Po 23 letech vyšel 19. září z vězení Adnan Syed, v roce 1999 odsouzený za vraždu své bývalé přítelkyně Hae Min Leeové. Syed byl jedním z nejznámějších vězňů v Americe. Nikdy nepřiznal vinu a část jeho okolí také tvrdila, že se nikdy nemohl daného zločinu dopustit. Ti, kteří v jeho vinu věřili, tak činili z důvěry v justiční systém, mnohdy přiznávali překvapení nad tím, že se takového zločinu mohl dopustit zrovna Syed. O mnoho let později se o Syedově případu doslechla novinářka Sarah Koenigová. V roce 2014 o případu natočila dokumentární podcastovou sérii s názvem Serial. Zrodil se nepředstavitelný fenomén.

Serial je jeden z nejposlouchanějších podcastů na světě. Poslechly si ho desítky, ne-li stovky milionů lidí. První a druhá série zaznamenala 340 milionů stažení do září 2018. Právě první série se věnuje Syedovu případu.

Nezpochybnitelných faktů je v celé kauze jen velmi málo. Adnan Syed a Hae Min Leeová byli spolužáci na střední škole v Baltimoru, tam spolu začali chodit. Oba pocházeli z poměrně tradičních přistěhovaleckých rodin. Syed se narodil v USA, ale jeho rodina byla původem z Pákistánu, Leeová se narodila v Jižní Koreji, s rodinou emigrovali do Ameriky, když jí bylo dvanáct let. Kvůli strachu z reakce svých rodin vztah tajili. Někdy ke konci roku 1998 se rozešli. Zatím nic zajímavého. Pak ale 13. ledna následujícího roku Leeová zmizela, 9. února její tělo objevil náhodný kolemjdoucí v místním parku. Všiml si černých vlasů trčících z mělkého hrobu. Leakin Park, kde byla Leeová objevena, má v Baltimoru pověst „největšího neregistrovaného městského hřbitova“, v letech 1946 až 2017 v něm bylo nalezeno 75 těl.

Tím jistá fakta víceméně končí. Policie začala rychle podezřívat Syeda. Zdálo se, že celý případ se v podstatě sám vyřešil, když se na policii přihlásil Syedův známý Jay Wilds. Ten si se Syedem nebyl nijak příliš blízký, měl však přístup k marihuaně, kterou Syedovi prodával; občas ji spolu kouřili. Wilds sdělil policii, že se mu Syed 13. ledna přiznal, že Leeovou uškrtil, a požádal ho o pomoc s odstraněním těla. Společně pak mrtvolu zakopali v Leakin Parku.

Wilds dovedl policii k místu, kde prý se Syedem ukryli auto Leeové. Wildsovu verzi podpořily záznamy z telefonních věží, ty dokázaly, že Wilds se Syedem byli v Leakin Parku v době, kdy podle Wildse zakopávali tělo. Poté 28. února policie zatkla Syeda za vraždu Leeové, v té době mu bylo 17 let. Leeové bylo v době smrti osmnáct.

Pocit hanby a zlomené srdce

Obžaloba tvrdila, že Syedův „dvojí život“ dokazuje, že je zdatný manipulátor a že se bál své rodiny. Když se s ním Leeová rozešla, strach se ztráty kontroly, pocit hanby a zlomené srdce ho měly dohnat k vraždě. Jako komplice si vybral Wildse, jelikož jako překupník s marihuanou byl vydíratelný a u případného soudu nedůvěryhodný. Porota verzi obžaloby uvěřila a uznala Syeda vinným. Dostal doživotní trest.

