Eseje

Totalitarismus a dnešní svět

V současné demokratické části světa převládá nebezpečně pohodlné a krátkozraké mínění, podle něhož je éra totalitních diktatur a jejich ideologického vidění života a světa nezadržitelným dějinným pokrokem již v zásadě nadobro překonanou temnou minulostí, přestože je ale třeba před jejím opakováním varovat. Je tedy zřejmé, že takto podvojný pohled na fenomén totalitarismu je vnitřně značně rozporný. Proto je namístě jej dotázat. Položme si otázku, zda a jak v dnešním světě existují skutečnosti, jež lze právem označit jako totalitní. Ukazuje se, že rozhodně ano.

Český stát se nikdy neomlouvá

Dnes už panuje široká shoda, že policie a státní zástupci před dvanácti až osmi lety sice uskutečnili Velkou protikorupční revoluci, nicméně buď ji uskutečňovali velmi nedbale, nebo ji chápali hlavně jako prostředek ke zvyšování své slávy. Řada nespravedlivě pronásledovaných z dob této VPR je ze zpětného pohledu už dost dlouhá. Současně by byla chyba propadnout představě, že všichni, kdo se dostali do hledáčku orgánů, jejichž symbolem jistě zůstane dvojice Robert Šlachta – Ivo Ištvan, se v hledáčku ocitli nezaslouženě.

Jen dvě pohlaví?

Diskuse? Ale my jsme univerzita. Takto reagovala Humboldtova univerzita v Berlíně poté, co začínající bioložka Marie-Luise Vollbrechtová představila téma své přednášky, kterou chtěla proslovit na červnovém festivalu Lange Nacht der Wissenschaften. Teze nebyla přehnaně ambiciózní a na popularizační festival vhodná. Navzdory tomu, co slýcháváme ve veřejných debatách, existují – z čistě biologického hlediska – přesně dvě pohlaví, tvrdí začínající bioložka. Proti záměru se vyslovil studentský spolek právníků a právniček, na jehož stranu se postavilo univerzitní vedení a domluvenou přednášku zamítlo.

Holandská rebelie

Jedno staré holandské přísloví praví, že až si sedláci přestanou stěžovat, tak se blíží konec světa. Chce se tím říci, že sedláci remcají, často na svůj těžký úděl, od věků – a zřejmě nikdy neustanou. Moderní nezemědělný lid mívá pro jejich tvrdý chléb pochopení a k životu na venkově obecně chová často sympatie. To je aktuálně patrné i v Nizozemsku, jež zažívá nejrozsáhlejší a nejtvrdší selskou rebelii ve své historii. Podle různých průzkumů má pro aktuální protesty většina Nizozemců pochopení, byť část odmítá jejich radikalizaci. A to prý bude ještě hůř.

Koho trefí šlak v nízkém věku

Cévní mozkovou příhodu prodělá v ČR ročně zhruba 25 tisíc lidí, z toho do čtyřiceti pěti let věku 1000 lidí a do dvaceti let 100. Mrtvice se nevyhýbá ani malým dětem, potrefit může i kojence. Na tuto nemoc u nás umírá jedno batole ročně. Dítě a mrtvice? O tom by mohla vyprávět devatenáctiletá Štěpánka Rytinová z Berouna, která prodělala ve čtyřech letech mozkovou příhodu. Ve školce se sesula k zemi, měla povislý koutek, byla v bezvědomí. U dětí to jde rychle. Čím menší dítě, tím se víc sesypou, dochází k celkovému kolapsu a k poruše vědomí.

„Micheli, to je přece ohavná věta“

Dva muži, které lze bez rizika urážet, si píší dopisy. Jeden je přeceňovaný autor bez vkusu, navíc reakcionář, druhý trouba bez myšlenek, zato s kontakty. Dnes se tomuto maléru říká „filozof“. Takové zhodnocení Michela Houellebecqa (1956) a Bernarda-Henriho Lévyho (1948) nabízejí média, nejen francouzská. V korespondenci, kterou tito páriové v roce 2008 vedli, došlo na novináře, Putina i potraty. Pod názvem Veřejní nepřátelé ji v překladu Alana Beguivina vydal Vyšehrad (304 str.).

