Dnešní neliberální liberálové chtějí pokrok vnutit ostatním

Liberalismus ještě neumřel

Dnešní neliberální liberálové chtějí pokrok vnutit ostatním
Liberalismus ještě neumřel

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

S radostí jsem přijal pozvání na mezinárodní konferenci o současné krizi liberalismu, která se pod tímto pesimistickým názvem konala v Praze, a nepřekvapilo mě, že většina řečníků si dělala o budoucnost liberální demokracie vážné starosti.

Něco se na domácí i na mezinárodní scéně pokazilo. Klasičtí liberálové tak jako konzervativci věří v rozumnou diskusi, jež žehlí společenské spory, umožňuje politický kompromis a pokojnou změnu vlády, možná i pokrok. Kasají se, že během dvou století prosadili přinejmenším na Západě občanská i lidská práva, porazili nacismus i komunismus, zavedli mezinárodní pravidla soužití, otevřené trhy a omezenou demokratickou vládu. Můžeme pominout, že se tomu asertivní čínská velmoc vysmívá a považuje takový režim za nestabilní a dekadentní plutokracii. Daleko závažnější je radikalizace společnosti, to, že domácí kritici zprava i zleva napadají liberály za elitářství a privilegia globální elity. Někteří tzv. populisté podléhají spikleneckým teoriím a považují dokonce i vědu a vládu zákona za fasádu vládnoucí třídy nebo za spiknutí „byrokracie hlubokého státu“ (deep state) proti obyčejným lidem. Jistě, nic na světě není dokonalé, jestliže je však čím dál víc lidí v Evropě i v Americe nespokojeno s politiky hlavního proudu, má to svou příčinu. S dnešním liberalismem je zřejmě něco v nepořádku.

Ve své právě vydané knize Na Západě zuří válka Douglas Murray dramaticky popisuje, jak se liberální demokracie, zejména v Americe a Británii, mění v neliberální režim. V anglosaských zemích univerzity potírají názorové zločiny a tolerance odlišných názorů, ještě nedávno považovaná za nezbytnou podmínku racionálního myšlení, se nyní odsuzuje jako podpora „struktury útlaku“. Neoficiální cenzuře, kterou zuřivě vymáhají internetové bojůvky aktivistů a tolerují zbabělí politici, podléhá veřejný prostor. Za nesprávné názory na gender a tradiční pohled na rozdíl mezi muži a ženami či neutrální postoj vůči rase se vyhazuje ze zaměstnání a vyřazuje z veřejné debaty. Ameriku zachvátila horečka, tradiční sociálnědemokratická média ztratila dávnou vyváženost a objektivitu, uveřejňují sektářské názory, účelově vybírají fakta a žonglují se statistikou. Místo věcné argumentace novináři dehonestují oponenty a hecují své přívržence. Kdysi seriózní deník The New York Times rozpoutal kampaň za zrušení Proklamace nezávislosti národa 1776 a docela vážně nabízel slavit rok 1619, kdy byli do Ameriky přivezeni první otroci. Nejúspěšnější stát světa by tak ztratil svou národní i politickou legitimitu.

Degradace univerzitního vzdělání

Obvinění bílé rasy z vrozeného nevyléčitelného rasismu ohrožuje soudržnost multietnického národa. Povstává blábol Babylonu a jazyk zamořují oxymóra. Liberální znamená neliberální, demokratické nedemokratické, tolerantní nesnášenlivé, spravedlivé nefér, všeobecné vzdělání nevzdělanost, rovnost menšin nerovnost bílé většiny, cenzura zločinů ochranu menšiny před zákonem. Antirasismus napadá „bělobu“ rasy, zvýhodňování méně schopných menšin eliminuje talenty a degraduje univerzitní vzdělání.