Novinářku Koenigovou se Syedovým případem seznámila Rabia Chaudryová, Syedova kamarádka z dětství a v dospělosti právnička, která nikdy neuvěřila v Syedovu vinu. Koenigová objevila řadu nesrovnalostí. Největším problémem byl evidentně Wilds, který prostě není důvěryhodný svědek. Během vyšetřování a následných soudů (přelíčení se muselo opakovat poté, co se Syedova právnička pohádala se soudcem, který ji před porotou označil za lhářku) vyprávěl svou verzi nejméně čtyřikrát. Pokaždé ji pozměnil, občas v dost podstatných detailech. Wilds evidentně lhal ohledně toho, co se dělo před zakopáním těla. Podle jeho verze mu Syed kolem půl třetí zavolal, že zabil Leeovou, a řekl mu, aby přijel. Tělo ukryli do kufru auta, pak se poflakovali po městě, navštívili jednu známou, dojeli pro lopaty a v podvečer Leeovou pohřbili. Jenže Wilds například změnil místo, kam prý za Syedem dojel, v jednu chvíli tvrdil, že vyjeli z Baltimoru do státního parku kouřit marihuanu, později to popřel. Záznamy z telefonních věží rovněž nepotvrzují jeho pohyb během dne. Výjimkou je poslední část večera, kdy Syed s Wildsem měli ukrýt tělo. Tehdy se telefonní záznamy shodují s jeho verzí. Také pouze tuto část obžaloba využila u soudu. Nejrůznější svědci také dosvědčili, že Syeda a Wildse během dne viděli pohromadě. Wildsovo svědectví bylo jediným přímým důkazem proti Syedovi. Ostatní důkazy pouze sloužily k potvrzení Wildsovy verze.

Syeda obhajovala Cristina Gutierrezová, zkušená a dobře hodnocená obhájkyně. Bohužel pro obžalovaného byla v té době již za vrcholem svých sil. Umírala na cukrovku a roztroušenou sklerózu. Zároveň se proti ní množila podezření ze zpronevěry peněz klientů. V roce 2001 se vzdala své právnické licence, oficiálně ze zdravotních důvodů, součástí dohody však bylo ukončení vyšetřování ze strany disciplinárních orgánů. Někteří kritici tvrdí, že Gutierrezová prohrála soud naschvál, aby si mohla naúčtovat peníze za odvolací řízení. Koenigová s tím nesouhlasí, myslí si, že Gutierrezová udělala pro Syeda, co mohla. Je však nepochybné, že udělala jednu velkou chybu, když ignorovala výpověď Syedovy spolužačky, která ho viděla v knihovně v době, kdy podle Wildse vraždil. Dnes sice toto svědectví Syeda nijak neosvobozuje, policejní verze sledu událostí je tak zmatená, že nelze přesně říct, kdy byla Leeová zabita. Tehdy by však zásadně nabouralo verzi. Gutierrezová zemřela v roce 2004.

Serial spustil masovou kampaň za Syedovo osvobození. Sama Koenigová přiznala, že si není Syedovou nevinou jista, nicméně kdyby byla v porotě, hlasovala by pro osvobození, protože rozhodně si není jista „nade vši pochybnost“, jak ukládá zákon. Spousta lidí s ní souhlasila. Chaudryová spustila vlastní podcast o případu a napsala o něm knihu. HBO uvedlo vlastní dokumentární seriál o Syedovi. Stejně tak televize Investigation Discovery. Přátelé a aktivisté bojovali za Syedovo osvobození, případ se nakonec dostal až k Nejvyššímu soudu USA, ten však Syedovu žádost o nový proces zamítl.

Kritici tohoto snažení tvrdili, že Syed zločin rozhodně spáchal. Díry v policejní verzi nic neznamenají. Nezpochybňují totiž fakticky doložený průběh večera, kdy záznamy z telefonních věží ukazují, že Wilds mluví pravdu. Vše předtím je nerelevantní. Syed je prostě vinen. Neexistuje žádná alternativní teorie, která by vysvětlovala všechny okolnosti případu.