Zachraňujeme ČEZ a nic za to nechceme

Dramaticky rostoucí ceny energií kosí rozpočty domácností i firem. Drahá elektřina a plyn jsou navíc jednou z nejvýznamnějších příčin toho, proč máme čtvrtou nejrychleji rostoucí inflaci mezi zeměmi EU. Tím, komu situace s vyšponovanými cenami na trhu nahrává, jsou dnes jen energetické společnosti, které na vysokých ziscích vydělávají. Ve hře je proto i možnost uvalit na tyto zisky mimořádnou daň, což potvrdil ministr financí Zbyněk Stanjura.

Příroda se vrací jako politický aktér

Bruno Maçães (1974) napsal knížku o pandemii, která je myslím zajímavá ještě několika způsoby nad to, jak by byla zajímavá každá knížka od Maçãese o pandemii. Zmiňuje v ní občas připomínaný poznatek, že španělská chřipka, která v letech 1918–1920 zabila víc lidí než první světová válka, zanechala v kolektivní paměti či v literatuře minimální stopu. Moc nevíme, jak na ni tehdy společnost reagovala. Proto mu přišlo zajímavé napsat záznam toho, jaké to bylo pro nás, ještě než začneme zapomínat.

Borisův pád

Že politická kariéra britského premiéra Borise Johnsona je na kapačkách, bylo jasné minimálně od pondělí 6. června, kdy s odřenýma ušima přežil hlasování o důvěře v lídra Konzervativní strany. Nyní tedy konzervativci budou vybírat nového předsedu. Hotovo chtějí mít do září, aby nový lídr mohl představit svou vizi na stranické konferenci v říjnu. Nejdřív z kandidátů vybírají poslanci. Zatím veřejně ohlásilo svoji kandidaturu jedenáct konzervativců a o několika dalších se spekuluje. Ať vyhraje kdokoli, má před sebou těžký úkol.

„I ty se styď!“

„Pořádně do něj třískni!“ křičela trenérka na svou svěřenkyni Anniku Schleuovou, která se snažila přimět koně se zlověstným jménem Saint Boy, aby překonal byť jednu překážku. Nehrálo se o málo. Kdyby německá pětibojařka zvládla parkur aspoň obstojně, získala by na loňských olympijských hrách v Tokiu zlatou medaili. Jenže podle pravidel pětiboje absolvuje jezdec parkur na koni, který je určen losem. A vylosovaný parkurový kůň odmítal skákat. Ztráta medaile nakonec byla ten nejmenší problém. Schleuová totiž koně při snaze přimět ho ke spolupráci několikrát udeřila bičíkem, do toho na ni hulákala trenérka a sportovkyně se rozplakala

Tenkrát v Reykjavíku

Když v roce 1969 v zápase o titul mistra světa v šachu poráží ruský velmistr velmistra arménského, zajímá sovětský duel leda šachisty. Když se však o tři roky později probojuje k „šachovému trůnu“ Američan Robert Fischer, přitáhne „zápas století“, jak se mu na Západě začne říkat ještě před jeho začátkem, pozornost celého světa. Nejen šachového. Má-li kdo šanci narušit sovětskou hegemonii v této subkultuře, je to právě zázračné dítě z Chicaga. V úterý 11. července 1972 usedá v Reykjavíku k šachovému stolku mistr světa Boris Spasskij (35).

Hitlerovi pamětníci

Z posledního sčítání je lidí, kterým je 90 let a víc, 64 300. Ještě se jich můžeme zeptat na jejich soukromou historii a jak se jim žilo poté, co se 15. března 1939 ozvalo z rozhlasů „Zachovejte klid a vyčkejte dalších zpráv“. Někdo z nich chodil tančit a žil si svůj život v rámci možností, jiný má trauma až do smrti, další se tímto tématem zaobírá bez ustání. Řada lidí, kteří zažili druhou světovou válku, ovšem ještě v dětském věku, si z onoho období moc nepamatuje. I když na ně válka měla pochopitelně vliv.