„Všechno, co jsme pokládali za rozumné a jednou provždy dané,“ píše Murray, „se nyní nachází pod palbou nenávistné kritiky“ aktivistické mládeže „uvědomělých“ (woke), většinou diplomovaných mileniálů, oné indoktrinované mládeže nového tisíciletí. Ti lidé používají efektivní proměnlivý jazyk utopické „absolutní rovnosti etnických a sexuálních menšin“, svou novořečí dokážou mnohé znejistit. V útoku na západní civilizaci zneužívají americký komplex z otrokářství („Na černošských životech záleží!“) a obviněním z rasismu útočí na liberální politickou tradici, západní filozofii, literaturu, umění, a dokonce i exaktní vědy jako na pozůstatky rasistické imperialistické civilizace „bílých mrtvých mužů“, kterou je nutno od základu vyvrátit a vybudovat novou, spravedlivou, multikulturní a beztřídní společnost.

Kam se poděli liberálové? Proč se jejich zásady zhroutily? Ještě v 17. století filozofové John Locke a Jan Amos Komenský považovali svobodu svědomí za ctnost a službu Bohu, o století později už jejich následovníci porazili konfesijní stát i cenzuru a dosáhli radikální odluky církve a státu, jak dosvědčuje americká ústava. Nikdo snad nevyjádřil zásadu svobodného projevu lépe než John S. Mill (O svobodě a myšlení, 1859). V tomto kanonickém textu definuje umlčení odlišného názoru za zlo, jež okrádá lidstvo a budoucí generace buď o pravdu, anebo v případě omylu o možnost vyvrátit iracionální blud a nabídnout novou, lepší formulaci pravdy, vždyť papouškované pravdy ztrácejí na účinnosti. A přesto jeho text prozrazuje posun, který vrhá světlo na dnešní pád liberalismu.

V eseji Problém hyperliberalismu upozorňuje profesor (LSE) John Gray, že Mill a jeho následovníci pod vlivem francouzského pozitivisty Augusta Comta přijali politické náboženství humanismu, nejvyšší bytostí se místo Boha stalo kolektivní lidstvo. Sekulární liberálové si ale ponechali univerzalismus odvozený z křesťanství, a protože věří v pokrok (Mill nenechává nikoho v nejistotě, že „svoboda neznamená pouze ochranu před státem, nýbrž schopnost vytvořit si vlastní identitu a životní styl bez ohledu na vnější autoritu, tradici nebo veřejné mínění“), položili tak základ nové politické ideologie. Jejich představa tolerance získala obsah, stala se světonázorem.

Staří a noví liberálové

Zatímco staří liberálové sice také věřili v pokrok, ale jeho směr považovali za nepoznatelný, za spontánní, neřízený rozvoj společnosti zdola, závislý na rozdělení moci a svobodné debatě, dnešní neliberální liberálové zejména po pádu komunismu poznali konečný smysl dějin a věří, že je zapotřebí pokrok vnutit ostatním, protože je mimo jiné možný teprve zrušením rasových, sexuálních a genderových rolí čili likvidací veškerých hranic mezi lidmi a národy.

Není náhoda, že dnešní válka progresivistů s konzervativními ubožáky, jak je nazvala jedna slavná dáma, probíhá s takovou zuřivostí právě ve Spojených státech. Teprve od konce 60. let počali Američané ztrácet restriktivní morální konsenzus protestantských církví a sekularizovaná mládež hledala novou víru. A když se pak politici rozhodli antidiskriminačními zákony budovat novou, spravedlivou společnost, byla utopie na světě. Nekonzervativní liberály pozřeli noví liberálové, ve skutečnosti americká levice, jež se v zemi po dvě století nadšené tržním hospodářstvím neodvažovala nazývat socialisty.

Blouznivá je víra v novou společnost autonomních jedinců, která ovládne svět, až se zbaví historických a náboženských předsudků. Většina lidí na světě si cení bezpečí, náboženské a národní tradice daleko víc než západního individualismu a demokracie.

Alexandr Tomský