Požáry na Lesbu způsobily politikům nepříjemné dilema

Moria – a co dál

Požáry na Lesbu způsobily politikům nepříjemné dilema
Moria – a co dál

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Zdá se, že Západu dělá mnohem větší potíže srovnat se s hrozbou koronaviru než národům v tzv. třetím světě. Afrika, kde žije 1,2 miliardy obyvatel, hlásí méně obětí covidu-19 než 66milionová Británie, respektive kontinent dodnes sužovaný malárií se asi neobtěžuje tolik testovat; v Berlíně jezdí disciplinovaní Němci hromadnou dopravou s rouškami a Turci ne. Nejnovější kontrast v chování poskytuje řecký ostrov Lesbos, na němž se rozkládá, přesněji řečeno rozkládal největší utečenecký tábor v EU jménem Moria. V táboře, který byl stavěn pro 3000 běženců a reálně jich musel pojmout 12 tisíc, byl začátkem měsíce zaznamenán případ pozitivně testovaného na covid. Na celý tábor byla uvalena karanténa, což obyvatele tábora pochopitelně popudilo. Minulé úterý tábor vzplál, pak ještě dvakrát. Mluvčí řecké vlády nepochybuje, že to byla reakce žadatelů o azyl – na karanténu.

Lesbos už na začátku roku zažil divoké protesty, místní obyvatelstvo je z existence tábora nešťastné. Žhářství není věc, která by v řadách hostitelů hostům získávala sympatie. S otázkou, kdo zapálil Morii, se tedy ve zpravodajství zachází delikátně. Objevuje se jen ve formě tvrzení řeckých úřadů, přičemž se používá spíš trpný než činný rod. Charakteristický byl vstup spolupracovníka ČT z Řecka Thomase Kulidakise: „Propukly první nepokoje, při těch nepokojích vznikly první plameny a ty plameny se následně vznítily. Například plynové bomby a podobně, které měli běženci ve svých stanech.“ Proti takovému plachému výkladu působí amatérská videa z oné noci 8. září, z nichž je patrné, že brzy po vypuknutí prvního požáru začaly téměř současně vyskakovat další ohně, že tedy šlo o koordinovanou akci.

Výsledkem je každopádně přes deset tisíc bezdomovců, kteří jsou nuceni spát u cest, často i s malými dětmi a pod širým nebem – a řada fotografií, které tuto lidskou bídu zachycují, které obletěly svět a nikoho trochu normálního nenechají chladným.

Modelový politik by měl dbát na svobodu svého rozhodování, avšak Morií mu vzniklo nepříjemné dilema. Buď se zachová nelidsky a ty lidi nepustí z Lesbu na evropskou pevninu, anebo povolí, tábor fakticky rozpustí, žadatele o azyl umístí nejprve v Řecku a v druhé fázi po cílových zemích Evropy. To, jak se zdá, momentálně není nepřekonatelná překážka. Zatím bylo na pevninské Řecko převezeno asi 400 takzvaných nezletilých bez doprovodu (tedy na vlastní pěst cestujících dětí; i když dětí... z minulé várky, která letos na jaře přijela do Německa z táborů v Řecku, udávala polovina „dětí“ jako datum narození 1. ledna 2006, jímž se, náhoda náhod, všichni vměstnali do kategorie nezletilých). Těch 400 nových „sirotků“ si rozdělí deset evropských zemí v čele s Německem a Francií. Speciálně z Německa se najednou ozývají hlasy politiků, kteří se navzájem trumfují v počtech, kolik běženců z Řecka SRN teď hned může přijmout. Než toto vydání odešlo do tiskárny, ustálily se vrchní hodnoty při této politické aukci v řádech tisíců. Takže ještě chvilka publicity a aliance ochotných si rozebere osazenstvo celé Morie.

Ovšem politik, kterému se příčilo nelidské chování, na sebe v tomto případě prozradí, že je vydíratelný. A že pod dojmem fotografií je ochoten odměňovat kriminální činy, jakým žhářství nepochybně je. K těm, kdo nechtějí ustupovat žhářům a vytvářet mezi Neevropany naději, že azyl v Evropě lze získat silou, patří řecký premiér nebo rakouský kancléř, oba konzervativní politici. Rakušan si v pátek musel vyslechnout výlev místopředsedy Evropské komise Jeana Asselborna: „Pro mě se pachatel jmenuje Sebastian Kurz. On první nese za tuto zoufalou situaci zodpovědnost."

Asselbornova Evropská komise předloží do konce září vlastní návrh paktu o migraci, který zřejmě bude obsahovat zas o něco víc společné azylové politiky. V době korony a karanténních opatření se to všechno, co se na nás valí, od evropského dluhopisu přes další zpřísňování emisí u aut až po migrační pakt, téměř nedá pobrat. Zkušenosti posledních let nám zřejmě dovolují chápat Morii a doprovodný fotografický materiál jako znamení věcí příštích, a to bezprostředně příštích.

15. září 2020