Tag: společnost

Články k tagu

Všichni jsme morituri

Před třiceti lety, už v rozvíjející se demokracii, zemřel Karel Kryl. Srdce mu vypovědělo službu krátce před padesátým rokem věku – příliš, příliš brzy. Chtělo by se napsat, že ze zklamání nad polistopadovým vývojem, ale to už je možná příliš melodramatické. Přišli jsme o hodně, protože Kryl byl velký básník a zároveň svědomí národa – přesně ten druh svědomí, kterému se v rámci revolucí tleská, aby během pár let začalo lézt vrcholným politikům těžce na nervy. Ale nejen jim.

Nenuťme děti do kreativity

Před osmnácti lety ovládla jeho kniha Teorie nevzdělanosti debaty o vzdělání. Konrad P. Liessmann tehdy přišel s tezí: Čím víc vzýváme vědění, tím rychleji ztrácí na hodnotě. Společnost vědění je společností nevzdělanosti. Rakouský filozof a kulturní publicista, který patří k nejvýraznějším evropským intelektuálům, se touto tezí nevysmívá méně vzdělaným lidem, spíš tvrdí, že nevzdělanost je osudem nás všech.

Budou stačit mávátka?

V posledních dnech tlačím na Dana Kaisera, který – ať se to někomu líbí, nebo marně protestuje – dělá jedny z nejlepších rozhovorů v zemi, aby udělal také jeden se sociologem-výzkumníkem o vývoji společenských nálad a posunech v názorech. Vím, že minimálně ODS tyto nálady monitoruje a podle jejích dat se v zásadě dlouhodobě neměnil poměr mezi lidmi volícími demokratické řekněme tradiční strany včetně těch, které loví podporu v protilehlých extrémech.

Spílání publiku, antiantirasistická verze

Že se dá puzení některých jedinců nechat se ponižovat zpeněžit, dobře vědí specializované pracovnice. Ale využít téhož jevu bezkontaktně, vydělat balík a ještě se dobře najíst, to už chce nějakého fištróna. Prokázaly ho autorky projektu Race To Dinner („Rasa k večeři“) z Denveru, které za úplatu degradují bílé liberální ženy, byť tedy pouze orálně. Obě podnikatelky, etnická černoška a Indka, parazitují na americkým bělochům intenzivně vnucovaném pocitu viny za dějiny, na kterých se ovšem nepodíleli. Ten ale vywokovaná část společnosti sdílí, nebo to aspoň přesvědčivě předstírá. O co jde?

Demokracie v Americe

Američané jsou v depresi. Tedy alespoň ti, kteří sledují politiku. To je můj závěr ze tří týdnů cestování po Spojených státech díky programu amerického ministerstva zahraničí International Visitors Leadership Programme, který má za cíl prohlubování vztahů s širším světem. Důvodem deprese jsou blížící se prezidentské volby. Nezdá se, že by kdokoli z nich byl příliš nadšený. Demokraté nijak nezakrývali svůj despekt až nenávist k Donaldu Trumpovi. Dávali jasně najevo, že Joe Biden je z jejich pohledu násobně lepší možnost. V podstatě okamžitě ale pokaždé následoval povzdech: „Je příliš starý.“

Nejhorší je za námi, věří Fiala. Oznámil, že končí stres a zdražování

Premiér Petr Fiala se v poslední době mohutně vrhnul na sociální sítě, kde se snaží vysvětlovat vládní politiku a vytahuje i úspěchy své vlády. Jen za včerejšek zveřejnil dvě videa. V prvním z nich se nechal zachytit kamerou na farmě soukromého zemědělce, ve druhém pak optimisticky oznamuje, že končí stres a zdražování. Ve videu věnovaném inflaci Fiala oznámil, že to nejhorší má už Česko za sebou a že inflaci zvládlo.