Další tvrdili, že Koenigová se zařadila po bok dlouhé řady intelektuálů, kteří se nechali napálit zdatnými manipulátory. Příkladem je například Jack Henry Abbott, vrah s nesporným literárním talentem. Ten tak okouzlil spisovatele Normana Mailera, že zahájil kampaň za jeho propuštění, do které se zapojila tehdejší intelektuální americká smetánka. I když nebyly žádné pochyby, že Abbott je vysoce nebezpečná osobnost, ve vězení ubodal spoluvězně, Mailer v podstatě tvrdil, že někdo s takovýmto darem si neslouží být za mřížemi. Po podmínečném propuštění zařídil vydání jeho memoárů. Abbott na svobodě dlouho nepobyl, už šest týdnů po opuštění vězení v hádce ubodal číšníka.

Styronova volba

Podobnou kauzou je případ Williama Styrona, autora Sofiiny volby, a Benjamina Reida. Ten v roce 1957 při nepovedené loupeži kladivem umlátil ženu k smrti. Byl odsouzen na elektrické křeslo. Styrona jeho případ zaujal. Tvrdil, že trest smrti je neadekvátní. Reid byl v době zločinu nezletilý, vyrůstal v těžkých podmínkách ve slumu, byl mentálně zaostalý, porota prý byla nepřátelská atd. Styron docílil toho, že trest smrti pro Reida byl zrušen. Stal se z něho exemplární vězeň, udělal si maturitu, dálkově začal studovat vysokou školu. V roce 1970 byl Styron informován, že Reid bude propuštěn na podmínku, na otázku, zda ho u sebe ubytuje, než si najde něco trvalého, odpověděl kladně. Pár týdnů před propuštěním však Reid uprchl z vězení, unesl ženu s dvěma malými dětmi a následně jí znásilnil.

Nejsou to však jen levicoví spisovatelé, kteří dokážou podlehnout kouzlu manipulativních vrahů. William Buckley jr. patřil k legendám amerického konzervatismu. Založil magazín National Review, klíčové instituce, jež napomohla nástupu Ronalda Reagana. V roce 1962 uvěřil odsouzenci na smrt Edgaru Smithovi, že je nevinen. Zaplatil mu ty nejlepší právníky, kteří dosáhli jeho propuštění. Po pěti letech na svobodě se Smith pokusil o další vraždu. Během vyšetřování se přiznal, že spáchal i tu předchozí.

Je kauza Adnana Syeda podobným případem? Nechala se Koeigová zmanipulovat? Komentátorka Helen Adrewsová dokonce tvrdí, že to má v rodině. Její otec, spisovatel Peter Matthiessen, bojoval dlouhodobě, i když neúspěšně, za propuštění Leonarda Peltiera, indiánského aktivisty odsouzeného za vraždu dvou agentů FBI.

Odpověď je v posledním, třináctém díle série o Syedově případu. Tento díl vyšel osm let po původních dvanácti, je zdaleka nejkratší, trvá jen nějakých 17 minut a shrnuje důvody Syedova propuštění. Úřady nakonec nepropustily Syeda kvůli veřejnému tlaku. Nedávno ve státě Maryland vstoupil v platnost zákon umožňují podmínečné propuštění vězňů odsouzených v době nezletilosti, pokud si odseděli aspoň 20 let. Při přezkoumání Syedovy žádosti se zjistilo, že tehdejší obžaloba neinformovala Syedovu obhajobu o dalších dvou podezřelých, kteří měli motiv i příležitost. To je porušení práva na spravedlivý proces. O koho přesně jde, nevíme, případ je totiž znovu otevřený, a policie tudíž jména obžalovaných tají. Zadruhé byla Syedova obhajoba shledána nedostatečnou, což je také porušení práva na spravedlivý proces. Zatřetí jeden z dvojice detektivů, která vyšetřování vedla, byl v jiném případě usvědčen z falšování důkazů. A nakonec technologie a věda od roku 1999 pokročily a záznamy z telefonních věží už nejsou považovány za tak neomylné důkazy jako tehdy. Marylandská prokuratura ztratila veškerou víru ve svou verzi a sama požádala soud o zrušení rozsudku.

Zdá se, že v tomto případě jsou pochybnosti o spravedlivém rozsudku namístě.