Největší oběti zdražování

Kdo zchudne nejvíc? Ptala se moderátorka České televize Světlana Witovská odcházejícího guvernéra České národní banky Jiřího Rusnoka ve středu 22. června. Poté, co se bankovní rada naposled sešla k měnovému zasedání ve staré sestavě a nejspíš naposled na delší dobu zvedla úrokové sazby. „Ten, kdo má ve svém spotřebním koši nejvíc položek, které zdražují nejrychleji,“ odpověděl Rusnok. Těmi položkami, které všude v Evropě zdražují nejrychleji, jsou energie. Elektřina, plyn, teplo. U nás rostou jejich ceny rychleji než v jiných zemích, kde vlády ceny zafixovaly.

Proti odvěkému nepříteli

"Tam, kam sahala unie, byla civilizace, dál už jen barbarská step,"“ řekl mi nedávno u polsko-českého kulatého stolu, konaného na zámku Niepołomice u Krakova, jeden Polák. Dnešní silnou podporu Polska Ukrajině vy\světluje řada historických zkušeností. Rusko je historický nepřítel číslo jedna. Staletí válek Poláky přesvědčila, že hlavní nebezpečí hrozí od kolosu na východě. Na oplátku Putin zřejmě považuje Poláky za rozvratný prvek v ruských dějinách. Pro Poláky bylo další střetnutí s Ruskem vždy pouze otázkou času.

Jantarová stezka

V uplynulých letech jsme při psaní monografie o jantarové stezce projeli s historikem Pavlem Bolinou od Jadranu po Balt celou její trasu, aspoň v té podobě, jak fungovala za Keltů. Tato cesta změnila náš pohled na střední Evropu. Rozbila národní rámec jednotlivých států. Místo toho jsme se setkávali se sítí sobě podobných hradišť a později hradů a klášterů. Z kulturního hlediska začalo být téměř jedno, zda jsme v Panonii, na Hané, nebo v polských nížinách.

Češi na prášcích

Patnáct procent dospělých v ČR užívá rizikově psychoaktivní léky. Češi jsou závislí nejen na benzodiazepinech (lécích na uklidnění), ale roste spotřeba Z-léků (prášků na spaní) a opioidních analgetik. Závislost na lécích začalo v loňském roce sledovat Národní monitorovací středisko pro drogy a závislost. Většina uživatelů sedativ a hypnotik jsou ženy (74 procent) ve věku od 45 let. V roce 2020 bylo hlášeno 38 smrtelných předávkování těkavými a psychoaktivními léky, ve 13 případech šlo o benzodiazepiny.

Jsme v tom spolu: sami

Pandemie máloco vynalezla, ale leccos posílila, občas na hranici snesitelnosti. Třeba samotu. Až čtvrtina obyvatel západní Evropy uvedla, že během pandemie trpěla výrazným pocitem samoty. Ale o nový problém nejde. V Británii ustavili „ministerstvo pro samotu“ již v roce 2018 a analogická instituce existuje v Japonsku. Nikdy v dějinách nežilo tolik lidí samo. V Česku žijí v jednočlenné domácnosti tři lidé z deseti, v Německu to jsou čtyři z deseti a trend je vzrůstající.

Rozklad Starostů v přímém přenosu

Policejní razie v kanceláři pražského radního a náměstka primátora z hnutí STAN Petra Hlubučka. Návštěva policistů v budovách dopravního podniku i VZP. Tak začíná žít veřejným životem v polovině třetího červnového týdne korupční kauza, již delší dobu rozkrývali kriminalisté z NCOZ. Teď už, zdá se, mají policisté pohromadě dostatek důkazů.