Umřít vlastní rukou

„Sebevražednost se nyní projevuje ve všech civilizovaných zemích s intenzitou zastrašující,“ poznamenává T. G. Masaryk v přelomové knize Sebevražda z roku 1881. Ač Masaryk zvedl téma šestnáct let před francouzským filozofem Émilem Durkheimem, byla to Francouzova monografie, která ustavila souvislost mezi nárůstem sebevražednosti a modernitou. Durkheim titulem Sebevražda z roku 1897 navíc předložil studii, která měla být vzorem pro to, jak se má v sociologii, této mladé disciplíně, pracovat. Jenže jakkoli je to teze svou přímočarostí přitažlivá, neobstojí zcela.

Šťastný válečník Alexej Navalnyj

Alexej Navalnyj prohrál. Nemá cenu hledat útěchu ve sféře morálky nebo paměti. Navalnyj chtěl změnu skutečnou, politickou, ve skutečném Rusku. Chtěl, aby se co nejvíc lidí ozvalo, aby se hlásili o svá práva. Vrátil se z exilu, kde mohl bezpečně provozovat opozičnictví z vnějšku jako řada jiných, protože chápal, že nemůžete vyzývat lid, aby nastavoval krk, ze závětří. Ale teď je mrtvý a ruský lid odevzdaný Putinovi tak jako už desetiletí ne. A Putin přestál dvě výzvy jeho moci. Navalnyj, pokud víme, už v posledních měsících svého věznění byl svolný k tomu, aby Západ vyjednával o jeho výměně za jiného vězně. Putin mu to nedopřál.

Politici nepochopili, že drogy jsou téma, které lidi zajímá

Minulý týden česká vláda schválila zařazení hexahydrokanabinolu, známého pod zkratkou HHC, na seznam návykových látek od letošního 1. března do 1. ledna 2025. To znamená, že během této doby bude HHC látkou zakázanou a nadále nebude možné výrobky, které ji obsahují, volně prodávat. Ministerstvo zdravotnictví, respektive celá vládatímto krokem reaguje na nárůst hospitalizací dětí a mladistvých po požití cukrovinek obsahujících HHC. Je tento zákaz ku prospěchu věci? Anebo by se mělo postupovat jinak? V Salonu Echa diskutují Jindřich Vobořil, Janka Michailidu  Kateřina Marklová,.

Ostrov

Není to moc dávno, kdy jsme zjistili, že na této planetě není tak trochu kam utéct. Je to jedna loď. Když přijde dostatečně vlezlé a aktivní „zlo“, neschováme se. Stali jsme se vlastně ostrovem a je jen na nás, zda bude pustý, či rajský. Co se všechno může stát mezi lidmi, kteří zůstanou spolu sami na lodi, bohužel víme. Zajímavé ponaučení nám nabízejí různé „ostrovní“ příhody z minulosti. Protože to, co platilo v době plachetnic pro ostrůvky Atlantiku, platí v době letadel a kontejnerové přepravy pro celou planetu.

Po čem ženy touží, a co už nedostanou

Hypergamie je ženská tendence vstupovat do vztahů s muži, kteří je převyšují. Ženy preferují muže s vyšším nebo minimálně srovnatelným sociálním statusem, než mají ony samy, ať už se jedná o příjmy, pracovní úspěchy, nebo vzdělání. Chtějí partnery, o které se mohou – feministky poprosím, ať na moment zavřou oči a provedou třikrát hluboký nádech a výdech – opřít, protože je podrží. Můžeme se samozřejmě přít o to, jestli tahle preference pramení z dusivých podmínek zločinného patriarchátu, který úpícím ženám nedával jinou možnost, jak prorazit jeho skleněné stropy.

Můžeme chodit nakupovat „k Vietnamci“?

Pokud jdete nakoupit do obchodu vlastněného Vietnamci, můžete říkat, že jdete „k Vietnamci“? Tento zásadní problém zaměstnával před pár dny celý český Twitter. Spor má původ v podcastu Studio N, kde moderátor Filip Titlbach s redakční kolegyní Anitou Haas Mejzrovou rozebírají školní projekt dvou barcelonských studentů, kteří došli k názoru, že říkat obchodům, barům a dalším podnikům podle národnosti majitele je mikrorasismus. Tento zlozvyk by se tedy měl eliminovat.

