se stává

Protože dnes lze s jistotou jen u tří stran konstatovat, že mají vstup do příští sněmovny jistý, obracíme se rovnou k dvojici uchazečů o místo hlavního vyzývatele, tedy k Pirátům a k ODS. Poslední dva roky zjišťují agentury pro veřejné mínění náskok Pirátů před ODS, velký tak, že už se nedá vysvětlit odchylkou měření. U občanských demokratů až dosud doufali v nepřesnost takových měření, ve všech volbách od doby, kdy Piráti vstoupili do vysoké politiky - sněmovních na podzim 2017, pražských o rok později i evropských loni - ODS Piráty nakonec předstihla. Tentokrát už ne, a Pirátská strana může jako jediná po víkendu skutečně radostně oslavovat.

Samo porovnání čísel mezi oběma konkurenčními partajemi tak jednoznačně nevypadá. Velká média sice převzala ze stránky Českého statistického úřadu celková čísla o procentech pro jednotlivé strany – Piráti dvanáct, ODS pouhých sedm procent, vyjádřeno v hlasech 333 versus 193 tisíc. To všechno jsou krajně zavádějící údaje. Statistici tu totiž stranám započítávali hlasy pouze ty, u nichž je nad slunce jasné, že se o ně nemusí s nikým dělit, z krajů, kde kandidovaly samostatně. Občanští demokraté šli do voleb na vlastní pěst v šesti, zatímco Piráti v dvanácti krajích. Pokud bychom spočítali modrým průměr jen za oněch šest krajů, dosáhli by na 13 procent, což jistě není oslňující číslo - ovšem je to pořád o půl procenta výš než průměr Pirátů, ti si v oněch dvanácti krajích na samostatných kandidátkách přišli na 12,6 procenta.

Celková bilance je však příznivější pro Piráty. Samostatnými kandidaturami ukázali sebevědomí, necítí životní nutnost se s někým dalším spojovat. ODS po sedmi letech od pádu Nečasovy vlády a po šesti letech předsednictví Petra Fialy není schopna dosahovat výsledků nad patnáct procent - od nichž volební systém platný pro sněmovnu teprve strany zvýhodňuje - z vlastních sil.

Když už jsme u ODS, můžeme si zahrát alternativní historii: Co by bylo, kdyby loni v březnu strana nevyloučila Václava Klause? Jeho Trikolóra celostátně získala neslavných 3,5 procenta, nicméně pokud bychom zisky Trikolóry připočítali k ziskům občanských demokratů v oněch šesti krajích, kde šli samostatně, dojdeme k následujícímu: v Ústeckém kraji by ODS předhonila Starosty a obsadila druhé místo; v Jihočeském by vyhrála; ve středních Čechách by za sebou nechala vítězné Starosty a první místo by bylo její; na jižní Moravě by předhonila Piráty a dotáhla by se na druhé lidovce. V Libereckém kraji, válcovaném Starosty Martina Půty, by ze svého slabého výsledku aspoň přeskočila podobně slabé Piráty. V Olomouckém kraji by sice zůstala třetí, i tak by ale svůj zisk zlepšila o třetinu. Zlínský kraj je jediný, kde Trikolóra s šesti procenty může slavit vstup do zastupitelstva - tady by původní ODS měla místo dnešních deseti procent šestnáct.

Lze namítnout, že bez odstřihnutí se od Klause by dnes Petr Fiala neměl takový potenciál pro uzavírání předvolebních koalic. Na což lze s úspěchem namítnout, že uzavírat už předvolební koalice rovná se nevynuceně a předem nařeďovat profil strany. Což už částečně proběhlo a částečně dobíhá.

Vzápětí po dopočítání výsledků byla zveřejněna fotografie z pivnice, na níž si připíjejí šéfové ODS, KDU-ČSL a TOP 09. Není to ještě na úrovni oznámení sňatku, ale jakési zásnuby v tom spatřovat můžeme – a dokonce máme. Že vyjednávání o středopravé kandidátce dospěla do pokročilejší fáze, než by se zdálo, o tom šly zprávy měsíc. Stranická vedení čekala s náznakem vůči členské základně i veřejnosti těsně po volbách. Teď to vypadá tak, že do konce roku bude oficiálně představeno spojenectví tří stran pravého středu. Ale i s ohledem na výše napsané je zřejmé, že těžiště se přesouvá k druhému protibabišovskému bloku Pirátská strana – STAN. Dojem, že vítězný vlak odjíždí odsud, by mohlo posílit druhé kolo senátních voleb za týden po krajských volbách. Starostové a nezávislí měli po prvním kole slušnou šanci zvítězit v devíti, desíti obvodech, občanští demokraté pouze v pěti nebo šesti. (Piráti v Senátu hráli okrajovou roli a tak to zůstane.)

Hlavně u občanských demokratů vyvolává tento vývoj smutek, STAN by pro ně byl přirozenějším doplňkem než mezitím už značně progresivistická topka. I o věcech strategického významu někdy rozhodují náhody. Předchozí šéfové STAN Martin Půta i Petr Gazdík intuitivně směřovali napravo a jednání s místopředsedou ODS Zbyňkem Stanjurou by každý z nich vedl k dohodě. Vít Rakušan je ale založením pokrokář a i osobně se s Ivanem Bartošem našel. Předseda Pirátů přitom ještě není schopen dát starostům záruku společné kandidátky. Pokud by se Bartošovi vzbouřila jedna nebo dvě krajské organizace a na společnou listinu v daném kraji se STANEM by nekývla, pakt obou mužů tím padá a noční můra občanských demokratů se ještě může rozplynout. Teoreticky by k tomu mohl přispět uplynulý víkend, po němž už tak vysoké sebevědomí Pirátů dostalo ještě dodatečnou injekci. Dosahovali slušných výsledků sami a přesto, že mimo velká města jsou pirátské struktury zakotveny dosud jen mělce.

Dovládnout a sinekuru

Andrej Babiš ještě o víkendu stačil nasadit svou typicky ublíženeckou notu. Prý se teď proti němu všichni spiknou a hejtmany mu seberou. Lamentování je autentické v tom smyslu, že pokud se premiér něčeho bojí, je to slovenský scénář Všichni proti Ficovi. Dnešní Babišovi spojenci totiž v příštím parlamentu nemusejí vůbec být. Komunistická strana i ČSSD o víkendu skončily obě pod pěti procenty. Naprosto senzační je jejich propad v Ústeckém kraji, ještě nedávno baště obojí levice. Odcházející hejtman Oldřich Bubeníček, jediný hejtman, jehož KSČM měla, konstatoval, že voliče jim bralo hlavně ANO - konkrétně zmínil pětitisícovou „kompenzaci“ pro důchodce za strádání v jarní karanténě. Vedení komunistické strany dalo k dispozici funkce.

K tomu se v „naší nejstarší politické straně“ nikdo nechystá. Překlopit popularitu razantního šéfa Ústředního krizového štábu do zisků pro ČSSD se Janu Hamáčkovi nepodařilo. Podle dostupných informací vicepremiér už dlouho projevuje zájem o místo velvyslance buď ve Washingtonu, nebo aspoň v New Yorku při OSN. Takhle by se předseda zdravé strany s budoucností nechoval.