Záhada prudce zdražujícího jídla

Česká republika zažívá situaci, jakou ve své historii ještě nepoznala. Dostává se mezi země s nejprudším zdražováním v celé Evropské unii. Se 16 procenty jsme aktuálně na čtvrté nejhorší příčce. Průměr celé Unie je 8,5 procenta. Patříme i k zemím, kde nejrychleji letí vzhůru ceny potravin. To se nedá svést jen na prudce zdražující energie. Ty stoupají všude v Evropě. Zdaleka ne všude se ale tak výrazně zdražuje další zboží a služby.

Sláva a kýč techniky

Čím přesnější data, tím dokonalejší mýtus. To je poselství románu Homo faber od Maxe Frische (1911–1991). Čtenářský zájem o švýcarského romanopisce a dramatika nepolevuje ani pětašedesát let od vydání. A není divu, kniha akcentuje aktuální téma: bezmezná fascinace technologiemi nás proměňuje v emocionální kýčaře. Český čtenář si příběh nyní může přečíst v novém překladu Radovana Charváta. Když kniha vyšla poprvé, psal se rok 1957 a Sovětům se podařilo vyslat do vesmíru družici Sputnik. Americký pokus o dva měsíce později skončil nezdarem.

Čechy versus Morava

Je zamračené sobotní odpoledne, mně je tak pět let, hraji si se sousedovic holkou na ulici a obě tančíme do rytmu pohřební hudby, protože bydlíme blízko hřbitova. Pohřby jsou krásné, důstojné, obřadné. Průvod kráčí z kostela, farář je v černé sutaně, nese se rakev. Muži hrají na trubky klasickou pohřební píseň. Uběhlo přes třicet let a já bydlím v Praze v místech, odkud mé procházky směřují i na Olšanské hřbitovy. Kde je klid, sem tam v tichosti proběhne pohřeb, většinou se nese nebožtík v malé urně a pak se tiše odchází.

Odříkaného chleba největší krajíc

Slovo enantiodromie (řecky enantiodromia) bývá do češtiny překládáno jako protiběh a používá se v praxi poměrně zřídka. Je to škoda, protože s jevem jím označovaným se setkáváme dnes a denně a většinou si jej vůbec neuvědomujeme. Nově pak pojem enantiodromie zavedl pro účely poznání dynamiky duševních procesů C. G. Jung. V české tradici mu odpovídá tak nejspíš přísloví Odříkaného chleba největší krajíc.

Česko ovládla zdražovací mánie

Ekonomie je ve své nejhlubší podstatě psychologií. Co máme v hlavě, to se nám dřív nebo později projeví v peněžence a na životní úrovni. Ve vyhrocené době krize a největší inflace, jakou Evropa zažívá od osmdesátých let minulého století, to platí ve vyostřené formě. Obchodníci ceny zvedají nejen proto, že jim vzrostly náklady. Zdražují, protože si to mohou dovolit. Lidé jim ty vyšší ceny tolerují a utrácejí. Tento stav trvá až do chvíle, než už na to zákazníci nebudou mít. A obchodník bude nucen jít s cenou dolů. Lidé nevěří, že zdražování rychle skončí. Firmy propadly zdražovací mánii.

Kurz negativního myšlení, postcovidová verze

Horečka, kašel, rezignace. Na to, že se seznam covidových příznaků nepřestává rozrůstat, jsme si zvykli. Novou položku na seznam však připojili nikoli lékaři, nýbrž zaměstnavatelé. Podle amerických výzkumníků (ale i některých evropských, především německých) čelíme rezignaci na pracovištích. Pandemie nás zbrzdila, zastavila, vysadila, a když jsme se chtěli dát znovu do pohybu, něco nás zradilo.