Nemusí to zajít tak daleko

„Tušila jsem, že něco takového existuje, ale nijak mě to nezajímalo, netýkalo se mě to, ani nikoho v okolí. Do třicítky jsem prostě neměla proč se tím zabývat. Pak přišel bezproblémový porod. A o měsíc později jsem byla na cestě skočit z okna,“ popisuje své setkání s duševním onemocněním Kateřina Lán, dnes matka dvou dcer. Po prvním porodu nedokázala cítit žádnou radost, žádné city, jen strach a stres. Ač ji to čím dál víc ubíjelo, řekla si, že to prostě přemůže vůlí.

Anko, bubnuj, přijel cirkus NOVA!

Abych parafrázoval klasika: NOVA oponou trhla a změněn český svět. NOVA rozmetala představu, pěstovanou v intelektuálních kruzích, o české kulturní výlučnosti: vedení NOVY velmi rychle zjistilo, co její divák chce, a bez nejmenších rozpaků mu to nabídlo. A ono to fungovalo! O televizi NOVA diskutovali Kristina Žantovská, divadelní dramaturgyně a publicistka, Johana Fundová, autorka knih o 90. letech, Milan Kruml, televizní expert a teoretik, a Jan Vávra tehdejší šéf zpravodajství, nyní publicista a spisovatel.

Muži, kteří nenávidí práci

Vzpomenete si na úplně první epizodu Simpsonů? Homer jde s Marge a dětmi nakupovat vánoční dárky, jenomže zjistí, že mu Mr. Burns letos nedal bonus, a rodina je tedy na mizině. Nadílka nebude. Je z toho naprosto zdrcený. Aby je nenechal ve štychu, najde si brigádu jako Santa... Homer je sice ňouma, který pokazí, na co sáhne, není modelovým otcem ani manželem a má věčně hluboko do kapsy (i santovská brigáda se ukáže být placená tak mizerně, že radši vsadí na chrty), jedno mu ale nemůžeme upřít: ať je, jaký je, pořád ví, že se musí postarat o svoji rodinu. A opravdu se snaží. Nakonec vždycky přijme zodpovědnost a nějak se pochlapí.

Je nárůst úzkosti problém?

Dobré názvy to mívají těžké i lehké. Člověk o ně zakopne, hned hlásí námitky, ale nakonec sezná, že na tom třeba něco je. Autor má vyhráno, protože titul vyvolávající tento výkon se v čtenáři usadil. Společnost úzkosti k takovým názvům patří. Čtenář (titulu) skočí do náruče nejsnazší kritice: Ale vždyť ne všichni trpí úzkostmi. Jistě. A není ten název tedy přehnaný? Bezpochyby. Smyslem takové zkratky je přiložit k určitému fenoménu lupu, i za cenu, že zvolené hledisko bude pokřivené. Je přínosné, že Jan Géryk, mladý sociolog, právník a stand-up komik, navíc tematizuje i tento – dnes rozšířený – sklon pojmenovávat společnosti.

Mají toho české děti moc, nebo na ně klademe nižší nároky?

Mají toho české děti moc, nebo na ně klademe nižší nároky? Vracejí se tradiční otázky o kvalitě vzdělávání. Ministerstvo školství pod vedením NPI se mezitím snaží vypracovat „návod“ k zásadním změnám, které mají proměnit výuku na základních školách. Stovky lidí na vzniku dokumentů, které mají pomoci ji zmodernizovat. Vést děti od „biflování“ ke „kompetencím“. A klademe si ve vzdělávání dětí dostatečné ambice? Diskutovat o tom do Salonu přišli Jiří Nantl (ODS), Ivo Jupa, Petra Mazancová a Pavel Bobek.

Přibývají výhrůžky členům vlády a Ústavnímu soudu. Jurečka případy předal policii

Za poslední měsíce podle vicepremiéra Mariana Jurečky (KDU-ČSL) výrazně přibylo výhrůžek členům vlády a slovních útoků na ně. Výpady vůči ústavním soudcům po jejich stanovisku k valorizaci penzí odsuzuji, řekl Jurečka s tím, že případy předal policii. Předseda Ústavního soudu (ÚS) Josef Baxa v neděli v pořadu Otázky Václava Moravce uvedl, že on i jeho kolegové čelí po rozhodnutí o loňském mimořádném zvýšení důchodů množství urážek a výhrůžek. Podotkl, že ho razance veřejné diskuse zaskočila.

Kozí noha

Před jakoukoli rozpravou na téma bršlice musím avizovat, že o jejím lahodném kulinářském poselství tu nepadne ani slovo. Její české jméno má v sobě veškeré protivenství, protože kozí noha vleze taky kamkoli, není-li koza uvázaná. A to je právě životní strategie téhle kytky. Uvázat se nenechá. Naopak, díky své životní strategii je spolu se svlačcem na špici mezi vytrvalými plevely. Tento vrchol dlouho patřil triumvirátu se svlačcem, ale ten díky masovému rozšíření selektivních herbicidů přece jen oslabil. Na kyselých podkladech ho leckde vystřídala milovaná přeslička.

Dvacet let s Facebookem

V neděli to bude dvacet let od začátku naší éry, čtvrtého února byla spuštěna sociální síť dnes známá jako Facebook. Je to už dávno. Ale uvědomí-li si člověk míru změn lidského chování a všemožných sfér lidské existence, kterou sociální sítě přinesly, je to „jenom“ dvacet let. Ty začátky byly, svým způsobem, hezké. Dnes se o sociálních sítích debatuje především ve vztahu k tomu zlému, co přinesly – od různých pro ně specifických forem zločinu přes „těžení“ a zneužívání dat uživatelů po velmi pravděpodobný destruktivní dopad na duševní zdraví především mladších uživatelů,

Buď, anebo do geopolitiky nepatří

Švýcarsko se vymyká v různých oborech lidské činnosti, mj. také v novinařině, a vymyká se i větším stupněm svobodomyslnosti ve veřejném prostoru. Jako je úkazem mezi evropskými deníky Neue Zürcher Zeitung, mezi politickými časopisy je to týdeník Die Weltwoche. Redakce sídlí na břehu Curyšského jezera a v horním patře vilky s krásným výhledem úřaduje majitel týdeníku, šéfredaktor a poslanec švýcarského parlamentu Roger Köppel. V posledních letech je Köppel jakýmsi enfant terrible německy mluvící části Evropy a vlastně i střední Evropy.

Jak dobrý nápad je být sám sebou?

S autenticitou si na intelektuály člověk nepřijde. Obrátí oči v sloup a už oznamují, že ten pojem nemá obsah, tuší v něm ideologický nástroj nebo přízemněji omluvu za to, že se člověk chová jako idiot. Mají pravdu, ale není to celý příběh. Autenticita má natolik dlouhý a pohnutý osud, až jednoho zarazí, že ji zástupci společnosti Merriam Webster a nakladatelství Oxford University Press vyhlásili slovem roku 2023. Copak nám již nenabídla vše, co mohla?

Úloha „dezoláta“ v tuzemském diskurzu

Možná by ještě šlo zpětně dohledat, kdo ten výraz použil jako první. Chytil se ale náramně. „Dezolát“. Je to dobře vymyšlený termín, široce srozumitelný. Člověk – „dezolát“ zřejmě má být něco jako budova v dezolátním stavu, tedy pořád ještě budova, ale značně sešlá, taktak plnící svoje základní funkce a potenciálně hrozící zřícením.

Publikum fascinují vrazi. Má se tomu vycházet vstříc?

Nepřispívá zábavní průmysl k fascinaci vrahy a jejich zločiny? A proč o nich vůbec vyprávět. Redaktor Týdeníku Echo o tom mluvil s Tomášem Feřtkem, televizním dramaturgem, Tomášem Hrubým, producentem a spoluscenáristou nového filmu Manželé Stodolovi, Janem Buštou, autorem filmu á-B-C-D-é-F-G-H-CH-í-JONESTOWN a s Matějem Metelcem, komentátorem a redaktorem čtrnáctideníku A2.