Po válce hlad

Válka na Ukrajině je nesmírná tragédie. Hrůzné zprávy, videa a fotografie, které již přes tři měsíce proudí z tamějšího bojiště, zachycují utrpení, jakému jsme v Evropě už dávno odvykli. Politické důsledky se již rozlily mimo hranice Ukrajiny, východní křídlo EU hostí uprchlíky, Západ se snaží uvalit sankce na Rusko, do Kyjeva proudí zbraně. Samo utrpení je ale izolované do velké míry na Donbas. Přesto hrozí, že se brzy přelije mimo Ukrajinu, a dokonce mimo Evropu. Válka znásobuje světové problémy s potravinami a brzy může mít nedozírné následky.

Proč se u nás zdražuje nejvíc v Evropě

Turecko 69,97 procenta, Moldávie 27,1 procenta, Estonsko 18,8 procenta, Rusko 17,8 procenta, Lotyšsko 16,8 procenta, Bělorusko 16,8 procenta, Ukrajina 16,4 procenta, Bulharsko 14,4 procenta, Česká republika 14,2 procenta, Polsko 13,9 procenta. Desítka zemí s největší inflací v Evropě. Všechny na východ od nás. Ukrajina už čtvrtý měsíc sužovaná ruskou agresí má zdražování jen o 2,2 procenta vyšší než my.

Proč bychom to nezkusili (jinak)

Ano, také já, sváteční návštěvník opery, jsem byl svědkem historické události a slyšel jsem to již slavné bučení, kterými bylo přivítáno nové nastudování Prodané nevěsty v Národním divadle. Psalo se o tom, že se ozývalo během premiéry a pak několikrát v průběhu první reprízy 2. června (na té jsem ho slyšel já). Bučení, tento projev intenzivního vztahu k opeře, je prý běžný v italských dómech, takže se dá říci, že jde o vyjádření vysoké kulturní úrovně bučících a znak jejich světovosti.

Jak válka na Ukrajině mění Německo

Třetí den po začátku války na Ukrajině Olaf Scholz ohlásil změnu času. Kancléř sice mluvil o novém letopočtu pro celou Evropu, avšak konkrétní závěry slíbil vyvodit pro Německo, a to především ve třech oblastech: přechod k tvrdší linii vůči Rusku, vyzbrojení bundeswehru, změny v energetické politice. Od té doby se soudí, že Spolková republika opravdu prochází masivními změnami. Prochází? Ano i ne. Masivně se změnil vztah k Rusku. Veřejné mínění a ovšem většina politické scény doslova natlačily kancléře Scholze do vojenské podpory Ukrajině.

Dohodu o Ukrajině, ale jakou? Uhde polemizuje s Klausem

Ve svém článku Absence vážné diskuse (Týdeník Echo č. 20/2022) klade Václav Klaus řadu otázek. Plynou ze skutečnosti, že vážnou rozpravu o válce na Ukrajině blokují někteří naši političtí aktivisté: své politické protivníky lživě obviňují, že mlží nebo nemají jasno. Legitimní diskuse začíná podle exprezidenta otázkou, co vedlo Rusko k napadení Ukrajiny a jaké následky to vyvolá. Není česká neochota k diskusi zaviněná špatným svědomím, nestrávenou minulostí, úhybem od hledání pravdy, lacinými klišé jejích přesvědčených majitelů? Nevyřizujeme si účty za rok 1968, které jsme si s Rusy za tehdejší neproběhnuvší války slovně nevyrovnali, a doháníme to nyní, kdy už se to může?

Platinová královna

Královna. Když řeknete ve velké většině světa toto slovo, nemusíte specifikovat, koho máte na mysli. Je velmi nepravděpodobné, že vašemu společníkovi vytane jako první na mysli Markéta II. Dánská, bývalá vladařka Nizozemska Beatrix či manželka Filipa VI. Španělského Letizie. Ne, zcela jistě pochopí, že mluvíte o Alžbětě II., královně Spojeného království Velké Británie a Severního Irska, nejdéle vládnoucím monarchovi britských ostrovů. Tento týden slaví oficiální platinové jubileum, 70 let vlády.

Zpět na hlavní stranu