Velitel, nebo pucflek? Petr Pavel před zásadním dilematem

Je jasnější a zářivější, že musíme být obezřetnější před těmi, kteří to s námi a uspořádáním společnosti myslí dobře a chtějí vylepšit náš život a dělat ho radostnějším, přinést harmonii do mezilidských vztahů, domoci se rovnoprávnosti a dát každému možnost ke spokojenějšímu životu. Projevuje se to v debatě parlamentu o Istanbulské úmluvě nebo v zavedení korespondenčního hlasování ve volbách.

Německé ošklivé slovo roku. Kde zůstaly dárkyně semene?

Ošklivým slovem roku je v Německu slovo remigrace, které podle porotců takzvaná nová pravice používá jako eufemismus pro nucenou repatriaci skupin obyvatelstva s „migračním příběhem“. Loňským ošklivým slovíčkem se tak například stali „klimateroristi“. Letos třetí skončila „topná Stasi“ – lid tak vtipně reagoval na opatření v rámci energetického zákona, „která jsou ale populisticky vykreslována jako diktátorská represe a vynucována proti blahu obyvatelstva“ (ze zdůvodnění). Do stejného soudku patří „klimatická RAF“. Pak že Němci nemají smysl pro humor.

Volební právo se vždy rozšiřovalo

Korespondenční volba je momentálně asi největší téma, které hýbe tuzemskou politikou. Přes zarputilé obstrukce opozice návrh spěje ke schválení v prvním čtení. O případných důsledcích zavedení korespondenční volby diskutovali ústavní právník Marek Antoš, politolog Ladislav Mrklas, sociolog a analytik společnosti Kantar Pavel Ranocha a ředitel odboru voleb na ministerstvu vnitra Tomáš Jirovec.

Americká muzea zavírají expozice o indiánech

Americké přírodovědné muzeum v New Yorku oznámilo, že uzavře dvě velké expozice, kde jsou vystaveny předměty původních obyvatel. Reaguje tak na nové federální předpisy, které vyžadují, aby muzea získala před vystavením nebo zkoumáním zmíněných předmětů souhlas indiánských kmenů. Informuje o tom list The New York Times (NYT). Muzeum tento víkend uzavřel expozice věnované tzv. Východním lesům a Velkým pláním a zakryl řadu dalších vitrín s předměty z indiánské kultury.

„Vydrbu s dezolátama v Karviné,“ říká na videu fejkový Rakušan. Opravdový ministr se ohradil

Ministr vnitra Vít Rakušan (STAN) se na svých sociálních sítích vyjádřil k virálnímu videu, na kterém jsou mu prostřednictvím umělé inteligence vložena do úst slova urážející účastníky jeho nedávné otevřené debaty s občany v Karviné. Skutečný Rakušan sarkasticky ocenil, že "dezinformátoři začali používat alespoň nějakou inteligenci" a varoval před vážně míněnými pokusy podobným způsobem ovlivňovat veřejné mínění. "Právě odcházím ze Sněmovny, abych vydrbal s dezolátama v Karviné.

Istanbulská pomluva

Vrátíme se ještě k nárazu do zdi, který předevčírem utrpěla v Senátu Istanbulská úmluva (IÚ). Je to zajímavý příběh o ideologické vizi, která vytlačuje smysl pro realitu, takže není divu, že nakonec na realitě sama ztroskotala. Ale vizionáři byli blíž úspěchu, než sami odhadovali. IÚ, nominálně nástroj k potírání domácího násilí, by byla nadřazena českému právu. Do našeho zákona by se ale touto cestou nedostal v podstatě žádný konkrétní nástroj k účinnějšímu trestnímu stíhání. Těžiště úmluvy je, jak zdůrazňují její zastánci, v prevenci domácího násilí a v následné pomoci obětem. Obojí, hlavně to druhé, se dá ošetřit z českého rozpočtu a není potřeba kvůli tomu podepisovat mezinárodní smlouvu